Přepis: Jak to vidí Petr Peniška – 28. srpna

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den a dobrý poslech přeje Zita Senková. Cílem dnešního vydání Jak to vidí bude rovníková Afrika, zejména život tamních lidí, jak jej poznal cestoval Petr Peniška.

Petr PENIŠKA, cestovatel
--------------------
Dobrý den.

Čtěte také

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den vám přeji, buďte u nás vítán. Jak jsem se dočetla, tak nedávno jste dostal dárek, knížku, kterou jste poprvé četl před 33 lety...

Petr PENIŠKA, cestovatel
--------------------
To je pravda.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Obklíčeni sloni od manželů...

Petr PENIŠKA, cestovatel
--------------------
Manželů Hamiltonových, no, no, no.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co to je za knížku?

Petr PENIŠKA, cestovatel
--------------------
To je knížka, která tady opravdu vyšla v českém překladu před 33 lety a popisuje vlastně život mladýho rebela a studenta, kterýho uchvátili sloni a Afrik a on vlastně pobýval mnoho let později i se svojí ženou v Africe, v národním parku a napsal o tom nádhernou knížku, kterou já jsem teď objevil náhodou v nějakým penzionu po strašně moc letech a dostal jsem ji a čtu ji znova.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tipuji, že možná už při tom prvním čtení, před těmi lety se zrodila, nebo formovala vaše láska pro rovníkovou Afriku zejména?

Petr PENIŠKA, cestovatel
--------------------
To myslím, že netipujete úplně správně. To bylo takový klukovský zaujetí těmi zvířaty a tím vším, a tak dále. Ale do Afriky já jsem se zakoukal až, až před nějakejma 10, 9 lety, kdy jsem ji poprvé opravdu na svý vlastní nohy se jí dotkl a osahal a od tý doby jí mám rád jakože opravdicky. Nejenom z knížek.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co vás, pane Peniško, zavedlo vůbec do rovníkové Afriky?

Petr PENIŠKA, cestovatel
--------------------
Ten úplně první impuls je strašně jakoby zvláštní až skoro legrační. Moje tehdy 12leté dítě mi tady někde v pražský kavárně jako říkalo: "To mi snad chceš jako opravdu říct, milý tatínku, že seš tak velkej a starej a ještě jsi nikdy neletěl letadlem a já jsem tak malá už dvakrát? Tak pojď, někam poletíme." A já jsem vyštrachal letenku a letěli jsme do Afriky. Poprvé to bylo do Tuniska, ale udělali jsme takovou dohodu, že já se s ní budu grilovat na pláži jenom pár dnů a ona se mnou potom to Tunisko proleze a mně se povedlo, že jsem se tam zastavil na kraji té pouště, tak jsem tak koukal a říkal jsem si: a tam někde daleko až za těmi písky potkám ty černochy a ta zvířata tady nejsou. A tam jsem si říkal a tam já musím.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A také jste se tam podíval.

Petr PENIŠKA, cestovatel
--------------------
A také jsem se tam několikrát podíval a doufám, že ještě taky podívám.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Čím je pro vás, pane Peniško, Afrika?

Petr PENIŠKA, cestovatel
--------------------
Já nevím, jestli to umím úplně správně říct. Pro mě je to kontinent, kde přesto, že jakože je rozvojový, tak si myslím, že se tam nachází mnoho tradičního moudra a takových věcí, který jsou ne úplně zdevastovány tou civilizací. Že pro mě je to objevování nových kultur, který si myslím, že mě obohacují.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co třeba konkrétně vás zaujalo možná na tom jejich způsobu života?

Petr PENIŠKA, cestovatel
--------------------
Oni dokážou, když se budu bavit o lidech, kteří žijí ještě pořád tradičním způsobem života mimo města, ve vesnicích, tak zaprvé najdou a zužitkují úplně všechno a ze všeho dokážou mít radost. A jeden pán, kdesi ve vysokých kamerunských horách mně řekl: Já jsem do tý doby, než sem přišla s tebou, milý bělochu, civilizace, nikdy nepotřeboval peníze a teď je potřebuju kvůli daním.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Čemu jste se tam třeba i naučil, možná i poznal tak trochu více sám sebe?

Petr PENIŠKA, cestovatel
--------------------
Asi by se to tak dalo říct. Já si myslím, že to, jak se do dneška říká African time, tak tam utíká čas úplně jinak a na všechno je ho dostatek. Kdežto tady letí strašným tryskem a pořád ho nemáme ten čas. Takže to je jedna věc, která pro mě tam byla velmi zajímavá a užitečná. A zadruhý opravdu, že tam ti lidi nemají, nebo nejsou neobklopeni majetkem a jsou šťastní a mají ze všeho radost.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste procestoval rovníkovou Afriku v podstatě asi všemi dopravními prostředky.

Petr PENIŠKA, cestovatel
--------------------
Asi, asi jo. Nejdřív jako z obavy jsem si pronajal auto a průvodce a postupně to bylo tak, že jsem jezdil místní dopravou a chodil pěšky a půjčoval si motorky a tak dále a čím víc jsem chtěl vidět to jako opravdičtější, tak tím víc jsem chodil pěšky a nepoužíval nějaké, nějaké věci jakoby pronajaté.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kde že to dává dikobraz dobrou noc?

Petr PENIŠKA, cestovatel
--------------------
V rovníkovým pralese a nejenom, že tam dává dobrou noc, ale taky je to tam výborná pochoutka, která mně až úplně nezachutnala. Je to taková sympatická divočina. Něco mezi srnčím a králičím masem akorát, že jak ho tam jinak upravujou, tak je houževnatější a jejich taková ta vopravdu jako, že si smlsnu na tý kůži, tak pro mě to bylo kus umělý hmoty, která se velmi těžko žvýkala.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Asi není chráněný, když ho tam grilujou.

Petr PENIŠKA, cestovatel
--------------------
Oni ho tam opravdu prodávají i v restauracích jako extra pochoutku, takže tam ještě chráněnej není.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vám se, co vím, nejvíce líbí v Kamerunu, ten asi také z těch zemí rovníkové Afriky nejlépe znáte, nebo jste ho poznal. A to není jenom proto, že odtud, pochází vaše paní /nesrozumitelné/.

Petr PENIŠKA, cestovatel
--------------------
Tak ono to není tak, že by se mi v Kamerunu úplně nejvíc líbilo, ale se mi tam úplně nejvíc zalíbila jedna Kameruňanka.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak teď jsme to uvedli na pravou míru, která je s vámi?

Petr PENIŠKA, cestovatel
--------------------
Která je v tuto chvíli už několik let mojí manželkou a bydlí tady v Česku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak se jí tady líbí u nás?

Petr PENIŠKA, cestovatel
--------------------
Ona vždycky, když se na to někdo zeptá, tak tak tou rukou udělá takový to, jo a ne, jakože napůl, takže trošku se jí líbí. Nicméně protože tam jsou jako takové velmi silné rodinné vztahy u všech těch Afričanů, tak spoustu věcí je tady jiných, takže samozřejmě se jí stýská.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vraťme se teď tedy pomyslně do vlasti vaší paní, do Kamerunu. Krásná země, říká se o ní, že prý tam najdeme všechno, všechny krásy.

Petr PENIŠKA, cestovatel
--------------------
Kamerunu se říká Malá Afrika, protože opravdu je to od takového přímořského ovzduší přes prales, úžasné hory až po sahael a téměř poušť. Takže co se týče fauny a flory tak je tam téměř všechno a shodou okolností i co se týče lidí, tak v Kamerunu je asi největší koncentrace různých národností z celé Afriky. 257 různejch jazyků a národů tam žije.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak spolu fungují?

Petr PENIŠKA, cestovatel
--------------------
To je zajímavý. Já když jsem tam poprvé se chtěl vypravit, tak jsem se ptal: A je tam bezpečnost. A otázka, nebo odpověď na tuhle tu otázku byla: A co to jako jenom, je tady bezpečno, vždyť přece my žijeme už leta letoucí, aniž bychom mezi sebou měli nějaké sváry a fungujou velmi dobře a je to jakoby stabilní republika a pro mě otázka bezpečnosti byla trošku něco jinýho, jestli mě tam neokradou a tak dále, ale pro ty místní je to: My spolu vycházíme dobře už leta a žijeme v pohodě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak se, pokud vůbec, liší ten život v britském a ve francouzském Kamerunu?

Petr PENIŠKA, cestovatel
--------------------
To já se přiznám, že neumím říct, protože já jsem si myslel, že jedu do země, kde obojí je tak vyrovnané a ono většina té části je francouzská a tedy téměř skoro nikdo tam nemluví anglicky. A tu anglickou část jsem ještě nenavštívil.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Asi bych měla říct správně v bývalém britském a bývalém francouzském Kamerunu.

Petr PENIŠKA, cestovatel
--------------------
Ale oni tak rozdělujou do dneška. Do dneška to ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je to do dnes, hm.

Petr PENIŠKA, cestovatel
--------------------
Do dneška to rozdělujou tak, že prostě tady jsou ty, co mluvěj anglicky a tady jsou ty, co mluvěj francouzsky, protože to mají jako národní jazyk, vzhledem k tomu, že těch místních jazyků je takové množství, tak prostě jako ten rodný jazyk v uvozovkách používají na většině území Kamerunu francouzštinu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Rovníková Afrika očima Petra Penišky u nás na Dvojce.

/ Písnička /

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Africkým postřehům Petra Penišky patří dnešní Jak to vidí na Dvojce. Které kmeny se vám v Kamerunu podařilo navštívit, nějak se jim trochu přiblížit?

Petr PENIŠKA, cestovatel
--------------------
Já jsem si trošičku vybíral, protože jsem chtěl opravdu navštívit lidi z různejch kmenů, kteří ještě nejsou naváty v těch městech a nepřizpůsobujou se tomu, jakže to tam ty Angličani zaváli. A tak to, co může bejt pro lidi zajímavý je, že třeba v tamních horách, který se jmenujou Mandara Mountains jsem navštívil kmen Kapsiky a shodou okolností jejich vesničku, která se jmenuje Romsiky a napadlo mě ho zmínit mimo jiné z toho důvodu, že jejich, byť trošku ranější historie toho, jak objevili tu zemi a kde zůstali, je téměř totožná s tím, jak my to známe tady v Česku. Oni kdysi utíkali před muslimy a násilnou islamizací a utekli do hor do těch Mandara Mountains a vedl je nějakej náčelník, ten náčelník se jmenoval Siky, objevil tam takovej zajímavej kopec, kterej se jmenuje Rchum, psáno Rchum takže Siky vylezl na Rchum, podíval se okolo a řekl: A to je ta země a tady my zůstaneme a vybudovali tam vesničku, která se jmenuje po tom kopci a tom náčelníkovi Rchumsiky. Úžasná vesnička.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže takový praotec Čech. A co další kmeny, kam jste měl možnost nějaké navštívit, nebo i s nimi i nějakou delší dobu žít?

Petr PENIŠKA, cestovatel
--------------------
Delší dobu ne. Já vždycky, vždycky jsem vydržel chviličku. Když jsem dorazil do velmi zvláštním způsobem do pygmejské vesnice, kterou jsem fakt jak nějakou chviličku musel hledat a nechat se tam dovézt jedním pygmejů, tak jsem se odhodlal, že tam vydržím poměrně dlouho a zbaběle jsem po několika dnech utek, protože to bylo uprostřed pralesa a připadal jsem si jako v prádelně a nemoh jsem spát, takže jsem tam vydržel 6 dní a potom jsem prostě zdrhnul.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak žijí místní lidé, jaké jsou jejich tradice, jaké hodnoty vyznávají?

Petr PENIŠKA, cestovatel
--------------------
On to je těžký. Vždycky záleží na tom, do jaké míry té civilizovanosti už se dostanete, takže já třeba jsem byl u Pygmejů, což jsou takový trpaslíci pralesa stěhovaví a oni už dneska ve většině nejsou stěhovaví a byl jsem ve vesnici, která už nějakou dobu je pořád na stejném místě, takže kromě těch tradičních chýší už mají i domečky, které jsou z větví a hlíny a už jsou jakoby trvalejší. To, co mně přišlo velmi, velmi zajímavé, že než jsem se do té vesnice vůbec mohl dostat a dostal jsem povolení k tomu postavit si tam stan, tak jsem viděl takovej zvláštní, já jsem přemejšlel, co to, jestli to je nějakej obřad a ona to byla povolenka ke vstupu, kdy náš pygmejský průvodce se nechal zavolat náčelníka, teďko spolu chvilku vykládali, ukazoval mu nějakou fotografii, pak náčelník chvilku rozjímal, ještě si s někým promluvil, pak teda pokejval a my jsme mohli vstoupit a nafotografii byla paní, která byla z jejich vesnice a vzal si ji nějakej člověk, kterýho tenhle pán znal, ten Pygmej, co nás tam dovedl a protože my jsme tou fotografií dokázali, že ho známe, tak jsme byli důvěryhodní a mohli jsme vstoupit do vesnice.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Prověřil si vás.

Petr PENIŠKA, cestovatel
--------------------
Prověřil si nás. Tak.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Splnil jste podmínky?

Petr PENIŠKA, cestovatel
--------------------
Splnil jsem podmínky vstupu. To, co mi přišlo, já nevím, jestli to je úplně tradiční, ale spíš to setkávání se těch Pygmejů s tím dnešním světem, když jsme tam byli nějakej den, tak přišel náčelník s dopisem a říkal mé ženě: Madam, můžete mi to přečíst? Tak madam otevřela dopis a tam byla nějaká úřední předvolánka, že se má ten a ten den v tu a tu hodinu, což bylo asi tři hodiny poté, co ten dopis četla, dostavit na místní úřad. A místní úřad byl tam odsaď asi 45 kilometrů takovou blátitou šílenou cestou a on s úplně zděsil a říkal: Podívej se, a vytáh si takový to pyžamo, ve kterým tam chodí, vidíš moje nohy, vždyť já tam půjdu 4 dny, to já nemůžu stihnout. A ona se ptala, proč teda jako to nepřečet někdo dřív, když tam i děti choděj do školy. A já jsem náčelník, já se jich nemůžu ptát.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Čím se živí Pygmejové?

Petr PENIŠKA, cestovatel
--------------------
Pygmejové jsou lovci a sběrači. Dneska už třeba v tý vesnici, kde jsem byl, tak nějaké dvě rodiny movitější mají třeba malinkaté políčko kukuřičné, ale když mě provázeli po pralese, tak si to trošku nechali zaplatit a já jsem se divil nejdřív proč a oni říkali: No protože se staráme o tebe bělochu a nemůže si jako splnit ty svý rodinný povinnosti, abysme toho víc domů přinesli. Ale přesto přesevšechno prostě vždycky našli někde nějakej list velkej, z toho si udělali takovou kabelku, kterou hodili přes rameno a tam prostě cokoliv jim přišlo pod ruku a bylo to to pravý a jedlý, tak prostě přinesli domů. Mimo jiné čím se živí, tak když jsou i ti lovci, tak jednou jsem se probudil ráno, takhle jsem otevřel stan, před tím stanem seděl malej chlapeček, ukazoval mi, cosi mezi psem a opicí a říkal: Hele, táta v noci střelil. Dáš si taky? A zatáhnul...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vzali vás, promiňte, s sebou taky třeba na lov?

Petr PENIŠKA, cestovatel
--------------------
Loví v noci a nevzali mě s sebou na lov, protože bych je zdržoval. Mně to vůbec nedošlo až na úplně poslední fotce na rozloučenou, když jsem se nima fotil, tak jsem zjistil, že jsou mi všichni míň než pod ramena, nejvyšší chlap ve vesnici byl o dvě hlavy menší než já a já bych je v tom pralese prostě zdržoval, nemotornej velkej běloch, že jo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nebo byste tam plašil zvěř, pane Peniško. Jaké jsou jejich hodnoty životní?

Petr PENIŠKA, cestovatel
--------------------
Pro ně je asi nejdůležitější žít v souladu s přírodou. To, co si berou a nebo loví, tak je jenom pro tu aktuální potřebu, nikdy by přírodě nijak neuškodili a neublížili, ctí zákony té přírody a snaží se žít v tom souladu s ní. To, co je pro ně asi důležité, je v podstatě zachovat si takovou tu svoji svébytnost, byť je to těžké, protože i tamní lesy dneska už devastují velké těžební společnosti a toho jejich volného pohybu pořád jako ubývá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zajímali se i oni obráceně třeba o vás? O to, odkud pocházíte, přicházíte?

Petr PENIŠKA, cestovatel
--------------------
Když se bavíme zrovna u těch Pygmejů, tak tam ten zájem byl takovej zištnej trošičku. Nejstarší pán z vesnice si zavolal ženu a říká: Hele, podívej se, co mám. A říká co to je? Zeptej se toho tvýho bělocha, ten to dost dobře bude vědět. Tak jsme to zkoumali a on měl zlatej prášek, kterej tam těžej v řece a nabízel mi ho za dvoje cigára. Jo? Nicméně, nicméně to, co je zajímalo je, jak to vím, že zrovna tohle jsem jim měl přinýst, protože já jsem jim tam samozřejmě přines nějaký dárky a dárky by byly sůl a mejdlo, protože toho v tom pralese mají velkej nedostatek. Takže spíš jsem je zajímal jakože nějakej běloch, ten nám něco třeba přinese a ten bude vědět, co tady s tím, protože sem jezdí z hlavního města nějakej běloch a kupuje to od nás za cigára. Jo?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Afrika očima Petra Penišky na Dvojce v Jak to vidí.

/ Písnička /

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak vidí Afriku cestovatel Petr Peniška, o tom se dovídáme v dnešním Jak to vidí na Dvojce. Hovoříme především o lidech rovníkové Afriky z tamních kmenů, které jste měl možnost navštívit. Už jste nám přiblížil Pygmeje, Kapsiky kmen. Tak ještě jeden do třetice.

Petr PENIŠKA, cestovatel
--------------------
Možná takovej jako dnešnímu životu nejvzdálenější kmen, kterej jsem potkal a podle map jsem ho i špatně hledal, tak je kmen, kterej si dneska říká Koma. Jsou to lidé, kteří zase kdysi dávno v historii utíkali před islamizací do hor, který jsou na hranici mezi Kamerunem a Nigérií. Ty hory přeběhli, zjistili, že tam je to stejný, tak do těch hor zpátky vrátili a Koma tedy znamená, jsou to 4 různé kmeny a to Koma je název těch, kteří se vlastně vrátili zpátky a jsou to lidi, kteří od těch dob tam žijí svým způsobem života, takže pro nás, když se tam podíváte, tak to je jakoby v uvozovkách člověk v prvobytně pospolné společnosti tak, jak to známe z těch učebnic, tak tam ty lidé žijí, velmi jednoduše a velmi šťastně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Liší se, pane Peniško, život těch kmenů, jejich zvyklosti nějak zásadně od sebe? Nebo jste tam vypozoroval značné podobnosti?

Petr PENIŠKA, cestovatel
--------------------
Podobnosti možná v náboženství, oni jsou...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co vyznávají? Jakou víru?

Petr PENIŠKA, cestovatel
--------------------
Obecně se tomu řekne, že jsou anemisti, každej to má trošičku jakože po svým. Tady u těch Koma třeba to, co je velmi zajímavé, tak oni mají takový rituál, kdy určité masky jakoby vystupují na začátku sezony z vody, kterou teda shodou okolností v těch vesnicích na horách poměrně hodně daleko a uctívají nadcházející období dešťů a hojnost sezony. To, co je další, a to asi známe i z filmů, že jo, že v každé té vesnici je šaman nebo šamanka a k ní se chodí pro radu, kde si mají udělat nové políčko, aby opravdu ta příští sezona byla taková, nebo úrodná a aby se ta vesnice uživila. Ovšem jejich políčka, kdybyste viděla, tak to není pole, jak my známe, ale to je prostě pár /nesrozumitelné/ balvanů někde ve skalách, kde se uchytilo trošičku hlíny, takže oni většinu toho roku s takovejch jako motyčkách, který si sami vyrábějí a opravdu tam kujou to železo a upravujou si, tak odstraněj pár balvanů a tam pěstujou vlastně všechno možný.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak vás přijali vůbec?

Petr PENIŠKA, cestovatel
--------------------
Já jsem měl to štěstí, že jsem přes nějaký známý potkal jednoho, ale opravdu jednoho jediného příslušníka Koma, kterej je na univerzitě. On říkal, že jsou dva, jeden, že je na nigerijský straně a on teda tenhlecten, kterýho jsme potkali, tak je na straně kamerunské, on byl teprve ve druháku na tý univerzitě a ten nás dovedl do vesnice, takže nás přijali velmi přátelsky, protože ten jejich, ta chlouba, že jo, ten jeden kluk z nich, kterej teďka je na univerzitě, tam přivezl své hosty a oni nám opravili nějakou chýši, ve které jsme mohli bydlet a chovali se k nám velmi přátelsky. Patrně, možná, že to způsobil teda ten chlapík, tak ženy se před náma oblíkly do nějakejch takovejch jako podivnejch triček, ale jinak tam chodí akorát v sukýnkách z trávy všichni a občas mají něco na hlavě, protože se tam velmi pálí slunce.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vaše paní Aněz Lor pochází z kmene Evondo, jestli to vyslovuji správně. Co je pro něj typické?

Petr PENIŠKA, cestovatel
--------------------
Je to kmen, kterej asi v Kamerunu a nejenom v Kamerunu i v Gabunu poměrně rozršířenej. Já se přiznám, že jsem nezkoumal úplně tradice jakoby jejich ve vesnici, Aněz je totiž taková městská holka z typicky úřednický rodiny, ale tak jsem zkoumal aspoň, nebo jsem se bavil s tatínkem o takovej jako tradicích, některejch zvyklostech, takže vím, že třeba v kmeni Evondo ženy nesmějí jíst hady a zjišťoval jsem, proč to tak je a zase to je víceméně souvisí s nějakou migrací, že kdysi, když opouštěli svoje původní území, tak měli poměrně naspěch a zastavila velikánská řeka a u té řeky se utábořili a v noci jeden z těch vůdců objevil, že přes tu řeku je velká kláda a teďko oni přes tu kládu teda chodili a téměř všichni tu řeknu přešli až poslední paní, která nesla oheň, aby všichni na tu cestu viděli, tak uklouzla, ten oheň upustila, kláda se začala hýbat, byl to ohromný had, on se teda zavlnil, žena se utopila a od té doby je zapovězeno ženám a dívkám v tomto kmeni jíst hady. A přesto, že Aněz plus její rodina jsou poměrně vzdělaní lidé, tak fakt to dodržujou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste, pane Peniško, říkal, že pro vás není rovníková Afrika o zemích, které jsme tam my Evropané uměle vytvořili, ale, že je především o lidech. Co je typické pro jejich současný život?

Petr PENIŠKA, cestovatel
--------------------
V podstatě tam se žije zhruba trojím způsobem teďko, že jo. Přibývá tam trošku měst, zhruba třetina lidí v tý Africe žije ve městech různým způsobem, a to je takovej pokus, jakože budeme žít tím civilizovaným způsobem života a čím víc jich tam teďko přichází, tak zjišťujou, že taky ale se to nedá úplně zvládnout, takže tam přibývá slamů a takovejch těch oblastí, kde je hodně chudejch lidí a potom jsou lidi, kteří žijí v těch vesnicích a snaží se držet těch tradic a víceméně trošku se té civilizaci vyhejbat. My třeba, když jsme byli u těch lidí Koma, o kterejch jsem se zmiňoval, tak jsme tam třeba nechtěli nechat ani PET flašky, nebo něco takovýho, abysme tam nepřitáhli ty věci, který s tou civilizací jsou spojení. Nicméně ten chlapík, o kterým jsem se zmiňoval, kterej studuje tu univerzitu, tak dneska už se domluvil s někým ze španělský ambasády a vodí tam turisty, protože ta vesnice z toho bohatne a tak tam už takovejchhle věcí mají spoustu. Teď jsem viděl fotky a mají tam jako baterky a kýble a takový věci a už to začíná bejt tak, že si myslím, že ten jejich život se začíná měnit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
K lepšímu, k horšímu?

Petr PENIŠKA, cestovatel
--------------------
Já vám nevím. Podle toho civilizovanýho způsobu k lepšímu, protože budou si moct víc dovolit a já si myslím, že pro ně k horšímu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co mají společného vůbec ty kmeny rovníkové Afriky?

Petr PENIŠKA, cestovatel
--------------------
Pokud se opravdu budu zabejvat těma lidma, kteří žijí v těch vesnicích tím původním způsobem života, tak jsou to lidi, kteří jsou velmi pokorní před přírodou, jsou to lidé, kteří jsou soběstační a tady by opravdu ty peníze ani nepotřebovali, kdyby ten stát je po nich nechtěl. Fakt to jsou velmi přátelský a dokážou se rozdělit o všechno přesto, že skoro nic nemaj.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co vám vlastně ta setkání s těmi domorodými kmeny nejvíce dala, pane Peniško?

Petr PENIŠKA, cestovatel
--------------------
Já si myslím, že to, co je asi nejdůležitější, je opravdu, že se dá hledat štěstí v maličkostech, že nemá cenu hromadit ten majetek a hlavně pro mě je strašně důležitý, že ten čas utíká tak, jak my chcem aby utíkal.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Cestoval Petr Peniška a jeho dnešní postřehy z rovníkové Afriky. Děkuji vám za to a přeji vám krásné léto. Mějte se hezky.

Petr PENIŠKA, cestovatel
--------------------
Nápodobně. Děkuju. Méně deštivých dnů, hodně sluníčka.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na slyšenou se těší Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.