Přepis: Jak to vidí Marek Holeček – 5. července

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den a dobrý poslech přeje Zita Senková. Prázdninové Jak to vidí se dnes vyhoupne do výšek. Ve studiu je s námi přední český horolezec Marek Holeček, dobrý den, vítejte.

Marek HOLEČEK, horolezec
--------------------
Také zdravím, dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
8 125 metrů nad mořem, to je, pokud se nepletu, vaše dosud nejvyšší výška?

Čtěte také

Marek HOLEČEK, horolezec
--------------------
No, nejvyšší výška nadmořská, ano, ale jinak jako co se týče vylezenej kopec, tak ono by se to muselo měřit, jak je to vysoká ta stěna, jo, takže ono to je takový jakoby ve svý podstatě diskutabilní. Ale budiž. Tak jako já jsem se zatím nikam vejš nehrabal. A ani to nebyl nikdy můj cíl se hrabat kvůli nebo respektive pronásledovat ty nadmořský vejšky. Mě spíš zajímalo, jak ten kopec vypadá, jak je hezkej, kde je, protože jsou různý zeměpisný šířky, podnebí, a to určuje vlastně tu zajímavost a tu dynamiku třeba v těch samotných horách. Třeba nadmořská výška, já nevím, v Patagonii těch žulových stěn není moc vysoká nebo v Antarktidě, tam je přímo z moře rostoucí kopce, přesto to má zase třeba nádech toho antarktickýho počasí. A můžu vám říct, že nevím do dneška, co je z toho těžší a pro mě lákavější. Já mám rád všechno. Barevnost, chuť.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Everest vás tedy příliš neláká nebo zatím?

Marek HOLEČEK, horolezec
--------------------
Everest je symbol. Takovej třetí pól týhlens tý země, protože je to vlastně nejvyšší kopec naší planety. Že by mě nelákal, on je hezkej, nádhernej, jo, zvlášť třeba z tý tibetský planiny. To je úžasnej diamant, kterej tam září, ale těch diamantů je mraky. A tím, že on má jenom tu gloriolu 8 tisíc metrů a sledujou to tisíce pohledů, který vlastně mají, to znamená i kroků, jo, to znamená lidé, který chtějí na nějaký symbol se dostat, a to je Everest třeba, tak už tam ztrácí se takovej ten základní pro mě zajímavej moment, a to je klid hor. Nehledě na to, že se atakoval ten kopec už xkrát a tím, že tam vlastně je mnoho výstupovej směrů, tak i když jsem se na to koukal zprava, zleva, tak zase že bych tam našel nějakou jako pěknou linii, to se radši podívám o kopec vedle, kde je klid, kde ještě si můžu něco vytvořit, udělat ty první stopy a užít si to, jo. Přece jenom Everest, když má svůj vrcholovej den, ten nejúspěšnější, tak tam vylezlo 250 lidí za den. Takže na tom vršku...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To už je trošku masovka.

Marek HOLEČEK, horolezec
--------------------
Na tom vršku je to trošku frčák, jo. A otázka je, že potom samozřejmě jaká je úspěšnost, co se týče toho, jestli to má ještě pro mě nějaký sportovní význam a jestli to má nějakej svůj tahák, každej, ať si to nastaví, jak chce, někdo leze kvůli tomu, že má fotku v kanceláři a rád se na to podívá. Je to jeho právo, lidi tam choděj už i třeba bez nohou, jako jsou tam schopný s protézama vylízt, staří lidi třeba osmdesátiletý s kyslíkem tam lezou, slepí tam byli, bezhlaví, těch je tam hodně, takže...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Bezhlaví?

Marek HOLEČEK, horolezec
--------------------
To já vždycky tak říkám, protože to není jenom hra, i když se to nazývá jako hrou. Cestovní kanceláře nabízejí, že to je bezpečnej výstup na Everest, tak přece jenom to není naše domovina, kde žijeme, to znamená, že je potřeba mít nějakou do sebe a docela zásadním způsobem tu znalost jakoby absorbovanou, aby člověk byl nějakým způsobem rezistentní, měl tu dovednost. A když tam něco se semele, jakože může se semlet, je to jenom přece jenom hra, tak aby přece jenom odešel teda živej, že jo. To je základ radovat se ze života a ne, ne si tam jenom dokazovat nějaký falešný cíle.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To už asi s horolezectvím nemá vlastně příliš moc společného. Dokonce jsem četla, že na nějakém místě se čeká, než prostě projde další skupina.

Marek HOLEČEK, horolezec
--------------------
Tam je zrovna takovej úsek nahoře, jmenuje se to Hillaryho výšvih, kde vlastně teďka v tuhle tu chvíli je jeden žebřík, který vlastně slouží, aby překlenul takový to těžší místo, aby to byli schopný lidi, který vlastně i nelezou, se tam dostat. A teďka vymysleli, že ještě udělaj žebřík jako na druhou stranu, aby se tam nehromadili, protože nastával okamžik, kdy jedný skupině tam prostě, která tam čekala, než se vystřídaj, tak došel kyslík a pak tam třeba umřeli, že jo, což je vlastně, to je paradox, to je zoufalost jakoby toho místa i ten výkaz tý naší lidský troufalosti, která podle mě nemá žádnou obhajobu, jo, ale to je, jak říkám, to je můj pohled na ten svět a já ho nevnucuju, ten jízdní řád na to neexistuje, ať si to dělá každej, jak chce.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když jsme začali tím Nanga Parbatem, to byla vlastně ta výška 8 125 metrů nad mořem, ten rozhled je ale úžasný.

Marek HOLEČEK, horolezec
--------------------
Je zajímavý, že horolezcům se dává, že mají jako pohled jako z výšky, jako takovej ten nadhled na svět a téměř na život, jo, to je samozřejmě...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A co je na tom pravdy? Získáte vůbec nebo získal jste, Marku Holečku, třeba i nějaký teda nejenom rozhled, ale i nadhled? Třeba změnilo vás horolezectví, lezení i v tomto směru?

Marek HOLEČEK, horolezec
--------------------
Tak samotnej ten pohled vůbec ne, to je falešný, to je falešný. A myslet si, že tam člověk jako něco uvidí tak zázračnýho, zvlášt když je to takhle někde v promrzlých horách, tak tam je většinou, a já tam dolízám unavenej, úplně unavenej, ještě zoufalej v to, že vlastně mě čeká ta druhá část, která není, vlastně málokdy je vlastně nějak vidět nebo slyšet, a to je sestup, že jo. Horolezeckej vrchol není nikdy nahoře, ale je vždycky dole, kde se můžeme zase přihlásit do běžnýho života a užívat si krásný a jednoduchý věci našeho života, jo. To nám dává ten nadhled toho, že některý věci, který bysme běžně v životě míjeli jen tak bez povšimnutí, tak když se vrátíme z týhle výpravy, tak já si je užívám plnými doušky. Lidskej mozek má jednu nevýhodu, že za chvilku to zase zapomenu, takže tam musím se vrátit, jo, takže je to takovej jak perpetuum mobile, ale že by mi to dávalo větší nadhled na život, to rozhodně ne. Dává mi to nějaký prostředek, a to je to celkový ten koktejl toho lezení, a ten výhled samozřejmě ten je úžasnej, ale to já nemusím jezdit do hor. Před nedávnem jsem se tady v Českým rozhlase, což jsem byl pozvanej, ať mluvím o světě, já jsem říkal, budeme mluvit o domovině, že jo, ta, ta je nádherná, máme ji tady hned pod nosem, za humny, můžeme si ji užít taky, tak třeba když řeknu, že tady jsou krásný pískovcový města a jsou tam ty pískovcový věže a určitě posluchači to znaj tyhle romantický kouty naší republiky, a pokud ne, tak rychle vyjeďte, protože jsou kouzelný, tak tam jsou, třeba vyleze se na vršky na ty věže, jsme tam jako taková ozdoba a tam si to můžeme užít takovej ten klídek a ten ptačí pohled, to je pravda.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A já věřím, že si tento rozhovor užívají i naši posluchači Českého rozhlasu Dvojky, hostem dnešního vydání Jak to vidí je Marek Holeček.

/ Písnička /

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Posloucháte Český rozhlas Dvojku. Dnešním hostem je přední český horolezec Marek Holeček. Hovoříme o lezení jako vlastně o jisté touze? Lidské touze překonávat, nevím, sám sebe?

Marek HOLEČEK, horolezec
--------------------
Psal jsem to i do svý knížky, jo, to Český himálajský dobrodružství II. Zápisky Marouška blázna. Tak jsem si to nazval, a tak to i vyšlo, jo. To gró tý cesty je vlastně víceméně totožný, jo, to znamená, že moje cesta horolezce je vlastně totožná nějaká paralela jakýhokoliv života, když chcete žít nějakej aktivní život a snažíte se něco někam tlačit a určovat ten směr. Já jsem si vzal, vzal cíl navštívit kopce, který jsou krásný, čarokrásný, a zkusit si na ně vylízt, realizovat nějaký svoje představy. Samozřejmě v průběhu narážím na to, že jsem si třeba víc nafoukal do křídel, než mě unesenou, jo. Takže pak se tam musím vrátit po několikátý, abych tyhlens ty svoje cíle dokázal třeba dotáhnout do nějakýho finálního konce. Ale to je vlastně v tom i to kouzlo, jo. Tak jako kdybych vlezl na všechno, co chci nebo prošel cestu, která už je prošlapaná, tak ta zábavnost pro mě by ztrácela takové to koření toho, že si odpovídám na ty otazníky, jestli to byl dobrej odhad, jestli na to mám a jestli ten osud mě má rád a dovolí mi to vlastně dát všechno dohromady.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na podzim můžeme zhlédnout snímek, který představí tři živly: země, vodu a vzduch, a také tři extrémní sporty, jednak horolezectví, výškové lezení, abych byla přesná, freediving a BASE jumping, což je taková extrémní varianta parašutismu. Jsou to příběhy tří lidí nejenom vás, Marku, ale také Michala Rišiana a Martina Trdlu, ten už tedy bohužel není mezi námi, zemřel při pokusu o přelet Sněžky. Jste živel?

Marek HOLEČEK, horolezec
--------------------
Oni to jsou čtyři živly, já tam ještě jenom připomenu ten čtvrtý živel, to je vlastně oheň, ta lidská touha, jo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A to je takový vlastně spojovací motiv.

Marek HOLEČEK, horolezec
--------------------
To je spojovací motiv. A když vlastně jsem vůbec dával dohromady z alternativ, což jsou vlastně moji kamarádi, filmař a producentka, tak to byl vlastně sběr těchhlens těch krásnej dovedností lidskejch navlíknutý na úžasný místa. A díky tomu, že lezení samo o sobě by bylo, je samozřejmě pochopitelný, že tam je nějakej chlad, strach, žízeň, opuštěnost a takový ty věci, který jsou nám běžně pochopitelný, navlečený na krásnou krajinu, tak přesto lezení, i když je to moje velká láska životní, nějaká cesta, tak je ve svý podstatě pomalý a toporný, tak to je. Tudíž bylo potřeba vymyslet něco, aby tomu dalo dynamiku. A Martin jakožto BASE jumper, to je taková a ještě na tom /nesrozumitelné/, to znamená, on má na sobě takovou kombinézu, vyjde vždycky na nějakou hranu stěny a odtamtud seskočí a vlastně roztáhne ruce a ten tlak je tam trošku delší, takže on plachtí tou krajinou. Je to velice dynamický a co se týče na pohled, tak to se vám vždycky zatají dech. I když já už vím, jak to má vypadat a čekám to, tak vždycky se mi zatají dech, protože přece jenom ten člověk se řítí stoosmdesátikilometrovou rychlostí, kopíruje ten terén, pak rychle vypustí ten padák a najednou se zastaví a řekne, že to bylo nádherný, jo, tak ten dává tomu dynamiku. A Michal Rišian, to je zase neuvěřitelný, že se dokáže nadechnout na třeba osm minut a ještě je pořád pak živej a potopí se do hloubky. A ten zase tomu dává ten rozměr úžasnej toho klidu. Ta voda má v sobě kouzlo klidu, takovýho uklidnění, takže když se to takhle prolinkuje dohromady a udělají se vlastně takhle tři linky, plus naše výpovědi, který nebudou jenom, že tam jsme jako mluvící hlavy, naopak, to je ze života chytaný. Ty filmový záběry jsou dělaný v průběhu tří let, některý jsou ještě z archivních záběrů, je to formát 75 minut, takže by to mělo diváka strhnout k nějaký, ne aby se obdivoval "nám", ale aby zase on naopak šel bouřit do toho světa a natáhl ten svůj sen na nějaký svoje kroky a cíle. Premiéra bude v Lucerně 13. října.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaké limity má riziko?

Marek HOLEČEK, horolezec
--------------------
Ono je zajímavý, že a budu mluvit o sobě, strach je svým způsobem jedna z věcí, která je nám přirozeně dána, pokud nemáme o kolečko míň.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kdy vy si řeknete, Marku, tak tohle už nemá smysl?

Marek HOLEČEK, horolezec
--------------------
Otázka je, jestli vůbec do takovýhle věcích chci jít. To znamená, že já si vybírám věci, který mají mít smysl. Můžu, v průběhu se to může měnit. To jsou okolnosti. Ale že bych už šel s cílem, že dělám hraniční věc a nevím přitom na to jakou odpověď, to by bylo špatný, jako buď mám řadu štěstí za sebou v životě, anebo prostě dělám poměrně cílený kroky. Samozřejmě to štěstí je takový, že nerozdává podle zásluh, jo. Ale většina je lidí, který si uvědomujou a dělají kroky na nějaký hraně, kde už za tou hranou, za tím každým špatným krokem číhá smrt, tak ještě neznamená, že o tu smrt usilujem, vůbec ne. My si chceme užít ten život a na tomhles tom rozdílu vlastně ten život dává nějakou zpětnou vazbu. A jedna klasická filozofická úvaha je, že jo, že život není jenom o tom žít, ale prožít ho, jo, takže to je vlastně výkaz toho. Takže já chci prožít ten život a mít z toho prostě ten krásno, tu zpětnou vazbu, že mám na co vzpomínat a že mě to těší ten život, jakože mi dělá radost.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká Marek Holeček, přední český horolezec, host dnešního Jak to vidí na Dvojce.

/ Písnička /

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Český rozhlas Dvojka, který celé léto cestuje po světě, dnes hostí horolezce Marka Holečka. Vaší doménou je hledání nových výstupových cest, kdy vás Gasherbrum I. vezme už na milost?

Marek HOLEČEK, horolezec
--------------------
To je pěkná otázka. To je empírie, že jo, čistá, takže třeba letos.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Další pokus, čtvrtý.

Marek HOLEČEK, horolezec
--------------------
Třeba, teďka bude čtvrtý pokus a když to, tak kopec, jak už jsem možná tady dneska řekl, tak neuteče, že jo, takže, takže možná bude pátý. Já už jsem teda na vršku stál a stál jsem tam už v roce 2009, jo. Takže já už jsem se tam dostal, ale ne tou cestou, kterou jsem si vysnil a začal jsem vlastně ten sen realizovat se Zdenkou Hrubým, kterýho teda zdravím už někam do éteru a někam nad náma, kde kouká už z nebes bohužel na nás. To bohužel je hodně silný, protože na to narážím docela často. Když přijdete o nějaký životní pilíře, a to jsou moji kamarádi, který mi přivál šťastnej vítr, tak samozřejmě to je smutnej okamžik, ale, ale zase na druhou stranu oni na nás ze shora koukaj a koukaj, jestli tady dole žijeme a hejbeme se, jo. Takže je potřeba zahodit chmury a zase šlápnout do pedálu a jet dál.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak se člověk, otázka, kterou určitě jste dostal od toho 9. srpna 2013, kdy Zdeněk Hrubý zahynul, vyrovnává se ztrátou parťáka, přítele a navíc je vlastně u toho?

Marek HOLEČEK, horolezec
--------------------
Jako první přistupujou vlastně ty reálný kroky a ty reálný kroky znamená v tu chvíli, když vlastně Zdenka zmizel a zřítil se, zřítil se stěnou dolů, kdy já jsem vlastně ho viděl a viděl jsem i kam dopad, tak to je samozřejmě šok. A ten šok, než se úplně spustí takový ty stavidla toho, že začnete mít neovladatelnej třes a zoufalost a smutek, tak byl pro mě důležitý okamžik zachovat v tu chvíli ještě chladnou hlavu, protože šlo ještě o můj život, že jo. Takže já jsem vlastně neměl, v tu chvíli jsem neměl nic u sebe, materiál, protože to Zdenka Slaňoval, tak ten spadl i s lanem. Já tam neměl nic. Takže jsem tam zůstal vlastně viset jak moucha na zdi a teďka jsem si říkal, tak a teďka se soustřeď, protože jinak rozšíříme tu úspěšnost neúspěšnost o další a ten tvůj život, o můj, to byly takový ty reálný kroky, a to byl docela drsný okamžik vlastně nějakýho vnitřního průplachu, to soustředění a neudělat jedinej špatnej pohyb, protože těch tisíc metrů slízt, aniž by člověk udělal jeden krok čelem do údolí, směrem do údolí, to znamená, že to opravdu slízá, leze, jak leze nahoru, tak musel slízt dolů, tak to byl docela dramatickej okamžik, kterej si pamatuju. Nicméně jsem nějaký rutinér v tomhlens tom, takže musel jsem zachovat jenom, jenom chladnou hlavu. A ten samotnej smutek a ta takový to zoufalství ze ztráty mělo vlastně časovanost malinko posunutou, a o to nemá cenu vlastně víceméně mluvit, ta proběhla. Teď už vzpomínám na ty chvíle, který byly nádherný, který jsme si užili spolu na tý cestě společný, kdy jsme si užili krásný výpravy, a ten jeden okamžik to nemůže nijak zastínit. Takže moje jednoduchý takový placevo na ten život je, takže kdo je významnej v tom životě mým, tak tam zanechá, když už tady není, výraznou stopu nebo díru, můžeme říct, kterou já nesnažím se zaplnit. Já ji obejdu, protože ta se zaplnit nedá. Ale na druhou stranu život je pro živí, takže já vzpomínám na ty hezký chvíle a teďka, abych nepromarnil, protože máme limitní čas těch dnů, nevím, kolik jich tady budu mít, já nevím, třeba ještě dalších 150 let, jo, ale i tak je to limitní, tak si chci užít pokud možno každej den, a to, že se mi to nepovede každej den úplně si užít, to je víceméně jasný. Ale snažit se, to je základ.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ta vzájemná důvěra ve stěně, ta je klíčová, že?

Marek HOLEČEK, horolezec
--------------------
Je to zajímavý, jo, není to žádný výběr zlatej stránek ze seznamu, jo, že bych řekl tenhle, tenhle, podán pokusně, vůbec ne. My odjíždíme tam ve dvou, ve třech lidech. Základní věci ty lidský ta tam nesměj haprovat. Tam na nás tlačej úplně jiný věci. Věci toho, že se něco nepodaří v podobě, já nevím, počasí, něco spadne nám nebo na nás něco spadne. Musíme se nějakým způsobem na to začít reagovat, takže ty mezilidský vztahy ty musí bejt vypovídaný, to jsou lidi, s kterýma odjedu klidně na konec světa a vím, že tam uspěju, já jsem přesvědčenej, že mám vždycky parádní parťáky. A v mnohých věcech mě překonávaj jako. Takže mě pořád ještě nějakým způsobem doplňujou. Neřekl jsem tady nic o rodině a tak dál, ale to jsou věci, který jsou samozřejmě důležitější v nějakým tom v tý cestě, jo, životní. Ale když to beru zpětně na ty hory, tak tam to musí bejt naprosto parádní. Já to vždycky říkám, jo. Musej zdravit, pomáhat starším lidem, musejí být anticky slušný, taková sranda s nima bejt, jinak tam ty ostatní nemaj jako žádnou šanci se mnou jet.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pronásledujete tedy dál své sny?

Marek HOLEČEK, horolezec
--------------------
Určitě. Sny rád pronásleduju, protože možná že to je nějaká úchylka z dětství, protože jsem nepřestal snít, jo, a ono je to pěkný si pořád něco představovat a dává to nějaký, nějaký náboj do toho života. Dokážu si představit i to, že v tuto chvíli ještě pořád jsem na nějakým vrcholu svých sil. Takže sen mi funguje vlastně víceméně bez toho, aniž bych se musel nějak v zásadě omezovat. Omezujou mě jiný věci. Ale ta cesta vlastně nekončí i s přibývajícími lety, ale na druhou stranu ono se to dá různě modifikovat do nějaký podoby, kdy z toho jde radost. Jako spoustu lidí chodí třeba jenom v Alpách, jde se projít, někdo se tam vyveze lanovkou třeba.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano.

Marek HOLEČEK, horolezec
--------------------
Jako, jako vy a užijete si to, jo. Takže tam je důležité ta spokojenost, jo. A to já vím, že už jako dokážu si natáhnout do jiných činností, jo. Ale proč bych to opouštěl, když zatím mě to baví, že jo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Já vám přeju, Marku Holečku, ať se konečně rozhlédnete z Gašerbrumu a hlavně ať se šťastně vrátíte dolů nejenom do základního tábora, ale domů.

Marek HOLEČEK, horolezec
--------------------
Já děkuju za pozvání a užijte si tady léto.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Děkuji, nápodobně. Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu Dvojky přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.