Přepis: Jak to vidí Tomáš Zima – 8. září

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den přeje Zita Senková. Vítejte u poslechu pořadu "Jak to vidí". Dnešním hostem je profesor Tomáš Zima, rektor Univerzity Karlovy. Dobrý den, vítejte.

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Dobré ráno vám i posluchačům.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Rozebereme situaci ve školství, i to, jak posuzovat kvalitu péče v nemocnicích. Inspirativní poslech. Pane rektore, jak jste si užil léto a letní dovolenou?

Čtěte také

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Tak léto jsem si užil příjemně s rodinou, přáteli, připravoval jsem si nějaké přednášky teďka na podzim z mé odbornosti, protože jsem zván na různé mezinárodní konference a uklidil jsem si papíry na stole a bylo krásné léto u nás v Čechách, když jsem byl na chalupě a s přáteli se podívat po vlastech českých a na Moravě a byli jsme v Řecku, kam jezdíme tradičně na řecké ostrovy Santorini, Kréta a také na Korsice, kde jsem byl poprvé a kde je to velmi zajímavý a krásný ostrov. Takže jsem se snažil odpočinout a samozřejmě už i ty měsíce, zejména srpnové, mě vedly k přípravám, k diskusi o otázkách financování školství v České republice.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na letní dovolenou se ptám i proto, abych zjistila víš názor na důležitost odpočinku. Například katedra psychologie při Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy zkoumala syndrom vyhoření učitelů základních škol, kterého se zúčastnilo na 2,5 tisíce pedagogů a podle předběžných výsledků se ukazuje, že až 60 % vyučujících se cítí být v dlouhodobém stresu a 48 % dotázaných odpovědělo, že mají pocit ohrožení syndromem vyhoření.

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Tak samozřejmě je to vážný fenomén. Je to dáno několika faktory. Berte, že učitelská profese vyžaduje obrovskou míru empatie, komunikaci s žáky, studenty, jste vlastně každý den s kolektivem 10, 20, 30 lidí nebo v posluchárně 300 lidí, kteří jsou zvídaví, interaktivní, máte být příjemně naladěn a měl byste se oprostit od svých starostí a také se jedná o to, že to postavení učitele v některých očích klesá a je to dáno i tím ohodnocením té práce učitele. Berme, že práce učitele z hlediska vysokoškolsky vzdělaných lidí v České republice poklesla, a když porovnáme ty roky 2013 až 2016 v té mzdové sféře, tak vlastně během té doby sice došlo k nárůstům platů učitelů na prvním i druhém stupni základního i středního školství, ale pořád je to o 10 % méně, než je medián, to znamená, ta nejčastější mzda a řada učitelů také řeší své existenční problémy, aby mohla jaksi zabezpečit tu svoji rodinu, svůj život, a to nevyvolává u těch učitelů dobrý pocit. Podobně je to na vysokých školách, kde dokonce došlo za ty tři roky k propadu, kdy před, v roce 2013 medián platů na vysokých školách byl vyšší než u ostatních vzdělaných odborníků a v roce 2016 je nižší. Takže je to paradoxní, to, že učitelé na vysokých školách, které připravují vysokoškolsky vzdělané odborníky, mají méně, než ti daní odborníci, a pokud srovnáme země OECD, tak roční platy vysokoškoláků a učitelů tedy na všech stupních škol, patří v těch zemích k nejhorším, a to je jaksi alarmující a je to otázka, že do budoucna do české školství na všech stupních je v tuto chvíli ohrožené, a pokud se s tím něco doopravdy nezačne dělat, tak to bude velmi špatné pro budoucí generace.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nový školní rok zahájili učitelé demonstrací za vyšší platy. Proč zrovna teď, pane profesore?

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Tak já bych neřekl, že zrovna teď. Učitelé na podfinancování školství upozorňují řadu let. Paradoxem je, že samozřejmě učitelé chápou, že pokud se ekonomice nedaří, nebo je krizová doba, že se musíme uskromnit. Ale ekonomika roste, průmysl roste, zemi se daří, tak by se mělo i dařit učitelům, kteří připravují budoucí generace. Jak jsem říkal, ono tomu tak není a oni se propadají. Takže tento protest nebo upozornění na tu vážnost té situace chceme upozornit nejen politiky, ale chceme upozornit na to zejména i veřejnost, protože se nebude dostávat učitelů, někde už učitelé chybí, ta situace může být samozřejmě daleko vážnější. Pokud totiž nějaká výroba nebo něco zkrachuje nebo zavře se závod vyrábějící třeba hřebíky, nebo neurodí se jablka, tak já vím, že je to problém pro ty dané lidi, ale jablka i hřebíky můžete odkudkoli dovézt, učitele odnikud nedovezete.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hm, do jaké míry ovlivňují platy kvalitu učitelské práce? Mění vyšší platy automaticky kvalitu práce učitelů?

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Tak automaticky, to určitě nelze říct, ale jedná se o to, jak jste položila tu otázku toho syndromu vyhoření a pocitu vlastně ohrožení, tak jestliže někdo se cítí existenčně ohrožen nebo nemůže zajistit jaksi kvalitní rozvoj svých blízkých a cítí se ohrožen, tak určitě se to projeví na jeho, na jeho povolání a jestliže platy v této sféře stagnují či klesají mnoho let a rozpočet vysokých škol stagnuje od roku 2012 a v roce 2017 máme méně než v roce 2008, 9, to znamená, před 10 lety jsme měli nominálně více než nyní, a tam nezapočítávám inflaci, tak je to špatný signál a projevuje se to, slyšel jsem různé příběhy, jak prostě samozřejmě žáci používají své rodiče a často rodiče samozřejmě jsou mnohem a mnohem lépe ohodnoceni než ti učitelé. Já přeji samozřejmě požárníkům, policistům, lékařům, zdravotníkům, aby byli všichni slušně zaplaceni, včetně učitelů a je třeba na to, aby se stát zaměřil.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když jste se zmínil o zdravotnictví, pane profesore, není žádným tajemstvím, že v našich nemocnicích, v ordinacích pracují zahraniční lékaři. Dovedete si představit něco podobného ve školství, pokud by tedy docházelo k odlivu učitelů, nebo vůbec, je také docela, když tak mě opravte, menší zájem o studium na pedagogických fakultách?

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Tak já bych to rozdělil, tu vaši otázku, na dvě části. Tak samozřejmě obor medicíny je velmi mezinárodní, a když se podíváme do Švýcarska, do Austrálie, do Spojených států, tak samozřejmě v té medicíně ti lidé určitým způsobem migrují. to je samozřejmě, pokud jsou splněny požadavky vzdělání a specializace, tak je to možné, je tam samozřejmě otázka zvládnutí toho jazyka a čeština nepatří mezi světové jazyky, takže to je jedna otázka. Pak si samozřejmě, musíme si představit jednu věc. Jestliže je nedostatek lékařů v Itálii, určitý nedostatek je v Německu a v dalších zemích, tak si položme otázku, jestliže už se někdo rozhodne vyrazit na cestu do světa, do ciziny, tak si kladu otázku, co ho přiměje k tomu, aby se usídlil v České republice za plat X, anebo ještě dojel o 200, 300 kilometrů dál, kde bude mít plat xkrát tři, či xkrát čtyři a bude se muset také naučit jiný jazyk? Takže to je otázka, otázka té migrace. U učitelů to samozřejmě je podobné, není to tak, co se týká základního a středního školství, tak tam ta migrace učitelů je velmi malá. Samozřejmě jsou tady učitelé ze zahraničí, kteří tady dlouhodobě žijí, je to zejména třeba výuka jazyků, že jo, což je velmi dobré, ale i samozřejmě přírodovědných disciplín, naopak na vysokých školách lákáme zahraniční učitele, ale, víte, jak můžeme lákat zahraniční učitele, když ty průměrné platy na vysokých školách jsou mezi jedním až dvěma tisíci euro, a pokud se nepletu, tak v Německu minimální mzda je 1 200 euro, takže to asi nejsme úplně konkurenceschopní. Samozřejmě vysoké školy mají své programy, je to teďka i podpořeno Operačním programem VVV, získáváním mezinárodních odborníků. Takže v té učitelské profesi ta migrace na základním a středním školství je minimální.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Všechny politické strany, které by se podle průzkumů mohly dostat do sněmovny, slibují ve svých programech vyšší platy pro učitele. Strany by jim chtěly přidat 18 až 52 %. Žádná ale neříká, pane profesore, kde by peníze pro učitele vzala. To vyplývá ze studie think-tanku Národohospodářského ústavu Akademie věd České republiky. Je kde brát?

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Co se týká těch, kde vzít, tak je otázka, že jo, kam stát ty prostředky vynakládá. A teďka nechci jaksi hovořit na úkor důchodců, kteří na tom nejsou dobře a sociálně slabých a dalších, ale podívejme se třeba na otázku obnovitelných zdrojů energie. To je čistý byznys, kde jsou firmy, které by se v tržním prostředí měly chovat a schválně se podívejte, jak tuto část napříč politickým spektrem Poslanecká sněmovna a politici mávnutím proutku pro rozpočet 2017 a jistě i 18 schválili. A je to čistý tržní byznys a já jsem pro obnovitelné zdroje, ale které by měly být transparentní a nenarušovat nebo nepokřivovat ten trh a Evropská unie si to po nás nežádala, to jenom ještě politici si to prodloužili. A tam, jestli se nemýlím, jsou desítky miliard. Nevím teďka to přesné číslo. Takže to je jedna otázka. Druhá otázka je třeba otázka samozřejmě bezpečnosti a hlavně efektivního využívání těch prostředků na bezpečnost a víme, že v minulosti některé ty tendry, třeba jako ty letadla CASA a podobně, měly takovou určitou pachuť. Jo, takže je otázka, jak ... samozřejmě armádu potřebujeme, musíme být připraveni se hájit. Další otázka je problematika alokace toho výnosu a správného hospodaření a víme, že s některými jaksi prostředky není úplně dobře nakládáno. Občas čteme zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu a podobně. Takže to je otázka, kde se dá vzít. A na straně druhé to je otázka státního deficitu. Tak teď se vzala mantra, které se říká minus 50 miliard korun. Já bych chtěl říci, že snad neznám stát na světě, který by neměl deficit. Můžeme se podívat na velký vzor jaksi demokratického světa, Spojené státy americké, které za posledních vlád, ať tam byl Barack Obama nebo Bill Clinton, nebo nyní krátce pan prezident Trump, tak vidíme, že to je země, která má obrovský deficit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A co třeba ale Německo?

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Německo má taky deficit. Když se podíváte globálně a sečtete to, tak má, má deficit a ty státy s tím umí hospodařit a náš deficit vůči jaksi produkci a HDP není tak dramatický jako, jo, takže jsou na tom řada států mnohem horší, takže to je jedna věc. A druhá věc, ty odhady, které jsou, víte, jak se mění, jestli se nepletu, loni byl, že bude deficit minus 70 a skončili jsme plus 20. To znamená, ten odhad, nebo které dělalo ministerstvo financí, se liší o 70 miliard. Dovedete si představit, že by takhle někdo hospodařil jako? Tak buď je predikce špatná, anebo jsou tam nějaká kouzla s čísly. Podívejte se, jestliže všichni toto deklarují v politických programech, jak chtějí přidávat učitelům, což je chvályhodné a já za to politikům děkuji, no, tak teď máme přímo konkrétní skutečnost, šest týdnů před volbami, že tři strany, které všechny tedy se ucházejí o důvěru voličů, kteří tvoří koalici, kteří chtějí zvýšit ve svých programech mzdy učitelů, budou o tom jednat příští týden ..., tak mohou toto konkrétně učinit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Otázka je také, pane profesore, jestli ty dosavadní prostředky, které nyní ten resort má, se kterými disponuje, jsou jaksi vynakládány efektivně?

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
To je samozřejmě otázka spíše na resort školství. Já jenom bych chtěl říci, že to, že na vysoké školy je stejná částka a ještě ty školy fungují s dramatickým poklesem podílu vlastně výdajů na vysoké školy k HDP a to, že jsme nejhorší ze zemí OECD, něco asi svědčí, že to není dobré.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A na co, pane profesore, chybí ty prostředky, konkrétně v případě vysokých škol?

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Konkrétně v případě vysokých škol, tak to je především do mezd učitelů, badatelů, zaměstnanců vysokých škol, kdy základní platy, nikoli se všemi, někdo má více projektů, někdo má méně projektů, ale ta část vzdělávací, protože ještě je tam samozřejmě složka vědecká, tak se propadají a ztrácí samozřejmě lidé o to zájem, pracovat na vysokých školách. Na straně druhé, u těch pedagogických fakult ty rozdíly mohou dosahovat i několik tisíc mezi třeba učitelem na střední škole a asistentem na pedagogické fakultě, což také činí jaksi mezi mladými lidmi tento obor málo atraktivní, no a v neposlední řadě jsou to stipendia doktorandů, kdy stipendium doktoranda je 7 500 korun a minimální mzda má být 12, přes 12 tisíc korun. Tak, jestliže někomu, kdo je na začátku své vědecké a profesní dráhy, je absolventem vysoké školy, kdy medián tedy vysokoškolsky vzdělaných odborníků je kolem 30 tisíc, tak tomuto člověku stát dává 7 500 korun, což je na holé přežití, tak samozřejmě ten člověk se nemůže plně tomu bádání věnovat, i když samozřejmě mají grantové projekty, úvazky, ale zase, když dáme úvazek z 20 tisíc třeba 05, tak je to 10 tisíc, tak jsme na 17 tisících korun. U mladého člověka na začátku svého života, viděl jsem na tramvaji reklamu, že někde shání skladníka za 25 tisíc korun.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte si, pane profesore, že lze atraktivitu učitelské profese podpořit i jinak, nejenom finančně?

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Tak samozřejmě je to otázka vztahu společnosti k učitelské profesi, vztahu rodičů jaksi k učitelům a také vytvářením jaksi pro podmínky, to znamená, aby ty školy byly opravené, aby to bylo prostředí nejen pro ty učitele, ale zejména pro děti, které teďka nastoupily do prvních tříd, aby se jim ve škole líbilo, aby se do školy těšily a samozřejmě i pro studenty, aby to bylo jaksi vlídné a přívětivé prostředí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
České školství prodělalo v posledních letech několik zásadních změn, od státních maturit, přes inkluzi až po jednotné přijímací zkoušky. Jak hodnotíte, pane profesore, tyto proměny, komu jak prospěly, nebo naopak z vašeho pohledu?

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Tak komu jak prospějí, se uvidí až za pět až deset let, protože školství je dlouhodobý cyklus. To znamená, od základní školy po magisterský titul je to, když to půjde hladce, tak je to 9 plus 4, plus 5. To je 18 let. Co se týká státních maturit, já jsem zastánce, jednotných maturit. Státní maturita, mám takový ambivalentní pocit, určitě je vhodné, aby byly. Jednoznačně tam chybí státní maturita z matematiky jako povinná součást. Tu zase politici odložili o několik let, takže to tam zase bude několik ministrů školství a několik vlád. Jsou tam ... chyby ve vyhodnocování a vlastně bych řekl, že ty státní maturity se mírně vylepšují, ale pořád je tam řada věcí napravovat, a pak si myslím, že je to strašně jaksi nákladný projekt, že by to šlo udělat mnohem a mnohem jaksi efektivněji. Pořád se to různě mění, vyhodnocuje, je tam velká chybovost a podobně. Já jsem zastáncem jednotných státních maturit, ale je třeba na tom jaksi popracovat a řekl bych, že by se to mohlo dělat levněji. Zmínila jste otázku povinných přijímacích zkoušek na střední školy. Já se domnívám, že to asi není špatná věc. Ukáže se zase srovnání mezi jednotlivými školami, jak připraví ty žáky na ty přijímací řízení. Běží to, myslím, letos poprvé, jestli se nepletu, protože v loňském roce byl pilot, tak samozřejmě se uvidí za dva, za tři roky, jak se ten model, model osvědčí. No a zmínila jste inkluzi, tak samozřejmě je potřeba pomáhat dětem s handicapem. Vysoké školy tak činí již mnoho, mnoho let a počet studentů, kteří mají nějaké handicapy nebo spíše, my říkáme speciální potřeby, protože je musíme v určitých oblastech jaksi, to buď třeba pomůckami nebo vytvořit podmínky, aby mohli obory, které mohou studovat, aby je zvládli, tak samozřejmě narůstá. Tam je teďka určitý problém odhadu těch finančních prostředků, které na to jsou a je tam otázka, co všechno bude bráno za handicap, to znamená, jaké kategorie žáků a studentů inkludovat do toho kolektivu a jak samozřejmě se to, se to projeví. Já tam samozřejmě vidím takový pocit u těch jaksi závažnějších poruch, jak se bude to dítě v té třídě cítit a jestli samozřejmě bude tam moci být a každý chceme být někdy pochválen, jestli bude schopen udržet to tempo té třídy a mělo by se to vždycky brát na nějaký ten průměr. Určitě ne asi podle nejlepších, ale někdy také se může stát, že ta kolona jede podle toho nejpomalejšího a to samozřejmě ty další děti brzdí. Takže je to zase ... obrovské nároky na učitele, kteří se s tím budou muset vyrovnávat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Podle čeho se podle vás pozná dobrý učitel?

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Tak dobrý učitel se pozná podle toho, že si ho studenti, i když třeba, když studují, tak se na něj hněvají, protože honí a nutí je se učit, občas jim dá špatnou známku, ale pak jaksi, když skončí, tak na toho učitele vzpomínají. Takže asi zřejmě dobrý učitel je ten, který je přísný na straně jedné, spravedlivý, protože to studenti a žáci velmi dobře poznají, jestli někomu nadržuje nebo nikoli a který po dětech jaksi a studentech vyžaduje, aby plnili to studium, je důsledný, ale samozřejmě také lidský a má pochopení pro nějaké jaksi, bych řekl, lidské slabůstky. Každý občas zaspí, občas někdo něco zapomene, občas někdo něco oslaví, to už se teda týká spíš těch vysokých škol, tak prostě, aby byl i pro to lidsky chápavý.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Stát už má hotový systém, jak posuzovat kvalitu péče v nemocnicích. Ústav zdravotnických informací a statistiky začal shromažďovat data o kvalitě péče, třídí, porovnává je podle oborů, zohledňuje rozličná kritéria. Od příštího roku mají tyto údaje sloužit samotným zdravotníkům a ti by pak na jejich základě měli odstraňovat nedostatky, no a pak v další fázi by měly pomoci s orientací i pacientům. Jaký je váš pohled, pane profesore Zimo?

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Tak já se domnívám, že kvalitu péče je třeba sledovat. Je pro to samozřejmě celá řada indikátorů, délka hospitalizace, vzniklé komplikace, náklady, které na tu péči jsou vyžádány. Je také třeba porovnávat typy zařízení a spektrum pacientů. Jsou, že jo, velké nemocnice, velké kliniky, které mají třeba obrovské procento velmi komplikovaných pacientů, které samozřejmě zase, čím ten pacient je těžší, tím tam může vznikat více problémů. To znamená, bude a já věřím, že to Ústav zdravotnických informací a kolegové tam pod vedením pana docenta Duška jaksi zvládnou jaksi toto rozklastrovat, protože když budete srovnávat jaksi úmrtnost na onkologickém oddělením s oddělením v uvozovkách třeba standardním, interním, tak to bude jiné. Takže je to otázka benchmarkingu, vhodně zvoleného, protože ty nemocnice, i když ty oddělení se jmenují stejně, mohou mít úplně jaksi jiné spektrum pacientů. Jiné asi bude mít interní oddělení malé nemocnice a jiné interní oddělení ve fakultní nemocnici. Takže já si myslím, že je to dobré, když to zdravotníci uvidí a pak samozřejmě i veřejnost. Bohužel to, co se bude stávat, že dobrá zařízení, která z toho jaksi vypadnou, tak ony mají definovanou kapacitu a nebudou jaksi schopna i třeba ten větší zájem zvládnout. To je si třeba jaksi na začátku uvědomit. Takže tam pak bude velký tlak na ty kvalitní zařízení přijímat pacienty. Já si spíš myslím, že je to otázka i pro plátce té péče ohledně bonifikace, ale také i hledět na kvalifikační strukturu těch pracovišť. To znamená, jak kvalifikovaní lidé tam pracují a samozřejmě i to by se mělo třeba v těch úhradách zohlednit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Někteří už varují před sestavováním žebříčku, aby nedošlo, jak jste teď popsal právě k nějakému zjednodušení. Jaká je vůbec nyní podle vašich informací dostupnost těch informací pro nás, pro pacienty, o kvalitě toho kterého zařízení?

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Tyto systémy se liší, liší stát od státu. Jsou státy, které v uvozovkách, ony nedělají žebříčky, ony dělají jaksi nějaké klastry a podobně, protože ono jako bude obtížné určit, jestli první je Brno-Bohunice, Motol, Karlovo náměstí, v transplantacích bude určitě jednička IKEM, protože ty další pracoviště, které transplantují, mají těch transplantací málo, takže spíše to ty zařízení klastrují, ale já z hlediska kvality a vůbec té filosofie kvality, tak toto hodnocení by primárně mělo být nástrojem pro managementy těch zařízení, kde jsou nějaké problémy, aby se zlepšovaly. Protože ta kvalita je o tom se zlepšovat a ne jaksi někoho peskovat, jo. Takže já na hodnocení kvality hledím i třeba v rámci univerzity jako na nástroj, který má pomoci těm slabším nebo v těch místech, kde tlačí bota, se vylepšit a pomoci na základě té dobré praxe těch dobrých nemocnic.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Patří to vlastně k modernímu zdravotnictví?

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Ano, já bych řekl, že žijeme v době různých žebříčků a hodnocení a hodnotí se sledovanost, poslouchanost v případě rozhlasu, tak samozřejmě tady se bude hodnotit délka čekací doby a to ..., ale víte co, vždycky je to důležité a to žádný ranking nezhodnotí, jestli ten učitel, lékař, moderátor, policista, úředník, jestli je lidský, milý a vlídný, a to vám žádný ranking neohodnotí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co ještě podle vás, pane profesore, patří k modernímu zdravotnictví? Napadá mě spontánně i elektronizace. Proč vlastně tak probíhá jaksi lopotně?

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Tak elektronizace, bych řekl, v České republice nejen ve zdravotnictví probíhá lopotně, protože jsou tam na jedné straně velké peníze, na druhé straně různé zájmy. Tak já bych řekl, že to je asi, bych řekl, problém elektronizace obecně v České republice, nejen ve zdravotnictví. Takže to je jedna věc. Druhá věc, ta elektronizace přináší něco úplně nového v některých oblastech. Jako teď už jsme si všichni zvykli, že píšeme vlastně zdravotnickou dokumentaci do počítačů a už nemáme vlastně ty papírové karty, nebo už je minimalizujeme úplně. Takže ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale ještě se s tím můžeme setkat.

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Samozřejmě, samozřejmě, jistě, tak to není jaksi naškodu, ale v tom počítači si to rychle vyhledáte, než, když budete listovat třeba u pacienta, který k vám chodí 20 let, jeho kartou. Tak je to něco nového, jako budou teďka ty elektronické recepty, bude otázka si na to zvyknout a naučit se s tím pracovat. Já věřím, že ten systém bude robustní, aby to zvládli a také ale musíme hledět na to, že jsou starší spoluobčané, kteří třeba tu komunikaci, někdy s tím neumí a budou jaksi se dožadovat jaksi toho papíru ..., mít v ruce. Takže ta elektronizace prostupuje, bych řekl, nejen zdravotnictvím, ale všemi možnými disciplínami. Také jsou elektronické záznamy o zkouškách, posíláme přednášky studentům, nebo visí na webu, že jo, powerpointové prezentace a podobně, ale já si někdy říkám, že to, co možná někdy tomu chybí, je právě ten kontakt toho lékaře a pacienta nebo zdravotníka a pacienta a na to bysme si měli nalézt čas a bohužel zatím, jak zavádění systému kvality, tak ta elektronizace, což by na jedné straně mělo vést k tomu, že nám to ulehčí práci, tak zatím tam moc nevidím toho prostoru, že by nám zbýval čas na to si s tím pacientem více pohovořit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Profesor Tomáš Zima, rektor Univerzity Karlovy. Mějte se pěkně, na slyšenou.

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Na slyšenou a hezký den vám i posluchačům.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Děkuji. Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.