Přepis: Jak to vidí Richard Hindls – 15. ledna 2019

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den přeje Zita Senková. Dnešním hostem je profesor Richard Hindls, emeritní rektor Vysoké školy ekonomické v Praze. Buďte vítán.

Richard HINDLS, ekonom:
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jak rostla ekonomika v letech 1990 až 2018? Které státy jsou pro Česko rizikem při přetahování o pracovní sílu z východu? Nabídneme nejen tato témata. Vítejte u nich. Dobrý den. – Do Česka přichází za prací více lidí, než kolik jich odchází za lepšími penězi do zahraničí. Česko je v tomto ohledu v regionu Střední a Východní Evropy druhou nejatraktivnější zemí. Vyplývá to ze studie, kterou vypracoval britský Legatum Institut s podporou Erste Group. Celkem do Česka v letech 2000 až 2015 přišlo o 3,5 % více lidí, než kolik jich ze země odešlo. Atraktivnější pracovní trh nabízí ve středoevropském regionu pouze Rakousko. Jaké to má důsledky, vliv na trh práce, pane profesore?

Richard HINDLS, ekonom:
Česká ekonomika, a možná nejenom ona, se v současné době potýká s nedostatkem pracovních sil. Pracovní trh je přehřátý. A tak se samozřejmě ty zdroje, pokud je ta bilance taková, jak říkáte, nebo jak je to v té studii, samozřejmě hodí. Je pravda jedna věc: Česká ekonomika je dneska už poměrně vyspělou ekonomikou, a pro ty, kteří k nám chtějí přijít, je také lákavým teritoriem. Na druhé straně možná za chvilku řeknu pár zemí, ze kterých k nám ti lidé přicházejí a kam naopak naši lidé odcházejí za prací. Tam už je jasně vidět ta dělicí čára mezi tou, řekněme, vyspělejší částí Evropy a, řekněme, méně vyspělou částí Evropy (i když ty pojmy jsou hodně vágní). Druhá věc je, a k tomu se asi taky ještě dostaneme, kdo vlastně přichází, jaká je kvalifikace těch lidí; jaké mozky přicházejí k nám a jaké mozky odcházejí od nás, tam už si myslím, že ta bilance, o jaké jste hovořila, nebude tak vyrovnaná nebo tak příznivá. Ale to je celkem logické, protože zase ty vyspělejší země pro naše lidi, a tady je velmi mnoho chytrých lidí, schopných lidí, nabízejí třeba jiné podmínky, než třeba můžeme nabídnout my sami apod. Nejcitlivější je to možná právě v oblasti, která je mně blízká a ve které se celý život pohybuji, to znamená oblast vědy, výzkumu, vysokých škol, univerzit. Tady existuje poměrně velká nabídka příležitostí pro to, odejít z ČR a hledat třeba univerzitu mimo ČR, a dokonce i mimo Evropu. Vzpomínám si, že je snaha dostat sem ty lidi zpátky. To znamená zejména těm, kteří něco dokáží, je jim nabízeno, aby se sem vrátili. Kdysi existoval takový projekt nebo program, který se jmenoval Návrat a který měl finančně podpořit lidi, kteří se mohli vrátit, kteří mají třeba české kořeny nebo tady vystudovali, aby pomohli českým univerzitám, ale to už úplně tak neplatí, samozřejmě ty podmínky pro návrat jsou nejenom v penězích, ale také v podmínkách, ve způsobu života a podobně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Pojďme tedy rozkrýt ten pohyb. Kdo k nám přichází, odkud a na jaké pozice, na jakou práci?

Richard HINDLS, ekonom:
Pokud to vezmeme tam i zpátky, tak samozřejmě na prvním místě je Slovensko. Nejvíc těch, kteří k nám přicházejí za prací, je Slováků, a stejně tak je nejvíce Čechů, kteří odchází nebo pracují na Slovensku. To je celkem logické. Jeden stát už nejsme, ale jazyková bariéra není... Historické kořeny, kulturní zvyklosti, spousta přátel... Já sám mám spoustu přátel na Slovensku. Tak je to Slovensko na prvním místě, odkud k nám lidé přichází. A pak je to celý ten východ. Je to Ukrajina na druhém místě, pokud jsem našel ty statistiky, je to Polsko, čili jsou to země velmi blízké. Na čtvrtém místě je Vietnam a to zase může souviset s tím, že tady ta první generace Vietnamců má svoje kořeny ještě z 80. let, kdy tady řada z nich zůstala nebo studovala a zůstala. Dnes víme, že mezi námi žijí vlastně Vietnamci už té druhé generace, kteří hovoří česky stejně dobře jako vy nebo já a mají ty kořeny. Pak jsou to země dále z východu, Rusko, Rumunsko, ale jsou to také Němci, protože je tady blízká příhraniční oblast, jsou u nás na šestém, nebo sedmém místě, jsou to Rakušané a jsou to Maďaři.  Logicky primárně země, které jsou okolo nás. A kam zase my chodíme, tak už jsem říkal, že to je samozřejmě Slovensko, ale dál už je to pořadí trochu jiné. Na druhém místě je to Německo, logicky zase je to blízko a ty nabídky v Německu, relativně nižší ceny v porovnání s některými jinými západními zeměmi... Směrem na západ, možná, že Německo je pro nás na nejlevnějším státem, a zase blízkost. Je to Rakousko, opět podobné důvody. Na čtvrtém místě jsou Spojené státy, což už je úplně o něčem jiném, ale Spojené státy jsou vždycky lákadlem, na pátém místě je Kanada, šestá je Velká Británie, to se ovšem všechno může možná i po dnešku, nebo nevíme, dost změnit. Asi na šestém, nebo sedmém místě je to Izrael, který je také lákadlem pro naše lidi, obrovské možnosti vzdělání a velmi zajímavý stát. Je to Austrálie, to už je trochu z ruky, a pak takové ty klasické evropské země Švýcarsko a Španělsko, ke kterému já osobně mám blízko. Takže takto to vypadá. Otázka je, na jaké profese ti lidé přicházejí, a tím se vracím k tomu, co jsem říkal. Samozřejmě víme dobře, že existuje velká migrace třeba ve zdravotnictví, že řada našich zdravotníků zejména v těch příhraničních oblastech, zejména sester, odchází ven. Víme, že teď zdravotnictví a pečovatelská služba vůbec trpí velkým nedostatkem lidí, a z druhé strany dneska, když voláte do nemocnice, tak často mluvíte s někým, kdo je z Ukrajiny nebo tak, a ne úplně dobře hovoří česky, takže zase jakoby se ten špunt přelévá z Východu na Západ.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Shodou okolností jsem včera četla takovou analýzu, že Slovenky, které pracují na pozicích pečovatelek zejména v domovech seniorů a v podobných zařízeních v Rakousku a také v Německu, se začínají vracet zpět domů na Slovensko, protože ten výdělek už není zřejmě natolik výhodný, a také je tam moment, že chtějí být prostě se svými rodinami doma a nependlovat, takříkajíc. Zaujal mě názor prezidenta Hospodářské komory ČR Vladimíra Dlouhého, který v rozhovoru pro Hospodářské noviny uvedl, že pracovní sílu z Východu nám mohou přetáhnout Poláci a Maďaři. Prý jsou tyto země pružnější ve vydávání víz. Ono není ostatně žádným tajemstvím, že firmy kritizují právě obrovskou byrokracii při přijímání zahraničních pracovníků.

Richard HINDLS, ekonom:
To samozřejmě možné je. Já neznám přesně legislativní podmínky, jak působí v Polsku nebo v Maďarsku, ale je pravda, že tady jeden čas, a není to tak dlouho, existovala poměrně taková dost ostřejší debata, jestli vůbec máme chtít zahraniční pracovníky. Byly názory, že to omezí náš trh a že to nadá dost příležitostí našim pracovním silám. Myslím, že tato věc už padla. Ona by stejně dlouhodobě padla, protože ten svět se tak strašně zmenšuje, že pohyb pracovních sil, ať to chceme, nebo to nechceme, ať je to možné, nebo není možné, prostě probíhá, zmenšuje se jazyková bariéra, zmenšují se vzdálenosti. Tohle všechno si myslím, že přirozeně už k tomu vývoji ekonomiky patří. Stačí se podívat, jak vypadaly, a teď nemyslím politické bariéry, které byly třeba před rokem 89, ale prostě ten pohyb lidí je dneska daleko větší po světě než kdykoliv předtím, a dřív nebo později se ta věc stejně prosadí. Ostatně i ty firmy, když se zase podíváme 50 let zpátky, patří kdoví komu, konsolidují kdovíkde své účetní závěrky... Ten svět se opravdu zmenšuje a ten proces je přirozený. Já, jestli můžu použít to své nejbližší, to znamená, univerzitní prostředí, tak dneska se ty univerzity opravdu jenom hemží lidmi, kteří nejsou Češi, a je to jenom dobře. A naopak naši studenti mají velkou příležitost se dostat ven, mnohem větší, než tomu bylo před 20 lety, nechci říkat před 50. Prostě ten počet, vidím to u nás na univerzitě, těch příležitostí roste a to pochopitelně potom vede k tomu, že ti lidé zůstanou venku, najdou si tam třeba přátele nebo partnery, jsou už často zaměstnáni tady, nebo mají tady kontakty se zahraničními firmami, protože ty firmy tady mají svoji působnost... A tak se ten svět takto zmenšuje a ti lidé umí mnohem lépe jazyky, než jsme uměli my a podobně. Takže není to nic překvapujícího, a dokonce bych řekl, že je to dobře. Ale ten posun je vidět, jakoby pořád ten hlavní tah na branku je z toho východu směrem na západ v Evropě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Nehrozí tedy nějaký dramatický odliv pracovní síly? Mimochodem Slovensko a Polsko představily programy, jak zpětně přilákat ty kvalifikované pracovníky, kteří se vydali do zahraničí za lepšími podmínkami.

Richard HINDLS, ekonom:
To je otázka, jak už jsem tady zmínil, toho projektu Návrat, se kterým já jsem se sám setkával. To je otázka, jak ten program bude účinný nebo je účinný, jak budou účinné třeba ty programy v Maďarsku nebo Polsku, nakolik se ti lidé vrátí. Samozřejmě, že oni se vrátí zase jenom někteří, vrátí se jenom odněkud. Když to otočím, tak Spojené státy jsou dnes založeny na tom, že přijímají lidi z celého světa. Vlastně ta univerzitní elita, elita vědeckého výzkumu ve Spojených státech je velmi často ze zahraničí anebo má kořeny v zahraničí. To je přirozená věc. Ta otázka návratu je většinou spojována, tam to bylo i v tom našem projektu, především s možností lépe ty lidi ohodnotit. Ale ono to opravdu není jen v těch penězích. Někdo, kdo už si třeba venku zvykne nebo tam má opravdu lepší podmínky, tak... Při vší úctě k nám, porovnejme třeba situaci v Německu... A komu nevadí to, že se vykoření... Každý je jiný a někomu nevadí to, že se dokáže vykořenit z toho prostředí, dokáže odjet a zůstat tam třeba. Tak ty projekty já chápu, ale jejich efektivnost, vzpomínám na ten zmíněný projekt, nebyla tak úplně vysoká, anebo to nebylo v tom projektu, ale bylo to v tom, že reálně ta nabídka toho, co se ten člověk může tady dočkat, když se vrátí, nebyla tak silná.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Lze podle vás očekávat, že napětí na trhu práce bude trvat i nadále a počet volných míst se letos ještě zvýší?

Richard HINDLS, ekonom:
Pravděpodobně ano, protože máme strašně nízkou nezaměstnanost. Na druhou stranu je potřeba říci, že ekonomika začíná zpomalovat, a nejenom ta naše. Hodnoty pro tento rok se už dostávají pod 3 % růstu HDP. Zachytil jsem už i některé názory, že se to spíše už bude blížit ke 2 %. Uvidíme. Víme, jak ty prognózy fungují... Ale je pravda, že pokud by se ekonomika zpomalila, že je dost možné, že se to napětí na trhu práce trošku uvolní, že se trošku rozmělní. Snad by nemělo ještě vést k tomu, že by se začala nějak prudce zvyšovat nezaměstnanost. Ale myslím si, že to přehřátí trhu práce už je v současné době na maximu. Ty hodnoty kolem 3 %, nebo dokonce nižší než 3 % nezaměstnanosti už jsou opravdu velmi nízké. Je pravda, že jsou lidé, kteří přesto, že asi práci shánějí, ji třeba neseženou. Takové případy určitě budou existovat. Ale nebudou ve většině. Většina lidí už dneska tu práci má. Je to samozřejmě dobře. Také velmi dynamicky rostou mzdy, což posiluje potom tvorbu zdrojů ve státním rozpočtu, výběr daní apod., posiluje to koupěschopnou poptávku mezi obyvatelstvem, mezi domácnostmi. Ale myslím si, že jsme už na vrcholu té situace.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Když jste se zmínil o mzdách, tak ta průměrná za celý rok 2018 narostla o více než 8 %, což je nejvíc za posledních patnáct let. Lze říct, jak by se ten růst mezd, nebo vůbec tato problematika mohla dál vyvíjet v letošním roce?

Richard HINDLS, ekonom:
Pokud ekonomika udrží, řekněme, dobrý výkon, a už asi nebude tak dobrý nebo tak silný, jako byl v r. 2018, dá se očekávat, že ten růst mezd bude pokračovat, protože je samozřejmě generován nedostatkem pracovních sil, a aby řada firem udržela své zakázky, svůj chod, tak prostě lidi musí nějakým způsobem nalákat, a jak jsme říkali na začátku, určitě sem někdo přijde ze zahraničí a bude tady pracovat. Jestli to bude úplně jako letos, to si tak úplně jist nejsem, protože přece jen všechno nasvědčuje tomu, že se naše ekonomika už neudrží na tom, řekněme, tříprocentním tempu růstu. A pak je tady celá řada rizik ze zahraničí, které mohou ještě více, řekněme, zpomalit to očekávané tempo růstu. Nehrozí to, že bychom se dostali do recese. To v r. 2019 vůbec nepředpokládám. Ale to zpomalení tady být může a to se potom pochopitelně promítne jak na trhu práce, tak ve výkonu ekonomiky a ve fungování firem a vyhledávání míst. Ale nemyslím si, že by r. 2019 přinesl nějaký dramatický zvrat. Zpomalení asi ano, ale dramatický zvrat ne.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
2,5 bilionu korun. Tolik nechávají Češi aktuálně ležet na bankovních účtech, což je téměř dvojnásobek oproti stavu před 10 lety. Jakou dynamiku si podle vás udrží třeba domácí poptávka?

Richard HINDLS, ekonom:
Česká národní banka loni pětkrát zvýšila úrokové sazby, a prakticky to žádný dopad na to retailové bankovnictví, na spořící a termínové vklady nemělo. Velké banky, především velké banky, mají dostatek likvidity, mají přebytek likvidity, čerpají velkou část svých zdrojů také z poplatků a „nestojí“ o naše úspory. To samozřejmě vyvolává takovou určitou situaci, která může být jistou hrozbou, protože domácnosti peníze mají, a samozřejmě ne všechny (aby mě teď někdo nebral za slovo), ale v tom, řekněme, úhrnu, o kterém jste hovořila, o té odložené kupní síle, jsou to poměrně velké peníze, a ty se pochopitelně, pokud banky nenabídnou dostatečnou, řekněme, protihodnotu v podobě úrokových sazeb, dostanou do spotřeby, do trhu. A ta rozhodnutí banky nejsou zatím dostatečně účinná, protože ty velké banky na to nereagují, a zřejmě ještě nějakou dobu reagovat nebudou, i když nějaké náznaky už tam jsou, ale spíše kosmetické. A já osobně očekávám, že Česká národní banka opět v letošním roce bude muset přistoupit ke zvýšení úrokových sazeb, což na druhé straně zase trošku zpomalí výkon ekonomiky, zobtížní to dostupnost finančních zdrojů. Podívejme se na reakci Trumpa na zvýšení úrokových sazeb ve Spojených státech, která byla možná až trošku nepřiměřená, vůči Jamesi Powellovi, šéfovi Fedu, z hlediska, řekněme, politické nezávislosti těchto centrálních institucí... To všechno může potom pochopitelně opět trošku zpomalit výkon ekonomiky a, dejme tomu, přinést některé problémy, o kterých jste tady hovořila – že se může začít nepatrně zvyšovat nezaměstnanost a odlehčí se trhu práce.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jak vůbec rostla ekonomika v letech 1990 až 2018? Jakou cestu ušel český kapitalismus (nebo jak to nazvat)?

Richard HINDLS, ekonom:
Ušel poměrně zajímavou cestu. Když se podíváme historicky na vývoj těch, řekněme, temp růstu HDP, jakkoliv ten ukazatel je velmi komplikovaný a nemusí úplně odrážet naše pocity z hlediska životní úrovně a fungování společnosti, tak prošel několika takovými zajímavými vlnami, které jsou určitou obrazovkou, určitou vizitkou těch společenských a vlastnických poměrů, které u nás byly. V r. 1990 a 1991 po změně režimů a vlastnických poměrů u nás výkon ekonomiky silně klesl. V r. 1991 to byl pokles skoro o 10 %, měřeno hrubým domácím produktem. V důsledku nastupujícího tržního hospodářství, svobodného podnikání apod. řada firem nestačila, skončila a musela odejít atd. V první polovině 90. let se české ekonomice dařilo – tempa růstu se blížila až k 6 %. Ve druhé polovině 90. let došlo k ochlazení – vyčerpaly se zdroje, které byly z privatizace, vyčerpaly se některé možnosti, které jsme jako nová ekonomika, nové vlastnické poměry, měli. Dostali jsme se do vážných problémů koncem 1997, 1998, 1999. Prudce nám znovu vzrostla inflace v těch letech. Vzpomínám si, že banky tenkrát nabízely revolvingové vklady až někde na úrovni 10procentní úrokové sazby. To už je dneska z říše pohádek, snů... Potom přišlo velmi silné období na počátku tohoto tisíciletí, kdy jsme se opět pohybovali na nějakých 6 %, nebo možná ještě o něco více, v tempech růstu. A pak přišel ten osudný zlom, osudný r. 2008, který se u nás ještě přímo neprojevil. To byl pád Lehman Brothers, hypoteční bublina, hypoteční krize apod. My jsme ještě v r. 2008 měli kladné tempo růstu HDP (tuším, že 2,7 %). Čili ta naše reakce byla, řekněme, zpomalená. Ale v r. 2009 už jsme měli těžký pád – mínus 4,8 %. Byl to jeden z největších pádů ve vývoji té moderní české ekonomiky, současné české ekonomiky. A pak už jsme se jakoby pomalu škrábali... Pak přišla ta druhá krize... To byly věci, které šly mimo nás. Přišly trošku odjinud. Při té určité, řekněme, subtilnosti naší ekonomiky, která je dána počtem obyvatel atd., to na nás zanechalo poměrně výrazné stopy. Teď jsme se dostali zase trošku zpátky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Někteří experti poukazují na to, že transformace od poloviny 90. let příliš nepokračovala. Jaký na to máte názor?

Richard HINDLS, ekonom:
Tam byla celá řada prvků. Myslím si, že dneska bude existovat asi tisíc názorů na to, jak se to mohlo udělat jinak nebo nejinak. To už asi nikdo nevyřeší. Pravda je, a to já cítím jako nejsilnější faktor, že tu absence, řekněme, právního prostředí při té privatizaci považuji za nejvážnější. Vzpomínám si na slovní spojení „mafiánský kapitalismus“... Sice moc nevím, jak by se to definovalo, ale všichni pocitově cítíme, co v tom asi je. A to opravdu ve 2. polovině 90. let zpomalilo výkon ekonomiky, tak jak jsem říkal. Zpomalilo ho to hodně, vedlo to k pádu vlády, vedlo to ke změnám politických struktur u nás apod. Na druhé straně je pravda, že nějak se to v těch 90. letech udělat muselo. Nešlo to odkládat. Ty cesty třeba v Maďarsku, Polsku, na Slovensku byly trošku odlišné. Taky měly své problémy, taky měly své úspěchy... To je už dneska za námi. Ale je pravda, že ta druhá polovina 90. let byla opravdu komplikovaná.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
V čem je česká cesta, řekněme, typická? V čem se markantně liší například od zemí, které jste právě zmínil?

Richard HINDLS, ekonom:
Bylo to právě v té sérii těch privatizačních roků. Malá privatizace, velká privatizace (to, co jsme všichni tenkrát zažívali), kuponová privatizace... To byly prvky, které nebyly obvyklé. Polsko třeba volilo pokus o odprodej těch největších firem pomocí akcií. Také se jim to úplně nepodařilo (jenom v malé části případů) ... Ty cesty se opravdu hodně lišily.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A proč jsme zvolili právě tuto cestu?

Richard HINDLS, ekonom:
Bylo to politické rozhodnutí, byla to tenkrát nějaká koncepce, která převládla. Také tady nebyly etablovány politické strany. Víme, že se rozpadlo Občanské hnutí a začaly vznikat Občanské fórum, Občanské hnutí, začaly vznikat klasické politické strany... Ty měly určitý program. Byla tam dominance právě té privatizační cesty, toho, co tenkrát zvolila Občanská demokratická strana jako vůdčí síla v té době. Pak to samozřejmě už přivedlo nějaké věci k problémům a došlo k výměně politické garnitury, došlo k prudkému nárůstu úrokových sazeb a inflace. Když se podíváme na vývoj inflace, počátkem 90. let se pohybovala, třeba v r. 1991, na úrovni téměř 57 %. To znamená, že ze stokoruny vám další rok zbyla přibližně půlka. Pak se poměrně rychle ta inflace ztenčila. A právě po těch problémech kolem r. 1997, 1998 se znovu vrátila na dvouciferné hodnoty. To je poměrně neobvyklá věc v tak krátkém období, že se dvakrát objeví takhle vysoký vrchol. Ale to už snad máme dneska za sebou. Dneska už se potýkáme s trošku jinými problémy. Doufejme, že tohle už nebude...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dnes se naopak píše o tom, že dotahujeme na silné evropské hráče – třeba na již déle stagnující Itálii a možná i na Francii, kterou zmítají nepokoje. Ostatně píše se také o tom, že průmyslová výroba v Německu nečekaně klesla už třetí měsíc v řadě a podle některých expertů by se možná země mohla dostávat do recese.

Richard HINDLS, ekonom:
O recesi bych možná ještě úplně nemluvil. Je pravda, že Evropa se potýká s celou řadou problémů. Už jste zmínila Itálii... Uvidíme, jak se podařilo zažehnat takový ten spor mezi EU a vysokým deficitem státního rozpočtu v Itálii, který je stále vysoký, ale byl rozhodnutím italské vlády přece jenom pod tlakem EU snížen. V Německu se trošku trápí banky – paradoxně ty největší banky v Evropě. To samozřejmě nevyvolává pocit jistoty, protože jakýkoliv otřes v tom bankovním sektoru, a paradoxně se tak děje v Německu, snižuje důvěru investorů, snižuje důvěru v ekonomiku a může vést nějakým věcem... Když se podíváme třeba na Deutsche Bank, tak její akcie během letošního roku klesly o dvě třetiny. To je opravdu až, bych řekl, středověký vývoj. A je otázka, do jaké míry to Německo bude schopné ustát.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Čekají akcie vůbec letos lepší časy? Protože koncem roku to byla docela turbulentní doba.

Richard HINDLS, ekonom:
Někdo říká, že ještě na dně nejsme, někdo říká, že už tam jsme. To je samozřejmě výzva nebo informace pro investory. Je pravda jedna věc: Když jsem se na to díval, tak mě to samotného překvapilo, a sice, že americké akcie v prosinci (čili jenom za prosinec) poklesly zhruba o 8 % a větší pokles za jeden měsíc, za prosincový měsíc, byl, když to v každém roce porovnáme zpátky, naposledy větší jenom v r. 1931. To znamená za velké hospodářské krize. Jinými slovy: Prosincový pokles akcií ve Spojených státech je největší od dob hospodářské krize ve 30. letech. Pokud se podíváme na americké akcie za celý rok, tak jejich výkon je nejhorší od r. 2008, od toho roku, o kterém jsem tady před chvilinkou hovořil. A je to způsobeno celou řadou faktorů: Jednak americké akcie poměrně rychle rostly, dosáhly velkého výkonu, velkého růstu za těch posledních deset, jedenáct let, pak je tady celá řada takových zvláštních postojů – třeba americké administrativy, dále jsou to obchodní spory s Čínou, velmi nevyjasněné vztahy kolem státního rozpočtu apod. To všechno samozřejmě americké akcie výrazně oslabilo, opravdu nebývale výrazně (i když je to zase daleko méně než v tom r. 1931, ten rozdíl je mnohonásobný). A to se pochopitelně přelévá na evropské akcie, které jsou velmi citlivé. Jednak na ty změny... Stačí se podívat na (v Americe se obchoduje o něco později než u nás) americké akcie, čínské akcie, oslabení čínské ekonomiky... Určitý problém tu je.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Profesor Richard Hindls, ekonom a statistik, a jeho názory. Děkuji vám za ně. Na slyšenou.

Richard HINDLS, ekonom:
Také děkuji. Hezký den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Hostem zítřejším bude soudce Josef Baxa. Příjemný poslech dalších pořadů přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.