Přepis: Jak to vidí Martin Krafl – 21. července

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pěkné pondělí a celý týden přeje Zita Senková. Do cestovatelského Jak to vidí, dnes zavítal Martin Krafl, ředitel Českého centra ve Vídni. Já vás srdečně vítám, dobrý den.

Martin KRAFL, ředitel Českého centra ve Vídni
--------------------
Dobré ráno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Váš blog, Martine, z rakouské metropole zdobí jeden ze symbolů, který neodmyslitelně patří k Vídni a to je dort Sachr. Pokud vím, tak jste na sladké, ačkoliv je to možná spíš bábovka.

Čtěte také

Martin KRAFL, ředitel Českého centra ve Vídni
--------------------
Tak to je pravda. Tak to se za ta léta nezměnilo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nezměnilo se? Nepřejedl jste se těch sladkostí?

Martin KRAFL, ředitel Českého centra ve Vídni
--------------------
To ani nejde a ve Vídni, to je tedy pokušení na každém rohu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na kterém třeba, máte nějakou oblíbenou cukrárnu, kavárnu?

Martin KRAFL, ředitel Českého centra ve Vídni
--------------------
Těch rohů je tolik, teď to bude asi jako reklama, ale teďkom v létě je Vídeň proslavená úplně skvělou zmrzlinou a v každém bedekru, v každém průvodci Vídně musíte nutně narazit na Eissalon Tichý, na Zmrzlinový salón Tichý, a ten má takovou specialistu. Všichni Rakušané a všichni Vídeňáci jsou na meruňky a všechno meruňkové je v Rakousku heileit a v létě si dělají meruňkové knedlíky, ale ty knedlíky nejsou z těsta, ale právě v Eissalonu Tichý se od roku 1956 ty meruňkové knedlíky dělají z vanilkové zmrzliny. Ta meruňka je uprostřed a celé je to obalené ve strouhance z čokolády a z oříšků a to je lahoda.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak aspoň ještě jeden, aby to nebyla reklama.

Martin KRAFL, ředitel Českého centra ve Vídni
--------------------
Tak vy jste zmínila dort Sacher a já musím říci, že já pořád dělám osvětu, i když se mi to moc nedaří, protože každý, kdo přijede do Vídně, tak jde do Hotelu Sacher a tam si ten sacher dort chce dát anebo si ho chce koupit. Samozřejmě je to lákavé, je to dobré, je to krásně zabalené, všude je pečeť Sacher, ale každý Vídeňák, kterému byste řekla, že chcete jít na dort Sacher, by vás pozval úplně někam jinam a to sice do Dvorní císařské cukrárny Demel, který je poblíž Hofburgu, právě tam totiž ten původní Sacher vznikl, tam byl poprvé upečen, ale tomu kuchaři, tomu cukráři se tam nelíbilo, tak s tím receptem utekl do Hotelu Sacher a ten si ho nechal patentovat. Takže ačkoliv si všichni myslí, že ten původní Sacher je z Hotelu Sacher, tak ten původní Sacher je z cukrárny Demel a tu najdou posluchači nedaleko Hofburgu, nedaleko Michaelplatz.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A prodávají tam, pokud vím, i ty kandované fialkové bonbóny, které milovala císařovna Sisi neboli Alžběta. Může vůbec Vídeň zevšednět? Já se přiznám, že pro mě je při každé návštěvě obrovský elixír.

Martin KRAFL, ředitel Českého centra ve Vídni
--------------------
Mně nezevšedněla zatím. Já jsem tam dva roky a každý den se snažím užívat, protože já jsem si Vídeň zamiloval a to už před 20 lety, skoro 24 lety, kdy jsem tam studoval. Já si myslím, že zevšednět nemůže a Vídeň je jedno z mála měst v Evropě, které je pro život, pro ten každodenní život pro rodinu s dětmi, pro starší lidi, ale i vlastně pro byznysmany strašně příjemné město na žití. Je to velkoměsto, které je ale vlastně relativně malé a přehledné. Je to město bez stresu. Když se projdete po centru Vídně, tak tam nenarazíte na někoho, kdo by pospíchal. Všichni mají kupodivu dobrou náladu, lidem se tam daří velmi dobře. Nutno také říci, že dobře vydělávají, mají dobrou životní úroveň, a platí poměrně vysoké daně, až 35%, ale v tom městě vědí, za co. V tom městě je čisto, je tam spousta zeleně, centrum města je skoro celé uzavřeno pro automobily. Každý, kdo tam žije, má každý víkend tisíce možností kulturních nabídek, sportovního vyžití a co mě naprosto fascinuje ve Vídni, to je způsob veřejné hromadné dopravy. Tam je třeba metro jezdí 24 hodin denně. Ta síť je strašně hustá a když se dostala strana Zelených na radnici, tak prosadila svůj volební hit, že metro bude za euro na den, takže tam skutečně za euro na den můžete používat všechny dopravní prostředky a jenom tohle opatření snížilo 35 % automobilů na ulicích ve Vídni. Tak to jsou takové střípky, které myslím dokazují, že to je město, ve kterém stojí zato alespoň pár dnů v roce strávit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To jsou vlastně už jedny z důvodů, proč vlastně i Vídeň boduje, už poněkolikáté zvítězila v anketě o město, kde se nejlépe žije, kde je vysoká kvalita života. Mně osobně se třeba líbí i zdvořilost. Každý pozdraví, poděkuje, prosí.

Martin KRAFL, ředitel Českého centra ve Vídni
--------------------
Ona ta zdvořilost je někdy až komická, protože Vídeň a Rakušané vůbec si stále potrpí na tituly. Já myslím, že jsou skoro jediní už v Evropě a nejen na tituly, ale i na funkce. A já, protože mám ty hrozně legrační pro mě tedy, protože já mám funkci velvyslanecký rada, zároveň jsem ředitel Českého centra a k tomu mám titul inženýr.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To se prodlouží.

Martin KRAFL, ředitel Českého centra ve Vídni
--------------------
Tak já třeba, když přijdu do banky, tak se doslechnu: "Christgott, Herr Potschafts direktor, diplom ingeneer Krafl." A to jsou samozřejmě věci, které třeba potom Angličanům nebo Švýcarům přijdou úplně komické, když to slyší, ale ve Vídni jsou součástí kultury, jsou součástí vlastně vůbec toho,jak es tam v té společnosti můžete prosadit a všechny tyhle ty věci od všech těch značek C und C císařských pečetí prostě ty jakoby nechávají na Vídni trochu prach, trochu prach té minulosti té monarchie, která je tam stále cítit také všudy přítomnou Sisi a císařem. Ale mně je to hrozně sympatické, protože mám pocit, že právě tím se to město odlišuje od té globalizované Evropy. Nechává si tu svoji tvář a také mi přijde, že ta silná rakouská tradice té monarchie a té historie je tam na každém rohu cítit a i mladá generace se k ní hlásí. To je třeba něco, co mám někdy pocit, že v České republice nebo v Československu vůbec, ale pak později v České republice vlastně po sametové revoluci a po rozdělení Československa, trochu vymizelo. Já mám pocit, že my jsme tu kulturu začali hodně přibližovat té západní, protože jsme to strašně chtěli. Strašně jsme po tom toužili, a teď, když se třeba projdu po Václavském náměstí a rozhlížím se kolem sebe, tak se ptám, co je v srdci mojí, mé milované metropole ještě české na Václavském náměstí. To je někdy takový povzdech mě jako Pražana.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kouzlo Vídně očima Martina Krafla u nás na Dvojce. Hostím Martina Krafla, ředitele Českého centra ve Vídni. Už tady zaznělo, že jste před zhruba dvaceti lety ve Vídni rok studoval. Jak se rakouská metropole proměnila ve vašich očích i v reálu za toto období?

Martin KRAFL, ředitel Českého centra ve Vídni
--------------------
Rakouská metropole se rozrostla, zmoderněla, protože já do dneška objevuji nové stavby, které jsem předtím nikdy neviděl. Obdivuji vlastně nový univerzitní kampus, který teď vyrostl poblíž Prateru a který je moderní, úžasný a já když tam vidím, jak se dá dneska studovat, tak studentům opravdu závidím. A myslím si, že rakouská metropole se také proměnila v počtu cizinců. 20 % obyvatel rakouské metropole nejsou rodilí Rakušáci, a v tom se to asi hodně změnilo, protože já si jako student z východní Evropy pamatuji, že tehdy nebyli ještě úplně všichni vítání s otevřenou náručí a otevřeným srdcem, dnes si myslím, že už dnes si běžná rakouská rodina zvykla na to, že když jede metrem, tak vlastně už kolem ní neslyší, jenom rakouskou němčinu a v tom je to docela příjemné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Taková možná špetka nostalgie po monarchii, dalo by se říci?

Martin KRAFL, ředitel Českého centra ve Vídni
--------------------
Možná jo. Já tu špetku nostalgie cítím vlastně skoro u každého. Já mám pocit, že kdyby se Rakušané mohli v nějakém referendu rozhodnout, tak generace tak třicet pět plus řekne, že chce zpátky monarchii. A zajímavé je, že zatímco když třeba porovnám země, dnešní země sousední Rakouska a podíváme se do historie, kdo z nich byl vlastně v té monarchii, dá se říci, že vlastně všichni, tak třeba Maďary si myslím, že mají starší Rakušané radši, protože Čechy mají pořád spojené s rozpadem monarchie a já spolupracuje, české centrum spolupracuje samozřejmě také s krajany a nejčastěji s Kulturním klubem Čechů a Slováků. Zrovna nedávno jsme se bavili o tom, že ve Vídni najdete spoustu pamětních míst věnovaných českým osobnostem a nenajdete tam žádné místo věnované Tomáši Garrigue Masarykovi. Vlastně ty dámy z Kulturního klubu Čechů a Slováků v Rakousku mi vyprávěli, že už se mnohokrát snažili na různých místech vlastně lobbovat za to, aby tam ta místa, kde byl, byla nějakým způsobem označena, nebo aby to jméno vůbec se tam někde objevilo, ale pro Rakušany je to pořád někdo, kdo se na tom rozpadu té monarchie podílel a mám pocit, že ta úplně nejstarší generace mu to vůbec nemůže zapomenout.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem jak si konkrétně ve Vídni připomínají sto let od začátku první světové války?

Martin KRAFL, ředitel Českého centra ve Vídni
--------------------
Velkolepě. Rakousko se na to připravovalo už minulý rok. V tomto roce probíhá řada výstav, spousta akcí. Já třeba v rámci tipů, které vlastně pravidelně nabízím v Českém rozhlase Vltava každé úterý před osmou hodinou, jsem si připravil dvě výstavy, které jsou teď aktuální. Ta jedna je v archivu města Vídeň. Jmenuje se Nedostatek, hlad a smrt a pomocí dobových fotografií dokazuje, jak válečný konflikt poznamenal ze všech metropolí v Evropě Vídeň nejvíce. Je tam třeba dobře vidět, jak naivně si válku představovali rukující vojáci ve svátečních uniformách. Jak vlastně válka dopadla na život ve městě, na ženy, děti, starce. Druhá velmi zajímavá výstava je v Rakouské národní knihovně, ta je v překrásném barokním paláci Mollard, která je v komplexu vídeňského Hofburgu. Jmenuje se mým národům. Ten název je vlastně odvozen podle manifestu, kterým 28. července 1914 rakousko-uherský císař vyhlásil válku Srbsku a na této výstavě je 300 dobových fotografií z Vídně a kromě jiného je tady v premiéře promítán němý film, který je sestaven z dobových válečných snímků ze 118 fotografických Alp armádního leteckého fotografa Franze Pachleitnera a jeho rodina odkázala vlastně tahle ta alba Rakouské národní knihovně a musím říct, že ty fotky ukazují krutost první světové války a mně samotného překvapilo, kolik třeba chemických zbraní se v první světové válce použilo a jaké následky měly a na těch fotkách je dobře vidět, že třeba reportéři, kteří tehdy psali pro noviny, byly vlastně od těch největších krutostí odstřiženi. Že tehdy ta manipulace tisku a ta regulace těch zpráv, které mohou být vlastně těm pozůstalým rodinám ve velkých městech připuštěny, byla obrovská.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co z dalších případně tipů byste doporučil, na co pozval, pokud se někdo chystá do rakouské metropole?

Martin KRAFL, ředitel Českého centra ve Vídni
--------------------
Já jsem tady tolik mluvil o monarchii, tolikrát jsme zmínili Sisi a nelze opomenout, že muzeum Sisi, Muzeum císařovny slaví 10.jubileum a v rámci toto jubilea muzeum připravilo ojedinělou výstavu, která poprvé dává nahlédnout do garderóby slavné císařovny. Jsou vystaveny dvoje šaty, ranní župan, hermelínový plášť, její spodní prádlo, střevíce, šperky, slunečník. A to všechno si myslím, je moc zajímavé. Jedny šaty získalo muzeum teprve nedávno. Bylo to v prosinci roku 2012 na aukci v Německu, je to takový modrobílý hedvábný model, který císařovna nosila na Korfu. Kromě toho to muzeum ve stálé expozici prostřednictvím osobních předmětů a básní císařovny přibližuje její život a osud, dokumentuje také její vraždu v Ženevě, roku 1898 a protože se to muzeum nachází v 19 komnatách Hofburgu, tak dává také jedinečnou příležitost nahlédnout do životního stylu Habsburků, protože dvě třetiny těch místností byly restaurovány, vybaveny dobovým nábytkem, takže se tak můžete podívat třeba na ložnici císaře, nebo na jeho audienční komnatu anebo na ojedinělou koupelnu, kterou měla Sisi a která jako jediná vůbec v rakouské metropoli nebo v metropoli monarchie měla horkou vodu ve vaně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na Dvojce se s Martinem Kraflem touláme Rakouskem, Vídní, dozněla krásná melodie, krásný valčík Na krásném modrém Dunaji. Vy máte ale v náplni práce nejen rakouskou metropoli, ale i Švýcarsko, zejména německy mluvící kanton.

Martin KRAFL, ředitel Českého centra ve Vídni
--------------------
Vlastně jen německy mluvící kantony, protože v těch francouzsky a italsky mluvících, tam bych moc nepochodil.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kolik společného a naopak mají právě, řekněme tato německy mluvící oblast, i když ta němčina se docela liší.

Martin KRAFL, ředitel Českého centra ve Vídni
--------------------
Liší, to je přeci jen něco jiného, tradiční pozdrav. Společný je ten jazyk a to si myslím, že ta hochdeutsch, ta společná němčina právě napomáhá projektům, které třeba připravujeme pro Rakousko a které posouváme samozřejmě z Vídně dál do všech spolkových rakouských zemí, tak když je to směrem na Salzburg, na Linz, na Innsbruck, tak je to směrem k Rakousku, takže je to praktické. Ve Švýcarsku je zájem o Českou republiku, bych řekl, poměrně velký k mému překvapení. V posledních letech se o Česku ví čím dál tím méně. Když se řekne Česko, tak většina lidí si představí jen romantickou Prahu a má to město spojené s oslavou svatební cesty, zásnubní cesty a s nějakým výjimečným víkendem spojeným s romantikou. České kraje jsou pro Švýcary úplně neznámým pojmem a to mi přijde velká škoda a ten potenciál českých krajanů, českých emigrantů z 60. let, ten se pomalu vytrácí. A je to možná spojeno s tím, že Švýcaři se stále více uzavírají. Mají strach z Evropanů, protože se jim daří přeci je o něco lépe než Evropské unii. Životní úroveň je tam daleko vyšší. Švýcarský frank je nejpevnější evropská měna a ten sociální systém, který tam mají, ten je tak ojedinělý a tak dobře propracovaný, že samozřejmě narušení jakýchkoliv přistěhovalců je pro něj nebezpečné a to je, musím říci, cítit i v Evropě. Takže poslední době je těch kulturních projektů s východoevropskými zeměmi méně. Ale o to více se české centrum snaží, abychom se prosadili u větších akcí a třeba za velký úspěch považuji, že jsme v květnu a v červenu spolupracovali se Schauspielhaus Zürich, což je něco jako Národní divadlo, jedno z nejprestižnějších německy mluvících divadel vůbec a podpořili jsme režisérku Kamilu Polívkovou, která režírovala jednu emigrantskou nově nastudovanou hru v rámci projektu Transit Zürich, který měl právě poukázat na to, jak se vůbec v dnešním Zürichu a v dnešním Švýcarsku žije cizincům.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kdybyste možná srovnal krátce mentalitu Vídeňanů a možná Curyšanů?

Martin KRAFL, ředitel Českého centra ve Vídni
--------------------
Když se podívám vůbec v Rakousku, když někomu řeknu, že jedu do Švýcarska, tak oni mají pocit, že Rakušáci jsou strašně speciální a pomalí a to musím říci, že ta pomalost je vůči naší mentalitě opravdu znát. Curych je městem snobským, městem, který se vyznačuje tím, že je úplně jiný než všechny ty další německy mluvící kantony a německy mluvící města a Švýcaři všeobecně jsou velmi precizní, velmi distancovaní, chladní, vlastně uzavírají se dost do sebe, ale na druhou stranu všechno, co dělají, má absolutně stoprocentní úroveň, takže jsou velmi spolehliví a to se samozřejmě pak projevuje i v těch projektech, ale trošku tomu chybí emoce. A já jsem velmi emotivní člověk, takže občas trpím.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Martin Krafl, ředitel Českého centra ve Vídni. Já vám děkuji za rozhovor a přeji vám krásné léto.

Martin KRAFL, ředitel Českého centra ve Vídni
--------------------
Já děkuji za pozvání. Hezké léto, na slyšenou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.