Přepis: Jak to vidí Richard Hindls – 10. června

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hostem Jak to vidí je profesor Richard Hindls, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze. Dobrý den.

Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti, Vysoká škola ekonomická Praha
--------------------
Dobrý den, přeji.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Podle prezidenta Miloše Zemana by školy měly být hodnocené podle toho, kolik jejích absolventů najde uplatnění. Co si o tom myslíte?

Čtěte také

Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti, Vysoká škola ekonomická Praha
--------------------
Není to žádná nová věta, protože ony už hodnoceny jsou, pokud jde o vysoké školy. Vysoké školy mají poměrně komplikovaný systém přidělování prostředků na výuku, říká se tomu, nebo jsou to peníze, které jdou samozřejmě do rozpočtu z kapitoly ministerstva školství. Ty se velmi jednoduše řešeno, rozdělují podle počtu studentů. A pak je tam v současné době ta váha necelých 25 % takzvaných kvalitativní ukazatel VKM, kde je věda, kvalifikace a mobility. Je tam si 10 ukazatelů, z nichž jeden z nich, i když ta jeho váha není velká, představuje zaměstnatelnost nebo nezaměstnatelnost absolventů, respektive mírné nezaměstnanosti absolventů podle metodiky, kterou má Český statistický úřad. Takže tahle ta věc tam je. V té větě samozřejmě není skryto ani tak kolik procent to je, nebo jak se to počítá. Podle toho potom vysoké školy dostávají peníze a mohou nebo nemohou přijímat studenty. Teď hovořím o veřejných vysokých školách. Soukromé vysoké školy nejsou nijak limitovány. V té větě je obsaženo trošku něco jiného. Že by se prostě měly spíš diferencovat obory podle toho, co společnost skutečně potřebuje. Pochopitelně, takhle já si čtu tu větu, pochopitelně v tom ukazateli v té metodice, jak dneska ministerstvo přiděluje veřejným vysokým školám peníze v té metodice je tahle váha možná poměrně slabá. Na druhé straně nelze zase vymezit vysoké školy jenom podle toho, co momentálně společnost potřebuje a co nepotřebuje. Rozumím té větě tak, že samozřejmě se stále ještě nedostává dostatečně absolventů technicko-ekonomických oborů, projektantů a podobně. To se týká především velkých a velmi dobrých vysokých škol technického zaměření, které u nás jsou, především ČVUT a VUT v Brně. Tam samozřejmě počet těch absolventů tomu asi coby společnost potřebovala neodpovídá, ale nejde to úplně jednoduše nastavit, aby to bylo jenom podle absolventů, už jenom proto, že je tam těch ukazatelů mnoho. A také protože, je to proces a těžko se dá odhadnout, co bude společnost potřebovat třeba za 10 let a nedají se ty ukazatele stále měnit. Jenom pro zajímavost, samozřejmě stále největší, v uvozovkách, teď mi to promiňte, odbyt, mají absolventi ekonomických oborů. Stále se říkalo, že ten boom už někdy musí skončit a nezdá se, že by končil, stále nejnižší míra nezaměstnanosti absolventů je především v ekonomických oborech.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Probíhají přijímací pohovory na vysoké školy. Čím je třeba pro vás zajímavý ten letošní rok?

Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti, Vysoká škola ekonomická Praha
--------------------
Ten letošní a možná ještě víc ten příští rok je charakteristických především poklesem té věkové kohorty, poklesem počtu těch 19-letých, kteří se na vysokou školu mohou dostat po maturitním studiu, protože vlastně demografická křivka nás teď zanořila skutečně až na dno. A postupně tak jak už se dostávají děti z mateřských škol do základních škol, tak postupně se zase začne tahle ta věc nebo tahle ta křivka zlepšovat. V současné době skutečně nejkritičtější situace je kolem roku 2015. To vedlo ministerstvo školství právě tím výpočtem, který jsem tady jednoduše naznačil už před nějakou dobou, je snižování,říká se tomu limity počtu studií, to jsou peníze, které vám, nebo počet studentů, které vám ministerstvo zaplatí můžete si studentů přijmout třeba milion, ale zaplacený dostanete jen ten limit na veřejných vysokých školách, tak to ministerstvo přistoupilo vlastně k takové určité redukci ve snaze jednak zachytit ten pokles, který tady je, ten je přirozený a pak jednak snížit trošku tu prostupnost na vysoké školy, protože ona u nás byla už velmi vysoká. Kladlo to z jedné strany finanční nároky pochopitelně a z druhé strany, snad to tak mohu říci, se přeci jen na vysokou školu dostávali i ti, kteří podle Gaussovy křivky na tu vysokou školu úplně neměli. A pokud jde o ty jednotlivé obory, tak samozřejmě nelze to měřit jen zaměstnaností nebo nezaměstnaností absolventů. Společnost vždycky bude potřebovat lidi, kteří se budou věnovat třeba kráse českého jazyka, historii a podobně a i když tam je ta zaměstnatelnost v některých oborech velmi obtížná, protože ty obory jsou saturovány, tak přeci jen výchova i těchto lidí, té nadstavby ve společnosti, je nezbytná.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Prezident Zeman se včera vyslovil také v tom smyslu, že není pro zavedení školného nebo zápisného, ale byl by docela pro penalizační poplatky za nesložené zkoušky nebo opakování ročníku, aby špatní studenti mohli sami odejít a najít si školu, která odpovídá spíše jejich schopnostem?

Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti, Vysoká škola ekonomická Praha
--------------------
Je to věta. Pokud ovšem by se takováhle věc měla dostat jaksi do provozu v uvozovkách, tak by to znamenalo poměrně výrazně změnit vysokoškolský zákon a případně i navazující předpisy. A to když se podíváme, jak se daří nebo spíše nedaří zrekonstruovat vysokoškolský zákon, tak si myslím, že to nebude tak jednoduché. Poplatky za delší a další studium už dneska jsou. Ti, kteří neúspěšně studují, případně neúspěšně studují na několika školách a platí a platí poměrně vysoké částky, neplatí se za nesložené zkoušky a podobně, ale tohle všechno by znamenalo prostě výrazným způsobem přepsat příslušné partie vysokoškolského zákona, a pokud se podíváme, jak se podařilo za těch osm let, kdy já jsem byl rektorem, vlastně nepřepsat ten zákon, byly tam 4 zcela marné pokusy o to, něco s tím zákonem udělat, tak nejsem příliš optimista ani v této oblasti a pokud k tomu přidáme ještě takzvaný zákon 130 o vědě a výzkumu, který se neúspěšně pokoušíme novelizovat už tři roky, respektive nebo téměř tři roky leží stále ve stejné podobě, tak jedna věc je ta myšlenka a druhá věc je pak ta legislativa a hlavně i ochota a míra shody se na něčem dohodnout mezi těmi reprezentacemi a to obecně dneska ve společnosti je dost obtížné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na čem to tedy vázne?

Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti, Vysoká škola ekonomická Praha
--------------------
Pokud jde o ten návrh přímo, co udělat s těmi, co se hůře učí nebo prostě by měli platit, tak takový návrh zatím vůbec nikdy nebyl postaven, takže tam by teprve musela přijít nějaká věcná idea, věcný záměr toho, jak by se to mělo udělat, a teprve potom by se musel rekonstruovat ten zákon. pokud jde o ty 4 neúspěšné pokusy, tam prakticky nikdy nikdo není bez viny. Jeden člověk, když se rozpadá manželství, tak nikdy to není z viny jednoho člověka, ale tam nebylo úplně nejšťastnější, nebudu teď jmenovat žádné ministry a v minulosti nebyl nejšťastnější managemente na ministerstvu, který trošku ignoroval jednání s reprezentacemi, to jest s Českou konferencí rektorů a s Radou vysokých škol. To samozřejmě nemohlo mít příznivý ohlas. Za druhé, liší se názory na to, co je kontraktové financování, jak akreditovat jak rozlišovat vysoké školy. Názory se na to liší a ta míra shody není příliš vysoká. Teď probíhá další pokus, uvidíme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ministr Chládek říkal, že by to mohlo být ta shoda minimálně v tomto měsíci, v červnu.

Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti, Vysoká škola ekonomická Praha
--------------------
To si myslím, že je vyloučeno, protože se stále ještě bavíme o věcném záměru návrhu zákona a pak musí přijít paragrafované znění, musí přijít shoda a tam je jeden velmi svízelný moment, to je kontraktové financování, to je věc, kdy by vysoké školy veřejné vysoké školy měly vlastně jakousi smlouvu, jakýsi kontrakt se státem na dobu tří až pěti let, který by jim zajišťoval tok financí a tam už se tenhle ten problém vymanil z prostoru ministerstva školství, protože to obvykle to narazilo na ne příliš velké nadšení, protože mám-li to říct eufemisticky na ministerstvu financí. Takže těch problémů je tam samozřejmě celá řada, ale určité věci by se asi rekonstruovat měly a teď jde o to, jestli se podaří nalézt shodu. Je na to taková pracovní skupina složená ze zástupců ministerstva, reprezentací vysokých škol, případně dalších lidí. Pracuje se na tom, nemyslím si, že by do června byla novela vysokoškolského zákona, to ani náhodou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
E-mail pro vás, pane profesore, od pana Slavíka z Prahy. Před 50 lety byl odvolán Chruščov z pozice generálního tajemníka Komunistické strany Sovětského svazu a poslán na daču do penze. On v roce 1963 vyhlásil sedmiletý plán, splněním kterého měl Sovětský svaz v roce 1970 dohnat a předehnat Spojené státy v produkci oceli, uhlí, ropy, pšenice, elektrické energie a dalších položek a to v absolutním objemu a pak během dalších 10 let předehnat USA v produkci úplně všeho a to na jednoho obyvatele. Eisenhower to prý tenkrát komentoval: "Za sedm, ani za sedmdesát sedm." Mohl byste statisticky srovnat úroveň těchto dvou států v roce 1964 a pak třeba až v roce 1992, kdy Sovětský svaz skončil?

Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti, Vysoká škola ekonomická Praha
--------------------
Tak 77 let to ještě není, když už k tomu dneska moc nechybí, padesát let už je dlouhá doby, kdy to Chruščov řekl a zbývá nám tedy 25 nebo 26 let do jaksi toho okřídleného výrok prezidenta Eisenhowera. Skutečně se to Sovětskému svazu, dneska Rusku nepodařilo a nemohlo podařit. Ale zajímavé je sledovat jak se ta síla, řekněme, ta velikost ekonomiky v těch jednotlivých zemích vyvinula a jak se za těch 50 let změnila. Počátek 60.let, o kterých pan posluchač hovoří, je charakteristický především stále ještě extenzivním rozvojem ekonomik, protože bylo po válce. Rusko strašně utrpělo ve válce, stejně jako třeba Německo. Nebavíme se teď, kdo za co mohl, ale prostě výsledek byl tragický, takový jaký byla ta extenzita toho vyčerpání zdrojů především v těžkém průmyslu, hutnictví a tak dále, v těžkých dopravních systémech, to samozřejmě hnalo ty země prostě k touze po rekonstrukci a podobně. V těch 60. letech měřeno hrubým domácím produktem, a teď snad jednu větu říct musím. Hrubý domácí produkt je konstrukt, který v 60. letech v těch lidodemozemích neexistoval a Rusko, dnešní Rusko, nemá do dneška přepočítané ty údaje. Jediný stát, který má přepočítané údaje na HDP z toho, co tam tenkrát bylo - národní důchod, je Česká republika a má je teprve od roku 1970. Takže i ta úvaha, kterou teď řeknu, je velmi nebo taková trošku mlhavá. Měřeno řekneme výkonem ekonomiky, Rusko mělo tenkrát úhrnnou bilanci společenského produktu a národního důchodu se tomu říkalo, ale ty západní země měly systém národních účtů, tak Rusko v těch 60. letech skutečně bylo druhou největší ekonomikou. To se nám dneska zdá už naprosto absurdní nebo Rusko, teď se omlouvám, Sovětský svaz, protože to byla daleko větší země, než je dneska Rusko. Tak Sovětský svaz v té době byl samozřejmě druhou největší ekonomikou, ale pokud se týká výkonu, objemu ekonomiky, nedosahoval ani 50% úrovně Spojených států z té doby. Pokud bychom to měřili dokonce na hlavu, tak nedosahoval ani jedné třetiny, protože zase produktivita práce v Sovětském svazu byla výrazně nižší než byla ve Spojených státech. Maxima, kdy se k sobě tyhle ty země nejvíce přiblížily, to znamená, Sovětský svaz a Spojené státy bylo dosaženo v roce 1975. To bylo období, kdy Sovětský svaz už maximálně vytěžil to kvantitativní, co v Ekonomice mohlo být. Zatímco Spojené státy a řekněme i ostatní západoevropské země se v té době zapotácely, zakymácely poprvé výrazně od konce druhé světové války jako následek jomkipurské války v říjnu roku 1973, kdy přišel ten takzvaný první ropný šok. Na ten Rusko prakticky mohlo reagovat svými zdroji energie, svými zdroji ropy a nebylo nijakým způsobem proti tomu šoku zasaženo nebo tím šokem zasaženo, od tohoto období a to se týkalo velmi silně i české ekonomiky, Sovětský svaz už nebyl schopen dále tím extenzivní, tou extenzivní cestou, pomíjím teď všechny politické konsekvence, to nechme teď stranou a studenou válku a tak dále. Ale Sovětský svaz nebyl schopen už těmi extenzitními zdroji prostě dále rozvíjet intenzivně svoje hospodářství a postupně víme, bylo to i u nás počátkem 80. let jsme se i my i Sovětský svaz dostávali do krizí a právě i ekonomická krize a ekonomické potíže, které v těch lido-demo zemích byly, byly jednou z příčin pádu prostě toho impéria na přelomu 80. a 90 let. Ostatně je dostatečně znám slavný Reaganův výrok: "Uzbrojíme v rámci studené války Sovětský svaz k hladu." To se samozřejmě úplně nepovedlo, ale prostě ekonomické potíže toho východního impéria tady samozřejmě byly. Pokud jde potom, co se tam pan posluchač ptá na ten počátek 90. let, tak to je velmi zajímavé. V té době Rusko vypadlo z toho Top10. Už tedy Rusko, jednak se zmenšilo to teritorium a Rusko v 90.letech nebylo v Top10. Nebylo mezi 10 největšími ekonomikami světa. Zajímavé, na posledním 10. místě toho Top10 byla Čína.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na jaké místo se propadlo?

Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti, Vysoká škola ekonomická Praha
--------------------
Rusko se propadlo, nevím to teď úplně zpaměti, musel bych se podívat, ale pravděpodobně bych řekl, že druhá desítka, určitě to zase nemohlo být příliš nízko už jenom k rozloze, řekněme, Sovětského svazu a následně Ruska a k počtu obyvatel. Je to země, která má dneska přes 200 milionů obyvatel, podobně jako třeba Brazílie nemohlo to být určitě zase příliš hluboko. Pokud to měříme absolutním objemem výkonu ekonomiky, pokud jde, řekl bych o přepočet na hlavu, tam už je to výrazně horší, protože produktivita v Rusku je daleko nižší než v těch západoevropských zemích. Čína do té první desítky před 25 lety jenom nakukovala. Dneska je Rusko zpátky, pohybuje se někde na 6., 7., 8. místě, ony jsou ta měřítka trošku různá. Má zhruba stejnou sílu ekonomickou nebo objem ekonomiky jako má Brazílie. Dneska jsou stále ještě Spojené státy první, ale Čína už je druhá. A myslím, že i my dva spolu jsme se před nějakým časem bavili, že Čína v krátké době, nedávno předstihla Japonsko, které je trvale třetí a bylo i v té historii třetí, že Čína v nejbližší době pravděpodobně může předstihnout objemem ekonomiky i Spojené státy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dříve dokonce než se odhadovalo.

Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti, Vysoká škola ekonomická Praha
--------------------
Ano, říkalo se původně, že to bude za nějakých 20 let, teď se hovoří o jednotkách roků. Stejně tak těmi pootevřenými dvířky na 10. místě začala nakukovat Indie do tohoto systému. Naopak třeba v 90. letech mezi 10 nejvyspělejšími nebo největšími, nikoliv nejvyspělejšími ,ale největšími ekonomikami světa bylo Španělsko, a to třeba dnes už vypadlo právě kvůli potížím, které především Španělsko v době krize mělo. Takže z tohoto pohledu se Rusko jakoby trošku vrací, 77 let generála Eisenhowera nebo prezidenta Eisenhowera je výstižných protože to nebude ani těch 77 let, asi to nebude nikdy nebo rozhodně ne za 77 let, ale v té větě Chrušovově z roku 1963 do sedmi let předeženeme ve výrobě pšenice, oceli, já nevím čeho všeho, Spojené státy, v tom je obsažen takový ten politický tlak na extenzivní způsob rozvoje těch východoevropských ekonomik, které se v druhé polovině 70. let díky tomuhle tomu, bych řek, stále neměnnému plánu, dostali do potíží.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy už jste se, pane profesore zmínil o Brazílii, kde za 48 hodin začne světový šampionát ve fotbale. Ještě bych zůstala teď u ekonomiky Brazílie, protože je členem skupiny BRICS, jak je na tom ekonomicky?

Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti, Vysoká škola ekonomická Praha
--------------------
Ekonomicky je na tom Brazíile, jak už jsem tady říkal, v Top10. Je to země, která má lehce přes 200 milionů obyvatel a už ta velikost té země, je to jeden z největších států světa, plus počet obyvatel, vede k tomu, že Brazílie se prostě do toho Top10 dostala už počátkem 90. let, kdy byla na konci desítky a dneska už je zhruba v polovině desítky. Pokud se ovšem týká přepočtu na jednoho obyvatele, je až v osmé desítce, takže zase přece jen produktivita práce, čili v přepočtu hrubého domácího produktu na jednoho obyvatele je Brazílie až 78., tuším nebo přibližně na konci osmé desítky. Patří dneska do skupiny, kterou BRICS? Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jižní Afrika patří do uskupení, kterému já se přiznám, vnitřně trošku nerozumím. Rozumím tomu z hlediska kooperace a z hlediska možné integrace, rozumím tomu,co je Evropská unie a můžeme si o tom myslet, co chceme, a rozumím co je konfederace Spojených států, tomu všemu rozumíme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Euroasijská unie.

Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti, Vysoká škola ekonomická Praha
--------------------
A rozumíme i trošku Východní Asii, kde Čína není jen dominantem, ale je i také velkou příležitostí pro Koreu, pro Japonsko, prostě pro dodavatelsko-odběratslské vztahy. Ale trošku nerozumím té atomizované struktuře, protože když to vezmeme jen čistě geograficky, tak ty země od sebe dělí tisíce a možná i desetitisíce kilometrů, tak nedovedu si to představit. Spíše to chápu, že to vzniklo jako takový určitý ekonomický marketing v závislosti na tom, že to jsou země s obrovským potenciálem, s velkým počtem obyvatel, tak Indie se říká, že předstihne možná i Čínu. O Brazílii jsme hovořili o Číně jsme hovořili. O Rusku je vidět, že ten potenciál tam stále je. Jižní Afrika osvobodila se ze svých politických problémů a podobně. Čili jsou to spíše obrovské, je to spíše obrovský potenciál pro ty, kteří s nimi mohou nebo chtějí obchodovat. Víme, že třeba Čína, která je jedním z těch pěti písmen, tedy ale Čína se úžasně dokáže orientovat dneska ve světovém obchodu, je ambiciózní v Africe jako v celku, dokáže velmi dobře kooperovat s Evropskou unií, se Spojenými státy, drží si řízeným způsobem svůj nua, svojí měnu, prostě a podobně. Čili z tohoto pohledu je to uskupení, které je velmi silné a je s ním potřeba počítat, ale neumím si představit, že by fungovalo jako celek, protože když se řekne těch pět písmen, ono se tam to S přidalo teprve nedávno, dřív to byl jen BRIC, tak teď už je to BRICS. Neumím si představit, jak by mohly spolupracovat, spíš si myslím, že je to záležitost nějaké kooperace s těmi ostatními.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Šampionát ještě ani nezačal a už má mnoho přívlastků. Nejlukrativnější, nejdražší, ale také nejproblémovější.

Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti, Vysoká škola ekonomická Praha
--------------------
Jeho náklady se odhadují na 11 miliard dolarů, očekává se, že výnos bude, ale to jsou úvahy, o 4 miliard dolarů vyšší. Je to úžasná věc. Podle mě fotbal je dnes obrovský světový fenomén. Je to byznys. Samozřejmě Brazílie má své obrovské potíže. Objevila se celá řada, říká se tomu v sociologii "radikální demokracie a objevilo se celá řada protestů proti tomu, aby ten nejmilovanější sport, který Brazílie a možná i na celém světě, aby se dostal do nějaké, bych řekl. Trošku světla reflektorů, aby se na to pozadí odehrály i řekněme sociální problémy, které rozhodně nejsou malé. Teď slyším, že stávkuje nebo na dnešek přerušilo stávku saopaulské metro. Slyšel jsem nebo četl jsem jakýsi koncept jak by mohlo mistrovství světa ve fotbale v Brazílii pomoc těm favelům, těm nejchudším částem v Rio, Sao Paulo a dalších městech, a pozor, je rok 2014 a za dva roky tam máme olympiádu, čili Brazílie to je svátek, který je srovnatelný s mistrovstvím světa ve fotbale, takže Brazílie si vzala velké sousto. Postavila si dva nebo zrekonstruovala a postavila si dvanáct nádherných stadionů, bude to světové divadlo, o tom není pochyb, ale bude to, myslím si, i určitá příležitost pro ekonomiku a spíše se řadím k těm, kteří si myslí, že se na tom vydělat dá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Třeba bývalý reprezentant Romario řekl, že ty obrovské částky, ty miliardy dolarů by bylo lepší investovat třeba do zlepšení té sociální situace v zemi.

Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti, Vysoká škola ekonomická Praha
--------------------
Jednorázově asi ano, otázka je, na kolik se oživí brazilská ekonomika tím, řekněme tím dvojčetem, to je mistrovství světa ve fotbale a olympijské hry v roce 2016. Jaký je rozmach to přinese ekonomice, udává se, že na přípravu mistrovství světa, že to přineslo 300 tisíc nových pracovních míst. Rekonstrukce stadionu, hotely, marketing, dárkové předměty, cestovní ruch, že do Brazílie přijedou statisíce fanoušků z celého světa. Určitý impuls to pro ekonomiku být samozřejmě může. Na druhé straně se můžeme bavit o Řecku, které marně usilovalo v roce 1996 o své olympijské hry, v roce 100. výročí prvních olympijských her zvítězil byznys, dostalo to Atlanta, nicméně v roce 2004 se do Řecka olympijské hry, přeci jen byť o těch osm let později, než bylo to výročí, dostaly a nepřinesly Řecku nějaké výrazné oživení, přestože se to také říkalo, je tohle vždycky složité? Navíc musíme si uvědomit, že nejmocnějším dneska organizací světa je skutečně FIFA aspoň co do počtu členů a že velkou část jejích výnosů, které ministerstvo, které mistrovství světa přinese odčerpá právě FIFA, především z televizních poplatků a z reklam.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Také FIFA chce uzavřít vyšetřování údajného uplácení svých funkcionářů. Máme ale poslední dvě minuty, tak je využijme alespoň na fandění, pane profesore, vím, že vy jste tu vášeň k fotbalu podědil a doslova.

Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti, Vysoká škola ekonomická Praha
--------------------
Můj dědeček byl fotbalový reprezentant a já jsem skutečně vášnivým fanouškem fotbalu, hrál za Slávii a za národní mužstvo po první světové válce. Byl předchůdcem Pláničky. Nehrál dlouho, protože pocházel z velmi chudých poměrů, ale naučil mě milovat fotbal a sám ho až do konce svého života miloval. Je pravda, že já jsem velkým obdivovatelem dneska dvou fotbalů a to je Brazílie, kdo není, asi co se týká Brazílie a pak Španělsko. Španělsko se celou dobu nedokázalo na světové úrovni prosadit, vlastně desítky let nevyhrálo žádný výraznější titul, pouze v klubové historii, Real Madrid, Barcelona a podobně. Teprve v posledních deseti letech Španělsko naopak vyhrálo úplně všechno a to v mládežnických kategoriích. V současné době má trošku přestárlý tým, možná, nicméně já jsem velkým obdivovatelem Španělska, ale můj typ je spíš Brazílie, i když ten tlak na ty fanoušky, na ty hráče od fanoušků bude obrovitý.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká profesor a fanda Richard Hindls, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze. Já vám děkuji a budu se těšit v září opět na slyšenou, protože Jak to vidí má cestovatelskou přestávku přes léto. Jak vy se, pane profesore, hodláte trávit v letním měsíci.

Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti, Vysoká škola ekonomická Praha
--------------------
Já většinou přes to léto bývám nejraději, abych řekl, popravdě řečeno doma, protože si potřebuji odpočinout. Chystám se na pár dnů do Francie a chystám se potom na pár dnů do Španělska, kde mám příbuzné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Krásné léto vám přeji.

Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti, Vysoká škola ekonomická Praha
--------------------
Také přeji a všem hezkou dovolenou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Děkuji.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.