Přepis: Jak to vidí Pavel Kosatík – 2. května

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den všem přeje Zita Senková. Začíná pořad Jak to vidí, vítejte u něj a já ve studiu vítám spisovatele Pavla Kosatíka. Dobrý den.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Přeji pěkný druhý májový den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A ty prvomájové prožitky společně s progresivními ženami, přelomovými okamžiky i odkriminalizování homosexuality se pokusíme probrat v následující půlhodině. Dobrý poslech. Politické agitace, oslavy i demonstrace, pochody i veselé studentské majálesy, takový byl letošní 1. máj, Svátek práce. Jak jste ho prožil, pane Kosatíku?

Čtěte také

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Já jsem ho prožil mimo ty demonstrace trošku pracovně a rodinně. Byli jsme s dětmi na takovým pracovním výletě ve Vrchotových Janovicích s dětmi a přáteli, protože chystáme projekt o baronce Sidonii Nádherné a o lidech kolem ní, ale to, to není podstatný. Vy jste se ptala spíš asi k tomu Svátku práce, že jo, nebo k tomu ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
K Sidonii Nádherné se určitě ještě vrátíme. Zůstala bych jenom krátce u tohoto státního svátku. Ono vždycky, ať už je to třeba 28. říjen, nebo 17. listopad a další, tak se konají různé ankety zejména mezi mladými lidmi a ptají se vlastně respondentů, jak smysl má ten daný den. Co byste řekl právě u toho 1. máje, 1. května?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Jasně, rozumím. No, na těch svátcích je právě vidět, doufám, jak se ta společnost ustaluje, jak se teprve ten obsah těch svátků tvoří. Ono to nejpodivnější je to podle mě u těch svátků, který mají křesťanskou podstatu. Myslím si, že řada lidí ani Velikonoce a vlastně ani Vánoce neslaví tím způsobem, ke kterýmu ten svátek je určen. Vánoce jsou spíš svátky konzumu a o Velikonocích se provozujou spíš pohanský než, než křesťanský rituály, ale k tomu Svátku práce. Ono je to klišé, že jo. Když se dneska řekne práce, tak se lidem vybaví jako lidem synonymum často slovo bolest nebo já nevím, zdá se mi pořád, že řada lidí má tak nějak ze setrvačnosti zafixováno, že práce je nutná okolnost života, která se musí přečkat, aby se vydělaly peníze a zaplašily ty nejhorší starosti se složenkama a život začíná až po tom. No, a on je taky samozřejmě možnej i úplně jinej koncept a kdysi ta práce nebyla takovouhle řeholí, takovouhle protivnou robotou, ale byla součástí života ústrojenu a sice tvůrčí práce se buďto tvorbě podobala, anebo s ní dokonce splývala tak, jak je tomu dodnes například u umělců, ale zdaleka ne jenom u nich. Ona spousta prací, který navenek můžou vypadat mechanicky, tak má v sobě hodně velmi mnoho tvůrčích podnětů a vy sama ve svý práci to nepochybně zažíváte taky. Takže já bych ten Svátek práce ..., víte, ono ze školy to máme, pokud se to dneska vůbec učí, já ani nevím, tak to máme, zapamatovali jsme si to jako svátek takovej ideologickej, kterej, když na konci toho 19. století vzniknul, tak se toho rychle zmocnila část politického spektra, která si to přivlastnila a přivlastnila si to tak, že smysl toho svátku namířila proti té opačné části obyvatelstva. Všichni máme v paměti Nerudův slavný fejeton z roku 1890 nebo zase za nás se to četlo, dneska možná se čte místo toho Harry Potter, ale byla by škoda, kdyby zrovna tohle přeskakovali, protože od tý doby se toho člověk dozví dost. No, a tím se to pak za těch komunistů samozřejmě totálně tak se ten svátek zprofanoval, ale já si představuju pořád, že ten 1. máj by mohl být takovým trošičku happeningem, takovým svátkem, kde by se hnutí náplavka pražská rozšířilo i do dalších ulic a do jiných měst a kde, kde by se ta práce fakt, taková ta, ze který se člověku neudělá vyrážka a nezačnou se mu nervozitou potit ruce, nezačne se okamžitě třást před svým šéfem, tak kdyby se slavila jako taková s odpuštěním radost. Říkám to schválně takhle. Ty práce radostí být může, no, a ten 1. máj by to mohl připomenout.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Také mnoho lidí, byť v Česku máme vlastně nejnižší nezaměstnanost z celé Evropské unie statisticky vzato, tak by chtělo mít práci, která bude teda i po zásluhe, zásluze dobře zaplacená.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
To je velmi zajímavé téma, poněvadž po zásluze dobře zaplacená práce, tím se, pod tím se ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Větší fenomén ...

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
... realisticky rozumí ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
... pracující chudoby.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
... nekonečný strop. Strop, který nikde nekončí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Měla jsem na mysli takzvaný fenomén pracující chudoby. Vy sice chodíte, každý den poctivě pracujete, ale vlastně ta mzda není adekvátní tomu vašemu výkonu.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Rozumím. No, tak to zase se ale dostáváme k jinému tématu a sice ke koordinaci pracovního trhu. To bychom teď asi, to ne, to teď nevyřešíme pár větami.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
U nás v Česku se právě do Svátku práce nebo k tomu 1. květnu míchá asi na rozdíl od ostatních zemí láska díky Karlu Hynkovi Máchovi.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No vidíte, tak to možná přece jenom souvisí s tou Sidonií Nádhernou, jak jsem to před chvilkou zmínil. Já to trochu připomenu, nebudu zabíhat do podrobností, není na to asi čas, ale Sidonie Nádherná byla fatální žena své doby, především tedy prvních 3 až 4 desetiletí 20. století. Točili se kolem ní v dobrém slova smyslu nejzajímavější muži její doby, lidi jako básník Rilke, kritik a publicista Karl Kraus, ale taky grafil Max Švabinský a mnoho, mnoho, mnoho dalších a skoro všichni za ní jezdili na ten její krásný zámek na Benešovsku do Vrchotových Janovic. A když tam turisti jezdí a já tam tak jednou za 2 roky pobývám, tak zjišťuju, že jich je mnohem nekonečně víc než před 30 lety. Tehdy jsem tam většinou byl sám. A že jich tak jako meziročně přibývá, ale jezdí se tam jakoby za romantikou, za romantikou té lásky, toho citu a víte, na těch lidech je zajímavý, já to teď trošku zkomplikuju tady tu naši hezkou vizi toho 1. máje jako svátku lásky, jak tady ti chytrý lidi, to byli fakt největší vzdělanci svý doby, zanechali po sobě, a záměrně, oni chtěli, aby po nich ty stopy zůstaly, tak po sobě zanechali bohatou korespondenci, zprávy o těch vzájemných citech ukládal například Karl Kraus do poezie, která je velmi hojná, a zjistíte z toho, že ta jejich vysoká inteligence a to, čím byli a ta silná ega, tak ta jim v té lásce nebyla ani trochu ku prospěchu. Oni o to, oč byli chytřejší, tak o to víc se vzájemně trýznili, mučili a takový, jak to vzdělaný lidi někdy mají, že si dělají z toho života větší peklo než lidi takzvaně obyčejný, který to nenapadne a tím nikoho nezrazuju a je to dobře, protože i na ubližování často musí být inteligence nebo rafinovanost nebo bůhví co. Tak jsem si tam řekl o tom svátku lásky, že, že ta láska naneštěstí má taky své meze i u lidí, který jinak by si to asi zasloužili, protože ten Kraus, že jo, to byl dříč, ten vykonal pro lidi neskutečně mnoho a tak, ale když žil ve vztahu, tak ať, i když si to neuvědomoval, považoval se za feministu, tak tu partnerku ovládal teda strašlivým způsobem a proto ona z toho prchala a mizela a tak z pudu sebezáchovy a on to nemyslel snad ani zle. To bylo prostě ještě jiný trošičku možná dobový chápání vztahu, než je dnes. Dnes by to z toho chlapa snad buďto ani nenapadlo, nebo by se před svým okolím zastyděl nebo našel by nějaké korektivy, které by ho vyhodily z toho rozjetého jeho vlaku, vlaku jeho povahy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Sidonie ...

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Teď jsem očernil Karla Krause, to je mi líto, jinak je to vynikající literát, kterýho se vyplatí číst.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Sidonie Nádherná, múza, mecenáška, zvelebitelka, ochranitelka zámku a parku v těch Vrchotových Janovicích, kde jste byl.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Ano, ano.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pane Kosatíku, v čem tkví její význam? Jak byste to přiblížil našim posluchačům?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Já jsem to naznačil. Byla to fatální žena, to znamená jako dřív ona nepořádala třeba literární sal..., víte, literární salon je instituce, kde v čele těžko může být muž. Tam v čele stojí žena, jíž se ti muži ctitelé tak trošku dvoří, ale není to divadlo. Je to jakýsi druh společné hry, jehož výsledkem ale je, že vznikají další a další díla, ustaluje se společnost, ve které se nejenom nějak klábosí, ale, ale kde se ta kultura posune vpřed. Ten její zámek byl, dá se to říct, jakýmsi druhem literárního salonu nebo prostě celý ten její svět podněcoval ty tvůrce, že se strašně moc snažili. Z lásky v 99 % platonické vůči ní a i tím prostě byla velkou kulturní ovlivňovačkou své doby. A zároveň, což je zvláštní, byla to žena jaksi vlastně, jak by pokrokáři řekli, ze zanikající společenské třídy. Byla to šlechtična, ta její rodina Nádherných vstoupila do šlechtického stavu nedlouho předtím. Oni nebyli tradiční nobilitou po staletí, ale zbohatli a získali titul až v 19. století. A no, snažila se prostě dostát tomuto svému společenskému statutu v době, kdy už se vlastně ta společnost vyvíjela úplně jiným směrem mezi těmi válkami. Mluvím o době pozemkové reformy, na který ona například velmi tvrdě svými majetky doplatila a tak dále. Mluvím o 2. světové válce, kdy celé území Sedlčanska, tedy včetně Vrchotových Janovic obsadila vojska SS, učinila z toho výcvikový prostor a ona musela se z toho zámku uklidit, no a o éře komunismu nebudu mluvit už vůbec, protože ta ji zabila doslova, vyhnali ji a ona v roce 50 zemřela v Londýně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zařadili bychom Sidonii Nádhernou, řekněme, mezi progresivní ženské osobnosti v tom mužském světě nebo v té mužské průmyslové epoše?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Určitě je to, je to, když se budeme bavit o zajímavých ženách 20. století, tak nám nevypadne z první, teď nechci plácnout, ale dejme tomu desítky nebo opravdu z té nejužší špičky, ten, ten její vliv byl velký. Ale zároveň, jak už jsem zmínil, je na ní vidět, že to její postavení, i když bylo velmi jaksi slovně těmi muži respektované, tak v žádném případě nebylo rovnostářské. Třeba ten, i ten Karl Kraus, který, jak říkám, ji miloval, tak ji miloval tak, že v důsledku od ní chtěl, aby mu opisovala jeho texty, aby se nechala opěvovat v jeho básních a ty básně pak musela opisovat taky a prostě nebylo to fifty fifty. Víte, bylo to, byla objektem mužské touhy a ta mužská touha v té Krausově hlavě byla zcela nadřazena tomu, co by eventuálně mohla prožívat ta žena. Takže vyrovnaný vztahy to nebyly ani u těch nejlepších lidí té doby. Ne od nás moc vzdálené. To mě na tom přišlo zajímavý a malinko mě to zklamalo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kdo má podle vás, pane Kosatíku, dnes vliv na kulturu, na umění, na to dění, když jsme hovořili o paní Nádherné, které byla také mecenáškou?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Tak široká, to je široká otázka. Tak, největší vliv asi, teď ošklivě odpovím, má stát, který by mohl současné umění podporovat úplně jinak, strukturovaněji a lépe, než to dělá, tak to je ten vliv negativní. Ale vy se ptáte v jiném duchu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nějaká osobnost nebo existuje to v dnešní společnosti?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, tak teď je to aktuálně třeba Gerhard Richter, malíř, který, kterému otevřeli minulý týden fenomenální výstavu v centru Prahy v Kinském paláci a tak, a ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nezapomíná se vždycky uvádět, že je to nejdražší umělec, proč vlastně?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Nechápu to, nechápu, no, tak asi ti titulkáři se bojí, že když se neřekne, že je drahej, takže lidi nepoznají, že je dobrej, nebo existuje asi teda představa, že je nějaká, nějaká paralela mezi cenou a významem umění, což tak může a zároveň nemusí být, no. Já mám, já radši čtu ty texty nebo podporuju ty autory, kteří jsou schopni aspoň naznačit, proč, v čem on je dobrej nebo v čem posunuje ten význam výtvarnýho umění a to je taky důvod, proč na to lidi mají jít, protože jako ceny obrazů si nemůžete prohlížet, ty nevidíte. Vidíte ty obrazy a těm buďto rozumíte, anebo ne. A pokud ne, pokud člověk uvažuje jenom v těch cenách, tak na tý výstavě je trapnej.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste mi, pane Kosatíku, prozradil, že prý už nečtete noviny, že se vám vůbec nechce vířit, abych použila vaše slova, dráždivá témata.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, ale jo, nonono, a to je, ať to nezní, jakože se člověk nad něco povyšuje. Já bych je docela rád četl, ale já i tady v souvislosti s tímhle tím pořadem někdy uvažuju, my to tady všichni myslíme vážně, o tom jsem přesvědčen a komentujeme vlastně aktuální události, to je podstata věci, je to deník ten pořad a tak, takže, a lidi zřejmě zajímá, co si jiný laik myslí o, kdy posluchači jsou laici, všichni jsme vlastně, nejsme politici, zároveň jsme občansky povinni si o těch věcech něco myslet, no, tak my tady, kteří tomu rozumíme nepatrně méně než posluchači, tak naznačujeme, jak by se tomu možná dalo rozumět a oni z nás buďto mají legraci nebo o tom přemýšlejí s námi, ale říkám si, jestli nehrajeme takovou trošku ne úmyslně, ale takovou trošku klamnou hru tím, že si hrajeme na ty nebo že se stáváme těmi komentátory těch politických událostí, že imitujeme právě ta média a že se pak ze všeho teda stává jakási ta mediální realita a že my to podporujeme a že možný je taky úplně jiný koncept. Já nevím, jestli, dnes se tady nechystám vůbec mluvit o Zemanovi a Babišovi a o tom co spáchali a já ani nevím, co to bylo včera nebo předevčírem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak témat je o mnoho víc.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No ne a já, a já neshazuju realitu, já, já vnímám, že se věci dějou a raduju se z toho a plynutí světa je plynutí světa, ale, ale myslím si, že mimo to, mimo komentů tady těch nekonečných každodenních proměn, se taky občas musí mluvit o tom, co se stálý v tom člověku, jako čemu člověk věří, že mně by vůbec nevadilo, kdyby sem někdy někdo přišel a vůbec nebyl a děje se to teda naštěstí občas a vůbec nereagoval na nic, co včera hlásila nějaká agentura nebo co, nějakej splašenec večer v Událostech, komentářích vyprávěl, ale, ale ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak na to určitě nereagujeme.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Ano, ale kterej by řekl, čemu věří a proč. Protože o tom má taky velkej smysl přemýšlet. Ono něčemu věřit je docela těžký, zdůvodnit to je ještě těžší a porovnávat svou eventuální víru v něco s vírou cizí, to taky není legrace, takže při tom se docela dost jako člověk si to duševně odpracuje a dá se tím zbohatnout vevnitř myslím.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Z čeho, omlouvám se, tedy čerpáte informace, když vlastně příliš, jak říkáte, nesledujete média?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
A tak mně to taky nedá pochopitelně, ale já, víte, já fakt já jsem v tom asi divnej, ale já se čím dál víc uklízím do toho světa knížek a vůbec se mi nezdá, že bych tam nenacházel odpovědi na ty Babiše a na ty Zemany a na vývoj ve Spojených státech a tak dále a můžete, můžou to být knížky otců zakladatelů americké demokracie z 19. století. Ono fakt má smysl si představovat nás propojený s našimi předky, s našimi předchůdci. Dokonce bych řekl, že je to naše povinnost nebo aspoň nás, který se točíme okolo historie, geografie nebo zabýváme se historií, tak my nemůžeme dělat nic jinýho, protože když se jenom komentuje to horské, horké zpravodajství, nebo když se navozuje dojem, že existuje jenom přítomnost, no, tak pak se ta, pak hrozí, že se ta společnost opravdu stane ještě labilnější než je, že si dobrovolně oseká svý vlastní kořeny, který v tý minulosti má a my je tam máme. My se můžeme dozvědět od našich předků, jak co dělali a je úplně jedno, jestli to dělali dobře nebo blně jako ty 3 generace komunistů a kolaborantů s nacistama. I vůči tomu se dá samozřejmě rozumě vymezit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže si vzít k poslechu nebo po poslechu nebo po shlédnutí třeba nějaké zpravodajské nebo publicistické relace, nevím, namátkou Karla Čapka?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Namátkou Karla Čapka, no, já vím, že říkám banalitu, ale já se bojím, že fakt lidi dneska už žijou v přesvědčení, že ta horká média stačí. Nebo když mluvím se studentama, tak oni mi říkají, že mají čas maximálně na týdeníky, ale na knihy už ani náhodou a říkají opravdu už s pocitem, že, že to stačí a že ani ty školy to od nich zas už tak moc nevyžadujou. No, ale právě ty kontinuální informace, ty, který nás propojujou s lidma ať už vertikálně, to znamená v čase, anebo horizontálně, to znamená s jinými národy nebo ve světě, tak to fakt je jenom v těch knížkách. Jsem si vědom, že teď se mnozí posluchači nudí a radují se, aby jich bylo co nejvíc, aby bylo co nejvíc posluchačů, kteří to, co jsem tady teďko řekl, znají jako notorickou pravdu, kterou aplikují, uplatňují ve svých životech den co den. Řekl jsem to eventuálně těm, který to třeba nenapadne, nebo který na to pozapomněli a to by mně bylo líto, protože tím se fakt člověk strašně ochuzuje, ztrácí to kontext, ztrácí tu kontextovou část informací o současnosti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Stojí tedy v tomto kontextu, pane Kosatíku, připomenout si, že před 6 lety 2. května 2011 byl zabit tehdy nejhledanější terorista světa Usáma bin Ladin, šéf Al-Kajdy?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Já jsem to zachytil včera ve výročích četky nebo někde o tom mluvili, banálně řečeno zarazilo mě, jak to letí, přijde mi, že se to stalo loni. Já vzpomněl jsem si na ten film, jmenuje se to, tuším, 30 minut do půlnoci Kathryn Bigelowové, americké režisérky, která tady ten, tuhle tu akci vojenskou velice obsažně a filmařsky skvostně v tom filmu zachycuje a vzpomněl jsem si taky při tý příležitosti na záběry dokumentární z Bílého domu, nevím teda, nedá se zjistit, jestli to byl skutečný dokument nebo jestli to nějak inscenovali, ale ty záběry každopádně spočívaly v tom, že prezident Obama se svou svitou a byla tam taky, tuším, Hillary Clinton, jestli se nepletu ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tehdejší ministryně zahraničí.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
... tak ty příslušné záběry natáčené těmi vojáky při tom aktu sledovali a vlastně až dodatečně mi došlo, že to byla zajisté složitá situace i pro ně, poněvadž tedy po pátrání, které v tom roce trvalo přesně 10 let, že jo, od, od 11. září a když už ani se možná nevěřilo, že Usámu někdy dopadnou, anebo někteří i pochybovali, jestli nějaký fantom médii stvořený vůbec existuje, tak ho zlikvidovali, čili dostalo se satisfakce obětem i mnohým jiným, a mně, když si na to vzpomenu na tu scénku z toho Bílého domu, tak se mi líbí ta, ta reakce těch potentátů, která nebyla trapná. Když si vybavíte, víte, vždycky je dobrý si představovat ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Čemu říkáte nebyla trapná?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, co kromě toho, co vždycky může nastat jenom jedna věc. A je dobrý si představovat, co taky mohlo nastat jiného a pak si uvědomíte, jestli ten dotyčnej je chytrej nebo ne. Oni taky mohli vyskočit ke stropu a radovat se a mohli tam se plácat po ramenou. Víte, radovat se nějakým takovým vojáckým způsobem. A mně se zdá, nechci to tady teď nějak přechválit, ale, ale že ten složitej okamžik zvládli s důstojností vůči sobě a koneckonců i jaksi vůči tomu zlosynovi.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte, že to byl nějaký přelomový okamžik, když se podíváme na fakt, že Al-Kajda zdaleka není mrtvá, dodnes existuje, dokonce prý posiluje, paralelně navíc vyrostla nová teroristická síť, která si říká Islámský stát?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, tak zabitím, samotné zabití vůdce nezlikviduje princip, to si nikdo asi nemyslí, ale zároveň i při tom, co já jako laik nebo Evropan nebo člověk zeměpisně i kulturně nekonečně vzdálený tomu jejich světu, o tom vím, tak, tak je mi jasné, že ta symbolická rovina toho zabití vůdce je pro ně nesmírně podstatná. To nepochybně byl zásah do srdce, takže asi by nebylo možné to označit za něco bezvýznamného. Já sám si pamatuju, jak i my tady jsme to prožívali a nebylo pochyb o tom, že to všichni vnímali jako podstatnou věc.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
5 organizací nedávno spustilo kampaň, aby do manželství mohli v Česku vstupovat i lidé stejného pohlaví. Registrované partnerství, které lesby a gayové mohou uzavírat od července 2006 podle Koalice za manželství poskytuje párům oproti běžnému svazku rozdílné podmínky. Jaký je váš pohled, pane Kosatíku?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Tady se dostáváme na neobyčejně ožehavou půdu a máme na to chviličku, tak asi to nevystihnu úplně přesně. Bojím se, abych někoho úmyslně nenaštval, ale podívejte, já jsem podporovatel tady toho homosexuálního hnutí, ne ve všem a ne ode zdi ke zdi, ale myslím si, že v principu každý, kdo chce posilovat partnerské vztahy, což jinými slovy znamená, že chce posilovat potenciální výchovu dětí v těchto partnerských vztazích, protože v manželství mají úplně jiné postavení než ve vztazích jiného typu, tak každý takový člověk by měl být podporován nebo aspoň sledován se zájmem, co dělá nebo aspoň bez nějaké podezřívavosti apriorní, bez házení klacku pod nohy by měl být ve své činnosti v dobrém slova smyslu sledován. Já si myslím, že každej, kdo dá najevo chuť vychovávat děti, a každý jednot..., že prostě každý, ano, každý jedno..., i ten nejhorší jednotlivec, který má tuhle tu vůli a schopnost, tak je lepší než ten nejlepší ústav, který se o ty děti stará. Já na tu ústavní výchovu moc nevěřím po zkušenostech, naštěstí ne teda osobních, ale, ale které jsem přes přátele nebo z literatury za desetiletí nabyl. Prostě když těch dětí je na pokoji 20 a je jedna paní vychovatelka, tak i když je to svatá žena, tak to není tak dobré, jako když jsou vychováváni v tandemu, ať už dvou mužů nebo dvou žen. Podívejte, ta tradiční rodina, jako můžeme se o tom bavit donekonečna s vážnou tváří, ale asi všichni cítíme ne že upadá, to netvrdím, ale, ale určitě se proměňuje. Ty, ty role, zejména ty role obou členů, muže a ženy v tý rodině se promění, už to není tak, že jeden druhého ekonomicky potřebují, že ta žena na tom muži visí tak, jako to dřív bývalo, dřív se manželství nerozpadávala ne proto, že by si ti lidi milovali, ale proto, že ten rozpad by jednoho z nich zkrátil na životě, anebo možná oba. Tak dnes to takhle tvrdé není, dnes to prostě není záležitost života a smrti, tím pádem ty vztahy jsou labilnější a už asi vždycky budou. A proto je asi dobré podporovat všechny, kdo aspoň trochu nějak si představují, že by s tou rodinou chtěli souviset a to je, rozumím-li tomu správně, tenhle případ není to podle mě jenom další nějaký ideologický požadavek na nekonečné šňůře ideologických požadavků homosexuálního hnutí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pavel Kosatík, spisovatel, a jeho názory. Já vám za ně děkuji, mějte se pěkně, na slyšenou.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Děkuju taky, na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zítra budu hovořit s politoložkou Vladimírou Dvořákovou. Dobrý den přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.