Přepis: Jak to vidí Petr Slinták – 25. srpna

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý přeje Zita Senková. Ani dnes nebude tato půlhodina bez toulek světem. Jsem ráda, že dnešní pozvání přijal Petr Slinták, dokumentarista. Dobrý den.

Petr SLINTÁK, dokumentarista
--------------------
Dobrý den a děkuji za pozvání.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy se, pane Slintáku, zajímáte o život našich krajanů na území bývalé Jugoslávie. Kde všude žijí do dnes?

Čtěte také

Petr SLINTÁK, dokumentarista
--------------------
Je to nejen na území bývalé Jugoslávie, ale jak většina lidí zřejmě ví, většina posluchačů, také v Rumunsku, v rumunském Banátu, kam také dobrodružnější cestovatelé rádi zavítají. A potom jednu vesnici s českou minoritou dokonce nalezneme i v Moldávii. Čili taky v oblasti, kde se mluví rumunsky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže Balkán, mohli bychom říct.

Petr SLINTÁK, dokumentarista
--------------------
Takže Balkán.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hm. Jak se lišily ty jednotlivé kolonizační vlny? Kdy a jak a proč se vůbec naši krajané ocitli právě na Balkáně?

Petr SLINTÁK, dokumentarista
--------------------
Pro to, abychom si to přiblížili, si musíme představit mapu Evropy v 18., 19. století s velkou rakouskou monarchií, Velkou říší, která si musela bránit ty své hranice a hranice na jihovýchodě rakouské monarchie byly velmi citlivé, protože se vlastně dotýkala Osmanské říše. A to byl také důvod, proč toto území bylo kolonizováno. Po těch turecko-rakouských válkách byly velké oblasti vylidněny a bylo potřeba tam dostat nové osadníky, protože řada těch oblastí byla úrodná, zajímavá i zemědělsky, takže se tam od toho 18. století přes to 19. začaly postupně v různých vlnách usazovat lidé jak německy mluvící, tak lidé ze Slovenska, lidé z českých zemí a těch vln bylo několik. Pokud jde o Čechy, tak ti tam začali přicházet ve větším množství v první polovině 19. století, to je záležitost dnešního rumunského Banátu a srbského Banátu a v druhé polovině 19. století pak záležitost Bosny.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kolik Čechů v rámci těch několika vln jaksi odešlo na Balkán?

Petr SLINTÁK, dokumentarista
--------------------
Byly to stovky a tisíce. Ty vlny byly rozličné, rozličně silné, ale skutečně v té polovině toho 19. století se jednalo o tisíce lidí, kteří teda směřovali především do toho Banátu. Tam je, nastala vlastně specifická situace, že v tom rumunském Banátu přišli do prostředí dosti nehostinného, prostředí, kde byly hluboké lesy, takřka až bych řekl pralesy a bylo velmi pro ně těžké i přes ty císařské úlevy krajinu kultivovat a nějak se tam usadit. A to byl také důvod, proč se vlastně někteří z nich vydali do nížin a usadili se na dnešní Vojvodině, v dnešní republice Srbské v okolí městečka Bela Crkva, kde jich je dnes kolem 2-3 tisíc.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže tam byli a do dnes jsou řekněme nejlepší podmínky?

Petr SLINTÁK, dokumentarista
--------------------
Tam jsou pro život velmi dobré podmínky, rozhodně lepší než v těch rumunských horách, které přesto, že jsou krásné, opravdu nádherné rumunské Karpaty nad Dunajskou soutěskou, tak přece jenom ta Vojvodina je oblast, která je zemědělská, je tam kvalitní půda, je tam dobré podnebí. Čili pro tu jejich zemědělskou činnost a základní obživu to byla mnohem jednodušší situace. A to je také vlastně důvod, proč dneska se ty rumunské vesnice vylidňují, zatímco na té Vojvodině ti Češi převážně zůstávají. Je to i proto, že jsou mnohem více asimilovaní s tím srbským obyvatelstvem, na rozdíl teda od těch Čechů v Rumunsku, kde přece jenom ty enklávy byly uzavřenější.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak to tedy, pane Slintáku, vypadá ve Vojvodině?

Petr SLINTÁK, dokumentarista
--------------------
Je to žírná zemědělská oblast, jak jsem říkal. A co se týče toho městečka Bela Crkva, tak to leží nedaleko Dunaje, nádherného majestátného Dunaje, který se kousek odtud vlévá, nebo vtéká do takzvané Karpatské soutěsky, která končí vlastně u přehrady nazvané Železná vrata, to byl společný projekt Rumunska a Jugoslávie v 60. letech. A díky vlastně této přehradě je tam ten Dunaj vzedmutý a je to opravdu široká řeka, takřka má člověk pocit, jako kdyby stál někde u mořské zátoky, když přijde ke břehu Dunaje. Čili je tam krásná ta scenérie nejenom toho Dunaje, ale i v pozadí vlastně těch Karpatských hor. Samotná ta Vojvodina je převážně tedy plochá, ale tam už se začínají zvedat vlastně ty kopečky a v zásadě je to zemědělsky obhospodařovaná země.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kdybychom to srovnali s rumunským Banátem, který také velmi dobře znáte, máte to tam celé procestované, jsou ty podmínky, je ta Vojvodina lépe dostupná?

Petr SLINTÁK, dokumentarista
--------------------
Určitě, je to dáno i tím že vlastně Vojvodina, nebo Bela Crkva jsou poměrně nedaleko hlavního města bývalé Jugoslávie, dnes Srbska, Bělehradu. Ten je vzdálen kolem 100 kilometrů od této oblasti, což je samozřejmě velké plus pro jakýsi kontakt s civilizací, s ekonomikou. Na rozdíl teda od těch rumunských vesnic, které naopak byly vlastně velmi vzdálené od těch průmyslových center Rumunska. Čili je to zásadně odlišná situace. A i po té druhé světové válce se vlastně v této oblasti až do těch 80. let, do konce 80. let žilo velmi dobře. Lidé tam byli spokojeni. To zemědělství tam fungovalo, na tom tedy družstevním principu těch socialistických podniků, ale vlastně, když došlo k těm rozbrojům v rámci Jugoslávie, rozpadu společného jugoslávského trhu, tak to velmi negativně ovlivnilo tamní situaci. To zemědělství se rozpadlo, rozdrobilo a vlastně dnes tam ti rolníci žijí v mnohem větší nejistotě. Na druhou stranu nestrádají tak, jako třeba lidé v těch rumunských horách, protože si mohou vypěstovat kvalitní potraviny a dokáže je to uživit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dokumentarista Petr Slinták a jeho pohled na českou menšinu na Balkánu.

/ Písnička /

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak se žije Čechům na Vojvodině a v Bosně, o tom v Jak to vidí vypráví dokumentarista Petr Slinták. My jsme si povídali zejména o Vojvodině, tedy o našich krajanech na území Srbska dnešního. Kolik českých obcí tam vůbec najdeme?

Petr SLINTÁK, dokumentarista
--------------------
Je to to městečko Bela Crkva, Weiskirchen v němčině, do dnes tomu vlastně říkají Weiskirch, které je ovšem mnohonárodnostní. Žijí tam tedy jak Češi, tak Srbové, rumunská menšina i zbytek Němců, jejichž převážná většina odešla po druhé světové válce. Ovšem právě ti Němci, toto německé etnikum dodalo tvářnost této oblasti i tomu městu. Takže, když tam přijedete, tak vlastně ty stopy německé kultury a kolonizace jsou tam do dnes patrné, jsou tam krásné domy z 19. století, dobře vystavěné velké statky. Problém je v tom, že když oni vlastně odešli, tak tam místo nich přišli lidé z jižních částí Jugoslávie, z Makedonie, Hercegoviny, z těchto oblastí, kteří neměli zkušenost s tím stylem hospodaření, jaký tam prováděli ti Němci. To je také důvod, proč vlastně po té druhé světové válce nastal určitý úpadek. Dřív tam byly velké plochy vinohradů, dnes jsou tam jenom zbytky, spíš se daří pěstování jablek, ale ta tvářnost té německé kultury je tam stále patrná, především díky architektuře. Pokud jde o další vesnice, vedle Bele Crkve je to vesnice Kruščice, která má asi 600 obyvatel a polovina z nich je českého původu, nebo tedy čeští krajané, potomci českých krajanů. Pak je tam vesnička Češko Selo, ta je nejmenší. Žije tam dnes asi 50 obyvatel, dříve to bylo více, přes 200. A ta je v podstatě ryze česká. Ale jak říkám, ta v reálu vymírá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hlásí se krajané ke svým kořenům, pane Slintáku?

Petr SLINTÁK, dokumentarista
--------------------
Hlásí se. Asi ne tak intenzivně jako další minority v té oblasti, ale určitě, protože je to i podporováno ze strany České republiky, Česká republika tam dotuje tu kulturní činnost, nějakou drobnější výstavu společných zařízení. Čili v Češkom Selu existuje malé muzeum, v Bele Crkvi existuje Česká beseda, takový malý kulturní dům, je tam taneční kroužek, pořádají se různé výlety, také občas do České republiky a různé i místní folklórní akce. Zajímavé je, že vlastně o toto dění se zajímají i samotní Srbové a jejich děti, protože ta podpora kultury místní kvůli ekonomické krizi není tak velká ze strany srbského státu a proto vlastně oni využívají tu příležitost, že se vůbec něco děje a dokonce i Srbové své děti posílají do kurzů češtiny, protože v tom spatřují určitou příležitost vlastně, jak jim do budoucna prospět díky navázání kontaktů, získání stipendií na školy a tak podobně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže udržují si jazyk i kulturu?

Petr SLINTÁK, dokumentarista
--------------------
Jazyk, s tím je to složitější. V tomto má to tu Rumunsko výhodu, protože rumunština je románský jazyk, čeština slovanský, kvůli tomu, že v Jugoslávii se samozřejmě mluvilo srbochorvatsky nebo srbsky, tak se jedná o styk dvou slovanských jazyků, češtiny a srbštiny, to znamená, že ty oba jazyky se mnohem více prolínají i v mluvě těch krajanů a ta asimilace je tam mnohem větší, než tedy, co se týče krajanů v Rumunsku a bohužel ta nejmladší generace ta češtinu takřka nepoužívá. Asi rozumí, ale s tou praktickou komunikací už je to, už je to horší. Z toho důvodu tam také zajíždí český učitel pravidelně, toho dotuje tedy Česká republika. Ovšem zájem o jeho výuku a o jeho kurzy, bych řekl, je dosti vlažný.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je více vřelý v Bosně u našich krajanů? Protože i tam jste zjišťoval a natáčel.

Petr SLINTÁK, dokumentarista
--------------------
Bohužel, bohužel. Čim víc jdeme na západ, tak ta situace je v tomto ohledu horší. V té Bosně jsou ti čeští krajané ještě mnohem více asimilovanější. Je to dáno také tím, že oni tam byli více roztroušeni, přicházeli tam v pozdějších kolonizačních vlnách a v ne takovém počtu. A tam málokdo už dnes umí česky, byť se hlásí k těm českým kořenům, účastní se třeba nějakých kulturních akcí. Tak ta čeština tam velmi, velmi skomírá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kde tam v Bosně najdeme naše krajany?

Petr SLINTÁK, dokumentarista
--------------------
Je to na několika místech. Především je to v té dnešní Republice Srbské, což je jedna ze dvou částí Bosny a Hercegoviny. Druhá část je Federace Bosny a Hercegoviny. Vlastně obě tyto části tvoří konfederaci a tam jsou usazeni především kolem hlavního města této republiky srbské Banja Luky. Konkrétně bych mohl jmenovat Priedor, Novou Ves, Prnjavor, nebo Mačino Brdo. To jsou místa, kde Čechy najdeme. Někteří z nich, jak jsem řekl do dnes česky mluví, ale většina z nich bohužel ne. Já jsem tedy osobně navštívil Banja Luku, Mačino Brdo a Novou Ves. Nová Ves ta leží při hranicích s Chorvatskem, se Slavonií v krásném opravdu zemědělském kraji, takovém zeleném, krásně působícím a žírném a tam je vidět, že tam ta komunita v minulosti žila. Je tam kostelík, je tam vlastně takový malý kulturní dům, občas se tam pořádá i nějaká akce. Bohužel skomírá to na tom, že mladí lidé kvůli ekonomické krizi se z těch vesnic stěhují do větších měst a tam jsou samozřejmě také asimilováni.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To vlastně, promiňte, platí, co se týče jaksi té migrace, nebo emigrace i u Banátu. V podstatě asi bychom mohli říct, u všech těch míst a současných republik, kde žijí naši krajané v zahraničí na Balkáně.

Petr SLINTÁK, dokumentarista
--------------------
To určitě, u toho Banátu ovšem je to migrace jiného typu, protože tam lidé odcházejí přímo do České republiky. Kdežto na té Vojvodině a v Bosně je to spíš migrace vnitřní, kdy odchází buď do Bělehradu, do Nového Sadu, do Banja Luky, nebo Sarajeva...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Předpokládám, promiňte, za prací.

Petr SLINTÁK, dokumentarista
--------------------
Samozřejmě za prací, za vzděláním a málokomu už se pak chce vracet vlastně do těch vesnic, protože s tím zemědělstvím je to potíž obecně, bych řekl, v celé Evropě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když jste hovořil o tom, jak vypadají ty vesničky, tak poznáme třeba možná podle architektury, nebo podle něčeho jiného, že tam žijí čeští krajané?

Petr SLINTÁK, dokumentarista
--------------------
Já bych řekl, že ano. Pokud jde o Vojvodinu, tak já jsem několikráte navštívil Čečko Selo, koneckonců jsem tam natočil i radiodokument pro Český rozhlas s názvem Kantorem na Vojvodině a tam ta vesnice to je v podstatě, když bychom došli do nějaké české vesnice před 100, 150 lety, nízké baráčky v řadě vedle sebe, kostelík, je tam náves, pasou se tam v okolí krávy. Čili ta vesnice žije tímto zemědělským životem a opravdu to odpovídá těm obrázkům starých vesnic jako z maleb Josefa Lady.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co jste se, pane Slintáku, dověděl, od místního kantora?

Petr SLINTÁK, dokumentarista
--------------------
Velmi řadu zajímavých věcí, především o tom těžkém postavení vlastně učitele, který tam přichází a má za úkol nejen tedy vyučovat češtinu, ale i nějak kulturně pozvedávat to místní dění. Pro něho to byla už ta životní zkušenost, on tam přijel z celou rodinou, jinak žije někde u Prahy, už se i vrátil do České republiky, ale pobýval tam rok a sám si to v posledku vlastně pochvaloval, protože tam například se mu podařilo ty lidi zaktivizovat, pokud jde o divadelní činnost, založili tam nějaký divadelní kroužek, zpívalo se tam, občas se uspořádala nějaká ta kulturní akce v té České besedě ve Weiskirchenu. Ta jeho zkušenost prostě i přesto, že se tam občas dostával do různých sporů a konfliktů. Ono bohužel i ti krajané se dokáží pohádat i navzájem, někdy tam se vytváří takové různé zájmové skupiny, ale i přesto je výborné teda, že se tam snaží něco tedy pořádat a že ta mládež, alespoň na té Vojvodině o tyto akce zájem má.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká v dnešním vydání Jak to vidí na Dvojce dokumentarista Petr Slinták.

/ Písnička /

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dokumentarista Petr Slinták je hostem prázdninového vydání pořadu Jak to vidí. Hovoříme o české menšině na Balkánu. Jak našim krajanům do života zasáhla občanská válka? Vůbec rozpad bývalé Jugoslávie?

Petr SLINTÁK, dokumentarista
--------------------
Pokud se podíváme na obě komunity, jak tu vojvodinskou v okolí Weiskirchu, Bele Crkvy, tak tu bosenskou, tak samozřejmě ta bosenská byla ovlivněna mnohem víc. Přece jenom v tom Srbsku se toho tolik nedělo krom bombardování Bělehradu, nebo blízkého městečka Vršac, kde byla bombardována televizní věž, ale tam vlastně byli daleko od toho epicentra bojů, čili těm Čechům na Vojvodině se zas tak moc nestalo. Vlastně ty dopady války byly až sekundární v tom smyslu, že se tam rozpadl ten místní průmysl, ztratil se odbyt, rozpadl se velký jugoslávský trh a je to velká škoda. Když tam přijíždíte, tak míjíte ty opuštěné areály bývalých různých provozů, které fungovaly a dnes už nefungují. Dokonce i železnici tam zrušili, která vedla železniční trať z města Vršac. Pokud jde o tu Bosnu, tak ta situace byla ještě složitější, protože vlastně ti Češi se tam dostali skutečně do soukolí těch bojů, tam v okolí Banja Luky se bojovalo v okolí těch vesnic. Do dnes, když tam projíždíte, tak vidíte v krajině vypálené prorůstající objekty, které jsou tam zanechány už řadu let a působí to velmi stísněně. Jistě tam docházelo i k nějakým vyřizování účtů, k různým čistkám, lidé moc o tom nechtějí mluvit, moc se k tomu nechtějí vracet, ale je tam ta jakási bolest stále patrná. Ti Češi to měli vlastně o to složitější, že vlastně k nikomu pořádně nepatřili v tom konfliktu, nebyli vlastně Srby, ani Chorvaty, ani těmi Bosňáky, nebo bosenskými muslimy a vlastně i ta situace byla taková nejistá. Já jsem neměl tolik času, takovou možnost to propátrat do hloubky, ale mám takový vlastně námět, takovou ideu zpracovat to pro Český rozhlas jak radiodokument, jako téma, tak snad se mi podaří do to oblasti vrátit a snad se mi tento projekt podaří realizovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaké je vůbec postavení Čechů? Ať už v Srbsku, nebo v Bosně a Hercegovině. Možná jste už teď částečně vysvětlil.

Petr SLINTÁK, dokumentarista
--------------------
Řekl bych, že dnes je to postavení dobré. Jednak i ty vlády, tyto české, nebo obecně minority poměrně podporují. Na Vojvodině mají tu Českou besedu, Matici českou. Co se týče Bosny, tak tam jsou Češi také v Sarajevu, kde mají významné i kulturní pozice a Čechů, nebo potom u Čechů si tam do dnes ctí, protože Sarajevo je významně ovlivněno tím příchodem Čechů. Do dnes tam můžete natrefit na krásné budovy, které tam vybudovali čeští architekti, Češi tam byli velmi aktivní v 19. století, na začátku 20. století a často to byli velmi tedy schopní lidé, kteří tam zanechali dobré stopy. Čili když se řekne Čech a řeknete to v Bosně, nebo v Srbsku, tak povětšinou je to přijímáno velmi pozitivně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co na vás udělalo největší dojem na těch vašich cestách za krajany?

Petr SLINTÁK, dokumentarista
--------------------
Mě jako Bosna velmi zaujala svou krásou, svojí přírodou, Sarajevo, to je takový, jak se říká malý Jeruzalém, kde se stýkají různé kultury, takže i to střetávání těchto stylů je tam patrné. Vlastně celá ta bývalá Jugoslávie byla opravdu pestrá a krásná země a nebýt té občanské války, která tam proběhla, tak by to si troufám tvrdit, byla jedna z nejzajímavějších zemí dnešní Evropy. Ta je stále samozřejmě zajímavá a je dobré se tam podívat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Určitě tak učiníte, jak vás znám, pane Slintáku. Jak naši krajané, ale možná i vůbec všichni lidé, ať už v Srbsku, nebo v Bosně, jak jste s nimi hovořil, povídal si, vidí svou budoucnost?

Petr SLINTÁK, dokumentarista
--------------------
Tam záleží právě, kdo v jaké pozici, kde bydlí, jestli má práci, jestli nemá práci, v podstatě řekl bych na té Vojvodině i v té Bosně jsou nějak smířeni s tím, že asi dojde k té úplné asimilaci do té místní společnosti. Ti mladí bohužel ten zájem o tu kulturu a o ten jazyk už nemají tak velký. Oni samozřejmě věří, že ta ekonomická situace se pozvedne, že ty jejich země vstoupí do Evropské unie a padnou nějaké byrokratické zábrany. Takže nepředpokládám, že by tam docházelo k nějaké velké emigraci z těchto oblastí. Spíš se rozplynou v té tamní společnosti a tu českou kulturu, ty české kořeny budou vnímat více pasivně než aktivně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A vy to budete nadále mapovat.

Petr SLINTÁK, dokumentarista
--------------------
Budu se snažit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dokumentarista Petr Slinták, host dnešního vydání pořadu Jak to vidí. Děkuji moc za vaše postřehy a přeji hodně štěstí a krásné cesty.

Petr SLINTÁK, dokumentarista
--------------------
Děkuji za pozvání.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na slyšenou se těší Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.