Přepis: Jak to vidí Tomáš Halík – 15. února

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den a dobrý poslech u pořadu Jak to vidí přeje Zita Senková. Dnešní pozvání přijal profesor Tomáš Halík, teolog, prezident České křesťanské akademie. Dobrý den, vítejte.

Tomáš HALÍK, teolog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Dobré ráno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
O umění číst znamení dnešní doby, o poslání křesťanských intelektuálů i o tom, proč je v Africe více praktikujících křesťanů než u nás v Evropě. Připojte se k poslechu. V angolské metropoli Luandě jste se, pane profesore, zúčastnil prvního setkání předních afrických a evropských katolických teologů. Co bylo vůbec podnětem k této schůzce?

Čtěte také

Tomáš HALÍK, teolog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Odpovím na vaši otázku, jenom možná předešlu. Já se snažím tady v řadě těch našich setkání se s posluchači rozdělit o cenné poznatky, zkušenosti z mých zahraničních cest, a tak jsem se snažil vžít se do posluchače, který mě tak poslouchá a říká si - ten Halík, ten se má, ten si cestuje, a tak dále. A tak bych jenom chtěl říct, že tyhle ty skutečně velmi náročné a s mým přibývajícím věkem opravdu náročné cesty nejsou nějakým turismem. Já jsem během toho normalizačního režimu, když jsem nejenom nesměl přednášet na univerzitě, působit ve svém oboru, ale nesměl jsem vůbec cestovat na Západ, ani do Jugoslávie, vždycky jsem dostal - vaše cesta není v zájmu státu, tak, když padl ten režim, tak jsem si uvědomil - ano, je strašně důležité získávat zkušenosti ze zahraničí. Jestliže člověk rozumí jenom vlastní zemi, vlastní kultuře, vlastnímu náboženství, tak mu vlastně nerozumí, protože, aby pochopil, oč nám jde a jaké věci má cenu, tak musí prostě srovnat, takže jsem využil všechny ty možnosti cestování a tím, jak z těch přednáškových cest přece jenom přicházely pozitivní ohlasy, začínaly se moje práce publikovat v zahraničí, tak přicházelo a přichází těch pozvání strašně moc. A já si teďka velmi pečlivě vybírám. V té poslední době vlastně shromažďuju poznatky pro jednu zásadní práci, ale o té možná později, takže k vaší otázce v Africe.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pracovní setkání, už jste to upřesnil.

Tomáš HALÍK, teolog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Ano, bylo to vlastně historické první setkání afrických a evropských teologů. Já jsem byl pozván arcibiskupem z Luandy, hlavního města Angoly, který slyšel moji přednášku loni v Lisabonu v Portugalsku, a to první, co vlastně mě tam velice překvapilo a přiznám se, že pozitivně překvapilo, jsem si uvědomil, že řada těch angolských biskupů a zejména mladých teologů vlastně velmi dobře znala mé knížky, které byly publikovány v Portugalsku a v Brazílii, v portugalském jazyce, takže jsem už mohl na něco navázat. Kromě téhle té ..., to byla moje vlastně čtvrtá cesta do Afriky. Já jsem předtím byl v severní Africe, v Egyptě, kde jsem asi před 15 lety navštívil Al Azhar, takový ten Vatikán sunnitského islámu a mohl mluvit s tím velkým muftí rektorem této nejstarší univerzity světa, by se dalo říci, nejenom muslimské, ale, a potom jsme s Martinem Kratochvílem natáčeli nějaké díly toho televizního seriálu Prolínání světa v Maroku. Pak jsem vlastně před pěti lety na druhém cípu Afriky, v Jihoafrické republice, kde jsem taky studoval tu situaci po pádu apartheidu a roli církví a náboženství ve smíření té rozbité společnosti odpouštění, křivd a tak dále. Tentokrát ta cesta vedla do srdce té opravdu černé Afriky, do té Angoly, nebo ... Luandy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano, co bylo vlastně teda tím podnětem vůbec k tomu, že se sešli tedy, jak už jsme řekli, přední afričtí i evropští katoličtí teologové?

Tomáš HALÍK, teolog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Ano, podívat se jednak na to, kde celosvětově církev směřuje, také nějakým způsobem vyhodnotit ty velké změny, které přináší papež František a uvědomit si, že dneska se ten hlavní důraz křesťanství do jisté míry stěhuje z Evropy, která trošku ztrácí svoji identitu, ztrácí maličko dech. Já myslím, že je to maličko tím, jak přece jenom působí ty odstředivé síly vůči té strašně důležité evropské integraci. Viděl jsem to, Afrika touží po velké integraci Afriky, něco podobného jsem viděl v Latinské Americe a Evropa jakoby se ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Promiňte, to mě jenom velmi zajímá, možná teď odbočíme, jaká je teda představa integrace toho kontinentu? Kontinent je to obrovský, velmi rozmanitý s mnoha různými problémy, potenciálem?

Tomáš HALÍK, teolog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Ano, že tam si dobře uvědomují, a to je, myslím, trošičku rozdíl i od té, od toho evropského integračního procesu, že ta integrace není jenom záležitostí politického sjednocování, odstraňování hranic, posilování obchodu, posilování takové té psychologické, psychologického kulturního vědomí. My patříme k sobě a hledat to, co je prostě tím morálně-kulturním bohatstvím, tím hlavním přínosem prostě toho, tou identitou, identitou té africké kultury, ona je samozřejmě velmi pestrá, jako je pestrá evropská a jako je pestrá americká.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A co by, pane profesore, bylo tedy, když hovoříte o té integraci afrického kontinentu, těch mnoha zemí opravdu i velmi rozdílných, takovým tím hlavním společným jmenovatelem podle vás? Lze to vůbec říct?

Tomáš HALÍK, teolog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Tohle se omlouvám, tohle přesahuje prosím možnost tohohle pořadu, to je komplikovaná otázka.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dovolte tedy otázku zpět ke křesťanství, ke křesťanství. Kolik lidí se vůbec v Africe hlásí ke křesťanství?

Tomáš HALÍK, teolog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
V Africe je, zase je to samozřejmě různé podle, podle různých zemí, ale v Africe je církev velmi mladá, velmi rostoucí. Samozřejmě někde naráží také na podobně rostoucí islám. Dneska celosvětově největší rozmach je křesťanství, a to především toho křesťanství evangelíkálního typu. Na druhém místě je potom islám. V afrických zemích jsou někde problémy, v Angole ne, v Angole křesťané a muslimové žijí vlastně ve velmi dobré shodě a víte, já jsem si tam uvědomil, jakou úžasnou práci dělá katolická církev a jistě nejen ona v Africe. My jsme tam navštívili kromě té konference také místní katolickou univerzitu a pak například velmi zajímavé středisko otců dominikánů pro lidská práva. Uvědomil jsem si, co tam všechny církev dělá v oblasti vzdělávání, v oblasti sociální práce, charity, ale také v oblasti obhajoby lidských práv. Tohle to středisko se věnuje především chudým lidem a dává jim například právní školení, nejenom poskytuje zadarmo právní služby chudým lidem, kteří často prostě nemají na advokáta, ale dávají jim také určité, určitou, základní právní vzdělání, aby si byli vědomi svých práv a vychovávají je k tomu, nejenom monitorují, to porušování lidských práv, které v Angole také je, ženských práv, práv dětí, ale aby si byli vědomi té své důstojnosti a těch svých práv a obhajovali je. Ta politická situace tam je poměrně složitá, protože Angola poté, co se osamostatnila, byla dříve portugalskou kolonií, tak vlastně ta tři osvobozenecká hnutí se dala do sebe, vyvolala válku, pak z toho vzešel prezident a hnutí, které bylo hodně blízké tomu tehdejšímu reálnému socialismu Sovětského svazu, dokonce tomu i socialistickému Československu, no, a byl to prostě sociologický systém se vším všudy, ale ten jejich první prezident údajně, pardon, asi po prvních třech letech z toho okouzlení Sovětským svazem a komunismem vystřízlivěl, pak odjel do Sovětského svazu a vrátil se v rakvi. Dneska teprve se mluví, že to možná byla ta smrt trošičku podezřelá. Teďka jeho nástupce, tam vládne, já nevím, snad přes 40 let, právě v té době, kdy jsem tam byl, tak ohlásil, že už nebude kandidovat. Ten režim po pádu světového nebo evropského komunismu přece jenom se trošku distancoval, přijal určité kosmetické změny, začal mluvit o větším příklonu k Západu, k demokracii, ale stále jsou tam věci korupce, takové té, toho těžkopádného hospodářství. Je obrovský rozdíl mezi městy a mezi venkovem, kde je velký analfabetismus a také i v oblasti nábožensko-kulturní, ten jaksi prosocialistický režim přece jenom se snažil omezit vliv církví, ale co to způsobilo? Ne, že by to na místo přišel nějaký atheismus, ale přišla tam ta stará, ty staré pohanské kulty, které jsou někdy velmi problematické a velmi krvavé s tou vírou v čarodějnictví a pronásledování čarodějnic, to, co dělalo křesťanství před 500 lety, tak to v těch některých kultech je tam dodneška. Víte, já jsem si tam uvědomil, že ona je to jistá analogie také u nás, když byla potlačena ta křesťanská kultura, tak na to místo nepřišel nějaký nový socialistický člověk, ale přišla spíš ezoterika, pověry a tak dále a víte ten atheismus je svým způsobem křesťanský fenomén. On je tam, kde křesťanství klade před člověka jaksi tu volbu svobodně si zvolit víru nebo nevíru. V africké společnosti nebo v těch mimokřesťanských společnostech, které nejsou kultivovány tou křesťanskou tradicí, tam vlastně ten čirý atheismus je jakoby nemyslitelný. Jsou tam neteistické, neteistická náboženství, ale vždycky je tam taková hluboká náboženskost. Ta africká duše je hluboce náboženská, ale záleží na tom, jakým způsobem bude náboženská, jestli to bude kultivováno nějakou tradicí jako křesťanská tradice nebo jestli tam bude recidiva prostě těch starých kultur a tenhle ten spor se tam samozřejmě vede.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když porovnáme Evropu s Afrikou a také s Jižní Amerikou, ostatně i se severní, tak u nás je přece jenom to křesťanství na ústupu, jak jste i vlastně sám řekl, s čím to souvisí, podle katolických církevních statistik, křesťanů, kteří pravidelně navštěvují bohoslužby, je tak kolem, nebo přes 5 % populace, jsou to samozřejmě formální statistické údaje, ale už teď jste se i zmínil o tom, že lidé vlastně v něco věří, u nás se to odhaduje na 40 %, ale vlastně nehlásí se k nějaké žádné církvi, konfesi, v čem je podle vás příčina té jisté ideové nevyhraněnosti?

Tomáš HALÍK, teolog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Tak česká situace je specifická, že jo, tady je vlastně nejmenší počet lidí aktivně se účastňujících takříkajíc církevního provozu, ale je také vlastně velmi malý počet těch vyhraněných rozhodnutých atheistů. Lidé, kteří se považují za atheisty, tak často jsou buď apateisté, že jim je to lhostejné anebo je to nějaký typ agnosticismu, to znamená, že se domnívají, že ty otázky jsou rozumově nerozhodnutelné nebo nějakého náhradního náboženství. Já si myslím, že ten ..., ta sekularizace části evropského kontinentu má samozřejmě svoje historické, historické příčiny, takže je to svým způsobem ne úbytek křesťanství, ale jakási transformace křesťanství. Víte, křesťanství není jenom to chodit do kostela a identifikovat se s definovaným křesťanským učením, to jsou určité životní postoje a mnohdy tyhle ty životní postoje inspirované evangeliem a křesťanskou kulturou se přelily mimo tu církevní oblast a působí prostě v jiném kontextu, já se tomuhle velmi věnuji, a tomu by měla být věnována i ta moje knížka, i ty necírkevní formy křesťanství. A tohle to je něco, co je strašně důležité právě třeba při tom hledání určitého morálně-kulturního profilu evropské společnosti, sjednocené Evropy, konfrontace s islámem a tak dále, takže pozor na takové ty prvoplánované úsudky na základě toho, kolik lidí chodí do kostela. To nábožensko-společnosti a křesťansko-společnosti se měří něčím úplně jiným. To jsou ty otázky životní orientace, morálních postojů a tak dále.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaký je podle vás tedy, pane profesore, na základě i té zatím poslední cesty do Afriky teologický přínos křesťanství?

Tomáš HALÍK, teolog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Dáváte mně velmi rafinované filozofické otázky na tento typ pořadu. Víte, já jsem se tam snažil nabídnout něco, co, k čemu tedy skutečně sbírám materiál po celém světě, já jsem tuhle tu knížku, která se tím má zabývat, začal psát před dvěma lety v Americe a uvědomil jsem si - já se musím na tu věc dívat opravdu globálně, takže loni jsem podnikl cestu do Austrálie, čtyř asijských zemí. Dneska, letos mě kromě té Afriky čeká /nesrozumitelné/ Kolumbie, Číny a také se vrátím na tu americkou univerzitu, kde si chci napsat knížku, která propaguje to, co jsem také prezentoval v té Africe, já se snažím inspirovat takový nový vědní obor, který, pro který razím název tairologie, podle řeckého slova proskairos, je to vlastně jakési rozeznávání znamení doby. Myslím, že by to měl být obor, který spojuje perspektivu sociologie, teologie, hlubinné psychologie a filozofie kultury, či oborů, v kterých jsem se po desetiletí vzdělával, a jde vlastně o hledání výzev a možností, které jsou skryty v událostech současných dějin. Pečlivé studium určitých civilizačních trendů, proměn kultur, včetně proměnné náboženství, dneska se mluví o tom náboženství se vrací celosvětově. Já říkám - ne, to není návrat, není to návrat toho starého typu náboženství, je to hluboká proměna náboženství a já bych chtěl, aby tahle ta disciplína pomohla lidem dostat se z takového povrchního přístupu ke světu, kde je člověk ovlivněn vnějším prostředím, většinovými názory, emocemi, masmédiální masáží, politickou propagandu, reklamu, průmyslem, zábavy na hloubku. Dívat se na ty události nejenom očima, empirický výzkum sociologů, nejenom žurnalismem, ale umět naslouchat hlasu svědomí a teďka se zabývám tím fenoménem svědomí z hlediska filozofického, psychologického a kladu si otázku, jestli svědomí je jenom výhradně individuální záležitost, nebo jestli ve společenském životě je možné probouzet určitá ohniska svědomí a ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co nám doba signalizuje, pane profesore, protože vlastně i téma té vaší přednášky bylo umění číst znamení doby?

Tomáš HALÍK, teolog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Ano, ano, já si myslím, že prochází hlubokou civilizační proměnou. Skutečně je to vidět, a /nesrozumitelné/ studii ta proměna náboženství, proměna náboženství jednak určitá politizace náboženství a proti tomu kladu ještě tezi, že jde spíš o určité zposvátnění politiky než politizaci náboženství, je ohromná proměna pohledu na ty základní náboženské kategorie v té současné teologii, která vstupuje do dialogu se současnou vědou například, filozofií vědy, kvantové fyziky a tak dále, a využívá metod současné filozofie, fenomenologie, hermeneutiky, ale také jaksi posílení toho spirituálního prvku, že náboženství není jenom věc morálky, věc pravidel, věc /nesrozumitelné/, ale také určité kultury duchovního života, a k tomu právě patří, a to chci také využít tuhle tu tradici, která je vlastně v těch všech velkých náboženstvích, jakým způsobem lidem nabídnout určitou být jakousi školou překonávání egoismu směrem k takové senzitivitě, citlivosti k potřebám druhých. Tohle to je něco, co svým způsobem vyučí všechna ta velká náboženství, jakým způsobem zvládnout jenom tu pudově emocionální oblast. Dneska řada těch populistů, a to je jaksi velké téma, že dneska vítězí populisté, kteří dávají lidem taková jednoduchá hesla a lidé, kteří jsou zahlceni tou komplexitou té současné společnosti, tak hledají ta jednoduchá hesla a když jim ti populisté dávají prostě, ukazují nepřátele, že jo, tohle jsou muslimové, tohle jsou migranti, a tak dále, tak to jsou jako takové červené žárovky, kde ten Pavlovův pes začne slinit a lidé, kteří uvažují jenom v tom, takovém tom první signální soustavě, tak na to reagují.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jakou formou chce tedy, abychom byli konkrétnější možní, pane profesore, jak tohle chce k tomu přispět vlastně církev, k té nové formě, obrozené formě?

Tomáš HALÍK, teolog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Otázka je, do jaké míry, jak se tohle to prosadí v církvi, já zatím to hledám jako určitý, dejme tomu, vědní obor nebo filozoficko-teologický obor a uvidíme a chci samozřejmě, aby tenhle ten obor určitým způsobem podpořil ten reformní proud v církvi, který představuje papež František, to je skutečně veliká proměna náboženství a lidé si toho moc nejsou vědomi, je jim sympatický skromný papež, ale on přináší opravdu veliké změny a v té Africe to začínají zaznamenávat a já si myslím, že je třeba ho intelektuálně podpořit a ukázat právě vychovávat lidi k tomu, aby se dovedli bránit té masáži té zábavní kultury a povrchní kultury a otevřeli tu schopnost svědomí. Víte svědomí, teďka jsem o tom študáky, o víkendu jsme o tom hovořili a jeden můj kolega dal takový hezký příměr, že svědomí je něco jako takový počítačový program na detekování virů, tam, kde jsme zavirováni, kde děláme něco špatně, tak to svědomí je jako takový počítačový program, říká - tady je, tady jsou viry. Ale my využíváme to svědomí poměrně málo. Ono by také nám mohlo pomoci ty viry léčit, ale bohužel svědomí řady lidí je také zavirováno, je také nějakým způsobem pokroucené, takže ..., a tady právě si myslím v těch hlubokých náboženských a spirituálních tradicích jsou určité metody, jak uzdravovat svědomí, jak činit svědomí citlivým. Můj učitel Jan Patočka mluvil o tom, že svědomí je jakýsi smysl pro smysl a měl důvěru v to, čemu říkal solidarita otřesených, mluvil o lidech, kteří byli konfrontováni s tou tragickou stránkou života nebo také tragickou stránkou dějin a kteří prostě nespoléhají jenom na ten optimismus, že svět půjde stále lepší cestou samočinně pomocí vědy, techniky, technického přístupu ke světu, ale že je třeba ten duchovní přístup ke světu, který znamená ten kontemplativní prvek, ztišit, naslouchat, přemýšlet a vzbudit v člověku určitý potenciál, potenciál k dobru, také samozřejmě potenciál k myšlení. Já příští měsíc mám přednášku na bostonské univerzitě, kterou jsem nazval /netlumočeno/, to je samozřejmě narážka na to hnutí na amerických univerzitách, kteří se, které se vymezují proti tomu Trumpovu heslu Made America strong again, učiňme Ameriku zase silnou a oni říkají Made America think again, učiňme Ameriku znovu myslící a já jsem to rozšířil, ano, učiňme svět, aby zase začal kriticky myslet a bránil se prostě tomuhle populismu, který je samozřejmě také nesen určitými změnami třeba v komunikačních médiích.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte, jaký bude třeba život po Facebooku? Mě by zajímalo, jestli má tedy a jaký pak v uvozovkách samozřejmě antivirový program církev?

Tomáš HALÍK, teolog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Já pořád bych to nechtěl jenom ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když hovoříte, že je svědomí zavirováno?

Tomáš HALÍK, teolog, prezident České křesťanské akademie
--------------------
... na církev. Já myslím, že tohle to musí být solidarita lidí, to jsou někteří lidé v církvi a někteří lidé v církvi prostě takto vůbec nemyslí, tohle musí být solidarita lidí napříč církvemi a světových názorů, lidí, kteří prostě cítí zodpovědnost za svět a já si myslím, že tady je třeba si uvědomit, že se naše civilizace také mění v důsledku těch nových komunikačních prostředků. Víte, tohle to se stalo v dějinách už několikrát, knihtisk, vynález knihtisku odstartoval nebo velmi pomohl nástupu reformace před 500 lety a také určitých směrů té rané novověké filozofie. Pak přišlo rádio, které na jedné straně jaksi umožnilo to zavirování, máme pomocí demagogů, jako byl Hitler a Goebbels, ti fantasticky využívali rádio, ale také na druhé straně rádio také využíval prezident Roosevelt, byly ty hovory u krbu a tak dále a pro celý ten svůj program New Deal a to Ameriku vyvést z toho izolacionismu a uvědomit si, že síla Amerika není v její vlastní síle, ale v tom, že je schopna oslovit určitými hodnotami svět, čili naprostá alternativa vůči tomu, co teďka hlásá Trump, takže to byl, ta změna s příchodem rádia, politická změna. Pak byly ohromné změny s příchodem televize. Já jsem četl takový zvláštní výzkum o Québecu, té provincii Kanady frankofonní, která byla neobyčejně tradičně náboženská, ale s příchodem televize tento typ náboženskosti zmizel. A já si myslím, že s příchodem modernizace skutečně nemůže obstát ta náboženskost, která znamená jenom prostě ten rituál a tak dále. Jestliže má náboženský postoj v dnešním světě obstát, tak musí mít 3 aspekty, musí být spojen s kritickým myšlením. Já se snažím v tom prostředí, za které já mám zodpovědnost a kde mohu trošku vychovávat mladé lidi, to je ta akademická farnost svým způsobem i křesťanská akademie, právě ukazovat, že křesťanství musí být spojeno, musí mít tyhle ty tři dimenze, musí být spojeno se vzděláním, musí být spojeno s určitým porozuměním té současné kultuře a i třeba ostatním náboženstvím, za druhé, musí mít v sobě duchovní dimenzi. Ti lidé se musí naučit meditovat, lidé se musí naučit určitému kontemplativnímu přístupu ke světu, musí se umět naučit v sobě vzbudit určité ticho a kritický odstup od těch hlasů, které námi manipulují a právě probudit ten, tu svatyni svědomí. A za třetí, musí mít průmět do určitých sociálněpolitických postojů. Že člověk, který je inspirován křesťanskou vírou, nemůže prostě tleskat populistům, ale musí mít odvahu se postavit někdy proti většinovému mínění a tak dále, takže tohle to si myslím, je něco, co je strašně třeba pro tento svět a k tomu bych chtěl přispět.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká profesor Tomáš Halík. Já vám děkuji. Těším se příště na slyšenou. Zítřejším hostem bude ekonomka Ilona Švihlíková. Zita Senková přeje všem příjemný den.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.