Přepis: Jak to vidí Pavel Kosatík – 11. dubna

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den přeje Zita Senková. Pozvání do dnešního "Jak to vidí" přijal spisovatel Pavel Kosatík. Dobrý den, vítejte.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Dobrý den přeju.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na jaká témata se zaměříme? Na hledání pravdy, kolik umělecké licence snese televize a film? A připomeneme i jednu výjimečnou ženu a závodnici. Inspirativní poslech. Maďarský parlament schválil novelu zákona omezující působení zahraničních vzdělávacích institucí v zemi. Podle kritiků je norma namířena proti Středoevropské univerzitě, kterou v roce 1991 založil americký miliardář maďarského původu George Soros, kritik nynější maďarské vlády Viktora Orbána. Jaký je váš pohled, pane Kosatíku, na celou záležitost?

Čtěte také

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Já si myslím, že je to velice zajímavá takzvaná kauza, která tak maličko klame tělem. Některý posluchač by si mohl říct, no, tak tam jde o jednu vysokou školu, jednu univerzitu, tak to je téma s nevelkým dosahem. U nás v naší vlasti máme vysokou školu skoro v každém druhém okresním městě, čili škola sem, škola tam, cynik by mohl skoro říct, ale tady jde v jakémsi smyslu o principiální věc, protože ta univerzita Sorosem do střední Evropy kdysi přinesená a tady bych jenom připomněl, že původně byla přinesena dokonce do tehdejšího Československa v roce 91. Ta instituce začínala v Praze a existovala tady, tuším, ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pět let?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Tuším pět let, než vláda Václava Klause ji vystrnadila ze země pryč, tak prostě od té doby je to jakýsi, ta škola je jakýmsi prototypem či symbolem liberálního myšlení ve střední Evropě, kterýho tady nikdy, myslím si, nebylo dost a které tady ani z vlastních našich regionálních zdrojů nemá kdovíjaké tradice, takže bychom se měli zajímat o to, když se někdo třeba i zvenku pokouší o její rozvíjení, no a oni v tom Maďarsku s v poslední době hodně soustředí na sebe sama, na jakési nacionální uzavírání té země do svého vlastního nitra, vytvářejí tam své vlastní specifické mikroklima, takové docela izolacionistické a na téhle té, na tomhle tom případu je to dost dobře vidět. Víte, co je na tom zajímavé? To, že se ten zákon týká jediné instituce. Vždycky když moc vydá právní normu, která se týká jenom Zity Senkové nebo Pavla Kosatíka, nebo kohokoli úzce ohraničeného, tak je namístě zbystřit. Zákony se mají týkat velkých skupin nebo všech. Já bych tady připomněl jednu paralelu z českých dějin v roce 47, což už byl takový soumrak té sporné naší poválečné demokracie,tak byl u nás přijat takzvaný "lex Schwarzenberg". Pamětníci nebo historici vědí o co jde. Tehdy se stalo, že jihočeští Schwarzenbergové z hlediska moci měli až příliš velký majetek, který tehdejším a už velké části komunistickým mocipánům bylo obtížné kontrolovat a tak byl vydán specifický zákon, kterým se rozhodlo o tom, že ten majetek těm Schwarzenbergům byl prostě sebrán, byl to zákon proti nim. A tady ten maďarský zákon proti té univerzitě je v něčem podobný. Má prostě zkomplikovat v tom lepším případě té univerzitě život, anebo jisté, jisté země opět vystrnadit a pro tu demokracii je to nebezpečné, protože je to, jak už jsem naznačil, nebo jsem zmínil, je to známka izolacionismu té maďarské státní moci.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Proč a komu vadí George Soros, maďarský rodák? Myslíte, že jde o třeba osobní téma, domácí maďarské téma nebo mezinárodní téma podle premiéra Viktora Orbána a jeho blízkých se v uvozovkách Sorosovi žoldáci snaží svrhnout vládu. Sorose obviňují maďarští vládní politici, že záměrně vyvolal a financuje uprchlickou vlnu údajně s cílem zničit tradiční evropské národní státy.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Tohle to jsou přesně věty, mám dokonce pocit, že se na tom v posledních dnech podílel i náš pan prezident trošku, nebo že tady tu rétoriku přijal, to je přesně ten typ argumentace, který, má-li mít smysl, tak musí být argumentací, to znamená, musí to být doloženo nějakými důkazy. Když tady toto se hodí do éteru nebo do prostoru veřejnosti jenom tak, tak se opět o něco déle daří té naší postpravdivé společnosti, kde si každý povídá, co chce a každý věří tomu, co vyhovuje jeho povaze, no, to, to by bylo neštěstí, kdyby se dál mělo argumentovat tímhle způsobem a já si myslím, že zase, já to nechci zjednodušovat, ale, ale jde tam v jakémsi smyslu možná i o osobní spor, jaký už jste tu naznačila, protože Soros a Orbán, tedy první Maďar původem a druhý nejvyšší maďarský politik, tak jsou skutečně v současnosti jakýmisi nejvyššími, ať už v symbolické nebo reálné rovině, maďarskými představiteli a opravdu ztělesňují protikladné příčiny. Ten první se snaží ty lidi a společnosti propojovat a ten, tomu druhému jde o pravý opak.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vrátí se Středoevropská univerzita tam, kde začala, tedy do Prahy v roce 1991?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Zatím je to v rovině ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ten návrh tady je z naší strany.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Ten návrh tady je v rovině, četli jsme, nebo média zachytila jednu nebo dvě větičky Andreje Babiše na Twitteru. Já bych z twitterových prohlášení nedělal prohlášení politická. Je to prostě takové komentativní médium, čili ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Počkejte, Donald Trump komunikuje téměř výhradně Twitterem, ale ...

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No právě a je otázka, jak velký význam tomuto typu komunikace přikládat. Já se spoléhám spíš na to, co se říká na oficiálních tiskovkách, na brífincích a tak a tam žádná taková nabídka nezazněla, ale myslím si, že k ní zatím ani není kdovíjaký zvláštní důvod, protože pokud jsem správně četl zprávy z Budapešti, tak i vedení té univerzity se snaží vyjít nějakým způsobem vstříc těm, těm vládním požadavkům a nepočítají zatím s tím, že by se nechaly z té země vyznat. Snaží se bránit a je to dobře a mají dost velkou podporu jak v Maďarsku, tak i tady, jak se přesvědčuji.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste se, pane Kosatíku, zmínil o takzvané postfaktické době, jak se označuje ...

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Postpravdivé, to je ještě lepší.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Postpravdivé. Záleží dnes ještě na pravdě? A kde ji hledat?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
To se ptáte vážně?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Naprosto.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Vám na ni nezáleží?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
No, záleží.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, tak, že jo, ta pravda je ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co je pravda?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, tak to si každý pod tím představuje něco jiného. Je to, je to to, ta část skutečnosti nebo to, co jsme ve skutečnosti poznali, a co jsme prozkoumali a co jsme prověřili, že je takové, jak jsme se domnívali a proto jsme tomu uvěřili, tak nadále budujeme sebe sama. Když prostě v přírodě něco pozorujete a zkoumáte to a přemýšlíte o tom, nestačí jenom ten optický vjem, to, co je v dálce, tak se vám zdá malé, ale ono to malé není. Musíte o tom přemýšlet, testovat to, ty vjemy a když se myšlením přesvědčíte o tom, jestli ta myšlena těmi vjemy nějak souvisí, tak pak se s tím ztotožníte a jste to vy, to je pravda.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ověřujeme ty informace?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Jak kdo. Já se snažím ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A kde je ověřovat?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, tak jistě, ale nerozsévejme tady nějaký relativismus, nebo ..., podívejte, ano, je to, je to zajímavá věc, nikdy nebylo tolik faktů, jako je dnes. Ty fakty jsou nám tak celkem jaksi na houby, protože, když se ..., nebo v jakémsi smyslu ty fakty samy o sobě, bez toho přemýšlení, bez toho řazení do hierarchie, protože když si uvědomíte, co ty přívaly informací nám vlastně přinášejí a jestli jen tak samy o sobě nám dovolují opravdu se v té společnosti lépe zorientovat než dřív, kdy těch faktů tolik nebylo, tak zjistíte, že o tolik líp na tom, proti té minulosti nejsme. Ty základní věci o té společnosti, ani s těmi miliardami dat na všech webech prostě nevíte. Vy nevíte, kdo přesně a jak z našich politiků spolupracuje s Ruskem, s Čínou nebo s nějakou jinou nešlechetnou velmocí. Vy se v podstatě, v podstatě nejde ..., čím víc těch faktů je, tak jako by bylo těžší nějakou kauzu dotáhnout do konce. Ono to zní jako absurdita, ale myslím si, že v reálu je to tak, já jsem tady zmínil Andreje Babiše, ale nevím, který posluchač by byl schopen skutečně zodpovědně říct, že je si jist tím, jak dopadla ta jeho estébácká kauza, poněvadž ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nerozhodl tam soud?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Soud tam rozhodl a jsou k tomu další komentáře a poměrně vlivné a nemám pocit, že je to definitivně vyřešeno, víte.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ani verdikt soudu neukončuje nějakou kauzu? Přeci pracuje s fakty.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Já si myslím, nejsem si jist, jestli ve všech případech ..., já teď takhle, já teďka tady nevynáším, nebo nepokouším se o silnější než soudní verdikt, ale tak jak sleduju atmosféru ve společnosti, tak se mi nezdá, že například tenhle ten soudní verdikt lidi uklidnil nebo přesvědčil a teď zas můžete debatovat o tom, že, že to je problém těch lidí, že jsou nepokojní, nepokorní a nedokážou to akceptovat, ale je to otázka ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nebo, promiňte, zpochybnění justice by to pak bylo v tomto případě.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Ale zpochybňovat se smí všechno, ale opět, zase záleží, jak. Já tady nehlásám anarchii, ale prostě je důležité o věcech pochybovat, ale hlavně teda přitom kvalitně argumentovat. Nejde jenom pochybovat pro pochybu, ale s nějakým záměrem a tím záměrem by mělo být, aby, aby demokracie těmi soudními verdikty spíš přibývalo než naopak.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste nedávno usedl v porotě jedné novinářské soutěže v kategorii "nejlepší rozhovor". S čím jste s setkal, pane Kosatíku? Jak je na tom, jak je na tom tento žánr?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Ono to maličko souvisí s jménem Sorosovým, které jsme tady uvedli před chvilkou, poněvadž tu soutěž pořádá nadace Open Society Foundations, kterou on kdysi sem do střední Evropy přiváděl, nebo jejíž provoz tady zahajoval a já jsem rád, že tahle ta cena tady existuje, dneska už ji tady ..., nemusíme o tom nějak zvlášť mluvit, protože spolu s Cenou Ferdinanda Peroutky si myslím, že je to nejprestižnější novinářská cena tady vůbec. Ta Peroutkova, ta se udílí spíš tak, nechci ji zjednodušovat, ale jakoby za zásluhy a jedno..., vybraným, několika málo každoročně jednotlivcům, kdežto ta novinářská cena se snaží o plošné pokrytí toho nejlepšího, co se vždycky urodí u nás za ten který rok, takže je tam spousta kategorií a když se pak při vyhlášení, které bude letos 3. května, když se všichni vítězové vyfotí, tak je to neobyčejně širokoúhlá fotka, ze který optimista jako já může mít dobrý pocit, že teda každej rok 20, 30 slušnejch novinářů udělá zajímavou práci. To by mně nepřišlo vůbec špatný, ale zároveň, když ty texty čtete, a já tady teď samozřejmě nemůžu, ještě to není vyhlášeno, takže nebudu prozrazovat nic konkrétního, ale musíte nutně přemýšlet opět nad tím, jak, jak ta česká novinařina funguje a já mám pocit, že pořád tak jako celou popřevratovou dobu je to věc zásluha jednotlivců tvořivejch, psavejch lidí, kterým to nedá, kteří čmuchaj a snažej se perfektně stylizovat a argumentovat a komentovat a něco sami o sobě vymyslet. Spíš zásluha těchle těch jednotlivců, kterým, jak říkám, to nedá, než týmu. Já zase nechci mluvit nějak šmahem. Jsou tady, jsou tady celý redakce, já nevím, časopis Reportér namátkou mě napadá nebo velice ctím to, co dělají Wollnerovi lidi v Český televizi a tak dál a tak dál. To mě namátkou napadly tyhle ty dva případy, ale, ale myslím, že se tady nepovedlo to, co kdysi, když z Německa přišel Karel Hvížďala, tak co říkal, že se tady v novinařině musí zavést. To znamená, velká týmová práce analytických týmů, který, když se vrhnou na velkou kauzu, jako jsou některý z těch, který jsem před chvilkou označoval za dlouhodobě u nás novinářsky neřešené, tak když se na to vrhnou, tak v těch deseti, patnácti lidech a před časů několika měsíců, který mi redakce poskytne, tak to proklepnou a vyřešej. Žádná redakce dneska nepracuje v takovém luxusu, aby týmu novinářů takový čas dopřála. Takže to zbývá na těch jednotlivcích, podle toho ta novinařina, jak to vypadá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tedy podle vás nevznikly ty novinářské týmy?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
To souvisí s řadou věcí, například s, s úbytkem papírových médií a s tím, že oni vznikají v těch nových ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pokud tedy neexistují.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Ono se cosi rodí v těch, v těch webových nebo v těch virtuálních, ale zatím nebo teďka momentálně si nevybavuju nějaký velký novinářský čin, kde bych si byl jistej, že je to výsledkem této metodické a týmové práce.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jenom vzpomínám si třeba na německé noviny nebo magazíny, kde je pod článkem podepsáno třeba pět lidí.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, tak to se tady výjimečně děje. Já, když jsem pracoval v novinách, tak jsme se o to taky pokoušeli, ale myslím si, že se to taky neujalo, že ten, že ta hektičnost nebo to tempo je takové, nebo vždycky, když dělám s novinářem rozhovor třeba, tak se jich vyptávám na poměry v tý redakci a tak a ještě, ještě jsem neslyšel, že by si někdo toto pochvaloval. Všichni mluvili o tom, v jak ďábelským tempu pracujou a kolik textů za týden musejí odevzdat a tak a říkám, to vede teda k tomu individualismu při tý práci, který v tom krátkodobém horizontu toho člověka vycvičí, zocelí a tak dále, ale jenom jako jednotlivce, ne ve vazbách, na, na další eventuální členy novinářskýho týmu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co byste řekl, pane Kosatíku, proč mnoho lidí jaksi přestalo věřit takzvanému hlavnímu mediálnímu proudu?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Je to složitá doba, kdy si tu orientaci musíte odpracovat. Jako bez přemejšlení to nejde. Prostě žádnými třemi větami tu současnou skutečnost nevystihnete, no a protože jsme společnost konzumní, která nás nevede k aktivitě, ale k pasivitě, abychom poslouchali, papali a moc nedělali problémy, no, tak řada lidí jako si do života už možná často ze školy odnáší tady tenhle ten pasivní životní pocit. Takže lidi sami od sebe nežádají tu schopnost zorientovat se v tom světě, takže se v něm neorientujou, což je štve, nepřipadají si chytří, mnohé z nich to frustruje, s věkem se to pochopitelně nelepší, no a je to takovej trošku bludnej kruh, protože dostat se z tohoto všeho, může zase člověk jedině svou aktivitou, tím, že sám od sebe bude chtít ..., to není, tenhle ten svět se nevyvíjí nějak fatalisticky k nějakýmu zániku. Tenhle ten svět je prostě akorát složitej, ale on byl složitej vždycky. Jako v renesanci bylo milionkrát míň knížek, ale ti lidi neměli jednodušší problémy, než náme my z mnoha důvodů, takže, aby si náhodou někdo nezačal stěžovat. To by byl velkej omyl. Není na co, jedině na sebe sama pochopitelně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Možná je takové to černobílé vidění jednodušší, než zorientovat se v té složitosti?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
To jsem se snažil naznačit. No, jasně, no, tak anebo emotivní myšlení, nebo fakt já se nikdy nepřestanu divit lidem dospělejm už třeba v letech, ve 20, ať si každej řádí, jak chce, ale když je někomu 40, 50 a spokojí se s tím, že se naštve, je vzteklej a ještě to ventiluje, víte, to je, to je novej jev tady té dnešní doby. Dřív, když někdo byl tímto způsobem hloupej, tak se za to styděl a schoval se, protože v popředí, venku, na veřejnosti, v politice, na Hradě a tak, byli lidi, kteří se chovali jinak a kteří udávali určitej tón, jehož součástí byla úcta a já nevím, co podobného a když se tohle to vytratí, tak myši mají pré, no, je to tak teď momentálně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na téma pravdivosti se neustále diskutuje i v souvislosti s filmovými, televizními projekty, jakými byly například seriál České století, Bohéma nebo nově česko-slovenské drama Masaryk. Co je to pravda v historickém filmu, pane Kosatíku?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
To je neobyčejně zajímavá otázka, poněvadž často ji vznášej historici a já nad tím trošku žasnu, protože já sem s některými z těch projektů, které jste nyní jmenovala, souvisel, tak mě můžete podezřívat, že tam, že jsem nějak rozpolcenej, protože stojím jakoby na obou těch stranách, ale já to vždycky uvádím na příkladu Formanova Amadea. To je takový vděčný, protože to každej viděl, tak tam není potřeba dlouho argumentovat. Formanův Amadeus není pravda. Salieri nebyl tak špatnej a zlej a mizernej skladatel a Mozart nebyl rockokovej pankáč, kterej šílel tím způsobem, jakým je ve filmu natáčen a zároveň ten film pravdivej je, ale úplně jinak v rovině dramatu. Nebo se to dá říct na příkladu Shakespearových dramat, který, když budete číst Richarda III. a budete mít po ruce příslušnou monografii z příslušné doby, tak ... a budete přísná historicky, tak se z toho buďto zblázníte, nebo dojdete k názoru, že Shakespeare byl ubohý břídil, což je názor, který z uměleckého hlediska bych nedoporučoval, protože nevystihuje ten problém. Tím chci říct, že film je drama. Nebo vždycky navrhuju lidem, když si, nebo teda mají pocit, že film je nepravdivý, tak ať si vzpomenou, jakej pravdivej film ve skutečnosti vlastně viděli. Já jsem, já zase to řeknu ..., máme ještě chviličku? Já jsem vždycky, když to řeknu ze svý zkušenosti, za pravdivý považuji film Konference ve Wannsee. Znáte ho? Nebo máte ho v podvědomí? Je to o tom, jak v roce 42 se náckové sejdou ve vile u Berlína a pod Heydrichova vedením naplánujou holokaust. A je to takové sedací drama. Sedí se tam u stolu, plánuje se, plánuje, dojdou k tomu, že miliony budou teda zplynovány, je to totální hnus od začátku do konce a je to velice dobře natočeno a je to velmi přesvědčivé a teďka na to nebudu kálet, nebo teďka, když řeknu, že to není podloženo, tak tím nechci říct, že ten film je vylhanej, ale když jsem se po několikaletém obdivu k tomuto filmu začal zajímat o to, odkud vlastně vzali prameny, tak jsem zjistil, že neexistuje žádnej stenografickej záznam. Ty dialogy tam jsou vytvořeny scénáristou. Je pouze jeden jediný účastník ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Umělecká licence?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Nazvěte to jak chcete a v tom nejlepším slova smyslu. Jeden účastník prostě udělal osmistránkový zápas, ze kterého oni zpětně ten film vytvořili. A je to lež? Není to lež. Je to pravda a je to pravda dramatu. Je to vyšší pravda, než pravda nějakého historického dokumentu v tomhle případě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ještě připomínka od pana posluchače Jiřího Babači k tématu Maďarska a Středoevropské univerzity. Připomíná, že v návrhu zákona o vysokých školách, který se právě projednává, není o Sorosově vysoké škole ani zmínka a zákon platí pro všechny vysoké školy v zemi stejně. Jediné, co se se mění, je, že nově budou muset všechny vysoké školy působící v Maďarsku mít akreditaci úřadů a nejen akreditaci učiněnou v zahraničí. Tak jenom podotek, pane Kosatíku. Vy jste v uplynulých týdnech strávil nějaký čas na Sicílii v horách, po stopách slavné závodnice a jednoho historického, i hodně obávaného svého času automobilového závodu Targa Florio, kterou se zúčastnila legendární Eliška Junková.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Já jsem vděčnej za tuhle tu práci. Děláme se spoluscénáristkou Zuzanou Vojtíškovou scénář televizní série. Mají to být 4 devadesátiminutový filmy a vzniká v takové jako poměrně náročné evropské koprodukci, nechceme, aby to byl jenom čechocentristický film o velké Češce, což samozřejmě ona byla, ale to je téma evropský. Ona se svým manželem, Čeňkem Junkem, taky v těch 20. letech věhlasným závodníkem, zabil se v Nürburgringu, tak jezdili na bugatkách, přátelili se s celým klanem Ettore Bugattiho, slavného vynálezce tvůrce těch auťáků, které jsou zároveň uměleckými díly a ten příběh se odehrává na, v Itálii, Francii v Čechách a tak dále. A je to opravdu jako velkoryse pojatý a víte, co je na tom hezký? Že je to vlastně v jakémsi smyslu českej "Velkej Gatsby". Ta 20. Léta, to znamená, časy ještě před tou katastrofou, před tou krizí a náckama a tak dál. Všichni jsou tam, když to teď zjednoduším, mladí, krásní, plní naděje a v případě té Elišky i plní pravdy, poněvadž na ní je zajímavý nejenom to, že byla fenomenální závodnicí, v téhle době to bylo spíš ještě takový třeštiprdlo, který bavilo jezdit rychle a, ale ona pak jako zrála, zrála, zrála a pořád žije hodně lidí, poněvadž ona se dožila vysokého věku, kteří ji pamatujou a kteří na ni vzpomínají jako na šlechetnou a po všech stránkách jako vyváženou fajn paní. Takže ono to nebude jenom o těch autech, ale i o tom, jak se i prostřednictvím tak zdánlivě okrajové aktivity, jako je řízení šílených aut a ježdění s větrem o závod, tak jak člověk může vyzrát, no. A já jsem si to, nebo my jsme si to testovali ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Projel jste se?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, ta trasa v různých dobách měřila různě, za ní jeden okruh měřil 108 kilometrů a jelo se to pětkrát za sebou, takže oni v tom autě strávili sedm, osm hodin vcelku. Já jsem to ujel v dnešním kvalitním autě mnohem líp technicky vybaveným, než byla ta její bugatka 35, jsem to ujel jednou a měl jsem toho plný zuby, protože ty jejich 30stupňový stoupáky a padáky a víte, to je, až když si to projedete, tak zjistíte, co je to obdiv k vzdálené ženě. Ona to všechno řadila tou svou dívčí rukou a ve svých denících popisuje, že vždycky, když večer přijela na hotel, tak byl atak grogy, že si nad postel v hotelovým pokoji přitloukla hřebík, přivázala provázek, tam takhle pověsila ruku a takhle spala, poněvadž a tak dále ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Chápu.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Mimořádná žena.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jeden francouzský závodník, jak jsem si přečetla, o Elišce Junkové napsal, že: "Kouzlila volantem jako renesanční umělec. Patřila neodmyslitelně k vozům Bugatti jako krásná růže do vázy z českého křišťálu." Jak na ni vzpomínají na Sicílii, pane Kosatíku?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Divila byste se, ty vzpomínky tam jsou, pořád ještě žijí. On ten závod už se nejezdí. Ta trasa ..., skončilo to už před lety, teď zrovna to závodiště nebo i ty, i ty prostory startu - cíle, které jsou vidět na fotkách v jejích životopisech, už, už to vypadá jinak, ale ten závod tam v povědomí samozřejmě je. Potomci a tak jako ..., ono se to jezdí v horách Madonie, což je takovej jako maličkej turisticky odlehlejší revír té Sicílie, protože je to při severním pobřeží, asi sto kilometrů od Palerma, čili není to přesně ta oblast, kam proudí davy turistů, nevykoupete se tam. Je to spíš ta horská divočina, ale to její jméno tam žije pořád. Já jsem tím byl překvapen příjemně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Konstatuje na závěr dnešního vydání "Jak to vidí" spisovatel Pavel Kosatík a já vám za to děkuji. Mějte se pěkně.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Vy taky a na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na shledanou se těší zítra Zita Senková. Mým hostem bude mediální teoretik, profesor Jan Jirák. Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.