Přepis: Jak to vidí Richard Hindls – 2. prosince

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den a dobrý poslech přeje Zita Senková. Hostem dnešního Jak to vidí je profesor Richard Hindls, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze. Já vás vítám. Dobrý den.

Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Přeju pěkný den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kolik lidí je u nás ohroženo chudobou? Existuje vůbec reálný plán na rozhýbání ekonomiky? Nakolik je zajímavý a perspektivní středoasijský trh? I tato témata vám nabídne dnešní půlhodina. Česká ekonomika meziročně vzrostla o 2,4 %, což je nepatrně více než odhad statistiků. Takže žádné velké překvapení, pane profesore?

Čtěte také

Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Tak ekonomie je strašně komplikovaná záležitost a samozřejmě těch vnějších vlivů je poměrně hodně, zvlášť na takovou ekonomiku jakou jsme my, ale samozřejmě je velice dobře, že se ekonomika trošku do pohybu dala. Už se to ukazuje i v tom, co spotřebováváme, už se začínají zvyšovat tržby, teď nemyslím to, že se blíží Vánoce, to je celkem přirozená věc, ale obecně se začínají zvyšovat ty tržby a ochota domácností je utrácet, což je další dobrý signál pro ekonomiku. Ale dobrá zpráva? Já stále jsem ještě v těchhle těch věcech poměrně opatrný, protože když se zase podíváme třeba do Německa, tak Německo teď malinko trošku zpomalilo a Německo je zrovna asi partner, můžu říct, nebo je to prostě náš obrovský obchodní partner, nebo ekonomický partner a Německo zrovna teď se trošku trápí s investicemi v těch posledních dvou čtvrtletích, trošku se trápí s vývozem přesto, že je euro slabé proti dolaru, nebo poměrně oslabuje, tak samozřejmě to jsou všechno věci, které nás mohou zase vrátit trošku na zem. Ale budou Vánoce, tak nebuďme, nebuďme pesimisti, věřme, že se tahle ta záležitost už skutečně do pohybu dala a že snad to nejhorší, co za těch 5, 7 let bylo, takže snad máme za sebou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Evropská komise chce vložit 21 miliard eur do nového fondu na podporu investic. Co říkáte na takový plán na rozhýbání ekonomiky, podaří se?

Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
No, tak investice jsou klíčová věc, teď jsem vlastně mluvil i o Německu v té souvislosti, je to samozřejmě klíčová věc. Nejde jenom o tu částku, ale jde také samozřejmě o to, do čeho se ty investice pustí a tady už se pochopitelně ty země mohou od sebe lišit. Přece jenom jsou země, které mají poměrně vyspělé technologie a naopak země, které se cestu k těmto technologiím ještě hledají. My se třeba trápíme s dopravní infrastrukturou, stále nemáme prostě tak, se jenom podívejme, jak vypadá naše spojení třeba s Německem, nebo zejména s Rakouskem, tak stále nemáme prostě ještě dobudovanou infrastrukturu třeba z hlediska dopravy a kontaktu s těmito zeměmi. Pochopitelně jsou tady nové informační technologie, nano materiály a to všechno stojí nějaké peníze, tak v tomhle tom ohledu Evropská unie hledá pochopitelně cestu, jak pomoci těm, kteří to potřebují.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte tedy, že by se podařilo přitáhnout nějaký soukromý kapitál?

Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Tak my jsme v tom přitahování soukromého kapitálu procházeli poměrně velmi zvláštními obdobími. Tak investiční pobídky, které se tady začly velmi intenzivně, teď bych řekl, že to je tak 14 roků nazpátek, někdy na přelomu tisíciletí, které se tady začly poměrně intenzivně objevovat a skutečně přitáhly celou řadu západních investorů do České republiky, tak skutečně rozhýbaly českou ekonomiku, to byl ten počátek, nebo první polovina toho minulého desetiletí, čili někdy 2000-2005, 6. Samozřejmě na investiční pobídky asi názory budou různé, protože vytváří trošku nerovné podmínky. To znamená pro někoho jsou výhodnější, pro někoho méně. Samozřejmě ti, kteří dostanou takovej, takovou pobídku, tak pochopitelně mají určité úlevy nebo mají snazší přístup k některým zdrojům financování a podobně. To jsme tady všechno měli. Ale ekonomiku to rozhýbalo. Potom přišlo takové to období, kdy někteří ti, kteří by pobídky měli, tak z České republiky odešli, většinou spíš dál na východ za už levnější pracovní silou, protože naše pracovní síla už taky není tak levná, jak bývala a přitom je stále velmi kvalitní, velmi, velmi vzdělaná a velmi pracovitá, tak z tohohle pohledu pochopitelně ty investiční pobídky mohou přispět ekonomice. Teď se hledají cesty. Určitě si nemyslím, že by ten rozsah investičních pobídek byl takový, jaký byl před 15, řekněme před 15 nebo 10 lety.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co bylo nebo je a bude nejvýznamnějším faktorem růstu, když hovoříme o tom meziročním nárůstu?

Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Tak ono záleží na tom, z kterého pohledu se na to budeme dívat. My jsme typicky industriální, typicky průmyslová země, tak pochopitelně to bude u nás pořád taková ta klasická struktura průmyslu, kterou tady máme a ve které máme už, bych řekl, dlouhou tradici. Zajímavější možná zase z pohledu toho, že se blíží Vánoce, je možná se podívat na to, jak vypadá spotřeba, protože spotřeba a stále slyšíme, že se nedaří úplně rozhýbat domácnosti k tomu, aby začly utrácet, i když teď už se začíná zdát, že by tomu tak mohlo být. Vlastně nepodařilo se ani příliš přes všechna ta opatření banky nastartovat růst cen, a to nejenom teda u nás, takže z tohohle pohledu si myslím, že spotřeba může ještě ukázat na některá možná silná nebo možná slabá místa ekonomiky. U nás je spotřeba, zejména spotřeba v domácnosti, v domácnostech poměrně významným tahounem. Představuje zhruba 50 % hrubého domácího produktu, který se spotřebovává, který se užívá, patříme do takového středu, bych řekl, těch zemí, které mají kolem 50 % konečnou, výdaje na konečnou spotřebu domácností je celá řada. Jsou země, které mají i více. To jsou především země s liberálnějším pojetím ekonomiky, jako jsou třeba Spojené státy, kde se to pohybuje až kolem 70 % a kde ingerence státu zase byť jsou výrazně menší, než v Evropě, nebo než jsme zvyklí. Ale pak jsou země napříč Evropou, ve kterých je i míra spotřeby nižší, jako je třeba Švédsko nebo vůbec severské státy. Tam je to pochopitelné, protože tam je velká, velký vklad státu a takového toho vlastně státního /nesrozumitelné/ do ekonomiky, ale pak jsou třeba země, které se považují určitě za vyspělejší a bohatší než jsme my, jako je třeba Holandsko a Norsko a ty mají také nižší podíl spotřeby domácností. K té spotřebě domácností bych řekl, že to je takový zvláštní fenomén. Už se o tom hodně mluvilo. Když se ekonomika dostává do potíží, a to platí nejenom pro českou ekonomiku, když se ekonomika dostává do potíží, a to jsme zažili hypoteční bublina před už dneska kolika, 7 lety přibližně, potom ty problémy s fiskální politikou a s dluhy jednotlivých zemí a jednotlivých vlád, tak když se ekonomika dostává do potíží, tak většinou ještě nějakou dobu spotřeba existuje na určité úrovni a drží výkon ekonomiky nad vodou. Potom i ta spotřeba zpomalí, lidé se začnou bát, to víme každý podle sebe, já teď tady hovořím hodně obecně, ale když se každý z nás zamyslí nad tím, jak sám přijímá peníze a jak je utrácí, tak tyhle tendence asi v sobě pozná taky. Potom přijde období, kdy se ekonomika z toho marasmu trošku dostává, ale přitom konečná spotřeba je v domácnostech velmi opatrná, protože lidé se bojí utrácet. Já si vzpomínám na to období 2011 asi tak přibližně, kdy se zdálo, že jsme konečně odskočili z té, z těch problémů let 2007, 2008, 2009, nebo 2008, 2009 a marně se tehdejší vládní elity pokoušely burcovat domácnosti ke spotřebě. A teď jsme viděli, že se ekonomika začle, začlo dařit, už řekněme před rokem, ale teprv až teď s nějakým ročním skluzem se českým domácnostem začíná zdát, že by mohly víc utrácet, tak bude to zajímavé ještě sledovat. Nikoliv teď z pohledu Vánoc, jak teď všude chrlíme ty, ty /nesrozumitelné/ nebo jak se to jmenuje a všechno možné, tak to není asi ten klasický případ, to je sezónní záležitost. Ale uvidíme po novém roce, nakolik se skutečně tržby obchodníků zvýší. Řekněme po tom sezónním očištění.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem ten takzvaný černý pátek, americký svátek slev, ten se u nás zase až tolik, řekla bych podle těch zpráv, neujal.

Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Já jsem to zachytil spíš tak mediálně. Nesledoval jsem to, nezajímal jsem se o to. Je pravda, že u nás internetové obchody prudce narůstají, že lidé si zvykli na tento způsob komunikace s obchodními centry, že je asi i pohodlnější a, a určitě se už nastavila i určitá pravidla kontaktu mezi zákazníkem a tím, tím internetovým centrem, ale nevím, jestli se tyhle ty věci úplně do naší ekonomiky dostanou tak rychle, jak jsme třeba zvyklí vidět na Západě. Tohle všechno dlouho nějakou dobu určitě trvá. Český spotřebitel je poměrně konzervativní v těchhle věcech.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Četla jsem, že jen v internetových obchodech Češi utratí podle odhadů do Štědrého dne 21 miliard korun. Což by byl meziroční nárůst o 15 %.

Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
To je možné, to je skutečně asi otázka toho, že se tahle ta věc k nám dostává.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak se díváte, pane profesore, vůbec na nákupní horečku, řekla bych i v té souvislosti, že určitě si letos někteří opět vemou půjčku, aby nakoupili dárky pod stromeček?

Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Tohle je velký problém, protože tak zadluženost domácností u nás stoupá v řádu asi 4-5 miliard měsíčně. A tahle ta částka, o které se, o kterou se české domácnosti každý měsíc navíc zadluží, ta je poměrně konstantní. Byla taková už před 15 let, je v současné době taková. Dneska celková zadluženost domácností je někde na třetině nebo něco mezi třetinou a čtvrtinou hrubého domácího produktu, je někde za hranicí 1,25 bilionu korun, zhruba stejně tolik mají domácnosti i úspory, ale to jsou zřejmě jiné domácnosti, než ty, které mají dluhy. Ten vývoj není nějak překotně jiný, ten, ten, jak se říká, má poměrně určitou stabilitu už možná 15 roků. Samozřejmě je otázka, na co si půjčujeme. Pokud si, teď jsou poměrně levné hypotéky, tak jak se nedaří vlastně nastartovat vyšší úrokové sazby, tak jsou hypotéky levnější, to je asi v pořádku, bydlení, nebo předměty dlouhodobé spotřeby, ale pak je určitá nemalá část, která se blíží někam 5, 6 % lidí, kteří si půjčují na splácení půjček, anebo si půjčují na, řekněme, kupování dárků nebo něco podobného. A to už mi přijde trošku nebezpečná věc pro tu domácnost samotnou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Lze odhadnout, pane profesore, vývoj spotřeby domácností?

Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
To se samozřejmě dělá, protože v současné době třeba ministerstvo financí má takový systém, říkají tomu kolokvium, teď to proběhlo někdy minulý týden, výsledky už jsem viděl. Samozřejmě, že se tyhle ty věci odhadují na expertní úrovni, protože je potřeba nějakým způsobem sestavit jednak rozpočet na další rok nebo ten už teď sestaven je a projednává se, ale tak na další rok, jednak je potřeba skutečně mít stále výhled ekonomiky, víme, že se o to snaží právě touhle cestou ministerstvo financí, že se o to snaží Česká národní banka a nadnárodní instituce, evropské instituce, světové instituce. Ona vůbec ta záležitost kolem hrubého domácího produktu je taková trošku, bych řekl, tím širším okolím vnímaná trošku nesymetricky. Většinou všichni čekají na ten první, říká se tomu flash odhad, který přichází 45. den, taková je dohoda, není to jenom u nás, 45. den po skončení předchozího čtvrtletí. Takže to číslo, o kterém jsme se tady vlastně dneska začali půl deváté bavit, je číslo, které vzniklo 45. den po skončení třetího čtvrtletí tohoto roku. Jenomže ty práce statistiků, a nejenom u nás, neutuchají. Naopak se velmi rozlívají do těch dalších dnů, protože potom přijde další odhad, kterýmu se říká, kterému se říká T65, 65. den, po tom 90. den, takže se neustále zpřesňují údaje především tak, jak přichází další údaje do systému. Tak přichází údaje z daňové správy, jak přichází z podniků, zejména z těch menších podniků a to všechno potom vyústí v určité úpravy těch čísel, o které už se veřejnost ani, ani možná média úplně tolik nezajímají.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Možná, jak se v těch číslech orientuje veřejnost?

Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Tak samozřejmě řekl bych, že hrubý domácí produkt je něco, co je skutečně asi hodně vzdáleno běžnému životu. Je to, je to takový odhad výkonu ekonomiky, je ovšem velmi důležité pro ekonomii, pro národohospodáře a i pro podnikatele, protože si z toho mohou udělat určitý obrázek a nejde jenom o hrubý domácí produkt, ale jde i o jeho složky. Mohou si z toho udělat obrázek vlastně, o co se hraje tady, v čem se něco zlepšuje, v čem se něco zhoršuje, viz třeba výdaje na konečnou spotřebu domácností. No ale samozřejmě většinou se pracuje tak mediálně jenom s tím prvním číslem a u těch dalších čísel už potom se buď neobjevují ty zprávy vůbec, anebo se objevují sporadicky. Nicméně zase ty rozdíly v těch následujících termínech uveřejňování údajů, ty jsou v řádu desetinky procenta, takže to zase nejsou velké změny. Nicméně údaje v národních účtech se také potom revidují s určitým odstupem. Já bych teď možná připomněl konec minulého století, roky 97, 98, kdy se dokonce změnilo i nejenom desetinka sem, desetinka tam, ale celé znaménko se změnilo v růstu, respektive poklesu. Takže, ale tohle už jsou věci na hodně odborné úrovni a asi do toho našeho běžného života a teď možná trošku s nadsázkou předvánočního shonu, si myslím, že, že to tolik vliv mít nebude. Nicméně ono tam někde za tou naší, za tou naší lebeční kostí to HDP prostě působí a my ty jeho, my ty jeho důsledky, nebo důsledky toho, jak výkon, jaký výkon má ekonomika, samozřejmě pocítíme, i když si to nedáváme do přímé souvislosti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když hovoříme o spotřebě domácností, tak s čím souvisí nárůst takzvaných jednočlenných domácností?

Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
To je strašně zajímavá věc. Když se podíváme na sčítání lidu, tak u nás v podstatě začlo přibývat masivně takzvaných jednočlenných domácností. Těch je v současné době, my máme asi něco přes 4 miliony domácností, to je poměrně hodně, ten nárůst za poslední období je zhruba 700 tisíc domácností a v těch 700 tisíc domácno..., v těch 4 milionech domácnostech je zhruba 1,25 milionu, čili to je nějakých 30, 35 % jednočetných. Dominují v nich pochopitelně senioři, protože jsou to lidé, kteří třeba ovdověli, nebo jsou rozvedení nebo nějakým způsobem prostě zůstali sami v životě. S vyšším věkem se tahle ta záležitost mění pochopitelně. Ale pak je tam nový fenomén a to je, co na co jste se ptala, čemu se říká singles, to je zhruba 300 tisíc domácností, čili necelých 10 % všech domácností lidí, kteří jsou, a ono se to definuje ve věku 20-39 let, těm se říká singels, po tak, není ta definice jediná, ale řekněme pro to, co teď se budem bavit, je to definice, která nám stačí a těch ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jsou ...

Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Už je, těch je 300 tisíc těch domácností.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Promiňte. Ekonomicky aktivní ti lidé?

Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Jsou ti lidé většino ekonomicky aktivní, už ten věk 20-39 tomu samozřejmě nahrává. Ale to, že k tomu v takové míře dochází a není to jenom u nás, to souvisí s fenoménem, kterému se říká druhý demografický přechod. To je zajímavé sledovat. To je jev, který vede, který nastal už v 60.-80. letech na západ od nás a k nám se přelil v těch 90. letech a pokračuje. To souvisí s tím, že mladí lidé dneska mají podstatně méně dětí než mívala třeba naše generace, že to často nevystačí ani na prostou reprodukci, toho jsme teď svědky trošku, oddalují první mateřství, hledají především mají velmi různorodou kariérní trať, velmi pestré možnosti uplatnění v životě, hledají možnosti ve studiu, v cestování a především, jak jsem říkal v odkládání ro..., manž..., mateřství a dokonce i nezakládání manželských sňa..., snahů, sňatků, protože u nás, nebo vztahů, protože u nás se narodí téměř 40 % dětí mimo manželský vztah a v Praze je to dokonce 50 %. Takže i tohle, ale samozřejmě ve vyšším věku matky, případně ve vyšším věku otce. A tohle všechno vede k tomu, že tito lidé zůstávají sami, nebo do určité doby sami, zakládají si svoje domácnosti, jednočetné domácnosti a to je těch 300 tisíc z těch 4 milionů, to je hodně. Významný faktor na to má několik věcí, velikost, kde bydlíte, je to typické pro velká města, nejméně jich je naopak v těch, řekněme, do tisíce obyvatel, ve vesničkách a obcích, zakládají to tak často vzdělanější lidé, s vyšším vzděláním, lépe sociálně postaveni, to znamená s atraktivnějším zaměstnáním, lépe placeným zaměstnáním a dříve, a to je zajímavá informace, dříve to byli především, nebo v těch 90. letech, když se tenhle jev singels, není to hezké slovo, ale už toho pro dnešek nechme, nevyřešíme to tady spolu asi dneska, mně se to slovo nelíbí, tak v 90. letech singels byli především muži a teď se ten poměr muži - ženy prakticky srovnal. Takže už i ženy, mladé ženy ve věku, jak jsem říkal, 20-39 prostě hledají tento svůj způsob uplatnění, zacílení v životě a je to úplně něco jiného než na co byla zvyklá třeba moje generace a byť, jak už jsem říkal, v té době, v těch 70., 80. letech už tohle to na západě ta druhá, ten druhý demografický přechod, jak se tomu říká, začal fungovat nebo existovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je to, tuším, pětina domácností.

Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
No, tak ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Přibližně.

Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Domácností je zhruba 4 miliony, tak je to velké číslo prostě, už je to, a taky samozřejmě souvisí to s dostupností bytů, dneska přece jen bytová politika je úplně jiná než byla třeba za mě, když mně bylo 25, tak ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Bude se prohlubovat tento trend, pane profesore?

Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
No tak to, to jste mě možná teďko trošku dostala. Já si tohle netroufám prognózovat, protože zase z pohledu, já bych řekl, že se to zastaví na určité úrovni, nevím, jestli to bude těch 300 tisíc, singls tedy, když už tedy používáme toto slovo, to úplně nevím, ale vzhledem k tomu, že vlastně se nereprodukuje dostatečně obyvatelstvo, že vlastně těch, určitě je méně narozených dětí než třeba bylo v mojí generaci, nebo generaci mých dětí. Tak si myslím, že se trošku vyčerpá ten rezervoár a že určitým způsobem se to může stabilizovat, nechci říct, že to bude zrovna 300 tisíc. Jiná věc je, jestli se to potom nerozšíří trošku z těch velkých měst Praha, Brno, Ostrava, Plzeň, prostě a tak dále, jestli se tohle nerozšíří třeba i do těch menších obcí, řekněme někde do 40 tisíc obyvatel nebo něco, kde ten jev není tak četný jako, jako v těch velkých.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V národní potravinové sbírce se pro lidi v nouzi vybralo 173 tun potravin. Ta sbírka byla vlastně reakcí na skutečnost, že 15,4 % obyvatel je u nás ohroženo chudobou nebo sociálním vyloučením. Jak bojujeme, pana profesore, proti těmto fenoménům dnešní doby?

Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
No, tak z hlediska jídla asi moc dobře ne. Když se člověk podívá, co se dneska všechno nabízí, jak obrovské jsou porce, já teď tady nechci připomínat takový ten známý vlastně klip, jak vypadaly porce řekněme v největších potravinářských centrech po celém světě před 50 let a jak jsou ty porce velké dneska. Tohle je problém. Zhruba necelá miliarda, možná 900 milionů, nebo necelá miliarda lidí naopak téměř na světě nemá téměř co do úst. Takže tohle je asi velký, velký problém těch, kteří mají a těch, kteří nemají. Ta, ta propast se zřejmě prohlubuje, nebo vzdaluje. To není záležitost asi velmi nějak snadno řešitelná. Nicméně otázka chudoby, to samozřejmě každý chudobu vnímá trošku jinak, ale chudoba je poměrně přesně definovaná. Ne, že by až tak to lidé vnímali, ale statistici si našli takovou, bych řekl, formální cestu k tomu, jak chudobu definovat. U nás ta chudoba je nejnižší v Evropě. Je to necelých 10 % obyvatel, kteří vlastně jsou příjmově na tom tak, já teď nebudu říkat, jak se to počítá, to se dá najít někde na webu, ale my jsme skutečně mezi zeměmi s nejnižší chu..., mírou chudoby. Nicméně samozřejmě hovoří se o chudobě uvnitř té země. Pochopitelně, že lidé, kteří jsou třeba pod hranicí chudoby v Německu, jsou na tom mnohem lépe než u nás třeba střední, nebo lépe než střední vrstvy, ale těch necelých 10 % míry chudoby u nás je, je velmi nízké číslo a zajímavé jsou i země, které se nám podobají. Je to Slovensko a Slovinsko, je to Maďarsko třeba a Švédsko. Zajímavé, že jsou to země z toho bývalého východního bloku, ty vyspělejší z nich, jako my, Slováci, Maďaři, případně některé země bývalé Jugoslávie, což souvisí zřejmě s určitým systémem rovnostářství a řekněme s určitými přežitky v oblasti sociální, nebo návyky sociální oblasti, které vedou k tomu, že v těchto zemích ta míra chudoby není tak vysoká. Samozřejmě pak ty země, jako je Rumunsko, Bulharsko, kde, kde i to hospodářství před změnou režimu nebylo na té úrovni jako u nás, tak tam už je ta situace horší, pak jsou země jako Řecko, pochopitelně, kde víme, že ty problémy jsou z těch posledních let, tak i tohle se tam projevuje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ten problém tady ale je. Co tedy děláme pro to, aby se ta situace zlepšila?

Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Tak tohle je velmi, velmi složitá věc, protože to záleží poměrně na určitém nastavení řekněme nějakých sociálních opatření v každé zemi. A to v každé zemi bude velmi různé. Bude to velmi souviset i s řekněme nějakou historicko a kulturní politikou té které země. V současné době víme, že je určitá tendence, protože nejvíc postiženi jsou pochopitelně senioři a, a rodiny s dětmi, nezaopatřenými dětmi, tak teď je samozřejmě sledujeme to kolem sebe v rozpočtu třeba, který se teď připravuje na příští rok, že je tendence posilovat prostě některé dávky a teď se můžem bavit, nakolik je to správné a pro koho prostě, to už bychom asi zabrali další pořad, co přijde po nás, ale je to otázka určitého sociálního nastavení politiky té které země. Když se podíváme na sever od nás, tak samozřejmě Švédsko, myslím úplně severské země, Švédsko, Norsko, Finsko, Dánsko mají úplně jiný režim v této oblasti, třeba důchodová politika z hlediska výše důchodů v porovnání s nominální výší příjmů je úplně jiná než třeba u nás. Ale i nicméně i tam, že žije poměrně, tak dokonce vyšší procento lidí pod hranicí jejich chudoby, čili uvnitř té země, nikoliv v porovnání s námi, protože, jak už jsem říkal, Švéd pod hranicí chudoby bude pravděpodobně bohatší než třeba někdo u nás ze střední vrstvy. Takže tam je to otázka nastavení. A pak jsou země, ve kterých jsou tyhle ty údaje poměrně vysoké, to jsou především země, které jsou postaveny na menší roli státu, na vyšší úrovni, řekněme, soukromého hospodaření, to jsou především zaoceánské země, Amerika, Kanada a podobně. Takže pohled na tabulku nebo takovou tu geografickou distribuci toho, jak tenhle fenomén vypadá, je docela zajímavý. Když je to barevně už opticky, dá se to najít na webu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Děkuji za vaše názory, pane profesore Hindlsi, čas utekl ...

Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
No, koukám, koukám.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Avizovaný středoasijský trh si necháme na leden, kdy se opět uvidíme.

Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Tak děkuju a přeju hezké Vánoce, protože jsem tady asi v tomto roce naposledy, takže hezký den a také hezké předvánoční doby.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Děkuji. Vám také vše dobré. Budu se těšit na další spolupráci po novém roce. Zítra, milí posluchači, přivítám generálního ředitele České filharmonie Davida Marečka. Hezký den všem přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.