Přepis: Jak to vidí Robert Mikoláš – 18. srpna

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Příjemný den přeje Zita Senková. Jak to vidí se i dnes vydává na cesty, s kým? S Robertem Mikolášem, zahraničním zpravodajem Českého rozhlasu. Já tě, Roberte, vítám, dobrý den.

Robert MIKOLÁŠ, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
Já děkuju za pozvání a děkuju o to víc, protože přijíždím z Japonska a v Japonsku se děkuje úplně za všechno, takže stylem děkuji za to, že jsem vám mohl pohlídat kufr, děkuji za to, že jsme na vás celá tramvaj mohli počkat, abyste to doběhli a mohli jste nastoupit, tak děkuju za pozvání.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jsem ráda, že se vidíme. Navoďme si trošku atmosféry.

Čtěte také

Robert MIKOLÁŠ, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
Tak teď slyšíme flétny, bambusové flétny, mniši v komuso, v rouchu komuso, tedy hrají v chrámu Šokodži. Já jsem do tohoto chrámu vlastně se dostal v předvečer 70. výročí svržení atomové bomby na Hirošimu a tehdy se právě otevřely chrámy v Hirošimě, svatyně, večer ozářené tisíci svíčkami a teď vlastně procházíte spolu s těmito mnichy, kteří hrají na bambusovou flétnu a vcházíte, vcházíte potom do chrámu, oni se pak usadili a hráli další, další skladby. A ta atmosféra byla úžasná. Potom tam třeba vystupovali hudebníci hrající na saxofon, do toho recitovaly ženy, povětšinou tedy verše nebo příběhy lidí, kteří zahynuli před 70 lety při bombardování a mělo to skutečně atmosféru. Nejenom že člověk si uvědomil a uctíval tím duše zemřelých, ale zase se dozvěděl něco o japonské kultuře a skutečně ta Hirošima, která doslova vstala z popela, tak to je jeden z těch symbolů tohoto města.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak vůbec Japonci, Roberte, pojali připomínku shození atomové bomby na Hirošimu a na Nagasaki?

Robert MIKOLÁŠ, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
Vlastně všichni, kdo se sjeli do Hirošimy a poté i do Nagasaki, tak dávali najevo, že nechtějí žádnou válku, že nechtějí, aby Japonsko už nikdy bojovalo a stejně tak odmítají tedy nukleární jaderné zbraně. Vyzvali, ať se svět přijede podívat do Hirošimy, do Nagasaki, co se stalo, aby si uvědomili, že použitím jaderných zbraní skutečně může dojít k něčemu nepředstavitelnému a pouze Japonci na vlastní kůži zažili, co to je tedy jaderný, jaderný útok. Na druhé straně ale i tím, jak Hirošima dnes vypadá, tak dávají najevo, že skutečně je to národ, který, který se vydal demokratickou cestou, cestou rozvoje, cestou také pokory, a to vidíte na každém kroku, a to jsem taky svým způsobem naznačil, Hirošima dnes je moderní město, které leží na sedmi řekách. Je to město, které má nejrozšířenější tramvajovou síť v Japonsku, oni jsou na to velmi pyšní a mimochodem tedy určitě se asi dostaneme ke kolejové dopravě, ale k těm tramvajím, jezdí tam staré, krátké, dlouhé, nové, moderní, ale všechny klimatizované, všude je tedy i průvodčí, a to je zase ten japonský styl, který nám bohužel není vlastní v tom smyslu, když třeba tramvaj je úplně nacpaná, jak se říká lidově, tak ono se platí při výstupu, ať už u průvodčího nebo u řidiče, a ti lidé se necpou skrz tu tramvaj, aby si tam pípli, protože všichni tam buď tou tramvajenkou nebo poté vhozením mincí tedy zaplatí, ale oni prostě vystoupí a doběhnou k těm dveřím, kde je průvodčí nebo kde je řidič a tam si tedy jako pípnou, aby ..., že nenapadne nikoho jako ject nebo odejít tedy bez zaplacení, to nemají prostě v krvi.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže současná Hirošima moderní město. Říkalo se, že tam vlastně 70 let, nebo jak dlouhou dobu, nic neporoste, přesto tedy naštěstí ...

Robert MIKOLÁŠ, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
Přesto už rok poté, ano, tam vysadili vlastně ty odolné, odolné dřeviny, je to jeden ze symbolů, symbolů Hirošimy. Stejně jako třeba hrad, který byl opět postaven, tam nezůstalo skutečně nic, kámen na kameni, s výjimkou Atomového dómu, který mimochodem to byl bývalý prefekturální palác od českého architekta Jana Letzela, oni to jméno velmi dobře znají, že je tedy Čech a kdo to byl Letzel.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co může ještě město nabídnout?

Robert MIKOLÁŠ, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
Určitě hrad, který byl postaven, aspoň tedy část jeho, ta hlavní věž, postavena úplně znovu, vybudován celý park, tam nezbyl skutečně kámen na kameni po výbuchu. Kromě toho si lidé můžou tramvají dojet až k ostrovu Miyajima, na ten přejedou z pevniny tedy trajektem, a to je jedna z nejnavštěvovanějších památek v Japonsku vůbec, s tou bránou červeno-oranžovou v moři před tou šintuistickou svatyní, která tedy ten chrám, který tam je na stovce kůlů postavený v zátoce, tak ten pochází z roku 1168, ale mniši mi říkali, že už tam stála stavba už někdy v 6. století, vůbec ten ostrov Miyajima je považován za božský, a proto také tam jsou, tam je tato navštěvovaná památka. Mimochodem tedy asijští jeleni, kteří tam jsou, tak to je zase další atrakce. Než tam dojdete, tak budete procházet právě mezi ať už samci nebo samicemi tohoto, tohoto jelena, kteří vám doslova budou jíst z ruky. Oni jsou tak ochočení, že tam sedí před vámi, můžete se s nimi vyfotit a podobně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hirošima očima zahraničního zpravodaje Českého rozhlasu Roberta Mikoláše.

/ Písnička /

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Japonskem v prázdninovém Jak to vidí na Českém rozhlasu Dvojce cestujeme společně s Robertem Mikolášem, zahraničním zpravodajem Českého rozhlasu, který strávil mnoho let v Asii, zná velmi dobře Japonsko. Včerejší host, Roberte, Petr Čermák, novinář, ten říkal, že prý ani Japonci nenajezdí tolik kilometrů vlakem v průměru na osobu jako Švýcaři. Tak jak to funguje v Japonsku? Nakolik Japonci využívají tuto železniční kolejovou dopravu?

Robert MIKOLÁŠ, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
Samozřejmě Švýcarsko je fenoménem, co se železnic týče, ale Japonsko určitě také bezpochyby, a to zejména díky té nejrychlejší železnici, díky vysokorychlostním železnicím, které tam jsou, šinkanzeny, to je prostě pojem celosvětový a je to skutečně, a člověk si posteskne, pochopitelně já, třeba z Tokia do Hirošimy je to 830 kilometrů a cesta mi trvala 3 hodiny 50, říkám, že to je jenom o hodinu méně než do Bratislavy z Prahy, a to ještě bylo na cestě 7 zastávek, kdy ten vlak pochopitelně zpomaluje, pak se rozjíždí a všude dorazí tedy na minutu přesně, takže to je bezpochyby fenomén. Ještě ale než, než dorazíme na stanici šinkanzenu tramvají tedy v Hirošimě, tak jenom takovou poznámku opět, která líčí Japonce tak, jací jsou. Když je ta tramvaj, která přijíždí tedy na konečnou zastávku u nádraží tedy v Hirošimě, lidé, když se vrací z práce, tak špička, takže tramvaje jsou plné, aby to netrvalo dlouho, než vystoupí a všichni si tedy pípnou tou tramvajenkou nebo zaplatí, tak aby mohli vystupovat všemi dveřmi, tak na, doslova naběhnou venku 3, 4 průvodčí, kteří tam jsou na té konečné, a mají ty pojízdné pokladny, které tam zapojí vlastně, dají do zásuvky v sloupech, které drží ty stříšky, podpírají stříšky, a tam to zapojí do elektřiny a teď je tam k dipozici pokladna u každých dveří. A samozřejmě děkuji za to, že jí mohli využít a lidé jdou bez čekání tedy na vlak a tam nasednou na šinkanzen, který mimochodem jezdí co 15, 20 minut, ale to je podobné třeba na Tchaj-wanu nebo i v Číně a tak dále, ale vraťme se do Japonska. Železnice slouží skutečně k cestě do práce, a to i třeba v hlavním městě Tokiu a tam systém metra, nadzemních drah, příměstských vlaků, si myslím, že ve světě nemá konkurenci, kdy jenom výjimečně jsou stanice, kde se nekříží další trať. Jsou stanice, kde se kříží několik tratí metra, ale i nadzemek, třeba Šibuja, slavná obchodní čtvrť, a to je něco, kde potkáte ve špičkách byznysmeny, milionáře, lidi cestující do práce, studenty a tak dále, takže všichni jezdí, jezdí vlakem a když stojíte na některých zastávkách, tak skutečně těch kolejí, těch nástupišť tam je tolik, a teď tam přijíždí 4, 5, 6 vlaků, které se tam kříží, ze všech směrů, takže je to fenomén celosvětový. Švýcarsko určitě fenomén evropský.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaké to bylo pro tebe zorientovat se vlastně v té složitosti?

Robert MIKOLÁŠ, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
Ono, ono je to, řekněme, na první pohled složité. Zase můžeme říct písmo, rozsypaný čaj, podobně jako v Číně, ale jsou, jsou nápisy ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Už si ho poskládáš?

Robert MIKOLÁŠ, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
Ne, neposkládám, do toho, to jsem si netroufl, to je skutečně studium na několik, několik let a člověk se na to musí specializovat. Nikdo není génius, ale oni jsou všude samozřejmě anglické nápisy, v každé stanici vám poradí, pomůžou, ten systém placení je jednoduchý. Když si třeba omylem koupíte jízdenku, která prostě vám nestačí na tu vzdálenost, zaplatili jste míň, tak není problém na té stanici si tam tu jízdenku doplatit, aby ... Všechno tam funguje tak, aby, aby člověk to měl co nejpohodlnější. A ono mimochodem když přistanete v Tokiu na letišti, tak do města to je hodinu vlakem, takže ty vzdálenosti jsou veliké, ale zase máte několik možností jet dražším expresem, jet pomalejším, jet vlakem, který staví ve více zastávkách a tak dále, pochopitelně ty ceny jsou potom rozdílné, ale zase vám všude poradí, kam se dostat. A když jsme u té třeba pomoci, já se vrátím ještě do Hirošimy, jak jsem šel k tomu chrámu, to jsme měli možnost poslouchat tu hudbu, tak zase tam stálo spoustu dobrovolníků, kteří, kteří říkali, kudy jdete, jdete do tohohle chrámu? Já jsem jediný šel do chrámu Šokodži, nebyl problém, 2 ženy se okamžitě tedy vyčlenily z toho davu a řekly, my vás tam doprovodíme a jdou tam s vámi. A zase poděkují za to, že vás tam mohli dovést.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co se týče cen, nakolik je to finančně nákladné cestování těmito špičkovými vlaky?

Robert MIKOLÁŠ, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
Je to podle vzdálenosti. Vlastně ta jízdenka vyjde stejně jako letenka, jako byste letěli letadlem, ale ušetříte čas, protože musíte jet na letiště, tam čekáte nějakou dobu, takže tím vlakem šinkanzenem je to pochopitelně rychlejší, a to třeba i tato dlouhá trať Tokio - Hirošima.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jako cestující, co jsi nejvíce ocenil kromě komfortu, kromě rychlosti, dobře přepravit se z bodu A do bodu B?

Robert MIKOLÁŠ, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
Kromě rychlosti, kromě rychlosti pohodlí, samozřejmě na většině té trati se z Tokia až do Ósaky funguje internet bez problémů. Je tam opravdu klid, ticho, nikdo vám neruší, můžete se připojit do sítě a pracovat, a to bylo to, co jsem samozřejmě potřeboval a sice na to bylo málo času, těch 830 kilometrů, ale ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
3 hodiny 50.

Robert MIKOLÁŠ, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
Ale něco, něco člověk zpracoval a mohl poslat k odvysílání.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Robert Mikoláš, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu, dnes na vlnách Dvojky.

/ Písnička /

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Český rozhlas Dvojku dnes v Jak to vidí navštívil Robert Mikoláš, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu. Hovoříme společně o Japonsku, cestujeme touto zemí, zejména železnicí, to je tedy nejrozšířenější dopravní prostředek, jak už vyplynulo z tvého vyprávění. Jak a kde tráví Japonci volný čas?

Robert MIKOLÁŠ, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
No, záleží, odkud jsou. V Tokiu zejména mladí, tak víkendy tráví v populárních oblíbených čtvrtích, už jsem o jedné mluvil, Šibuja nebo také Šindžuku. Oni se na ten víkend skutečně připravují, že se hlavně, úplně se změní, co se oděvu týče. Ono se to nedá, nedá vylíčit, to se musí vidět, co všechno si dívky na sebe vezmou, jak si upraví vlasy, jaké mají sukýnky, ponožky, vysoké boty a tak dále, oni si to opravdu užívají, že se svléknou v pátek z těch školních uniforem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Odloží ten jaksi byznys styl.

Robert MIKOLÁŠ, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
Taky i samozřejmě, ano, přesně tak. I mladí muži a vyráží do víru velkoměsta doslova a do písmene, ale Japonci hodně jezdí, jezdí do přírody na výlety a já bych ani nemluvil třeba teď o nejznámější hoře Fudji a o městě Kyoto, které mimochodem bylo vlastně jediné nebo z těch velkých, které nebylo za druhé světové války zničené, poničené, bombardované, takže to je město, které skutečně je unikátní a pokud někdo vyrazí do Japonska, tak Kyoto nesmí pominout. Ale já bych, já bych vzal posluchače teď na sever, na ostrov Hokkaidó, a to do jednoho národního parku, který se jmenuje Kushiroshitsugen. Je to národní park, který je proslulý novodobým symbolem Japonska, a to jsou ptáci jeřáby, jeřábi japonští. Když opět vlakem tedy třeba ze Sappora, zase město, které je známé olympijské město, vyrazíte vlakem, tak pak tam přesednete ještě na malou lokálku a vystoupíte ve stanici Toro podle stejnojmenného jezera, opět ta stanice, to je malá dřevěná budka, krásně upravovaná a zejména v zimě, v zimě, kdy ta atmosféra jí ještě vlastně umocní ještě víc než na jaře, i když jeřábi se páří právě na jaře, takže zase ono každé roční období má něco, ale v té zimě, v zimě tam vidíte jednak těch ptáků víc, jednak je tam spousta různých symbolů, například Omiwatari, což jsou takzvané boží stezky, to je takový zmrzlý sníh, který jakoby vystupuje a po tom, po tom se chodí, a vyjdete tam z té, z toho nádraží maličkého, které slouží jako občerstvení, slouží jako internetová kavárna, prodejna jízdenek, suvenýrů a tak dále, a ten výpravčí, který tam je, tak zároveň tedy dělá i kávu a čaj, a vyrazíte a křupe vám sníh pod nohami, a pak vidíte, vidíte ty jeřáby, kteří tam prochází, tak je to, je to pohled úplně, úplně úžasný. A mimochodem park Kuširo, tak to vlastně vzniklo podle původních obyvatel, podle původního etnika, o kterém se ještě v nedávné minulosti zase tolik nemluvilo, a to Ainu, kteří dnes Japonci tedy většinoví, tak opět se snaží podobně jako třeba na Tchaj-wanu aboridžiny, tak dneska ne že by jim vraceli půdu, ale jsou k nim, řekněme, vstřícnější, přátelštější a tak dále, a Kuširo tedy v řeci právě tohoto původního etnika Ainu znamená místa setkávání a skutečně se tam setkávají nejenom milovníci přírody, ale Japonci tedy z celé země, kteří tam přijíždějí pozorovat jeřáby. Když mluvíme o jeřábech, tak začali jsme v Hirošimě a ten papírový, papírový jeřáb origami, to je symbol právě po atomovém bombardování, zatímco tedy ten jeřáb japonský, živý pták, kterého se podařilo zachránit, protože to vypadalo, že vyhyne, tak je dnes tedy tím symbolem novodobého Japonska. A mimochodem se stal i symbolem znovuzrození oblastí zničených, zničených vlnou tsunami a zemětřesením v roce 2011 a havárií v elektrárně Fukušima.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Už tady zaznělo z tvého vyprávění, úslužnost Japonců je určitě jednou z takových dominantních vlastností, která další tě třeba zaujala?

Robert MIKOLÁŠ, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
Tak můžeme říci pracovitost. I když v případě Japonska je to možná až moc, samozřejmě oni skutečně pracují od rána do večera, pak s tím mají problém, když odchází do důchodu, což je takový fenomén, ale negativní současného Japonska a nejenom tedy to, že ta generace stárne, oni se dožívají vysokého věku, mimochodem já jsem v Hirošimě natáčel s bývalým pilotem kamikadze, který doslova třikrát přežil svojí smrt, jemu bylo 93, byl to velmi vitální muž, ale oni, oni vlastně pracují, pracují a pak najednou odejdou do důchodu, dostávají se do potíží, mají psychické problémy, protože nevidí najednou, jak si zorganizovat svůj čas, byli zvyklí na to, že pracují, pracují, pracují až moc a najednou nevědí, co dělat. Naštěstí vzniká nebo vznikla velká síť domů pro seniory, kteří se o ně starají, cílí na ně cestovní kanceláře, aby jezdili, jezdili na výlety a podobně, ale ten, samozřejmě ten problém tedy se stárnoucí generací v Japonsku je. Ale pracovitost, poctivost, to jsou, to jsou věci, které jsou vůbec typické pro národy, ať už na Tchaj-wanu, pro obyvatele Hongkongu, Singapuru, prostě těchto východoasijských zemí, je to něco, co by prospělo i nám.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Začali jsme v Hirošimě vlastně tvým natáčením v souvislosti s pietním aktem a 70. výročím shození atomové bomby jak na toto město, tak i Nagasaki, existuje v Hirošimě i muzeum, Památník míru, tuším, se jmenuje, které právě se věnuje této události.

Robert MIKOLÁŠ, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
Je tam nová expozice. Jsou to předměty, které tam dodali vlastně pozůstalí po obětech. On totiž je to, ti lidé, kteří to zažili a přežili, tak o tom dodnes nemluví.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je to tabu vůbec třeba, Roberte, ve společnosti jako téma?

Robert MIKOLÁŠ, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
Je to tabu. Je to tabu pro ně, ne ve společnosti jako téma, ale ti lidé sami o sobě o tom prostě nechtějí mluvit. Já jsem, já jsem vlastně mluvil s přeživší paní Keiko Ogura, 78letou paní, která jako jedna z mála o tom veřejně mluví, co se stalo, co zažila, protože ti lidé, kteří, tak se na ně dívali po tom skrz prsty, nechtěli se s nimi, třeba byly veřejné umývárny a tak dále, a ti lidé, kteří byli ozářeni, byli popálení, tak prostě se na ně dívali skutečně skrz prsty a ti lidé se za to styděli de facto. A oni i v rodině dodnes nechtějí vyprávět ty zkušenosti, které, které zažili.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Existují tedy i nová svědectví? Přicházejí Japonci právě s těmi novými svědectvími?

Robert MIKOLÁŠ, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
Ano, ano, a některá, některá samozřejmě jsou, řekněme, pozitivní v tom směru, narazil jsem třeba na příběh paní Akiko, 19leté klavíristky, která zahynula, její klavír zůstal ve zničeném domě poničený, po 60 letech ho získala jedna dáma, nechala ho opravit a ten klavír tedy dnes je funkční.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Robert Mikoláš, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu, a jeho postřehy z Japonska. Děkuji za to a přeji hezký den.

Robert MIKOLÁŠ, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu
--------------------
Děkuji za pozvání.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zítra v Jak to vidí navštívíme Istanbul s Pavlou Apostolaki. Budeme hovořit o velkolepých projektech prezidenta Erdogana. Na slyšenou se těší Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.