Přepis: Jak to vidí Miroslav Hrdlička – 8. srpna

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
--------------------
Je tady letní cestovatelské Jak to vidí. Dnes si budeme povídat s Miroslavem Hrdličkou. Dobrý den.

Miroslav HRDLIČKA, cestovatel
--------------------
Dobrý den.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
--------------------
Sám už jste po dovolené. Ono by se zdálo, že když pracujete v cestovní kanceláři, takže máte tu dovolenou skoro pořád.

Miroslav HRDLIČKA, cestovatel
--------------------
No, to se opravdu zdá, takových těch cest je hodně, ale když máte za sebou 30, 40 klientů za zády a musíte hlídat čas, prostor, peníze od rána do večera, tak to úplně tak ta pohoda není. A mezitím jako trávíte čas doma, že jo, chodíte po workshopech, hlídáte nějaký termíny, pořád něco připravujete, itineráře, tak jako občas vyjedu na soukromou studijní cestu, ale to je zase o tom, že jako hledám pro klienty prostě něco nového a co bych jim mohl ukázat a prostě není to taková ta ideální pohodová dovolená.

Čtěte také

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
--------------------
No, mimo tu svoji profesi jste i cestovatelský publicista, tak jste mi vlastně odpověděl na tu otázku, jestli se dá vůbec cestovat a přitom mít dovolenou. V podstatě asi ne.

Miroslav HRDLIČKA, cestovatel
--------------------
Tak jako zčásti ano, zčásti ne, ale sama jste uvedla, psal jsem knížky, ty už se dneska moc průvodce nepíší, protože se spíš překládají, jsou levnější. Má se za to, že každý tři roky vyjde průvodce nový tam u těch zajímavých destinací, takže spíš vznikají průřezový knížky, vznikají nějaký zážitky, které můžete zažít, něco jiného, než takové ty suché bedekry, trochu se to změnilo. Snažíte se to nějak zpestřit, čili já nosím na zájezdy nějaký čepice, ve kterých se rád ukazuju, mám takový speciální ukazovátko pro klienty a mám nějaký jako sladký pokušení tomu říkáme, prostě se něco rozlejvá, pro děti nějaká čokoláda, drby, příběhy, něco prostě šťavnatýho, čím by se to odlišilo.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
--------------------
Je to pár, opravdu doslova pár hodin, co jste se vrátil z Rakouska, tak v něm chvilku zůstaneme. Čím Rakousko přitahuje nás Čechy?

Miroslav HRDLIČKA, cestovatel
--------------------
Tak Rakousko bylo první zemí, kam se mohlo, vzpomeňme už v prosinci byly nájezdy Čechů do Vídně, že jo, dostali jsme 200 šilinků a cestovalo se do Vídně a později první zájezdy byly takový ty jednodenní zájezdy do Solné komory, Vídně, Salcburku a to se tak opakovalo, takže Rakousko, taková gemütlich atmosféra, připadáte si tam, že tam přijdete jakoby domů, úžasná příroda, kterou u nás nemáme, prostě Alpy, to je, prostě česká krajina je taková víceméně plochá, což o té rakouské neplatí. Teď ti Rakušani dovedou všechno prodat, všecko je tam takovou čisťoučký, věnujou se vám tam, vracíte se tam na stejná místa a je to tam jako prima prostě se tam vracet.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
--------------------
Je tam místo, které je, řekněme, turisty ještě neobjeveno, kam běžně nejezdí, ale měli by, nebo by bylo dobře, aby zůstalo turistům ušetřeno ještě nějaký ten rok?

Miroslav HRDLIČKA, cestovatel
--------------------
Tak u Rakouska skoro ne, nebo o tom nevím.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
--------------------
Ne.

Miroslav HRDLIČKA, cestovatel
--------------------
Protože se opravdu jezdí už za tu dobu všude možně a všemi dopravními prostředky a spíš je to o tom, že se využívají prostě třeba nějaký lanovky, který se dřív nejezdilo po nich, protože byly přece jenom, přeci jenom jako dražší a prostě takový jako zážitkový, na které se nedosáhlo. Dneska to je o tom, že si toto můžete dopřát a prostě vyrazíte někam, kam se dřív nemohlo. Já jsem třeba dřív v tom Rakousku, mně partnerka dopřála noc na Schafbergu, tam jedete zubačkou a do výšky asi 1800 metrů a máte tam zažít úžasný pocit, kdy vidíte /nesrozumitelné/.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
--------------------
To je ta nejstarší chata v Rakousku?

Miroslav HRDLIČKA, cestovatel
--------------------
Chata v Rakousku, tak, tak. Zrovna, sice je teďka krásné počasí, ale v tu neděli, v tu neděli se zatáhlo, bylo celou neděli ošklivo, teď každých výškových 100 metrů klesá teplota asi o 0,6 stupně, takže tam bylo asi 7 stupňů a výhled na balkon, kde jsme měli představu, že si tam popijem /nesrozumitelné/ a budem se tam jako na něco dívat, tak to nebylo, ale je pravda, že ráno se vyjasnilo a bylo vidět na těch půl Evropy.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
--------------------
Pokud chceme být alespoň jednou nohou v cizině, tak co takové příhraničí? Dá se kousek za hranicemi najít něco, co by bylo opravdu fajn?

Miroslav HRDLIČKA, cestovatel
--------------------
Tak, když jsme z toho Rakouska, tak právě, jak jste zmínila cestu, kterou jsme absolvovali, tak hned třeba tady za hranicemi je obec Vierzehn, kde je, kde jsou takové kamenné statky, takové kameny a omítnutá mezitím jako omítka a takových statků je po celých v této oblasti Kärland se říká, tak jich je tam velké množství, ale musíte je samozřejmě hledat a není to pro žádnou masovou turistiku, ale je to prostě na vyfocení nebo je obec, kde mají modrotisk, v Kefermarktu je úžasný dřevěný oltář, ve Freistadtu si zajedete, kde jsou, je řada pasáží, takových jako, kam zmizíte v nějaké cukrárně nebo něco, něco a je to velice příjemné. Takové jako ..., opravdu tam jezdí míň turistů, protože ti turisté pak jedou hlavně do té Solné komory a tak dál.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
--------------------
A kde dál za humny, třeba, když si odskočíme do Bavorska, kde tam by to bylo fajn? Kam by měl člověk vycestovat, aby ten kraj poznal a nejezdil právě jenom po těch místech, která doporučují cestovatelské bedekry?

Miroslav HRDLIČKA, cestovatel
--------------------
Tak stačí se jako poptat kamarádů, dneska najdete kde co na internetu, různé typy a různé jako nápady, s kterými přicházejí, i když je pravda, že český turista, a to neplatí jenom o něm, je takový konzervativní a stále se jezdí hlavně na ta známá místa, ale přeci jenom jako poznat Šumavu z druhé strany z rakouské nebo bavorské samozřejmě stojí za to, pak jsou oblasti, kam se třeba méně jezdí, Franské Švýcarsko třeba, není odsud daleko, prameny Ohře, Wamberg, Bareuth a tato místa, kam se dostanete během dopoledne. Saské Švýcarsko, které sice je známé, ale můžete tam jezdit vláčkem, secesním výtahem, tramvají po údolí řeky Křinice a pak si dát něco dobrého k jídlu.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
--------------------
No, tak co patří k těm typickým jídlům v příhraničí, co bychom tam měli ochutnat?

Miroslav HRDLIČKA, cestovatel
--------------------
Tak je toho hodně. Tak, když zůstaneme u toho Rakouska, tak samozřejmě Rakušané, jak mají spoustu sousedů a žili ve velkém soustátí, tak samozřejmě ta kuchyně je taková mezinárodní od všeho něco. Na horách zvěřina, že jo, nějaké ryby šmrncnuté tou italskou pizzou, těstovinami a mezitím samozřejmě klasika Wiener Schnitzel, i když ten vůbec není rakouský, že údajně pochází z Itálie a předtím ještě dokonce někde z Cařihradu nebo takový typickej knedlik a viděli jsme to v Pelíškách pravej vídeňskej knedlík trochu oslizlý a knedlík se objevoval už v pravěku, nebo pardon, před 4 tisíci lety, kdy byli obyvatelé v příbytcích na kůlech, dnes mimochodem po celém, po celých Alpách je zapsán v kulturním dědictví UNESCO a ten, už se tam objevilo, že tenkrát měl masovou náplň, nebo tam byly nějaké něco, něco a dneska třeba špekové tyrolské knedlíky, taková ta obrovská koule, kterou máte pocit, že nesníte a k tomu samozřejmě nějaký jako maso, omáčka, prostě musí to bejt něco echt.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
--------------------
No, pravda, že tam bylo hodně pilných českých a moravských kuchařek a hospodyněk, které tam pracovaly, učily se. Tak je to tam znát třeba já bych řekla na sladkém?

Miroslav HRDLIČKA, cestovatel
--------------------
Tak Češi jsme patřili k takovým těm řemeslným zlatým ručičkám, že jo, i tehdy, čili patřili tam různí řemeslníci a samozřejmě i ty kuchařky, které tam prostě dotáhly něco nového a buchty, koláče a povidlové taštičky se tam mísily a pak se vracely třeba zpátky do Čech a prostě implementovaly tam ty zkušenosti z Rakousku a zas ten knedlík prostě trochu vypadal jinak. Třeba vídeňská firma Pischinger, pišingr známe, naši dědové a otcové používali pro všecko možného jako označení všeho možného.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
--------------------
Všeho sladkého.

Miroslav HRDLIČKA, cestovatel
--------------------
Pischinger prostě, pišingr je pojem, no. Císařský trhanec, že jo, co měl rád Franz Josef I., jako nic moc, nějaký povidla, těsto, u mě se to vyrobí, je okolo toho 20minutová show, že jo, prodá se to hezky, dobře to chutná pravda, takhle to funguje v Rakousku, no.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaké je to místo pro vás nejoblíbenější, kam byste Čechy poslal na takovou tu kratší dovolenou? Teď je, myslím, takovým trendem, že se jezdí na kratší dovolené?

Miroslav HRDLIČKA, cestovatel
--------------------
Jezdí se na kratší dovolené, za to se jezdí třeba víckrát během sezóny a třeba Rakousko je typické pro poznávací zájezdy takové jaro, podzim, ale také adventy, že jo, lyžaři naopak samozřejmě jezdí v zimě a zimní sezóna, která je dlouhá, končí v dubnu, v květnu, na ledovcích se lyžuje celoročně. Těch míst je zas celá řada, kromě, jezdí se tam za krásnými městy, Salcburk, Vídeň, Schönbrunn, Štýrský Hradec jsou místa, která jsou zapsána v kulturním dědictví UNESCO, pak různé přírodní krásy, Krimmelské vodopády, Kaprunská soustava, jsou technické hightlighty. Pak se tam jezdí za různými slavnostmi, Krampuslaufy, květinové slavnosti, Dunaj v plamenech.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
--------------------
Také hudební festivaly.

Miroslav HRDLIČKA, cestovatel
--------------------
Hudební festivaly. Minulý týden dávali záznam z Bregenze, kde je operní představení na jezeře, dávali Carmen a ti Rakušáci buď jsou takový hodně konzervativní, nebo jsou naopak jako velice moderní, kam až my nedosáhnem, takže třeba Carmen byla taková opravdu jako svůdná, sexy a teďka třeba v části toho představení skočila do toho, do toho Bodamského jezera a ve finále, kdy ona umírá, tak je prostě potopená celá ve vodě chudinka, mám tam možná nějakej kyslíkovej přístroj, ale prostě tím představení končí, jo. Na druhém konci Rakouska je Derwisch na jezeře, kde jsou zase operetní představení, a to je trochu něco podobného. Byli jsme v Salcburku, teď tam právě v srpnu probíhají salcburské letní slavnosti a já jsem nikdy nebyl ve Festspielhäuser, což jsou takové divadla, koncertní sály ve skále a takže jsme tam byli na nějaké prohlídce a ten dem tam vystupoval Placido Domingo a teďka najednou se takhle otočíme a vystupuje tam ve dvorečku Placido Domingo, se připravoval na představení a my jsme si prohlídli zatím scénu z Trubadura, kde on večer vystupoval a pak jsme někde bydleli a pustili jsme si na rakouské televizi právě toho Trubadura, kde ten Domingo nejdřív jde jako hlídač, hlídač, noční hlídat obrazů, takže tam je v kožichu a vůbec ho skoro nepoznáte, Anna Netrebko, taky oháklá nějak přirozeně, no, a pak se najednou jako odhalí a pokračuje to krásná Verdiho hudba tak, jak ji známe.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
--------------------
Cestujeme teď po Rakousku s Miroslavem Hrdličkou. Když jsme se bavili o těch místech, která by možná mohla nebo by bylo dobré, aby zůstala ještě neobjevená, jaký je v tomhle tom třeba rozdíl mezi námi jako turisty a mezi Rakušany? Dokážeme už stejně dobře prodat to, co tady máme krásné? Rakušané cestují po své domovině?

Miroslav HRDLIČKA, cestovatel
--------------------
Vy jste narazila na téma, které u nás je, my jsme skoro na prvním místě na světě, kde 60, 70 % cestovního ruchu generuje asi 861 hektarů pražského Starého Města, Malé Strany, Hradčan, které jsou zapsány v UNESCO. Pak jako nějakej Český Krumlov, západočeské lázně něco, něco a tím to skoro končí. V tom Rakousku je, tam to je přesně naopak. Tam se prodává celé Rakousko. Když si pustíte ráno rakouskou televizi, tak, než tam projde aktuální počasí a sněhové zpravodajství jednotlivých regionů, tak to trvá klidně 15, 20 minut, opravdu Rakušané jezdí po celém Rakousku, i návštěvníci Rakouska jezdí téměř po celém Rakousku. Pak, když to srovnáme ještě třeba se Švýcary, tak Švýcaři také, ale ty si, ty slavnosti mají pocit, že si potřebujou užít sami pro sebe, takže ty turisty tam jako moc nechtěj, nebo prostě se ukázat, to určitě jo. Anebo tam je problém v tom, že je tam hodně Indů a Indové jezděj na těch asi 8, 10 konkrétních míst, která jim ukazuje ten Bollywood a nikam jinam, takže se razí heslo Švýcarsko Evropanům, aby se ukázalo i spousta dalších těch Dänikenů a naučnejch stezek a bla bla bla, a to se nějak nedaří. Pak je třeba další k Itálii se dostaneme, tak tam to je vůbec země, kde 100 kilometrů z každého místa je buď nějaké moře nebo hory nebo Apeniny nebo jezera, kulinářství, antika, baroko a tak dále, a tak dále, čili také ta Itálie, do Itálie jedete prostě víckrát, než ji poznáte, do Rakouska jedete víckrát, než ho poznáte, Benelux se naopak tak jako odfajfne v rámci jedné cesty, tak to bohužel platí u toho Česka, že se jezdí do Prahy a pak skoro moc ne už.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
--------------------
A jak se chovají k Čechům, k turistům, kteří tam přijedou odkudkoliv? Ta vybavenost Rakušanů je jaká?

Miroslav HRDLIČKA, cestovatel
--------------------
Tak k Česku se chovají slušně, patříme za slušnou zemi, takoví jsme utráciví, že jo, jezdíme i na kulturní, sportovní akce, není to daleko, jsme na čtvrtém místě v návštěvnosti a zhruba přes 400 tisíc cestovatelů každoročně nějak je podchycených a v kontextu toho, že dneska vlastně se do Evropy tlačí takové národy z Blízkého, Středního východu, která je úplně jiná mentalita, kultura, která nikdy nezapadne, byť oni sem necestují za cestovním ruchem, že jo, ale jsou tak vnímáni jako ti, kteří jezdí do Evropy a kteří prostě navštěvují to Rakousko, tak se chováme velice slušně. Rakušani se česky, to nehrozí ani náhodou, ale každej slušnej Rakušan umí většinou anglicky kromě své mateřštiny a přibývá opravdu různých audio guide a prohlídek v češtině, mnohdy to taky jinak nejde, takže jsou čeští studenti, kteří jsou v třeba v Ars Electronica Centeru ve Vídni, kde jim ukazují jednotlivé modely, které byste jinak nepochopili, kdybyste si prohlížela jenom ten objekt prostě jen tak.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
--------------------
A jak třeba funguje příhraniční spolupráce? Já jsem někde četla a není to tak dlouho, že na hranicích Moravy a Rakouska naše turisty postrádají, tak by mě zajímal váš názor a proč tomu je?

Miroslav HRDLIČKA, cestovatel
--------------------
Tak je několik typů spoluprací, vzpomeňme na euroregiony. Euroregion je takovej, razilo se to více dříve v západní Evropě, kdy jednotlivé příhraniční části, které třeba nebyly tak bohaté, tak se spojovaly. Také tam nebyla ta železná opona jako u nás, takže to šlo, mísily se národy, eventuálně i nějaké sňatky, že jo, a ti lidé si pomáhali, vznikaly tam společné projekty, kulturní, nějaké sportovní. U nás to trochu bylo jinak, tím, že vzpomeňme jižní Čechy, západní Čechy a vy jste vzpomenula právě tu jižní Moravu s tím, s tím Pomoravím, tak tam je, tam to bylo dáno tím, že se prostě za hranici nemohlo, takže ty regiony byly opravdu chudší, byly tak jako na chvostu, neustále chřadly a, ale po 89. roce to byla naopak, tak naopak zase ty jižní Čechy, ty se otevřely, lidi tam odsad začali jezdit do práce za kulturou, za zábavou, Rakušané sem jezdili nakupovat co cukráren, takže se to úplně změnilo. A ty euroregiony ještě, vzpomenu, mají dost často takovej nádech toho, že tam je Alsasko. Alsasko je taková graciéznost francouzská, to víno, nějaký hory, slavnosti, prima a k tomu ta německá jako čistota a perfekcionalismus, jako velice dobrý. Ticino, velice dobrej příklad, Ticino je ve, pardon, ve Švýcarsku, ale už tam je takovej nádech, klima je už italský, teplo, horko, přitom tam je švýcarsky draho, takže ty Švýcaři jezděj nakupovat do Itálie, ale ti Italové zase se jezděj koupat třeba i do toho Lugana, Locarna a takhle to nějak funguje.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
--------------------
Co Vídeň? Kdy jste byl ve Vídni naposledy?

Miroslav HRDLIČKA, cestovatel
--------------------
Vídeň, moje srdeční záležitost. Je to v tom cestovním ruchu to je každej rok jinak, takže třeba předloni, tuším, byl rok Vídně, tak jsem měl asi 10 návštěv Vídně a letos jsem snad ve Vídni ani nebyl nebo si nevzpomínám, ale v tom zmiňovaném předloňsku jsem tam byl dokonce na Silvestra a měli jsme to štěstí, že jsme, že jsem absolvoval koncert vídeňských filharmoniků, takový ten novoroční, ten se dává ale třikrát, takže na Silvestra na stojáka samozřejmě, protože to bylo jinak neuplatitelný, to jsou neuvěřitelný ceny, jsme absolvovali tady ten koncert. Takže do Vídně se vracím jako opravdu rád, je to tam takový jako gemütlich, máte tam pocit, že jsme tam jako doma, že jo, podobně ještě s Budapeští, to jsou taková tři města, která si jsou dost podobná a která jako v tomhle si nezadají.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká se, že Vídeň je zvláštním místem i pro samotné Rakušany, čím?

Miroslav HRDLIČKA, cestovatel
--------------------
Tak uvědomme si, že Vídeň byla hlavním městem daleko většího mocnářství Rakousko-Uherska a i když přišli o tu uherskou část, tak pořád zbýval, zbývalo hodně, takže se tam stahovali Češi a Srbové a různí ti Hawelkové s dvojitým w, Swobodové s dvojitým w a čili tohle to všecko, tohle všecko fungovalo. Dneska má Vídeň asi se uvádí, více než 1,5 milionů obyvatel, plus tam dalších několik set tisíc denně dojíždí za zaměstnáním a za službami, takže v podstatě každý čtvrtý Rakušan má něco dočinění s Vídní a je to jinej svět než, tak samozřejmě ty alpský obce.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste neklesl hlasem, protože já jsem se nadechovala a chtěla jsem vám do toho vstoupit, s tím, co říkáte, naprosto souhlasím. Ale vzpomněla jsem si na tu informaci, že Vídeň byla ohodnocena jako nejlepší město pro život. Tak by mě zajímalo, čím se to stalo?

Miroslav HRDLIČKA, cestovatel
--------------------
Čím se to stalo. Tak Vídeň je braná, což je dneska důležité, bezpečná destinace, že jo, i když tam jsou samozřejmě nějaký demonstrace nebo tam na něco narazíte, politická scéna tam je dlouhodobě taková jako stabilní, ba také konzervativní, takže se tam jako moc neděje, ale na druhou stranu to má výhodu, že tam je taková kontinuita, kterou ti Rakušani nezažili nějaké období komunismu, i když asi po roce 1918 tam bylo asi dost chudo, že jo, známe z hodin dějepisu, jak oni přišli o většinu průmyslu, který byl v Čechách, většinu zemědělství, které bylo v Maďarsku, a tam bychom mohli pokračovat. Cestovní ruch byl v plenkách nebo prostě minimální. Když přišel Hitler do Rakouska, do Vídně, tak oni ho vítali. Méně se ví, že asi půl milionů Vídeňáků bylo členem NSDAP a pak bylo 10 let okupováno. Vídeň byla rozdělena ve čtyři zóny, o tom se moc nepíše. Akorát chyběla ta vídeňská zeď. Ale po roce 55, kdy prostě nastalo to, že prostě Rakousko bylo osvobozeno, tak pak nastal a ten pořád trvá, kolik už to je nepřetržitě desítky let trvající takový jako vzestup, kdy každý rok tam něco přibyde, přijdou každý rok s něčím novým, je to takový jako příjemný, nic extravagantního se tam neděje.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
--------------------
Já jsem slíbila, že budeme nejenom v horách, ale že v těch velkoměstech zastavíme. Tak vedle Vídně je hned Ženeva nejmenší velkoměsto světa. Jaká je dnes Ženeva?

Miroslav HRDLIČKA, cestovatel
--------------------
Tak to jsme se přesunuli od nějaké stovky kilometrů jinam, dobře. Ženeva je na rozdíl od těch Vídeňáků, kteří si potrpí na ty, ty Habsburky, že jo, a co není aspoň 150 let starý z monarchie, tak prostě nemá takovou hodnotu, tak to v Ženevě tohle neplatí, to je naopak takové kosmopolitní město, nejméně 30 % obyvatelstva jsou pracovníci těch různých desítek úřadů, čili jsou tam z celého světa a také to je na hranicích Francie, to malé Švýcarsko je rozděleno ještě na čtyři zóny, čili toto patří k té frankofonní. Už to s tím Švýcarskem tak jako ne, že nesouvisí, Ženevu, Švýcarsko bez Ženevy si asi nemůžem představit, ale je to přece jenom jiné Švýcarsko, než, než to, co známe. A mám sousedy, kteří tam emigrovali a dodnes jezdí do mé rodné vísky a prostě si to tam velice pochvalují, že se tam dobře žije, tak jako sociální jistoty, ale musí se tam samozřejmě jako všude makat, a je to tam jako tak líp daný než třeba u nás.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste expert na cestovní ruch a tak trošku jsme se dotkli i té Francie, tak já teď zrovna čtu knihu Třikrát v Provence a tam /nesrozumitelné/ popisuje, že když se ho přátelé zeptají, jaká je ideální doba navštívit třeba právě Provence, kdy je to tam nejlepší, tak on v té knížce píše, že se s tím potýká léta a léta na tuhle otázku hledá odpověď, která by tazatele uspokojila a že ji dosud nenašel. Tak, když se vás někdo zeptá, kdy je ideální doba odjet do Rakouska nebo do Švýcarska nebo do Itálie, je na to jednoznačná odpověď?

Miroslav HRDLIČKA, cestovatel
--------------------
Pochopitelně, že není. Hodně záleží, co v těch daných zemích hledáte, že jo. Čili jestli jedete někam za sport, adrenalin, poznání, užít si, aby nebylo horko, tak je ideální jaro, podzim, že jo, ale teď je samozřejmě doba dovolených, takže naopak se jezdí takový jako třeba pohodové týdny ve Švýcarsku, v Itálii, to určitě. A teď ty země jsou nesrovnatelně velké, že jo, čili třeba do Itálie, klidně strávíte týden u moře, v Rakousku můžete strávit týden u jezer, je to, jako někdo má rád moře, někdo jezera, čili záleží, co tam hledáte, no. Někdo hledá tu atmosféru adventu, čili to je zas 4 víkendy, dneska šestý.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak se mění pohled a vnímání našich lidí Čechů, Moravanů, Slezanů, kteří odjíždějí do zahraničí, když si vzpomínám na Miroslava Horníčka, tak ten říkal, že svého času ho úplně děsili lidé, kteří říkali - letos jsme udělali Francii a příští rok uděláme Španělsko.

Miroslav HRDLIČKA, cestovatel
--------------------
Jo, udělat, to je dost častý termín. Jsou, je několik druhů cestovatelů, jedni jsou takoví jako, tak je léto, začala dovolená, tak kam, mámo, pojedeme, že jo? Tak letos pojedeme třeba zase, zase na ten Orlík tam, kam jezdíme už těch 17 let, na stejné místo a čili si přenášejí jenom vlastně ten svůj domov někam jinam, tam si vezmou dneska ten mobil a notebook a pracujou tam, mezitím takhle kouknou na to jezero a jako něco si užijou. A když ta rodina naléhá, tak s ní někam vyrazí a tak. A pak jsou lidé, kteří udělají, prostě letos uděláme tu Provence a tam se dá hned říct, že jako nedá se objet svět, náš nezcestovalejší známý člověk Miloslav Stingl navštívil asi 160 něco zemí z těch 200 nebo 230, které existují. Tak prostě je dobrý si vybrat. Čili třeba třetina světového cestovního ruchu se generuje okolo zemí Středomoří, čili třeba prostě jeden rok Francie, jeden rok nějaká část Španělska a takhle se pohybovat, to jsou takoví ti, kteří si odškrtávaj, odškrtávaj, třeba já si vedu i dopravní prostředky, kterýma jsem cestoval. Víte, kolika dopravníma prostředkama jste třeba tak cestovala na dovolených jako řádově?

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
--------------------
Pět.

Miroslav HRDLIČKA, cestovatel
--------------------
Ne pět, určitě, když se podíváte, tak se dostanete k číslu 50 třeba, jenom těch zvířat, po kterých člověk cestoval. Když vezmeme sjezdovky, běžky samozřejmě je něco jinýho travelátor a pěšky, na sáňkách, eskalátor a tak dále.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak to víc teda.

Miroslav HRDLIČKA, cestovatel
--------------------
Ale nedá to, za jeden večer to nedáte, ale těch dopravních prostředků je hodně.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
--------------------
Kam se teď chystáte v dohledné době?

Miroslav HRDLIČKA, cestovatel
--------------------
Teďka, teďka zase tak jako pracovně, že jsme si řekli, že jezdím pracovně, tak se chystám do Ameriky a do Kanady jako řidič minivanu pro 7 lidí, budem cestovat ve třech minivanech a takhle procestujem asi 4-5 tisíc kilometrů a teď oni mě mají za průvodce, takže jako mají představu, že ještě tam budu provázet a já jsem tam přitom nebyl, že jo.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak šťastnou cestu a poctivou přípravu.

Miroslav HRDLIČKA, cestovatel
--------------------
No, díky, děkuju.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka
--------------------
Děkuju pěkně. Jak to vidí dnes s cestovatelem Miroslavem Hrdličkou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.