Přepis: Jak to vidí Petr Slavík – 20. srpna

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dnešní pozvání přijal fotograf Petr Slavík, dobrý den, vám přeji.

Petr SLAVÍK, fotograf
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Fotograf šelem a divočiny měla bych upřesnit. Vy s oblibou říkáte, že kdyby lvi a tygři pobíhali po nábřeží v Ústí nad Labem, odkud jste k nám přijel, tak byste vlastně ani nefotil v zahraničí, ale doma.

Čtěte také

Petr SLAVÍK, fotograf
--------------------
To je pravda, ale lvi nám po nábřeží nepobíhají. Máme tam spoustu cyklistů, protože tam máme krásnou cyklostezku, ale jak jsem říkal, lvi tam nejsou, a proto se museím sebrat a odletět na jiný kontinent, kde zvířata, respektive velké šlemy mohu najít.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste se před pár dny vrátil z brazilského Pantanalo. Sledovala jsem vaše fotografie na Facebooku. Tam vám cestu zkřížili krokodýli?

Petr SLAVÍK, fotograf
--------------------
To nebyli krokodýli, to jsou kajmani žakaré, kteří jsou typičtí pro tuhle oblast. Ta populace je tam hodně silná, ale hlavním cílem byl Jaguár, vládce vlastně pantanalský bažin. Měli jsme na jaguáry obrovské štěstí, během šesti dnů jsme viděli sedm rozměrných zvířat včetně dvou asi ročních mláďat, ale počasí bylo naprosto příšerný. To nikdo z místních nepamatuje takové počasí. Neustále pršelo a bylo 10 stupňů, a pokud máte strávit v tomhle tom počasí celý den na řece, tak musím říct, že jsme se vraceli opravdu vymrzlí a že potom je ideální ta slivovice, kterou si člověk přiveze s sebou v rámci desinfekce, tak tady fungovala i o tom, abychom se trošku zahřáli.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste, pane Slavíku, začínal, kdybych použila vaše slova, něco jako tulák nebo to byly takové toulky za přírodou, zvířaty, postupně jste jaksi vyšperkoval logisticky všechny ty vaše expedice. Jak se vůbec tvoří plán takové cesty, který je velmi náročný, asi jediné, na co se člověk nemůže připravit, jsou výkyvy počasí.

Petr SLAVÍK, fotograf
--------------------
První věcí je, vědět, za jakým druhem chcete jet. Pak samozřejmě člověk si za léta, co jezdí, vytvoří kontakty po celém světě, takže je schopen se buďto poradit s někým, kdo už v té oblasti byl, anebo zná člověka přímo, který se tam pohybuje, který vlastní třeba loď nebo funguje jako tour operátor. Takže vy vyjednáváte tyhle věci s místním člověkem, s místní agenturou, protože potřebujete někoho, kdo má dostatečnou znalost místního prostředí, aby vy jste se mohla soustředit pouze na to fotografování.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Máte oblíbená místa, kam se rád vracíte?

Petr SLAVÍK, fotograf
--------------------
Mám. Já miluji Afriku, jako kontinent a kdybych měl jmenovat jedno místo, jeden stát na africkém kontinentě, tak je to určitě Botswana, zvláště teda delta Okavanga, a potom ta severní část té planiny nad deltou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Proč šelmy? Čím vás šelmy fascinují?

Petr SLAVÍK, fotograf
--------------------
Já si myslím, že fascinují téměř celé lidstvo. Když se podíváme na různé automobily a boty a značky a reklamu, tak buď prodává krásná dívka nebo šelma, tak ta fascinace šelmou je pro lidstvo typická po staletí. Myslím si, že je to směs strachu a obdivu. Já, když pracuji, někdy se mi daří pracovat i s kontaktními šelmami, tak tam ovšem ten strach člověk musí absolutně odbourat, protože to zvíře ten strach z vás nesmí cítit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak odbouráváte takový strach, jak se pracuje s kontaktní šelmou? Je to šelma ochočená nebo co to znamená?

Petr SLAVÍK, fotograf
--------------------
Většinou jsou to šelmy připravované pro natáčení filmů anebo přímo pro fotografování, asi nejslavnější vůbec zvíře filmové je hollywoodský Bard Beer, natočil asi 32 filmů a já jsem teď na podzim, loni na podzim v Montaně vlastně pracoval s podobným medvědem 380 kilovým grizzlym a když s ním jdete na procházku, tak je to neuvěřitelný zážitek.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To musí být úžasný. Teď si vzpomínám, že před pár lety jsem měla ve studiu také tříměsíčního tygra. Myslím, že dnes bych se s ním už asi nepomazlila. Fotit divoká zvířata, pane Slavíku, to asi není pro každého. Co všechno to obnáší?

Petr SLAVÍK, fotograf
--------------------
Neřekl bych, že ne pro každého. Abyste dělala svoji práci dobře, musíte ji milovat. A fotografování zvířat nepatří jen to cvaknutí tý spouště, toho fotoaparátu, ale když se to povede, je na konci hezká fotka v příjemném světle, na kterou se rád díváte, ale nejsou tam štípance od komárů, není tam prach, není tam slunce. Vlastně fotit tygry před třemi měsíci, bylo 53 stupňů v Indii, vrcholné období sucha, tak to na té fotografii vidět není. Ta fotografie je většinou výsledkem x dnů či hodin strávených v divočině čekáním nebo ježdění autem, pokud budeme mluvit o africkém safari.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na koho a na jaké zvíře, šelmu, jste nejdéle čekal, která vám dala nejvíce zabrat?

Petr SLAVÍK, fotograf
--------------------
Já měl největší problémy s levhartem. Protože se mi podařilo první fotografii, kterou jsem byl ochoten ukázat veřejnosti, pořídit po pěti letech. To jsem jezdil do Afriky, přestože jsem do té doby se s levhartem potkal několikrát, tak to nebylo tak, aby ta fotofrafie k něčemu vypadala a nakonec to vzniklo úplně náhodou, že se nám porouchal v té severní Botswaně džíp. Čekali jsme na náhradní díly a já jsem dalekohledem pozoroval okolí a našel jsem nádherného dospělého samce.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je to trošku o štěstí.

Petr SLAVÍK, fotograf
--------------------
Je to o štěstí, ano. Levhart je duch a ukáže se vám, jenom když chce.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Doufám, že se vám ukáže i ten sněžný, protože na něj ještě čekáte.

Petr SLAVÍK, fotograf
--------------------
Na něj čekám stále. Já jsem se o něj už jednou pokusil, bohužel tedy bezvýsledně, ale nevzdal jsem to.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Čím to je tak těžce, jaksi dostižitelný tento sněžný levhart? Bylo to tak obtížné?

Petr SLAVÍK, fotograf
--------------------
Biotopem, místem, ve kterém žije, protože žije vysoko v horách, má absolutně dokonalé mimikry, perfektní zbarvení a pohybuje se tak v náročném terénu, že on to údolí překoná za řekněme pár minut a vy to půjdete dva dny, pokud vůbec budete schopna to údolí přejít, pokud ten terén nebude tak náročný, že to budete muset vzdát.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže fyzickou přípravu to vyžaduje. Ke lvům se dostaneme hned po písničce, ve které ostatně také zazní.

Petr SLAVÍK, fotograf
--------------------
Určitě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pane Slavíku, jaká byla, pokud si vzpomenete, řekněme, nejkratší vzdálenost vás a vašeho fotoaparátu a nějaké šelmy?

Petr SLAVÍK, fotograf
--------------------
Nejkratší vzdálenost, to si vzpomínám velice přesně, bylo několik centimetrů a bylo to, jak jsem zmiňoval v té Montaně, kde jsem fotil grizzlyho, protože já jsem si vymyslel snímek, že jsem chtěl vyfotografovat šelmu zespoda. Inspirací mi byl film Medvědi režiséra Annauda, kde je scéna, kdy medvěd přichází pod převis, kde si lovec nabírá vodu z tekoucího vodopádu a medvěd vlastně na něm předvádí to své dominantní chování, hází na něj písek a řve mu do tváře. Já jsem si říkal, že by to byly úžasné fotky. Domluvil jsem se s jedním člověkem, který připravuje medvěda, jmenuje se Adam, pro podobné scény, pro film, takže jsem si pod medvěda musel lehnout, aby to bylo reálné. Je zajímavé, že přes objektiv vy úplně nevnímáte tu vzdálenost reálně a pak když se podíváte, sklopíte ten foťák, a koukáte se medvědovi přímo do obličeje a tečou vám sliny na ruce, tak je to fajn.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je to fajn? To bych chtěla zažít. Vy máte krásnou vizitku a na ní v objetí dvě malá lvíčata, bílého a klasického, malého lva. Ti bílí lvi, to je ale rarita.

Petr SLAVÍK, fotograf
--------------------
Ti bílí lvi, já jsem na poznání jel fotit do Mamatau, což je záchranná stanice pro bílé lvy, kde se snaží je množit, je to v Jihoafrické republice. Jinak ve volné přírodě dnes tuším bílého lva vůbec nepotkáte. Je jich několik set kusů po různých zařízeních jako jsou zoologické zahrady a soukromé chovy. Vůbec prvně tuším, že byli spatřeni asi 1938 v oblasti Timbawati, odkud pochází a dodnes je vlastně vědecký svět rozdělený. Někdo tvrdí, že bílý lev nemůže ve volné přírodě díky zbarvení vůbec přežít. Někdo tvrdí, že ano, ale ti lidé, kteří je viděli první, ti běloši, kteří je viděli první, tak je viděli ve volné přírodě, tudíž ta šelma musí být schopna přežít ve volné přírodě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak na vás vůbec reagují zvířata na focení, pokud o tom vědí, pokud je ta vzdálenost skutečně minimální nebo velmi krátká.

Petr SLAVÍK, fotograf
--------------------
To, co jsem zmínil, tak medvěd na to byl zvyklý, je to jeho práce, v uvozovkách.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Neříkejte, že vám zapózuje.

Petr SLAVÍK, fotograf
--------------------
On pózuje, on má to své chování nacvičené, takže na různé povely on předvádí různé druhy chování, jeho přirozeného chování, tady to byla zrovna agrese nebo výhrůžka, pokud se jedná o volnou přírodu, tak tam člověk samozřejmě do takové blízkosti k šelmám jít nemůže, protože to není úplně zdravé, pokud se třeba konkrétně pohybujete mezi medvědy, ať už je to Aljaška nebo Kamčatka, a tak je potřeba si dávat pozor na to, jakým způsobem se chovají, protože každé zvíře vám většinou dopředu dá najevo, že byste měla ustoupit nebo že ho vaše přítomnost obtěžuje a vy byste takové znamení měl poslechnout a vzdálit se.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pokud ovšem se nestane to, co teď, nevím jestli to bylo v Botswaně, se slonice najednou rozeběhla.

Petr SLAVÍK, fotograf
--------------------
To byl jeden z nejvíc adrenalinových zážitků, které jsem v přírodě zažil. Šlo o útok sloní samice na můj džíp a to o útok zcela nečekaný. Dodnes nevím z jakého důvodu ta slonice na ten džíp zaútočila. Viděli jsme stádo s mláďaty, které přecházelo přes cestu. Nechali jsme mu přes sto metrů odstup, aby v klidu přešlo, protože samozřejmě samice, které mají mláďata, jsou nervózní a neproběhlo tam ani troubení v klidu, prostě přešli přes cestu a najednou jsem se otočil a vidím, jak létají keře a zcela potichu bez troubení, které je pro sloní útok ten první, tu první fázi běžné. Slonice běžela na džíp, začal jsem křičet na řidič, ať jede. Začaly se nám protáčet kola v tom písečném povrchu cesty. Naštěstí jsme slonici ujeli, která nás pronásledovala téměř sto metrů ještě, což opět není tradiční chování nebo běžné chování. Druhý den si zlomila kel a další džíp z toho kempu, kde jsem byl ubytovaný, takže pravděpodobně bude muset dojít k odstřelu té slonice, protože jakmile jednou zaútočí, je jasné, že to bude opakovat znovu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zpětně jste se třeba dozvěděli, nebo když jste přemýšleli, co mohlo být za tím nečekaným útokem nebo chováním té slonice?

Petr SLAVÍK, fotograf
--------------------
Může to být psychická porucha, která je běžná jak u lidí, tak u zvířat, protože ten důvod jsme hledali opravdu marně, protože v té oblasti, která je privátní rezervací, tak se nestřílí po desetileté, takže nějaká špatná zkušenost spojená s pytláctvím a autem asi nepřipadá v úvahu, že by ta slonice migrovala z oblastí, kde se to děje, je nepravděpodobné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Někdy ale také stačí malé otravné lvíče.

Petr SLAVÍK, fotograf
--------------------
Otravné lvíče ano, to je příběh z dolní Zambezi. Když máte zaplacený privátní vůz jen pro sebe v kempu, tak ho můžete využívat celý den. Nejste omezena tím ranním a odpolední cestou za zvířaty. A my jsme našli nádhernou smečku lvů, která měla jedno lvíče pouze. Ty dvě, to jsem se dozvěděl, zemřeli, zahynuli. A my jsme během dne zastavili u té smečky a jak se zvířata vlastně přemisťovala, tak jsme se najednou ocitli uprostřed té smečky a kdo kdy viděl lvy během dne, tak může potvrdit, že to zrovna nejsou akční zvířata v tuhle chvíli, když je teplo, tak se různě povalují a jen to lvíče bylo akční i v těch poledních hodinách a otravovalo všechny a včetně samce, tahalo ho za hřívu, za ocas a když prostě nikdo nereagoval z té smečky, tak zjistilo, že tam je to naše auto, a teď jde přímo k tomu našemu autu a to je auto, které nemá ani dveře, je otevřené bez střechy, nemá ani dveře. A tak v duchu přemlouváte to lvíče, aby se otočilo a šlo pryč, protože samozřejmě následuje maminka. Lvíče se přiblížilo k přednímu kolu toho vozu a naštěstí mu pravděpodobně ten vůz smrděl naftou, olejem, tak uteklo. Ale maminka, která se vydala za ním, tak neuhnula. Šla přímo vlastně po té straně, kde já jsem seděl vedle řidiče a procházela vedle mě tak na půl metru, tedy v tom okamžiku, kdy vás míjí, kdy byste se jí mohla dotknout, tak otočí tu velikánskou hlavu s tou zjizvenou tváří z těch bojů, šarvátek a lovů a upře na vás ty jasný, žlutý oči, ve kterých je vlastně ukryta celá Afrika, celá divočina, a to je okamžik, kdy zkameníte.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale asi jste nefotil.

Petr SLAVÍK, fotograf
--------------------
Ne, já jsem držel fotoaparát na kolenou a vzhledem k tomu, že jsem měl nasazený dlouhý objektiv, tak ani nešlo fotit, protože už byla moc blízko.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dívám se na skupinovou fotografii, vy a trio gepardů. Kde vznikla tato fotografie?

Petr SLAVÍK, fotograf
--------------------
To je fotografie, kterou pořídila Marlis Van Firen. Já jsem s ní jel dělat rozhovor do Namibie. To je žena, která vlastní pořad na kanále o zvířatech.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ochránkyně zvířat.

Petr SLAVÍK, fotograf
--------------------
Ochránkyně zvířat také. A já musím říct, že mojí první láskou byla Joy Adamsonová, tedy respektive její představitelka a ve filmu a poté jsem obdivoval všechny ty ženy, které jezdily do Afriky a snažily se o záchranu, různých druhů, ať už to byla Dian Fosseyová nebo Joy Goodallová, bohužel Joy i Dian jsou po smrti. Obě dvě byly zavražděny. Joy Goodallová tu jsem minul v Karlových Varech, což mě strašně mrzelo a Marlis van Firen je novou generací žen stejného typu jako byla Joy Adamsonová, ona se snaží o navrácení velkých šelem do volné přírody, speciálně gepardů a levhartů, má velikánskou farmu kousek od Windhoeku, kde vlastně šelmy, které jí někdo přiveze nebo jsou, dostanou se k ní zraněná ta zvířata, tak ona se snaží potom je pustit zpátky do volné přírody a je úspěšná v neuvěřitelných 83 %.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
My sice nezažíváme v současnosti nějaké masové vymírání druhů jako kdysi. Nicméně vy máte obrovské zkušenosti z celého světa. Věnujete se šelmám, i vlastně druhům ohroženým, jak jsou na tom, jak vidíte vlastně budoucnost těchto druhů zvířat?

Petr SLAVÍK, fotograf
--------------------
To je otázka spíš na vládu těch jednotlivých států než na mě. A já opět zmíním Botswanu, která pochopila, že je lepší zvířata lidem ukazovat než je střílet. Tuším, že to bylo na konci minulého roku, zakázala úplně odstřel divokých zvířat na svém území. Protože v té Africe, pokud máte peníze,tak si můžete zastřelit úplně všechno. Včetně těch nejohroženějších druhů, většinou se to domlouvá přes Internet a ten odstřel potom probíhá na některé ze soukromých farem, ale od bílého lva přes nosorožce, slona, opravdu na co si vzpomenete a to včetně odstřelu chladnou zbraní, tedy kuší, který je tam nelegální.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ohrožuje tedy zvířata nejvíc pytláctví, byznys, obchodování?

Petr SLAVÍK, fotograf
--------------------
Určitě je jednou ze součástí veškerého toho tlaku civilizačního na zvířata, ale těch faktorů bude určitě víc a myslím si, že horší by byla dálnice přes Serengeti než všichni pytláci v Serengeti dohromady, i když to pytláctví je obrovský průšvih. Zmíním třeba Krugerův národní park, kam najíždí organizované bandy a jsou schopny přes noc vystřílet x desítek kusů anebo je naopak odchytí, a potom je nechají někoho odstřelit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Věřím, že tam příroda ještě dlouho zůstane pro nás pro všechny zachována a pro vás a vaše fotografie. Petr Slavík, host dnešního jak to vidí. Moc vám děkuji a přejí vám mnoho krásných zážitků a další skvělé fotky.

Petr SLAVÍK, fotograf
--------------------
Já děkuji, na shledanou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.