Přepis: Jak to vidí Pavel Kosatík – 13. června

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den všem přeje Zita Senková. Pozvání do dnešního vydání Jak to vidí přijal spisovatel Pavel Kosatík. Dobrý den. Vítejte.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Pěkně zdravím. Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Podíváme se na kvóty Evropské unie i solidaritu Česka, vztahy Čechů i sudetských Němců a německý model porozvodové péče. Inspirativní poslech. Šéf Evropské komise Jean-Claude Juncker je přesvědčen, že proti zemím, které odmítají pomoct Itálii a Řecku relokovat na své území uprchlíky, by měla komise zahájit řízení pro porušení smluv. Uvedl to v rozhovoru pro německý magazín Der Spiegel. Takové řízení by se mohlo týkat i Česka, které odmítá kvóty na přerozdělování migrantů naplnit. Podle agentury Reuters by se o záležitosti mohlo jednat už dnes. Jaký je váš pohled, pane Kosatíku? Jenom dodám snad, že Juncker osobně odmítl spojovat neplnění uprchlických kvót se sankcemi.

Čtěte také

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
To začínáme docela zostra, protože téma kvót si myslím, že je typické, které, na které lidi si často dělají názor ještě před tím, než dostanou k tomu tu příslušnou informaci, no. Já ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Téma to vlastně není nové.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, pochopitelně. Ta myšlenka pochází, pokud se nepletu, již z roku 2015, kdy o tom, že se tímto způsobem ten uprchlický problém bude řešit nebo i tímto způsobem, že se bude řešit, tehdy tato myšlenka byla přijata a Česká republika sice byla proti tomu, leč nicméně přesto je tím příslušným rozhodnutím vázána, tak jako ostatní státy Evropský unie. Tady já si myslím, že zde při posuzování tohodle tématu záleží na tom, kterým z těch dvou, v zásadě ze dvou způsobů se člověk rozhodne vůči té Evropské unii vymezovat, jestli podlehne takovému tomu tlaku části médií, kde se nám vsugeruje dojem nepřátelského byrokratického centra, takového trochu skoro kostnického koncilu, kde kdysi potrestali Jana Husa a od té doby nějak trestají každého, kdo jim přijde do rány, anebo jestli tu Evropu navzdory všemu možnému, co ta média nám servírují, tak se dál pokusíme vnímat způsobem, který podle mě odpovídá pravdě. Je to tedy tak, že jsme pochopitelně členským státem a z členství každého všude plynou určité povinnosti a základní povinností vždycky je solidarita, no. Podívejte, já sám osobně kvótový člověk nejsem. Já jsem liberál, živím se celý život na volný noze, čili já osobně nikdy asi žádnou kvótu potřebovat nebudu nebo dosud se tak nestalo, ale to neznamená, že budu tak pošetilej, abych to, co sám žiju, předepisoval ostatním. Já jsem docela, a mluvil jsem tady o tom v tomhle pořadu v minulosti víckrát, jsem docela velkej zastánce například ženských zaměstnaneckých kvót v konkrétních případech, teď tady není možnost o tom mluvit a nechci jenom plošně o tom, ale ženy u nás zdaleka nemají rovné pracovní příležitosti ve srovnání s muži a ty kvóty to můžou zkazit, ale když by se to šikovně, šikovně se s tím pracovalo, a jsou tady lidi, kteří to dokážou, tak můžou uplatnění žen v pracovních podmínkách hodně napomoct a tohle je přesně ten případ. My se můžeme tvářit a budeme mít pravdu, že například teroristický problém muslimský existuje hlavně v zemích, které udělaly v minulosti tu chybu, že ať už v důsledku koloniálních impérií, nebo z jiných příčin, že si prostě ty velké muslimské menšiny nabraly, no a kde je hodně muslimů, tak tam je větší pravděpodobnost, že se mezi nimi objeví i ti teroristé. O tom není sporu. Ale já si myslím, že z tohodle hlediska se ještě nedá prostě likvidovat solidarita s lidma, který, který jsou pořád vyháněni ze svých zemí, a kteří trpí. My tady v Čechách nebo v tom Visegrádu se nemůžeme tvářit, že to dál budou muset řešit jenom ty tzv. země první vlny, to znamená Řecko, Itálie nebo ti chudáci nebo ty země, kam ti chudáci připlouvají. To je skutečně problém nás všech a je velký nedostatek naší politiky a pro mě i osobně zklamání třeba z toho vyjádření posledního pana ministra Chovance, že ty naše návrhy i aktivity řešit vcelku v Evropě obecně jsou nedostatečné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když jste se zmínil o ministru vnitra, tak on říká, že vlastně, a nejenom on, že kvóty nefungují, že migranti v zemích, které je přijmou, nezůstávají.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
O tom, podívejte, ono zatím nefunguje skoro žádné řešení, ale to neznamená ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Máme tedy chtít podporovat nefunkční řešení?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Ne, já nevolám po tom, aby se otevřela náruč, a aby se beze všeho prostě otevřela stavidla a lidi sem nekontrolovatelně proudili, to samozřejmě nechce nikdo. To nechce ani ta Evropská komise. Ta Evropská komise chce něco jiného a chce to, aby se jednotlivé evropské státy solidárně spolu s těmi, které tím trpí nejvíc, tak se nad tím zamýšlely a přijímali za to odpovědnost. A to by fakt bylo od nás docela hnusný nebo i zbabělý od toho Visegrádu, kdybychom se od toho distancovali a tvářili se, že se nás to netýká. To by nebyla ani politika, ani diplomacie. Já bych se tohodle dočkat nechtěl.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Bývalý ministr vnitra, spolkový ministr vnitra Hans-Peter Friedrich z CSU v rozhovoru pro Hospodářské noviny mimo jiné řekl, že zavádět povinné kvóty pro přijímání uprchlíků nemělo smysl, a že každá země by si podle něj měla sama určit, kolik uprchlíků je schopná přijmout. Co říkáte na tento názor?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
O tom nevím. To se mi líbí. Znova, já tady nepropaguju, a myslím, že ani Evropská unie, to není ordung, to není myšleno nebo nesmí to být myšleno jako nařízení shora, poněvadž pak by logicky se všechny společnosti tomu bránily. To není ten kostnický koncil. Tady skutečně existuje na úrovni evropského vedení docela dost pokusů o to integrovat do toho rozhodování i ty, kteří se dosud jako Česká republika z nejrůznějších a ne moc chvalitebných důvodů drží zpátky. My když se dál budeme vyhýbat odpovědnosti tady za tohleto téma, tak tím vlastně paradoxně vábíme tu situaci, kdy o tom on nás bez nás nakonec bude muset rozhodnout někdo jinej, protože to se bude muset nějak vyřešit, a pak si budeme opět stěžovat, že to bylo bez naší přítomnosti, ale my se tomu rozhodování vlastně vyhýbáme nebo té spoluodpovědnosti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Naše vláda za efektivnější považuje, než ty kvóty, posílat policisty nebo peníze do zemí zasažených migrační krizí. Jak vám se jeví tento přístup?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, nedělejme si iluze nebo spočítejme, kolik těch peněz a kolik těch policistů jsme tam poslali a k čemu všemu to dostačilo a jestli to nějak efektivně, ten přísun uprchlíků, zastavilo. Obávám se, že tomu tak zdaleka není. Navíc je už léta známou skutečností a mnoho českých politiků, bohužel pouze ústy, proklamuje to, že ty problémy se pochopitelně musí řešit v místech, kde vznikají, to znamená na tom Blízkém východě, eventuálně v Severní Africe.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak to by odpovídalo právě tomu.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Ano, ale myslím si, že je to spíš verbální jaksi záležitost. Nemám pocit, že české instituce žijí konkrétní pomocí, a že v zemích, o které jde, tato česká pomoc se efektivně prosazuje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dospěla Evropská unie jako celek, také včetně Česka jako členské země, za ty dva roky bezmála, o kterých vlastně hovoříme, o uprchlické krizi a o jejích dopadech, ona ostatně vlastně neskončila, k nějakému efektivnímu řešení tedy, pane Kosatíku?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Záleží, co byste za efektní řešení považovala. Z mého pohledu nedospělo, protože já za efektivní řešení považuju utvoření společné obrany a ne té obrany, která bude střílet po blížících se člunech a bude ty chudáky potápět a tak dále, ale která prostě kolem evropských hranic a hlavně těch námořních vytvoří koridor, kterej zabrání tomu, aby se sem ti uprchlíci dostali a dostávali nekontrolovaným způsobem. Pak se musí určitě zefektivnit metody udělování azylu, které doteďka jsou zase nevýhodné pro ty země té první vlny. Všechna ta řešení, která se nabízejí, závisí nebo jsou nebo jejich efektivnost je odvislá od spolupráce všech. To nevyřeší samotný Brusel, nevyřeší to samotné Německo a vlastně to, že se to nedaří, je svým způsobem výsledkem i té naší nespolupráce.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jinak ministr vnitra Chovanec také říká, co se týče vlastně toho našeho odporu a týká se to i několika dalších zemí Visegrádu vůči kvótám, že pokud by snad došlo k nějakým sankcím nebo nějakému jinému postihu, takže by to vlastně znamenalo nebo vyslalo špatný signál české veřejnosti ve směru vůči Evropské unii.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
O tom není sporu. Vždycky, když se zavedou sankce, tak, že jo, mezi dospělýma sankce býti nemají. Dospělí nemají být vychováváni. Dospělí jsou dospělými tehdy, že sami vědí, co je jejich odpovědnost. Čili já očekávám spíš to, že oni budou působit na náš rozum a, znova to opakuju, na jakousi solidaritu se všemi ostatními, ke které jsme povinni, ke které jsme zavázáni svým členstvím. Pokud bychom z Evropské unie vystoupili, tak končí legrace, pak si děláme, co chceme, ale v téhle situaci samozřejmě zdaleka nejsme. Takže my se nemůžeme tvářit, jako že se nás něco, co se odehrává ve Španělsku nebo na Sicílii, netýká. Nás se to samozřejmě týká. Je to jako v té básničce Johna Donna Neptej se, komu zvoní hrana. Zvoní tobě. To je o obecné solidaritě evropské, kterou máme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Předseda lidovců, vicepremiér Pavel Bělobrádek se nedávno zúčastnil tradičního svatodušního srazu sudetských Němců v Bavorsku. Řekl na něm, že se už nikdy nesmí opakovat vyhánění lidí z jejich domovů jen proto, že jsou nějaké národnosti, náboženství nebo rasového původu a také, že se nepřijel omlouvat, ani usmiřovat. Přijel na návštěvu k sousedům, na oslavu, na kterou byl pozván. Co mu, pane Kosatíku, vytýkají kritici, zejména z řad KSČM a části ODS? Proč to vůbec vyvolává takovou pozornost?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
To jste mě zaskočila. To netuším ani, co mu letos vytýkají. Zřejmě to, co vždycky, že tam teda jel, a že jim podle jejich názoru zřejmě měl zpoza rohu spílat tak, jako to dělají oni nebo nevím, já nesleduju vůbec stanoviska komunistické strany. Nemám k tomu důvod. Já ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale i části ODS.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Jasně. Já jsem rád, že se ta návštěva stala a líbí se mi to hlavně proto, že, a to bych si přál, že se z toho stává taková docela všední záležitost. To, že představitel české vlády, a já si přeju, aby časem to byl premiér, ne-li prezident, nějakej jinej, než je teď, tak aby pokud přijede někam do nějakého Augšpurku na takovýto sjezd, tak aby to fakt byla triviální návštěva, jako když se jede do Pelhřimova k tetě nebo teda k dávným sousedům. Víte, ony se tam nejezdí řešit nějaké zvláštní věci. Tam se nenastolují nová témata. Vy sama jste to zmínila. On jen zval krajany a připomněl obecně známou pravdu, která je jasná každému normálnímu člověku, že vyhánění je šílenost, a že to tehdy byla chyba, která se prostě nesmí opakovat, a na kterou žádný jenom trochu soudný člověk nemůže bejt pyšnej, no. A je dobře nebo součástí politiky je, i když takové relativně jednoduché, bez ironie to teď říkám, tyto triviální věci se na správných místech říkají, protože tím se vysílá signál, že staré pravdy trvají, že jsme se tedy nezbláznili, že jsme se neutrhli z řetězu, ale že se s našimi nejbližšími sousedy nebo s jedněmi z nich a s potomky našich bývalých občanů, že s nimi prostě chceme vycházet, že máme dobrou vůli. To je všechno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Možná je to taky tím, že ty vztahy v minulosti, a víme, o čem mluvíme, asi nebyly tak růžové jako třeba s tou pelhřimovskou tetou.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Ale ony v minulosti, já se zabývám historií, ony v minulosti nebyly růžové vůbec žádné vztahy nikoho s nikým. To kdybychom argumentovali pořád minulostí, tak, tak musíme všichni spáchat sebevraždu, protože by to znamenalo, že nemáme ani budoucnost. Ale smysl života podle mě spočívá v tom, že se z těch chyb lidi poučí a neopakují je. Nestačí jenom připomínat, že nám někdo ublížil. To je opět takový maličko dětinský. Je potřeba se na to povznést a ti, kdo jsou toho schopni, ti lepší z nás, tak ti jsou schopni i odpuštění. A když my ostatní se na to díváme, na to, že někdo je schopen odpustit, no, tak jsme schopni o tom přemýšlet a třeba nás to časem může dovést k něčemu podobnému.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vztahy sudetských Němců a Čechů prošly v posledních letech značnou proměnou, kdy se namísto sporů o tzv. Benešovy dekrety klade spíše důraz na to, co obě skupiny spojuje. Pamatujete, jaká byla třeba atmosféra na těch sjezdech nebo vůbec i rétorika třeba někdejšího vedení Sudetoněmeckého landsmanšaftu pod Franzem Neubauerem?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Já jsem jednou jako novinář někdy začátkem 90. let na nějakým zasedání byl. Moc si to nepamatuju. Byla to poměrně divočina a hlavně myslím, že to bylo vůbec poprvé, co se tehdy od nás tam vyjelo, takže jsme neměli vůbec žádné měřítko a báli jsme se, měli jsme pocit, že jedeme do černého lesa a tak dále. Já to teďka nechci zlehčovat. Určitě se ta rétorika hodně proměnila a zcivilnila, o tom není sporu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Současný šéf landsmanšaftu Bernd Posselt říká, že je na Češích, jestli zruší Benešovy dekrety, ale doufá v to. Jakou roli, hrají pořád roli v našich vztazích tyto dekrety?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Já si myslím, že ne. Vím, že v rétorice velmi mnoho politiků na německé a občas i na české straně se tohle téma objevuje, ale myslím si, že to vyřešila deklarace z roku 97 a neočekávám nebo neumím si představit jako politikou vůli na německé straně, která by opravdu efektivně tyhlety věci začala znova vytahovat. Ta politika je prostě dál a mnoha lidem se hodí tady tímhletím kostlivcem v naší české historické skříni hrát nebo argumentovat, ale ten svět je opravdu jinde. Nepovažuju za myslitelné, že bychom se vraceli do minulosti tímhle způsobem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vidíte ještě ve skříni nějakého kostlivce a nemusí se to týkat česko-německých vztahů, ale klidně jiných.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Tak to jsou ty naše stále ne naprosto nedostatečně pojmenované a odkryté komunistické dějiny, no, se kterýma se tak vzájemně jeden druhého pořád škádlíme, ale kde k tomu razantnímu oddělení se od té minulosti po tom roce 89 nedošlo, to jsou známé skutečnosti, to tady nechci opakovat a doteď tím všichni trpíme. Já jsem patřil k těm optimistům po roce 89, který shodně s Václavem Havlem si myslel, že když nejsme jako oni, takže ta naše jakási morální převaha, to, že se s nima nerveme a nedáváme jim do čumáku a nemstíme se jim, takže to je právě ten kredit té revoluce, který, který tomu všemu dává smysl, tomu převratu a který zakládá ten étos té nové společnosti. To si myslím pořád, že tak bylo, ale, ale k tomu, k tomu morálnímu oddělení od těch předlistopadových viníků nedošlo a v hlavách lidí je, bohužel, kvůli tomu strašnej zmatek a včetně pamětníků dokonce to už vůbec nemám iluze o lidech, který to nezažili, který se narodili až do nové doby, a kteří podle mě se v tom předlistopadovém marasmu těžko můžou vyznat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když jste se zmínil o morálce, tak s historikem Jaroslavem Šebkem jsme v Jak to vidí hovořili mimo jiné o morální síle českého národa během heydrichiády. V sobotu uplynulo 75 let od vypálení Lidic, stejné tragické výročí si příští týden připomenou i Ležáky. Byly vyhlazeny 14 dní po vypálení Lidic. Co vám osobně říkají tyto události dnes, jejich odkaz?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Já jsem šťastný, že se připomíná hrdinství těch lidí a teď nemyslím ani tolik ty, třeba ty útočníky na Heydricha nebo ty účastníky těch výsadků. O těch ..., k nim chovám samozřejmě absolutní úctu jako k největším našim hrdinům, ale tam už přece jenom jaksi nabádám anebo mám pocit, že ti přece jenom jsou trošku v obecnějším povědomí. Ale jsem rád, že se spolu s nimi vynesly do vědomí lidí i případy těch rodin, který pomáhaly těm parašutistům, a který hned v tý první vlně okamžitě byly voženy, vozeny do tý kobyliský střelnice a tam je vraždili jak zvířata. Čili tohleto pro mě byli ti hrdinové, kteří zároveň, bohužel, dnešní společnosti chybí nebo to, co by, kdyby přežili, to, co by říkali svým dětem a ty postoje mravní, který by předávali, protože je měli, tak ti, poněvadž byli zabiti, tak nikdo dál nepředával a my, si myslím, pořád na to trošičku doplácíme. No, ale ještě jedna věc mě v souvislosti s tím tématem Anthropoid, jak to pro zjednodušení nazývám, napadá a sice to, že aby ti lidé, kteří se nám v té souvislosti připomínají, tak abychom kvůli tomu nezapomněli na ty, kteří zůstávají jakoby bokem, a to jsou k mému překvapení lidi, kteří se třeba za tý války neúčastnili ozbrojeného odboje. Lidi jako třeba Přemysl Pitter, který dělali, což byl humanista, kterej v životě nevzal do ruky zbraň, ale jeho odbor spočíval v tom, že třeba na konci druhé světová války, doufám, že nepopisuju úplně neznámé věci, zachránil celkem osm set napřed německých, pak židovských, pak dokonce českých dětí. Koedukoval je v době, kdy probíhal divoký odsun, jejich rodiče si řezali hlavy navzájem, ale on ty děti prostě tady toho uchránil. Způsobil, že přežily pohromadě, tedy ty české, německé a židovské děti. Během dvou let z nich vychoval něco úplně jiného, než čím byly v roce 45, a pak je poslal do světa. A ti, kteří v tom světě dodnes žijou, pokud se dožili, no, tak se pořád scházejí a vzpomínají na strýčka Pittra, jakej jim dal humanistickej odkaz. Čili to je taky, víte, součást války, která je taková jakoby méně efektivní, protože tam není žádná střílečka, cynicky řečeno, není tam žádné zabití, není tam žádná agresivita. Je to neagresivní odboj, ale velmi účinný, který zachránil životy taky stovkám lidí a tak doufám, že se najde záminka, kdy si budeme připomínat i ty, i lidi tohodle typu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Návod, jak zvládnout rozvod nebo rozchod a následnou péči o společné děti v relativním klidu, nabízí tzv. Cochemský model, který vznikl v Německu v roce 1992. Funguje nejenom ve Spolkové republice a u nás se o něm zhruba v posledních dvou letech intenzivněji hovoří. Tak jako první mě, pane Kosatíku, napadá, proč teprve nyní jsme objevili tento model?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
To netuším, ale máte pravdu. Já o tom slýchám tak poslední rok, dva a teď, shodou okolností, v posledních týdnech se mi zdá, že proběhlo cosi jako vlna v tisku, Respekt to měl velký materiál a různá jiná média. Takže se mi zdá, že se to z toho odborného prostoru, to znamená z prostředí soudců, eventuálně advokátů nebo sociálních pracovníků, tak se to přece jenom dostává víc mezi veřejnost.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
O co vlastně jde? Na jakých principech tato praxe staví?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Podívejte se, to rodinné soudnictví je trošku svět sám pro sebe, což ví, každý, kdo se někdy rozvedl a bojoval o své děti. Je velice těžké v současných podmínkách nebo v těch dosavadních letech bylo, pokud se jeden z těch rozvedených rodičů rozhodne, že tomu druhému ty děti nebude poskytovat a zkomplikuje tu situaci, tak ten systém v podstatě nemá sílu, ani možnost a často ani zájem, to i podle mé osobní zkušenosti, tuto praxi změnit. To soudnictví rodinné je, bohužel, postaveno pořád na takovém jakémsi autoritativním principu, kdy oba ti rodiče před tím soudcem stojí jako objekt toho soudcova rozhodování a ten soudce nemá čas a často ani chuť, aby té věci rozuměl, ty věci se dostatečně neprojednávají, takže to rozhodování vypadá podle toho. Je to takové často na hrubý pytel, hrubá záplata. Většinou vůbec nedojde na zjišťování, kdo teda vlastně co zavinil, a jestli ... A teď si vezměte situaci, že tedy se domluvíme, že dítě opravdu potřebuje oba rodiče. V tom autoritativním soudnictví toho fakt není možno dosáhnout. No a ten cochemský způsob to řeší jinak a ten právě, tam ten soudce vyvíjí tlak na ty rodiče, aby se chovali sakra jako dospělí lidi, a aby se prostě domluvili. Apeluje na ně, že nejde o to, co kdo komu z těch dospělejch kdy udělal, kdo komu podle něčího přesvědčení ublížil, že na tom nezáleží. Podle cochemské praxe rozvodem, pokud jde o děti, nic nekončí, ale teprve začíná, ačkoliv to může znít paradoxně. Rozvodem končí ten špatnej partnerskej vztah, ale začíná to nový starání o ty děti. A to se právě ukládá jako úkol těm rodičům. Ten soudce na ně tlačí, že se musí domluvit, že už neexistuje to, aby matka nebo v některých případech i otec řekl já se s tím druhým bavit vůbec nebudu, já ty děti proti němu navedu, já jim našroubuju jiný hlavy, aby říkaly to, co já a jinak mě nic nezajímá. Tam se skutečně zkoumá ten psychologický poměr mezi těmi rozvedenými rodiči a víc tam záleží na tom, aby se oba ti rodiče v blízkosti těch malejch dětí nastálo udrželi.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Předpokládám, že je to vše v zájmu dítěte v první řadě.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Přesně tak. Já jsem, já jsem to i řekl. Ano.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže to nejdůležitější je, ten princip toho Cochemského systému nebo modelu, že jeden rodič nezbaví toho druhého o kontakt, nepřijde o kontakt s tím dítětem.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Přesně tak. Je to pokus, prostě takové trošku to, to infantilní porozvodové řádění, které se někdy projevuje, tak prostě pedagogicky, psychologicky se na ty rodiče působí, aby přestali sledovat jenom svůj vlastní zájem, aby přestali odčiňovat křivdu, o které si myslí, že se na nich někdy někdo dopustil, ale aby se opravdu soustředili na to podstatné, o co jde a to je zase ta budoucnost a budoucnost těch děcek.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nebylo by lepší zapracovat na snížení rozvodovosti? U nás je to skoro každé druhé manželství.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Ale jak na tom chcete zapracovat? To při současné výchově nevýchově by ..., těžko si to představuju. Muselo by se to odehrávat v rovině nějakých zákazů a zákazů už teda tady máme bohatě v téhle zemi.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Spisovatel Pavel Kosatík a jeho názory. Já vám za ně děkuji. Mějte se pěkně. Na slyšenou.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Děkuju taky a na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hostem zítřejšího vydání bude politoložka Vladimíra Dvořáková. Na slyšenou se těší Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.