Přepis: Jak to vidí Pavel Kosatík – 10. února

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den přeje Zita Senková. Dnešní pozvání do "Jak to vidí" přijal spisovatel Pavel Kosatík, dobrý den.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaké otázky budou dnes v hledáčku? Genetika a věci veřejné, historická pravda a lež i genderová korektnost. Inspirativní poslech. Týmu odborníků se podařilo po dvouletém výzkumu získat mitochondriální DNA spisovatelky Boženy Němcové. Mohlo by to pomoci při vyjasnění jejího původu. Co říkáte, pane Kosatíku, tomuto genetickému bádání? Je to nutné?

Čtěte také

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Tak těžko říct. Když už věda jednou existuje a bádá a když došla tak daleko, tak se to nedá zastavit. To je, jako kdybychom chtěli zastavit počítače nebo bomby a tak. Prostě člověk je neposednej ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
No, bomby by pomohly.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, ale ... Jejich výrobu teda myslím, no. Člověk je neposednej a to vynalézání stopnout nejde. Je mi té Boženy Němcová spíše líto, poněvadž mám určité informace o tom, jak moc vydatně se čtou její knihy, což u spisovatele nebo spisovatelky považuju za ten jakoby podstatný projev zájmu a tam, včetně Babička, jsem ujišťován jako znalci nebo těmi, kdo zkoumají čtenářství, že se to nelepší, ba naopak, no, takže je to přesně ten případ, kdy ta nová doba se překlápí k takovému tomu trošičku možná bulvárnějšímu nahlížení na lidi, kde se víc a radši rýpeme v jejich soukromí a nezajímá nás to dílo. Já neříkám, že je to nepodstatný, mě to jako okolnost zajímá, dejme tomu, taky, ale jenom jako okolnost. No, nezakazoval bych to nikomu, na druhou stranu, jak už jsem naznačil, se trošku bojím, že až se lidi budou /nesrozumitelné/ o tom, kdo byla maminka Barbory Panklové, takže už úplně zapomenout na to, že tam vznikaly nějaké romány nebo krásný povídky nebo Chyže pod horami a tak dál.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A co kdyby to naopak, teď přemýšlím s vámi nahlas, ...

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Kdyby to nastartovalo zájem?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Přesně tak.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, tak zas tak kysele jsem to nemyslel. Vyloučit se nedá nic, ale nebyl zatím pozorován případ tohoto typu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Rodina spisovatelky, příbuzní s vědci spolupracují, co je mi známo, vlastně nejsou ani proti. Ostatně musejí souhlasit, jestli se nepletu, ale teď nechci se pouštět do nějakých právních kliček. Naopak průlom ve zkoumání otázky, kdo byl skutečným otcem prvního československého prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka se odkládá. Rozbor DNA, který by to mohl téměř jistě rozhodnout, zda byl prezidentovým otcem Josef Masaryk, zablokovala totiž Masarykova pravnučka, paní Kotíková. Podle ní je to neuctivé k Masarykovi i českému národu. Tolik vzkázala dokumentaristovi Davidu Ondráčkovi, který výzkum plánuje.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Určitě má práv na takový názor a my jsme povinni o něm přemýšlet. Je to kompetentní člověk, autorita nejenom z důvodu své rodinné příslušnosti, ale i paní Kotíková požívá samozřejmě autority obecné. Tady mě to fascinuje ten výzkum DNA ještě mnohem víc, než u té Boženy Němcové, protože tady jsem v tom víc namočen. Já v tom TGM sám bádám a pořád o tom píšu nějaký texty a fascinuje mě, že i když člověk jezdí třeba po jižní Moravě a zajímá se o ty nejranější kořeny, nebo když ve Vídni sedí v archivu a zajímá se o to, kdo financoval Masarykovy studie na univerzitě, tak opravdu téměř vždycky i ti nejkompetentnější znalci po tom, co se proberou ta, ta vážná témata, ta faktografie, tak tak jako spiklenecky ztiší hlas a zjistíte, že jim to taky haraší v hlavě, kdo byl tím jeho tatínkem, jestli ten bankéř Redlich, jak tvrdívali vždycky antisemiti, židovský bankéř, že jo, to, to, tahle verze se zrodila za "hilsneriády", že vlastně teda Masaryk vrací to, to, co dostal, anebo teď ta teorie jednoho autora, která se objevila před dvěma lety, podle mě totálně nepodložená, že snad tím tatínkem byl Franz Josef, císař habsburský, což by mně přišlo jako ..., víte, ale na tom, na tom je zajímavá jedna věc v tomhle případě, že ti lidi jakoby si vůbec nebyli schopni připustit, že dědičnost je něco mnohem krásnějšího než tady ta, než tady ta přísná, že prostě někdo dobrej se může narodit i rodičům, kteří nějak vynikající nebyli. To je podstata dědičnosti, to vidíte na Mendlových diagramech, když si zajedete do Brna do jeho muzea, tak to tam můžete zkoumat a já v tom vidím v podtextu takovej strašnej jako důkaz nevíry v sebe sama, že jako by teda ten člověk, kterej sám není tím Masarykem a upírá Masarykovi nějakýho normálního otce kočího a tvrdí, že, že to teda musel bejt taky nějakej superman, tak tím jakoby rezignuje na to, že z jeho dětí by něco mohlo bejt, poněvadž, jo, to by se ty geniální děti pořád rodily jenom v některých rodinách, Seifertové básníci by měli další básníky Seiferty a nikdo jinej už by neměl nic, no a takhle špatný to naštěstí není a takže ti lidi, kteří jsou posedlí tímto bádáním, by si měli připustit, že ten život je mnohem hezčí a neměli by být zklamáni, až se zjistí, že ten Franz Josef třeba není.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem, co by asi, jaký by mohlo mít dopad podle vás, kdyby se náhodou prokázalo, že tím skutečným otcem Tomáše Garrigua Masaryka byl císař František Josef?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Bylo by to pozoruhodné kuriózum, ale říkám, tady jsme úplně v rovině spekulací.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jistě.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Mě to fakt nepohoršuje nebo nepobořuje. Mně je jenom líto, že zase, lidi se tím Masarykem nezabývají jako myslitelem nebo jako politikem, s ním si nepopovídáte v hostinci nebo teda, nebo, nebo ve vlaku. Tam se opravdu, pokud by to jméno padlo, tak by se řešilo jenom, jenom ta, tady tahle ta z mého pohledu ptákovina, čili zase se to, se ten zájem o tu osobnost velice negalizuje. Je to, je to škoda, je mi jich líto, no.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co se týče právě těch různých dohadů o původu jak už Boženy Němcové, tak i Tomáše Garrigue Masaryka, tak spisovatel David Glockner, který o tom napsal knihu.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Ten to, ten to začal, no.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak na závěr ale napsal: "Není to snad nakonec jedno? Tomáš Masaryk je velkolepá postava moderních dějin, která si zaslouží úctu a obdiv, ať už byl jeho otcem kdokoli. Jeho životní cesta byla chvílemi možná vystlaná císařskými růžemi, ale to by nebylo nic platné, kdyby Masaryk v sobě neměl onu obdivuhodnou sílu a odhodlání popostrčit tento bídný svět k něčemu lepšímu a spravedlivějšímu a to nebyl dar žádného otce, to byl dar přímo od Boha." Tolik citace.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, s tímhle možná jediným bych v té jeho knize, kterou jsem četl, souhlasil, ale znova, předcházejí tomu takové, asi 200 stránek takového podivuhodného rýpání, které nemá moc hlavu a patu, no.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tady je asi ale zásadní otázka, pane Kosatíku, jestli tedy dědičnost těchto slavných lidí, velikánů přestává být tajemstvím a stává se vlastně věcí veřejnou?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
To, to jsem se snažil naznačit, že vědět to nejde zakázat. Určitě ten výzkum DNA, který dnes je poměrně nákladný, tak časem tak nákladný asi nebude, bude se to zjednodušovat, jako se všechno, co podléhá vědeckému vývoji, tak se postupně zjednodušuje. Je možné, že za 50 let tento výzkum bude triviální věcí, kterou si budou moct dělat kluci někde ve školní lavici, tak jako si dneska hrajou s mikroskopem. No, já tady ... to nezastavíme, no. Já bych jenom rád, kdyby ruku v ruce s tím šlo, šla jakási etika, jakási úcta k soukromí a abychom si nepředstavovali, že jeden druhýmu poletujeme v soukromí tak, jak se nám zlíbí, vesele se přitom smějeme a že se nic neděje. Děje se, nebo může se dít cosi nebezpečného nám, říkám tím, že ztratíme, ne nějaké umělé hodnoty nebo nějaké vymyšlené povědomí o velikánech, ale že ztratíme to, co opravdu dělá úctu úctou. No, musíme o těch lidech přemýšlet i v mnoha jiných rovinách, než je rovina DNA.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak, v jakých intencích přemýšlí o Janu Masarykovi nový český snímek, který bude uveden na mezinárodním filmovém festivalu Berlinale, které včera začalo?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Myslíte film Masaryk?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Přesně tak, Julie Ševčíka.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Mě ten film zaujal. Já jsem ho, už jsem to možná někde viděl, já jsem ho viděl, oni mě pozvali na pracovní projekci už někdy vloni v létě, protože my jsme o tom se spoluautorem kdysi napsali knihu, tak z nějakého důvodu je zajímalo naše mínění o tom a ... a trošku se báli, jestli ten obraz tam, protože v té střižně ještě těch možností, jak s ním pracovat, je víc, jestli ten obraz je osobnosti ..., to byl opačný přístup. Oni se báli, aby to nebylo moc bulvární třeba, nebo aby, protože tam, tam jsou ukázané některé jeho libůstky, odpovídá to skutečnosti, ale lidi to nevědí, tak aby tady nedošlo k tomu zploštění a já jsem tam došel k názoru, že by tam těch soukromých věcí z mého pohledu mohlo být klidně ještě mnohem víc a zde, že by mu neublížili, že myslím, já nevím, nějaké avantýry se ženami nebo, nebo společenský bonvivánský, bohémský život, to, to prostě, myslím si, že k jeho životu patřilo neodmyslitelně a bez toho by byl nesrozumitelný, by bylo nesrozumitelné to jeho politické angažmá, čili, abych odpověděl, mně se na tom filmu líbilo to, co se povede málokdy o filmu, který se zabývá historií, že ta fakta, ta kvanta fakt, že se jich nebáli, že k nim přistupovali s respektem, ale zároveň bez obav a čili, že to přetvořili ve filmové drama a to je povinnost filmaře. Povinností filmaře není to, aby alibisticky nakopíroval archivní dokumenty na filmové plátno a odškrtával si, co dodržel, ale musí tomu dát novej smysl, nejlepší historickej film nebo jeden z nejčastěji citovaných, připomínám teď známou skutečnost, je Formanův Amadeus, kde se pravdě podobá jenom máloco, že jo. Salieri tak, jak je tam zachycen, nebyl ve skutečnosti takovým zlosynem a Mozart nebyl určitě takto ďábelsky se smějícím pankáčem s růžovou parukou. Obojí, obojí bylo o něco jednodušší, krotší a tak a není, nebylo podrazem na žádného z nich, když nejdřív dramatik Peter Shaffer a potom tedy scénárista a režisér, když k tomu přistoupili jiným způsobem, protože my si ten film pamatujeme ne na základě toho, jací byli Salieri a Mozart doopravdy, ale na základě toho, jaké drama bylo v tom filmu vytvořeno a to je drama sváru spíše průměrnosti se spíš nadprůměrností, no a to je velké téma, má smysl o něm točit filmy a na těchhle těch osobnostech se ukázalo líp než na jiných. Říkám to jenom, protože se někdy zapomíná na to, že, víte, film není vědecká monografie. Ve vědecký monografii, tam musíte doložit každé slovo, ale chtít to od filmu je bláhovost a mrzí mě, když to někdy lidi tak jakoby, ale bez zlé vůle a spíš bezmyšlenkovitě, když to od těch filmů žádají, to je nesplnitelné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak tedy zobrazovat historické látky, tak aby to vlastně byla pravda, nebo jak poznat pak, co je pravda, co je fikce?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, to je těžká věc a já na to recept mám, určitě není jedinej. Je to jenom recept můj. Ten tvůrce nebo scénárista musí si nejdřív počínat opravdu tak jako ten historik, ten badatel. On musí shromáždit všechna ta fakta. Nemůže k tomu přistupovat jenom tak na základě nějakého povědomí, nebo toho, že si narychlo přečte nějakou knížku, nebo že televize vyšle někam dva rešeršéry, kteří za 14 dní dodají 60 stránek. Vy musíte prostudovat všechno, abyste měla pocit, že máte právo z toho pak dělat něco jiného. Když to všechno máte, doslova všechno, všechno dostupné, co k tomu tématu shromáždíte, tak na to jakýmsi způsobem, když už si to pamatujete, musíte zapomenout a v té chvíli začnete psát ten scénář znova s povědomím toho všeho, které máte v sobě, ve svém těle, ale vytváříte to znova. Není možné, aby se scénárista chvěl strachy, jestli každým slovem je věrný nějakému papíru. Musí se, musí si vytvořit znova psychologické profily všech těch hlavních hrdinů a to mu dovolí, aby mu v tom filmu, což je u filmu potřeba, aby mu jednali tak, aby jednali i v těch situacích, ke kterým není třeba filmovej pramen. A je to úzká a velice nebezpečná cesta, hodně lidí nebo hodně tvůrců, hodně scénáristů z ní sejde a začnou to všelijak flikovat, vymejšlej si tam nesmysly, lidi se pak rozčilujou, ale často se to dá ustát, po té, po té hraně, po té břitvě se dá po špičkách našlapovat a řešitelné to je. Filmy dobré tímto způsobem vznikly.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Rusové se už několik týdnů bouří proti novému historickému velkofilmu Matilda o posledním ruském caru, který je zobrazen jako cizoložník. Budou se, myslíte, slavná balerína, která v tom filmu vystupuje, je tam ten vztah s císařem, ruským vladařem snad po tolika letech soudit o svoji čest?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
To je otázka. Já bych k tomu jenom dodal, četl jsem o tom informaci, bylo mi líto, že jsem ten film neviděl a že se tady o něm budeme bavit, ale pak jsem se dozvěděl, že oni ho nikdo taky neviděli.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Teprve, myslím, koncem snad března by se měl dostat do kin.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, ano. Oni se několik týdnů bouří proti něčemu, co nikdo z nich nezná, což je taky symptomatické a má to možná i tu dobrou stránku, že teda pořád a asi i v Rusku ta historie pro ty lidi pořád něco znamená. Je otázka, co, ale zřejmě jim pomáhá vytvářet nějaký hodnotový rámec jejich života, že si z toho prostě nedělají legraci, že tam chtějí mít k někomu úctu, potřebují vidět ta fakta, ta data, ty osobnosti v nějaké hierarchii. Teď jde o to, v jaké a co tím sledujou, jestli je to nějaké jejich, dejme tomu, nacionalistické třeštění, nebo jestli to má nějakou hlubší podstatu. O tom se pak dá debatovat, ale tahle ta debata probíhá o něčem, co nikdo nezná a to mě na tom pobavilo. Ale vy jste se ptala jinak.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak vlastně, možná je otázka stejná, jako byla u Jana Masaryka.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, tak pardon.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak zobrazovat prostě ty, u té Matildy, u toho filmu, abych byla konkrétní, tak tam se pracuje s reálnými postavami, ale ten děj je částečně fiktivní a pro lepší obrázek snad ještě dodám, ty reakce proti filmu si vymezila bývalá prokurátorka Krymu, není poslankyně Ruské dumy Natalja Poklonská, už podruhé požádala ruskou prokuraturu, aby snímek detailně prozkoumala. Podle ní totiž šíří lži o historických postavách a rozpoutává nenávist a je vlastně falzifikací ruských dějin a už vloni vlastně vznikla petice. Tam autoři tvrdí, že dílo očerňuje ruské dějiny, tak asi právě ten poměr, fakta, realita, fikce, fantazie tvůrců?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, ale tak tady zase, znova, film jsem neviděl a tady se tvůrců je třeba zastat, poněvadž i kdyby to byli největší zlosynové, jaké si umíme představit a navymýšleli si tam od začátku do konce kdeco, tak není možné na ně volat policii. Je to tvorba a to zase teda vypovídá o ne dobré situaci v hlavě té paní poslankyně nebo možná i někoho jiného z politického života ruského současného. Je to tvorba, musí se to poměřovat měřítky tvorby. Ať do toho kecaj diváci, kritici, ale politici, ať prostě kvůli tomu nekonaj schůze a policie, ať nevyjíždí do ulic s houkačkami.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Asi ta otázka by zněla tak, že vlastně ať už v tomhle tom případě prima balerina nebo ruský vladař, nebo když se vrátíme k bádání genetickému a DNA u Boženy Němcové nebo u Tomáše Garrigua Masaryka a dalších osob, tak ty vlastně nemají možnost se nějak bránit.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Přesně tak a ten tvůrce si to ... nesmíte se po nich vozit, není, nesmí se ..., podívejte jsou, řeknu ještě jeden šťastnější případ tohoto typu. Všichni jsme viděli britský film Králova řeč, kde je, který je založen na skutečné události koktajícího krále britského a způsobu, jak byl vyléčen. Ten film taky není pravdivej taky skoro vůbec v ničem, ale dokázali ho ti tvůrci, tu realitu tam to rozformovat tak, že si to lidi uvědomujou většinou, doufám, že to není pravda, ale že to nevadí. Čili znova říkám, je to ubalancovatelné, všechno záleží na tónu, s jakým k těm lidem přistupujete a jestli se k nim ten tvůrce nechová zlomyslně, agresivně nebo jinak podobně hloupě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nedávno na sociálních sítích a poté i v mediálním prostoru rezonoval případ údajní genderové nevyváženosti. Jednalo se o básničku Jiřího Žáčka s názvem Maminka. Ve veršíku "K čemu jsou holky na světě? Aby z nich byly maminky, aby se pěkně usmály na toho, kdo je malinký" někteří viděli podporu dávno přežitých stereotypů. Podle ministryně školství, paní Valachové je to zbytečný povyk a genderová korektnost je přehnaná. A mě zajímá váš názor, pane Kosatíku.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
To jste hodná. Ono už je to pár týdnů, tak jsem byl na pochybách, jestli se k tomu vracet, ale ono je to věčné téma a ona se zase objeví nějaká básnička, nebo něco a je to, je to téma, které společnosti hýbe a bude víc hýbat a je potřeba, aby hýbalo. Já nejsem "genderový džihádista", ale neztotožňuji se ani s tím Jiřím Žáčkem. Já si myslím, že na té básni je velmi dobře vidět, že vznikla přeci jenom už před určitou dobou, nevím teď přesně kdy, jestli v 70. nebo 80. letech, ale jako bych ho viděl. On tehdy s naprostou samozřejmostí to psal s pocitem, že opravdu on jako pantáta, to myslím bez ironie, může ... nebo jako pisatel básně může rozhodovat o tom, k čemu je někdo jinej na světě. A on to tak nemyslel, ale chápu, že dneska já, kdybych byl, a na to nemusím být žena. Mě to, mě to dráždí i jako chlapa, mě se to jakoby netýká, tvrdě řečeno, zrovna tady tohle to, ale mě to dráždí a chápu, že někdo označovaný i za "genderového džihádistu", že si může říct: "Ale vždyť o tom přece rozhoduju já, kým chci bejt a kým budu a nechte mě už na pokoji. To si přece určuju já sám." Já vím, že teď, teď to říkám jakoby teda jako natvrdo nebo nahrubo, ale já jsem v tom viděl tu samozřejmost tehdejšího muže, pisatele odrážející přístup celé společnosti, režimu tehdy komunistickýho, já nevím čeho všeho, že teda člověk je podřízen, že jiní v principu rozhodují o tom, kým má být a vlastně mi i v tom znělo takový to: "Moc si nevejskej, hochu nebo dívko ...," jo, teď, teď, teď to říkám až moc, moc tvrdě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je to básnička. Tam není doporučení nebo nařízení ...

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Jistě, já z toho, já tady nehřímám proti ..., já vím, já vím, no, ale nastoluje to jakýsi takzvaně samozřejmý životní pocit, že, že vy jste na světě od toho, co zjistil nějakej básník, no, to by se vám asi nelíbilo. Vy jste na světě od toho, k čemu dojdete. Jistě, jako pozice každýho z nás vzniká v interakci všechno možného. Nikdo si nevytváří svou, svou pozici sám. Záleží na tom, co si o něm myslí ti ostatní, ale, ale tady, myslím si, že ten Klusák, nebo kdo to objevil, nebo kdo na to jako první upozornil, takže na to ťuknul jako poměrně chirurgicky přesně intuitivně, že, že je v tom, že v tom byl obsaženej ten mocenskej aspekt prostě. Já jsem v tom cítil to, ten mocenskej příkaz: "Ty si moc nevyskakuj, ty jseš taková, protože máš tyhle ty úkoly a rozhoduju o tom já."

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak mě bude zajímat, jak budete tou básničkou, až bude vaše Anička ve druhé třídě a bude si číst ve slabikáři.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, bude to těžký, no, všichni to budeme mít těžký, ale my teda ..., a o tom přemýšlím taky, my teda shodou okolností to máme opačně, jako kdyby nějaká jakoby, jako někdo genderově militantní přišel k nám domů, tak se mnou nebude spokojen, poněvadž jako my tohle necháváme na ní, na tříletý dceři, ale ona, ona, to byste žasla. Ona je naprosto ženská a až, až, zřejmě je ještě malá a ty protipóly se tam teda genderový jako neobjevujou, ale, ale ona v podstatě celej den by byla schopna strávit u toho malýho dřevěnýho pultíku s těmi kovovými kastrůlky, co jsme jí koupili v IKEA asi před půl rokem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vidíte.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Ne, ne, nevidím nic, to nic neznamená, jenom, že je to u každýho jiný a že se to musí nechat na něm asi hodně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co podle vás podporuje genderové stereotypy?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
To je moc široká otázka.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak já dodám průzkum, který přinesl britský deník Guardian a je to průzkum amerických vědců z Prinstonské univerzity a dalších dvou amerických vysokých škol. Teď teda vám dává možná i zapravdu ten výsledek, podle něhož už šestileté dívky si myslí, že být výrazná nebo nadaná není pro jejich pohlaví typické a tyto vlastnosti většina z nich považuje za mužské. Podle odborníků stereotypy už v takto útlém věku výrazně ovlivňují budoucí kariéru žen. To je citace výsledků amerického výzkumu.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No a to je katastrofa a určitě to, nebo určitě, myslím si, že velice pravděpodobně se tyto pocity v těch děvčátkách nepěchovaly s žádným záměrem, ale s takzvanou láskou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak jak ty stereotypy, promiňte, nepěstovat tedy, jak je nepodporovat?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Já se domnívám, že základ je opravdu přihlížet k tomu dítěti jako k otevřenému systému. Dřív než do něj automaticky začnu valit to, co, čím jsem já a čím mě zkazil někdo jinej o generaci dřív, tak, tak opravdu nechat to projevovat samo a to, to zas není tak strašně těžký. Někdy je složitý to, to vydržet, ale když to dítě má člověk jenom trochu rád, tak to není vůbec žádnej problém. Naslouchat všem těm možnejm signálům, který ten chlapeček nebo ta, nebo ta holčička vysílá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pane Kosatíku, ptá se paní Ivana: "Je opravdu nutné brát a vykládat takhle doslova v politickém kontextu tu něžnou Žáčkovu básničku o mamince?" To by se muselo také hodnotit třeba Den matek, to je diskriminace žen, které nejsou matkami nebo Valentýn, diskriminace těch, kteří nejsou zamilovaní."

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Ne, ne, ne. Já se fakt domnívám, to by mě mrzelo, kdyby to vyznělo, jako že doslova jsem to vykládal. Já jsem se snažil naznačit, že to má nějaký podtón, který si ten autor tehdy ani vůbec nemusel uvědomovat, protože patřil k samo, k samozřejmému tehdy dobovému konsensu, k úzu, jakým se o tom mluvilo a že zaplaťpánbůh dneska je ten, je tahle ta samozřejmost zpochybňována. Skoro každá samozřejmost, kdy se zpochybňuje, tak je to zajímavé, nebo může to k něčemu být. Mně, mně to, já to tady opravdu neříkám ideologicky nebo neútočím na tu báseň, jenom jsem si při její četbě upozornil, že se paradigma od té doby změnilo a jsem rád, že to tak je.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Auto, muž, také stereotyp? Teď mám namysli odchod velmi schopného designéra Jozefa Klabaně z České republiky do německé automobilky.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Já, to je zajímavá věc, to, to nevím, jestli to propojím s genderem, ale zaujalo mě na něm především to, protože já jsem si to přečetl před dvěma dny jako všichni, jsem motorovej fanda naprosto průměrnej, ale uvědomil jsem si, že ačkoli v octavii jím navržené jezdím léta, tak já jsem jeho jméno vůbec neznal, že existuje člověk, tkerej ovlivňuje neskutečně mnoho věcí a vy neznáte jeho jméno a tak jsem se jakýmsi způsobem zaradoval, že mimo to všechno, co o světě víme, tak jsou i věci nám neznámý a že, že jsou hezký, jako v případ Kabaňových aut.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká spisovatel Pavel Kosatík. Já vám za to děkuji. Hezký den.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zita Senková přeje příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu Dvojky.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.