Přepis: Jak to vidí Richard Hindls – 3. března

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ve studiu dnes usedl profesor Richard Hindls, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze. Dobrý den vám přeji.

Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Příjemný den přeji.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Devalvace, inflace, dluhy i spoření, klíčová slova dnešního Jak to vidí. Vítejte u něj. Přebytek ve výši 22,6 miliard korun vykázala na konci února naše státní kasa. Loni ve stejném období přebytek přesáhl 50 miliard. Je to, pane profesore, důvod k obavám? Představuje ten nižší přebytek problém?

Čtěte také

Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Ne, není to důvod k obavám. Vlastně průběžné financování a průběžný stav státního rozpočtu během roku, během jeho jednotlivých měsíců je poměrně velmi variabilní záležitost. Vždycky se zajíci sčítají až pohonu. Vlastně moudřejší budeme, až úplně bude ukončen letošní rok a budeme znát deficit státního rozpočtu, budeme znát situaci kolem veřejného dluhu. To, co se stalo včera nebo bylo publikováno včera, to znamená, to meziroční srovnání 2015 únor a 2014 je způsobeno spíše jednotlivostmi. Čili podle mě není důvod k obavám. Já bych možná dvě, tři z těch skutečností uvedl, došlo vlastně tím, že se veřejnost, spotřebitelé předzásobili nákupem tabákových výrobků, protože se měnily spotřební daně u tabákových výrobků, tak to vedlo k tomu, že letos už ten příjem byl nižší, protože se jaksi kuřáci předzásobili ještě před 1. lednem. Druhá věc bylo, že zhruba ve stejném období loňského roku byly prodány rychlé kmitočty pro mobilní sítě, nebo proběhla aukce kmitočtů pro rychlou síť LTE. To všechno byl jednorázový příjem, který už se letos nepromítl. Navíc byla ta základna opravu vysoká těch 50 miliard, teď jsme na 22 miliardách. Je tam trošku jiný režim odpočtu, zpětného odpočtu DPH, který proběhl, jinak to nešlo. Z tohoto důvodu já bych žádnou paniku neviděl. My jsme loni měli deficit přibližně, jestli si to dobře pamatuji, kolem 77 nebo 78 miliard. Uvidíme, co bude letos, ale musím tady použít slovo "uvidíme" jsme 3. března nebo tak nějak. Tak si myslím, že tohle všechno se ještě ukáže, ale nemyslím si, že to je nějaký důvod k obavám, to tak prostě bývá. V posledních letech jsme zvyklí, že v těch prvních měsících roku máme kladné přebytky, ale jde o jednotlivosti, zatímco v těch, řekněme, prvním nebo zhruba před 10 lety spíše převládla záporná čísla, ale to jsou údaje, které se opravdu sečtou až na konci roku a musíme vycházet především z toho, co jednotlivě tyhle ty změny způsobily. Já jsem teď ty dva tři faktory vyjmenoval, nevidím v tom nějakou podstatnou záležitost pro další vývoj.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte si, že se zlepšuje výběr daní?

Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
To už je vlastně úplně jiná záležitost. Pochopitelně všichni o to usilují, čekáme vlastně na elektronickou registraci tržeb, snad by měla přijít příští rok, ale zatím ta situace není také úplně v dohlednu. To je věc velmi podstatná. Ve Spojených státech se říká, že největší zločin je hrdelní zločin a druhý největší zločin je neplacení nebo chybné placení daní. Tak samozřejmě my máme možná trošku jinak nastaveny ty morální hodnoty, ale přeci jen si myslím, že k určitému zlepšení dochází. Ostatně, když se podíváme na vývoj deficitu, tak jisté zlepšení v loňském roce nebo i v těch předchozích letech tady nastává, těch příčin je mnoho. Pochopitelně také se nacházíme teď na vlně, řekněme, určitého křehkého ekonomického růstu, na který jsme nebyli po těch uplynulých třech, čtyřech letech navedeni, protože tak nebylo, tohle všechno samozřejmě zlehčuje tu situaci na příjmové stránce rozpočtu a teď ta výdajová stránka rozpočtu také vyžaduje určitou racionalizaci, nedávat plané fiskální sliby a podobně, ale výběr daní je podstatnou záležitostí a tak jak slyšíme, tak současná politická garnitura se snaží udělat všechno pro to, aby došlo ke zlepšení výběru. Samozřejmě jako to potom dopadne, jak to kdo bude interpretovat. Jak to budou interpretovat domácnosti, jak to budou interpretovat podnikatelé. Jak to budou interpretovat makroekonomové. To se všechno ukáže, ale bylo by dobře, kdyby se tak stalo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Čeká se také i na zákon o prokazování původu majetku, mimo jiné. Když hovoříme o daních, tak jen mírně odbočím. Včera shodou okolností řecký ministr financí Varufakis nevyloučil zavedení zvláštní daně pro Řeky s vysokými příjmy a nemilosrdný chce být také vůči neplatičům daní.

Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Řecko je, já jsem četl i tuto zprávu o víkendu, Řecko je samozřejmě pod velkým tlakem a je pod velkým tlakem dokonce nebo řecká politická elita je pod velkým tlakem z dvou stran. Samozřejmě od těch, kteří je volili, kteří očekávají, že vlastně to, co vložili do uren, se bude skutečně to, co bylo ve volebních lístcích, že se skutečně zrealizuje. A na druhé straně je tady Evropa, která prostě nechce úplně Řecku všechno odpustit a nechat ho volně plout v těch problémech, které má už 15 let v podstatě. Už jsme tady o tom hovořili o problémech s národními účty a podobně. Já si osobně myslím, že se najde nějaká taková průměrná cesta nebo takový ústupek z obou dvou stran a že teď je to více harašení se zbraněmi než reálná ekonomická politika, že se spíš teďkom vykolíkovávají výchozí pozice pro to další jednání. Německo je velmi tvrdé v těch věcech, ale samozřejmě není jen Německo a není jen Řecko. Já si myslím, že to je otázka tak tří, čtyř měsíců, než se tohle to trošku usadí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Otázka pro vás od paní Vaňkové: "Jak se díváte na ekonomickou germanizaci Evropy, pokračující v duchu Drank nach Osten, přes Majdan na Ukrajinu a snaze Řecka se jí vzepřít?"

Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Německo je největší ekonomika v Evropě už dlouhá léta. Je to vlastně takový, bych řekl, pilíř, ekonomický úkol, okolo kterého se trošku točí. Uvědomme si, nejen sílu německé ekonomiky, je to tuším pátá nebo šestá ekonomika i na světě. Co se týká velikosti, samozřejmě předstihují ji Spojené státy, Japonsko, Čína, ale je to také stát z 80, nevím, možná 85 miliony obyvatel. Je to stát, který samozřejmě na sobě nese velmi komplikované a velmi četné obchodní vztahy nejen se svými sousedy, nejen s Evropskou unií, nejen s Evropou, ale pochopitelně s celým světem. Je to stát, který si prostě prožili své, tak nebudu teď tady připomínat roky 1923, kdy jeden dolar byl 4 biliony 250 miliard marek. Nebudu tady připomínat peripetie druhé světové války, potom rozdělení Německa a tak dále. Německo stále je prostě takovou, řekl bych klíčovým hráčem v ekonomice a jestli samozřejmě uplatňuje svůj vliv, bylo by divné, kdyby jej neuplatňoval. Jenom si nejsem jist, že by jej uplatňoval některým směrem víc než jiným směrem. Samozřejmě má vliv na východoevropské ekonomiky, ale on má i velmi silný vliv na západoevropské ekonomiky, je to silný hráč pro Spojené státy, tak si nemyslím, že by tolik zase ten jeho vliv byl jen jedním směrem. To zase takhle určitě v ekonomice nefunguje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nevnímáte to negativně?

Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Tak pochopitelně nikdo nedá nikomu nic zadarmo dneska, každý stát i přes velkou integraci všeho možného od nákupních zvyklostí přes finance, přes euro, přes politickoekonomické procedury, nikdo si samozřejmě nenechá všechno jen pro sebe a nikdo také nebude všechno co má rozdávat. Německo si myslím, že hraje obecně pozitivní roli tak jak se jmenovali německé peripetie v uplynulých sta letech, tak si myslím, že Německo by ten šrám všichni nějak cítíme stále historicky, který na tom Německu ulpěl, tak si myslím, že teď Německo spíše patří k tomu pozitivnějšímu v Evropě a je jistým prvkem stability. Bylo by divné, kdyby nebyl, když už se jedná o tak obrovský stát s tak obrovským počtem obyvatel.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Guvernér České národní banky pan Singer si myslí, že přijetí eura nemusí české ekonomice přinést očekávaní stimul. To napsal na svém blogu. Jak vy to vidíte, pane profesore?

Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Tohle to bude věc, která bude vždycky rozdělovat naši veřejnost, ale v první řadě bych řekl, že se tyhle ty věci nedají vnímat černobíle. My jsme si prošli obdobím, kdy říct slovo euro z politického hlediska, říkám nikoliv z ekonomického hlediska, ale z politického hlediska, bylo skoro zakázáno. To byl jeden extrém. Zase přehnané naděje v to, co euro má nebo nemá přinést, jsou také druhým extrémem. Já jsem v těchhle těch věcech vždycky někde uprostřed. Euro má své klady a má své zápory. Jinak se na něj budou dívat domácnosti, jinak se na něj budou dívat podnikatelé, jinak se na něj budou dívat ti co dováží, jinak ti co vyváží. Je to vždycky vícevrstevná záležitost.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ještě větičku k tomu vysvětlení pana Singera, proč tak smýšlí. Podle něj souhrnný růst hrubého domácího produktu v zemích Evropské unie mimo eurozónu byl v posledních sedmi letech většinou vyšší než ve státech platících eurem.

Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
To je bych řekl takový statický pohled, statický a statistický pohled. Uvědomme si, které země do eurozóny vstoupily, které země platí eurem. Jsou to v podstatě země samozřejmě velmi silné, jak už jsme tady hovořili o Německu, řekněme, o Francii, i když ta má také určité problémy v současné době. Na druhé straně se tam dostalo Řecko. Je tam Kypr, je tam Portugalsko a těch jsme si nikdy nemysleli, že by to byly vyspělé státy. Takže kdybychom možná podobné porovnání neudělali za posledních sedm let, ale za posledních 27 let nebo něco podobného v době, teď jsem si tu číslovku samozřejmě vymyslel, v době, kdy nebylo euro a možná nebyla ani Evropská unie, tak bychom zjistili, že ani tenkrát tyhle ty země neměly úplně vysoká tempa růstu, budeme-li to HDP, budeme-li to měřit tahle, nebo kdovíjak vysokou životní úroveň z druhé strany můžeme najít země, které si prošly poměrně řekl bych, velmi vlnitým a oscilujícím vývojem jako je třeba i Rusko, které třeba také platím eurem, odpoutalo se prostě od zvyklostí na Britských ostrovech a Irsko si prošlo, bylo považováno za tygra a potom zase na brzdu ekonomického rozvoje. Mělo velmi zvláštní režim nastavení daní, který byl velmi příznivý pro podniky a méně příznivý pro domácnosti, pro fyzické osoby a podobně. Tím vším si ty země prochází, ale je potřeba vždycky se asi dívat spíš dovnitř té ekonomiky, tenhle pohled samozřejmě statický a statistický se takhle interpretovat dá, ale dá se interpretovat i jiným způsobem. Podívejme se na severské země, severské země, pokud si dobře uvědomí, tak platí akorát ve Finsku a teď nepočítám Estonsko a tak dále. Ale Finsko platí eurem, nebo Finsko používá euro. Švédsko, Norsko má svoje norské, švédské koruny. Tam je úplně jiná situace. Je tam úplně jiné nastavení sociálních opatření. Jiné nastavení dirigismu, ekonomického dirigismu od vládní garnitury a poměrně ty severské země byly krizí téměř nedotčeny a nebyl o to o tom, jestli Švédsko má euro anebo nemá a Finsko ho má nebo nemá. Finsko ho má, Švédsko ho nemá, o tom to určitě nebylo, takže to dělení na to špatné a dobré je vždycky složité, je potřeba to vidět ne černobíle, já si myslím, že obecná tendence je k přijetí eura. Samozřejmě, jak se to udělá, je v tuhle chvíli věc nejen ekonomická, ale i politická a možná rozhodneme my všichni a možná to bude ještě vyžadovat nějakých, co je dneska, 2015, tak možná čtyři pět šest let nějakých úvah a nějakých opatření, ale já bych neviděl, jako svět se nedělí na to špatné euro a na to dobré euro, na to špatné ne euro a dobré ne euro, takhle svět není rozdělen.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak říká premiér Sobotka: Otázka není, zda přijmout euro, nýbrž kdy.

Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Asi ano.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zastáncem vstupu do eurozóny je také pan prezident. Minulý měsíc řekl, že udělá všechno pro to, aby v bankovní radě České národní banky seděli lidé podporující vstup Česka do eurozóny. Co říkáte jednak jeho vyjádření nebo doporučení a samotnému tomuto faktu?

Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Já sám nijak neskrývám, že patřím spíše k příznivcům eura, tak pochopitelně bych byl docela rád, kdyby jak jste citovala premiéra, to byla otázka toho, kdy a ne jak anebo především otázka toho, kdy. Bankovní rada nebo vedení České národní banky je pouze jedna záležitost, je to silně ekonomická záležitost, která pochopitelně svými opatřeními, ať už v měnové politice nebo v celé řadě dalších věcí, které banka může nebo nemůže dělat, je samozřejmě velmi silným ekonomickým hráčem. Ale přijetí a nepřijetí eura není jen o naplnění těch kritériích, ale je také o politické vůli, je to také o vůli občanů přijmout takovouhle záležitost, rozloučit se s korunou. Je to také o nějakém klimatu, které řekněme za těch pět let, když se bavíme o v uvozovkách kdy, tak to je také o nějakém ekonomickém klimatu, který bude v té době existovat, to jestli v čele České národní banky bude stát pan XY nebo pan AB, je v tuhle chvíli také jistě nějakým argumentem a rozumím tomu, co říká pan prezident Zeman, že podporuje a bude podporovat i cestou složení bankovní rady vstup do eurozóny nebo přípravu podmínek pro ten vstup. Ale myslím si, že stejně důležitou roli bude hrát celkové politické klima a že i chování České národní banky přispěje nejen k tomu ekonomickému stavu, ale tak k tomu politickému klimatu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co se týče devalvace, jak vy to vidíte? Je důvod vlastně ukončit nebo pokračovat v tom režimu devizových intervencí?

Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Tak teď to vypadá, že to všechno proběhne kolem roku nebo že by zatím intervence měla být až do konce roku nebo v průběhu roku 2016 a bude také hodně záležet na tom, jak bude vypadat ten exitu, jak budeme vypadat v tom výstupu. Ale já osobně ta opatření nepovažuji za příliš šťastná. Zase se budeme lišit. Někdo, kdo v tuhle tu chvíli třeba nějaké věci vyváží, tak pochopitelně pro ně je ta záležitost příznivá, protože za jeden dolar nebo za jedno euro dostane více.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Víte jaké jsou, pane profesore, ty důvody, zda pokračovat či nikoliv?

Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Ty důvody byly především primárně obava z deflace, tak se to vlastně interpretovalo. Byla to snaha podpořit ekonomický růst. Když se podíváme na to, jak skutečně se řekněme v těch základních 12 položkách, ze kterých se skládá spotřební koš po té intervenci vyvíjela ekonomika, tak zjistíme, že je tomu spíš opak, porovnáme-li rok 14 s rokem 13, tak máme nižší tempo inflace po zavedení těch intervencí než jsme měli před zavedením v roce 2014 to byly roční inflace 0,4 %, v roce 2013 1,4 a ve většině z těch 12 komoditních skupin došlo ke zpomalení vývoji cen. Čili samozřejmě zase to nejde úplně říct jednou větou a bylo by to potřeba rozšroubovat na šroubky, ale přeci jen v těch základních položkách prakticky dochází ke zpomalení cenového růstu. Výjimkou jsou především věci, jako je odívání a obuv, kde tedy došlo ke zrychlení, protože tam je poměrně velká část dovozového zboží a tam jsme za jedno euro platili už já nevím 28 korun. Trošku se nám to prodraží zájezdy. Ale celkově se mi stále zdá, že to opatření nepřineslo nic podstatného, nepřineslo možná nic až tak škodlivého. Pro někoho možná ano, ale nepřineslo nic až tak podstatného, že by se dalo říct, že toto je ta věc, která pohla českou ekonomikou, to se mi rozhodně nezdá. Banka teď už bude muset asi zůstat u té politiky až do roku 2016. Teď se nám ještě ke všemu zhoršuje euro jako takové, to znamená vlastně stojíme tak trošku v protiproudu s tím posilováním eura vůči koruně. Je ta situace velmi složitá, ale já tam příliš ty výsledky nevidím.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nyní společně, pane profesore, nahlédneme do dat Českého statistického úřadu. Jak vlastně vypadá situace v našich domácnostech, co se týče spoření i dluhů.

Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Tak je velmi, bych řekl, v tuhle tu chvíli poměrně konsolidovaná, je poměrně stabilní, když se podíváme, jak se domácnosti zadlužují, tak tam nevidíme nějaký zásadní zvrat. V podstatě to bývá na úrovni přírůstku té zadluženosti kolem 4, 5 miliard za měsíc, nějakých 50, 60 miliard za rok. Přibližně stejným způsobem se zvyšují i vklady domácností. Samozřejmě jiné domácnosti mají dluhy a jiné domácnosti mají vklady, tak pochopitelně z pohledu jednotlivce nebo jednotlivé domácnosti je tohle to složitá věc, ale z pohledu makroekonomického už to jistou vybalancovanost značí. Když se podíváme na to, kolik je průměrná mzda u nás, tak říkejme tomu 25 tisíc korun pro jednoduchost, tak se v současné době uvádí. Tak je docela zajímavé sledovat, kolik vlastně jednoho pracovníka 25 tisíc korun, kolik v podstatě nám z toho zbude. My musíme ještě k té mzdě připočítat pochopitelně také sociální dávky v nejrůznější podobě někdo je nebere vůbec, někdo je bere formou důchodu, formou nějak podpory, malé děti, rodiny se slabými příjmy a tak dále, čili je tady to nešťastné slovo průměr a teď chci, aby všichni, kteří to poslouchají a třeba o tom trošku přemýšlí, brali, že to je jen průměr, protože možná vedle nich v baráku bydlí někdo, kdo má desetkrát tolik anebo naopak znají někoho, kdo má desetkrát méně, takže já to takhle beru o průměru bychom tady mohli povídat až do poledne. Ale v podstatě z toho, co vyděláte a z toho, co potom jaksi ještě utržíte, řekněme, z vlastnictví, ze sociálních dávek, z podpory nezaměstnanosti, je-li někdo takový, tak nám zbývá zhruba 16 tisíc čistého na jednoho z nás. Znovu opakuji průměr. Určitě všichni známe lidi, kteří mají daleko víc a daleko méně. Z toho potom výdaje, které vlastně musíme mít jako každý z nás a to jsou přímé výdaje na konečnou spotřebu v domácnostech. Musíte jíst, musíte se oblékat, musíte nějakým způsobem bydlet, musíte si ten byt nějak zařídit, musíte někam jezdit, chodíte k doktorovi, prostě a tak dále, do školy, tak nám zhruba ty výdaje činí asi o nějakou necelou tisícovku méně, než vyděláváme, čili je tam určitá úspora v tom, říká se tomu čistá úspora, čili v podstatě domácnost aneb průměrný jednotlivec, znovu opakuji to nešťastné slovo průměrný, v podstatě spoří. V podstatě z toho pohledu makroekonomického on má průměrnou úsporu. Já vím, že teď spoustu lidí sedí a poslouchá a říká: já nespořím nic. Ale je to průměr a jsou zase jiní, kteří spoří. Ta míra úspor nebo ta čistá úspora činila v loňském roce 752 korun na jednoho člověka za měsíc. Je to možná částka malá, velká, záleží na tom, jak si to pojmeme. Byla o něco nižší, možná dokonce o polovinu nižší nežli v roce 2009 a to je zajímavá záležitost, kde se pohybovala někde na úrovni zhruba od 1400 nebo 1450 korun. Ta čistá úspora měsíční každého z nás. To je zajímavé především z toho pohledu, že to bylo v době, kdy se jedna krize jakoby trošku odezněla, to bylo období té hypotéční krize. Pak přišlo takový slabý náznak oživení a potom následovalo zase další oslabení fiskální krize a tak dále. A ta vysoká částka, že jsme vlastně nejvíce naspořili v roce 2009, což teď možná pro někoho je překvapení, byla způsobena vlastně určitými obavami v našem chování a to je právě to zajímavé, že v době, kdy se ekonomice přestává dařit, tak lidé ještě nějakou dobu utrácí. V momentě, kdy se ekonomice už trošku zase začne dařit, to bylo v tom roce 2009. Nechme potom, co se dělo dál, to lidé ještě nemohli vědět v tu dobu, takže ti lidé neutrácí. Máme obavu z toho, jestli už je ten vývoj stabilní, jestli se nějakým způsobem skutečně oživí ta ekonomika, mám-li použít tohoto slova.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže šetří, pokud mohou.

Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Šetří a prostě odkládají svoje nákupy, to samozřejmě vytváří velmi komplikovaný vztah k celé ekonomice a teď to bylo krásně vidět na tom, že v roce 2009 byly naše úspory nejvyšší a byly zhruba dvakrát vyšší než v roce 2013 a 2014. Protože lidé přestože pocítili nějaký náznak oživení, byli opatrní, říkali si: prožil jsem si to, co jsem si teď prožil. Někdo si prožil si své peklo, pokud třeba v té době ztratil zaměstnání nebo nějakým způsobem oslabil svoji příjmovou stránku a já nebudu utrácet. A i když se potom ekonomika do určitého oživení dostane, lidé jsou zdrženlivá, ale jenže konečná spotřeba domácností, to co projíme, prosvítíme, prochodíme, proléčíme se, ona dělá 50 % hrubého domácího produktu, kde v jednotlivých zemích se to samozřejmě trošku odlišuje, ale můžeme to tak říci. Je to polovina hrubého domácího produktu a pokud se tahle ta polovina jaksi do pohybu nedá nebo je nějakým způsobem trošku zpomalená tím naší myšlením, tím naším uvažováním, tak to pochopitelně vytváří poměrně velký tlak na ekonomiku. Firmy nevydělávají, může to vést až k tomu, co teď okolo sebe slyšíme, čemu se říká počátek deflace, to je možná ještě silné označení, ale vede to k tomu, že podniky se nějakým způsobem nedostanou ke svým tržbám, musí snižovat náklady nebo mohou propouštět a je to taková spirála, je to taková věc, která se vrací zpátky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co odhadujete, pane profesore, co se týče spoření. Lze to vůbec?

Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
To je velmi těká záležitost, protože v ní budou hrát roli právě takovéhle situace. Ale je to zajímavá otázka, protože teď jsme tedy, řekněme, v období jakéhosi řekněme 2% mluvím o České republice, křehkého růstu. Tak pochopitelně to může v nás vyvolat takový pocit toho, že bychom možná mohli trošku svoje nákupy oživit, trošku se to už tak začalo dít. Neprojevuje se to v růstu cen a teď jsem se dostali zpátky k tomu, jestli intervence byla podnětná, nebyla podnětná, ceny nám v podstatě jsou velmi blízko, nebo růst cen je velmi blízko nule. Už jsem hovořil, že byl jenom v růstu 4 promile, 0,4 %. Prognóza je tady velmi složitá. Pokud se domácnosti jaksi uvolní trošku a budou ochotny více nakupovat, bude to určitě jenom dobře, jenomže zase si uvědomme, že my jsme už velmi saturovanou společností a že ten přímý tlak nato chtít něco utratit, není tak velký, protože v podstatě ti, co peníze mají, tak téměř všechno mají a ti, co je nemají,tak stejně a takových také není málo, už jsem se tady bavili i my dva spolu o prahu chudoby a jak to vypadá v Evropě a jak to vypadá tady, tak ti rozhodně nebudou patřit mezi takové domácnosti, které uživí tu ekonomiku, takže udělat tady výhled je velmi složité. Já bych očekávala, pokud se udrží ten křehký růst v Evropě, on není jenom u nás, takže by možná ty nákupy by se mohly dát koncem roku do pohybu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká profesor Richard Hindls, dnešní host Jak to vidí. Děkuji vám za to a těším se za měsíc na slyšenou.

Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Děkuji pěkně a pěkný den všem.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.