Přepis: Jak to vidí Tomáš Halík – 18. května

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den a dobrý poslech pořadu Jak to vidí přeje Zita Senková. Ve studiu vítám profesora Tomáše Halíka, teologa, prezidenta České křesťanské akademie. Dobrý den.

prof. Tomáš HALÍK, teolog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Hezký den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co by tak asi Karel IV. řekl na skandování Čechy Čechům? Proč ho naši předkové nazvali Otcem vlasti, nikoli Otcem národa? Co je za nárůstem extremismu mladých Čechů? Rozebereme očima dnešního hosta. Nerušený poslech. V uplynulých dnech vyvrcholily oslavy 700. výročí narození Karla IV., mimo jiné zakladatele univerzity, na které, pane profesore, působíte. Jak toto jubileum rezonuje ve společnosti?

Čtěte také

prof. Tomáš HALÍK, teolog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Víte, národ je společenství paměti a ta kulturní paměť, to je důležitý rozměr kultury vůbec a je to jeden ze sloupů národní identity. Stojí na takových sdílených symbolech, který ten národ sám sebe definuje. Já myslím, že to nemohou být jenom nějaké ideály, teorie, je třeba že jeho symbolů, a ten symbol tvoří dva prvky. Osobnost, příběh plus myšlenka. Když je to jenom úcta k osobnosti, tak je to málo, kult osobnosti. Když je to jenom idea, tak je to příliš suché. Myšlenka plus příběh. Aby ten symbol nějak působil, tak musí rezonovat s tím, s těmi aktuálními potřebami společnosti. To si myslím nestálo příliš v tom loňském Husovském roce. Mně to bylo velmi líto, protože Hus byl od dětství můj hrdina, viděl jsem v něm toho člověka, který poslouchá své svědomí víc než moc a víc než ty převažující názory své doby a proto jsem se podílel na tom pozitivnějším vztahu katolické církve k Husovi. Byl jsem advokátem Husovým v té anketě Největší Čech. Ale tam nezvítězil Hus ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale Karel IV.

prof. Tomáš HALÍK, teolog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
... ale zvítězil tam Karel IV. A já si myslím, že Karel IV. v tom národě rezonuje, pamatuju si i na tu velkou karlovskou výstavu, tuším, v roce 78 za Husákovské normalizace, kdy Hrad na tu výstavu chodily davy lidí a byla to taková manifestace touhy po tom, aby ta společnost se nějak vrátila k té své slávě a důstojnosti. Já si myslím, že i dneska ta úcta ke Karlu IV. je vzpomínka na vládce jako člověka kultury, jako státníka, kterého si vážila celá Evropa a který opravdu táhl ten národ vzhůru, obklopoval se nejmoudřejšími lidmi své doby. A já myslím, že ta potřeba těch mravně orientujících osobností a příkladů, které táhnul, tady je.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Profesor Zima, rektor Karlovy univerzity, říká, že Karel IV. se obklopoval vlastně ještě lidmi chytřejšími, než byl on sám.

prof. Tomáš HALÍK, teolog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
To asi ano. Ten Vojtěch Raňkův, který potom mluvil na jeho pohřbu a poprvé vlastně řekl ten výraz Otec vlasti, nebo Arnošt z Pardubic, to byly velké osobnosti a celá řada jiných.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Proč právě, pane profesore, předkové nazvali Karla IV. Otcem vlasti nikoli Otcem národa? Proč akcentovali vlast?

prof. Tomáš HALÍK, teolog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Protože to má svoji analogii třeba v hagiografii. Svatý Václav je patron českého národa, kdežto svatý Jan Nepomucký je patron České země. To jsou, to je dvojí pojetí vlastenectví. Více, to vlastenectví a to pojetí národa, jaké je přibližně dneska, se rodilo až mnohem později, se rodilo až v 19. století a tam v tom 19. století byl také podobný spor mezi vlastenectvím jazykovým, tedy vlastenci, národ, to jsou ti, kteří mají český jazyk, to byl, to byla Jungmannova, Jungmannova škola, a vlastenectví zemské, to prosazoval můj předchůdce u Nejsvětějšího Salvatora Bernard Bolzano, čili patron země to znamená země, ve které žije více národů. To samozřejmě v době Karla bylo. Už tady byli Češi, byli tady Němci, byla tady samozřejmě taky židovská obec a tak dále, ale i to chápání národa a národnosti se strašně měnilo. Třeba ty univerzitní národy v době Karla IV. a Václava byly úplně něco jiného než jsou národy dneska. Takže tam je povědomí, že Karel nepatří jen Čechům, Karel je skutečně Evropan a je patronem toho chápání země jako srdce Evropy, jako něčeho, co nelze vytrhnout z toho evropského kontextu, takže ty Čechy Čechům a takové to češství ve smyslu provincionalismu a protievropskému, to se tedy nesmí skutečně dovolávat Karla IV. To je Evropan, který dal češství význam právě v tom, že je integrální součástí evropského povědomí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když se podíváme do historie, tak například v 16. století byl Karel IV. vnímán velmi pozitivně, v 19., ve 20. se začalo debatovat o tom, jestli byl Čech nebo Němec. Jak by on odpověděl na takovou otázku? Byly vůbec takové otázky pro tu jeho dobu a pro tu osobu jeho relevantní, adekvátní?

prof. Tomáš HALÍK, teolog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Příliš nebyly. On by řekl, že je křesťan a samozřejmě se identifikoval s tím, s touto katolickou univerzalitou tehdejší, tehdejší, tehdejší doby. Sám byl Lucemburk, ale měl taky ty kořeny po své matce Přemyslovců a byl člověkem, který mluvil více jazyky. Miloval tuhle tu zemi velice a pro ní strašně moc udělal, ale to bylo vlastenectví, které si myslím, že je třeba rozvíjet. Vlastenectví, které znamená projev odpovědnosti za tu zem, její kulturu a za snahu ji vložit právě do toho širšího evropského kontextu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak je to, pane profesore, s vlastenectvím v dnešní době? Vy už jste se zmínil o tom, že jsou tady třeba demonstrace nebo setkání, kde občané skandují Čechy Čechům. Čím se vlastenectví liší od nacionalismu?

prof. Tomáš HALÍK, teolog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Já myslím, že tam, kde chybí radost, nastupuje průmysl zábavy. Tam, kde chybí zdravá a hluboká víra, nastupují pověry a lehkověrnost. A tam, kde chybí opravdové vlastenectví, nastupuje jeho karikatury. To je šovinismus, nacionalismus, provincionalismus. S tím nacionalismem a takovým tím povrchním vlastenčením a národními mýty se prali už Havlíček a Tomáš Garrigue Masaryk třeba v tom boji o rukopisy. To byl velký sebeoslavný národní mýtus a když Tomáš Garrigue Masaryk odhalil, tvrdil, že je to padělek, tak o něm Viktor Dyk napsal: Tebe nezrodila matka česká, ale sálající, ale jedovatá saň a tak dále. Čili ten ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaká je, řekněme, jak tenký je to led, aby vlastenectví dobře míněné patriotismus sklouzl někam jinak?

prof. Tomáš HALÍK, teolog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Já myslím, že patriotismus je skutečně ten odpovědný vztah k zemi, vědomí, že odpovídáme i za rozvíjení určitého kulturního dědictví, zahrnuje i to úsilí ve jménu pravdy a kritického rozumu překonávat takové ty mýty, odvahu poznávat sebe i naši minulost se všemi světly a stíny. Nacionalismus je vlastně náhradní náboženství. To není projev téhle té zodpovědnosti, to je svého druhu náboženství, náhradní náboženství, v němž je jenom na ten boží trůn postaven národ a potom v té zvláště radikální podobě vůdce národa, führer, "dudče" a tak dále. Ten nacionalismus jako ideologie vznikla v 19. století. Přinesla svoje strašlivé plody ve 20. století. Dneska se zase vrací. V tom 19. století to bylo takové smíšení osvícenství s romantismem. A je jedna věc zajímavá, já jsem hodně zkoumal ten katolický nacionalismus, že vlastně těmi nositeli toho národního povědomí, a tam se to skutečně svým způsobem spojovalo, to národní povědomí, rodící se národní povědomí s rodícím se nacionalismem, že těmi prvními šiřiteli byli kněží. A já si myslím, že to byli často kněží, kteří byli trochu otřeseni ve své náboženské víře v tom, v té době osvícenství, ta tradiční náboženskost byla značně otřesená a mnozí z nich najednou místo toho hlásání evangelia začali se starat o věci národa. Ti národní buditelé. Velmi často to byli ušlechtilí lidé. A skutečně ta první generace těch národních buditelů byla první forma toho moderního nacionalismu, je z velké části nesena kněžími jak u nás, tak i v těch ostatních zemích. Hlinka byl například takovým představitelem toho slovenského nacionalismu, který později byl samozřejmě zneužit. Pak tenhle ten nacionalismus, který měl určitý náboženský charakter, se někde proměnil a skutečně zdiskreditoval těmi fašistoidními kruhy těch nacionalistických katolíků za druhé republiky u nás, potom na Slovensku, že jo, v době Slovenského štátu, v Polsku, v Maďarsku. Takže já myslím, a na to potom samozřejmě na tuhle tu národní notu hráli komunisté, když se snažili odtrhnout určitou část církve od Říma, od katolické církve, vytvořil buď nějakou národní církev v Polsku nebo u nás na hnutí Pacem in terris a tak dále, kam se dovolávali vlastně tradice těch buditelů. Samozřejmě falešně, tam to byli ušlechtilí lidé. Ale byl tam jakýsi krok od toho křesťanství k tomu zbožnění národa.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jakou roli hraje národ ve společnosti?

prof. Tomáš HALÍK, teolog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
To je těžko říct, protože já si myslím, že je tam obojí, že to vědomí, že bychom nějakým způsobem ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nebo, promiňte, uvědomění si, řekněme, lépe řečeno národní identity.

prof. Tomáš HALÍK, teolog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Ano. Ta otázka identity, ta je nesmírně důležitá. A já jsem, když jsem se zabýval tím, proč vlastně ta česká společnost a zvláště ta postkomunistická společnost, to není jenom u nás, to je i v těch okolních zemích, proč je tady takový ten strach z těch uprchlíků a vždycky jsem se snažil rozlišovat ty oprávněné obavy, protože jsou to problémy samozřejmě a budou, od toho hysterického strachu, a ukazuje se, že jsem měl pravdu v tom, že se nemusíme bát, že nás tedy zaplaví nějaké hordy muslimů, kteří touží být přesně v naší zemi. Ale proč tenhle ten strach. A já jsem došel k názoru, že za těmi strachy stojí vlastně tři a možná teďka říkám čtyři věci. Jednak to, že lidé říkají, že oni nějakým způsobem naruší tu naši identitu, národní identitu, kulturní identitu. Já myslím, že ten strach prozrazuje, že ta otázka národní identity je dnes u nás velmi založená, že tady chybí jasná vize, kdo jsme, kam náležíme, kam jdeme, jestli jsme součástí toho Západu a Evropy. Nebo jestli tady budou ožívat takové i ty panslovanské mýty, ten panslovanský kontext. To bylo něco, co velmi jedovatě uštklo ten nacionalismus 19. století. Postavil se proti tomu Havlíček, který jel do Ruska a řekl vždyť jsou to iluze, které máme prostě o tom, o tom, o tom Rusku a postavil se proti panslovanství, které bylo něco jako pangermánství, to jedno zneužili komunisté, to druzí zneužili nacisté. Takže já si myslím, že má-li zde být nějaká jasná vize a politická koncepce, musíme hlouběji prodebatovat tu otázku naší národní identity a kulturní identity. Potom za druhé myslím si, že dalším zdrojem těch strachů je to, že je značně vyčerpán sociální kapitál ve společnosti, to znamená schopnost důvěry, důvěry ve stát, důvěry v politiku, důvěry v instituci, důvěry v autority a pak že chybí jakýsi imunitní systém společnosti. Já jsem to vysvětloval tak, že jako v těle jsou čas od času nějaké nádorové prostě nezdravé buňky, tak imunitní systém si s tím zpravidla poradí, ale jestliže je oslaben nebo jestliže ten organismus je vydán stresu, tak se to bujení nádorové stane nebezpečným, a že i u nás se prostě takový ten extremismus začal bujet v těchhle těch, těchhle těch situacích. Já k tomu, co jsem říkal, několikrát jsem to v poslední době opakoval, bych dneska přidal ještě jednu věc. Já si myslím, že to, že je tady ten strach a znejištění, souvisí s tím, že v tom postkomunistickém světě chybí víra. A teďka já tím nemyslím náboženství, ale víru. Já tím nemyslím náboženské přesvědčení, já tím nemyslím identifikaci s náboženskými institucemi, já tím myslím takovou tu hlubinou dimenzi náboženství, to znamená důvěru, tu pradůvěru. Důvěru v to, že když něco dělám dobře podle svého svědomí, tak to má smysl, i když mně to nepřinese nějaký prospěch. Tahle ta důvěra, která je založená v důvěru k světu, k smyslu. To je jakási hlubinná dimenze toho náboženského postoje. Já si myslím, že u nás s tím potlačením náboženskosti byla potlačena taky tahle ta hlubinná dimenze v Polsku třeba, kde náboženství potlačeno nebylo, ale kde právě v tom polském katolicismu to spojení s tím nacionalismem vlastně potlačil tuhle tu hlubinnou dimenzi, tu pradůvěru. A také dneska je tam to spojení nacionalismu a katolicismu strašně politicky zneužíváno tou současnou vládou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co ale, pane profesore, dělají politici, akademici, intelektuálové, ti, kteří by mohli a měli kultivovat ten veřejný prostor, aby lidem vysvětlovali, aby brali jim ty obavy, ty strachy, protože lidé velmi neradi jsou nálepkováni jenom proto, že mají prostě strach, tak odmítají být označováni, že jsou rasisté nebo xenofobové. Prostě mají jenom strach.

prof. Tomáš HALÍK, teolog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Ano, samozřejmě, no, no, no.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Také se jim nelíbí mimochodem označování některých stran přívlastky jako populistická.

prof. Tomáš HALÍK, teolog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Hmm, hmm. No, co dělají politici, to vidíme, že. Tam, že by byl někdo, kdo by se proti těmhle těm náladám a mýtům dovedl statečně postavit, statečně postavit i proti tomu veřejnému mínění nebo těm převažujícím předsudkům, to prostě nevidíme, vidíme naopak počínaje hlavou státu, že často tyhle ty předsudky ještě, ještě, ještě šíří a právě ti lidi, kteří kriticky uvažují, tu vzdělanou část lidí, kteří cítí tu zodpovědnost za to tyhle ty věci promýšlet a mluvit o nich kriticky, tak je znevažují, to je prostě Kavárna, sluníčkáři a tak dále. Já myslím, že přišel čas, aby se lidé vzájemně přestali takhle si nadávat, protože to převažující, že ti lidé, kteří se staví proti tomu strachu, tak hned se jim říká - tak to jsou ti, kteří chtějí přijmout všechny a jsou vítači. To vůbec není pravda. To není pravda o mě, to není pravda o spoustu lidech, kteří říkají ne, nebuďme takhle ustrašení. Tak nikdo z těchhle těch lidí si nemyslí, že je nutné přijmout všechny a tak dále. Všichni přece vědí, že je třeba nějak rozlišovat mezi lidmi, kteří jsou ve skutečné nouzi, mezi lidmi, kteří se stali obětí těch obchodníků s iluzemi o ekonomickém zabezpečení, kteří také vědí, že je nebezpečí těch agentů Islámského státu, ale že není možné to generalizovat a že je třeba se k tomu postavit prostě racionálně, takže takové ty sluníčkáři, jak se jim nadává, já jsem nikoho takového nepoznal. Na druhé straně je pravda, že bychom zase ne všechny lidi, kteří cítí ty obavy a někdy jsou to obavy skutečně iracionální a nesené prostě těmi poplašnými zprávami, zejména té ruské propagandy, která chce ukázat Evropu jako dneska rozloženou a neschopnou, tak lidi, kteří jsou obětí téhle té propagandy, tak zase bysme je neměli zahánět do kouta tím, že v nich hned budeme vidět rasisty, xenofoby a tak dále. Já myslím, že přišel čas na nějakou rozumnou debatu o těch věcech, ale ta by samozřejmě chtěla lidi, kteří budou inspirovat a kultivovat tu veřejnou rozpravu. Ta veřejná rozprava u nás pořád není.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Víte, možná lidé nechtějí už jenom slova, ale možná i konkrétní činy. Neděje se navíc, pane profesore, to, po čem jsme vlastně volali a toužili a to je zachovat evropské hodnoty, spravedlnost, rovnost, křesťanství, národní svobodu, že lidi najednou cítí ten národ, tu vlast?

prof. Tomáš HALÍK, teolog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Samozřejmě ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na to přece není nic špatného.

prof. Tomáš HALÍK, teolog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Přesvědčivé je to, přesvědčivé je to, když ty lidi vidí někoho, kdo skutečně tyhle ty věci žije. Instituce, které se dovedou třeba o ty uprchlíky postarat a to nejenom ve smyslu, že jim dají najíst, ale že se je snaží uvést nějakým způsobem do té, do té kultury, protože prostě ta naše Evropa bude Evropa pluralitní ať chceme nebo nechceme. Postě ohlížet se ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To je otázka, co chceme a kdo co chce.

prof. Tomáš HALÍK, teolog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
No jistě, ale jedna věc je, že některé věci prostě, prostě budou, že ty, jestliže Evropa z velké části vymírá, tak samozřejmě taky potřebuje lidi, kteří zde přijdou i z těch ostatních zemí a budou konat určitou práci a tak dále. Jde o to, jakým způsobem je bude schopna integrovat a také dneska když slyšíme to volání, tak je třeba zachovat křesťanský charakter Evropy. Já to dneska slyším od lidí, kteří se před krátkou dobou prohlašovali za ateisty, co si představují pod tím křesťanstvím? Že nenávidí muslimy? Že nenávidí, já nevím, homosexuály a tak dále? Takže já si myslím, že je třeba také i, když se mluví o té křesťanské dimenzi Evropy, se podívat, kde je, že je skutečně autentická. Já to vidím a to jsem mnohokrát říkal, na papeži Františkovi. Tam vidím tedy ten autentický typ křesťanství. Vidím ovšem, a bohužel i v naší zemi, křesťanství, které mi připadá nevěrohodné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Z nové zprávy ministerstva vnitra o boji proti extremismu vyplývá, že v posledních letech výrazně roste politicky extremismus, levicový i pravicový, a to mezi českou mládeží. Kde vy vidíte jeho příčiny? Roste počet mladých lidí, kteří, nebo pro které je jedinou cestou z frustrace společnosti nebo systémem radikální řešení.

prof. Tomáš HALÍK, teolog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Opět je to ta otázka identity. Ten člověk, který nemá svoji vlastní osobní identitu, tak hledá, snaží se přimknout k té kolektivní identitě. K nějaké skupině, která dá ideály, dá mu dokonce nějaký uniformní vzhled a kde se bude hodně křičet a kde takový ten pocit frustrace nezakořenosti toho člověka, který nemá vlastní identitu, tak bude tím naplňován, takže z tohohle důvodu tu vlastní identitu by si člověk měl vybudovat především v rodině. To je selhání rodiny, že nepředává určité kulturní hodnoty a nevychovává lidi v nějaké mravně zodpovědné lidi. Já se snažím, že i v té naší farnosti, kterou prošlo už několik tisíc lidí a mají tam a procházejí několikaletými kurzy víry hovořit nejenom o těch náboženských dogmatech, ale právě o téhle té základní mravní zodpovědnosti, o tom být mravní osobností, která dovede, která si zachová svoji vlastní integritu. Takže já si myslím, že všichni učitelé, církev, skaut a především rodina by se měli snažit člověku dát jeho vlastní mravní identitu. Potom ten člověk se nebude takhle snadno přimykat k té kolektivní identitě. Protože dneska ten Islámský stát takzvaný a ty jeho jednotky už vůbec neapelují prakticky na náboženské, na náboženské hodnoty a rétoriku islámu, ale už lákají lidi z Evropy, kteří si tam mohou vlastně vyzkoušet načisto to, co se učili v těch počítačových hrách, jak je snadné někdo odstřelit, zlikvidovat a ty lidi, kteří jsou frustrovaní, naštvaní, tak najednou se jim umožní tuhle tu hru na smrt, kterou se učí v těch hrách a v těch, že jo, hororových filmech, najednou si to vyzkoušet, jak támhle dostat prostě dostat tuhle tu šanci zabíjet. Dostat ze sebe ten vztek a strach a znechucení. Takže dneska je tam velká část znechucených Evropanů a už to vůbec není záležitost primárně náboženská, ale je to věc prostě kanalizace tohohle, téhle, toho vlastního strachu, že jo. Člověk, který se bojí, tak potřebuje, aby se druzí lidé báli. Já si myslím, že v dnešní společnosti je strašně třeba statečnosti a postavit se i třeba proti tomu veřejnému mínění, postavit se i proti některým autoritám, slyšet hlas svého svědomí, kultivovat to svoje svědomí, vzdělávat se, přemýšlet, statečnost. Statečnost. Jeden církevní otec Lactantius řekl: Bez statečnosti jsou všechny ctnosti jako vdovy. A já si myslím, že to je dneska velmi, velmi třeba. Prostě postavit se proti tomu konformismu, jak se žije ve světě, jak si to říkají druzí, jak to přebírám jenom z těch sociálních médií a tak dále. Kriticky myslet, samostatně stát.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Poslední minutka našeho rozhovoru. Pane profesore, otázka pro vás od paní Ivany: "Zmínil jste se o tom, že i Karel Havlíček mluvil o iluzích, které si Češi tehdy dělali o Rusku, neděláme si i dnes iluze jak o Východu, tak o Západu? Je třeba dělat si stále nějaké iluze? A je vůbec možné žít bez iluzí?"

prof. Tomáš HALÍK, teolog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Tak tam, kde není osobní zkušenost, tak samozřejmě nastupují ti zjednodušené obrazy. Já jsem strašně rád, že té mladé generaci a dneska vlastně i té mé generaci, i když poměrně pozdě bylo umožněno cestovat, poznávat různé kultury, ta nenávist vůči Americe, která je v tom arabském světě, je dána tím, že lidé vnímají Ameriku přes ty hororové filmy a akční filmy. No ale to opravdu není obraz Ameriky jaká je. My podobně vnímáme arabský a islámský svět skrze ta média těch podřezávajících katanů z toho Islámského státu. Ale toto není islám, toto není arabský svět. Takže když máme o sobě ty zjednodušené obrazy, no tak tam je to buď ten obraz nepřítele, který je projekcí těch stínů v nás, nebo zase tou idealizací. Osobní zkušenost, vzdělání, dialog, to je to, co to překonává.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Profesor Tomáš Halík. Já vám děkuji za vaše názory. Na slyšenou.

prof. Tomáš HALÍK, teolog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ještě jedno důležité upozornění. Dnes od 9 do 18 hodin potrvá výluka středovlného vysílače Dvojky Karlovy Vary na kmitočtu 954 kilohertzů. Jako náhradu můžete v některých místech naladit kmitočet 639 kilohertzů. Děkujeme za pochopení. A ještě pozvánka na zítřek. Cyril Höschl, profesor a psychiatr, bude mým zítřejším hostem. Zita Senková přeje dobrý poslech.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.