Přepis: Jak to vidí Radkin Honzák - 1. ledna 2019

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den, Zita Senková vás vítá u prvního vydání pořadu ‚Jak to vidí‘ v roce 2019. Pozvání přijal přední český psychiatr a bloger doktor Radkin Honzák. Dobrý den. Je mi potěšením popřát vám i posluchačům šťastný nový rok.

Radkin HONZÁK, psychiatr:
Děkuju moc a přeju taky...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jaké motivy jsme zvolili pro novoroční rozhovor? Život v době postfaktické, posouvání limitů či kót morálky. – Do zákoutí našich myslí nahlížíte už několik desetiletí. Co v nich nebo spíše v nás čtete?

Radkin HONZÁK, psychiatr:
Původně se tomu říkalo duše, potom vyšší nervová činnost, potom psychika a dneska je to mysl. Takoví ti přední badatelé v oblasti mysli se shodují v tom, že to není jenom to, co vzniká v tom prostoru mezi ušima, že ta mysl je v podstatě nějakým způsobem výtvor celého našeho organismu a náš organismus je propojen se svými nejbližšími i vzdálenějšími. Čili moje mysl je jistým způsobem odraz toho, co prožívám já, ale co zažívám spolu s tou velkou sociální skupinou, ve které se pohybuji. Naše mysl pochopitelně je velice hédonistická a touží po příjemných zážitcích a zapomíná na to, že už Aristoteles rozdělil to, co chceme, na potřeby a přání. Ty potřeby jsou nezbytné a je třeba je saturovat a naplňovat, zatímco ty přání jsou prostě unterholty, které když nebudu mít, tak se nic nestane. To už řekl Sokrates, když tenkrát vylezl na to tržiště: To je věcí, které nepotřebuji... Jenže my jsme si to v tom neobyčejném ekonomickém boomu, který zažíváme posledních 20 let díky tomu, že jsme v Evropě, ne díky tou, že spolupracujeme s Ruskem, popletli, a jaksi řada přání se mnoha lidem jeví jako potřeby, kterých se urputně domáhají, a někdy takovým způsobem, že to až není hezké.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A jaká jsme, pokud jsme, řekněme, sociální skupina? Protože se často hovoří, zejména v souvislosti se sociálními sítěmi, že žijeme v takových našich sociálních bublinách...

Radkin HONZÁK, psychiatr:
Já si myslím, že se společnost za tu dobu, co ji znám, to je těch téměř 80 let...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co čtete v našich myslích?

Radkin HONZÁK, psychiatr:
Já myslím, že se ta společnost značně rozatomizovala, že chybí to, čemu se dá říct soudržnost, vytrvalost ve vztazích a věrnost v těch vztazích, že stejně tak, jako je celá řada věcí... Můj dědeček se celý život holil jednou břitvou. Můj táta taky. Já už měním čepelky, nicméně jsou holící zařízení na jedno použití a na vyhození. A takových věcí je celá spousta. A bohužel tohle jednou použít a vyhodit se dostává i do mezilidských vztahů. A navíc ta představa, že já komunikuji, když se zavěsím do té elektronické sítě, je trošku scestná, protože ta komunikace je nesmírně povrchní a v podstatě neexistující, skutečně virtuální. Mně chodí: Pošlete mi lajky. Já jsem původně myslel, že to jsou ti psi. Nevím, jak mám posílat lajky, protože já v tomhle nejedu... Ale lidi pak nejsou schopni napsat větu, která má dvě čárky, protože je to samý smajlík a samé výkřiky narcistického charakteru.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Většina lidí si prohlíží Facebook a další sociální sítě po probuzení. Co nám vůbec přinášejí v těch mezilidských vztazích?

Radkin HONZÁK, psychiatr:
Já nevím, co to komu přináší. Mně tedy nic, protože já to nemám.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Nechtěl jste to někdy zkusit?

Radkin HONZÁK, psychiatr:
Ne. Když jsem poprvé uviděl tu pozvánku před těmi víc jak 10 lety, nebo kdy to začalo, tak jsem viděl, že to je věc, kterou já nechci absolutně otevírat, protože to znamená takové nebezpečí otevření soukromí způsobem, který já neukontroluji, když začnu bubřet s tím narcismem. Takže to mě vůbec nenapadlo otevřít. Ale já jsem viděl krásný klasický obraz narcise, jak je zhlíží ve vodní hladině, a místo té vodní hladiny je tam debilní telefon, kde on tedy vysílá ty zprávy o tom, jak je dokonalý. Z hlediska komunikace je to strašně chybové pro ty lidi, protože tam chybí zpětná vazba. Já, když budu s vámi mluvit a začnu vyprávět nějaké nehoráznosti, tak vy přece jenom nějakým způsobem reagujete živě, a já mám určitou kontrolu, jestli to sedí nebo nesedí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A tak mě fyzicky vidíte; víte, že opravdu existuji.

Radkin HONZÁK, psychiatr:
Ale hlavně my máme zrcadlové buňky, které jsou součást toho komplexu empatie, kdy já vidím, jak se tváříte, a vidím, jestli ladíme nebo se dostáváme do nějakých disharmonií. A to v těch sociálních sítích absolutně chybí. Já to vidím, když, dejme tomu, se potřebuji domluvit na emailu, tak i ta domluva je obtížnější, protože bývaly doby... Valmont je román v dopisech. Já se pamatuji, jak jsme si celé prázdniny psali v tom gymnáziu, kdy už jsme měli takovou tu partu, která držela pohromadě, dlouhé dopisy. Teď to potřebujete vyřídit rychle, takže snáz dojde k nedorozumění v těch zkratkách. Já jsem nikdy nepochopil, proč se přidělávají ty různé ksichtíky... Co to má znamenat, když tam někdo napíše nějakou informaci a k tomu udělá ten ksichtík, který se šklebí? Jestli ta informace neplatí nebo platí jen zčásti... (?) Zatímco já v tomto rozhovoru vychytám...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Říká se, že žijeme v takzvané době postfaktické. Boom těchto moderních technologií je asi jednou z těch součástí. Existuje vůbec ještě doba postfaktická, nebo už se transformovala zase v něco nového, jiného?

Radkin HONZÁK, psychiatr:
Napřed to byla doba postmoderní a postmoderní doba se vyznačovala tím, že zrelativizovala hodnoty. Postfaktická doba se vyznačuje tím, že se může lhát. A mně se třeba hrozně líbí termín modrá lež. Modrá lež je takové to velkolepé nařčení z něčeho, co všichni vědí, že je blbost, ale stoupenci toho psychopata, který je v čele té smečky, tomu všemu věří. Pátral jsem, kde se to sebralo. A sebralo se to mezi válkami jako ukázka toho, jak se policajti podrželi, když udělali nějakou prasárnu, v Americe, a navzájem si odsvědčili, jak to bylo všechno bezvadné, a protože měli modré uniformy, tak se tomu říkalo modrá lež. Bílá lež je takové to dítě, které přijde na to, že rodiče nejsou přece jenom vševědoucí, a tak to zkusí, ale naivně. On si začal... Nebo: Tu čokoládu sežral pes. Černá lež je takové to, co se belháváme ze svých hříchů. A tahle ta modrá lež je v podstatě způsob tmelení příznivců.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Takže na jedné straně se někteří stmelují, a zároveň hovoříme o rozdělené společnosti?

Radkin HONZÁK, psychiatr:
Ano, protože ty vzory... Když si to vezmete, tak tady nejsou slyšet elity.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Koho vy si přestavujete pod pojmem elita?

Radkin HONZÁK, psychiatr:
Pan prezident Masaryk v prvním projevu, který měl v Praze, když se vrátil v tom osmnáctém roce, řekl, že demokracie není panování, ale práce na dosažení spravedlnosti. A já si představuji elity, takové ty tahouny, kteří toto dělají i na úkor toho, že to není zrovna dvakrát populární. Když budete chtít dodržovat určitá pravidla, což je otázka toho, zda ta společnost bude fungovat, nebo bude degenerovat, tak nebudete vždycky populární. Já si pamatuji, a to mi vyprávěl František Hrubín, náš tatínek s Hrubínem šli v 49. roce orodovat za Františka Halase, na kterého byla tenkrát taková štvanice, a já si v tomto toho svého táty nemírně vážím, protože kromě tohoto kousku ještě v 53. roce vystoupil z partaje, do které vlezl za války. Takže já si myslím, elity jsou lidé, kteří dokážou prosazovat tu část společenské smlouvy, která je víceméně implicitní... To není veřejné, že budeme na sebe slušní a budeme poctiví a budeme se prát za to, kde tu pravdu vidíme. A když si vezmu, že tady byla trojitá drenáž, Hitler, 48. rok a 68. rok, a že nebylo příliš mnoho příležitostí, aby rozkvetli lidi, jako byl třeba Václav Havel nebo jako je dodneška Jiřina Šiklová. To jsou skutečně lidi, kteří by si to pojmenování zasloužili.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Myslíte, že u nás elity nejsou, anebo jenom je není slyšet? A pokud by to byla ta druhá varianta, tak proč?

Radkin HONZÁK, psychiatr:
Já nevím... Já jsem byl docela šokovaný tím, když jsem zjistil, že po heydrichiádě, když ten teror neuspěl, tak přišel Pannwitz, což byl šéf pražského gestapa, s germánskou lstí, s tím, že vyhlásil amnestii pro všechny a jejich rodiny, kdo cokoliv řeknou. A kromě živého Čurdyběhem dvou dnů to gestapo dostalo na dva tisíce udání, což se mi zdá opravdu moc nato, jak to bylo dobře zakonspirováno. Takže to byly různé osobní msty. A mě to na ten český národ dost mrzelo, a tak jsem o tom vytrvale kecával, až jsem narazil na jednu dámu, která mě ujistila jako historička, která dělala válku ve Francii, že ta francouzská společnost se za té války zachovala daleko hůř než česká, že ta kolaborace byla masivní, a že masivní byla právě i kolaborace těch elit, což v Čechách nebylo. Oni pro jistotu všechno popravili. Začali inteligencí, sokoly, důstojníky... Přesně věděli, kam sáhnout. Myslím si, že bohužel jak tady ta pravidla platila takovým trošku zvráceným způsobem a jak dneska není tendence k tomu, dosahovat spravedlnosti, když je tady tendence ohýbat ta pravidla na těch nejvyšších místech, tak když to mohou dělat nahoře, tak to já můžu dělat taky. A to už je taková atmosféra, ve které, když někdo nemá skutečně dost odvahy, tak asi radši mlčí...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Na prahu nového roku se asi drtivá většina z nás tak trošku ohlíží za těmi uplynulými dvanácti měsíci. Napadá mě, jestli je to vůbec dobře...

Radkin HONZÁK, psychiatr:
Asi je výhodné udělat inventuru a nějakým způsobem si z toho najít nějaká východiska. Ono to tak nevypadá, ale mám dojem, že i moje nápady se určitým způsobem vyvíjejí. Došel jsem k takovému závěru, že celá řada těch oborů, které se věnují psychologii a sociologii člověka, úplně zapomíná na to, že jsme živočichové – že je potřeba zabudovat do toho pohledu celou řadu takových těch instinktů. A my to děláme neúmyslně, ale před těmi 160 roky, když Darwin dal dohromady emoce, to byl v podstatě už tak moderní pohled, že obstojí i dneska. Nicméně tehdy neobstál, protože sice osvícenci zakázali pánaboha, ale nebyli schopni připustit, že jsme si blízcí se zvířaty. A ještě před dvaceti roky, když jste řekla, že pes má radost, tak vás ukamenovali, protože pes nemá mít co radost, že je to antropomorfizace toho, že pes poskakuje a vrtí ocasem. A ti borci, kteří ty emoce dotáhli až na expresi genu, čímž donutili ty pozitivisty vidět to, že je to řídící systém, který má neurobiologické charakteristiky, se teprve tehdy dostávají ke slovu, z úvah psychologů a filozofů, zatím s minimem experimentů. A dodneška to, dejme tomu, tuhle tu skutečnost medicína nekoupila ani v pregraduálu, ani v postgraduálu. A je to, myslím, chyba těch sociologů, že si neuvědomují, že tady je určitá tendence ke stádnímu jednání u dvou třetin našich bližních. Když si vezmete Milgramův pokus, který ukázal, že dvě třetiny lidí jsou ochotny podlehnout tlaku nijak významné autority a dělat věci, které by je ani nenapadly a které jsou naprosto zvěrské (v tom případě toho Milgramova pokusu to bylo mlácení 450 volty) ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A co ta jedna třetina? Proč ta smýšlí/cítí jinak?

Radkin HONZÁK, psychiatr:
Já nevím, jak to matka příroda myslela... Pojďme ještě dál než k té jedné třetině. V 60. letech byl jakýsi nesmírně chytrý psychiatr, transkulturální antropolog Ari Kiev, který sjezdil svět křížem krážem, a zjistil, že všude na světě bez ohledu na jakékoliv podmínky (hory, moře, chudoba, bohatství, křesťané, pohané) je jedno procento schizofreniků, 5,5 % těžkých depresí, kterým se tenkrát říkalo melancholie. Dneska zjišťujeme, že mezi námi funguje 1 % osob, které se vyznačují především tím, že nemají strach, a pro které se nabízí ten opuštěný pojem psychopat. Ať je to Dutton, který říká, že jsou psychopati hodní i zlí, anebo pan profesor Blickle od sousedů z Německa, který říká, že jsou toxické a benigní formy psychopatie, tak máme jedno procento těch psychopatů. A teď si vezměte, že co se týče přirozené smečky (tady máme to sociální centrum, někde nahoře), tak kdybychom byli makakové, tak přirozený počet ve smečce je 45, a kdybychom byli šimpanzi, tak 65, a tím, že jsme lidé, tak je to 96. A na to je jeden vůdce, psychopat, jeden schizofrenik a pět depresáků, kteří se někdy můžou zvrhnout do maniodepresí...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Takové je to rozložení...?

Radkin HONZÁK, psychiatr:
Ano, takové je to rozložení. K tomu máme tu třetinu těch, kteří odmítnou tu poslušnost, a ty dvě třetiny, které naopak odmítnou svobodu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Takže je to vlastně všechno normální...?

Radkin HONZÁK, psychiatr:
Všechno je to takhle ‚rozdané‘. A v podstatě, když do toho potom vložíme ta pravidla, myslím si, že bychom bohatě vystačili s desaterem, a to si spousta lidí nemyslí, protože to je příliš jednoduché a příliš přehledné...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co bychom podle vás asi nejvíc chtěli slyšet právě na Nový rok?

Radkin HONZÁK, psychiatr:
Pochopitelně bychom chtěli slyšet, že jsme nejlepší, že sem nepotřebujeme nikoho přijímat, že nepotřebujeme nikomu pomáhat, všichni by měli pomáhat nám, protože my jsme nejlepší. Myslím si, že je opravdu čas na reflexi. Tak se slavilo sto let republiky před 80 lety, kdy generace mých otců byla ochotna položit za tu republiku život. Narukovali... Mě by zajímalo, kolik lidí by bylo za tento státní útvar ochotno jít se někam prát. A emoce... Ano. Tím strachem se nesmírně dobře manipuluje. Naštvali mě všichni moji kolegové (až po jednoho, kterého jsem vyškrtnul a který začal hauzírovat s tím, že Amerika tady organizuje migraci, aby zničila konkurenční Evropu, tomu teda opravdu nevěřím), že mlčeli k těm strašením těmi migranty, když je jich tady plný tucet už dva roky. Zapomíná se na to, že ta první republika, ač měla svůj étos, byla značně sobecká. Po válce byla v Rakousku bída s nouzí a byly výkřiky, abychom jim pomohli, ale to bylo rozbité Rakousko a těm jsme nepomohli. Maďaři nás neměli rádi, protože jsme jim sebrali Horní Uhry; Poláci nás neměli rádi kvůli Těšínsku; Němci nás neměli rádi kvůli těm třem milionům Němců, kteří tady sice měli kulturní svobodu a naprostou volnost, ale politicky byli nula... To sobectví tady je. A to sobectví není výhodné pro spolupráci. Narcismus, který je prázdný (narcis nikdy není sám se sebou vnitřně spokojen, protože ví, že ten jeho obraz je přifouklý), a to pošťuchování Evropy by měly dostat nějaký racionální rámec, a myslím si výchovu ke kritickému myšlení, a ne k tomu sledování těch vůdců...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Po roce, v němž jsme si připomínali celou řadu tzv. osmičkových výročí, bude i ten letošní rok plný vlny významných jubileí, ať už to bude osmdesát let od vypuknutí druhé světové války, nebo třicet let od Sametové revoluce (mimochodem snad mohu prozradit, že vás čeká životní jubileum, pane doktore). Co vidíte jako ten hlavní sociální problém dnešní doby (a možná bych zvolila slovo ‚výzvu‘, abychom nebyli hned na nový rok negativní)?  

Radkin HONZÁK, psychiatr:
Myslím si, že skutečně výchovu ke kritickému myšlení a k určitému racionálnímu postoji, protože tady místo skutečného vlastenectví, které tady bylo, bývalo, je tu nacionalismus.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Myslíte v české společnosti?

Radkin HONZÁK, psychiatr:
Myslím v české společnosti. Rozvíjí se v ní nacionalismus místo vlastenectví. A bylo by potřeba tohle to jasně vymezit a ubrat se zase tím zdravým směrem, a ne se zalíbením sledovat svůj pupek.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
I s tímto přáním vstupujete do roku 2019?

Radkin HONZÁK, psychiatr:
Jo. Jak říkal G. B. Shaw, když k němu přišel pošťák a přál mu, aby se dožil sta let... Jsem strašně zvědavý ještě na spoustu věcí, co se ukáže v těch poznatcích o člověku a o společnosti, takže ještě bych těch dvacet let vzal...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Už desetiletí čtete v našich myslích. Jaký je to podle vás žánr? K čemu byste to přirovnal?

Radkin HONZÁK, psychiatr:
Mně se hrozně líbil Ota Gregor, kterého jsem měl tu čest zavolat, když jsem začal učit po 90. roce, a Ota byl šestnáctý ročník, ale byl jedním z nejoblíbenějších kantorů mezi těmi mediky, protože on zahájil ta praktika tím, že přišel v čepici Sherlocka Holmese s velkou lupou, a tvrdil, že medicína je nejblíž detektivnímu konání. A skutečně to chce určitou dávku zvědavosti, protože každý člověk přichází se svým specifickým příběhem. I když jsou nemoci určitým způsobem zobecněny (to, čemu se v angličtině říká illness a co se do češtiny trošku toporně předkládá pojmem ‚stonání‘), tak ten způsob, jakým člověk prožívá ten změněný zdravotní stav, je výsostně individuální. Takže s každým máte jiné prožitky, jiné choroby, i když má tytéž, a taky někdy jiné vyústění, ne vždycky dobré... A chtěl bych víc těch lepších.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A co přispěje ke zklidnění naší duše?

Radkin HONZÁK, psychiatr:
Lidé. To už říkal Mesmer. Ze všech sil, které působí na člověka, na něj nejsilněji působí zase jenom člověk. Myslím si, že vrátit se do toho, že si lidé sednou a povídají...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Tak ať je ten nový rok 2019 plný nejenom zdraví, štěstí, ale i dobrých skutků a dobrých lidí kolem nás. Děkuji za rozhovor. Naším hostem na Nový rok byl doktor Radkin Honzák, přední český psychiatr a také bloger.

Radkin HONZÁK, psychiatr:
Děkuju moc. Děkuju. A všecko dobré!

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zita Senková se připojuje a přeje příjemný poslech dalších pořadů.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.