Přepis: Jak to vidí Pavel Kosatík – 10. května 2018

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den přeje Zita Senková. Dnes se s námi o své názory podělí spisovatel Pavel Kosatík. Dobrý den.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Přeji pěkné ráno, dneska je.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Patří Karel Marx pouze do učebnic? Lze mu klást za vinu zločiny různých diktatur 20. století? Jaký vzkaz Tomáš G. Masaryk asi nadiktoval před smrtí svému synovi Janu Masarykovi? Mohlo by to být třeba prezidentské nebo rodinné poselství? A proč je důležité poznat a pochopit historii? Inspirativní poslech. Evropa si připomněla 73. výročí konce druhé světové války na starém kontinentu. Rusko oslavilo Den vítězství včera tradiční velkolepou vojenskou přehlídkou na Rudém náměstí. O čem by se podle vás, pane Kosatíku, mělo v souvislosti s koncem druhé světová války s vítězstvím hovořit, mluvit?

Čtěte také

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Ono se to, pardon ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Už jste se rozeběhl. Například nový náčelník generálního štábu Aleš Opata řekl, že ten den vítězství není významný jen pro armádu, ale pro celý stát. Tak, v čem vy spatřujete to hlavní poselství?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No právě. Ono se to a má to logiku, aspoň v některých zemích. Ono se to poslední dobou slaví jako, slaví takovým trošku triumfualistickým způsobem jako bychom teda dodatečně chtěli dohnat něco, co jsme po stránce toho pocitu, že jsme vyhráli zanedbali v předchozích generacích, když já si myslím, že nic zanedbáno nebylo. Já spíš než takové to triumfování než ty vojenské přehlídky a než ta silná slova, shromáždění motorkářů mě vždycky výročí válek nebo speciálně téhle nejhorší války spíš než z hlediska vítězů mě to vždycky zajímá z hlediska pohledu obětí nebo pohledu na ně. Protože si myslím, že ten vítěz, ten to má jednoduchý, ten na sebe strhne pozornost vždycky, už jenom proto, že nějak přežil nebo systém přežil, takže o toho je postaráno, ale o ty oběti, který to odskáčou většinou ne a nikdo na ně nemyslí. A já vždycky nebo ne vždycky, ale snažím se, aby to bylo vždycky, když takové výročí je, tak já mám takovej zvyk, že zalovím v tom nekonečném reservoáru těch obětí válečných a zjistím, že jsou tam pořád tisíce možná deseti tisíce lidí, od kterých známe maximálně jména a často ani to ne a vždycky si někoho zkusí vybrat a tím člověkem se pak aspoň trochu zabývám a myslím na něho a teď tady nebudu nikomu nic doporučovat. A nebo budu. Doporučím tady, aby to zkusil každej třeba aspoň trošku ve svý rodině. Každej máme někoho, kdo za tý války špatně dopadnul a nebo i mimo rodinu. Vyberme si někoho úplně cizího.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dát tomu konkrétní podobu.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No jasně. Já jsem, já se teď pachtím s textem o Masarykovi a tam je pořád co řešit, pořád se tam objevujou nová jména a ty fakt nakonec minulý týden na mně vyskočil pán jistý Gustav Dubský. To je jméno, který v Masarykovských kruzích zná tak odhaduju 30 - 50 největších znalců, ale tak jako v zadním uchu to všichni maj. A to je pán takovej nenápdnej, byl to asimilovaný český Žid, narozený 1868, jestli se nepletu, trošičku služebně starší ročník pak už za té druhé světové války. A ten se zapsal do dějin tak nenápadně. On to byl knihkupec, pomáhal, byl u vzniku času, což byly základní noviny realistické strany Masaryka a tak dál a sehrál tam takovou, někdo by řekl drbnu, ale podle mně klíčovou úlohu. Víte, oni ti realisti Masarykovi, oni si říkali tak nazývali se těmi realisty, ale například po stránce hospodaření s penězi, byli neobyčejně nerealističtí, ten Jan Herben, který to šéfoval, ten rozfofroval vždycky všechno a ten Masaryk nerad říká a nemyslím to zle, ale ten vztah k penězům taky neměl. Ten byl zadluženej celej život. Pučoval si i od svých učitelů a když se jel do Ameriky ženit, tak řekl tchánovi, že by prosil o peníze na tři měsíce, na tři roky nejbližšího života s manželkou do zásoby no a tchán se naštval, pak do smrti už s nim moc nepromluvil, ale to jsou všecko okolnosti. Tady v případě toho času, kdy se jednou dostal do krize, tak tady ten hodný a nenápadný česko-židovský asimilovaný pan Dubský, protože byl knihkupcem a měl ty peníze, tak on ten časopis zasanoval prostě podržel je a díky němu oni přežili a nebýt pana Dubskýho, který se vytratil z dějin, tak byl času asi nebylo, možná bychom o Erbenovi měli jenom tři slovíčka někde v nějakém slovníku a Masaryk by se třeba taky nestal tím, kým stal a tady ten nenápadnej pán se pak nějak dožil tý války, kterou prožil v Terezíně a no vidíte, řeknete prožil v Terezíně, jo. Čtyřmi slovy, odbyl 3 - 4 roky života, co tam moh zažít, co tam viděl, nenapsal o tom vzpomínky a ty vzpomínky bychom měli znát, protože tam se žily klíčové lidské osudy a tak. No a v roce 45 mizí z dějin a je možný, že někdo, kdo je ve vztahu k panu Dubskému znalejší než já, tak to co já jsem teď nazval zmizením dějin, je schopen pojmenovat přesněji. Třeba a já si to přeju, třeba v tom roce nezahynul. Třeba přežil a někde ještě dva roky potom se vyskytoval, ale to zatím nevíme, v biografickém hesle akademie věd, odkud jsem ty poznatky čerpal, tak to prozatím končí tím rokem 45 s otazníkem, víte a je to škoda ty otazníky v těch dějinách, no.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vybíráte si náhodně, pane Kosatíku, vlastně tyto lidi?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, tak v tomhle případě by to takzvaná náhoda podle mě vůbec nebyla od věci. Protože tam opravdu těch lidí, víte, to je vůbec problém toho česko-židovskýho světa. Oni šli do těch koncentráků jaksi celoplošně nebo na základě teda genocidního opatření, protože byli Židy, tak všichni zmizeli najednou a protože šlo o celé rodiny většinou nebo velmi často, tak ani vlastně nebylo těch standardních způsobů, jak tu památku zachovat. Většinou to bývá tak,že někdo na blízku, něco vidí a nezapomene na to a pak to někomu poví, ale když je to závislý jenom na nás cizích lidech, který se o tom napřed musíme někde dočíst jako v mém případě o několik desítek let později, pak chvíli žasneme a pak pátráme v archivech. Tak je to trošku, je to lepší než nic. Pochopitelně, ale není to ten správnej způsob, máme tady pořád velkej deficit, k té česko-židovské komunitě, zejména k ní. Nejenom k ní, ale zejména k ní. Tam ho máme plošný.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak obecně podle vás zachovat tu památku? Protože není žádným tajemstvím lidí, kteří přežili hrůzy druhé světové války, pomalu odcházejí.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Jako vždycky. Musíme se snažit žít se vztahem k tý minulosti. Nesmí se to vyprávět jenom jako fakta. Nesmí se to zvlášť třeba těm dětem ve školách nebo těm mladým lidem podávat jenom jako něco, co se stalo a to znamená bez hlubšího vysvětlení, proč se o tom vlastně vypráví. To, že se něco stalo, to není důvod, abychom se tím zabývali. Tím důvodem je to, že to, co se stalo, nám dnes něco říká, že je to nám dnes něco užitečný a to, že se kdysi jacísi lidé chovali špatně k jiným lidem, bez důvodu jenom na základě rasy a tak dál, tak je téma věčný, který nejenom, že se může kdykoli vrátit, ale prostě patří k součásti, je to jedna z hlavních součástí přemýšlení o humanitě, o člověku jako takovým, jak vlastně se spolu se jeden k druhýmu chováme i v dobách, kdy se neodehrávají hrůzy. Tak velké, jestli náhodou v malém, každodenně dneska neprovádíme něco typově třeba podobného. A ony ty dnešní malé dějiny s těmi tehdejšími velkými souvisejí a je to užitečný přemýšlet o tom, jak tehdy se člověk k člověku choval a porovnávat to se svým vlastním chováním. V tomhle smyslu těch dějin. Ne, že si čteme něco, co je v dálce.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Často slýcháváme, že jsme se z historie vůbec nepoučili, že lidstvo obecně je nepoučitelné.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No,to já si netroufám soudit. To znamená, ono spíš než poučení možná bych použil to slovo prožití nebo zase znova to zopakuju ten vztah k tomu, no. Jako vnímat to jako něco, co se mně týká nebo co mně klade otázky, který by pro mně měly být tak důležitý, abych na ně nepřestal se aspoň snažit dávat aspoň provizorní odpovědi, prostě nevzdat to.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Před několika dny byla v Bratislavě otevřena společná československá a slovenskočeská výstava. Vztahuje se ke stoletému výročí vzniku Československa. A slovenský prezident Andrej Kiska, mimo jiné řekl, cituji: "Minulé století je pro mnohé bohužel pravěk. A právě taková výstava může sloužit nejen pamětníkům, ale i mladým lidem lépe poznat naší minulost. Bez znalosti historického zázemí těžko porozumíme přeměnám, kterými jsme svědky. Nejde jen o opakovaný bonmot, že kdo nezná svou minulost, je odsouzený si jí zopakovat. Jde o to, že osvojení si procítěně a pochopeni historie mohou pomoci současným generacím lépe uvažovat o přítomnosti i budoucnosti a přiměřeně tomu činit zodpovědnější rozhodnutí." Tolik slova slovenského prezidenta pana Kisky. Jak důležité je, podle vás proč poznat a pochopit historii? Vy se jí zabýváte denně.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Já už jsem to naznačil. Ona je to pěknej citát. Je taky důležitý samozřejmě, aby se to nepodávalo jako moralita nebo jako z nějakého piedestálu jako znalectví nebo vyšší morální kvality. Je fakt strašně důležitý zatáhnout za takovej cípek tý historie, kterej pak ty lidi bude nutit, aby to každej sám za sebe popotahoval sám, aby se sami cítili obyvateli toho, té nějaké historické situace, aby to nebrali, že žijou v nějaký učebnici jenom, nebo že se jim to někdo snaží ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
5,5 metru vysoký pomník, respektive socha Karla Marxe patří nově k siluetě západoněmeckého Trieru, kde se Karel Marx před 200 lety narodil. Pomník teoretika socialismu a komunismu nabídl městu Trier Peking. Místní zastupitelé doufají, že dárek od Číny vyvolá potřebnou debatu o Marxově odkazu. Mnozí také doufají v příliv turistů. Jak vy to vnímáte? I medializaci samotnou tohoto výročí, ale i reakce, které vyvolává nejenom tedy socha, ale to samotné výročí.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Já bych si tu debatu určitě přál. Podívejte, ono je to, ono se říká a já s tím souhlasím, že on je fakt zřejmě nejvlivnější intelektuál moderní doby nebo teda toho, té doby 19. - 20. století to jeho jméno nepřekročíte, ať už si o tom myslíte, co chcete. Já teda určitě nepatřím k lidem, kteří se v souvislosti s ním radují. A nebo takhle to řeknu. Vy jste se ptala na tu diskusi. Ono to, co se teď nebo co jsem aspoň zachytil na sociálních sítích nebo novinách. V souvislosti s tím výročím, tak se moc té diskusi zatím nepodobá. Mě to trošku připomíná zrcadlově obrácený obraz 90. let, kdy v takové té první vlně a jednoduchého ideologického antikomunismu tady vycházely knihy Paula Johnsona Intelektuálové, kde ten Marx dostával takovým poměrně jednoduchým způsobem hodně na zadek a i jinde a to se dalo pochopit vzhledem k době, vzhledem k reakci na to, jaký hrůzy jsme s těma komunistama prožili, ale diskuse to nebyla. No a teď se zase objevuje takové jakoby zjednodušené ideologické nadšení tou bytostí, tím velikánem a to mě taky tu diskusi moc nepřipomíná.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kde vidíte to nadšení, u koho?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, tak na těch sociálních, hodně u mladejch lidí, což je, k čemuž je potřeba naslouchat. Já nemám v plánu to kritizovat. Jenom si říkám, jestli se bere, odkud to přesně pramení. Jestli je to cosi generačního, co si teda ve 20 musí odbýt každej leccos tomu nasvědčuje. Nebo jestli tomu rozumět tak, že zase nějaká historická sinusoida nám teď přihraje to, že nám ty čumáky všem do toho Marxe zase znova strčí a budeme si něco muset znova odbýt, co jsme doufali, že už je odbyto. Víte, mně na něm vždycky vadilo ta, jakási nesmiřitelnost toho učení. Nebo to, jak on vycházel z toho německý klasický filozofie, jak si chudák myslel, že pořád musí vytvořit systém, což povinností filozofa v moderní době není a jak víme, kdo to někam v tý filozofii dotáh, tak spíš z takových oharků z okrajů tu, ten úplně nový převratný náhled na tu skutečnost sestavil, tak on se snažil tu hegoliánskou systematiku vytvořit a tak mu z toho pořád vycházely ty zákony a tak, ale když to studujete a my jsme to teda ještě studovat museli, já si to ze školy z politický ekonomie pamatuju, jak to bylo tlustý. Modrej přebal, strašná spousta předmluv a i pak něco z toho vnitřku, tak zjistíte, že on to fakt strašně předstíral ty znalosti. On to celý měl postavený na té vážnosti té své sebereflexe, že je tím vědcem. Ale on nebyl vědcem. On byl spíš něco jako já. On seděl doma a pořád četl a psal a na základě toho co četl, tak psal další knížky, ale to ještě není věda, víte. To je on nebyl zapojenej do vědeckých ... On byl spíš takovej spisovatel, by se dalo říct. A všechna čest. Já proti spisovatelství nic nemám, ale je to mimo parametry té železné nutnosti a on byl trošičku nefér nebo tak k těm lidem jako podstrkoval to, že to, k čemu on dochází, tak jsou zákony. On neměl humor. On nemá odstup od sebe sama. On téměř jako nereflektuje svou vlastní situaci, on jenom pořád se strašně vážně snaží dobrat pravidel pro ostatní lidi, no. A ta pravidla, jak navíc teda víme, se velice často zakládala na násilí a on je naprosto přesvědčenej, že pokroku bude dosaženo pouze tak, že jedni druhým seberou, že si prostě prohodí ty role a pak, což je další zvláštnost těch jeho teorií, pak nastane ten mír, ta nirvána, ten šťastný stav lidstva. To znamená on vlastně hlásá podobně jako /nesrozumitelně/ to později popletl, tak on vlastně hlásá konec dějin, což je filozoficky neobyčejně nešťastná teze, jo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A tím se do dějin dostal. Jak se dívat podle vás, pane Kosatíku? Jak se dívat dnes na Karla Marxe, protože například na protestní akci Alternativy pro Německo sochu kritizoval i bývalý český prezident Václav Klaus, podle něj jej řada lidí nejenom v Německu, ale i u nás vnímá jako výsměch dějinám a obětem režimu, které vznikly na základě Marxova učení také /nesrozumitelné/ bagatelizováním vlivu, který měl Marx po celých uplynulých 200 let ve světě a podle pana Klause pořád ještě má. Naopak předseda Evropské komise Jean Claude Juncker vyzval k tomu, aby tento myslitel, Karel Marx revolucionář byl vnímán v kontextu své doby. Že by se na něj neměla svalovat zodpovědnost za zločiny komunismu. Jaký je na to váš názor? Lze Marxe oddělit od diktatury 20. století?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Tak, v jakémsi smyslu zase činit ho odpovědným za všechno by bylo nefér. Ani všichni ti Leninové a Maové se na ně odvolávali a kdo pamatujeme ty prvomájové průvody, tak tam vždycky rozvinuli ty prapory, kde ty hlavy Marxe, Engelse, Lenina a já nevím koho, byly tak pěkně zastrkaný za sebou, jak ta kontinuita, to nebylo jenom, že by se k tomu propagandisticky hlásili a z nějakého důvodu tam byla ústrojná, ta z toho vycházelo, ale já nerad používám slova jako viník. Myslím si, že takhle se nedá ničemu dostat. Já si myslím, že obě ta hlediska, která jste zmiňovala, to v uvozovkách Klausovo a to Junckerovo, že má cenu se tím zabývat, ale pokaždé v jiné rovině. Ten Juncker, mě ta socha přijde šílená, to říkám na rovinu. Já jsem si napřed myslel, že je to vtip a no...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Měla být menší. Němci jsou překvapeni nakonec.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Ale jako aby o Marxovi neprobíhala intelektuální diskuse, po které se teda na tom západě možná volá, to by mě taky vadilo. To musí být téma debaty.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Víte, ale neodvádí právě to, že se tolik debatuje. Například o té soše od podstaty o čem by se mělo právě v souvislosti s učením a i dopadem.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
My tady taky nemluvíme o soše a mně se zase zdálo, že ta socha tak proběhla médii a jasně, že by bylo fajn, kdyby lidi vnímali tu podstatu toho myšlení a víte, zase, já už jsem tady dneska jednou zmínil jméno toho Masaryka. On se pořád vrací, protože se jím fakt zabývám a on to byl mimochodem první člověk, který tady toho Marxe jako systematicky studoval a vydal o něm tlustou a dodnes zajímavou knížku. Jmenovala se Otázka sociální. Vyšlo to na konci 90. let a mu to nedalo, je to vlastně takovým Marxovým stylem psáno. Je tam spousta citací z toho Marxe a on to všechno vyvrací a tam je vidět, jak on ten Masaryk jak byl schopen proti tomu, proti těm takzvaným železným zákonům dějin, proti tomu materialismu, proti takové té temnotě valící se těmi dějinami podle Marxe, tak jak byl schopnej tomu postavit alternativu. On říkal, že tenhle ten typ myšlení vede opravdu jenom k davovosti, ale odvádí člověka od vůle k tomu, aby utvářel svou vlastní individualitu. Ten Marx vlastně s individuem vůbec nepočítá. On se nezajímá o vás jako o jednotlivce a to taky pak na důsledcích toho hnutí bylo znát, že ti jednotlivci to teda masově ve všech zemích velice odskákali.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A co ho k tomu vůbec vedlo?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Pardon?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co ho k tomu vedlo, potlačení té individuality.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
On žil v době, v tom měl jakési štěstí z propagandistického hlediska, řečeno, žil v době, kdy vznikal takovej ten tvrdej kapitalismus. Ty manchesterské přádelny a tohle to všechno. On to chytal online v té zhruba polovině 19. století četl o tom, jak jsem už řekl nesystematicky. Ten jeho kapitál to klame tělem. On fakt studoval velmi nesoustavně. Ono to vypadá, jako že to má celé plošně zmapováno, ale on měl zmapováno to neobyčejně nedostatečně, ale i tak to prostě na řadu lidí působí. Byl jedním z prvních, kdo se vůbec byl ochoten zabývat tou špínou v těch továrnách, těmi chudáky, protože jinak všichni řešili básníky nebo politiky a tak a on teď tu masu uchopil, a to byl ten svět, kdy vlastně tady tihle ti bezprávní lidi, de facto otroci se dostávali do politiky, bylo pomalu ale jistě zaváděno všeobecné volební právo. No a on v téhle té pravé chvíli přišel a těm lidem nabídl cosi, co vypadlo jako program.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kam podle vás patří dneska Marx a jeho učení?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, do těch studoven, ale jako do studoven, já to nechci jako zamést koštětem, ale to, jakým způsobem on zjednodušil a teďka znova říkám, hlavně roli jednotlivce to, že ho vlastně eliminoval, to, že řekl že to jak člověk na sobě pracuje a to jestli je duchovní bytostí nebo není, že to je vlastně jedno, poněvadž ty zákony stejně semelou, tak to je strašně nefér. Tím těm dělníkům a i leckterým intelektuálům nabulíkoval neskutečný nesmysly, který jim k žádnému užitku nebyly.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaká je dnes role jednotlivce?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Tak, já bych si přál, aby rostla. No, tak je. Chcete být součástí davu? Proč. Kdo by chtěl být křiklounem? Ti, kteří vykřikujou nebo ti, jak přijeli ti motorkáři a dohadovali se tam, vykřikovali tam nějaká proruská hesla jako to není přece ideální stav člověka, v jakém by se měl vynacházet. Člověk by měl být trošku na kulturní úrovni a vztahovat se k tomu světu jiným způsobem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Reakce, řekla bych ze Slovenska od pana Horského nebyl viník, on jen poukázal na vykořisťování, ale Lenin, který uplatňoval třídní boj.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Znova říkám, slovo viník mi nepřijde tak strašně důležité, zvlášť, pokud se ukazuje směrem od nás. Mně zajímají naše nebo moje. Takhle si myslím, že je lepší uvažovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Už tady zaznělo slovo jméno prvního československého prezidenta Tomáše G. Masaryky v roce 2025 má být v Národním archivu rozpečetěna obálka, která prý ukrývá poslední slova na T. G. M. pronesená před smrtí v září 1937. Spekuluje se o tom, zda by obálka mohla obsahovat možná i nějaký důležitý vzkaz třeba nějaké prezidentské poselství, nějaké rodinné tajemství?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Já se bojím, že budeme trošku zklamaní, protože ten text se k nám dostal s velkým zpožděním asi před deseti lety to přivezl jeden z tajemníků Jana Masaryka a není tak úplně jasné, co se s těmi papíry stalo než byly do to obálky vloženy. Slyšel jsem poměrně přesvědčivou verzi, že něco z toho bylo spáleno a tak dále, čili jenom abychom k tomu neupírali nějaká přehnaná očekávání. No a když bych si tady tak jako od boku měl střelit, co tam může být, víte tak bych spíš řekl, že to asi nebyla nějaká prohlášení týkající se státu, poněvadž kdyby byla, tak by je v tom roce 37 nezalepili a neschovali na spoustu let dopředu, ale v tom předmnichovském tvrdém čase je použili. Člověk, který T. G. M. dobře znal, tak říká, že se to spíš týkalo náboženských otázek, což byly ty otázky shodou okolností pro Masaryka navzdory všem jeho široce rozprostraněných politickým zájmům, tak intimně ty nejdůležitější, on byl velmi náboženský člověk. Je možné, že je tam nějaká revize toho jak on do té doby si v tom světě si nábožensky počínal. Možná to tak bývá, že na konci života se člověk dobere něčeho jiného, je možné, že to bude tohle. Myslím si, že kdyby tam byl nějaký kšaft určený národu, takže by to fakt neschovávali, že by nám to řekli už tehdy, ale je to samozřejmě hypotéza.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kolik bílých míst ještě vy osobně shledáváte u pátrání, bádání kolem osobnosti Tomáše G. Masaryka?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, bílých míst je tím víc, čím víc se pátrá, protože každá odpověď na nějakou otázku pochopitelně přináší další otázky a mně to vůbec nevadí. Je to no a navíc každá doba potřebuje něco jiného. Takže to, co se řešilo v souvislosti s Masarykem, dejme tomu před 20 lety, tak už dneska nemusí stačit a ten Masaryk dává otázky zase jiné. Je to takové perpetum mobile.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká Pavel Kosatík, historik a spisovatel. Já vám děkuji a přeji vám hezký den.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Děkuju taky a na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zítřejším hostem bude gerontoložka Iva Holmerová. Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.