Přepis: Jak to vidí Richard Hindls – 4. ledna

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hostem dnešního Jak to vidí je profesor Richard Hindls, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze. Vítejte.

Richard HINDLS, profesor, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze.
--------------------
Dobrý den přeji.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak se nová řecká vláda popere s horou dluhů. Má se Aténám dále ustupovat? Jak odhalit falšování národních účtů? Nejenom kolem těchto otázek se bude točit dnešní rozhovor, dobrý poslech. Řecko dnes bude chtít získat podporu Evropské komise pro návrh na změnu podmínek svého záchranného balíku. Řecko chce své dluhy splácet v závislosti na tom, jak se bude jeho ekonomice dařit. Co si o tom myslíte, pane profesore?

Čtěte také

Richard HINDLS, profesor, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze.
--------------------
Teď se mi zdá v těch posledních dnech, asi před týdnem skončily volby přibližně v Řecku. Teď se mi zdá, že se hraje takový zápas mezi věřiteli a Řeckem, s Evropskou unií a Řeckem, mezi možná dalšími partnery Řecka, takový boj o moc. Vlastně kdo v tom prvním vyjednávání získá určitou výhodu. Zdá se mi v té situaci tak, jak denně přichází nějaké zprávy, že spíš je to záležitost nějaká politická a vyjednávací, než přímo ekonomická, protože těch 350 miliard euro přibližně, které Řecku dluží, tak z toho neodpářete. To tam skutečně je. To, že se Řecku trošku přeci jen začalo dařit, že už mělo kladná tempa růstu hrubého domácího produktu v minulém roce nebo v některých čtvrtletích minulého roku, minulý rok uzavřel ještě nemá ani Řecko ani nikdo jiný, tak je to také věc, kterou neodpářete Řecku, ale teď si myslím, že to je takový boj, kdo víc získá na tom začátku. Objevují se nejrůznější věci od toho možná posledního, nebo nevím, jestli už v tuhle chvíli posledního návrhu, že by Řecko splácelo své dluhy v závislosti na vývoji ekonomiky, respektive na tom, zda ekonomika bude mít kladná tempa růstu. To tento návrh mi přijde přece jen trošku přitažený za vlasy, protože co se stane, když Řecko nebude mít pozitivní vývoj v ekonomice. To odpouštění dluhů je samozřejmě čistě politická záležitost, protože pochopitelně nikdo nechce, aby Řecko strádalo, ale všichni také musí přistoupit na to, že je pro to potřeba něco udělat. Ta situace je poměrně podle mě velmi komplikovaná. Ne snad ani proto, že by Řecko bylo zas tak významným hráčem. To, co vytvoří Řecko, v té osmadvacítce členů Evropské unie, je z hlediska svého hrubého domácího produktu jenom malý zlomek, je to opravdu velmi málo. Je to velmi malá ekonomika, ale politicky by ty důsledky mohly být poměrně velmi vážné, kdyby se Řecku přestalo dařit, kdyby nebylo schopné dostát svým závazkům a ty důsledky by pochopitelně byly nejen jaksi evropské, ale byly by primárně i vnitrořecké, protože ta nová vláda řecké populaci, řeckému obyvatelstvu něco slíbila, že bude nějak přistupovat a teď z toho musí nějakým způsobem vlastně vytvořit konkrétní politiku, tu každodenní konkrétní politiku proto, jak jsem říkal, na začátku se mi teď těch prvních, já nevím, kolik je to sedm dní nebo devět dní, se mi mnohem víc zdá, že je o vyjednávání si pozic, že je to vlastně o hloubení si důlků spíš, než o tom, jak reálně ten proces bude vypadat. Tohle asi můžeme hodnotit až třeba s odstupem dvou, tří měsíců, až skutečně některé dohody nebo některé zásadní kroky budou znát a budou už veřejné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Věřitelé zatím odpuštění dluhu odmítají. Nicméně, myslíte si, že by mohlo dojít ke změně podmínek? Aspoň.

Richard HINDLS, profesor, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze.
--------------------
Zase, když to vrátím na začátek, že se bavíme víc v tuhle chvíli o politice než o ekonomice, tak v politice možné je úplně všechno. Viděli jsme, jak třeba počátkem 90. let v době Lecha Walesy se určitým způsobem umazávaly dluhy třeba Polsku, protože Polsko bylo významným hráčem v tom přechodovém období kolem roku 1990, kdy se lámaly ledy. Tak prostě ten svět nějakým způsobem na to reagoval a reagoval na to přiměřeně té situaci a znovu říkám politické situaci, která v té době byla. Řecko je, samozřejmě dnes je jiná doba, a ten problém Řecka se jmenuje úplně jinak, než třeba to, co jsem teď uvedl jako příklad, tak samozřejmě nelze vyloučit, že třeba nějaká desetinka bodu se z toho dluhu umaže.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Bylo by tohle řešení?

Richard HINDLS, profesor, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze.
--------------------
Samozřejmě, pokud by se nastartovala ekonomika a pokud by to znamenalo trošku odejmutí toho krunýře, na který nepochybně stále ještě na řecké ekonomice leží, pokud by to uvolnilo ten krunýř a ekonomika šla tím dobrým způsobem Řecka, to znamená, nejen v tempech růstu, ale i ve struktuře. V Řecku se žije třeba hodně skutečně z turistického, cestovního ruchu, tak pokud by to odemklo trošku nebo uvolnilo ten krunýř, tak samozřejmě to je pak ten efekt pro všechny. Nemůžu vyloučit, že třeba nakonec dojde k rozložení těch splátek, že ten dluh bude splácen po určitou delší dobu. Tohle všechno může pro to Řecko mít poměrně dobrý význam. A znovu říkám, nejen ekonomický, ale i politický, protože ta vláda dala nějaký slib a teď dostala poměrně velkou důvěru, byť jestli si to dobře pamatuji, chyběly dva nebo tři hlasy k tomu, nebo poslanci, aby mohli být v té většině, v poslanecké většině. Tak tohle všechno jsou pozitivní zprávy. Já si myslím, že i ti lidé, kteří ty volby vyhráli, že vědí, do čeho jdou a vědí, že budou také muset z něčeho slevit a pak to budou muset těm lidem, kteří je volili, vysvětlit. Takovýhle klasický politický model. Pokud jde o tu ekonomickou záležitost, Řecko se dostalo trošku, jeho zadluženost je jedna z největších na světě. Pokud má úplně dobré informace, tak větší zadluženost v loňském roce nemáme údaje ještě za rok 2014 kompletní, ale řekněme v roce 2013, tak větší zadluženost státu mělo jen Japonsko. A Japonsko je úplně jiná kategorie. Už jsem to tady i říkal. To je země, která je v poměru vůči procentu hrubého domácího produktu přes 200 %. Řecko tolik nemá. Řecko začalo trošku ten svůj dluh umazávat, i když ty kapitalizované dluhy tam zůstávají. Řecko se vrátilo k růstové trajektorii, i když velmi nesměle a velmi opatrně, tak ty náznaky tady jsou a to je věc, ze které musí ta vláda vycházet a musí nějakým způsobem jednat a teď pochopitelně také ti druzí, kteří dluží, kterým se dluží, kteří tam mají sv peníze, budou velmi pečlivě pozorovat, co to Řecko udělá. Dneska v podstatě zhruba jen jedna šestina toho dluhu, tak si to spočítejme, je to nějakých, jedna šestina ze tří set je 52 z toho dluhu, 52 miliard euro je v soukromých rukou. Všechno ostatní ty věřitelské instituce jsou buď nadnárodní instituce nebo evropské banky, myslím v rámci Evropské unie. Takže nějaká politika z toho vyjít musí, ale teď myslím po tom týdnu je to skutečně o vyjednávání, o hledání si pozic a o vyhloubení si svých důlků.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Řecká vláda, mám teď na myslí vlastně novou vládu pod premiérem Tsiprasem, je sice nová, nicméně ten problém vlastně skloňujeme od roku 2010. Co ať už eurozóna, Evropská unie anebo Řecko všichni dohromady podcenili nebo zanedbali, proč vlastně za pět let je situace taková, jak jste říkal, že Řecko dluží zhruba 240 miliard Mezinárodnímu měnovému fondu, Evropské centrální bance, Evropské unii. A jakou roli tady hraje i ta domácí řecká situace? Hovoří se o obrovské korupci, o státním dluhu. Jak už jste se zmínil, tak tam ten lví podíl na tom hrají daňové úniky ve výši 58 miliard dolarů.

Richard HINDLS, profesor, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze.
--------------------
Řecko si nastavilo skutečně velmi benevolentní podmínky na to, že to rozhodně není žádný ekonomický tygr a vlastně nikdy nebyl. Tak ty podmínky byly benevolentní. Sama jste je teď hodně jmenovala. A měli tam, byl tam velký podíl dovolené třeba. Čili relativně nízká produktivita práce v Řecku. Bylo tam velmi nešetrné nakládání s veřejným prostředky. To všechno je o Řecku známo. Ten příběh trvá vlastně možná ještě mnohem déle než těch posledních 5 až 7 let. On už začal tím trošku takovým podivnou atmosférou kolem údajů, které Řecko vlastně prezentovalo v Evropských orgánech, především v Eurostatu z pohledu svých národních účtů, čili z pohledu řekněme reálného pohledu na ekonomiku, jak funguje, jaké vztahy v ní jsou nastaveny. To už se datuje někdy před možná, abych to teď nespletl, 15 až 17 let nazpátek, když Řecko mělo tenhle ten problém a ono se to všechno jenom prohlubovalo a když potom, dokud se nedaří špatně všeobecně v ekonomice, tak se pochopitelně tyhle věci nemusí projevit, ale potom praskne ten nejslabší článek. A když přišla krize nejdřív ta hypotéční v roce 2007 a 2008 a potom fiskální krize, nabubřelost rozpočtů, 2009, 2010, 2011, tak Řecko prostě skončilo tam, kde skončilo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Spor Řecka a eurozóny o podmínky splácení dluhů označil britský ministr financí za největší riziko pro světovou ekonomiku. Vnímáte to také tak?

Richard HINDLS, profesor, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze.
--------------------
Četl jsem ten výrok. Myslím, že to bylo včera. Nevím, jestli přece jen to přídavné jméno největší není příliš silné slovo. Zase se mi nezdá, že by to byl až tak veliký problém. Samozřejmě můžeme si teď kreslit nejrůznější scénáře - bude Řecko splácet, nebude splácet. Ono to není černobílá věc. Bude to asi něco mezi, k nějaké úlevě, já očekávám, jak jste to sama říkala předtím, to asi k nějaké drobné úlevě bude muset dojít. Otázka je, jak bude velká. Můžeme se bavit o tom, jestli Řecko bude ochotno nebo schopno dále zůstat vůbec v eurozóně. To je věc úplně na jinou debatu,. Protože ani není znám mechanismus, jak se z eurozóny dostat pryč, ale asi by se řešit nějak dal. To už je úplně jiná debata, jaká daň by se za to zaplatila jak v Řecku, tak v Evropské unii, kdyby Řecko tenhle krok udělalo. Znovu, jak říkám současná legislativa Evropské unie to ani neumožňuje, ale dejme tomu, kdyby se, právníci umí leccos, tak kdyby se i obešla tahle ta věc, tak by to znamenalo katastrofální propad drachmy, pokud by byla zavedena znovu drachma nebo by se jmenovala nějak jinak. Tohle to jsou všechno scénáře na velmi dlouhou debatu. Já si nemyslím, že to půjde do těch extrémů. Já si myslím, že se spíš teď v tom vyjednávání a už to říkám potřetí, spíš jsme v tom hloubení důlků a vyjednávání pozic, že se chřestí zbraněma trošku a i ten výrok ministra financí Británie o tom, že by to byl vlastně největší problém světové ekonomiky, se mi zdá trošku nadsazený. Problém by to samozřejmě byl, ale vidíme, že stačí si pustit rádio, televizi, noviny a máme problém každý den v tomhle světě dneska. Já si nemyslím, že by tohle byl ten největší problém, ale znovu říkám, spíš si myslím, že teď se vyjednává. Že tam té ekonomiky je trochu méně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Už jste se zmínil o falšování národních účtů. Asi je škoda, že častěji nepoužíváme takzvaný Benfordův zákon, pane profesore?

Richard HINDLS, profesor, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze.
--------------------
To je taková zvláštní věc. Já sám jsem se s tím Benfordovým zákonem setkal někdy teprve tak před 10 až 12 lety. On skutečně až koncem 90. let se dostal do širšího povědomí, i když zatím spíše v odborné veřejnosti. Benfordův zákon je taková zvláštní záležitost. My žijeme v světě čísel. Nakupujeme, prodáváme, dostáváme peníze, máme nějaké své účty, měříme řeky, srážky, tlak v ovzduší, prostě všechno možné a ono se ukázalo, že celá řada veličin prostě má takovou zvláštní zákonitost a sice že první platná číslice zleva, tedy první číslice, která je v tom číslu, není rozložená na číslice jedna až devět, nejsou rozloženy rovnoměrně v našem světě. Čili není to tak, že 11 % údajů, ve kterých žijeme, začíná jedničkou, 11 % dvojkou, 11 % trojkou a tak dále, čili jedna devítina. Ten Benfordův zákon ukazuje, že v některých jevech a není to málo a jsou to často jevy ekonomické, se ukazuje, že to rozložení té první platné číslice je úplně jiné. A to je ten Benfordův zákon. Vzniklo to velmi zvláštně. On ho kupodivu, nevím, jestli je to pan Benford, ale jakýsi Simon Newcomb, už na konci 19. století, který snad v nějaké univerzitní knihovně a snad v Brooklynu zjistil, že logaritmické tabulky jsou ohmatány, opotřebovány více na těch stránkách, která začínají nižšími čísly. To znamená, že ti studenti vyhledávali pro své různé seminárky a pro jakési své další účely při logaritmování čísla spíše začínající nižšími číslicemi, jedničkou a dvojkou, než třeba sedmičkou, osmičkou, devítkou. Nám, tenhle ten příběh může dnes připadat komický, protože v době kalkulaček počítačů už nikdo nikam nevyhledává v logaritmických tabulkách, ale přesuňme se o 130 let zpátky. Pak ta věc zapadla, a až těsně před druhou světovou válkou významný americký fyzik Frank Benford a to jste říkala vlastně, si toho znovu všiml a ve spolupráci s těmi i s těmi pracemi, které napsal Newcomb se to podařilo prokázat matematicky, že skutečně jednička v těch nejrůznějších číselných sadách se vyskytuje ve 30 % případů, přibližně ve 30, nikoliv v 11. A takhle to postupuje, nejméně je tam devítka, která má zhruba jen 4,6 % a ne tedy těch 9%. A pak to zase upadlo, jak to trošku bývá ve světě výzkumu a vědy, kdy se věci objevují a zase zanikají. Až v polovině 90. let jakýsi Preston Hill, zase americký vědec, se té věci začal znovu zabývat a na rozsáhlém datovém materiálu, který začínal od délky světových řek, těch je mnoho, mnoho, nevím kolik jich vůbec může být řek, se ukázalo, že ten Benfordův zákon skutečně platí. A postupně se to právě koncem 90. let dostalo do účetnictví. Tak si představte, že máte firmu, která má tisíce operací účetních položek za rok, audituje svojí závěrku účetní, vykazuje nejrůznější informace z toho účetnictví a ukázalo se, že to pravděpodobně platí i v národním účetnictví, to jsou ty údaje, ze kterých potom vytvoříme hrubý domácí produkt a tak dále, a ukázalo se tedy, že ten Benfordův zákon může být něco, že pokud se ta struktura těch údajů, těch prvních platných číslic, vlastně vyskytuje v trošku jiné struktuře, než ukazuje Benfordův zákon, že tam může, a já zdůrazňuji slovo - může - něco být. To znamená, že tam nějakým způsobem dochází, tak slovo falšování je už hodně silné slovo, řekněme k nějakému přeskupování údajů, které nemusí úplně vyhovovat účetním standardům ve firmám nebo standardům v národních účtech, sektorových účtech a podobně. A tohle to se právě objevilo i u Řecka, alespoň tak já jsem tehdejší spíš jenom noviny, nikdy jsem tu zprávu neviděl, nevím, jak ta analýza postupovala. Ona ze statistického hlediska není nijak složitá. Ale ukázalo se, že u Řecka prostě tyhle ty údaje nevyhovují Benfordovu zákonu a hlubším zkoumáním prostě se ukázalo, že tam určité problémy byly a to už je všeobecně o Řecku známo, takže když se teď vrátíme na úplně začátek toho, co s Řeckem je, tak možná i tahle ta maličko, o které málokdo ví, že se číslice, první platné číslice nevyskytují rovnoměrně, tak jak bychom očekávali, že mají jistou zákonitost, mohlo to Řecko trošku postavit do nějakého světla, které asi úplně nebylo správné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrá metoda, jak kontrolovat tak kreativně účetnictví.

Richard HINDLS, profesor, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze.
--------------------
Já jsem kdysi říkal a účtaři to začali používat, i když tábory se rozdělují, někteří říkají, že je to úplný nesmysl. Někteří skutečně tvrdí, že se podle toho na leccos dá přijít. Účtařům se to, anebo spíše auditorům a kontrolorům se tohle to předepisuje, dokonce se to už učí. Je o tom dneska už poměrně hodně literatury. Teď vyšla krásná monografie, která se ve Spojených státech, která se jmenuje právě Benfordův zákon a která ukazuje, že dokonce i na druhém místě je určité rozložení, že na posledním místě těch číslic je určité rozložení a podobně. Představme si, že kilo salámu stojí 150 korun, na začátku je jednička, kilo banánů stojí 23 korun, na začátku je dvojka, když si rozložíme takhle ty nejrůznější údaje okolo nás a převedeme je třeba do účetní řeči, tak by měl platit, ukazuje se, že by měl platit ten Benfordův zákon.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Fascinující.

Richard HINDLS, profesor, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze.
--------------------
Je to fascinující.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Otázka pro vás, pane profesore, od posluchačky Ivany: "Mluví se mimo jiné o dluzích Řecka. Není to tak o chybném nastavení, že na jedné straně se dluhy podporují a to na všech možných úrovních, od té osobní až po tu společenskou. A na druhé straně se to řeší jako problém?"

Richard HINDLS, profesor, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze.
--------------------
To je vynikající otázka nebo trefený hřebíček nebo jak se to říká, protože podívejme se, co se dělo kolem let 2010, 2011, kdy vlastně naplno propukla fiskální krize. Já bych to nazval krizí politických elit anebo vládnoucích elit anebo ještě lépe krizí slibů. Slibem neurazíš a to je to, co se skutečně odrazilo v těch nejrůznějších problémech roku 2010 a 2011, kdy vlády, nechci říct, rozhazovaly, nerozhazovaly, oni prostě vstupovaly do voleb s určitým programem, který neodpovídá reálné ekonomické situaci a tady si teď nehrajme na žádnou politiku zleva, zprava, ono to postihlo prakticky všechny země a nejen v Evropě, takže ta krize, všichni víme, jak byla velká a to všechno bylo trošku z toho,že se nešetřilo ve společnosti, že se, byla to krize fiskální, že se nějakým způsobem slibovaly věci, které nebylo možné potom splnit. Podívejme se, ty věci jsou měřitelné. Podívejme se třeba na kritéria z Maastrichtu, která určují, je to pět kritérií, která určují vstup do eurozóny. Všimněme si, jak řada zemí a já teď nechci někoho ostouzet nebo odsouzet, ale jeden příklad uvedu. Třeba Francie, jak nedodržovala postupem času kritéria, která prostě nastavená v těch kritériích maastrichtských byla, jak slevily rychle ty řekněme vládnoucí elity, vládnoucí garnitury z těch původních programů, a výsledkem je, že se celý svět bez ohledu na to, jestli vládla levice, pravice, středové strany, celý svět se dostal do potíží, ze kterých se úplně do dneška, dneska už máme první měsíc roku 2015 za sebou, úplně nevymanil. Evropa nemá nějaká oslňující tempa růstu. Spojeným státům se nečekaně začalo dařit. Ekonomové říkají slovo nečekaně, i Spojené státy s tím zhruba 5% růstem za loňský rok, který se očekává, přidávají slovní spojení nečekaný. Ani tam to nebylo úplně očekáváno a Evropa i přes všechny ty náznaky roku 2012 a 2013, kdy se zdálo, že se dostáváme z toho ven, tak se potýká německá ekonomika například a řada dalších ekonomik se potýká s určitými problémy stále a teď nemluvím o Španělsku, Itálii, které jsou na tom už trošku lépe než před těmi zmíněnými čtyřmi, pěti lety, ale rozhodně to není žádná sláva, takže po ten dotaz, který ta paní nebo slečna píše, já se musím podepsat, tak to prostě je.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Já si myslím na začátku roku se tam hovořilo o tom, jestli a jaká to bude jízda pro českou ekonomiku letos. Jestli to bude po dálnici a po jaké, po naší nebo třeba německé.

Richard HINDLS, profesor, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze.
--------------------
To je právě to, že my bohužel musíme čekat, jak to dopadne jinde. Přece a to teď není nic špatného. Prostě jsme malá ekonomika a jsme hodně otevřená ekonomika, která musí dovážet, vyvážet, bez toho to nejde. Musíme čekat, co se stane, protože v Německu se trošku zhoršila situace kolem investic, trošku se zhoršily podmínky pro vývoz německý, tak prostě ekonomika německá, která je pro nás tahounem, ale i řada okolních zemí dalších, nemá tu oslnivou jízdu, nebo jak jste to teď nazvala, tak musíme trošku čekat. Všichni si samozřejmě přejeme, aby to bylo dobře. Některé věci asi jsou teď výrazně lepší než byly, ale jako nějaký velký důvod k vytahování /nesrozumitelné/ to ještě není. Uvidíme možná po půlroce.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A pro vás je i následující e-mail od pana Miloslava Březiny: "Pane Hindlsi, stal jste se členem Rady České televize. Jako takový máte za úkol sledovat dodržování zákona o České televizi, kodexu České televize a statutu České televize, nesmíte zasahovat do personální politiky ani do programu, takže nemůžete v uvozovkách zařídit více ekonomie či ekonomiky ve vysílání. Proč jste tedy do toho šel?"

Richard HINDLS, profesor, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze.
--------------------
Samozřejmě, že nemůžu zařídit více ekonomiky, nemůžu zasahovat do vysílání, to je přesně tak jak zní dikce zákona. Já jsem se celý život pohyboval ve veřejném prostoru. Veřejné vysoké školství je něco velmi podobného jako je třeba Český rozhlas nebo Česká televize. Je to veřejný prostor. Mě vždycky taková ta možnosti vyměňovat si názory, žít prostě v prostředí u těch veřejných systémů nějakým způsobem vyhovoval. Zvykl jsem si na to. Ta role Rady České televize je podobná třeba jako role senátu, akademických senátů na vysokých školách. Akademický senát na vysoké škole také nemůže říct, co přesně má rektor nebo děkan příslušné fakulty dělat, ale má roli kontrolní, ale já když jsem skončil v té funkci rektorské, tak se mi prostě zdálo, že určité zkušenosti, které z té oblasti mám, že bych mohl uplatnit třeba v tomhle tom směru navíc velmi často rád do televize a rádia chodím. Ostatně jsem tady i dnes.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaké jsou tedy vaše konkrétní možnosti, možná i co tedy vyplývá z toho členství v radě?

Richard HINDLS, profesor, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze.
--------------------
Jsou především možno se ptát a debatovat o těch věcech. Ono to zase nepůsobí na těch radách těch, že se prostě strnulým způsobem říká: Já nemůžu nic změnit, já nemůžu do ničeho mluvit, tak jen tady sedím. Takhle ty rady nevypadají, ostatně jsou veřejné, může si je každý poslechnout, jsou v přímém přenosu. Shodou okolností je i dneska Rada České televize odpoledne. Takže to je věc, na které se debatuje. Je to pro mě i určitý nový svět, protože já v těch médiích jsem byl spíše vždycky jakoby respondentem a teď trošku do té kuchyně začínám vidět. Já už jsem i sám celou řadu námětů, dotazů, znovu říkám, funkce rady je kontrolní, doporučující nebo nějakým způsobem vysvětlující, ale nikoliv výkonná. Já jsem sám v řadě věcí diskutoval třeba na téma ekonomických příspěvků a ekonomických témat, které do České televize přichází nebo v těch jednotlivých pořadech přichází, dostalo se mi i řekl bych, kvalifikovaných odpovědí na ty moje námitky a hodlám v tom i tak pokračovat. Mám na starosti rozpočet, což je velmi podobný rozpočet tomu, jak jsou rozpočtovány veřejné vysoké školy, i když zdroj je úplně jiný. Zdroje jsou z 90 nebo více než 90 % koncesionářské poplatky, nikoliv státní rozpočet. Ale já se ptám na ty věci na těch radách a docela mi ten svět zajímá, protože já jsem v něm vyrostl. Vždycky jsem byl takový člověk, který se nechtěl skrývat. A to, že na mě teďkom víc fouká nebo foukalo na mě i hodně, když jsem byl rektorem, považuji za takovou osobní výzvu. Takže i ve vztahu k té televizi to beru takhle.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Média vás prostě baví?

Richard HINDLS, profesor, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze.
--------------------
Média mě baví a musím říci, že baví především veřejná média. Já jsem skutečně příznivec Českého rozhlasu i České televize. Je to myslím z hlediska fungování a z hlediska prostě ukotvení je ten veřejných prostor mě lákal vždycky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ještě stručně odpověď na to, kolik ekonomiky nebo ekonomie, jak psal pan posluchač, je ve vysílání?

Richard HINDLS, profesor, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze.
--------------------
Tak to vám takhle neřeknu úplně přesně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslím spíš váš pocit, jestli je dostatek jaksi dostatečně ošetřeno toto portfolio, či nikoliv.

Richard HINDLS, profesor, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze.
--------------------
Já sám jsem vznesl asi před dvěma, třemi měsíci, když se o tom debatovalo. Myslím si, že se to objevilo někdy druhý den v tisku, třeba námitku, že mi trošku chybí víc ekonomiky a víc pohledu analyticích na německou ekonomiku a Zdeněk Šámal, vedoucí vysílání nebo zpravodajství toto sám komentoval taky tu moji námitku, že to bere vážně, protože mně teď nejde o to, jestli se dozvíme, jestli německá ekonomika má takový růst nebo jiný růst. Ale mně jde o to, aby třeba byly častěji právě z těch pro nás nejvýznamnějších ekonomik i fundované rozbory, tak jako jsou třeba rozbory české ekonomiky. To si myslím, že třeba chybí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Třeba v Jak to vidí s Richardem Hindlsem. Já vám děkuji za vaše názory a za měsíc na slyšenou.

Richard HINDLS, profesor, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze.
--------------------
Děkuji pěkně a přeji pěkný den. Na shledanou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.