Přepis: Jak to vidí Tomáš Zima – 17. listopadu

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den. U poslechu Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Hostem svátečního vydání je dnes profesor Tomáš Zima, rektor Univerzity Karlovy. Dobrý den. Vítejte.

Prof. Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Dobré ráno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co je typické pro současnou mládež? Jací jsou dnešní studenti? O čem sní? Poslechněte si názory dnešního hosta. Dnes si připomínáme výročí 17. listopadu, Den boje za svobodu a demokracii. Jaké vzpomínky a pocity, pane profesore, ve vás toto datum vyvolává?

Čtěte také

Prof. Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
17. listopad patří mezi jedny z nejvýznamnějších dnů naší historie, a to ze dvou důvodů, smutné tragické události, které se udály před 76 lety, kdy 17. listopadu bylo bez rozsudku zastřeleno 9 vůdců studentských hnutí, které byli během noci odvlečeni z Hlávkovy koleje a samozřejmě z jiných studentských kolejí do Ruzyně, kde byli popraveni. Byla to reakce nacistické zvůle na poklidnou demonstraci, která se uskutečnila 28. října na Václavském náměstí, která vzpomínala vznik a založení Československa před 21 lety a tato demonstrace vyústila ve střety s nacisty, kdy postřelili studenta Univerzity Karlovy Jana Opletala a zastřelili pekařského dělníka Václava Sedláčka v Žitné ulici a Jan Opletal svým zraněním podlehl a 15. listopadu se konal pohřeb a vlastně smuteční průvod vyšel z Patologického ústavu na Albertově směrem k nádraží, odkud byly jeho ostatky převezeny na Moravu k pohřbení a právě ta jednota českého národa, studentů, akademické obce v tom listopadu roku 39 národ určitým způsobem sjednocoval a identifikoval. Byl to tichý protest právě proti nacistické zvůli a těm hrůzám, které pak další roky přinesly. Rok 89 je rokem, dá se říci, mnohem radostnějším, kdy organizace jak ze strany disidentů, tak ze strany svazu mládeže vedly jednání a byla snaha jaksi udělat nějakou akci, která bude povolená, to je ta role, bych řekl, organizací ve svazu mládeže tehdejší doby, já neříkám všech, ale některých. A na druhé straně samozřejmě velká diskuse mezi disidentskými studentskými organizacemi o tom, jestli vůbec je něco se svazem mládeže zadat, ono samozřejmě vždycky v těch hnutích a uskupeních jsou různé názorové proudy. A pro mě to byl silný zážitek, protože na Albertově 17. listopadu jsem byl a byli tam samozřejmě mnoho, mnoho nejen studentů, ale občanů Prahy a České republiky a byl to vlastně začátek sametové revoluce, která už bez těch tragických událostí vedla k radostnému jaksi vzniku svobodného Československa, nyní České republiky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ten dnešní svátek, jak už jste řekl, pane profesore, je vlastně svátkem dvojjediným, připomínáme si jak ty události ze 17. listopadu 1989, ale i 1939. Jak se ve vašich očích a vy jste to ostatně zažil i na vlastní kůži, proměňovalo to připomínání si událostí na Albertově?

Prof. Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
To připomínání událostí na Albertově vlastně se začalo s tím připomínáním zejména po roce 89, a to na Albertově, u Hlávkovy koleje. Je to připomenutí si místa, které má, bych řekl, určitý symbolický odkaz pro boj za demokracii, za svobodu, za lidská práva. Samozřejmě je třeba zmínit i toleranci a porozumění mezi lidmi, a to shromáždění těch lidí v listopadu 89 ve mně vyvolává tu emoci, že tam byla řada lidí různého, bych řekl, smýšlení politického či náboženského, ale všichni ti lidé se k sobě chovali velmi tolerantně, velmi slušně a samozřejmě pak ty události listopadu a prosince, ty velká shromáždění na Letné i na Václavském náměstí ukazovaly tu slušnost, toleranci, pochopení vzájemné a bohužel dneska jsme svědky toho, kdy se rozdmýchávají různé vášně mezi různými uskupeními, a to není úplně dobře. A když jste zmínila ten 17. listopad, ono to má jeden takový paradox, za který trošku můžou naši politici a někdy takové to odtesávání dějin. Ten 17. listopad byl samozřejmě i v minulosti, v dobách tedy před listopadem 89 slaven jako Mezinárodní den studentstva. Po roce 89 jaksi toto spojení svaz studenstva a podobně, byl jaksi odtesán a prostě zmizelo z toho kalendáře, že 17. listopad je Mezinárodní den studentstva, protože to mělo tu nálepku Socialistického svazu mládeže, komunistické strany a těchto dějin, ale je to zase neznalost našich politiků, kteří tuto minulost odtesávali, protože Mezinárodní den studentstva byl vyhlášen v roce 41 v Londýně zástupci z řady zemí celého světa, asi 50 zemí, kteří právě ten 17. listopad vyhlásili Mezinárodním dnem studenstva na počest obětí českých studentů, vysokoškoláků, kteří padli na počátku druhé světové války, takže ten svátek není ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mohlo to tak zůstat?

Prof. Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Ten svátek nebyl vytvořen komunistickým režimem, ale vznikl v Londýně a vznikl jaksi iniciativou studentů z celého světa. A vím, že teďka Svaz bojovníků za svobodu a další instituce chtějí, aby toto slovo Mezinárodní den studenstva se k tomu jaksi boje za svobodu zpátky navrátil a abysme nově nepokřivovali ty dějiny.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy byste byl pro tedy vrácení původního názvu.

Prof. Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Já jsem jednoznačně pro, protože takto to historicky vzniklo a není to žádný jaksi komunistický výmysl nebo podobně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když jsme se vlastně dostali svým způsobem k paměti národa, tak Mikuláš Kroupa, ředitel nevládní a neziskové organizace Post Bellum, která, jak víme, dokumentuje vzpomínky pamětníků důležitých historických fenoménů dvacátého století, se před pár dny podělil na Facebooku o své rozhořčení, teď parafrázuji s jeho svolením jeho slova. Vysledoval totiž na jedné pražské vysoké škole a jako vždy si položil tři základní otázky, v jakém roce skončila druhá světová válka, co se stalo v únoru 1948 a 17. listopadu 1989. Vy už se usmíváte, pane profesore, asi tušíte, jaké odpovědi Mikuláš Kroupa dostal. Cituji: "Je děsivý pohled na klopící oči 25letých studentů ekonomie, kteří prostě nevědí, co se stalo 17. listopadu 1989." Vás to asi příliš nepřekvapilo?

Prof. Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Mě bohužel některé věci, které jsou jaksi smutné, mě nepřekvapují. Je to dáno tím, že je to otázka se to jmenuje obecného vzdělávání a vzdělanosti, obecně, že málo připomínáme historické milníky vývoje našeho státu, naší státnosti. Obecně historie vůbec. Je to možná taky ta věc, že jak jsme zaplavení technikou a dnešní mladá generace žije vlastně u počítačů s nobebooky, iPady, je to dáno možná tím, že žijí v tom, že když něco budu potřebovat, tak si to okamžitě najdu na Googlu nebo někde jinde, ale myslím si, že některé ty věci by člověk měl mít jaksi uložené v hlavě a mít tu vědomost a nespoléhat na to, co mi někdo předkládá, protože čím více ten člověk má těch informací v hlavě z různých oborů, které mě třeba i nezajímají nebo nepotřebuje ke své profesi, já mám rád dějiny umění, historii různých zemí a podobně a ke své profesi lékaře to nepotřebuji, abych věděl, kdy se co událo a třeba něco znát o Giottových freskách v bazilice Superiori v Assisi, ale prostě ono to člověka obohacuje a měl by mít určitý přehled o různých oblastech historie, zeměpisu, prostě široký přehled a pak ten člověk je méně náchylný. Bohužel to, že se o těch dějinách a historii ví málo, může mít pro společnost ty důsledky, že čím méně jaksi o té historii známe, tím se hůře můžeme vyvarovat chyb do budoucna, protože ony často ty dějinné události se opakují a i ty příčiny někdy jsou podobné jako byly v minulosti. Ona řada věcí už se udála, akorát v jiných jaksi rolích vládců a podobně, takže si myslím, že je velmi škoda, že to mladá generace neví. A měli bysme to opakovaně, a je to i, myslím, role médií, podívejme se, jaké pořady i tedy veřejnoprávní média produkují, kolik jaksi pořadů je věnováno historickým událostem. Tak, ono, když něco vysílání v 5 hodin odpoledne na kanálu, který není ten mainstreemový, tak se pak nemůžeme divit. Takže je to, myslím, i role médií jak veřejnoprávních, tak soukromých, aby jaksi tu historii připomínaly, a nejen historii, ale i další oblasti. A tak samozřejmě se ta společnost vzdělávala a nejenom se sledovaly, jestli jaksi větší střílečka bude mít větší sledovanost a podobně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem 11. listopad je u nás spojován především se svatomartinskou tradicí, s mladým vínem, ale už se docela zapomíná, že je to také nebo byl to také Den válečných veteránů.

Prof. Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Tak já jsem rád, že se třeba alespoň, jsem viděl v několika médiích informace o tom a připomenutí Dne veteránů. 11. listopadu jsem se vracel z Belgie a třeba v Belgii 11. listopad Den veteránů je státní svátek a takže si to různé země připomínají, samozřejmě je to bitva u Yper, kde byl poprvé použit yperit a další, kde zemřela spousta lidí, tak je třeba, myslím, ty hrdinství veteránů nejen z první, z druhé světové války, ale i samozřejmě z válečných konfliktů minulých let připomínat a /nesrozumitelné/ jaksi osoby, které se nebály být připraveny nasadit svůj vlastní život za boj za demokracii, boj za svobodu, boj za svůj národ, za svoji vlast.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Český rozhlas Dvojka dnes večer odvysílá nastudování hry slovenské autorky Zuzy Ferencové Problém vyskočit z kůže. V této hře skoro 16letá studentka se nachází ve velmi složité životní situaci, přemítá o životě, o smrti, pokládá si mnoho otázek. Co myslíte, pane profesore, jaká je současná mladá generace, čím žije, jakými problémy?

Prof. Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Já bych řekl, že současná mladá generace má jednu velkou výhodu, kterou si často vůbec, vůbec neuvědomuje, protože je to pro ní samozřejmé, žije ve svobodné demokratické zemi, která nezažila více než 76 válečný konflikt, a tím odmýšlím invazi sovětských vojsk a zemí Varšavské smlouvy v roce 68, ale nebyl zde válečný konflikt, který v řadě zemí nedaleko od nás, Ukrajina, balkánské země a podobně probíhá. V zemi, která má, bych řekl, vyspělou kulturu, školství, které je bezplatné, které je otevřené pro mladou generaci, zdravotní péče, která je, vyvinutý sociální systém a bere toto jako samozřejmost, což tyto výdobytky generace před námi neměly, zažily války, zažily období, jak bych řekl, nedostatku. Samozřejmě to je ten obecný slogan. Mě třeba velmi, velmi tíží to, že řada dětí na základních školách třeba nemá ty možnosti, aby díky ekonomické situaci řada rodin je pod tím minimem nebo na kraji toho minima, že ty děti zejména na těch základních školách nemají možnosti se účastnit všech aktivit, které třeba ta škola nabízí, nebo jedna věc, která je velmi obtížná, četl jsem statistiku, že zhruba 100 tisíc ze základních škol nechodí nebo nemůže chodit na obědy a ono to zavdává pak do budoucna různé možné zdravotní problémy a podobně, takže ne všichni třeba to radostné šťastné dětství mají možnost prožít. Na druhou stranu ty obecné principy, které jsem zmínil, dávají šanci a říkám, žijeme ve svobodné demokratické zemi, což může vést k tomu, že ta společnost se určitým způsobem jako otupuje, že jo, nemá proti čemu bojovat nebo nemá, prostě je taková zklidněná, ale ono to může být takový varovný signál, protože pokud tu demokracii nebudeme opečovávat a nebudeme ji jaksi střežit, tak o ní můžeme třeba i snadno a rychle přijít.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká se, že vlastně naším vstupem do Evropské unie, do Severoatlantické aliance, jako kdybychom ztratili další vizi?

Prof. Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Ono řada zemí v Evropě a podobně ztrácí určité věci. Je to otázka, proti tomu se má v uvozovkách bojovat, kdo je naším jaksi nepřítelem či přítelem, a ty vize politické, když se podíváte v Evropě, tak řada, dříve to byly, bych řekl, vyhraněné politické směry, buď pravicové nebo levicové sociálnědemokratické, ale ono vlastně ta pozice těch politiků se dostává určitým způsobem do středu, že jo, a řekněte teďka, která ta strana je vysloveně levicová, vysloveně pravicová. Ono se to tak určitým způsobem střetává, není to jenom u nás.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Někdy si to i přebírají vzájemně.

Prof. Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Někdy si to samozřejmě přebírají, zejména, pokud jsou to nějaká dobrá populistická témata, která pro méně nebo jednostranně informovanou veřejnost můžou přinášet krátkodobé benefity ve volbách, ale je to taková, bych řekl, nějaký ten základ toho učení nebo té politické vize, že jo. Předtím byly, byla samozřejmě teorií a filozofických podkladů pro ta hnutí. Teďka, když se zeptáte těch politických stran, pokud to nejsou některé, bych řekl, tradiční jako, kde mají bych řekl i nějaký ten ideologický potenciál, tak často ten potenciál je vládnout a přinášet jaksi benefit své straně či hnutí nebo jaksi se udržet u moci v demokracii, demokratickými prostředky, ale nějaké ty, bych řekl, ty ideové kořeny se tam hledají velmi, velmi těžko. To samozřejmě pak i může vyvolávat ve společnosti takovou tu deziluzi toho, kam se ta společnost má ubírat a někdy právě se to odehrává jenom v těch často populistických tezích zejména před volbami.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Může nám, pane profesore, právě vzdělávání pomoci udržovat a rozšiřovat vlastně ten demokratický prostor?

Prof. Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Jednoznačně ano, protože člověk, který je vzdělaný, který má přehled o jaksi dění ve společnosti, ale i ve svých oborech, ale i v těch oborech dalších, to je právě ta otázka, co škola a střední škola a i ta vysoká škola má toho žáka, studenta připravit, protože ty vědomosti často jsou, to jsou velmi rychle překonávány, nebo aspoň některé, a ten člověk, pokud je vzdělán, tak pak je méně náchylný na různé ismy a pochopí, že když pojedete a někde si přečtete, že získáte a že si můžete vydělat trojnásobek jaksi svého platu, když uděláte nějakou věc X anebo že všichni se budeme mít dobře, že asi to není pravdivá věta a podle toho by ten člověk měl reagovat a na to musí být jaksi vzdělán a mít široký přehled a zajímat se o to.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaký je nebo jak byste popsal vztah společnosti právě ke vzdělání?

Prof. Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Společnost jako celek jistě vnímá jako vzdělání jako hodnotu. Řada lidí samozřejmě má možnost se vzdělávat od základního po vysokoškolské vzdělání, které je otevřené a pokud ten dotyčný má schopnosti a znalosti, tak jistě může se i v této oblasti uplatnit, i když já říkám, důležité je, aby člověk dělal to, co ho baví. A já si třeba velmi vážím šikovných řemeslníků a někdy si nevážím lidí, kteří sice mají titul před jménem a vím, že třeba toho tolik neví. Tak to určitě to vzdělání není vše, ale je to vztah vzájemně k lidem, ke společnosti. Na druhé straně pak, jestli myslíme politické strany, jak se k tomu vzdělávání staví, tak samozřejmě deklaratorně se staví pozitivně, vzdělanostní ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaká je praxe?

Prof. Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Vzdělanostní společnost a podobně. Praxe je, že ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nebo realita?

Prof. Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Realita je taková, že v návrhu letošního rozpočtu třeba pro vysoké školy je částka, která je nižší, výrazně nižší než v roce 2015. Je snaha paní ministryně a i jsme jednali s panem premiérem, nějak tu částku dolepit asi ze tří nebo čtyř různých věcí, to je takové, jako když se lepí vlaštovčí hnízdo, ono se lepí takhle každý rok, ale já jenom řeknu pro posluchače pár čísel. Podíl HDP na vysoké školství v České republice před několika lety bylo 0,64 %. Řeklo by se, že když je vzdělanostní společnost, kterou potřebujeme, že bude buď stagnovat nebo stoupat. Predikce pro rok 2016 je 0,44, to znamená, o čtvrtinu pokles za posledních 7 let. To je ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak vám to zdůvodňují?

Prof. Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
No, zdůvodňuje se to tak, že máte méně studentů, tudíž vám dáme méně peněz, jo. Druhá věc je, jaksi, chlapci, podívejte se na to, jak s těmi 20 miliardami hospodaříte a mohli byste hospodařit lépe. Příspěvek na studenta vysoké školy je od roku 2000 nižší než příspěvek na studenta v regionálním školství, ani není stejný, je nižší. A pak se různě do toho hodnotí ty rankingy, tak podíl učitele vysoké školy na studenta je u nás zhruba dvakrát více studentů než třeba v sousedních zemích a v sousedních zemích na toho studenta platí dvakrát více než u nás. My jenom bysme rádi, kdybysme dostali alespoň tolik, co jsme dostali v roce 2006 bez inflace. Dostáváme o několik tisíc méně, než co dostaly vysoké školy v roce 2006. Poté byl velký nárůst počtu jaksi studentů na vysokých školách, to ty rozpočty nekopírovaly, pak samozřejmě došla ekonomická krize a podobně, proto došlo k tomu propadu, ale teď já slýchám, jak ekonomika úspěšně roste, všude se investuje a do toho tedy vysokého školství zatím tedy není vidět, že by se tolik investovalo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když hovoříme o vysokém školství, tak více než 13 tisíc našich studentů z Česka se zapojilo do mezinárodního průzkumu jedné švédské společnosti. Prozradilo, do jakých firem chtějí nastoupit, pro koho by nejraději pracovali, například pro státní správu, pro mezinárodně-politické instituce, ukázalo se také, jak je pro ně důležité stabilní zaměstnání, pracovní prostředí ale také rovnováha mezi tím časem stráveným v práci a také dalšími aktivitami soukromými. Jak to na vás působí?

Prof. Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Většina lidí je samozřejmě ráda, když může nějaké stresy eliminovat a když někam chodíte do práce, kde se cítíte dobře, máta tam dobrý kolektiv lidí, tak i oželíte, že třeba máte o několik tisíc méně, ale cítíte se v té práci dobře a samozřejmě ta stabilita toho prostředí se pak přenáší, už jsem hovořil o vzdělání, o žácích základních škol, tak samozřejmě, jestliže ti rodiče mají stabilní zaměstnání, mají nějaký výhled, tak se třeba tolik nebojí a není tam takový stres, který jistě i na ty děti se pak v tom prostředí přenáší a působí negativně, což také ukazuje, že někdo říká, jak ta mladá generace je zkažená a špatná, tak tady vidíte, že tomu zase tak není. To, co možná mění a není to jenom u nás, je to i v zahraničí, ty generace, a bylo to možná dáno tím, že řada možností předtím nebyla cestovat, vzdělávat se v zahraničí a podobně, tak byla taková dychtivá a řada mých kolegů je prostě zvyklá pracovat 12 hodin denně a podobně, že více jaksi preferují tu práci v různých oblastech lidského života na úkor svých koníčků a zájmů. A ta mladá generace jaksi chce mít jaksi vyvážený ten vztah těch pracovních aktivit a svých koníčků a zájmů, což je samozřejmě pro rozvoj osobnosti potřebné a myslím si, že je to asi ten správný trend a tím se možná ty generace odlišují, ale určitě to není, že by někdo říká, že ta generace současná, současných mladých lidí si nějak špatná a neváží si hodnot, tak si myslím, že to není pravda.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak, pane profesore, vaši studenti, vysokoškoláci vnímají vůbec současnost, když si s nimi povídáte? Vy jste jak mezi mediky, tak mezi jinými studenty?

Prof. Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Plejáda studentů je široká jako v celé společnosti, to znamená, není to homogenní ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jestli mají něco typické pro ně pro tu současnou mladou generaci možná i ve vztahu k tomu?

Prof. Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Já bych řekl, že určitě je to, stoupá té mladší generaci sebevědomí, hlásí se samozřejmě o svá práva, o své názory, jsou schopni za ně bojovat, což je správné. Jsou připraveni samozřejmě komunikovat i ve světových jazycích, což je taky velmi dobré, protože tím si člověk obohacuje, když poznává a má přátele v zahraničí. Je to generace, která na druhou stranu i významná část z nich citlivě vnímá problémy současného světa, řada studentů pomáhá v řadě aktivit v humanitárních, ať je to dárcovství krve, pomoc běžencům a podobně. Různé sbírky organizují a podobně. Takže jsou jaksi vnímaví a citliví jaksi k tomu dění, které je kolem nás. Jistě jsou rozdíly mezi skupinami na univerzitě, jak jste říkala, medici, přírodovědci, matematici, kolegové z filozofické fakulty, z pedagogické a podobně, tak samozřejmě jistě některé ty skupiny lidí mají více zájmů třeba sportovních, více zájmů kulturních a podobně, ale jak jsem říkal, ty obecné znaky jdou průřezově, není tam rozdíl v těch základních jaksi charakterových vlastnostech, jestli je někdo studentem na filozofické fakultě nebo na husitské teologické.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zajímalo by mě právě, jestli se ta současná mladá generace, která se už narodila po tom listopadu 1989, se nějak liší zásadně nebo v čem případně od těch mladých lidí, kteří byli třeba toho 17. listopadu 1989 na Albertově nebo někde jinde?

Prof. Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Já bych řekl, že se liší tím, že vnímají to, co v tom roce 89 započalo, to znamená, demokracii, svobodu mluvy, tak oni to vnímají jako samozřejmost. Pro ně jaksi, když se dívají na filmy z osmdesátých let, otázka, že se nemohlo cestovat ven, že se stálo ve čtvrtek na nové knihy, když vycházely, že film Amadeus Formana prostě od světové premiéry byl v Čechách uveřejněn asi po čtyřech, po pěti letech, tak oni se na člověka dívaj, jako když o tom jenom lehce začne hovořit, se dívají na někoho, kdo mluví o, já nevím, dávnověku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To nám potvrdila i slova Mikuláše Kroupy o té neznalosti, malém povědomí historických událostí u části lidí.

Prof. Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Já bych řekl, tam je to ta neznalost, bych řekl, těch historických dat, to znamená, z pohledu hodiny dějepisu bych řekl, neznají historická data a co se událo, ale v tomto kontextu oni už to přijímají jako samozřejmou věc a to může někdy vést i k tomu, že ta společnost na ty špatné věci zapomíná, vidí prostě ty pozitiva, která jsou, samozřejmě i nová doba přináší negativa, nezaměstnanost, to dříve nebylo. Bylo tady, že jo, takové bych řekl široké rovnostářství, které také není určitým způsobem dobré, někdo to vnímá negativně, takže řada lidí samozřejmě má na tu minulou dobu jiný názor a podobně, ale ty demokratické principy se zde mohly plně rozvinout po tom roce 89. To, co já vidím jako největší nebezpečí, do budoucna je, že lidé toto berou jako samozřejmost a že se nic nemůže změnit, nic se nemůže stát a myslím si, že taková ta zdravá obezřetnost a hájení těch demokratických principů a bránění, bojování proti nesnášenlivosti by v nás mělo pořád jako být v takovém jaksi určitým burcujícím momentem, abysme jaksi neustrnuli a najednou jsme se neprobudili a nezjistili, že kolem nás je trošku jiný svět, který už třeba není tak demokratický a tak otevřený.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Profesor Tomáš Zima, rektor Univerzity Karlovy. Já vám děkuji za rozhovor, za vaše názory a přeji vám a všem posluchačům krásný sváteční den. Na slyšenou.

Prof. Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy
--------------------
Také krásný sváteční den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu Dvojky přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.