Přepis: Jak to vidí Tomáš Zima – 26. června 2018

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den přeje Věra Štechrová. Se mnou ve studiu je rektor Univerzity Karlovy profesor Tomáš Zima. Vítám vás.

prof. Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Dobré ráno vám i posluchačům.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka
--------------------
Na co se budu ptát? Třeba na to, kam až se dostal spor o nejmenování dvou profesorů Univerzity Karlovy prezidentem republiky? Proč se tak těžce hledá řešení migrační vlny a na to jak, a to jak v Evropě, tak ve Spojených státech? A jak by mělo a mohlo vypadat ideální předškolní vzdělávání a jestli je vhodné už pro dvouleté. Prezident Miloš Zeman, tedy spíš jeho právní oddělení, vzal zpět kasační stížnost podle rozsudku, podle kterého má znovu rozhodnout o profesuře fyzika Ivana Ošťádala a uměleckého historika Jiřího Fajta. Prezident je původně odmítl jmenovat. Právník Hradu Marek Nespala řekl, že prezident ve věci rozhodne na základě podkladů, které si prostřednictvím ministerstva školství vyžádal od Univerzity Karlovy. Pane rektore, o jakých podkladech se tu mluví a dostal je prezident?

Čtěte také

prof. Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Tak já bych jenom chtěl říci, možná trochu připomenout ten příběh, který už je asi 2 roky. Teď se stalo to, že městský soud vynesl rozsudek, ve které vlastně uložil prezidentu rozhodnout ve věci jmenování a že má být učiněn tedy správní akt a že prezident republiky v demokratickém státě není, není nad zákony a má tedy učinit rozhodnutí na základě jaksi vůle univerzity, která se projevila tajným hlasováním ve vědecké radě. Byla podána kasační stížnost, která byla stažena, nikoli právním oddělením, ale panem prezidentem, protože to, že někdo jedná vaším jménem, tak jednáte vy, takže nikoli právní oddělení Hradu nebo pan právník Nespala, ale prezident republiky stáhl tuto žalobu. No a nemůžu říct, že pan profesor Bělina a jeho kancelář něco činí. Ona činí tak jménem té instituce. Jinak já bych řekl, že ty podklady před už, před asi 3 lety byly dodány cestou ministerstva školství a vlády Pražskému hradu a panu prezidentovi ve standardní formě tak jako u všech návrhů na jmenování profesorů. V tomto případě jsme byli dvakrát dotazováni tehdy myslím paní ministryní Valachovou a ještě panem, předtím ještě panem ministrem Chládkem. Veškeré podklady, které byly vyžádány, jsme samozřejmě poskytli Pražskému hradu, dokonce v tom příběhu dopisy psali lidé, kteří řadu let už mají těžké zrakové postižení, takže ten příběh je pro mě velmi, velmi zajímavý, netradiční a samozřejmě chci ujistit vás i posluchače, že jakékoli poklady buď přímo od pana prezidenta nebo z Kanceláře prezidenta republiky nebo cestou ministra školství rádi poskytneme a rádi poskytneme součinnost.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka
--------------------
Jaké další kroky podle vás teď tedy by měly a budou následovat?

prof. Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
No, tak my čekáme, že v demokratickém státě, kdy jedna z mocí je moc soudní, že prostě bude respektována. Před zákonem jsou si všichni rovni, tak já věřím, že bude učiněno, učiněno rozhodnutí.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka
--------------------
Právník Hradu opravdu řekl, že prezident Zeman podle něj o věci rozhodne v řízení obdobném správnímu, věc bude prý posuzovat meritorně, tedy co do jejího základu. Jak tomuhle rozumíte?

prof. Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Já bych řekl, že by si pan, já tomuhlectomu, jak chce rozhodovat meritorně o něčem, což mu nepřísluší a to ten soud jaksi jasně řekl. Tak a zákon o vysokých školách, který je schválen, který je platný, uvádí to, že pokud je tam shledáno nějaké procesní pochybení, a to ještě ve verzi, která v době jaksi tohoto příběhu neplatila, takže nemůžeme použít retroaktivitu, tak proběhla standardně, takže já nevím, jak si právníci Hradu nebo pan prezident bude posuzovat jaksi kvalitu odborných publikací nebo jiné věci. Jsem na to velmi zvědav.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka
--------------------
Soud v tom rozsudku, kde říká, že prezident má znovu rozhodnout, upozornil na to, že žádný orgán výkonné moci nemůže po řádném řízení o jmenování profesorem sám znovu posuzovat, jestli kandidát splňuje podmínky. Tak můžeme říct, jak probíhá to jmenováno profesorem nebo ta příprava, co to všechno obsahuje?

prof. Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Ano. Tak jmenování profesorem je proces popsaný v zákoně a ve vnitřních předpisech univerzity. Probíhá tak, že daná vysoká škola v souladu se zákonem má stanoveny kritéria, kdy, které by dotyčný měl naplňovat, to znamená bohatou publikační činnost, být významná a uznávaná osobnost u nás i v zahraničí. Splnit samozřejmě výkony vědecké. A takže toto proběhne. Nejprve je ustanovena, ustanovena komise pro jmenovací řízení, kterou ustanovuje příslušná fakulta, která má oprávnění v daném oboru konat, to znamená fyzika, dějiny umění a podobně, oprávněna na základě udělení akreditace konat tyto řízení. Daná fakulta, v daném případě to byla Matematicko-fyzikální a Fakulta filozofická, ustavily komisi, která je schválena vědeckou radou, kde je 1/3 mimo danou, danou instituci tajným hlasováním. Toto proběhlo. Tato komise prostuduje materiály, životopis publikace a další informace, pak proběhne přednáška, připraví zprávu a před vědeckou radou je vystoupení uchazeče, který přednese přednášku v různé délce a seznámí tu vědeckou radu. Pak je rozprava veřejná, pak je rozprava tajná a proběhne hlasování. Tento spis je odeslán na Univerzitu Karlovu v daném případě, kdy odbor vědy prověří údaje, zkontroluje údaje, které jsou. Tento spis jde do kolegia rektora, které toto posoudí a doporučí rektorovi postup. Může být vrátit k doplnění nebo předložit vědecké radě univerzity. Toto proběhne na vědecké radě univerzity, kde 1/3 zase lidí je mimo Univerzitu Karlovu, kde vystoupí představitel dané fakulty a dané komise, předseda komise nebo někdo z členů komise je přítomen, vystoupí daný uchazeč, který zhruba v 10 až 15minutovém expozé přednese vlastně své, svůj příspěvek k danému oboru, pak je rozprava veřejná, kdy se mohou ptát členové vědecké rady, klást dotazy k danému oboru nebo obecně, a pak je uzavřené po všech proběhlých jednáních, kterých je na vědecké radě Univerzity Karlovy mezi 3 až 5 na daném zasedání. Pak je uzavřené zasedání, kde se diskutuje, kde jsou jenom přítomní členové vědecké rady, o daných jaksi faktech, a pak následuje tajné hlasování, kde tedy dotyčný musí získat přesně podle zákona danou, daný, danou většinu. Což se v obou případech stalo. Vezmeme spis, pošleme na ministerstvo školství, znova ministerstvo prověří, odešle do vlády, vláda projedná a schválí a odesílá na Pražský hrad k jmenování.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka
--------------------
To je opravdu dlouhý proces.

prof. Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Přesně tak.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka
--------------------
Posuzuje se někde v průběhu toho procesu, řekněme, morální kvality uchazeče, protože toho se, řekněme, týkaly pochybnosti prezidenta.

prof. Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Ale samozřejmě, že se posuzují a hodnotí se ten člověk komplexně a jaksi jestli někdo označí úplatek smlouvou s Komerční bankou a danou institucí, která ještě tak nějak za záhadných okolností vysublimuje, kdy pak někdo je nařčen z plagiarismu a z nějakých problémů, kde samozřejmě vyjádření z německých univerzit a podobně, tak to víte, že se samozřejmě všechno posuzuje a hodnotí, ale jestliže je úplatek mezi bankou a Národní galerií, no, tak pak už se úplatky dávají, jako když mně přijde smlouva z Českého rozhlasu, tak já řeknu, že to je úplatek, až mi pošlete honorář, honorář za mé vystoupení. Takže, takže já bych tady byl, a v tom druhém případě, kde je jaksi hovořeno o spolupráci se Státní bezpečností, já jsem se s tím spisem seznámil, a je to spis velmi, velmi legrační, čítající několik řádek a jaksi nedošlo tam k žádnému jako bych řekl něčemu, co by bylo, co by bylo problematické. Jsou, jsou lidé v různých pozicích v této zemi, kdy jejich spisy jsou mnohem, mnohem tlustší.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka
--------------------
Hrad říká, že jde o zásadní otázku suverenity hlavy státu. Soud říká, že dalším posuzováním po řádném řízení by prezident nepřípustně zasahoval do autonomie vysokých škol. Nesrážejí se tu vlastně dva boje o suverenitu?

prof. Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Ale já bych vám chtěl říct. Představte si, že vy proběhnete stavební řízení, kde splníte všechny požadavky podle stavebního zákona a my máme vysokoškolský zákon, a pak starosta nebo šéf úřadu řekne a vy se mi nelíbíte a já vám to nepodepíšu. Vy jste přejela kočku před 14 dny na silnici, vy jste špatný člověk a já vám nedovolím tady postavit garáž. Tečka. Jak by se vám to líbilo?

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka
--------------------
Migrace. To je téma, které se už řeší nejen v Evropě, ale i ve Spojených státech. Zatímco německá kancléřka Merkelová sází na celoevropské řešení, její ministr vnitra Horst Seehofer je skeptický a hrozí uzavřením německých hranic. Další evropské státy připravují vlastní řešení na národní úrovni. Problém s migrací řeší i Spojené státy, Donald Trump chce ještě přitvrdit postup proti přistěhovalcům nelegálně překračujícím hranice a vyhošťovat je okamžitě a bez soudů. A mezitím ve Středozemním moři bezcílně pluje další loď s víc než dvěma stovkami migrantů na palubě, kterou Itálie ani Malta nechtějí nechat přistát u svých břehů a vláda USA stále zadržuje 2053 dětí migrantů zatčených v rámci nulové tolerance zavedené v květnu. Pane profesore, budou fungovat ta národní řešení nebo je opravdu potřeba najít nějaké jednotné evropské řešení? A je něco takového reálné?

prof. Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Tak hlavně je smutné, že politici na ten problém se dívají 5 let, pořádají různé schůzky na různých úrovních, stále se radí a nedělají, bych řekl, žádné konkrétní, konkrétní kroky. To je na tom to smutné. Na druhou stanu je třeba říci, že problém migrace vždycky byl a bude, je otázka v jakým množstvích samozřejmě a v jakých kapacitách. A v neposlední řadě, o čem se vůbec nehovoří, obchod s lidmi a toto je obchod s lidmi, jako takhle si to musíme říct, je jeden z největších byznysů po obchodu se zbraněmi, jo. A na tom obchodu s lidmi a s lidským neštěstím řada lidí bohužel vydělává. A proti tomu se nebojuje. Já jsem neslyšel, že by byly nějaké pašerácké gangy odsouzeny, tady se dozvíte, kde, kde co se děje, že někdo v Londýně někoho pobodá nebo v Itálii, ale to, že by proběhlo soudní řízení s těmi, kdo vydělávají na lidském neštěstí, to stránky novin neplní. A to je první věc. Takže někdo vydělává na lidském neštěstí. Samozřejmě situace v řadě afrických zemích, ale i latinskoamerických je velmi, velmi špatná, lidé bojují de facto o své přežití a tito jaksi lidé nebo obchodníci s tou beznadějí těch lidí vydělávají na lidském neštěstí a nabízejí sladký život ve vysněné Evropě. A politici i tom povídají v krásných hotelích s pohledem na moře a řeší, jak jako budeme pomáhat. Za těch 5 let se de facto nic moc nestalo. Občas ta vlna je silnější, občas je menší, záleží na tom, jestli, jestli Turecko více přitlačí nebo více zadrží těch migrantů, nebo jak funguje de facto rozpadlý stát Libye, který když byl jaksi Kaddáfího diktátorský režim ukončen, tak od té doby já vlastně nevidím, že by snad území Libye bylo nějaké jednotné, jsou tam samozřejmě velké problémy a to těm převaděčům, převaděčům nahrává.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka
--------------------
Ale přeci jen tam začala fungovat ta libyjská pobřežní stráž.

prof. Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Začala fungovat, ale část těch lodí, část těch lodí, že jo, samozřejmě od něj odjíždí, takže to řešení jako, že jednotlivé státy Evropy, sedmadvacítky, berme, že jsou tam státy samozřejmě silné jako je Německo, Francie, Anglie, Itálie, Španělsko a pak jsou tam malé státy pobaltské a středně velké jako je Česká republika, že budou dělat to národní řešení bez toho celoevropského, je nemožné. Musí být samozřejmě, každý stát by měl mít připravená různé varianty řešení té migrační krize, na straně druhé to řešení jsou de facto, de facto dvě. Jedno je mít tedy jaksi chráněny zevní hranice Evropské unie, Středozemní moře je samozřejmě velké, ale zase není to Pacifický oceán. Na straně druhé je, je třeba snahou pomáhat těm africkým zemím řešení problémů odstraňovat to v těch místech vzniku. A je třeba říci, že odkud v současné době proudí nejvíce migrantů, jsou země africké, kde války nezuří, jsou tam samozřejmě někde různé puče, v různých zemích se odehrávají, ale nezuří tam konflikt. A těch migrantů ze Sýrie v tuto chvíli je de facto, de facto minimum. Takže to je problém ekonomické migrace, kdy je třeba pomáhat těm státům, kde s boji s chudobou, investovat do těchto zemí, ale investovat efektivně, ne aby ty jaksi v uvozovkách někdy demokraticky zvolené, zvolené režimy akorát z té pomoci si to nekradly pro sebe.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka
--------------------
Jsou podle vás ty dohady o tom, jak řešit migrační vlnu, postavené spíš na rozumových, anebo na pocitových argumentech v současné době?

prof. Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Já bych v tuhle chvíli řekl, že to je hlavně o pocitech. Samozřejmě slušný člověk chce lidem pomáhat, pomoci jaksi nemocným, trpícím, ženám a dětem, starým lidem, že jo, to ve slušných lidech tato, tato samozřejmě emoce, emoce a pocit pomoci jistě je. Na straně druhé nikdo neřekl jednu věc, která je od začátku, je to otázka kapacity. Prostě musíme si říci, že nemůžeme spasit celý svět a má to nějakou limitaci. Já to uvedu na jednom příkladě, který jsem, který jsem říkal, říkal loni na jedné, při jednom setkání. Představte si, že sedíte u stolu, u stolu je 5 židlí. Pozvete, nebo v okolí jsou přátelé. U toho stolu je 5 židlí, sedne si 5 vašich přátel. Ještě přijdou další 2, vejdou se ještě další 2 židle. Přijde, takže u toho stolu sedí 7 lidí a už je to natěsno. Přijde osmý a devátý, váš blízký kamarád a přítel, vy ho máte rádi, chcete, aby s vámi seděl, ale prostě k tomu stolu se nevejde. A toto de facto nikdo těch 5, 7 let neříká, že prostě není jaksi to bezedná studně a je tam třeba mít priority právě, jak jsem řekl, pro nemocné, děti s matkami a samozřejmě ze zemí zmítaných válečným konfliktem. Prostě mít nějakou prioritu, říci si ano, naše kapacita, ale chce to říct takovou reálnou kapacitu, ne kapacitu iluzorní, že prostě když je někde 5 milionů, takže se ještě dalších 5 milionů vejde. Prostě reálné to, aby ten stát byl schopen těm lidem efektivně pomoct, to znamená pomoci jim sociálně, pomoci jim s integrací do toho prostředí. Berme, že ti lidé žijí úplně v jiném jaksi, bych řekl, světě. Jako já jsem byl několikrát v Africe, v Latinské Americe a to je nás svět velmi vzdálen a my těm lidem, kteří sem přijdou a chceme jim pomoci, aby se mohli zapojit do té evropské společnosti, tak jim musíme pomoci, naučit je řadu věcí, pomoci jim samozřejmě i s jazykem ...

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka
--------------------
Komplexní.

prof. Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Komplexní. A na to taky máte jako. Když sem přijde nebo někam přijde 100 tisíc lidí, kteří neumí ten jazyk, neumí německy nebo neumí česky, nebo slovensky nebo polsky, tak kde najdete tolik učitelů, kteří budou schopni je naučit? Jednoduché počty. A z toho se musí jaksi rozumově, nikoli emocionálně říci ta kapacita je daná, toto nějaké číslo a mít tam priority. A já jsem to zatím mnohokrát tedy z úst předních evropských a jiných politiků neslyšel.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka
--------------------
Šéfka německé vlády Angela Merkelová využila Mezinárodního dne uprchlíků, aby se vyjádřila k současné krizi v německé vládě. V projevu, který se týkal problému migrace, zmínila i oběti vysídlení a mimo jiné také řekla: "Vyhnání a útěk Němců ze střední a východní Evropy byly především bezprostředním následkem Němci započaté 2. světové války a nevýslovných zločinů nacionálně socialistické diktatury. To ale nemění nic na tom, že pro vyhnání neexistovala ani morální ani politické ospravedlnění." No, a právě tato věta vzbudila v Česku velmi silné reakce. Proč, pane profesore, jediná věta způsobila mezi politiky takový poprask, když Angela Merkelová vlastně řekla daleko méně, než si sami Češi přiznali v Česko-německé deklaraci, kde se mimo jiné třeba píše, že česká strana lituje, že poválečným vyháněním bylo způsobeno mnoho utrpení a křivd nevinným lidem.

prof. Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Tak já se spíše divím, proč v této době, když jaksi problémů, bych řekl, velmi aktuálních a současných jak v Německu, tak v Evropě je více, tak proč, proč jitřit staré rány. To, co řekla Angela Merkelová, je pravda. Ano, byla to reakce na bezprecedentní krok 2. světové války, ale ono je třeba ještě říci, že on se odehrávaly věci v pohraničí v Sudetech ještě před válkou, že jo. Henleinovci a podobně se tam k českým občanům nechovali úplně přívětivě z pohledu našeho. To nebyla jako v některých místech a zejména pak samozřejmě s nárůstem jaksi té, té pocitu síly, tak to tam jaksi velmi kulminovalo. Takže tam to nebylo v některých místech láskyplné jaksi objímání a podobně. Takže na to se zapomíná, že to už se samozřejmě začalo eskalovat před válkou samozřejmě s nástupem, s nástupem Hitlera, protože je třeba říci, že to soužití Čechů a Němců v pohraničích je, je ze staletí a de facto to osídlení pohraničních hvozdů je ze 13. století, kdy sem vlastně byli, byli pozváni nebo byl zájem jaksi osidlovat tyto, tato území. Takže když samozřejmě do toho politicky začnete ty lidi rozeštvávat, tak to pak vede k nějakému násilí a reakci a samozřejmě jak Angela Merkelová zmínila, jednalo se o bezprecedentní násilí, které jaksi německá nacionální, nacionální demokratická nebo socialisticky nacionálně demokratická strana a Hitler prostě v Evropě způsobili a Češi byli také z toho pohraničí vysídlováni. Na to se, se zapomíná.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka
--------------------
No, z druhé strany to, co se tu dělo při divokém odsunu, to asi nelze označit za morálně ospravedlnitelné.

prof. Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
To samozřejmě není, protože říkám, tak ty lidé jednali, jednali emocionálně. My se na to díváme 70 let bez prožitku nebo prožitku, které jsme slyšeli. Ale teď si vezměte, že vám polovinu rodiny ty Němci vysídlí a bohužel vždycky často bývá to, že jsou za to postiženi ti nevinní lidé, jo. A ti lidé, kteří tam prostě byli a brutalita, která byla samozřejmě po té válce, tak si lidé vylévali zlost část, na části samozřejmě lidí, kteří to zlo páchali, ale velká část byli normální obyvatelé německé národnosti, které zde byli. A prostě hrály tam velmi silnou roli emoce, které v té době byly a nebylo to samozřejmě ani to, to páchání zla za té války, ani páchání zla poté. To, to nebyly dobré kroky. A tyto věci byly vypořádány a mělo by se říct jaksi tu kapitolu, bych řekl, jaksi uzavřít. Česká strana se omluvila za to páchání toho zla, které bylo jaksi kruté pro, na řadu lidí a byli zabíjeni jaksi nevinní lidé, to bohužel při válce a po válce bývá, že často, že většina těch obětí jsou ti nevinní lidé, ne ti vojáci, kteří jdou, tak to bohužel je i v současné době, když se podíváme na ty válečné konflikty, které jsou, tak zase umírají tam bezbranní, nevinní lidé, a na straně druhé bysme měli spíše hledět do budoucna. Byl velmi krásný projev pana prezidenta Gaucka v Karolinu, který právě o těch česko-německých vztazích velmi otevřeně hovořil. A já bych řekl, že bysme měli spíše hledět do budoucna, říci ano, bylo pácháno zlo, omluvili jsme se, německá strana řekla ano, my jsme také páchali zlo a činili jsme to ...

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka
--------------------
Také se omluvili.

prof. Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
... a pojďme, pojďme hledět do budoucna a nejitřeme spíše staré rány.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka
--------------------
Školky zřejmě ani od roku 2020 nebudou mít povinnost zajistit místa pro dvouleté děti. Mělo by dále záležet na jejich rozhodnutí, jestli přijmou děti mladší 3 let. Naopak povinnost předškolního vzdělávání pro pětileté asi v zákoně zůstane. Přijetí takové novely minulý týden sněmovně doporučil školský výbor a sněmovna by měla o podobě předlohy hlasovat zřejmě teď na konci června. Pane profesore, je nebo není v pořádku nechat na školkách, jestli tedy dvouleté děti přijmou nebo ne?

prof. Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
No, víte pojem školka je velmi široký, jo. Máte školku, kde je 30, 50 dětí, různé třídy, máte školku, kde je třeba 12, 15 dětí. A takže to není jednotný prostě, bych řekl, foršrift na to, jak to má vypadat. A teď si vezměte, že budete mít školku, kde budete mít dvouleté děti a sedmileté děti, a to jsou úplně jiné světy, to jsou lidé třikrát starší. To je, vezměte si, jako když byste měli v jednom místě 15letého, 50letého a 80letého člověka ...

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka
--------------------
Pak musí být ta školka tak velká, aby udělala oddělení.

prof. Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
A přesně musí to být tak, aby to bylo oddělené a to nejen, nebo ne oddělené, ale aby tam byly jiné zájmy, které mají dvouleté, tříleté děti a jiné, které mají sedmileté, to jsou úplně jiné světy, ale na to musíme mít ten prostor, ale také, bych řekl, hlavně tu personální kapacitu, protože dvouleté dítě vyžaduje mnohem intenzivnější péči jaksi o všechno, od krmení a samozřejmě nějaké hygienické potřeby a podobně než šesti, sedmileté dítě, které už je samostatné a připravuje se na vstup do školy. Takže já si myslím, že, nevím, jestli by to mělo být přímo na těch školkách, ale prostě na tom zřizovateli, aby řekl ano, školky a školky tohoto typu v daném okrese nebo kraji nebo kdo zřizuje nebo městě mohou přijímat dvouleté děti, my jsme zainvestovali do těch školek, jsou tam hračky pro dvouleté, jsou tam toto, ta hygienická opatření a podobná. I samozřejmě způsob stravování. Jinou jaksi jídlo jí třeba to dvouleté dítě, jiné šesti, sedmileté. A pak ten zřizovatel řekne ale tato školka je koncipovaná spíše třeba pro ty menší děti, pro větší děti a prostě to takto nařídit. Vezměte si, že to šmahem nařídíte a teď tam jako je bude někdo dožadovat, aby tam to dítě bylo a bude, budou tím buď trpět ty dvouleté nebo sedmileté děti.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka
--------------------
Jak důležité je podle vás předškolní vzdělávání třeba právě pro ty děti, které jdou příští rok do školy?

prof. Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Tak já se domnívám, že by nějaká, nějaký ten kontakt s tou jaksi, s tím dětským kolektivem měl být. Je otázka, jestli má být celodenní nebo některé rodiče mohou říci, že aby byl třeba jenom dopoledne nebo polodenní. Já si myslím, že je dobré, když se v tom roce před školou to dítě trošku jako sžije s tím kolektivem, aby se naučil určité, určité návyky a měla být taková ta příprava trošku určitého, určitého režimu, ale zase je to velmi individuální, v jakém prostředí to dítě žije, jak se ta rodina o to dítě pečuje a na to zase nejde jaksi to, to nalinkovat jaksi vojensky, že to bude tak, jako to bylo na vojně. Takže je to velmi individuální přístup. Myslím si, že ten, ten kontakt s tím kolektivem tomu dítěti může prospět a může být třeba polodenní. A je to samozřejmě i ta školka by měla nacvičit nějaké návyky, protože vím, že děti velmi dobře umí ovládat, ovládat počítače, laptopy, iPady, ale ...

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka
--------------------
Někdy neumí mluvit.

prof. Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Někdy neumí mluvit a druhá věc je, někdy si umí zavázat tkaničku a někdy je to i to stravování tím příborem je trošku problém. Takže by to možná mělo být než o vzdělávání a přípravě na školu, spíše takové sladění těch jaksi, bych řekl, obecných dovedností a třeba rozvíjení jemné motoriky s nějakými stavebnicemi a podobně, což je třeba zajímavá tvůrčí činnost.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka
--------------------
To říká na závěr pořadu Jak to vidí rektor Karlovy univerzity profesor Tomáš Zima. Já moc děkuju, že jste byl s námi ve studiu a těším se zas někdy na slyšenou.

prof. Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Děkuji vám za milé pozvání a hezký den vám i posluchačům.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.