Přepis: Jak to vidí Pavel Kosatík – 23. března 2018

Pavel Kosatík
Pavel Kosatík

Hostem byl Pavel Kosatík.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. Jsme dospělá společnost? Kde hledat naději? Proč si chránit soukromí a která osmičková výročí si připomínat a proč? O tom dnes budeme mluvit s naším dnešním hostem pořadu Jak to vidí Pavlem Kosatíkem. Dobrý den.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Dobrý den.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Pojďme k těm osmičkovým výročím. Asi bychom jich našli poměrně dost. Která podle vás je třeba si připomínat letos?

Čtěte také

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Tak určitě defenestraci. Teď se nesnažím být vtipný, narážet na to, jak bylo tehdy naloženo s představiteli systému, ale protože je to asi nejkulatější nebo jedno z nejkulatějších výročí. 23. května 1618 už vlastně potřetí v tomto městě letěli z okna ven. Tehdy to byli zástupci habsburské císařské moci, reprezentanti tedy habsburského dvora. To ještě byla taková zvláštní doba, že vlastně ještě na trůně byl císař Matyáš, ten slabý, už jako na odchodu, ale českým králem byl už tehdy rok zvolen ten pro české stavy nebezpečný Ferdinand II., proti kterému oni se bouřili, a tak došli k tomu nápadu, že v osobách těch jeho nejvyšších úředníků, Slavaty, Martinice, vyhodí vlastně toho krále a tím se ho zbaví a připraví půdu pro stavovskou monarchii. A je to taková zajímavá epizoda v českých dějinách, poněvadž se, jak víme z učebnic nebo ze školičky z dějepisu, tak pro Čechy to nakonec dopadlo špatně. To stavovské povstání, Bílá hora, poprava, obnovené zřízení, velký exodus lidí nekatolického vyznání. Ale kromě nás v podstatě, dalo by se říct, skoro všechny nebo velká část evropských národů a hlavně států na tom vydělala, protože během té následné třicetileté války kromě toho, že to bylo strašlivé a do té doby největší krveprolití, tak se ustavily ty novodobé absolutistické monarchie. Čili zkonsolidovaly se velké centralizované státy, které, včetně Rakouska, získaly tímto schopnost čelit třeba tureckému nebezpečí, což ta česká stavovská monarchie, čehož by zřejmě schopná nebyla už jenom proto, že oni v létě 1620 tady v Praze přímo s těmi Turky proti těm Habsburkům vyjednávali. Taková jedna z mnoha trošičku komických epizod provázejících tu éru, že po Praze jezdili emisaři tureckého sultána v kočáře zimního krále Fridricha Falckého a učili se hrát badminton v královské zahradě.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Když jste připomenul, nevěděl jsem, že se budeme vracet do tak vzdálené minulosti, ...

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Já taky ne.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
... defenestraci. Tak nevím, jestli to není příliš rychlý a násilný střih, ale ono by se možná dalo mluvit o autodefenestraci v souvislosti s tím, co se událo také při tom osmičkovém výročí. Je to velká otázka, otazník, který zůstává, a to je smrt Jana Masaryka. Teď se o tom hodně diskutovalo. Řekl bych, že většina společnosti se přiklání k tomu názoru, že to neudělal sám, že neskončil dobrovolně svůj život. Vy si myslíte něco jiného jako člověk, který se precizně zabýval vlastně historií života Jana Masaryka, vy jste jeho, o něm napsal vlastně životopis. Proč si myslíte, že to byla sebevražda?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Já malinko uhnu z té otázky. Já jsem trošku, nechci říct alergický, ale nemám moc rád takové to přiklánění, víte, nebo ono to fakt trvá už od toho roku 48, že ten si myslí toto a argumentuje na základě interpretace.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
To je ale možná přirozené, že člověk ...

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
To jo a já s tím nemám problém, ale ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
... má nějaký názor.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
... zároveň mě to trošku znepokojuje, poněvadž už velmi, velmi dlouhá doba od té doby uplynula a fakta stále nalezena nebyla. A já si myslím, že je tam jedna věc, která doteď nebyla prozkoumána dostatečně. Je možné, že už jsem to tady někdy v minulosti i v tomhle pořadu říkal a že nějakou zvláštní shodou okolností právě v současné době by to mohlo být řešitelné a sice ta tzv. ruská stopa. Já nevím opravdu, jestli to byla vražda, nebo sebevražda, a pokud to první, tak jestli jsou v tom nějak namočeny tehdejší ne ruské, ale sovětské tajné služby. Ale ta pravděpodobnost není malá, stejně jako to, že v tom mohl být, mohla být namočena britská, americká tajná služba, jako kolem toho člověka těch služeb tehdy vířilo neobyčejně mnoho. Byl to složitý prostor. Probíhal tady státní převrat, takže byly všechny důvody se na něj zaměřit. Ale myslím si, že ne dostatečně se prozkoumalo, co na to téma je v ruských dnešních, tehdejších sovětských archivech. A ono kdysi se tam bádat začalo v 90. letech, vím, že například ..., i na politické úrovni, vím, že Petr Pithart několikrát mluvil o tom, že v rozhovorech tehdy, nevím, jestli s Jelcinem nebo s kým že se to rozběhlo, no. A myslím si, že paradoxně by to mohl být takový jakýsi pěkný výsledek těch dnešních polepšujících se vztahů Hradu s Putinem, protože víte, ono to na první pohled vypadá, jako že ty archivy tamní jsou navždy nedobytné, protože pokud by se tam něco zjistilo, tak je to těžko výhodné pro ně, ale oni zas tak úplně ve všem jaksi dnes vytvářejí tu, tu novou svou vlastní imperiální historii, tak oni ten Sovětský svaz neberou tak úplně se vším všudy. Oni si z něho vybírají jenom to, co se jim hodí a teoreticky je možné, že právě dnes v té době těch teda ať už vážně, nebo ironicky to pojmenuju, těch zvláštních vztahů s Ruskem, tak právě dnes je opět, i když se to někomu může zdát nepravděpodobné, vhodná chvíle je oslovit, aby řekli, co tam mají a oni by s tím mohli vystoupit. Víte, tam nemusí být doznání vraha, pokud neexistoval, ale zcela určitě nebo s 99% pravděpodobností sovětským tajným službám tehdy muselo záležet na tom, aby se dobraly toho, jak to je. A protože byly neskonale profesionálnější než tehdejší naše, ty byly v činnosti, tady komunisti tehdy byli u noci týden nebo dva, tak myslím si, že není úplně nepravděpodobná úvaha, že k něčemu mohly dojít, no. A znova opakuji, teď se zdá, že i politicky je docela reálné jim položit tuto otázku a čekat nějakou ne úplně odbytou odpověď.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A věříte, že je to jediná cesta, jak se dobrat pravdy, otevřít právě ty sovětské archivy?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, cest je spousta, ale víte, ono opravdu těch vyšetřování proběhla řada. V tom roce 48 bylo dvojí velké vyšetřování. Napřed hned v tom březnu, pak na podzim. Velmi masivně, včetně mediální kampaně, se to vyšetřovalo v roce 68, pak i v roce 69, když se tak spíš za tím rok starým tehdy vyšetřováním zametaly stopy. Pak, na to si asi vzpomenete, v 90. letech bylo několik vln, kdy tehdejší úřad pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu v tom masivně jel. Tehdy já jsem teda měl to štěstí nebo co, že jsem se k těm archivům taky dostal. Ale obávám se, že od té doby to zas tak moc jako nepokročilo. Objevilo se kolem toho případu dost takových podivných lidí, šarlatánů, přišly teorie biomechanické, které se tvářily nesmírně seriózně, ale svou podstatou seriózní nebyly. To tady teď asi není čas vysvětlovat. Takže mě na tom trošku dráždí to, že je to věc, která evidentně mnoha lidem pořád, už dávno ne jenom pamětníkům, mnoha lidem záleží na tom, jak to bylo, ono je to důležité, když nositel jména Masaryk umře způsobem, o kterém je těžké si něco myslet, tak je to chybička pro celou vlast, ale, ale jenom na základě těch domněnek nebo pocitů to řešitelné není.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vy jste poctivě historicky studoval život Jana Masaryka. Musel jste dojít k nějakému vlastnímu osobnímu závěru. Čili spíš vy byste řekl, že to bylo bez dopomoci?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Kdybyste mě tady mučil hlady a řekl, že musím říct, k čemu se kloním, tak bych řekl, že se kloním k té sebevraždě, poněvadž k ní bylo nejvíc subjektivních důvodů. To nevylučuje druhou možnost. Nevylučuje to, řeknu to banálně, možnost, že tam někdo šel loupit. Víte, to je taky vlastnost toho původního vyšetřování z toho roku 48, že se, to je základní povinnost kriminalisty, že musí aspoň zkusmo proklepnout všechny vyšetřovatelské verze, včetně toho, jestli milenec napálený nešel pomstít nešťastnou lásku nebo víte, včetně těhle, protože to jsou taky nejčastější motivy i politických vražd a to se tehdy nestalo, no a je to těžko nahraditelné. To s odstupem 30 let na základě domněnek lidí, jako jsem já nebo ještě někdo méně účastný té akce, tak to už tak jenom udržuje v chodu to téma, ale těžko se dá něco bez relevantních pramenů probádat. Ty jsou asi v té Moskvě.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Když připomínáme osmičková výročí, možná bychom se měli zase vrátit ještě, pokud zaznělo jméno Masaryk, teď mám na mysli ale otce, TGM, březen 1948.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, v souvislosti s rokem 18, myslím teda hlavně na říjen nebo na vznik republiky nebo možná na nějaké jiné duben, ale ten březen je taky senzační v tom, že tam, 26. března, na konci tedy toho měsíce, byla v Rusku podepsána dohoda, kde na druhé straně jako reprezentant bolševické moci byl dokonce sám pozdější diktátor Josif Vissarionovič Stalin, dohoda v Penze o tom, jak se ti naši legionáři dostanou přece jenom nakonec domů a že pojedou tedy přes Vladivostok v těch 63 přesně spočítaných vlacích, s přesně rozdělenými zbraněmi. Prostě Masaryk před tím, než opustil Rusko a poté, co tam tu padesátitisícovou armádu zorganizoval, tak se postaral o to, aby, aby tam neumřela hlady, nebo aby ti komunisti, aby je ti bolševici prostě nepostříleli. Mě na tom vždycky fascinuje to, mě fascinuje on jako celek, ta jeho nekonečná pracovitost. On kromě toho, že byl celoživotní superintelektuál, univerzitní profesor na nejvyšší úrovni, měl minimálně ty tři své obory, to znamená sociologii, filozofii, historii, tak už poměrně záhy, v 90. letech, opět na vysoké úrovni k tomu dodal každodenní politiku a psal články o politice a byl poslancem v Říšském sněmu i zemském. No a teď tady za té války, a proto o tom mluvím, tady k tomu všemu, co teď dlouho vyjmenovávám, on k tomu ještě přidal tu organizaci tý armády, což myslím si, že nemá obdobu mezi žádným jiným intelektuálem. Tady je hodně pracovitejch lidí a chytrejch, ale ještě aby při těch všech svých povinnostech, který mají ještě, aby zorganizovali padesátitisícové vojsko, víte, on toho Kerenského a ty generály nakonec přemluvil, že oni mu to vojsko i oblékli a ošatili. Oni lidi si dnes myslí, že se to celé platilo nějak z peněz našich exulantů nebo že Edvard Beneš z konta své manželky na to přispěl a tak, ale ono to, ona to nebyla celá pravda. Původně ty desetitisíce našich vojáků měly bojovat v řadách carské tehdy ještě anebo republikánské v roce 1917 armády s Německem. A když Německo udělalo, když se bolševici chopili moci, tak udělali takový ten ze svého pohledu geniální tah, že řekli, že nemá cenu, aby bojovaly národy, protože je to válka imperialistická, a že oni se s těmi Němci sbratří a že němečtí dělníci společně s dělníky ruskými budou bojovat společně proti ruským a německým imperialistům, čímž padla teda východní fronta, Němci to okamžitě využili, postoupili o těch 300 kilometrů dál na východ a uzavřeli potupný Brestlitevský mír, kterým získali milion čtverečních kilometrů v Bělorusku. To byl nejlépe darované vlastně válečné vítězství za celou válku, čímž se ta armáda, kterou tam mezi tím Masaryk pro účely této fronty vybudoval, stala zbytečnou, protože když není fronta, tak nemůže bojovat. Z nich se najednou stali zajatci. On vymyslel tu geniální teorii, že teda tím vlakem, že si udělají takové kolečko kolem zeměkoule a přijedou na tu frontu, kde vlastně i za těch nových podmínek se počítalo s tím, že ta válka se nakonec rozhodne, to znamená před Paříží, na té frontě západní. A na to pak už teda nedošlo vlivem známých okolnosti, o kterých, když budeme na světě a bude to nás a posluchače bavit, tak si můžeme povídat v květnu, protože došlo na tzv. čeljabinský incident, kde právě jak ty vlaky jely na východ, tak proti nim se vracely ty německé vlaky, které taky Němci chtěli nasadit na té západní frontě, no a tam se pustili do rvačky a naše legionáře to naštvalo a rozhodli se, že se dostanou domů, jak oni říkali, tzv. vlastním pořádkem, na vlastní pěst. No a tím vznikla ta senzace, že během několika týdnů obsadili magistrálu i přilehlé obrovské části Sibiře a najednou celej svět zjišťoval, že existuje armáda státu, který neexistoval v té době ještě mnoho měsíců, měl před, ten vznikl až teda v říjnu, až na podzim. No a to byla nová událost, která dodnes fascinuje. A to, že my si to připomínáme, není proto, abychom si tady vyprávěli o minulosti, ale je na tom vidět, víte, taková jako opravdu velmi dobrá prozíravost toho Masaryka, který v šílené situaci, v cizí zemi, v totálním chaosu porevolučním, tady má nějaké armády Lenin, ale ty armády nefungujou. I my jako laici si umíme představit, jak asi vypadalo bolševické vojsko v roce 1917 co se týká disciplíny a organizace. Proti němu stojí zbytky těch armád carských nebo armád Kerenského, které jsou na tom s disciplínou ještě nějak hůř. No a teďka on měl tu geniální myšlenku, že přišel na to, že se tam nesmí zaplést s nikým, že musí, pokud možno, udržet neutralitu. To znamená nikdo z nich ho nebude milovat, poněvadž nebude nikým spojencem, ale taky si s nikým nezadá. Tam by bylo bývalo tehdy docela jednoduché, kdyby on začal..., on měl schopnost, sám o tom i posledně mluvil, on kdyby vytáhl s těmi 50 tisíc vojáky na Moskvu, tak kde tehdy Lenin už seděl, je možné, že by ji dobyl, ale on by ty pozice neudržel. S 50 tisíci vojáků neudržíte posádky, prostě ..., čili bylo to asi moudré rozhodnutí, které dodnes mu někteří takoví strozí nebo přísní antikomunisté vyčítají, že to měl dělat jinak, tak jak se to tak říkává. Ale vlastně tím, že on se do těch věcí nezapletl, tak tím mimo jiné životy většiny těch nebo drtivé většiny těch našich vojáků zachránil.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vy jste se vrátil ze Slovenska, kde se teď připravuje natáčení filmu Hovory s TGM. Teď už se nechci bavit o osobnosti TGM, ale spíš o tom, jak třeba vidíte tu společnost, i když při krátké návštěvě, kolik je to vlastně let od toho rozvodu?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Myslíte rozpad federace?

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Ten byl v 92. roce. Já jsem tam, já mám dojmy letmé fejetonistické, je to za rohem, všichni tam jezdíme každou chvíli, čili převratně nové pocity neřeknu. Spíš mě potěšilo nebo se mi ukázalo, že se mi potvrdily ty staré, tak v té debatě s těmi obyčejnými lidmi, ať už chodili na ty demonstrace nebo ne, protože my jsme tam byli minulý týden a to bylo v těch dnech, kdy to náměstí bratislavské bylo nejvíc plné, tak jsem si fakt uvědomil v té přímé konverzaci s nimi, že oni teď momentálně nebo aspoň ty desítky lidí, se kterými jsme mluvili my, oni se teď momentálně dokážou obejít bez té téměř nejčastější české věci "nemá to cenu, ono to nepude, ono se to nepovede". Ono to bylo až legrační, jak někteří čeští členové štábu, když Slováci vyprávěli, jak teď momentálně důvěřujou té situaci, jak je baví to, že ti novináři byli schopní se sjednotit ve jménu pádu toho předchozího premiéra, kterej z jejich pohledu, téměř jednotného, se zdiskreditoval, jak se společnost v dobrém jako trošku zhierarchizovala, že elity se probraly a začaly působit do nitra společnosti, nikoli sebestředně, to znamená my chceme něco pro sebe, ale zřejmě se teda byli schopni zachovat tak jako za dávných revolučních dob třeba v roce 89, kdy.... Ono to není jedno, kdo před těma lidma stojí, že jo. Musí to být člověk s nějakým kreditem a hlavně teda myšlenkou a plánem a vizí a tak dál. A zdá se, že takový lidi tam pořád ta společnost generuje a i v mladších generacích, že už to nejsou, já jsem mluvil i s některými herci, kteří tam byli už tenkrát, a kteří říkali, že jim to nevadí, že je tam znovu zvou, ale že by jim to přišlo divný, kdyby to zase měli řešit po roce 89. Tak takhle to tam nestojí jako "Stalinovi bojovníci". No, takže takový, já to nechci tady přeceňovat nebo do nějakých iluzí tlačit, ale měl jsem z tý, z toho úseku nebo z té atmosféry tam pocit, že revitalizace ve směru jakéhosi nabytí nebo obnovy společenského zdraví tam je možná. A tady ho mám taky, akorát že jsme zpátky, že jo. Já neposuzuju společnost podle toho, kolik má demonstrantů na náměstí. Oni jich mají 65 tisíc, to my ne, ale já nepotřebuju mít plná náměstí, ale já konstatuju, že to vnitřní rozpoložení těch lidí je tam jiný. Oni na tu demokracii věří víc než my tady.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Býval tady jeden dramatik, který mluvil o blbé náladě. Zřejmě je to takové permanentní naladění. Nevím, ale chci se zeptat na jinou věc.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Moje ne.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Takovým jedním z atributů dospělosti bývá přijetí odpovědnosti za vlastní činy. Jsme v tomhletom smyslu dospělá společnost?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Ještě to nějak strukturujte nebo ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Myslím to tak, že často třeba se lidé nechtějí rozhodovat, nechtějí nést odpovědnost za vlastní život, a proto mají někdy příklon k tomu, že se rádi vydají všanc tomu, kdo slibuje, že to za ně zařídí. Takhle to myslím.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Tak to určitě naším problémem je a souvisí to teda možná, nebo takhle jsem ta vaše slova pochopil, s tím pasivismem, jo. Já nad tím pořád přemýšlím, jestli je to jenom lenost, když někdo řekne "nemá to cenu, kašlu na to, oni si to stejně mydlí mezi sebou". Ono to vlastně může, dejme tomu, znamenat i to, že ta opravdová krize pořád ještě nepřišla, že když máme na ten luxus brblat, tak to znamená, že ještě, ještě pořád jako není vyloženě zle.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Podle všech parametrů se máme zatím nejlíp, jak jsme se kdy jako společnost měli. Já vím, že je to složitější. Ale proč brbláme právě ve chvíli, kdy je dobře, kdy je konjunktura?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, protože kvalitu života, všechna čest konjunktuře a já nevám vůbec v plánu ani nepřímo ji někomu brát nebo ohrožovat, ale kvalitu toho života taky ohrožuje ta kvalita tý demokracie. A teď teda myslím především to, že demokratická společnost je demokratickou, pokud stojí na důvěře v instituce, jo. To není jenom o tom, že vy máte ty povinné instituce, ty parlamenty, soudy, vládu a tak dál, ale ty instituce navzájem se zároveň musí chovat tak, že vy máte chuť to číst a nerozčiluje vás každé druhé slovo. To znamená máte chuť těm lidem důvěřovat z nějakého důvodu. Obávám se, že nejsme v této situaci, zdaleka ne. Tak to prostě hledáme, abysme v tom, v tom negativismu nebyli napořád, protože to by nám neprospělo.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Z čeho tedy čerpat naději?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Tak každý máme ty své zdroje. Já uvedu jenom ty banální. Víte, ono zase je to, to, o čem se bavíme, jsou hodně ty tlaky té mediální reality. Neřeknu asi nikomu nic nového, že když někdo na chviličku odloží nebo vstane od počítače, odejde ven a zajde mezi jiný lidi, tak většinou uslyší úplně jiný hovor než nebo hovor v úplně jiném tónu než v tom, jaký se mu s jakousi samozřejmostí zprostředkovává z těch médií. Takže on ten reálnej, jako média si vytvářejí svou realitu, jsou pro to své důvody a je dobré vědět, že to není celá realita. A čím víc se člověk napije jakési živé vody z té podle mě reálnější reality, to znamená bude schopen si udržovat hmatatelný kontakty s živými lidmi, pokud možno teda ne hloupými, tím myslím lidi, který mají svůj vlastní náhled na věc, argumentujou proč a jsou schopný si za tím stát, no, tak by nemělo dojít ke kolapsu člověka.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Společnost Facebook se ocitla v posledních dnech v centru pozornosti amerických a evropských vyšetřovatelů kvůli odhalením, že britská firma Cambridge Analytica neoprávněně využila data asi 50 milionů uživatelů Facebooku k tvorbě profilu amerických voličů a projekt měl přispět ke zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem. Co si o téhle zprávě myslíte?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, já se bojím, abych nezněl cynicky nebo abych některé posluchače třeba trošičku nepostrašil, ale ono to bylo někde prezentováno tak, jako bychom se teď úplně nově dozvídali, že jsou zlí lidé schopní získávat na nás informace. Ale já jsem měl za to, že všichni víme, že veřejný prostor je takových lidí plný a že opět ta medializace světa nebo technologizace znamená, že minimálně teda v rovině ohrožení, ne-li naplňovaných skutků, že to tak prostě je. Všichni máme v kapse mobil, takže víme, že to znamená minimálně to, že každý, kdo to umí, tak zjistí, kde my s tím mobilem zrovna jsme. A když zjistí toto, tak z toho plyne bez velké fantazie, že je schopen zjistit mnoho dalších věcí. Já nevím, co všecko jde odposlechnout nebo ne, paranoia mě nebaví, ale je evidentní, že v rovině potencionality o každém z nás je možno zjistit toho velmi mnoho. A já si myslím, že to je jasné. Teďka zjišťuju, že řada lidí je tím jakoby zaskočena nebo na tom Facebooku. Víte, mě to, já jsem před lety, když jsem řešil, jestli jít na Facebook, nebo ne, tak jsem si vzpomněl, asi je to hloupá asociace, ale na Václava Havla někdy tak z roku 78, když na něj s Olgou nejvíc tlačili, když měl prostě odposlechy čtyři v Praze a deset na Hrádečku, a když před Hrádečkem mu postavili pozorovatelnu, tzv. lunochod, když chodil na výslechy obden a ti sledovatelé si ho předávali, tak on byl v docela velkém ohrožení dostat strach, rozhodně teda ztrácel soukromí, proto o tom mluvím. A oni udělali zajímavou věc. Oni se nezavřeli do sebe, nesnažili se to soukromí upěchovat, protože zřejmě došli k názoru, který, na kterém podle mě něco je i v dnešní době, že to nejde a oni ten Hrádeček všem otevřeli. Čili oni jakýmsi způsobem dali najevo, že nemají taková tajemství, na který by je někdo jinej mohl utáhnout. A já neříkám, že je to určitě, ne doslova, ale nějak přeneseně, víte, aplikovat v duchu, aby si člověk udržoval svobodu, protože nepochybně je kolem nás neskutečně mnoho šíbrů, kteří z nejrůznějších důvodů, jako byly tam ty politické, které jste zmiňoval, mají důvod prostě zjistit, čím si čistíte zuby a jaký obrázky jste si včera prohlížel, ale ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, ale je možná naivní si myslet nedělám nic špatného, ať si mě sleduje kdo chce, protože ...

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Tak to myslím, ano.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tady ale jde o to, že jsme možná snadno ovlivnitelní, protože oni zjistí, co chceme slyšet a to nám nabídnou.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
To je pravda a tam už jsme, tam jsme v rovině marketingu, kde nejsem, tam nevím, tam já se můžu cítit, že jsem neovlivňován, ale nemám iluze o tom, že tomu tak opravdu je.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jak si chránit soukromí? Proč a do jaké míry?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Já už jsem to trochu naznačil. Ono ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Že to nejde, ale ...

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
... to soukromí přestává existovat.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A tomu věříte nebo s tím jste se smířil?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
S tím se snažím se smířit, no. Snažím se žít tak, aby můj život měl cenu i v případě toho, že to bude neustále nabouráváno. Myslím si, že je to možné.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A když budeme porovnávat to, co nám přináší ty sociální sítě, nechci teď mluvit konkrétně o jedné, a to, co nám berou, tak třeba nedojdeme k závěru, že možná se bez nich obejdeme?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
To je pravda a zase možná bych neměl iluze, že vypnout Facebook je vteřina a já to možná taky udělám, ale ten princip tím ..., vznikne jiná síť nebo víte, ten, ten svět už nebude jako býval. Už to nebude, že jste šel do lesíku mezi břízy a sám tam čichal ke květinám a nikdo o vás nevěděl. To už asi nikdy takhle nebude.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Na druhou stranu je na nás, co svěřujeme tomu veřejnému prostoru. V tom bychom asi mohli být nebo měli být obezřetnější.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, ale já to teda řeknu ještě přesněji. Tam nepanuje spravedlnost. To není tak, že vy něco špatně svěříte prostoru, on to někdo vezme a použije.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Já vím, ale to, co můžeme ovlivnit, tak ...

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
To nebezpečí je mnohem větší. Oni řeknou bez ohledu na to, co vy děláte, že jste něco svěřil veřejnému prostoru. Ten chaos bude nebo může být komunikační tak velký, že oni vlastně tu realitu o vás budou vytvářet. Vy nebudete pedofil, vy nebudete alkoholik, vy budete žít nejpoctivější život, jaký máte, ale oni řeknou, že tomu tak není, že děláte ty a ty zlé věci a v té, v té míře chaosu, který bude těmi sítěmi vytvořen, tak prostor vaší obrany bude neobyčejně malý, protože všichni lidi už budou zvyklí na to, že na každém šprochu je pravdy trochu a tu vaši obranu nikdo nebude poslouchat. To zažívají dneska lidi s bulvárem někteří, ale je možné, že se to časem rozroste, že nás to postihne všechny, což má tu dobrou stránku, že čím víc lidí nás to postihne, tak opravdu tím to bude méně zajímavé pro ty šíbry.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Spisovatel Pavel Kosatík byl hostem Jak to vidí. Moc děkuju. Mějte se hezky. Na shledanou.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Děkuju. Na shledanou.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Příjemný poslech dalších pořadů přeje Vladimír Kroc.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.