Přepis: Jak to vidí Peter Duhan – 23. prosince

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Hezký den a příjemný poslech přeje Miroslav Dittrich. Hostem dnešního pořadu Jak to vidí, je Peter Duhan, generální ředitel Českého rozhlasu. Dobrý den.

Peter DUHAN, generální ředitel Českého rozhlasu
--------------------
Dobrý den. Děkuji za pozvání v tomto příjemném předvánočním čase.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Dnes se mimo jiné ohlédneme za významnými událostmi uplynulých měsíců, mezi které patří samozřejmě 25. výročí takzvané Sametové revoluce. Ale ještě se zaměříme i na další témata. Takže ještě jednou dobrý den, pane generální řediteli.

Čtěte také

Peter DUHAN, generální ředitel Českého rozhlasu
--------------------
Děkuji.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Promiňte, že nezačnu hned tím hlavním tématem, ale zeptám se vás, abych tak pokračoval vlastně v tématu dnešního dobrého rána, kde se naši moderátoři s našimi posluchači bavili o bramborovém salátu. Já vím, že vy se nebráníte kuchařským různým pokusům.

Peter DUHAN, generální ředitel Českého rozhlasu
--------------------
Naopak, naopak. Já se vrhám do vaření, kdy to jde.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
A máte nějaký speciální recept, nebo se něčím se ten váš bramborový salát liší od těch jiných nebo...?

Peter DUHAN, generální ředitel Českého rozhlasu
--------------------
Ale ne, oni v zásadě ty bramborové saláty jsou naprosto stejné. Musím říct, že jsem velice pozorně poslouchal diskusi na téma bramborový salát, koneckonců je to taková předvánoční milá diskuse. Je vidět, že posluchači se zapájejí velice aktivně. Jak říkám, bramborový salát je jakýsi základní mustr pochopitelně. Já myslím, že dneska se hodně diskutovalo o tom, zdali hrášek nebo ne hrášek. Tak já musím přiznat, že já dělám bramborový salát, budu ho dělat zítra ke smaženému kaprovi. Já ho dělám trošku dietně, já si majonézu dělám sám a samozřejmě musím zklamat některé posluchače, trošku hrášku do salátu dávám už kvůli barvě a chuti.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Tak dobře, tak to byl recept generálního ředitele Českého rozhlasu Petera Duhana. To naše první téma bude vlastně ohlédnutí, malé ohlédnutí za 25. výročím takzvané Sametové revoluce, a to nejenom proto, že to je samo o sobě velice významné historické datum, ale i proto, že Český rozhlas se tomuto výročí velmi, velmi věnoval a ještě věnuje. Nejdřív se vás zeptám, co pro vás osobně znamenalo toto výročí, nebo ta obrovská změna, která nastala v listopadu 1989?

Peter DUHAN, generální ředitel Českého rozhlasu
--------------------
Tak zcela zásadní obrat, protože já jsem to už zmiňoval v několika jiných pořadech na podobné témata. Já jsem pracoval vlastně celý život v rozhlase, anebo v televizi a po listopadu 1989 se mi povedlo to, po čem jsem vždycky toužil, to znamená, zaměstnat se v deníku ve zpravodajství. A měl jsem jaksi dost už dramatické činnosti a dramaturgie v televizi nahranými žánry a estrádami a já nevím, co všechno, a chtěl jsem si zkusit, jak se říká, opravdovou žurnalistiku. Navíc žurnalistiku, která v tom čase měla už parametry svobodné a nezávislé žurnalistiky. Takže to je taková jako zásadní profesní proměna. No a vzhledem k tomu, že po listopadu 89 nastaly změny i ve vedení jednotlivých médií, připravovalo se odstátnění Československého rozhlasu, Československé televize, tak mi byl nabídnut z Prahy post ústředního ředitele Československého rozhlasu. Nastoupil jsem do rozhlasu, pokud se pamatuji, 14. října 1991 po panu Richardu Seemannovi. Je to velice prosté. Prostě rok 90, 91 se vykazoval tím, že byla poptávka po lidech, kteří neměli nikdy nic společného s komunistickou stranou. No a řízením osudu já jsem se, vlastního osudu, jsem se do komunistické strany nikdy nedostal, nikdy jsem nebyl osloven ani komunistickou stranou díky mému kádrovému materiálu, no tak prostě usoudili někteří pánové z federální vlády, že tak kdo jiný, ne-li člověk, který nikdy neměl nic společného s komunistickou stranou, se dostal do čela významné, v tom čase velice významné, mediální instituce v tom čase samozřejmě ještě státní do čela Československého rozhlasu. Takže to vlastně byla další změna. Opět souvisela s profesí, ale bylo to jakési prudké odstartování toho, čemu se říká moje polistopadová kariéra. No a pochopitelně s tím souviselo i to, že v roce 92 v lednu se přestěhovala za mnou moje rodina a vlastně, já od roku 91, manželka se syny od roku 92, jsme vlastně plnohodnotnými občany České republiky.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Já samozřejmě si to období těch prvních let v 90. letech pamatuju, protože jsem také byl tady v Československém rozhlase a vím, že...

Peter DUHAN, generální ředitel Českého rozhlasu
--------------------
Byli jsme kolegové, pane kolego.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
...byli jsme kolegové, a vím, že Československý rozhlas tenkrát zachycoval nejenom ty převratné události, ale po tom i ty první krůčky tržních mechanismů a přeměn, na které byli vlastně všichni občané velmi zvědaví a bylo to velice, velice bouřlivé a zajímavé období po stránce novinářské.

Peter DUHAN, generální ředitel Českého rozhlasu
--------------------
Po stránce novinářské zcela určitě vznikaly, já si jenom vzpomenu, vznikaly takové novinářské specializace jako je parlamentní zpravodaj, vládní zpravodaj, co samozřejmě do té doby, do té doby nikdy nebylo. Já na to mimořádně rád vzpomínám, protože to je takové období zásadních proměn společenských, ale také proměn mediální scény a já jsem strašně rád, že jsem byl u toho.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Ano. V minulých dnech proběhl v televizi, v České televizi, cyklus České století, respektive proběhly ty díly, které se týkaly právě dnů okolo listopadu 1989. Vy, ptám se teď vás jako vystudovaného filmového a televizního scénáristu a dlouholetého dramaturga, co jste říkal těmto dílům Českého století? Někteří to nazývali dokudramatem, někteří, že je to vlastně jenom, nebo ne jenom, ale hraný snímek.

Peter DUHAN, generální ředitel Českého rozhlasu
--------------------
Tak především to byl hraný snímek. Podívejte se, když jste začali číst uvozující titulky, tak tam bylo ne náhodou napsáno České století očima nebo pohledem, nebo podle Pavla Kosatíka a Roberta Sedláčka, to znamená, autoři už dopředu avizují, že to bude jejich pohled, jejich umělecká licence na samozřejmě autentické události pochopitelně, a tak bylo nutné se samozřejmě na ten seriál, nebo na jeho jednotlivé části dívat. Já bych chtěl korigovat jednu věc. České století zaznamenává děje vlastně od konce Habsburské monarchie přes vznik Československa, jeho konec v roce 1938, 39 až po tedy pád komunismu a dělení státu. Takže je to jistá velká časová stopa a nelze ten seriál vnímat jenom po částech, ale lze ho vnímat a je ho nutno vnímat především jako celek. A jako celek poskytoval velmi individuální, velmi specifický a možná pro někoho i konfrontační pohled na to, co se stalo v Československu od roku 1914, 15, 16, 17 a hlavně 18 a dále. Pokud jde o ty zmiňované díly, které se týkaly přímo listopadu a převzetí moci, opět si myslím, že je to umělecká licence a Robert Sedláček se scénáristou Pavlem Kosatíkem se soustředili především na hlavní figury toho děje, to znamená Václava Havla, Václava Klause, Vladimíra Mečiara, ale jsou tam i, řekl bych, vedlejší postavy, které jsou podle mě mimořádně zajímavé. Pokud jde o Václava Havla, mluví se často a četl jsem to v různých recenzích, že to byla jakási karikatura nedůstojná a tak dále. My máme sklony idealizovat si a ikonizovat si jisté postavy. Já si myslím, že Václav Havel byl z masa a krve, byla to velice živoucí postava a ambicí pana režiséra, dle mého názoru i scénáristy, bylo ukázat jakýsi oblouk proměny tohoto člověka, který přišel z disentu, žil v uzavřené společnosti a najednou se potkal s reálnou mocí a možností, že bude na mocenském žebříčku jeden z nejvyšších a bude rozhodovat o dalším osudu oné listopadové revoluce. Já jsem tam neshledal nic, co by mě nějakým způsobem uráželo. Naopak, pro mě někdy ta interpretace postavy Václava Havla, teďka si neumím vzpomenout na jméno toho herce, byla dojemně lidská. Mně se to dokonce líbilo. Za klíčovou považuji scénu mezi Mariánem Čalfou a Václavem Havlem, byť vím, že neprobíhala úplně autenticky tak, jak to tam bylo v té části, ale v podstatě zachycovala a zpracovala to nejpodstatnější. To znamená, na jedné straně chladně uvažující politik starého, ale i nového ražení, který zajistil de facto klidný, bezproblémový přechod mocenský a příštího politika, který prostě si s jistým úžasem sleduje, co všechno se musí udát, co znamená ona známá technologie moci. Pak jsem si přečetl v nějakých diskusích, že postava Oskara Krejčího, kterou hrál Oldřich Kaiser, že to bylo tak jaksi, že udělali málem z něho nějakého hrdinu. Naopak, já si myslím, že takové postavy, jak ztvárnil Oldřich Kaiser, patří do politiky, jsou to takzvaní mefistové politiky a garantuji posluchačům, že i v současné politice takoví Oskarové Krejčí existují i nadále. Pak tam byla jedna část dělení státu, nebo ta poslední část dělení státu. Tam bych chtěl upozornit na mimořádně zajímavou scénu, která se odehrála mezi Petrem Pithartem a Vladimírem Mečiarem. To je střet dvou světů, a já nevím, jestli to diváci i tak identifikovali, střet prostě špičkového intelektuála se silným etickým podložím a idealisty samozřejmě, to je Petr Pithart, a člověka, který prostě lže každým coulem svého těla, je to technolog moci, jenž si myslí, že Pithart pro něj není žádný partner a lze s ním manipulovat. Tato srážka dvou světů v podstatě nejlépe dokumentuje to, jaká byla politická reprezentace česká a jaká byla politická reprezentace slovenská. Na tomto střetu, na této scéně lze jednoznačně pochopit, že tyto reprezentace se nemohly potkat téměř v ničem.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
A možná i na tom se dá také pochopit, proč vlastně muselo, nebo mělo, nebo došlo k rozdělení Československa.

Peter DUHAN, generální ředitel Českého rozhlasu
--------------------
Přesně tak. A pak je tam ještě jedna scéna při tom dělení Československa, pokud se pamatuji u toho bazénu pan Ježek a pan Vlasák. Pan Vlasák byl v tom čase, když se to... tam, jak je to situováno, tedy jako časově, v tom čase byl místopředseda federální vlády a je to představitel toho, čemu se říkalo "osmašedesátníci". A tam je pro mě nesmírně zajímavé to, že vlastně ten Vlasák upozorňuje na to, de facto, že ten svět není černobílý, že není jenom komunismus a komunistická ekonomika a kapitalismus, ale že mezi tím je i možnost trošku jiná. O tu možnost jsme asi přišli, všechno skončilo tak, jak skončilo a jsme zpátky v 89 v jeho étosu, odkazu a jak jsme ho zhodnotili, jak jsme ho zpracovali a kde jsme nyní. Takže i to byla velmi zajímavá scéna pro mě.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Český rozhlas se velmi věnoval celý vlastně letošní rok výročí roku 1989. Měli jsme, nebo máme speciální web Znovu 89. Ten web vlastně byl takovým jedním z mnoha představitelů nebo reprezentantů multimedializace. Proč si myslíte, pane generální řediteli, že je tak důležitá multimedializace v dnešní době? My jsme rozhlas, tam je televize, tam jsou noviny, ale dnes asi...?

Peter DUHAN, generální ředitel Českého rozhlasu
--------------------
Vy velmi dobře víte, pane šéfredaktore, že já od loňského roku razím, od roku 2013 a už jsme o tom mluvili v roce 2012, razím, že dovednost rozhlasová je sice nádherná věc a pochopitelně vždy ji budu ctít, protože ji budeme potřebovat, ale víc jak dovednost rozhlasová dneska začíná dominovat dovednost multimedializační, jak bych to tak nazval. Multimedializace je dneska předpoklad k tomu, abychom zvládli svoji práci a ani ne, že abychom zvládli svoji práci rozhlasovou, ale abychom dokázali správnými způsoby a správnými technologickými cestami šířit naše obsahy i pomocí, jak já říkám, obrázků a internetové řeči posluchačům, k těm posluchačům, kteří nejsou ti standardní posluchači, kteří sedí u rádia, ale pracují s iPhony, pracují s internetem, pracují s tablety. To znamená, že musíme nabídnout informace a obsahy i těmto lidem a musíme k těm obsahům pak přistupovat asi trošku jiným způsobem, než jsme byli zvyklí. Projekt Znovu 89 je toho naprosto dokonalým svědkem. Já jsem strašně rád kolegům, kteří se na tomto projektu podíleli, protože musím se pochlubit, je to jeden, opět jeden z velice, velice zdařilých a skvělých projektů Českého rozhlasu.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Významným pořadem Českého rozhlasu jsou Hovory z Lán. Mohl byste se, pane generální řediteli, vyjádřit, jaká je teď aktuální situace s tímto pořadem?

Peter DUHAN, generální ředitel Českého rozhlasu
--------------------
No, tak je to taková ikonka, že by to byl úplně významný pořad, máme i významnější pořady, je to ikonka právě proto, že Hovory z Lán jsou spjaty s prezidentem Václavem Havlem, protože za jeho působení ještě jako federálního prezidenta, jsme tento pořad začali vysílat. Vedení Českého rozhlasu mělo zájem a má zájem na tom i nadále tento pořad vysílat. Jenomže mezi zájmem a realitou je podstatně veliký rozdíl. My jsme se dostali do situace, kdy jsme museli řešit velice vážně Hovory z Lán z 2. listopadu. Nemusím se snad ani rozšiřovat proč. Ona ta základní situace byla co s tím, ale ta základní situace se vlastně proměňovala. Nejdřív to byl vztah prezident republiky a Český rozhlas. Pak to byla rovina Rada Českého rozhlasu a generální ředitel zcela pochopitelně a zcela logicky. A ta třetí rovina je interní rozhodnutí Českého rozhlasu, jak k tomuto pořadu přistoupí dál. Jistě víte po včerejšku, že my jsme se rozhodli ten pořad na pozadí toho, co vzniklo, na půdě Rady Českého rozhlasu, to znamená známé usnesení Rady Českého rozhlasu k Hovorům z Lán. My jsme se rozhodli ten pořad vysílat jako předtáčený a pak ho pustit do vysílání. Samozřejmě zvedla se jakási vlna, jsem to četl na sociálních sítích, jakási silná vlna odporu, že předtáčení znamená cenzuru. No já nevím, máte své zkušenosti, dělal jste nejeden živý pořad, dělal jste nejeden předtáčený pořad.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Ano.

Peter DUHAN, generální ředitel Českého rozhlasu
--------------------
Já také jsem byl u mikrofonu a mezi živým pořadem a předtáčeným pořadem není žádný rozdíl jen to, že jeden jde živě plných, já nevím, 50 minut a druhý 50 minut ze záznamu. Český rozhlas vždy garantoval obsahovou čistotu a vždycky garantoval u předtáčených pořadů, že nebude do nich zasahováno. Já jenom připomenu, že onen ikonický pořad Hovory z Lán s Václavem Havlem se také předtáčely. To nebyl živý přenos. Normálně předtáčený pořad, který se dokonce i pak upravoval, aby ty myšlenky byly přeci jenom hladší, přesnější a tak dále. Bylo to ku prospěchu samotného pořadu, bylo to ke prospěchu prezidenta tehdejšího Václava Havla, a bylo to ke prospěchu jeho posluchačů. Čili my jsme se takto rozhodli. Já jsem informoval Pražský hrad a včera prostřednictvím mluvčího Hradu pana Ovčáčka jsme se dověděli, že pan prezident na tuto formu nepřistoupí. Já si nicméně myslím, že ještě bude prostor, zejména v lednu, ještě bude prostor jednat. Já alespoň vyvinu nějaké úsilí, uvidíme, jak na to bude reagovat Pražský hrad. Já bych ještě chtěl říct něco o Radě Českého rozhlasu. Rada Českého rozhlasu přijala usnesení jaké přijala, to usnesení se týká pouze pořadu Hovory z Lán a prezidenta republiky. Netýká se žádného jiného pořadu a netýká se například ani tiskovek pana prezidenta, ničeho vůbec. Ale to usnesení jasně zavazuje generálního ředitele, protože rada volí generálního ředitele, rada odvolává generálního ředitele, a rada rozhoduje o tom, jak plní usnesení, a jak plní i zadání, které svým způsobem dostává, dostává od Rady Českého rozhlasu. A rada v tomto případě konstatovala, že je nutné uplatňovat kodex, zejména jeho článek 22 ustanovení 2, čili 22/2, to znamená, pokud máme zkušenost, která je, řekněme, neblahá a nasvědčuje tomu, že by se v pořadu mohlo opakovat něco, co jsme zažili a co bylo předmětem jakési kritiky, takže tomu vysílání máme zabránit. To je poměrně jasná dikce a rada je pro mě partner, rada je volena parlamentem, je to kontrolní orgán a zároveň je to zástupce veřejnosti, jak se říká, takže pro mě rozhodnutí rady je jakýmsi způsobem imperativem a nemohu ho nebrat v potaz. Takže tolik asi k Hovorům z Lán.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Je 23. prosince, zítra je Štědrý den. Pane generální řediteli, jak vy prožíváte Vánoce, vánoční dny a možná liší se nějak ty Vánoce v Čechách, na Moravě od Vánoc na Slovensku?

Peter DUHAN, generální ředitel Českého rozhlasu
--------------------
Ale tak já si myslím, že ony se ty Vánoce v Čechách a na Slovensku už tak moc neliší. Možná ty slovenské Vánoce jsou víc duchovní než Vánoce v České republice, ale to bych si taky netroufal jaksi imperativně říct, že v tom je zásadní a propastný rozdíl, propastný rozhodně ne. Já, pokud jde o mě, my jsme si letos s manželkou řekli, měli jsme dost náročný rok, zdravotně, i úmrtí v rodině, takže nás to svým způsobem poznamenalo a rozhodli jsme se, že Vánoce pro tento rok budou u nás bez stresu. A já si myslím, že se nám to zatím povedlo, že si užíváme s manželkou a se syny adventního času, i když synové samozřejmě už mají své partnerky, mají své rodiny, spíš nás jenom navštěvují. Vánoce nebudeme slavit v Praze, budeme je snad počtvrté slavit v Málkově, což je na Berounsku. Máme tam malý domek a Vánoce v přírodě a Vánoce v tichu jsou trošku jiný než Vánoce ve městě. Budou to standardní Vánoce se všemi zvyky, které se dodržují, a které dodržuje naše rodina. My nezvykneme chodit na půlnoční, ale pětadvacátého zcela určitě po obědě vyrazíme, vyrazíme do kostela, protože trošku se zamyslet a trošku na tom místě zvaném kostel zavzpomínat na ten rok, zhodnotit ho a dát si jakýsi závazek do budoucnosti individuální i rodinný. To k tomu patří. Já se osobně na Vánoce nesmírně těším, protože v naší rodině vždy byl kult Vánoc, ale znova zdůrazňuji, pro tentokrát a možná už právě proto, že děti jsou odrostlé a nemusíme shánět tunu dárečků, budou skutečně, a jsou, jsou bez stresu. Já mohu jenom sdělit, že vlastně po dlouhých létech jsme si užili i adventní čas a byl to takový čas tichého přemýšlení, nemuseli jsme s manželkou ani moc mluvit. Prostě po jistých létech soužití, stačí se podívat jeden na druhého a vlastně víte o čem ten druhý přemýšlí a zjistíte najednou, že přemýšlíte stejně, a to je na tom krásné.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Pane generální řediteli, já vám přeji krásné Vánoce, pohodu, klid. Přeji totéž také našim posluchačům. Mějte se krásně.

Peter DUHAN, generální ředitel Českého rozhlasu
--------------------
Já, dovolte, já se také přidám a přeji posluchačům dvojky skutečně šťastné, klidné a ve všech směrech spokojené Vánoce.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Děkujeme. Já ještě připomenu, než skončí ten dnešní pořad, že pořad Jak to vidí bude od ledna mít také "nedělní" vydání. Bude se vysílat ve stejném čase mezi 8.30 a 9. A budou ho na střídačku moderovat, uvádět sestra Angelika ze Společenství svatého Karla Boromejského a Jan Bárta, výtvarník a bývalý ředitel humanitární organizace Adra. Pro dnešek přeji tedy krásný den.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.