Přepis: Jak to vidí Pavel Šembera - 4. července

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Posloucháte pořad Jak to vidí, ve kterém už tradičně o prázdninách cestujeme, a to od pondělí do pátku po celém světě. Dnešním hostem je Pavel Šembera, který pracuje v zahraničním obchodě zaměřeném na Brazílii a který v nedávné době vydal knihu Brazílie - Návod k použití. A řeknu vám, vážení a milí, že už dlouho se mi nestalo, abych se po přečtení nějaké knížky tak silně zatoužila podívat do země, o které pojednává, jako právě u téhle útlé a vtipně napsané knížečky. No a tak jsem pozvala jejího autora, abychom si popovídali například o Baťově městě v Brazílii a našich krajanech, kteří tu drží české tradice. O tom, jestli Brazilci žijí v rytmu samby a jak vypadá západ slunce nad cukrovou homolí. Dobrý poslech přeje Daniela Brůhová. Dobrý den, zdravím Pavla Šemberu.

Pavel ŠEMBERA, pracovník zahraničního obchodu s Brazílií, autor knihy Brazílie - Návod k použití
--------------------
Dobrý den.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak by se to řeklo brazilsky? Tedy portugalsky?

Čtěte také

Pavel ŠEMBERA, pracovník zahraničního obchodu s Brazílií, autor knihy Brazílie - Návod k použití
--------------------
/nesrozumitelné/.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Pojďme rovnou do toho Baťova města. Kde je?

Pavel ŠEMBERA, pracovník zahraničního obchodu s Brazílií, autor knihy Brazílie - Návod k použití
--------------------
Bataypora bylo založeno Janem Antonínem Baťou v 50. Letech a nachází se poměrně hluboko v brazilském vnitrozemí. Je to stát Mato Grosso do Sul. Je vlastně zajímavý, že i pro samotný Brazilce, který často žijou na těch velkejch centrech, který jsou na pobřeží v Sao Paulu a v Riu a Salvadoru, tak když já řeknu, že místo, který jsem první v Brazílii navštívil a ke kterýmu mám nejsilnější vztah, se nachází ve státě Mato Grosso do Sul, tak voni protáhnou obličej, tak voni řeknou, no tam jsme nikdy necestovali. Jak ses tam, prosím tě, ocitnul?

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Tím mi připomínáte, že Brazílie je obrovská země, neuvěřitelná. Ona nemá mnoho pohoří, skoro žádné vlastně, ale má mnoho řek.

Pavel ŠEMBERA, pracovník zahraničního obchodu s Brazílií, autor knihy Brazílie - Návod k použití
--------------------
Ta země od severu na jih má přes 4 tisíce kilometrů a podobně od východu na západ taky, takže je to země kontinentálních rozměrů, ve který je samozřejmě skrytá obrovská pestrost. Takže jakýkoliv mluvení o Brazílii vždycky musí zahrnout to, že někde je to tak a jinde zase jinak. Ale přesto jsou tam různý věci, o kterých se snad dá říct, že je ten brazilský národ sdílí a je to jedna z věcí, která mě vždycky bavila, vlastně rozkrývat a dívat se víc do hloubky, jak to mají ty Brazilci vlastně v přemýšlení, v jednání s lidmi, v chování a jak je to vlastně v kontrastu s naší českou kulturou.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Vraťme se do Baťova města.

Pavel ŠEMBERA, pracovník zahraničního obchodu s Brazílií, autor knihy Brazílie - Návod k použití
--------------------
Do Bataypory já jsem se poprvé podíval v roce 2008. Tenkrát jsem tam přijel na dobrovolnický projekt, který mimo jiné do letošního roku pořád pokračuje. Každé naše léto tam jede skupinka českých dobrovolníků přes organizaci INEX-SDA. Takže letos už asi podeváté. A já jsem se tam dostal úplně s tou první skupinkou a přijeli jsme do tý vzdálený Brazílie a teď si představte, že to je skutečně tam ta subtropická krajina, veliké mangovníky, ta příroda, papoušci a tukani a kapibari, zvířata, který prostě my můžeme vidět maximálně v zoo, tak tam jsou doma, člověk je může v tý krajině vidět. A v kontrastu s tím tam máte prostě najednou úplně český nebo moravský prvky, takovou bránu nazdobenou moravskou a lidi tam mluví česky a tančí český tance. To třeba bylo hezký na přivítanou, oni mi tam vlastně, ten jejich folklórní soubor předvedl nějakej tanec a hned si mysleli, že se hned jako připojím. V jejich představách to je, že to tady v České republice tančí všichni. A já jsem jim říkal, já jsem musel letět 10 tisíc kilometrů daleko přes celou zemi, aby vy jste mě tady naučili něco novýho o Český republice, protože já tohle opravdu neznám. Tak z toho taky byli vlastně překvapení a v těch očích těch lidí tam je Česká republika, jsou na ní velice hrdý, na to, že mají s ní spojenej ten původ. Vzhlížejí ke všemu českému, že tady máme tu kulturu, ty historie, tradice, vyspělost. Takže je to takový vlastně lék národní hrdosti, pro který jsem si jel až vlastně takhle daleko do Brazílie. A to krásný je, že oni vlastně udržujou ty tradice do dnešních dnů, a dokonce je vlastně rozvíjí, přibývají nový nápady a nový projekty těch česko-brazilských propojení. Jako jeden příklad může být třeba turistický značení. Už teď potřetí tam poletí skupinka, to jsou zase dobrovolníci z Klubu českých turistů a vytváří tam vlastně úplně ty stejné značky a směrovníky, jako známe tady z české krajiny. A až tam jsem si uvědomil, jak to máme v podvědomí spojený s tou naší krajinou. Když se zeptáte lidí tady u nás, na co jsou třeba hrdý jako český věci, tak začnou zmiňovat třeba pivo a hokej nebo tak a málokdo by si asi vzpomněl zrovna na turistický značky. A když je najednou vidíte v úplně jiný krajině, řeknete si, tady jsem doma, to prostě znám. To je taky velice hezký projekt.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Z toho mě napadá, Pavle, Brazilci chodí rádi na výlety jako Češi?

Pavel ŠEMBERA, pracovník zahraničního obchodu s Brazílií, autor knihy Brazílie - Návod k použití
--------------------
Tak je pravda, že zrovna tohle patří mezi trošku ty odlišnosti. Konkrétně tam v tý Bataypoře oni využívají ty značky spíš pro cyklovyjížďky. Poslední léta se tam hodně rozšířilo ježdění na kole, takže to je jejich způsob, jak ty značky žijou a jsou v používání. Protože zrovna Brazilci takový to, a to byl jeden právě z kulturních rozdílů, na který jsem trošku narážel, když jsem tam žil, tak mi přišlo, že neměli tolik to puzení jakoby jít na nějakej výlet, jako známe tady, právě někam na nějakej hrad. Tak jsem zkoušel i pátrat, proč vlastně jim tohle to nepřijde tak atraktivní. Takže to už se dostáváme právě do takový jako sondy jako hloubš do tý kultury, kdy oni říkají: no, vždyť máme tolik krásných pláží, tak proč bysme se měli, zvlášť tady v tom našem horku, někam plahočit. Současně ta země je velká, právě není nijak jakoby zmapovaná ve smyslu turistických právě nějakých map a tras. Ty vzdálenosti mezi jednotlivými zajímavými lokalitami jsou hodně daleký. Takže, když tam někdo cestuje a chce projet tý země víc, tak buď přelítává letaedlem nebo jede dálkový trasy autobusem. Takže není to takový jako u nás, kde ta krajina je skutečně koncentrovaná, máme těch pamětihodností hodně na malém místě.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Navíc žádné nebezpečí v přírodě nehrozí, zmiji už jsme neviděli nikdo, ani nepamatujeme.

Pavel ŠEMBERA, pracovník zahraničního obchodu s Brazílií, autor knihy Brazílie - Návod k použití
--------------------
No, tak to je samozřejmě další faktor, že v Brazílii může být ta příroda nebezpečná nebo kdyby se tam člověk ztratil, tak může několik dní bloudit a nenarazí vlastně na žádný známky civilizace. Nakonec pořád vlastně v těch pralesech se udává, že můžou žít indiánský kultury, který se zatím s naší civilizací vůbec nesetkaly. Takže i tohle je taky Brazílie.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy sám podnikl jste nějaký výlet třeba do toho pralesa? Dá se tam vůbec vstoupit? Nečeká na vás hejno pavouků velikých jako moje dlaň?

Pavel ŠEMBERA, pracovník zahraničního obchodu s Brazílií, autor knihy Brazílie - Návod k použití
--------------------
Byl jsem v Manaósu, což je velké město v centrální Amazonii na Amazonce a podnikli jsme několik výletů do okolí, takže to určitě je obrovsky zajímavý, byť třeba, pokud někdo má konkrétně zájem o pozorování zvířat, tak já bych doporučil oblast, která se jmenuje Pantanal a je to při hranicích s Bolivií, kde je ta krajina více otevřená. Jsou to takový bažiny a remízky, takže ty zvířata amazonský, pokud jsou totiž přímo v tom pralese, tak voni velice snadno se schovají a nevidíte jich tolik jako v týhle tý krajině, kde skutečně narazíte na krokodýly, na tapíra, neskutečný množství ptáků, že si připadáte jako ve voliéře. Tak ta příroda je tam nádherná, bohatá.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
S Pavlem Šemberou dnes tedy po Brazílii. No a nemohu se nezeptat na město, které si mnozí přejeme navštívit, a to je Rio de Janeiro. Zajímalo by mě, jestli tam Brazilci opravdu žijí celý rok v rytmu samby, protože já ho mám tak spojené.

Pavel ŠEMBERA, pracovník zahraničního obchodu s Brazílií, autor knihy Brazílie - Návod k použití
--------------------
Tak Rio de Janeiro je určitě magické město. Je to daný hlavně tím, jak je položený. Je tam tisíce různých hor a kopců, velice zelených, s bujnou vegetací, který jsou přeskládaný na jeden přes druhý na malý ploše a do toho je rozmístěný to město. Takže už ta sama geografická poloha, ten přírodní dar, co Rio má, tak vytváří takovou magickou atmosféru. A k tomu se samozřejmě přidává ta krása toho moře a ty pláže, co tam mají určitě. Jsou tam ty surfaři v Riu, co prostě neustále brázdí ty mořský vlny. V Riu je vyhlášený karneval, je to teda ten karneval ten nejznámější, takže v současný chvíli je i komerčnější než třeba v těch jiných brazilských oblastech na severovýchodě, kde to je lidovější záležitost. Nicméně ty fotky toho karnevalu rijskýho zaplní naše obrazovky v ten čas. Na tom je krásný, že vlastně je to taková komunitní práce. Ty skupiny samby vlastně celý rok se schází a připravují a testují, takže to je něco, co Brazilci vlastně taky mají velice rádi a co je širší záležitost pro tu celou kulturu, že se vždycky vytvářejí jakoby skupinky, které sdílí nějaký společný zájem. O tom to hodně je, není to ani tak o tý veliký slávě, která samozřejmě je pak tím vyvrcholením, ale o tom, že ty lidi žijou v nějaký komunitě a připravujou se na to celej rok.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Opravdu Brazilci rádi tančí sambu a chodí do těch různých škol samby?

Pavel ŠEMBERA, pracovník zahraničního obchodu s Brazílií, autor knihy Brazílie - Návod k použití
--------------------
Tak na jednu stranu Brazilci mají obrovský dar pro hudbu a pro tanec, takže to třeba mě, právě když se na ně dívám, tak mě demotivuje, protože si říkám, to já prostě v genech nikde ani nemám, abych se tomu mohl nějakým způsobem přiblížit. Takže povídat si o Brazílii, měli bysme tady mít nějakýho bubeníka, nějakou hudbu třeba na pozadí, protože jenom slovy to vlastně stejně tu zemi zachytit nejde. Na druhou stranu bych možná malinko uvedl, že to trošku patří k těm brazilským klišé. Rozhodně to prostě není tak, že byste prvního Brazilce, kterýho potkáte, takže se na něho vrhnete a zatanči mi sambu, tak můžete narazit na někoho, kdo opravdu k tomu nemá vůbec žádný vztah a v životě netančil a bude na vás koukat trošku vyjeveně. Podobně, jako je to třeba s fotbalem, další věc, kterou my máme spojený o Brazilcích, že to je jakoby náboženství pro celou tu zemi, tak rozhodně je to velikej, silnej fenomén a zajímavý navštívit nějaký utkání v Brazílii a tak. Na druhou stranu opět zase se potkáte s řadou Brazilců, pro který to není vůbec žádné téma, naopak vznikne takový jakoby vakuum, když se budete zrovna snažit za každou cenu mluvit o fotbale.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Tím také připomínáte, že Brazilci jsou nesmírně různorodí. Já, když jsem navštívila jednu brazilskou restauraci tady v Praze, tak jsem byla překvapená, tam obsluhují Brazilci, tak jsem byla překvapená, jaká škála lidí tam může být, od bílých až po kávově hnědé, opravdu veškerý mix.

Pavel ŠEMBERA, pracovník zahraničního obchodu s Brazílií, autor knihy Brazílie - Návod k použití
--------------------
To je určitě pravda. Někteří lidé od nás nebo z Evropy mají takovou představu, že letí do tý indiánský Latinský Ameriky, ale to by třeba platilo o Peru, o Guatemale, o Mexiku, o Bolívii, v těchhle těch zemích je pořád to procento populace indiánský nebo smíšený velice vysoký a taky Evropan tam svou kůží a vzhledem, vejškou už na dálku svítí. To v Brazílii nezažijete a je to jedna z věcí, která vlastně vám ten vstup do tý země, do tý kultury velice zpříjemní, protože ta brazilská populace je namíchaná z lidí ze všech koutů světa. Skutečně tam přišly i migrantský vlny nejen z různých evropských zemí, ale taky například jsou tam velký komunity Japonců, jsou tam samozřejmě potomci lidí z Afriky, kteří tam byli po řadu století dováženi jako otroci. Ale všechno je to prostě v takovým jednom jakoby mixu namíchaný. Takže vzhledově tam narazíte na jakýkoliv lidi. Já mám takovou oblíbenou zábavu, jenom někde sednout na ulici, dát si brazilský pivo nebo kafe a jenom se koukat na ty lidi, na tu pestrost, která je vlastně s tím spojená. Brazilci navíc, jak je tam i to teplo a tak, tak žijou prostě na ulicích. Tady u nás v Čechách se pak vrátím a moje hlava je ještě naladěná na brazilskou realitu a říkám si, tady třeba jdete po nějakým menším městě večer a říkám si tady prostě, kde jsou ty lidi. Tady máme takovou vybudovanou infrastrukturu do posledního patníčku, značky, ale máme prostě větší tendenci zalízt, ať už do hospůdky nebo k sobě domů a procházíte se mezi 8. a 9. večer po městě tady a říkáte si, kam všichni zmizeli. Kdežto v Brazílii to žije na těch ulicích, žije to tou pestrostí lidí a myslím si, že s tím spojená jedna věc, kterou je velmi důležitý zmínit a kterou Brazílie může učit dnešní svět, a to je právě velká tolerance. Už ta země je právě takhle namíchaná od tak odlišných, různých kultur, tak mi přijde, že jsou velice vstřícní a tolerantní k odlišnostem, ať už jakýhokoliv typu a současně jsou velice otevření. Takže jako cizinec nebudete zažívat nějaký odstup, naopak ještě jakoby víc zájmu než obvykle a je to zájem, není to, jako když někam přijedete a sesypou se na vás jako na turistu, ani to nechci třeba kritizovat, prostě realita těch zemí je různá, ale takový nejčastější zážitek brazilský je, že ty lidi mají opravdu zájem, opravdu se chtějí pobavit a komunikovat, protože jednou z charakteristik toho národa je, že je velice komunikativní. Oni sice na druhou stranu málokdy mluví jiným jazykem než portugalštinou, takže ta jazyková bariéra tam může být, ale dá se překonat. Už stačí prostě jenom úsměv a jenom oční kontakt a nějaká gesta, jako je třeba palec nahoru, což je brazilský oblíbený vyjádření pozdravu a poděkování a že je všechno v pohodě. Takže nemusí být třeba posluchači před cestou do Brazílie z tý portugalštiny strach, protože když je zájem, tak se ty lidi vždycky domluví.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
S Pavlem Šemberou cestujeme po Brazílii. Když bych se vrátila ještě k tomu Riu, tak pro mě Rio znamená i obří betonová socha Ježíše, která mi připadá velmi zajímavá. Jaká je zblízka?

Pavel ŠEMBERA, pracovník zahraničního obchodu s Brazílií, autor knihy Brazílie - Návod k použití
--------------------
Je to určitě taková ikona města. Je tam kolem vždycky spousty turistů a tak, takže já si právě myslím, že se dají najít i v Riu jiný zákoutí, který třeba jsou klidnější. Nakonec, právě když by měl třeba návštěvník volit, tak já bych spíš doporučil Cukrovou homoli, což je druhý z těch známých kopců, na který vede lanovka. A přece jenom na vršku tý homole je větší prostor na procházky než u toho Krista, kde je to všechno hodně našlapaný kolem tý sochy a teď se tam ty lidi snaží vejít do těch foťáků i s tím obřím Kristem za sebou, takže si různě lehají a natáčí se jeden přes druhého. Kdežto na tý homoli taky nádherný výhled na celý ty rijský panoramata a větší prostor si tam najít kousek pro sebe a užít si to s tou přírodou.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Je bezpečno na plážích? Například na slavné Copacabaně?

Pavel ŠEMBERA, pracovník zahraničního obchodu s Brazílií, autor knihy Brazílie - Návod k použití
--------------------
Bezpečnost je samozřejmě velké téma. Na jednu stranu nesmí se podcenit, na druhou stranu je velká škoda se nechat jakoby strachem o bezpečnost nějak svázat a ten pobyt tam si neužít. Takže je potřeba volit nějaký kompromis. Tam přiletěli za mnou nějaká pracovní návštěva z České republiky a přečetli si na internetu, jak je v Riu nebezpečno a nevzali si s sebou ani prostě foťák třeba a pak byli právě u toho Krista v prostředí samých dalších turistů, všichni ověšeni technikou a jim bylo strašně líto, že si nemůžou udělat ani pořádnou fotku. Tak to byl příklad přehnané obavy. Na druhou stranu je potřeba mít na paměti, že v Brazílii celkově a v tom Riu jsou obrovské sociální rozdíly. Na jednu stranu velice bohatí lidé, ale pak jsou tam ty favely, chudinský čtvrti. A zase ještě se nedá říct, že co obyvatel favely, takže by samozřejmě měl být nebezpečný nebo tak, ale bohužel samozřejmě jsou případy lidí, že byli přepadeni, okradeni. Takže je vždycky potřeba myslet na to, kam člověk bude chodit, co si s sebou bere a konkrétně, když jde na pláž, tak si s sebou prostě vzít jenom pár drobných bankovek, abyste si tam mohla dát třeba kokos nebo pivo nebo nějaký občerstvení, vykoupat se a nenosit tam s sebou zbytečný cennosti, o který by člověk mohl přijít.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Co se v Brazílii jí? Jsou tam oblíbená jídla?

Pavel ŠEMBERA, pracovník zahraničního obchodu s Brazílií, autor knihy Brazílie - Návod k použití
--------------------
Jídlo je pro Brazilce obrovský téma ke konverzaci. To možná bych si skoro troufl říct, že ještě lepší než ten fotbal, že se málokdy spálíte, když byste otevřela, co se kde jí a gurmánství, protože Brazilci si to umějí hodně užít. Současně jídlo je příležitost k tomu se potkat s přáteli. Oni strašně rádi jídlo sdílí. Dokonce i nápoje většinou se podávají tím způsobem, že se rozlévají, aby ta společnost se bavila co nejvíc spolu. A jinak samozřejmě Brazílie na jednu stranu je synonymem hovězího masa, známe churrasco, kdy se pečou masové špízy přímo na ohni nebo na grilu a jak jsou hotový, tak je číšníci roznáší mezi lidmi a vy si můžete vybrat přesně, který masový řez, odkud a jak propečený byste si dala. Takže po téhle té stránce perfektní. Brazilci zároveň nechají jak tomu masu, tak dalším ingrediencím většinou přírodní chuť, to maso je jenom nasolený a nechají vyniknout jeho přírodní chuti. Ta země nabízí nepřeberný množství ovoce a zeleniny, všecko čerstvý. Brazílie je zemědělská velmoc a tam si dáte manga, tam si dáte papáji, ananasy a teprve pochopíte, jak to ovoce vlastně chutná, takže to, co se u nás sežene, takže bohužel se s tím nedá srovnávat.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Kdybych se vrátila k těm českým kořenům, tak mě napadá, že české kořeny měl i starosta hlavního města Brazílie Brasílie. Jak to je?

Pavel ŠEMBERA, pracovník zahraničního obchodu s Brazílií, autor knihy Brazílie - Návod k použití
--------------------
Jedná se o prezidenta, byl to Juscelino Kubitschek. To jméno naznačuje, že mezi jeho předky byli taky Češi a já vím, že i v dnešní době se pátrá přesně, že nějaký projekt na genetické zjišťování, jestli náhodou se nenajde, odkud přesně ten předek pocházel. Takže, jestli nás poslouchá někdo, kdo měl v rodině nějakého Kubíčka, tak může zkusit zapátrat a přihlásit se do toho projektu, jestli se zjistí přesně ten původ. Nicméně tento prezident zrealizoval ideu, která Brazílii, dlouho se o ní jenom mluvilo, tak on skutečně dokázal prosadit a zrealizovat vytvoření nového hlavního města ve vnitrozemí právě proto, aby se ta pozornost, která tradičně je soustředěná na tom pobřeží, ty obrovský plochy ve vnitrozemí byly dlouhý čas velice řídce osídlený. Vlastně podobný záměry měl dřív ten Jan Antonín Baťa, právě taky kolonizoval, vlastně osidloval to vnitrozemí a podobně. Prezident Kubitschek nechal založit nové hlavní město ve vnitrozemí. Je to do dneška skvělá ukázka moderní architektury, protože architekt Niemeyer a urbanista Costa měli prostě jedinečnou příležitost vytvořit hlavní město na zelené louce, ale současně aby bylo reprezentativní se všemi těmi budovami a institucemi, co tam mají být.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Já to město znám jenom z fotek. Působí příjemně, když v něm procházíte?

Pavel ŠEMBERA, pracovník zahraničního obchodu s Brazílií, autor knihy Brazílie - Návod k použití
--------------------
Podle mě je to moc příjemný, protože ta architektura není přehnaná. Nemá na vás zapůsobit svým rozměrem, což by jinak Brazílii jako svádělo. Například je tam katedrála v Brasílii, která je vlastně sama o sobě svým rozměrem taková skromňoučká, ale má kolem sebe právě nechaný štědře prostoru, má před sebou vodní hladinu. A teď se vlastně nacházíte na náhorní plošině, poměrně jakoby výš nad mořem a nebe, je tam prostě to silný brazilský slunce, mraky, nebe, teď se to odráží v tý vodní hladině, jakoby všechno to komunikuje společně s tou stavbou. Takže takovýhle zážitky vám přinese Brasília. A vím, že se chystá v nakladatelství Titanic knížka Brasília - Město - SEN, takže kdokoliv má zájem poznat Brasílii hlouběji, tak doporučuju.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak je to s náboženstvím v Brazílii?

Pavel ŠEMBERA, pracovník zahraničního obchodu s Brazílií, autor knihy Brazílie - Návod k použití
--------------------
Brazilci jsou hodně věřící, dominantní náboženství je katolictví, ale je tam i hodně různých evangelických církví. Často člověk jako až žasne nad obrovskou mocí nad lidmi, nad financemi různých jakoby kazatelů a tak. Ten náboženský svět je tam podobně pestrý, jako je Brazílie i v jiných oblastech. Plus teda Brazilci, pro ně jediným takovým významný regionálním rivalem je Argentina, tak oni říkají: no, papež je argentinský, ale Bůh, Bůh je Brazilec.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Čemu byste dal palec nahoru v Brazílii?

Pavel ŠEMBERA, pracovník zahraničního obchodu s Brazílií, autor knihy Brazílie - Návod k použití
--------------------
No, já myslím, že to asi je cítit hodně z toho mého povídání i vlastně, že se to prolíná tou knížkou, ta země nabízí spoustu právě krás, některých jsme se dotkli, ty přírodní záležitosti, záležitosti mořský, mořský pobřeží, gastronomický a tak dále. Ale když vlastně hledám to, co mě tam nejvíc baví a nejvíc táhne zpět, tak jsou to skutečně ty lidi, jejich prostě otevřenost, upřímnost, komunikativnost, takový vlastnosti, který. Emočnost velká. Já třeba i sám jsem spíš jako racionálně založená a tam vždycky si jezdím dobíjet tu druhou složku, protože oni jsou obrovsky, jakože umějí prožívat, umějí prožívat přítomnou chvíli, užít si ty lidi, co jsou kolem. Samozřejmě, že to pak má třeba za následek, že na sraz přijdou pozdě a že některý věci se protahujou, protože holt nejde dát ty priority, nemůžete mít obě. Ale Brazílie klade ten důraz na to prožívání tý současný chvíle.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Do Brazílie nás zavedl Pavel Šembera, který pracuje v zahraničním obchodě zaměřeném na Brazílii a v nedávné době vydal knížku Brazílie - Návod k použití. Děkujeme za ten návod, který jste nám dal dnes.

Pavel ŠEMBERA, pracovník zahraničního obchodu s Brazílií, autor knihy Brazílie - Návod k použití
--------------------
Také moc děkuju.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Zítra nám Zdeněk Susa bude vyprávět o nejznámější poutní cestě do Santiaga de Compostela. Dozvíte se, čím je Svatojakubská cesta stále tak lákavá i pro dnešní poutníky. Dobrý poslech přeje Daniela Brůhová.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.