Přepis: Jak to vidí Pavel Kosatík - 6. února

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dnešním hostem jak to vidí je Pavel Kosatík, spisovatel a publicista, já vás vítám, dobrý den.

Pavel KOSATÍK, spisovatel, publicista
--------------------
Dobrý den, přeji.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Začněme plněním slibu. V lednu jsme se dohodli, že se vrátíme ke Karlu Čapkovi, do jehož úmrtí na sklonku loňského roku uplynulo 75 let. Spisovatelův příbytek na pražských Vinohradech koupila již radnice Prahy 10. Ve vile chce také obnovit setkání význačných osobností po vzoru Pátečníku. Jak se vám líbí tato myšlenka a možná by nebylo špatné připomenout si, o co vůbec šlo.

Pavel KOSATÍK, spisovatel, publicista
--------------------
Ono se to i docela hodí. Já jsem hledal jakou záminku tomu Karlu Čapkovi dneska vnuknout, protože lidi mají posluchači mají rádi výročí, tak aby to nebylo jen tak zavěšené někde v mezičase a ze začátku jsem si zoufal, protože narození úmrtí tam se to nehodí, ale čirou náhodou mi přátelé připomněli, že vlastně včera bylo jedno sice nekulaté, ale pěkné výročí. 5. února v roce 1927 byl tehdy docela slavnostně na pražských příkopech otevřen společenský klub Ateneum, jehož Karel Čapek, pokud sice je mi známo, nebyl přímým členem, ale chodil tam a patřil k tomu, já nevím, peroutkovskému a jako velmi vysokému milieu, které k téhle té společnosti patřilo a to bylo vlastně takové vyvrcholení toho klubového života První republiky, na které vy jste se ptala. Karel Čapek stál u jeho zrodu, protože on v roce 1924 podnikl docela důležitou cestu do Anglie, je zachycena ve známé knížce anglické listy, dokonce je tam popsáno, jak některé ty kluby navštívil a s docela velkým vtipem, jak tam vylíčil jejich atmosféru, pokud si ten který čtenáři pozapomněli, tak doporučuji i v sychravém počasí jako je aspoň v Praze to dnešní, tak si to osvěžit. Z těch britských zkušeností, které přivezl, tak založil ty pátečníky, to znamená, pravidelnou každý týden u něj doma se scházející společnost, která proslula tím, že do ní tedy chodil napřed prezident Masaryk a později i ministr zahraničí a pak prezident Beneš. Čili tam byla společnost intelektuálů, která měla možná nebo ne možná, měla jakési politizující ambice, takže vlastně těžko říct, byl-li to ten klub v tom tradičním britském smyslu. Ale ten společenský klub, o kterém mluvím, to už bylo něco jiného, jednak to vzniklo z toho zdroje čapkovského, ale pak se na tom velmi silně podepsal spisovatel Jaromír John, aliaz estetik Bohumil Markalous, který do té atmosféry klubu vnesl své na tu dobu velmi vyspělé a pokročilé názory na to, jak má vypadat užité umění, opět to bylo hodně inspirováno trendy posledních desetiletí hlavně z Velké Británie, kde to teorie užitého umění byla v Evropě dovedena nejdál, takže vlastně ten klubový život byl víceméně napájen z Británie inspirovanými vzory, ale ti Češi, Čapek a další, kteří to tady inspirovali, tak k tomu přinášeli hodně svého a myslím si, že není na škodu o tom mluvit speciálně v dnešní době, protože myslím si, že i pro rok 2014, tak a teď zdůrazňuji Klubová aktivita, by mohl být přesně ta jedna z mnoha věcí, které se téhle té společnosti pořád nedostává, ale které by té pěkně hezky provrstvené společenské atmosféře nejrůznějším druhům komunikace, kterou dosud u nás dlouhá desetiletí neznáme nebo pozapomněli jsme, které tomu mohly prospět. Prostě klub má tu výhodu, že, víte, to není snobská záležitost nebo není z podstaty, z principu nutné, aby byla, může se jí naneštěstí stát, když ti členové budou hloupí, ale princip je ten, že se tam prostě volněji než v nějakém společenském družení, než v nějaké organizaci, která má vedení a stanovy, tak se tam schází lidé, kteří něco ví, kteří mají nějaký pozitivní životní cíl, kteří necítí nechuť souviset s těmi ostatními a kteří také občas mají vůli nebo schopnost zkoušet v pokoře, dávat něco společnosti okolo sebe. A v tom společenském klubu, který teďka ještě jednou zmíním, to bylo fajn v tom, že ten byl vlastně intelektuální klub. Tam dominovali spisovatelé, když přijel z ciziny skladatel, myslím že Stravinský namátkou, tak kam ho vedli, do společenského klubu. Večer tam vždycky z divadla přišel Hugo Haas s Adinou Mandlovou a nebylo to snobské. To bylo na tom, dneska by si to člověk představoval jako záležitost takzvaných celebrit, ale tehdy se to tak nebralo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Existuje, pane Kosatíku, něco takového třeba mezi spisovateli, scházíte se?

Pavel KOSATÍK, spisovatel, publicista
--------------------
Já jsem včera, fakt je to čirá náhoda, jsem byl na takové zakládající akci spolku, který se k tomuto přesně hlásí, ale nemám tady kompetenci, abych o tom mluvil, poněvadž jsem tam byl jen účastníkem, takže jen tímto si dovoluji zvěstovat, že je to na dobré cestě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je to dobrá zpráva. Nemělo by právě něco takového, setkání tohoto druhu, ten klubový život třeba přispět i k lepší komunikaci, nejen mezi spisovateli, respektive mezi intelektuály, ale třeba i mezi politiky, protože často jsou právě dezinterpretace nebo nedostatečná komunikace příčinou mnoha nedorozumění?

Pavel KOSATÍK, spisovatel, publicista
--------------------
Já se nejčastěji s tímhle názorem setkávám ani ne tak mezi lidmi od pera, ale spíš mezi podnikateli a mám z toho radost, že jim tohle to chybí. Ono by jim to také chybět nemuselo, oni by mohli být spokojeni v byznysu a být plně zaměstnání prací a tak dále, ale opravdu za těch posledních 4, 5 nebo kolik let, jsem se v bezpočtu případů setkal s projevy chuti, vůle, tendence společensky souviset, dozvídat se. Oni v podstatě touží po tom, aby v té kultuře byli nějací lidé, kteří by říkali něco, co by zase nebylo zachruto jen dovnitř do světa té kultury. Vidíte, jaká je situace třeba v dnešní poezii, neurazím doufám, teďka někoho, když řeknu, sami básníci to často říkají, že vesměs většinou píšou sami pro sebe a s týkají se a dokonce chtějí se i stýkat jen sami mezi sebou. V části té prózy to není úplně jiné. Ona ta literatura má nejrůznější cíle, nejrůznější poslání a taková ta do sebe zavinutost, to je také součást toho, takže já to teď nekritizuji, ale zdá se mi, že u nás je trošku nebo v těch posledních 20 až 25 letech upozaděný ten a zdůrazňuji, nikoliv nepokorný plán kultury prostě propojovat lidi a nenechat to nej na těch politicích, kteří jak víme, stejně se o to pak nakonec nestarají a já sleduju většinou svoje vlastní zájmy, prostě nedovolit té společenské komunikaci, aby sklouzla jen do těch vertikálních, do toho vertikálního směru, to znamená nahoře někdo má moc, dole ho někdo zvolí a ten zvolený buď s ním komunikuje nebo ne, ale je to prostě zdola nahoru. To o čem já mluvím, je komunikace horizontální a o tu bych stál.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Od koho by měl vzejít ten impuls?

Pavel KOSATÍK, spisovatel, publicista
--------------------
Úplně od každého, úplně od každého, kdo v sobě cítí trošku víc energie než je ta na přežití sebe sama a své rodiny.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když hovoříme o intelektuálech, tak vy jste posledně při našem lednovém setkání doporučil několik knih. Jedna velmi rezonovala Intelektuálové ve 20. století. K němu si pořídil také pan posluchač Miloš a celá řada dalších, takže tady jen cituji z mnoha mailů, které přichází. Máte nějaký jiný dobrý další tip?

Pavel KOSATÍK, spisovatel, publicista
--------------------
To by mě ale bavilo, kdybychom tady z toho udělali knižní hlídku. Já jsem si vždycky toužil mít v rádiu pořad, kde by mě nechali pouštět hudbu, kterou mám rád,ale to mi nikdy neprojde, protože to by nikdo neposlouchal. Ale nabízet knížku jednou za čas, to je hodně podobný. Dobře, když se ptáte, tak jednu bych si dovolil. Je to možná trošku z opačného nebo z kontrastního politického spektra, než by posledně ten Tony /nesrozumitelné/, který on by to tak možná neřekl, ale přeci jen patřil nebo vyjadřoval spíš ty pravicové než levicové názory, tady před pár týdny vyšel velmi zajímavý knižní rozhovor Zdenka Pavelky s Petrem Uhlem. Jmenuje se to "Dělal jsem, co jsem považoval za správné". Je to opravdu takový celoživotní bilanční rozhovor. Pracovali na tom dlouhou. Dali si s tím dost práce a teď nechci říci klišovité slovo, ale v dobrém slova smyslu rozporuplná Uhlova osobnost je tam fakt prezentována se vším všudy. Je to knížka, se kterou nemusí člověk souhlasit a já tam určitě také zdaleka se vším nesouhlasím, ale fakt už relativně dlouho jsem v českém prostředí nečetl takhle barevný vnitřní příběh člověka, kterému se dá rozumět při všech bohatých peripetiích. On byl účastníkem studentského hnutí na konci 60. let, byl velmi tvrdě persekuován už dávno před chartou, a pak samozřejmě po ní. Patřil do toho nejužšího kruhu, který vlastně tu chartu připravoval. On byl účastníkem toho kroužku kolem Václava Havla a Pavla Kohouta a několika málo dalších, kde se ten text piloval na konci 76. roku. S tou chartou prošel veškeré peripetie, pokud tedy zrovna nebyl zavřený. Byl účastníkem hnutí kolem Vons, Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných a je známá i jeho veřejná angažovanost po roce 1989. A opravdu velmi živě je schopen o tom své životě vyprávět s takovým až francouzský esperitem, on je tou francouzskou kulturou docela dobře napojen vzhledem k svému vzdělání, rodině a tak. A je to na té knize znát. Nechci tady mluvit o tom nějak velmi zamilovaně, to s řadou věcí tam nesouhlasím, ale je to takový typ knížky, kde se fakt dá nesouhlasit na vysoké úrovni.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pět uchazečů podalo přihlášku do výběrového řízení na nového ředitele nebo ředitelku Ústavu pro studium totalitních režimů. Co vás, pane Kosatíku zaujalo na těch kandidátech?

Pavel KOSATÍK, spisovatel, publicista
--------------------
To, že je jich poměrně málo. To není první volba vedoucího představitele toho ústavu, ale těch kandidátů nikdy tak málo nebylo. Vždycky předtím jich bylo víc, což jak jsem zjistil, tak zasvěcenci je interpretováno je tak, že možná ani mezi těmi, kdo mají vůli tu situaci v tom ústavu změnit, už není tolik víry v to, že je to možné jako bývalo. Čili tím tady navozuji jakési skeptické téma kolem toho, které jsem vlastně ale chtěl popřít tím, co tady budu odpovídat. Víte, za ty hlavně posledních zhruba devět nebo deset měsíců od toho posledního převratu, kdy odešel Daniel Herman.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
10. duben to byl.

Pavel KOSATÍK, spisovatel, publicista
--------------------
Ano, v dubnu to bylo, tak se mi zdá, nebo jsem si vlastně jist, že u té části veřejnosti, kterou to vůbec zajímá, takže došlo k jakémusi opravdu otrávení tou situací a že jako lidi přestali věřit, že vůbec ta instituce má nějaký smysl, ono vevnitř v tom ústavu se mi zdá, že ta atmosféra není moc valná. Když čtete různé facebookové debaty a tak, tak i z řečí těch nejosvícenějších zaměstnanců nebo historiků poznáte, že se tam kočkují mezi sebou a že jsou tak trošku utahaní už tím zápasem, který se tam dlouhodobě vede a to samozřejmě neprospívá ničemu. Na druhou stranu jsem si jist, že ať už se tam vedou spory o cokoliv, takže to nezpochybňuje tu základní ideu, kterou ten ústav má. Já bych si tedy dovolil ji připomenout.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Já vám do toho vstoupím. O co vlastně, chci říct slovo se tam hraje nebo jak vy rozumíte vůbec těm debatám kolem tohoto ústavu?

Pavel KOSATÍK, spisovatel, publicista
--------------------
Ten ústav vznikl, tuším před osmi lety jako instituce, která vyplynula z tehdejší politické situace a tou politickou situací byl velmi ovlivněn tehdy vládla pravice, nevím, jestli podle skutečnosti, ale alespoň podle toho, jaká kolem té věci vznikla aura, tak ten ústav byl vždy považován za takzvanou instituci pravicovou a protože o obsazení jeho vedení rozhoduje parlament, respektive Senát, tak.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Neměla by to být spíše instituce zcela nezávislá, ani levicová, pravicová?

Pavel KOSATÍK, spisovatel, publicista
--------------------
To by v ideálním případě samozřejmě měla, ale naše situace taková není, čili takže to bychom tady tak jako neplodně snili, je to prostě tak, že když se změní politická konstelace, tak se také změní atmosféra kolem toho ústavu a právě když loni došlo k tomu zrušení nebo jak to nazvat, Daniela Hermana, tak kdo si to pamatuje, tak okamžitě téměř intuitivně po té věci po ústavu vystartovaly představitelé vlastně všech politických stran, jak sociální demokracie, tak pravice, prostě všichni to považovali za téma hodné jejich velmi masivního komentáře a uplatnění vlivu. Což mě fakt polekalo, protože to nesvědčí objektivnímu bádání.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pak to utichlo relativně.

Pavel KOSATÍK, spisovatel, publicista
--------------------
Pak to relativně utichlo, poněvadž se ta situace, byť provizorně, tak na ten necelý rok stabilizovala, možná teďka až v dubnu dojde k té volbě, takže zase se ty hlasy znovu projeví, ale tam je podstatné si uvědomit to, že ona ta instituce nemá zase tak strašně složité cíle. Je to vlastně institut paměti, je třeba připomínat. Tam i kdyby oni třeba publikovali mnohem méně a o trošku horší knížky, než publikují, tak by to pořád nebyla katastrofa. Tam klíčová věc je, aby ty materiály z doby totality, které oni spravují, aby je fakt zpřístupnili a na tom ni, zdá se mi pracují a i kdyby se tam odehrála, já nevím, jaká katastrofa a kdyby jim někdo něco začal zakazovat, tak si myslím, že dneska už jsou způsoby, že vlastně tomu zveřejnění a té digitalizaci v podstatě už brzy nepůjde zabránit, takže v tomhle tom já jsem optimista, víte, tam jde o to, aby když student na gymnáziu dostane od učitele nebo sám si vymyslí nějakou seminárku na téma co se stalo mému dědovi v 50. letech a bude o tom chtít najít materiály, tak aby je prostě našel, aby nemusel prostě nějak složitě žádat, ale aby si to vyťukal na Internetu, aby to pro lidi byla samozřejmost, že tahle ta historie je zpřístupněna. Aby to nebylo tabu téma, které se k lidem dostává komplikovaným způsobem, které vždycky když se znovu naposledy včera v parlamentu objeví lustrace, tak člověk vlastně neví, co si má myslet, musí někoho podezřívat, jestli dostává všechny informace nebo je má dávkované. Já vím, že je to věc víc uměle vytvářené atmosféry už dneska než reality, ale ono je skoro jedno, ona ta atmosféra s tou realitou mnoha lidem splývá, takže těžko to rozlišují a v té mediální realitě dvojnásob, takže bylo by dobré, kdyby tomu ústavu bylo dovoleno, aby to zpřístupněné těch digitalizovaných materiálů uskutečnilo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V tom vidíte tedy ten smysl a budoucnost ústavu?

Pavel KOSATÍK, spisovatel, publicista
--------------------
To zaručeně a moc bych si přál, aby mezi těmi pěti kandidáty byl člověk, který bez nějakých politických podtextů, které by vzbuzovaly další nedůvěru, který by to umožnily. Já za sebe tam jednoho takového vidím, takže já tu volbu považuji za nadějnou. Určitě neodepisuju ten ústav ani situaci kolem něj, to v žádném případě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hostem dvojky Jak to vidí je spisovatel a publicista Pavel Kosatík. Rada hlavního města odmítá jakkoliv podílet se na návštěvě ukrajinského prezidenta Janukovyče plánované na duben. Několik set lidí včetně známých osobností kulturního, politického i sportovního života rovněž vyzvalo prezidenta Zemana, aby zrušil návštěvu ukrajinského protějšku. S tím Hrad zatím nepočítá. Jde o reciproční setkání a jak uvedl mluvčí Hradu, tak pan prezident upřednostňuje dialog, který znamená dialog se všemi stranami. Co vy o tom soudíte, pane Kosatíku?

Pavel KOSATÍK, spisovatel, publicista
--------------------
Určitě není možné namítat nic proti dialogu se všemi stranami. Jenom si nejsem jistý, jestli ho prezident opravdu vede se všemi stranami. Mně se zdá, že ne. A já nejsem proti tomu, aby se tyhle ty návštěvy odehrály. Já to nekritizuji, ale bylo by fajn, kdybychom se opravdu dozvěděli, co se tam tedy povídalo a jestli to nebyly nějaké ošklivé věci, jestli to odpovídá tomu, jak my, kteří jsme důvěřili polistopadovému vývoji v téhle té zemi a kterým nám na tom záleží, tak abychom prostě z toho nebyli zhnuseni, kdybychom zjistili, jaké hovory se tam vedou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Setkání ale ještě nemusí znamenat třeba souhlas s politikou, s kroky a tak dále.

Pavel KOSATÍK, spisovatel, publicista
--------------------
Znovu, já to setkání neodmítám, ale opravdu, víte, tohle je přesně situace kdy si člověk uvědomí, že je dobře, když má v novodobých českých dějinách pár velikánů. Hned si můžete představovat, co by v téhle té situaci dělal třeba Václav Havel a okamžitě vás to napadne. Víte, jak Václav Havel celý svůj politický život se vyjadřoval ke všem složitým i relativně nesložitým otázkám lidských práv a k podobným kauzám jako je ta ukrajinská, ať už se odehrávaly kdekoliv na světě. Někdy posluchač se nemusel v první chvíli orientovat, za koho zrovna on bojuje, protože on měl větší přehled než většina obyvatelstva, ale on si prostě dával záležet na tom, aby každý, kdo je ochoten a schopen mu naslouchat, tak vnímal, že prostě lidská práva je něco, co nemá hranice, že se za to prostě bojuje zároveň na celém světě, že je to jak s demokracií, nemůžete být demokratem jenom někde a pro někoho a pak zase chvilku obchodovat s někým, protože se vám to vyplatí, ale musíte prostě dávat najevo i v těch nejpragmatičtějších politických vyjednáváních mezinárodních za jakými hodnotami si stojíte, protože když to neuděláte, tak vás ta druhá strana rozválcuje. Tím prostě vstupujete tomu lvovi do tlamy, ať už si to uvědomujete nebo ne.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kdysi by to bylo téma i pro ony pátečníky, že?

Pavel KOSATÍK, spisovatel, publicista
--------------------
Masaryk je další případ, kde velmi přesně víte, co by dělal. To je senzace u těch silných osobností, že i tahle zpětně jsou vlastně předvídatelní, že nemáte pocit, že jim přisuzujete něco, na co nemáte právo, ale že z jejich činů prostě přesně víte, kam šli a jakým směrem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na Pražský hrad by měl koncem února zavítat také prezident Uzbekistánu Karimov a možná později, jak napsaly Lidové noviny i hlava Turkmenistánu Berdymuhamedova. Jaký signál by vyslaly taková pozvání?

Pavel KOSATÍK, spisovatel, publicista
--------------------
To já nedokážu říct, nebo nechtěl bych kritizovat samotné poznání. Signál může vyslat až výsledek. Těžko si představím zemi, kterou kromě nějakých opravdu odporných režimů z principu, se kterým by tedy bylo vyloučeno komunikovat, pořád to může znamenat řadu dobrých věcí a já jsem ochotný na ně do poslední chvíle věřit, ale bylo by senzace, kdyby z našich nejvyšších míst zrovna tak bylo připomínáno, do jakých struktur patříme, že jsme pořád věrni tomu, k čemu jsme se zavázali někde v těch 90. letech k těm organizacím, do kterých jsme vstupovali v letech nultých, ať už jsou to evropské nebo transatlantické a tak, a kdybychom trošku víc dávali najevo tuhle tu svoji příslušnost, ono se to někdy chápe jako samozřejmost, ale co je vlastně samozřejmostí, když se nesetkáváte s každodenními projevy toho této takzvané nesamozřejmosti, pak je to nesamozřejmost.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Samozřejmé, jak se to vezme, bude, že zítra v Soči vzplane olympijský oheň, začne 22. zimní sportovní svátek pod pěti kruhy, budete patřit možná mezi fanoušky některé z těch disciplín?

Pavel KOSATÍK, spisovatel, publicista
--------------------
Já nevím, jak to budu stíhat. Podívejte, zase ta, jako nejsem vyložený televizní divák olympiád, ale nemám proti tomu pochopitelně nic. Ta olympiáda, ať už si člověk o komercializaci těchhle setkání myslí cokoliv, tak je pořád a možná čím dál víc možná jedinou příležitostí, kde se setkává celý svět. Každý od toho chce trochu něco jiného a vypočítavci o teroristech nemluvě jsou mezi těmito, kdo ta očekávání mají, tak jsou mezi nimi samozřejmě také. Ale ten pozitivní smysl toho se nedá ani tou komercializací zničit. Prostě, když sama budete pozitivní, tak ho v tom můžete najít, to není nějaká sebe iluze, ale ta myšlenka je nezničitelná. To můžou jí kazit jen nánosy, kterým se část publika může přizpůsobovat, ale to je problém prostě toho publika, to je ta idea. Když už v souvislosti s tou Ukrajinou, víte, já se trošku bojím, protože člověk v souvislosti s těmi východními režimy už zažil všechno možné, tak už jsem se několikrát setkal s takovými temnými chmurami, že vlastně jedním z důvodů, proč se na Ukrajině nedostavil nějaký rasantní politický zákrok, může být jakési taktické vyčkávání, aby se právě nepokazila atmosféra kolem olympiády a že se to tam také může přitvrdit, až ten olympijský oheň zhasne a Putin nebude potřebovat tolik světových sympatií. Tak já tady teď nechci sýčkovat, ale přišlo by mi jako katastrofa, kdyby na něco podobného došlo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem, jak vy se orientujete v záplavě těch zpráv, které přichází z Ukrajiny?

Pavel KOSATÍK, spisovatel, publicista
--------------------
V záplavě těch zpráv se člověk orientuje neobyčejně těžko. Je na tom vidět právě ta problematičnost mezi mediální doby, kdy vy těch informací máte čím dál víc, a znalostí, nevím jestli čím dál míň ale rozhodně ne umírněně tomu přibývajícímu počtu těch informací, je to neobyčejně složité, ale myslím si, že člověk udělá dobře, když se bude snažit podržet si něco konkrétního v tom. Když na sebe necháte působit jen ty abstraktní celky, jenom ty zprávy z kyjevských náměstí a tak, tak možná člověk se v tom fakt nevyzná, ale když já do toho třeba vnáším všechny svoje dosavadní životní zkušenosti s Ukrajinci, které jsem poznal, které jsou strašně fajn, já prostě, kdybychom neměli Halinu, když jsme měli malé děti a spousty práce, tak bychom se topili ve špíně. Kdyby nám nepomáhala paní s úklidem a myslím si, že spousta pražských domácností je na tom podobně. Kdybychom neměli Michala, tak bychom nezrekonstruovali byt a nebo bychom ho rekonstruovali s nějakou českou firmou, kterých jsem těch podvodnických zažil také pár a víte, já tady nechci teď pateticky zobecňovat, ale ti Ukrajinci sem do téhle země fakt vnesli něco takovou jakousi jakýsi druh poctivosti, se kterým se člověk všude jinde nesetkává. Neříkám že všichni, ale snad aspoň část posluchačů ví, co mám na mysli, takže já s tou zemí a s tím obyvatelstvem strašně cítím a je mi jich vlastně líto, poněvadž už jenom když vidíte tu mapu země, ona je to takový ten východní amorfní stát, kde nevíte, odkud kam ty hranice sahají a máte o ně strach a je vám jich preventivně líto a strašně a strašně jim držíte palce, aby se jim něco špatnýho nestalo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká Pavel Kosatík, spisovatel a publicista, díky za vaše názory, přeji hezký den.

Pavel KOSATÍK, spisovatel, publicista
--------------------
Děkuji, na shledanou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.