Přepis: Jak to vidí Marek Holeček – 16. srpna

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den a dobrý poslech přeje Zita Senková. Prázdninové Jak to vidí dnes hostí předního horolezce Marka Holečka, který spolu s parťákem Zdeňkem Hákem se rozhlédl z pákistánské 8tisícovky Gašerbrum 1. Já vás, Máro, srdečně vítám a gratuluji oběma.

Marek HOLEČEK, horolezec
--------------------
Já vás také, dobré ráno, Zito, a samozřejmě dobré ráno do Čech.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vzala vás G1 nebo Géčko konečně na milost? Byl to 5. pokus.

Čtěte také

Marek HOLEČEK, horolezec
--------------------
To bylo načase, že jo? 5. pokus, ano. Nevím, jestli mě vzala na milost. Nevím, jestli dokážu říct, že hora, s ní se dá nějakým způsobem promlouvat tak jako se živou bytostí. Nicméně já si samozřejmě s ní povídám, občas jí hrozím pěstí taky třeba, když se mi nedaří. Anebo jí třeba alespoň v duchu třeba pak hladím, že jo. Takže, ano, s horou se možná dá povídat, ale asi jednosměrně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A povídat si budeme my dva. Příjemný poslech. Dnes se pohybujeme víc než 8 tisíc metrů nad mořem či, přesněji řečeno, to jsou sféry Marka Holečka. Vy máte za sebou úspěšný prvovýstup a také sestup. Jak víme, expedice končí, ten cíl je dole. Na vrchol 8tisícového Gašerbrumu 1, hora ve výšce 8068 metrů v takzvaném alpském stylu, bez další podpory. Jaké to bylo, Marku? Kde se vůbec nebo jak se zrodil ten úspěch českého horolezectví?

Marek HOLEČEK, horolezec
--------------------
Tak určitě je to geneze, že jo, geneze nějakých postupných kroků. To znamená, že od narození, kdy člověk začne normálně běžně běhat, tak já jsem začínal lízt po všem možným od skříní počínaje, po stromy. A samozřejmě pak to pokračovalo dál přes ty kopečky. To znamená, že člověk nespadne zničehonic někam do Himalájí, ale nejprve vychází tady z toho našeho krásnýho okolí, co máme. A tady máme opravdu bohatou krásnou českou krajinu, plnou pískovcových skal, vápencových krasových oblastí, máme tady samozřejmě i další, máme tady granitový šutříky, který tady vyrostly díky tomu vrstvení a i sopečnýmu třeba působení. Takže já, než jsem se ocitl vlastně nějak na Gašerbrumu, tak mi bylo úplně jedno, jestli je to nějakej 8tisícovej kopec, upřímně. Upřímně mně to je fakt jedno, já si vybírám vždycky nejprve pohledově a někdy i čichově. V tomto případě tyhle ty 2 věci se spojily a ten kopec se mi líbil. A von má i v názvu, v tom názvu Baltief toho regionu v Pákistánu, tý severní části Pákistánu, která je Baltistán, takhle to zní, jo. Není to banánistán, neplést si to, ale Baltistán, tak v tom jejich nářečí to znamená krásná hora. To znamená, já nejsem první, kdo si všiml, že je hezká.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A je krásná, když jste se na ni dostal a rozhlédl z toho Géčka?

Marek HOLEČEK, horolezec
--------------------
To není podmíněný. To znamená, ona by byla krásná, i kdybych na ní se nedostal. Ona z údolí prostě se pne nad tím ledovcem Abruzzi, kterej je úplně schovanej vlastně u hranic mezi Čínou a Indií v takovým jako malinkým výseku. A ta její monumentálnost a ten odraz, ten upoutá pozornost jako číslo 1, když vstoupíte na tenhle ten ledovec.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V čem je ta jihozápadní stěna tolik náročná? Proč jste se pustil právě touto trasou? Nebo jste se do ní takhle zakousl.

Marek HOLEČEK, horolezec
--------------------
No, vono to vychází zase jednoduše z nějakýho vývoje, to znamená jakoby toho lezeckýho mýho snažení nebo toho lezeckýho života. On to není ani sport, je to spíš nějaká činnost, možná, že pošahaná činnost, nevím.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vášeň.

Marek HOLEČEK, horolezec
--------------------
Vášeň určitě. Ten samotnej pohled na stěnu je prvotní nějakej impuls pro rozvíjení dalšího příběhu a ten příběh je tak, že já si zjišťuju, kdo a jak a kolikrát tam kdy byl a najednou zjistil jsem, že ta čelní hlavní vlastně stěna, která na nás se dívá a která nás vlastně láká svojí krásou, taky do dneška vlastně byla netčená v takový podobě takovýho toho přímýho průlezu. Já říkám, no, tak paráda, nebudeme váhat a pojďme tam udělat cestu. Takže takhle to vlastně vzniklo a vzniklo to na základě nějakýho uvědomění si o tý stěně něco, přečtení si něco, nastudování si nějaký historie, no a pak už je logistika sledování tý stěna, kudy bude vlastně nejjednodušší cesta a nehledám tam složitosti. A i tak vždycky nějaká složitost tam přijde.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nakolik byla letos tato hora k vám vstřícná? Loni to bylo docela náročné, letos jste si také přivezl omrzliny, ale naštěstí teda o poznání jemnějšího charakteru než loni.

Marek HOLEČEK, horolezec
--------------------
Tak všechno něco stojí. Takže ono samozřejmě ten úbytek svalový hmoty a tý energie, kterou vlastně pak člověk může vydávat na teplo třeba, to je prostě jednoduchý. Tam už nebylo z čeho topit, a proto dochází vlastně k omrzlinám. Nehledě na to, že ten poslední den při sestupu, kdy jsme utíkali z vrcholu, tak tam byl opravdu uragán a sněžení a to mělo za následek možná tyhle ty lehký omrzliny. Nicméně v čem k nám byla vlastně příznivá? Ten osud je naskládanej zajímavě. Ono můžete odjet se vším, co potřebujete a musíte, je to i vaše povinnost nebo moje povinnost se na to připravit co nejlíp jak fyzicky, tak i tu psychiku nechat odpočinout a tam jí zkusit prodat, protože tam člověk trpí, že jo, tam pozitivně trpí a strádá a je potřeba z něčeho brát. Já tam nemůžu přijet vyždímanej, naopak nachtivenej. Takže když jsme tam přijeli, tak tohle to všechno bylo. A to, co vlastně je součást nějakýho našeho pohybu v horách, a v jiných sportech to nemá třeba takovejhle význam, tak u nás ano, je to součást, to znamená přírodní vlivy, který tam jako přicházejí, kondice, momentální kondice toho roku třeba tý hory. A tyhle ty věci se musejí sejít. A když se to sejde a počítá se s tím samozřejmě vždycky dopředu, že by to mohlo dopadnout, ale dopadne, nedopadne, to je velkej otazník. A někdy dokonce i proti nepřízni počasí i proti nepřízni třeba momentální kondice stěny se vám to podaří. Čím je to daný, to je koktejl života, na kterej já neznám odpověď. Kdybych ho znal, tak ho budu prodávat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak dlouho vydrží ta přivezená energie? Vydrží celou tu dobu nebo hodně dlouho? Taky to bylo letos?

Marek HOLEČEK, horolezec
--------------------
Tak já jsem takovej naspeedovanej, jako kdybych byl na nějakých práškách. Mně ten život prostě dal do vínku netrpělivost a takový ty roupy, jak říkají babičky, do zadečku. Takže v tý zadní části prostě mám takovou neposednost. A jak dlouho mi vydrží energie? No, tak dokud dejchám asi, no. Pak asi už dojde nejspíš. Takže já mám ve svý podstatě přetlak a myslím si, že může to bejt třeba otravný i vůči okolí, ale holt buďto se mi vyhnou, nebo si zvyknou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak si představit to čekání třeba v tom základní táboře, kde jste mimochodem vůbec nebyli osamoceni? Kolem bylo docela hodně expedic, pokud vím.

Marek HOLEČEK, horolezec
--------------------
Pozor, vono to vlastně zajímavý to, že my jsme tam neměli téměř žádný dny na nějaký čekání letos. My jsme ty dny využívali, tam nebylo nějaký zásadně špatný počasí, nebylo ani, říkám, moc dobrý, ale nebylo zásadně špatný.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Obecně.

Marek HOLEČEK, horolezec
--------------------
Obecně. A já jsem vždycky pro lepší, lepší pro pohyb než vyčkávání a dělání si takovejch těch představ, obrazů, který můžou i hlodat a nahlodávat. A tudíž vod tý doby, co jsme přišli do base kempu, tak tam nebyly vlastně dny prodlevy a okamžitě jsme šli nejprve na aklimatizaci, na získávání vůbec opodstatnění jít do vejšky. To znamená, potřebovali jsme se dostat do vejšky. To jsme všeho všudy zopakovali pak ve finále vlastně 4krát. Za prvý kvůli tomu, že v tý první části opravdu jsme potřebovali se dostat do vejšky a využili jsme toho. Nabrali jsme nějakých 7200 metrů téměř 2krát, 6400 metrů, pak ještě jednou kolem 6 tisíc. A to je dobrý pro to tělo. Když ho neunaví člověk, tak je to dobrý, protože ono si zvykne, ono si zvykne na rytmus.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takové správné dávkování.

Marek HOLEČEK, horolezec
--------------------
Správné dávkování. Nehledě na to, že i ta rezistence, co se týče chladu a strádání, to je věc, kterou rádi zapomínáme. My v blahobytu, proč bysme si nějakým způsobem dělali násilí. Tady můžeme si jít zaběhat, ale pak si doplníme pěkně. Kdežto tam je to opravdu naostro. Takže my jsme tam vlastně měli všeho všudy, jestli jsem to dobře spočítal, tak 3 dny jenom, když jsme si tam jakoby přišli, mohli jsme se vyspat. A pak, když jsme se vraceli, tak abysme se zase vždycky dali nějakým způsobem trošku do kupy, umyli taky, taky důležitý občas, ono se to neoloupe všechno, takže je to potřeba aspoň vodrhnout.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nakolik se na tom průběhu toho výstupu podepsal fakt, že tam vlastně jste měli trošku konkurenci? Mám na mysli mladé ukrajinské horolezce.

Marek HOLEČEK, horolezec
--------------------
Mladý Ukrajinci. Jako konkurence je vždycky zdravá. To je věc, která je v pořádku. Za prvý, ty kluci jsou mladý, našlapaný a úspěšný. To, že se jim teďka nepodařilo, to je věc, která, prostě tak k tomu patří. Nicméně oni přímo nenastoupili do tý naší linie, kousínek vedle. Já si myslím, že ctili tu možnost, že já jsem si to tam už jakoby prošlápnul, ale přesto já na to glejt žádnej nemám, ani to není moje právo, abych mohl je tam zadržet. A bohužel já si myslím, že si špatně přečetli v danou chvíli ten směr, kudy chtěli lízt a oni se tam vlastně ve svý podstatě utavili sami v tý svý aktivitě. Nicméně to jsou mladý kluci, už jsme o nich slyšeli nebo svět o nich už ví a ještě o nich budeme vědět. Takže konkurence není vůbec nic špatnýho, pokud je zdravá a naopak ona budí takovou tu elementární soutěživost, že jo. To je prostě dobrá věc, to je dobrá věc.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dnešním hostem je Marek Holeček, který se svým spolulezcem Zdeňkem Hákem vystoupal jihozápadní cestou jako vůbec první na G1, Gašerbrum 1. Vy jste tuto, 5. pokus expedici vlastně věnoval památce svého parťáka Zdeňka Hrubého. Ten při 2. pokusu o zdolání této hory zahynul 9. srpna 2013, váš kamarád. Lze, Máro, popsat ten okamžik, co se vám honilo hlavou, když jste vy s jiným kamarádem stanul na tom vrcholu?

Marek HOLEČEK, horolezec
--------------------
No, to, že Zdena předčasně zmizel, tak to je samozřejmě obrovská díra v tom lidským žití, protože ona se vlastně do dneška pořádně nezacelila. Ale to je vlastně dobrej i výkaz toho, že ten člověk něco znamenal v tom životě. To, že se to stane, to je jasný, protože k Pánu prostě nebo nahoru nebo dolů, to už je jedno, prostě musíme odcházet. To, že to zrovna bylo v tom daným místě a musel jsem znova překonávat ten bod takovýho toho, těch vzpomínek, to je vlastně nějaká vzpomínková hranice a musel jsem to překonávat vlastně ještě s dalšíma 2, když nepočítám Zdendu, takže s 3 dohromady parťákama, který pak do toho se mnou šli. Tak to v tý hlavě musí bejt srovnaný, že tam nebudu váhat v tom překročení týhle tý bariéry a hranice, jo. Ta vzpomínka samozřejmě i ten okamžik je vždycky na psychiku náročnej, ale to ještě neznamená, že se kvůli tomu zastavím nebo že by se tam měl zastavit někdo jinek. To prostě je nějakej koloběh života. Točí se Zeměkoule dopředu a ne nikdy dozadu, takže buď si řeknu ano, chci jít dopředu, anebo budu vzpomínat a zaseknu se na nějakým určitým bodě a tím to hasne. Na Zdenála tímto, jestli mě poslouchá, jakože ano, tak tě zdravím, Zdeňku, a děkuju, že jsi mi držel palce a jistě je to i díl tvého snažení, že ještě mi tam vedle sebe nechceš uvolnit tu sesli, že tam přijdu pozdějc.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Přemýšlel jste, Máro Holečku, někdy, že byste absolvoval tento prvovýstup sám? Protože jste byl vlastně vždycky ve dvojici.

Marek HOLEČEK, horolezec
--------------------
Jo, určitě. Já jsem si vyběhl vlastně na ten kopec už v roce 2009, vyběhl jsem si opravdu sám. Jinými slovy to není pocit, že jste ve stanu sami a můžete říct filozoficky ano, jsem tu sám a vokolo vás je celej Mácháč stanů plnejch lidí, že tam jste opravdu sami. To znamená, ty hory máte pro sebe. Je tam několik nebezpečí. Za prvý, musíte se vyrovnat s tou psychikou opuštěnosti. To není úplně jednoduchý. Já jsem společenskej člověk, kterej se narodil v paneláku tady za Husákovy doby, obklopen lidma, žiju celou dobu v Praze a najednou máte se ocitnout někde. Je to určitá jakoby, podle mě, když člověk je úplně sám, tak je to taková, řekl bych, z mýho pohledu vyšinutost. Proč tam mám být sám jako? Já nechci tam bejt sám, já chci sdílet s někým to společný vědomí radosti, i když každej má na to třeba jinej pohled. A ten osud, kterej mi přivál parádní parťáky, tak mi dává zapravdu v tom, že ten život je s těma lidma veselejší. A sám tam jít, jak říkám, to už je nějaká hranice změny vnímání a řekl bych, že jestli někdy mě něco takovýho napadne, nedělal jsem to poprvý, tak čím jsem starší, tak ta chuť je menší a menší. Radši budu mít okolo sebe prostě lidi a lidi, s kterýma si rozumím, protože je to vzájemný souznění, ta symbióza.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Týmová práce také svým způsobem.

Marek HOLEČEK, horolezec
--------------------
Svým způsobem je to dělení psychiky, náročnosti toho s tím druhým. A hlavně, když se pak vrátíte, tak je na co vzpomínat. Jako sám si můžete to vybavit, ale s druhým, to je jiná bžunda.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaká jste byla dvojice se Zdeňkem Hákem?

Marek HOLEČEK, horolezec
--------------------
Každej z nás je nějakej Etienne Leroux. Svým způsobem každej někde lítá. Zdenda je zajímavá, velice zajímavá postava v tom, že on třeba nevnímá okamžitě anebo aspoň to nekomentuje, třeba napětí a stav věci tak, že by se do toho nějak zahloubal a najednou zničehonic řekne, hele, vidíš támhle ten kopec. A přitom tam jste úplně ve strmý stráni někde nahoře nad 7 tisíc, máte toho tam plný zuby. A já říkám, no vidím, a co jako. Ten by se dal sjet na lyžích. Takže okamžitě on dokáže z toho odeběhnout, z toho problému, vodlehčit to a přitom je to jeho přirozenost.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Doplňovali jste se.

Marek HOLEČEK, horolezec
--------------------
Jasně, to byl, Zdenda je prostě zlatej, výbornej člověk a já jsem šťastnej, že jsem ho měl vedle sebe, protože on velkej díl dle mýho vodtáhnul. Takže výborný, výborná volba.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zdeněk Hák ze západních Krkonoš jako 1. Čech mimochodem sjel na skialpinistických lyžích z Noshaqu, což je nejvyšší vrchol Afghánistánu, a to se povedlo Rakušanům před téměř půl stoletím. A co se týče vašeho, Marku, prvovýstupu na 8tisícovku, tak vlastně zdolat ji alpským stylem, to se naposledy povedlo panu Rakoncajovi.

Marek HOLEČEK, horolezec
--------------------
Ještě v Čechách se to nepovedlo, to je první.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano, myslím na 8tisícovku. Takhle.

Marek HOLEČEK, horolezec
--------------------
Jo, na 8tisícovku. Tohle to je úplně první jakoby takovejhle zářez, kterej se zadařil. Ale vono to má genezi, vono to zase má genezi, protože byla nějaká doba, doba, která vlastně nahrávala nějakému stylu lezení, nějakýmu přístupu k lezení a měli samozřejmě k tomu i nějaké dovednosti. Ty kluci byli úžasný, do dneška jsou ty jejich výstupy parádní. Ale nicméně, jak jsem říkal, svět se nezastavil a pořád dál se to točí. To znamená, že oni byli dobrej etalon, z jejich vlastně dovedností a to se dá pořád čerpat a z jejich zad se odráží. Jako už za mnou zase běžejí další zástupy mladejch, který prostě drze se zase budou odrážet od mojich zad. Tak to má bejt a je to v pořádku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaký je trend vlastně v lezení?

Marek HOLEČEK, horolezec
--------------------
Ono svým způsobem některý věci jsou tam zakonzervovaný, stejný a to je vidina nových, neprošlapaných míst, která, když si to převedeme třeba do tý lidský touhy, tak já nevím, třeba před 500 lety třeba Magaljenš vyrazil, šel s 5 karavelama a jel přes oceán a hledal, jestli se dostane a obepluje Zeměkouli, protože vědělo se, že by měla bejt kulatá, ale nevědělo se, jestli je to pravda, jestli náhodou tam najednou za hranou nespadne do nějakýho pekla a nevěděl ani kudy. A ta odvaha lidská a ta touha je v nás zakódovaná a je to jedno, jestli je to v tý sportovní části, ve vědecký části nebo v tý vědecký jako podobě. My chceme objevovat, hledat a to hledání pořád v horách my máme šanci si to pořád opakovat, protože my můžeme šlápnout do míst a je daleko víc míst, který jsou nevošahaný, než který jsou vošahaný. To je paradox toho světa. My máme pocit, že na google mapě všechno už víme a víme pořád ještě velký kulový. Takže teďka tohle to ještě pořád si tam můžeme vlastně nějakej takovejhle ten čas, kterej jsme si mysleli, že je ztracenej, objevovat místa na týhle planetě nový, dělat nový věci, zlepšovat náš genofond tím, že vlastně jsme odolnější. My umíme vyletět do kosmu, umíme udělat díru skrze horu, ale největší potencionál, kterej pořád dřímá, je v nás. Takže zlepšovat ten náš, tu naší dovednost a právě třeba skrze tyhle ty výstupy, to je nádherný. Já si myslím, že by měli všichni lízt, aby to poznali.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Já dobře vím, že vlastně pro vás není nebo je vám docela cizí odškrtávat si prostě vrcholy nebo třeba 8tisícovky. Zakládají si na tom horolezci?

Marek HOLEČEK, horolezec
--------------------
Já bych řekl, že to je každýho věc. A dokonce mě by vůbec ani nerozčilovalo, kdyby se třeba na Everest udělala kabinka kyslíková a jezdila tam lanovka. Proč ne?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To možná jednoho dne bude.

Marek HOLEČEK, horolezec
--------------------
Bude. Ale proč ne? Těch kopců je tam tisíce, těch vrcholů a lidi, jak si chtějí lízt na vršky. Dokud tam nejsou, a ty mantinely jsou poměrně široký, tak je to opravdu jejich věc, jak to je. Otázka je, jaký hodnoty se potom tam hledají. To už je taky každýho záležitost, co tam hledá. A jediný, s čím já mám problém a proti čemu vlastně já brojím, tak to je, když o věcech se informuje klamně. A klamní informování o tom, jak provedu výstup, buď je to moje osobní záležitost a dělám si to sám pro sebe. OK, je to moje věc, pak si to zaplatím, vylezu a můžu tam jít třeba pozpátku nebo po rukách, to už je jedno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Narážíte teď, pardon, na nějakou etiku mezi horolezci?

Marek HOLEČEK, horolezec
--------------------
Jasně, že jo. Etika i pravidla, který jsou poměrně vágní, jo, tak přesto existujou. Existujou, protože je napsali už před časem svým konáním ty naši předchůdci. A je důležitý sledovat, proč to dělali a ten důvod, nasosat tu jejich atmosféru a předávat to dál.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste během výstupu na Gašerbrum 1 zveřejňoval takový deník expedice. Mimo jiné jste napsal nebo si položil otázku, jakou cenu by mělo naše žití bez vášně a snů. Vy jste si splnil 1 sen. O čem ní Mára Holeček dál?

Marek HOLEČEK, horolezec
--------------------
Těch snů. Bylo by špatný to směrovat skrze 1 formu, a to je jenom lezení, to by bylo hrozně plochý. Ten život nabízí samozřejmě daleko barevnější škálu. A já jsem v tomhle tom požitkář, takže já si to užívám na více frontách. To, že si za svými sny jdu a baví mě to, je to nějaký moje naplnění, to je vlastně, ano, to se snažím předat potom těm lidem okolo sebe. Protože ono snít a nechat si trošku to dětství v sobě a tu představivost, tak se vlastně nedevalvuje v čase. A dokonce můžeme snít i v pokročilejším věku a realizovat si svoje vlastní sny v daným jako určitým údobí toho života. A ono nás to těší, když se to vlastně zadaří, že jo. Vždyť je to zpětný pohlazení, jo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A já děkuji za dnešní pohlazení. Po rozhlasových vlnách Mára Holeček. Gratuluji ještě jednou a přeji vám hodně úspěchů a šťastné návraty.

Marek HOLEČEK, horolezec
--------------------
Já mockrát děkuju za pozvání a přeju i hezký den. Na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na shledanou se těší zítra Zita Senková. Mým hostem od půl deváté bude Pavel Hanuška a nabídneme gastro tour po Trentinu. Dobrý den.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.