Přepis: Jak to vidí Petr Robejšek – 21. listopadu

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den a dobrý poslech u pořadu Jak to vidí přeje Zita Senková. Ve studiu vítám dnešního hosta, pana Petra Robejška, politologa a ekonoma. Dobrý den, vítejte.

Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom
--------------------
Dobré ráno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Existují stále ještě rozdíly mezi východními a západními Němci? Zastavily se politické a ekonomické reformy přijaté po pádu komunismu? Co nahradí konzumní ideál společnosti? To je jen zlomek otázek, na které budeme hledat odpověď. V uplynulých dnech jsme si připomněli 25. výročí pádu Berlínské zdi i sametové revoluce. Co vám, pane Robejšku, utkvělo v paměti z reality života za železnou oponou?

Čtěte také

Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom
--------------------
Myslíte v těch historických dnech?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano.

Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom
--------------------
Tak já jsem je zažil samozřejmě zvenku, protože, kdybych tady byl, tak bych byl někde zavřený, protože ten komunistický režim mě moc nemiloval, což bylo oboustranné. Já si pamatuju na velké napětí, sympatii, vzrušení a i svým způsobem dojetí, které jsem zažíval, když jsem sledoval ty události tady.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A pád Berlínské zdi?

Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom
--------------------
Pád Berlínské zdi se mi ani tak moc nedotkl. Samozřejmě to je obrovská historická událost, ale pro mě byly ty věci poměrně jasné už delší dobu před tím. A taky jsem je písemně předpovídal, takže ten samotný akt mi přišel jako logické dovršení, nebo pokračování toho procesu. Ale nikoliv jako něco, na co s dojetím vzpomínám. To už spíše ten 17. listopad.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kdy jste víc než tušil, že se blíží k nějaké zásadní změně?

Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom
--------------------
Já jsem napsal v roce 83 článek, který potom taky vyšel, ale nevyšel v časopise, který byl v mém oboru ten špičkový, protože jeho šéfredaktor řekl, že pro sci-fi jako za to nezodpovídá ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V roce 1983 to opravdu byla sci-fi.

Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom
--------------------
/nesrozumitelné, souzvuk hlasů/ no a pak jsem vydal v roce 1987 jsem vydal knížku, kde jsem celý ten proces nastínil, ale i tu jsem nabízel strašně dlouho před tím nakladatelstvím, která odpovídala stejně. Podle vzoru, to se stát nemůže. Sice hezké, ale to je román. No. Takže to až v roce 87 vyšlo. To už potom dva roky do toho, když to prasklo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na základě čeho jste usoudil, že se opravdu blíží k tak zásadní změně?

Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom
--------------------
To je vlastně to, co mě nejvíc zajímá na mé práci je, že se snažím pochopit věci dřív a hlouběji než ostatní. Což neznamená, že když se mě zeptáte, jak dopadne, já nevím co, takže všechno budu vědět. Ale z toho snažení a sbírání informací, přemýšlení, analytické práce nad určitými tématy, se potom vyloupnou vhledy. A tyhle ty vhledy se potom nějak buďto upevním anebo je kriticky zavrhnu, protože se mi nezdají realistické. No a k těm vhledům, které jsem takhle měl, páč i převrat, stejně tak jako krize eura, kterou jsem taky předpověděl v roce 2002 a teprve 2008 došlo k tomu samotnému kritickému procesu. Takže to je to, co vlastně si každý přeje. Já potom vyloženě toužím a pracuji tímhle tím směrem. A jako relativně často se mi to povede.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Až se zdráhám zeptat, co se nám dnes jeví jako sci-fi a o čem vy byste už řekl, že se stane?

Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom
--------------------
To je právě ono. Já vám třeba mohu říci, co si myslím, jak se bude dál vyvíjet Evropa, jak si myslím, že se bude dál vyvíjet Rusko, ale nemohu vám říci to, co bude dejme tomu za 10 let, událost, která světem otřese, tak jako pád železné opony. To vám říci nemohu. Takový vědec zase nejsem. Nebo vědma.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pád Berlínské zdi umožnil znovusjednocení Německa. Trvá v mnoha ohledech do dnes?

Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom
--------------------
Rozdělení trvá. V některých ohledech, dokonce i v těch poměrně zásadních, a to jsou hospodářské. Pořád ještě existuje velmi rozdílná míra nezaměstnanosti, pořád ještě existuje rozdíl v produktivitě práce a v ekonomickém výkonu na osobu mezi bývalou NDR a Západním Německem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Existují tedy ještě rozdíly mezi východními a západními Němci? Je důležité, pane Robejšku, rozlišovat pořád mezi takzvanými /nesrozumitelné/?

Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom
--------------------
Já nevím, jestli je to důležité, ale já bych si položil asi otázku, jestli je to pořád ještě možné? A já si myslím, že to do jisté míry pořád ještě možné je a myslím, že ještě nějakou dobu možné bude. Až to postupně, takříkajíc, přebublá do rozdílnosti, kterou třeba dneska zažívají Bavoři vůči Severoněmcům, která už nemá žádné politické konotace. Ta rozdílnost mezi Východem a Západem Německa pořád ještě má takové podtóny politické rozdílnosti té bezprostředně nedávné historie, protože 25 let je hodně pro lidský život, ale málo pro historii. A ty se ještě budou nějakou dobu ozývat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte, že by měli všichni Němci nadále přispívat na obnovu východní části Německa?

Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom
--------------------
No to si nemyslím. Já si myslím, že od samého začátku byl ten takzvaný /německý text/, tahle ta vlastně víceméně daň na modernizaci Východního Německa, sporná. Pochopil bych, kdyby se platila dejme tomu prvních 10 let, ale poté už určitě ne. Tím spíše, že právě tím, jak tyto obě části země srůstají v tom politicko-ekonomickém rozměru, tak se stávají paradoxní situace, že chudé západoněmecké spolkové země si musí půjčovat na to, aby mohly zaplatit tenhle ten příspěvek pro relativně bohatší v tomto případě východoněmecké země a když projíždíte dejme tomu Porúřím, a to je Západ, tak vidíte města, která jsou, nechci říci, jakoby vypadala po válce, ale ve velmi, nebo čtvrti ve velmi špatném stavu, to se vám na Východě nestane. Rozdíl je jenom v tom, že Východ se tendenčně vylidňuje, i když právě teď ten proces se zastavil, ale do teďka se vlastně Východ vylidňoval, ti lidé z Východního Německa přecházeli do Německa Západního a hledali tam svoje šance. No a ten Západ, kterému se místy právě třeba dejme tomu Porúří, tam to staré průmyslové srdce Německa, těm se nevede vůbec dobře. Mají obrovské potíže, ten příliv lidí, podpořit infrastrukturu a na to jim chybí peníze, které se potom posouvají jinam. Stát se zmocnil toho příspěvku jako daňového zdroje a používá ho po své vůli. To znamená z části i na to, že se tím záplatují různé jiné díry v rozpočtu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak se bude dál vyvíjet, nebo pokračovat znovusjednocení?

Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom
--------------------
Tak já si myslím, že nezadržitelně až do té úrovně, o které jsem hovořil, kdy už nebude možno říci, to je wesi, a to je osi, bude se jenom říkat o tom, aha, ten pochází z Durinska, nebo to je Sasík, ale tenhle ten podtón nepříjemné, místy tragické doby komunistické vlády ve Východním Německu, ten už bude zapomenutý a to já počítám, že to je ještě otázka jedné generace. A pak to zmizí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Podle zprávy Mezinárodního měnového fondu se 25 let po pádu komunismu přestaly vyrovnávat rozdíly v příjmech mezi obyvateli východní a západní Evropy. V některých případech se dokonce zvětšují. Naopak příjmy v Asii rostou prudce, i když s mnohem nižšího základu. O čem to, pane Robejšku, svědčí?

Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom
--------------------
Tak já bych začal tím posledním, vy jste to už vlastně zodpověděla. Příjmy v Asii rostou velmi prudce, prakticky, teď přeženu, od nuly. To znamená z nízkého základu. A když jde o Evropu, tak tady se odehrává něco, co je celkem logické a co, jak později rozvedu, můžeme pozorovat i v samotné západní Evropě. A sice, že ty státy, které byly blokované komunismem od druhé světové války do roku 1989, postupně začaly využívat veškeré svoje potenciály, které mají, k tomu, aby odvedly určitý ekonomický výkon. Ale země mají různé ekonomické potenciály. To znamená, že dejme tomu Česko je vybavené pro ekonomický rozvoj o trochu lépe než Slovensko, o trochu lépe než Polsko, třeba na základě své desetiletí trvající průmyslové tradice. Stejně jako blízkost Česka k Německu je obrovská výhoda, kterou třeba Polsko má jenom do určité míry, i když také sousedí. A to jsou věci, které se už potom odstranit nedají. Pak zůstane to, co je běžné, a teď se dostávám k té západní Evropě, mezi jihem a severem západní Evropy, kdy prostě ty jihoevropské státy svou, jednak typem průmyslové struktury, nebo místy neexistencí průmyslové struktury, ale i přístupem k práci, kulturními vlivy, ale i zájmem investorů ze zahraničí, vlastně víceméně ne odsouzené, ale predestinované k tomu, aby jejich ekonomický výkon vždycky pokulhával za ekonomickým výkonem těch klasických center evropského průmyslu a obchodu. A to je prostě střed a sever Evropy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Podle Evropské banky pro obnovu a rozvoj, ta už loni vlastně předpověděla ne příliš optimistickou hospodářskou budoucnost a podle ní se politické a ekonomické reformy po pádu komunismu zastavily a země v našem regionu se nemusí dostat prý na stejnou příjmovou úroveň, jaká je běžná v západní Evropě.

Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom
--------------------
No, oni se na ni nedostanou z důvodu, které jsem popsal. Méně z důvodu chybějících reforem. Protože ty chybějící reformy je trošku takový jako paradoxní požadavek. Reforma v tomto smyslu znamená vlastně změna. To znamená něco se musí opravit, něco se musí dělat jinak. Přičemž to, jaká změna se má konat, určují a teďka v uvozovkách proto, že na to se nemůžeme vždycky spolehnout, experti a politici, kteří mají určitou představu o tom, jak má perfektně fungovat hospodářství a co je k tomu potřeba. A my víme z minulých 20, 30 let, že v té době vládnoucí ekonomická doktrína neoliberalismu definovala ty nutnosti reforem a změn chybně. A dovedla ekonomiku v Evropě a nejenom v Evropě, ne sama, ale z velké části, protože vlastně ten /anglický text/ to byla ten, který popisuje, co se má stát, jak se má reformovat, dovedla světovou ekonomiku do krizí, ve kterých se právě nacházíme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaké byly ty chyby?

Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom
--------------------
Ta hlavní chyba byla slepé spolehnutí se na automatismy trhu, které prostě neexistují. Zrovna tak slepé spolehnutí se na to, že trh netoleruje chtivost ve smyslu nekonečnou touhu po obohacení a trestá ji tím, že ten, který se snaží dosáhnout centrální, dominující, monopolní pozice, jednoho dne tuhle tu pozici ztratí právě proto, že se o tohle to dosažení snaží. Tyhle ty mechanismy prostě nefungují ve skutečnosti. To jsou, to jsou teoretické modely, které v teorii mohou fungovat, ale jenom proto, že je osekaná právě o to, co se odehrává v normálním životě. Ale tyhle ty teoretické modely velmi rádi převzali politici, jednak proto, že byly jednoduché, a také proto, že pasovaly do vazby, do vztahů, který se vytvořil právě v těch posledních 30, 40 letech. A sice určitého spojenectví mezi ekonomickými a politickými elitami. To znamená ekonomické elity měly určité požadavky pro to, aby jejich byznys dobře běžel a od politických elit očekávaly, že jim k tomu upraví cestu. A pro tuhle tu úpravu cesty se neoliberální teorie velice hodila a proto ji obě strany podporovaly a politici ji prosazovali. A to vedlo potom k tomu, že došlo k naprosto k přehnané privatizaci, to znamená odstátňování některých strategických firem, že došlo k přehnané liberalizaci, právě k tomu, že ti, kteří se orientují jenom úzce na svůj zisk, za to nezažili vlastně žádné sankce, měli volné pole, k tomu se v tomhle tom směru rozvíjet. A to jsou chyby, které nám poskytla teorie a celou dobu přitom její exponenti a také politici říkali, je třeba dělat reformy. Takže s reformami opatrně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Máte tedy na mysli ekonomizaci politiky?

Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom
--------------------
Přesně tak. Já mám ekonomizaci politiky, to znamená, že politika se dostala vlastně v uvozovkách teďko, ale ne úplně neoprávněně, pod diktáty ekonomických dat. To znamená, co je počitatelné, dává smysl, co je nepočitatelné nedává smysl, respektive na to nebudeme brát ohled. Co se nedá prodat, nehraje vůbec žádnou roli. Tím pádem odpadá spousta významných hodnot, tím pádem odpadá i pojem solidarity, sociální soudržnosti, národ a všechny tyhle ty elementy, které ke společnosti patří a ta ekonomizace je právě jenom takové to zjednodušené technokratické vidění společnosti jako nějakého číselného agregátu. A takhle to prostě není.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co z toho lze ještě napravit? Předpokládám, že ještě je nějaká šance?

Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom
--------------------
Určitě. Vždycky je šance, protože ty procesy, které je třeba kritizovat, se časem vyčerpají a vyvolávají protisíly. A tyhle ty protisíly, ani ne tak proto, že by to rozhodující hybatelé chtěli, ale prostě proto, že se jim to stane. Že ten tlak ke změně bude fungovat úplně jinam. Teďko vlastně v uvozovkách v jejich vidění, paradoxní reforma bude funguvat jinak, než oni by si představovali. A tyhle ty síly ožívají v tom okamžiku kdy, a ten se dá vlastně lokalizovat až ex post, to znamená až poté, co k tomu dojde. Když se díváme zpátky do minulosti, v tu chvíli, kdy už společnost to zatížení téhle té jednostranné politiky, stejně se to stalo komunistům, téhle té jednostranné politiky již není schopná a ochotná snášet. A v tu chvíli vznikají síly, které se tomu brání a jednoho dne ty síly nabydou takové kritické intenzity, že, že si vynutí změny. To zažíváme teďko, to zažíváme tím, že se ta představa evropského hospodářského společenství jako vlastně více méně jedné sourodé ekonomiky rozpadá pod tlakem národovectví, pod tlakem toho, že některé části Evropy, některé státy a některé národnosti vyžadují pro sebe to, aby jejich ekonomický přínos byl opravdu honorovaný v tom, že z něj oni profitují nejvíce a ne, že se musí o svůj ekonomický přínos ať už to je k Evropě, nebo ať už to je k jednomu národu, jako dejme tomu Katalánci ve Španělsku, že se musí o výkonnost svojí ekonomiky dělit s méně výkonnými a slabšími částmi země. A chtějí prostě tu svojí národní orientaci. To je jeden důvod. Druhý důvod je potom širšího charakteru, a sice to, že ten element globalizace, to znamená vlastně bezbřehé mezinárodní výměny zboží a, a služeb doznívá. Tím jak doznívá, oslabuje se, tak se oslabuje i ta síla toho ekonomického vidění.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Maďarský premiér Viktor Orbán nedávno pro svou zemi vytyčil cestu neliberální demokracie a budování národního státu. Řada západních politiků v tom vidí počátek nového totalitního režimu, možná akceptování modelu, který v Rusku prosazuje Vladimir Putin. Co si o tom myslíte, pane Robejšku?

Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom
--------------------
No, tak to je taková ta běžná diskuse. Já myslím, že míjí trošku podstatu problému a není ani vzdáleně objektivní v tom smyslu, že zrovna tak by se dalo říct, a to by pan Orbán jistě udělal, protože on je velmi obratný diskutér, by jistě upozornil na to, že ta ekonomizace politiky, o které jsme právě mluvili a která je typická pro Evropskou unii, je také určité sémě možného totalitarismu. Tím spíše, když se podíváme na to, že autoritářský režim v Číně, kde vlastně ta politická a demokratická dimenze je potlačená naprosto ve prospěch ekonomické dimenze, se začíná do značné míry podobat, nebo ten evropský se začíná podobat tomuhle tomu čínskému stylu zacházení s politikou. To znamená toho chladného technokratismu, že si ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Není to, promiňte, pro lid tvrdé?

Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom
--------------------
Tím nechci říct, že to je totéž, ale tím chci říct, ano, já nechci říct, že to je totéž, já říkám, že se ta evropská, to evropské vidění ekonomizovaného státu, že se blíží k určité formě autoritarismu, kterou známe ve vyostřené podobě v Číně. Teď, abysme se vrátili k tomu Orbánovi. Já si myslím, že on právě, a možná, že to budoucí historici spíše budou hodnotit jinak, že on právě rozeznal to, že společnosti nejenom v Evropě již tuhle tu zatížitelnost právě prostou ekonomizací, prostou koncentrací na to, jak generovat, jak vyždímat růst i tam, kde vlastně už nejsou potenciály k růstu, to je vlastně ten hlavní problém západní Evropy a potažmo samozřejmě i těch bývalých komunistických států. My už nemáme potenciály na dostatečně vysoký růst a nemáme garanci k tomu, že ten růst, který se ze společnosti opravdu vyždímá, bude rozdělen tak, aby tu společnost stabilizoval. To znamená aspoň s jistou tendencí ke spravedlnosti. To nemáme. A já si myslím, že z tohohle toho zjištění Orbán vyvodil správnou myšlenku asi v tom smyslu, že určitá strategická a ekonomická odvětví musí stát používat ve svůj prospěch, ve prospěch celé společnosti a musí tím pádem omezovat trochu jejich zisk ve prospěch státu, ve kterém se nacházejí. To je ta bankovní daň, to jsou ty další daně, které Orbán vyvolal, které samozřejmě jdou proti srsti podnikatelům, já na jejich místě bych se taky bránil. To je úplně logické. Ale já to teďko hodnotím v kontextu celkového vývoje v Evropě a i toho zakotvení, které Orbán nabízí. Protože on říká, to podstatné a to, o co se můžem opravdu opřít, je národ, je ta přirozená sourodost, podobnost lidí, která zaručuje i stabilitu, nebo je předpokladem pro to, aby jakákoliv, jakékoliv sociální uspořádání mělo určitou stabilitu a to jsou věci, o které se dneska říká Orbán, a já s ním souhlasím, o kterém se dneska musíme více opírat než o to, co ještě včera platilo. To znamená, spolehnout se na růst a spolehnout se na to, že když budeme stále více liberalizovat společnost, tak nám to bude prospívat a bude jí to stabilizovat. Já si myslím, že to je pravý opak.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Budeme schopni, nebo spíše jakými cestami čelit těm globálním obchodním trendům?

Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom
--------------------
Já si myslím, ty globální obchodní trendy se, jak jsem už naznačil, vyčerpávají, to znamená i ta celková tendence ve světové ekonomice vede spíše k tomu, aby se státy orientovaly na své vnitřní trhy. Tam se snažily vytvářet dostatečné množství nadhodnoty, která je samozřejmě snáze vytvořitelná ve velký tezích, jako je dejme tomu Německo, nebo ještě lépe Čína, nebo Spojené státy, kde prostě ten vnitřní trh je sám od sebe schopen generovat opravdu vysoký hospodářský produkt. Pokud jde o malé státy, tak ty jsou ale vlastně ve stejné situaci, jenom prostě ten jejich trh je menší. To znamená oni musí mít inteligentnější elity a podnikatele a zároveň i elity a podnikatele, kteří jsou ochotni sloužit. A ne jenom se starat o svůj zisk, ať už politický nebo ekonomický. A ty pak se musí postarat o to, aby i ta malá země našla svoji strategickou cestu k tomu, že přes ten malý prostor v rámci ekonomiky je schopna generovat určité minimum k tomu, aby ta země byla stabilní. Dobrý příklad je Dánsko. Naše konfekční velikost, jak říkají. Stejně dobrý příklad Holandsko. To jsou země, kde ty elity tradičně ekonomické a politické se starají o svůj zisk, ale zároveň se starají o stabilitu společnosti a to je úloha i naší elity a elit v ostatních státech. A jak jsem řekl, globalizace tím, že se zpomaluje a vlastně se fragmentuje, to znamená rozpadá, si vynucuje tuhle tu orientaci. A v tomto smyslu je Orbán, bych řekl, na správnější cestě než ty, kteří si ještě pořád myslí, globalizace bude stále a veseleji.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pane Robejšku, hovoříte o globalizaci, o ekonomizaci politiky. Jaký bude ten další stupeň, který nás čeká? Když se podíváme na vývoj, demokracii i politiky?

Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom
--------------------
To je velmi důvtipná otázka. Se jí zabývám v poslední době a ptám se právě: co nabídnou vlády společnostem, kterým již nebudou moci nabídnout jásavou vidinu stále lepšího konzumního světa. Protože tu jim nabídnout moci nebudou. A pak si myslím, že to, co se nabízí, jsou ve skutečnosti věci, jako je cit, jako je naděje, jako jsou, jako je tradice, jako je sounáležitost. Věci, které právě byly do teďka naprosto pomíjeny a ne-li vysmívány, které mohou lidem doplnit, ne nahradit, ale doplnit to, co jim bude chybět v tom, co vlastně myslím si každému člověku vlastně dává orientaci v jeho životě. Proč vlastně tady jsme, co chceme dosáhnout a jakým způsobem to děláme. A dosud to bylo redukované a stále výrazněji jenom na to, jsem tady proto, abysem vydělal co nejvíc peněz a co nejlépe zabezpečil svoji rodinu a měl víc než soused. A to dneska už nepude a protože to nepude, tak je třeba najít to, o co se zmenší tahle ta možnost z uspokojení, z práce a z aktivity a ze života, naplnit něčím jiným. A to jsou, myslím, tyhle ty hodnoty, o kterých jsem hovořil. Prostě něco, co je trošku nad námi. Ve všech ohledech, včetně náboženství. Jsou věci, které už teďka hrají velkou roli ve společnosti, i když jsou vlastně pomíjeny těmi, kteří by se tomu měli věnovat, to znamená vládnoucími, ať už v politice nebo v ekonomice a podle mého názoru budou hrát nutně větší roli v budoucnosti. Právě proto, že ten ekonomický aspekt života a touha po konzumu nebude stačit, protože ji nebudeme schopni uspokojit tak, jak bysme si to přáli.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co to bude znamenat pro politiku, pro politiky? Vidíme v posledním období, jak se lidé odvracejí vlastně od zavedených politických stran.

Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom
--------------------
Politika se bude muset věnovat a skutečně pozitivně věnovat tím, že je bude posilovat, tradičním hodnotám. Politika se bude muset věnovat tomu, co to je rodina. A já teďko si umím představit, kolik posluchačů spadlo ze židle, nebo se hrozně rozčílilo. Já přesto u toho trvám. Ty klasické tradiční hodnoty jsou ty, které nám podají jakousi podpěru v časech chaosu a v čase nepohody, který zažíváme. Ráno si pustíte zprávy a podíváte se, co se děje všecko ve světě, tak máte chutě hned zavřít a odjet na venkov na chatu a tam zůstat. A to samozřejmě tím, před tou věcí neutečeme. A tohle to rozmezí, nebo tahle ta dimenze hodnotová, něčeho, co je nad námi, co je důležitější, co přesahuje jenom to, co můžu uchopit do ruky, je to, co nám může dát nejenom smysl nebo doplnit ten smysl, který nám chybí, ale i naději do budoucnosti a to si myslím, že musí poskytnout politika. To znamená řídit stát jako firmu je dobré, ale v žádném případě nestačí. Je nutné, naprosto nezbytné, teďko to řeknu trošku přehnaně, Pána Boha. V tom přeneseném slova smyslu. Něčeho, co přesahuje to, co se dá spočítat, to, co se někde vykáže a co se hodí na stůl jako statistika. Je potřeba něco víc a když to politika nebude schopná nabídnout, tak bude vždycky znovu odvolována občany, kteří nebudou s ní spokojeni.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak budeme, pane Robejšku, vnímat demokracii?

Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom
--------------------
Demokracii budeme vnímat, a to patří přesně k tomu, děkuju vám za tu otázku, o čem jsem právě hovořil. Demokracie se může stát náhradním polem pro ty, a měla by se, musela by se stát náhradním polem pro tu energii, která nám zbyde, nebo pro ty časové rezervy, které nám zbydou poté, co zjistíme, my nechceme anebo nemůžeme investovat všechen náš čas do ekonomického rozvoje, do teď privátně viděno, soukromě viděno a každý z nás bude mít nějakou novou rezervu. Tahle ta rezerva časová, energetická, v perspektivě jeho života, se nějakým způsobem bude moci využít. A lokální, komunální politika je naprosto optimální pole pro to, aby lidé, kteří jsou zvyklí pracovat, kteří hledají smysl ve své práci, tenhle ten smysl našli v tom, že budou utvářet svoje bezprostřední okolí, bezprostředně ve své obci, ve svém městě a postarají se o to samozřejmě podstatně lépe, než jakákoliv politická strana. Oni se musí nějakým způsobem organizovat, ale určitě ne tak, že někde v Praze bude sedět někdo, kdo jim bude říkat: a náš názor k NATU je ten a ten a v poslední vísce se o tom budeme bavit. V poslední vísce se budeme bavit o tom, jestli si můžeme dovolit hřiště, nebo jestli si místo toho dáme silnice. A to jsou věci, na kterých záleží a to jsou věci kteří, lidé, kteří jsou činní, kteří mají tu energii v sobě, jsou schopni dělat a měli by to dělat, ve svém vlastním zájmu, protože bez nich to lepší nebude. Politici se o to nepostarají.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Petr Robejšek, ekonom, politolog, nezávislý poradce pro strategické otázky. Já vám moc děkuji za rozhovor a budu se těšit na příští setkání.

Petr ROBEJŠEK, politolog, ekonom
--------------------
Velmi rád. Na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na shledanou. Příjemný poslech dalších pořadů přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.