Přepis: Jak to vidí Pavel Kosatík – 9. září

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den přeje Zita Senková. Pozvání přijal spisovatel Pavel Kosatík. Dobrý den, vítejte.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Prostor dnes dostanou názor na vliv médií ve společnosti, ale také vzpomínky na druhou nejpopulárnější ženu světa a naší nejúspěšnější sportovkyni. Vítejte u poslechu.

Čtěte také

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Dobrý den ještě jednou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Legenda, bojovnice, vynikající gymnastka, olympionička, milující máma, jedna z tváří Pražského jara. To je jen několik přívlastků u jména paní Věry Čáslavské, která před týdnem podlehla těžké nemoci. Vy jste jí, pane Kosatíku, obdivoval už jako kluk nebo mladý muž, měl jste o ní určitý obrázek v těch 70. letech na základě novinových článků, které jste měl od svého táty, jaká byla realita, když jste se jednoho dne seznámili?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, my jsme se poznali mnohem později, až vlastně na konci nultých let nebo nevím, jak tu první dekádu vlastně tady toho tisíciletí označit, čili to už bylo v době, kdy měla za sebou samozřejmě sportovní působení, působení na Hradě a dokonce už i byla z valné části venku z některých těch zdravotních potíží, který měla. A my když jsme začali komunikovat, tak vlastně jeden z takových skrytějších záměrů toho bylo, ono to úplně nezačalo představou knížky, ale spíš ještě s pár kamarády jsme si, kteří se takhle o ně starali v těch Černošicích nebo v Praze, tak, tak jsem si představoval, že možná budu jeden z nich a že si tak budeme povídat a že to budou takový hezký hovory, při kterejch jí bude dobře. No, ale z toho tak jakoby časem se začala rodit ta myšlenky knížky, protože mně ze všechno většinou vyjde knížka. No, jí se do toho napřed nechtělo, měla z toho trošku obavy, a pak naopak v tom našla takovou velmi intenzivní náplň asi na rok nebo na dva svýho života, takže to s ní bylo pěkný, no, jako ono, ona nebyla vyloženě autobiografickej typ, i když už kdysi jednu vzpomínkovou knížku napsala před dávnými časy, na konci 60. let, ale já jsem, hezký na tom bylo, že jsem jí zažíval vlastně v situacích, kdy ona si ty věci po mnoha letech a po tý nemoci vlastně jakoby úplně nově ohmatávala, víte, a byla to taková jakoby i z její strany, nejenom z mý, taková prospektorská činnost. Nebyla v tom nějaká paměťová rutina nebo něco takovýho, jak to někdy u lidí bejvá. Ale bylo vidět, že opravdu trošku, v nejlepším slova smyslu jako dítě se do tý svý paměti prokutala. Jako lidsky to bylo hrozně hezký.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ona sama přirovnávala svůj životní příběh k sinusoidě mezi vrcholem Mount Everestu a dnem Mariánského příkopu. Byl to život na Olympu, jak jste nazval její autorizovaný životopis?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No chvílemi byl, ale on ten Olymp, on má háčky, že jo, protože i ti bohové, i tam nahoře se mezi sebou perou a každou chvíli někoho shoděj dolů, takže jako čím výš jste, tak tím větší amplitudy z toho můžou plynout životní, takže i v tomto ona ten, to zadání nebo tu metaforičnost toho slova naplnila. Určitě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
S čím si vy zejména budete spojovat naší nejúspěšnější sportovkyni?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
To je zajímavý. Já jí mám spojenou vlastně s jednou nesportovní epizodou, i když to souvisí s jejím sportovním angažmá. Předcházelo to těsně odletu našich olympioniků do Mexika, tehdy ty mexický olympijský hry v roce 68, ty její největší a nejslavnější, se konaly poměrně pozdě, až v říjnu, vzhledem ke klimatickýmu posunu, takže ten, ta naše výprava vyrážela až po okupaci sovětské srpnové. A dělo se to tedy v adekvátně napjaté atmosféře, politici, tak jak to bývá zvykem, členy té olympijské výpravy přijali, té výpravě dominovala samozřejmě Věra Čáslavská jako potenciálně tedy nebo olympionička, do které byly vkládány největší naděje. A jasný na tom bylo to, že ti politici, kteří přijeli, a to byl tedy prezident Svoboda, šéf komunistů Dubček, předseda vlády Černík a tehdy ještě předseda parlamentu Smrkovský, tak oni vlastně už v té chvíli byli těmi, kdo politicky kapitulovali proti těm Rusům, protože oni v srpnu podepsali tu kapitulaci a i těmi dalšími činy vlastně dávali najevo, že už to zdaleka nebude takovej odboj, jak si někdo mohl za takzvaného obrodného procesu nebo za Pražského jara myslet. A teďka oni, když ji přijali tu Věru, tak do ní vložili nesmírné naděje, jako tedy do antického reka nebo rekyně, který to, a celkem tak jakoby neskrytě jí řekli, že to, co oni zvorali, tak že ona tam má vybojovat za ně, jako docela dost jí toho naložili, takhle to kdysi jiní bafuňáři udělali Emilu Zátopkovi v 50. letech podobně. No, a ona tu roli přijala, bylo jí těch, tehdy těch 26 let, čili měla ještě velmi dívčí vzhled, byla to víc dívka než žena, a opravdu v tom Mexiku ty medaile ve všech disciplínách proti navíc ruským soupeřkám, tak ten metaforický zápas s těmi okupanty vyhrála. A tam nešlo jenom o to porazit okupanty, ale ona tím vyslala strašně důležitý signál nejenom těm politikům, ale hlavně všem normálním lidem, těm jim řekla za prvé teda, že nemusejí kapitulovat tak jako ti nahoře, to znamená to chování těch lidí v politice že není jediným mravním a v dané chvíli teda velmi nešťastným vzorcem, se kterým je člověk konfrontovanej, ale že se to dá taky dělat úplně jinak, a sice tak, že každý člověk má v životě nějakej třeba jenom malinkej životní prostor, já nevím, nemusí být ani sportovec, kterej je přece jenom vidět v televizi, ale, ale výpravčí nebo pekař nebo každý prostě má nějaký sví místečko, který může opanovat a na tom místě se zachovat podobně důstojně tak jako ona a nevzdat to, takže to bylo základní poselství, který ona z toho Mexika přivezla. To nebyly ty medaile, to nebylo to, že pak zase obdarovala ty potentáty, když se vrátila, ale to byl tenhle ten jaksi, to mravní poslání, který z těch jejích úspěchů vyplynulo a návod pro doslova každýho člověka. To, že to pak za tý normalizace zdaleka ne každý byl schopen aplikovat, je úplně jiná věc, a to určitě jako pokud to někomu slouží k necti, tak rozhodně ne tý Věře, která opravdu jako mravní vzor odvedla maximum, ale v tomhle tom je nezastupitelná a vlastně tehdy tak silný signál nikdo nevyslal nebo museli bychom jako mluvit o paralelách s lidma, který, jako byl Jan Palach nebo tak, a kteří jako byli mravními vzory zase ještě trošku jiného typu, ale jako ukázat návodně lidem běžnejm, jak se mají chovat a že se, nemusí stahovat kalhoty, neb brod je opravdu daleko a vždycky bude daleko, že k té kapitulaci vnitřní není důvod nikdy, tak tohle to, lidí schopnejch toto ukázat je v každé době málo a ona to dokázala.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Věra Čáslavská svá mladá léta zasvětila těm olympijským ideálům, v brazilském Riu aktuálně probíhá paralympiáda. Podle vašeho kolegy tady v pořadu Jak to vidí, komentátora Ivana Hoffmana, se z těch her už vytratila myšlenka olympismu. Letos v Riu jí nepociťoval, nenacházel, převálcovala to podle něj komerce a také skandály kolem dopingu. Jaký je váš pohled vůbec na myšlenku olympiád? Vidíte ji ještě?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Vidím a myslím si, že nedá se to asi takhle úplně šmahem smést ze stolu, jak vy to interpretujete nebo jistě že všechny tyhle ty negativní věci existují a budou možná existovat čím dál víc. Pořád budou různí pišišvoři, který budou vymejšlet ještě rafinovanější dopingový metody a ty peníze se tam točit budou, poněvadž to přitahuje pozornost lidí, takže reklama bude vždy na olympiádách přítomna, ale víte, to hnutí, já si myslím, že je věčný a že hodně záleží na konkrétních povahách lidí, kteří nejenom v tom hnutí pracujou, ale hlavně těch sportovců a jiště že budou vždycky lidi, kteří na ten doping pudou nebo který ty prachy ovlivněj, ale zatím teda vždycky byli i ti opační, který to nebavilo, a to byli právě ty nositelé toho sportu. A já tady nechci být za optimistu, ale, ale to je, myslím si, většinová vlastnost toho hnutí. Ten svár tam bude probíhat vždycky, poněvadž to je, je to vystaveno to, ten olympismus nesmírným pokušením. Jak říkám, tam jde o všechno, dívají se na to miliardy, takže, takže v tom i ty miliardy těch nejrůznějších měn se točí, no.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Sponzorů. V čem je, pane Kosatíku, právě podstata poselství té olympijské myšlenky?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No představme si, že zrovna tak ten Coubertin z té antiky mohl vytáhnout něco úplně jiného. Oni taky mohli vytáhnout gladiátorské římské hry, které byly založeny na poněkud jiných principech boje a zápasení a kde většinou tedy to sportování málokdo přežil, že jo, ale toto je založeno na vznešenosti, kdy tedy soutěž, nebo takhle bych to řekl, kde lidská agresivita, která se za dřívějších okolností vybíjela válkami, tak se přesublimuje do činnosti, která, sportovní, která jakoby imituje tedy ten zápas nebo to soupeření nebo ten boj, převádí se do to kultivovaných forem, tím se kanalyzujou jaksi ty špatné věci a člověk při tomto morálně, jak já věřím, zdravém soutěžení, tak může vyzrát i osobnostně. Nejde tam jenom o kult těla, o to, že když běháte, běháte, běháte, tak máte lepší a lepší nohy a lépe se vám dýchá, ale je možný tímto způsobem se propracovat i k jakési vnitřní harmonii celkové duševní, kterou z té antiky známe. Kdo to četl, tak to chápe, a vidíme to i na vyšších sportovcích. Emil Zátopek byl docela harmonickej člověk a Věra Čáslavská taky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je to už přece jenom, ale to je také asi logické a zákonité, úplně jiná doba. Někdo také porovnával vlastně ty záběry třeba z Mexika 1968 nebo z jiných olympiád před X lety a v současnosti. Jsou to jiná sportoviště, jiné úbory a tak dále, i sportovci vypadají jinak.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Samozřejmě, já to neidealizuju. A amatérismus má úplně jinou definici. Podívejte, ale pořád platí, myslím si, to základní. Ty olympiády jsou v podstatě jediným podnikem celoplanetárním, kde jednou za čtyři roky se sejdou lidi v podstatě ze všech zemí světa a jsou spolu schopní nějak kultivovaně komunikovat aspoň pár dní. Žádná jiná srovnatelná akce taková není. Neexistuje politickej summit ani OSN, to se nepodobá v té míře, v tom, v té šířce záběrů olympiádám a nemá to samozřejmě takový dopad v myslích obyčejných lidí, takže je to opravdu to jediný nebo nejdůležitější, vlastně co nás aspoň jednou za čas propojuje, co dovoluje přemýšlet o tom, co mají všichni lidi společný, že to není samozřejmě jenom ten sport, že to může být spousta věcí, takže pro mě ty olympiády jsou inspirací i k mnoha jaksi věcem, který se toho sportu bezprostředně nemusejí týkat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Byla to i třeba různá gesta. Připomenu třeba fair play našeho olympionika šermíře Jiřího Berana nebo vybavuji si momentku vlastně autoportrét, takzvané selfíčko, dvou gymnastek z Jižní a ze Severní Koreje.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No tak zase to je vlastnost většiny her, že ty lidský momenty tam nastávají, že zase takovým jakýmsi povrchním nebo vzdáleným pohledem, když to naházíme všechno do jednoho pytle, tak to odbydeme těmi frázemi o komerci a tak, ale když se tomu podíváme blíž, tak zjistíme, jestli to není překvapení, že konkrétní skuteční lidé tam prožívají konkrétní osudy a že to utrpení bojovný anebo ta radost, že mají opět velký amplitudy, že je to život koncentrovanej, je to život v kostce, prostě můžete tam v metafoře poměrně velmi intenzivně, byť na cizím osudu, zažít mnohem víc, než zažije, zažije člověk ve svém běžném životě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ještě před zahájením letních olympijských her v Brazílii některá média měla, řekla bych, jasno nebo psaly o tom docela negativně s tím, že vlastně se to nemůže povést, že Rio není připraveno a že ty hry nedopadnou dobře. Jak víme, nic se během té olympiády závažného nestalo, dokonce i hlášení, že nedošlo k žádnému nakažení virem zika, což byl velký strašák, proč tak předjímáme nebo někteří?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
To je velmi široká otázka a důvody jsou jistě různé. No, tím se dostáváme ale k trošku jinýmu tématu, a sice k tématu médií, že jo, poněvadž tyto informace většina z nás, nebo já teda rozhodně dostávám z médií. Nemám jak možnost je ověřit, já jsem nemohl jet do Brazílie podívat se na místo a myslím si, že i většina Brazilců, pokud tam žili, tak zrovna tak to brali z těch médií, to je prostě realita dnešního světa, kdy zprávy o skutečnostech relativně blízkých i vám, tak stejně dostáváte touto mediální oklikou a často na té cestě ta zpráva ztratí možnost být ověřována. Tady se to nedalo vlastně předem ověřit, jak to je, takže člověk byl opravdu odsouzenej k čekání, jak to dopadne. A je mně docela líto, že vhledem k tomu, jak je ten svět čím dál víc prorostlý informacemi a čím dál víc medializován, tak jako bychom, je to paradox, ale jako bychom stále častěji byli v té bezbranné situaci. Ty informace nám nedodávají silnější pozici, ale vlastně nás jakoby oslabujou. Jsme, zdá se mi, čím dál častěji v pozici toho, kdo ve skutečnosti neví. Zavalen tím přívalem těch faktů, tak se nedokáže rozhodnout.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Podle amerického historika Snydera největším problémem současných médií není, že by neměla dost faktů, nýbrž že stále více z nich místo faktů se soustřeďuje vlastně ta média na emoce. Jaký máte vy pocit nebo zkušenost? On také tvrdí, že například zastánci brexitu vyhráli nejspíš právě proto, že se jim podařilo apelovat na city voličů, aniž by tedy nabídli konkrétní nebo lepší argumenty.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
To jsou dvě důležité věci. Emoce určitě jsou v médiích obsaženy nadbytečně z mého pohledu, ale ta fakta taky. To nejsou dvě jediné věci, které od těch médií můžeme chtít. Zrovna tak od nich můžeme chtít, a to mi tam chybí ještě víc než tohle oboje, co jste zmínila, tak mi tam chybí jakési postoje pisatelů s jakýmsi osobním ručením. To znamená něco, co se nemusí podobat zprávě, ten člověk ať dá najevo, že nepopisuje skutečnost, ale jenom své myšlenky, které se od té skutečnosti můžou lišit, ale aby argumentoval, že si za nimi stojí, že podle nich žije, že jsou jeho životním programem, za který ručí a tak dál, a tak dál. Mě nejvíc ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je to ale, promiňte, role, pane Kosatíku, novináře sdělovat své osobní postoje?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Ne, ne, ne, není to role novináře asi.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Právě.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Novinář je prostředník, jistě, ale je to role médií. My se bavíme o roli médií a z těch médií se vytrácí nebo přestává tam být zájem o lidi, kteří mají svůj vlastní příběh, vědí proč, proč žijí, tak jak žijí, že to má ten a ten, víte, takový jako jakoby pevně v sobě ukotvený lidi dneska jako vůbec tedy celkově řidčeji potkáváme a v těch médiích o ně jakoby není tolik zájem, protože možná platí ta představa, že by to vymykalo tomu kultu toho faktu anebo bulváru, teda kultu té emoce.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kde vy čerpáte informace? A ověřujete je?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Já čerpám informace v podstatě už jenom z internetu. Já papír už nečtu téměř vůbec, ani týdeníky, už to nezvládám. No a ten internet pochopitelně nestačí, takže moje kotva jsou moji přátelé. Já se snažím o to a dodržuju to, abych vždycky tak jednou aspoň za 14 dní, ne-li častěji, tak abych se sešel s pár lidmi, který znám dlouho, třeba 20 nebo 30 let, a za tu dobu je znám. Ne že bych předjímal, co mi řeknou, jaký budou mít názor, ale mám chuť důvěřovat tomu, že nejsou kam vítr tam plášť a s nima ty věci proberu nebo aspoň po telefonu a až si to takhle prostě přepinkáme mezi sebou, jako s lidma, který považuju za pevný nebo ne třasořitky, tak pak mám teprv chuť si něco myslet, co jsem si předtím přečetl na internetu, ale fakt už dlouho se mi nestalo, že bych z nějakýho titulku nebo nedejbože článku jenom na základě toho někam běžel a něco konal, to já médiím nevěřím.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nejsou to ale právě ty emoce, o kterých teď mluvíte?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
V jakým smyslu?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A ne fakta, že vy vlastně vycházíte z nějakého dalšího podání, nějakého názoru někoho jiného.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No ale racionální. Podívejte, jak ověříte, dostali jsme se k tomu přes tu zprávu z tý Brazílie, ale to se dá formulovat téměř na jakékoliv zprávě. Někdo něco napíše o nějakém politikovi a vy reagujete podle své sympatie nebo antipatie k němu. Toho by si člověk měl být vědom a neměl by být spokojen jenom s takovým typem své reakce. Měli bychom být nad ní trošku povzneseni, být objektivnější a tak. No a to málokdy získáte jenom v interakci s tím textem té zprávy. Tam potřebujete ještě něco. Vůbec problém médií je kontext, že jo, málokteré médium vám nabízí kontext, dokonce to možná ani není zájmem, protože čím víc máte kontextu, tak tím jste nezávislejší a tím jste méně jako člověk manipulovatelná. A nevím, jestli je to zájem médií. Média chtěj, aby, aby je lidi kupovali, četli, což se podobá manipulaci, že jo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je, říká se, že žijeme ve světě, kde stále více vládnou obrazy, určitě si vzpomenete,před několika měsíci nebo snad je to ještě déle hodně hnula veřejností fotografie utonulého tříletého syrského chlapečka, tělo bylo vyplaveno na břeh, do jaké míry je vlastně ten obraz nebo síla té fotografie zavádějící? Je manipulativní?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Tak zase abychom to s tou přísností nepřehnali. Je to jenom část reality, prostě obraz nebo film nebo, nebo televize, když se budete celý život dívat jenom na televizi a nepřečtete žádnou knížku, tak se z vás stane jiný člověk než ze čtenáře knih, který se nebude dívat na televizi, prostě ty možnosti nebo ty limity nebo tendence v tom médiu obsažené jsou v obou případech jiné. A mně ta obrazová, ta obrazová manipulace je nebezpečná i proto, protože je taková svádivá, že už děti jsou jí vystaveny, a pak to získají návyk, pak to s nima roste, takže i tvůrci reklamy například se nejvíc zajímají o to, ty televizní nebo filmový nosiče. A mně z toho vychází, je to legrační bavit se o tom teda v rozhlase, ale já když o tom přemýšlím, tak se mi zdá, že právě rozhlas možná má štěstí v tomto, poněvadž ten přece jenom, i když různé tlaky na nivelizaci taky jsou, nebo můžou být, ale právě tím, jak ten obraz je jaksi z podstaty věci vyloučen, tak a je nutno pracovat přece jenom s jakousi představivostí a s jakousi myšlenkou, já tady musím se snažit ze sebe dostat nějakej názor, jinak by to, jinak by to prostě nemělo smysl, kdežto v těch obrazových médií, tam stačí, když si někdo obleče hezký plavky, takže myslím si, že ten rozhlas má docela dobrou naději. Mám chuť k optimismu, jo, že bude vystaven těm strašlivým pokušením až úplně naposledy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Média ukazují, co se děje nebo děje se to, co ukazují média, pane Kosatíku?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Tak je to, je to problém určitej, je to problém určitej, protože myslím si nebo zase jak to dokázat nebo nejde to změřit, abych teda, ale žijeme každej v jakési představě nebo v metafoře a ta moje mně říká, že, že závislost světa na médiích prudce, prudce roste, že opravdu reagujeme už v podstatě jenom na tu virtualitu a považuju to, já vlastně v médiích vidím to téměř nejnebezpečnější v dnešní době nebo vývojově může být, jsou ještě, je to ještě rizikovější faktor než politika, poněvadž právě tím, jak politika čím dál víc pracuje s médii, jak je využívá, jak se vedou nové typy těch různejch hybridních válek a tak, kde vlastně lidi komunikují, myslí si, že o faktech, tak jak to vždycky bejvalo a vůbec už nemají možnost ověřit si, kdo všechno je manipuluje ve jménu čeho.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Všichni jsme na vlastní oči viděli 11. září 2001, teroristické útoky ve Spojených státech na Světové obchodní centrum v New Yorku, v neděli uplyne 15 let. Čtveřice fyziků nyní zpochybnila oficiální výsledky vyšetřování pádu budov. Podle nich důkazy ukazují spíše na řízenou demolici než na pád vyvolaný nárazem letadel a následný požár. Jenom dodám, že stať, ve které vědci se věnují tomu technickému rozboru zhroucení mrakodrapů, otiskl respektovaný časopis Europhysics News Evropské fyzikální společnosti. Co tomu říkáte?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, to je asi přesně ten případ, kde, o kterém se bavíme, že vlastně normální člověk vlastně ztrácí už téměř možnost verifikovat ta fakta. Vy jste řekla, že ten časopis byl respektovaný. Já jsem zase četl, že ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak se o něm píše.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, a já jsem zase četl, že respektovaný není, že to nějací šantalové tam, a teď prostě nechci tady prosazovat nějaký svůj apriorní názor, ale, ale zdá se mi, že tohle je přesně případ té, víte, tohle by vlastně mělo být očividné. Všichni jsme tehdy v té televizi viděli, k čemu došlo a v /nesrozumitelné/ jakési pravěké zkušenosti by to tím tedy mělo být vyřešeno. Tady vidíme, že přilétá příčina a dochází k následku, ke zborcení budov. Od té doby vystupují nejrůznější konspirátoři, když to řeknu ironicky, anebo možná i seriózní badatelé, abych to teda neshazoval, a říkají, že to byla řízená demolice připravená tím či oním, a v podstatě člověk nemá od té doby a už je to 15 let, nemá vlastně možnost se dobrat definitivního závěru. Stejně nakonec se rozhodujete podle své vlastní povahy, podle toho, co považujete za možné, za pravděpodobné, jestli se vám zdá, že opravdu americká vláda je něčeho takového schopná, tak pak si představujete, že to tak proběhlo, ale ta fakta k tomu nemáme. A faktem není ani to, když se řekne vědecký časo..., víte, to taky, to bylo, kdysi se věřilo na náboženství, mnozí naštěstí na něj věcí dodnes, a pak je ten kult vědy. Řekne se věda a my máme chuť tvářit se vážně, poněvadž věříme, že se tam myslí podle pravidel. Ale taky jsou vědci šarlatáni samozřejmě a ta dnešní média a ta zpráva, kterou vy jste citovala, je přesně případ toho. Ta dnešní média vám nedají šanci jaksi definitivně rozhodnout, jak to vlastně je.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale to je úplně patová situace, pane Kosatíku.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No je, no žijeme v tekuté době, jak řekl, tuším, Bělohradský a v průběžném patu, ano. Dnešní média nemají tendenci vám dát definitivní obraz světa, protože to pro ně není výhodné, nepotřebují to ze své podstaty a zřejmě toho ani nejsou schopná, dokonce ani morálně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jsou ale přece seriózní média opravdu, která pracují s fakty?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Ale ano, jistě, tak já tady nepopisuju zánik, zánik světa, ale ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Trošku to tak vypadá.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Ne, tak to bych nechtěl, to ne, snažím se varovat před nebezpečím, protože my jsme všichni nebo většina z nás nebo já teda jsme vyrůstali v době, kdy se na tu literu nebo na to psané slovo, na ten příval těch informací hodně věřilo nebo kdy, co je psáno, to je dáno, a když už je to v televizi, tak byť v komunistické, tak aspoň to, že to tam protlačili, tak to něco znamená, byť ne přímo to, co oni tvrdí. A dnes je tohle prostě jinak. Těch zájmů, které se v tom, v těch mediálních výstupech projevují, je nekonečně více. Zabírá mnohem větší energii než dřív aspoň trošku se pokusit ty některé hlavní zájmy rozplést, no rozhodně to vyžaduje mnohem víc preventivní opatrnosti, takhle bych to řekl. Čili tím doufám nešířím poplašnou nebo špatnou zprávu, opatrnost, ta je na místě vždycky, to doufám ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To znamená, snažit se číst více zdrojů, ověřovat si je nebo jaká je cesta z toho?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Určitě, určitě a držet ty lidský zdroje, držet se v nějakém kontaktu s fyzickým světem a s lidmi v tom fyzickým světě. Já když to teď až téměř zbanalizuju, tak kromě toho, že si člověk projede všechny servery, tak by to měl probrat v kavárně nebo v hospodě s živejma lidma.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pavel Kosatík, spisovatel. Já vám děkuji za vaše názory. Mějte se hezky.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Děkuju, na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na shledanou. V pondělí se těší Zita Senková, hostem bude předseda správního soudu Josef Baxa. Dobrý den.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.