Přepis: Jak to vidí Pavel Kosatík – 6. října

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den všem přeje Zita Senková. Dnešní pozvání v Jak to vidí přijal spisovatel Pavel Kosatík. Dobrý den, vítejte.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Prostor dnes dostane zamyšlení nad trojicí osobností, inspirativní poslech. Česko si včera připomnělo nedožité 80. narozeniny Václava Havla, prvního polistopadového prezidenta. Řekla bych, že to docela připomínalo tu atmosféru z prosince 2011, kdy se veřejnost ve velkém loučila s panem Havlem. Co vy na to, pane Kosatíku, jaký jste nebo máte dojem z průběhu toho včerejšího dne?

Čtěte také

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Já jsem toho nestačil sledovat tolik nebo zdaleka ne samozřejmě všechno, těch akcí bylo víc, ale zaujalo mě, když jsem v televizi viděl večer přenos z Rudolfina z koncertu k Havlovým osmdesátinám, kde podle mě velmi zajímavý projev měl Petr Pithart, dovolil bych si dokonce ho i zpětně doporučit, pokud ho třeba posluchači neslyšeli, tak, aby se na to třeba zkusili podívat na webu. Myslím, že jsem přesvědčen, Česká televize ho tam bude mít. Myslím si, že je to jedna z jeho nejlepším, ne-li nejlepší řeč, nechci ho tady, nechci to teď tady teď něco předkládat, ale on tam vlastně byl tváří v tvář současným politikům, politickým reprezentantům a takovým pevným a zároveň slušným způsobem jim připomněl, že hlásit se k odkazu Václava Havla nestačí jenom verbálně, ale že se to musí dělat těmi politickými činy, které tedy v současné, tedy v současné atmosféře se nezdá úplný nadbytek, takže to byl fakt pěknej projev. Ale já jsem se vás, paní Zito, taky chtěl zeptat, protože Havel to je téma, já si tady nebudu usnadňovat roli, já, já jsem tady ten, kdo má předvádět jakýsi výkon, ale to je téma pro každýho. Měla jste ho ráda?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Měla, měla jsem možnost ...

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Ale jestli ne, tak se to smí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ne, ne, ne. Já jsem jako novinářka měla možnost s ním prožít několik služebních cest, pracovních cest pana prezidenta v rámci novinářského doprovodu po Evropě a hlavně po Latinské Americe. Společně jsme třeba, teda my dva, ale samozřejmě jeho delegace navštívila, což ve mně zanechalo, přiznám se, po letech pořád, je to už skoro 20 let, velký zážitek. Vesnice jménem Lidice na počest našich vypálených Lidic v Brazílii v pralese, kam jsme jeli několik hodin.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Tak vidíte, to já nevím ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže třeba natáčení Hovorů z Lán na Copacabaně, nebo, nebo také samozřejmě vystoupení v Evropském parlamentu v Bruselu, v Německu, kde dodnes na Václava Havla vzpomínají s velkou úctou.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Já si myslím, právě, že to je člověk, na kterýho nejde nemít vzpomínku osobní.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaký je podle vás, pane Kosatíku, ten Havlův myšlenkový odkaz v současnosti? Co je jádro toho odkazu právě pro ten dnešek?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Já nevím, jestli je to jedno jádro, je jich podle mě nejedno, ale to první, který mě napadá, tak je to trošku teda souvisí s tím, jak jsem zmínil ten Pithartův projev, takže on při všech možných chybách, který politik dělá vždycky a čím je vlivnější, tak těch chyb může být víc, tak měl velkou schopnost integrovat společnost. To bylo to důležitý právě v té těsně popřevratové době, kde, ať už si to lidi pamatujou nebo jenom představujou, jak to tak v tom roce 89 mohlo vypadat, tak i kdo tehdy nežil, tak si podle mě snadno představí, že když tady do tý doby 40 let vládla jedna strana, takže to nejenom dostat jí od té moci pryč, ale zajistit, aby nepropuklo krvavé násilí, nebo aby se neděly hnusný věci, tak bylo docela těžký. A on samozřejmě nebyl jediný, nebo sám, kdo to zařídil, ale on tou svou aurou, kterou tehdy měl velkou, tak tady ta, tahle ta nebezpečí těch hnusáren a tak, tak fakt dobře překryl. A zase je to dobře vidět i ve srovnání s dneškem, kdy politiků, kteří jsou schopni povýšit svůj vlastní buďto osobní nebo stranický nebo jiný dílčí zájem nad zájem obecný, tak takových politiků dneska moc nemáme, nebo v tom veřejném prostoru momentálně nejsou vidět. Určitě zase přijdou, to je jasný, no, a tak on je tím příkladem, že, že to jde a ještě v mnohem těžších dobách, než je rok 2016.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pan Havel se často zamýšlel nad kategoriemi jako pravda, lež, dobro, zlo. Co nacházíme v tom, řekněme slovníku nebo jaká témata mají dnešní politici aktuálně?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Teď ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A nemusí to být jenom, jenom u nás, nebo vůbec témata, ke kterým se vyjadřují? Doba se změnila, to musíme uznat.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Tak jasně. Podívejte, ono v tom zas připomíná trochu Masaryka. My jsme měli v čele dva velké vizionáře, Masaryka a Havla. Každý byl vizionářem jinak, každý byl jinak idealistou. Masaryk měl ideály humanitní a svou představu o etickém obsahu politiky a Havel měl zase trošku jinou představu o etice obsažené v politice, což je velmi důležité. V obou případech to bylo důležité pro individuální lidské přemýšlení. Oba ti muži a teď se teda vrátím samozřejmě víc k tomu Havlovi, nutili každého, aby o sobě přemýšlel, jak se sám v demokracii chová, jestli se, co to vlastně je třeba ta pravda, že to není slovo, který má nějaký jednoduchý obsah, o kterém se nepřemýšlí, ale že je to naopak slovo velmi složitě strukturované, velmi mnohými relativizované, takže každý si musí najít jakousi svou vnitřní pravdu sám, se kterou je ztotožněn, za kterou je ochoten ručit, podle který je v tom životě schopen jednat. V tomto ohledu ten Havel, si myslím, po dlouhou dobu byl schopen jít sám docela dobrým příkladem, což taky bylo důležitý, že, že vlastně, že to nebyla jenom ta slova, nebo, nebo jenom texty, ale že tam bylo to ručení těmi skutky. Takže on, ačkoli ten, nebo takhle to ještě řeknu. Ten idealismus v tý politice je důležitej, protože jak jsem zmínil, probouzí v člověku potřebu, aby sám o sobě přemýšlel. Je limitovanej v tom konkrétním politickým chování. Když politika je slaďování nejrůznějších zájmů a tam nestačí jenom idealismus. Tam ani ten Masaryk často nevystačil s tím svým humanismem a Havel s tímto v té politice, jak víme, měl taky velmi mnoho problémů, takže to, to těžiště toho jeho významu je fakt spíš v tom, v tom vnitřním světě, v tom, jak nás nutí, abychom my sami o sobě dumali. Ten jeho konkrétní politický vliv, tam, tam to bylo složitější a řada věcí se mu nepovedla, protože idealismus jakkoli dobře míněný, tak v té politice nestačí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Možná jste to už právě řekl. Nakolik my společnost přemýšlíme o nás samotných? Četla jsem i názor, že Václav Havel by možná, pokud by byl mezi námi, tak by místo nějakého nostalgického vzpomínání zvolil právě nějakou kritickou debatu o nás, o naší společnosti, třeba o naší budoucnosti.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, tak on vlastně skoro jiná debata než kritická ani nemá smysl, na tom není nic špatnýho. Jako kritika je pohyb, že jo, to není nějaký kverulantství nebo nemusí teda jako nutně být jako, aby věci šly dopředu, tak se musíte vůči nim vymezit a navrhovat samozřejmě jako jiná nová řešení, což ten Havel velmi snadno dělá. Ale já bych si tady dovolil možná připomenout ještě jednu vlastnost. Víte, mně na něm strašně imponovalo a myslím si, že i jiným lidem, jak, jak on byl rychlejch v těch úsudcích nebo lidi, kteří třeba ještě z doby Charty nebo z doby převratu ho pamatujou, vzpomínají na něj, tak říkají, popisují ten jeho obrovský talent třeba na schůzích, kde sedělo 20 lidí, všichni hovořili, někteří se, jak to tak chodí, jenom vykecávali a on tak spíš mlčel. A když už to trvalo dlouho, tak si vzal slovo, shrnul to, vysvětlil jim v pěti větách, co kdo z nich řekl a řekl bude to takhle a stalo se to nikoli diktátorským způsobem, ale způsobem, kterýmu ti lidi měli chuť se podrobit, poněvadž to, v tom byla obsažena ta tresť toho, toho jejich předchozího intuitivního povídání. A to nebyla jenom inteligence nebo nějaký politický talent, ale já, já si myslím, že to byl výsledek toho jeho vlastního zacházení se sebou samým, že on se vlastně psychologicky dostal do stavu, kdy se nemusel v každé situace složitě rozhodovat, kdy měl jenom tu jednu možnost, víte, podle které jednal, že byl sám sebou a to je, to se některým lidem i poměrně složitě vysvětluje, ale je to záviděníhodný a zároveň ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zůstal sám sebou.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Je to dosažitelný stav. Ano. Prostě na chodníku leží peněženka a jsou lidé, které, které postihne mučivá představa mám ji ukrást nebo ne, anebo ji rovnou ukradnou. No, a pak jsou lidi, který nemusejí přemýšlet o tom, že jí vezmou a odnesou policajtům nebo, nebo že tu škaredou věc neudělají. A to je úžasný, když to člověku takhle naskočí samo a nemusí klopotně předtím půl hodiny přemýšlet. Víte, tím si člověk, když dosáhne tohoto stavu, tak si energeticky úžasně usnadňuje život a tu energii pak má na jiný věci, a takže Havel tímhle tím způsobem ušetřil a vydělal.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nebyl vlastně Václav Havel takovým svým způsobem polistopadovým průkopníkem takzvané politické nekorektnosti? Nebo odpůrcem politické korektnosti, chceme-li i takhle obráceně.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Já bych, abychom se nezapletli do těch definic. On byl, on nebyl spokojený nikdy s dosaženým stavem, ale opět ně jako kverulant, že jo, on když se řekne..., kdybych ho teď nazval průkopníkem třetích cest, tak zase zastánci striktních definic řeknou hergot třetí cesta, to je podvod a tak dále, ale, ale já se tím snažím říct, že on nikdy nebyl spokojen s tím, když, když třeba někdo tvrdil, že všechno už je vynalezeno, že už dávno je definovaná pravice a levice a protože já jsem pravičák, tak já mám pravdu, protože Adam Smith to všechno řekl v 19. století, anebo já jsem levičák a tak k Marxovi se teďka chvíli hlásit nebudu, protože je to ještě momentálně nepopulární, ale k jiné hlavici se hlásím a to stačí. To, že se hlásím k něčemu, co už bylo dávno vynalezeno, a ten Havel říkal, že to je fajn a že musíme mít úctu k té cestě myšlenkové, kterou lidstvo před námi urazilo, a že stojíme samozřejmě na ramenou velmi mnoha lidí, ale zároveň že nám to nemůže šetřit naši vlastní novou duchovní práci s tím, že my musíme se postavit současným problémům a tam nevystačíme jenom s nějakým arzenálem 19., nebo 20., nebo jakýhokoli jinýho století. A to, to je v jakémsi smyslu přeneseně ta třetí cesta, že musíme vymýšlet nový věci, a teď jde o to jak. V nepokoře, ne bez znalosti kontextů a věcí, a ne bez co největší informovanosti té obecné vzdělanostní, té vnitřní psychologické lidské znalosti lidí. Ono, ono je to složitý, ale jako spokojit se jenom s dosaženým a tvářit se, jakože jsem nastudoval něco a tím pádem mám patent na rozum tak, jak jsme to tady zažívali nebo doteď občas zažíváme, tak to fakt nestačí pro to, aby ta politika byla dobrá, nebo aby se v tý zemi slušně žilo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hovořil jste, pane Kosatíku, o jeho auře. Jak moc snesl vůbec charisma a názory jedné osobnosti a vliv těch, kteří vlastně je jaksi naplňují nebo udržují?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, to, to záleží na tom, v jakém stavu vývoje zrovna mediální svět, který s těmi aurami pracuje a který je šíří. Teď jsme zrovna, teda ne zrovna, ale už po desetiletí pod nadvládou vizuální kultury, takže v tom charismatu vítězí ty, ty vnější spíš stránky. V době třeba toho Masaryka, kterýho jsem zmínil, ale hodně i Václava Havla, který jako dlouho vlastně, i protože byl zakázanej autor, tak, tak neměl šanci působit přes žádná média, tak pořád byl rozhodujícím komunikačním prostředkem text. No, a text má tu nevýhodu, že je složitej, že se nad ním musí přemejšlet, což spoustu lidí nebaví, ale výhoda je ta, že když už se toho přemýšlení někdo třeba odváží dopustit, no, tak v něm ten text, pokud je dobrej, nabudí jeho vlastní asociace s těmi cizími slovy, nutí ho, aby se buďto napojit nebo nenapojil na ta cizí slova, čili je nucen odvádět duševní práci, která je nesrovnatelná s tím, když jenom někoho pozoruje v rámci tý vizuality a to je fajn. No, jako Havel, je to i vidět na těch dnešních oslavách. Jsou lidi, kteří na něho vzpomínají, na to, jak vypadal, jak, jaká měl gesta, distrubujou se fotky a tak dále, já to nezahazuju, to je taky součást, to samozřejmě. No, a pak jsou lidi, který si vzpomínají na to, co bylo v Moci bezmocných třeba, anebo třeba ještě v mnohem míň známých esejích.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem, nakolik, když jste se o tom zmínil, promlouvá k nám dnes Havlova esejistická tvorba?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Tak jak to poznat? Já můžu mluvit ze zkušeností, já jezdím pořád docela dost po besedách i ve školách, a tam se mě ptají na lidi, o kterých jsem psal, a to byl taky Václav Havel, a takže já podobně jako před chvilkou vás, tak se ptám i jich, že jo, aby to bylo energeticky a obousměrně vydatné a jako není to tak, že by děti jako když bičem práská Václava Havla znaly, to já samozřejmě ani nečekám, ale mají víc než jenom to povědomí. Není to taková ta katastrofa, kterou si člověk někdy představuje, že se jim něco nadrilovalo, data a názvy a ta základní půl věta o každém, že si mají o dálkovém výslechu myslet to a to. Není to tak.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Čtou se jeho texty?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Mě se, jako často to na mě působí, že, nebo i když debatuju s učiteli, takže fakt se už poměrně relativně často stává, že místo toho, aby nadrilovali, co si mají myslet, tak jim řeknou, ať si na internetu najdou nějaký jeho text a ať přinesou, jak říkají ty Angláni, ten paper a tu svou vlastní zprávu sebou samým vypracovanou, o tom, jak oni toho Havla viděj, no. A tak můžou to bejt blbosti to, co oni vymyslí, někde jsou, to je jedno, ale, ale je to jejich vlastní práce, je to způsob, jak se k tomu postavili, je to jejich majetek, když to vytvoří. Není to pasivně přijatá informace o nějakým Havlovi, kterej bůh ví proč je v učebnicích.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaký, řekla bych, pohled nebo úhel pohledu podle vás při tom aktuálním vzpomínání na Václava Havla třeba nezazněl, příliš nezazněl nebo vůbec, pokud máte nějaký pocit.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
To se mi těžko říká. Já jsem fakt to nešel, já jsem naopak byl překvapen určitou plastičnostní toho, že jo, člověk po různých zkušenostech, tak se může bát, že, že adorace bude přehnána a tak dále, ale neměl jsem ten dojem. Jako zdálo se mi, že, že to žije dobrým způsobem. To znamená, že pořád tak, jak jsem to zmínil před chvilkou, tak, jak to dělal za života, že nutí lidi v tom nejlepším slova smyslu, aby se odkryli, aby řekli já ho mám rád nebo nerad z tohohle důvodu. A vysvětluji to tímto argumentem. A za tím argumentem si stojím. No, tak to je havlovský.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
1. října oslavil herec, skladatel a zpěvák, multitalent bych řekla, Jiří Suchý 85 let. Jak vy, pane Kosatíku, vnímáte přínos toho, této osobnosti nejenom ve světě divadla a kultury, ale vůbec v naší společnosti?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Tady vás možná překvapím. Přínos je obrovský, nesmírný, základní. Je to pro mě jeden opravdu snad z tří nebo pěti skutečně národních umělců současných žijících. Tím, tím nechci ten termín národní umělec fetišizovat, nechci asociovat, co znamenal za starýho režimu, ale, ale myslím tím to, člověka, který fakt jako se dotkne jaksi velmi podstatných uměleckých výšin a ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Renesanční záběr bychom mohli říct v té činnosti.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Přesně tak. A zároveň to učiní způsobem, kterým nejenže tomu názoru, národu srozumitelný, ale je schopen, ale je schopen nepopulisticky vkus toho národa posunout trošku vpřed. A to se tomu Suchýmu určitě povedlo. Zase tady, já mám dneska tázací ráno, nezlobte, chodila jste do Semaforu nebo měla jste ráda?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Byla jsem mnohokrát a přiznám se, že i můj otec se s panem Suchým přátelil.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Ne, já se ptám proto, protože tam, tam má smysl se ptát. Vzpomenete si, kdy jste tam byla poprvé?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak to ne.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Ne?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To ne.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Já si to, já jsem tam byl v roce 80...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V 80. letech tak.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
... 81 na Smutku bláznivých panen, tehdy jedné z mnoha Suchého her se surrealistickými názvuky, jak už to tak u něj chodilo a chodí. No, a tak i tím chci říct, že to si člověk u každýho divadla nepamatuje, kdy kam přišel poprvé, ale, ale tady jo, no, že jo. Zase ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kam nás posunul Jiří Suchý?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, já si myslím, že tu nejdůležitější věc on udělal ještě předtím ještě, než my jsme se oba narodili, to znamená, když vznikl Semafor, možná i těsně předtím, když s Vyskočilem Ivanem zakládali Divadlo Na zábradlí a když prostě do takového toho halasného ideologického tartasu 50. let vnesli tu, tu civilnost. Já, dneska se to asi těžko představuje, protože jako i díky lidem, jako je Jiří Suchý, tak role kultury je úplně jiná, ale jako tehdy jako zazpívat Malé kotě spalo v botě, nebo na Plotě seděla kočka a vedle štěkal pes, víte, ono dnes to nikdo může přísně hodnotit jako banality, ale to byla senzace. Najednou v tom ideologickým řvaní lidem připomenout, že existuje normální svět, malilinkatej triviálních věcí, obyčejnejch citů jako je láska a tak dále a že se o tom dá normálně mluvit. To, to byl kolumbovskej objev, poněvadž předtím se 15 let jako nebo 20 se blábolily veřejně jenom samý nesmysly a jako obyčejnej člověk vlastně jakoby do toho veřejnýho prostoru vůbec neměl přístup. A teď, teď do toho byl vtažen. A ti lidi do toho Semaforu začali chodit, nemuseli tak jako předtím do těch kamenných divadel si vlastně obrazně řečeno sami nasazovat masku jako diváci, když na to divadlo přicházejí, ale tam se chodilo jako do klubu nebo do kabaretu. Když vidíte ty dobový záznamy a jako z mého pohledu oni byli na vrcholu, tak ty poslední 2 roky předtím než Šlitr umřel, 68, 69, jo, tak to i teda vzhledem ke společenské situaci po okupaci a tak, kdy to nutilo ty lidi, aby se víc semkli a kdy neměli tolik těch možností, jak bejt spolu, tak, tak to divadlo opravdu bylo ještě víc tmelem než jindy. Tak tam vidíte, jak ty večery byly nádherný, že, že to byly takový skoro až mše vyznavačský nebo že to ty lidi strašně drželo pohromadě a to není jenom nostalgie, když na to vzpomínáme, jo, to, to je role divadla vlastně, opět dávat lidi dohromady, no.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A čím se do historie české společnosti, české demokracie zapsal Ferdinand Peroutka?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Ferdinand Peroutka, no, tak Ferdinand Peroutka se do, on se zapisuje i do současnosti, že jo, jak víme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Tak když ho zmiňujete, tak možná ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V jakém světě žil, pane Kosatíku, vy jste také životopiscem osobnosti, vlastně se zapsala jedna z nejvýznamnějších postav kulturní i politické scény první republiky?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Podívejte, tam zase vycházíme tedy zřejmě z toho, že se o něm dneska nějak debatuje a má-li ta debata mít smysl, tak by bylo fajn, kdyby lidi se o něho zajímali i trošku víc. Já vím, že to nejde o každým číst knížky a já nebudu vnucovat pochopitelně ty svoje, ale, ale když se to redukuje jenom na to, na nějakej výrok politickej, tak to pak vypadá, že někde seděl nějakej přísnej pán, kterej se buďto hádal nebo nehádal s Hitlerem nebo buďto se hádal nebo nehádal s Židy a tím se to fakt trivializuje. Ten jeho význam, on byl, to byl spisovatel, víte, to nebyl jenom novinář, kterej žije v názorovým světě a kterej, když se něco přihodí, tak zmydlí přes noc něco chytrýho, na co se po 24 hodinách zase zapomene, poněvadž se stalo něco jinýho. On, on pracoval s jazykem, to je člověk, kterej vyrostl tak jako vlastně celá generace přelomu 19. a 20. století na, na ruský literatuře. On četl a velmi dobře znal ruský román a znal Čechova, jak když bičem práská. Znát Čechova není nesmysl. Ještě nedávno v 90. letech existoval v Divadle Na zábradlí režisér jménem Petr Lébl, který z Čechovovské poetiky udělal jako i definiční vzorec nebo jeden z definičních vzorců toho tehdejšího divadla, kterej na těch hrách a na tom, jak je velmi invenčně, postmoderně interpretoval, tak postavil úplně novou image toho divadla, která možná dodnes dalším vývojem zatím nebyla překonána. Tím chci říct, že ten Čechov byl strašně hlubokej spisovatel, dodnes samozřejmě je a ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Aktuální.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, no a teď ten Peroutka, víte, zase je to 20letej chlap, je to nebo kluk skoro, je na začátku a teď, teď si to vemte, on se vžije do tý ruský literatury, do toho Čechova tak, že přijme úplně falešnou, ne falešnou, přijme ruskou identitu a pod jménem Antokolskij napíše knížku, která se jmenuje Z deníku žurnalistova. Peroutkova literární knižní prvotina vyšla pod jménem Antokolskij. Já nevím, jestli to, je to podstatný z toho důvodu, uvědomit si, že ten člověk byl neskutečně hravej mimo jiné, jo. Ono to, já neříkám, že to souvisí bezprostředně s tím Hitlerem, ale, ale abychom někomu neublížili jenom tím, že si ho představujeme jako, jako jenom muže strohého názorového světa, když on byl ještě nekonečně bohatší. On byl nesmírně muzickej a to je dobrý vědět, když se do někoho chceme navážet, protože to jako, když se anemuzickej naváží do muzickýho, tak to nemůže dobře dopadnout, prostě není to trefeno, no. Jsou, jsou to úplně odlišná bojiště.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte, že se díky hledání onoho článku, který se vlastně našel a je jiný a vyšel ...

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Já už to nesleduju, se přiznám.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
... jindy a jinde, zvyšuje povědomí právě o Ferdinandu Peroutkovi?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Já bych si to přál. Zároveň právě si nejsem jistej, jestli to, proto o tom vlastně mluvím, jestli to není jenom v tom ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Víte, co o něm vlastně víme.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, no nic. Je to fakt, to je, ale, ale jako to říct? To je, jako když by si člověk přičetl Hovory s T.G.M. a měl pocit, že má zmáknutýho Karla Čapka. A zase to je, ty věci nejde studovat donekonečna, nejsme všichni, nejsme literární historici, abychom se tím zabývali. Ale mně jde spíš teda o to, abychom, když známe jenom malinkou dílčí část toho, tak abychom z toho nevyvozovali přehnaný velký závěry, takhle bych to možná řekl, jo, prostě člověk je strašně širokej, je složitej a to je dobrý vědět. Ještě k tomu Peroutkovi připomenu jenom, aby si to lidi představili. On v dobách na začátku 20. let, kdy šéfoval novinám, tak byl jedním z prvních vydavatelů Franze Kafky tady u nás, on byl průkopníkem i tohoto, takže ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Plastická osobnost.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Peroutka plastická osobnost, ano.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká spisovatel Pavel Kosatík. Já vám za to děkuji a přeji hezký den.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Mějte se hezky, na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na shledanou. Zítra se můžete těšit na názory Václava Malého. Dobrý den přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.