Přepis: Jak to vidí Líba Taylor – 21. července 2016

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den a dobrý poslech přeje Zita Senková. Hostem letního cestovatelského Jak to vidí je fotografka, paní Líba Taylor. Dobrý den, vítejte.

Líba TAYLOR, fotografka
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
My chceme hovořit o tom, jak jste viděla a vidíte svět nejenom přes objektiv. Tak by mě zajímalo na úvod vlastně, kde se vzala ta touha cestovat? Vím, že jste jako holčička hltala Hemingwaye Zelené pahorky africké nebo vyprávění pánů Zikmunda a Hanzelky. To byl ten začátek?

Čtěte také

Líba TAYLOR, fotografka
--------------------
No, to byl určitě ten začátek, v genech to asi nemám, protože jako z rodiny nikdo necestoval za hranice Československa tehdejšího. Ale mě chytil ten svět. A určitě to bylo z knížek a z nějakýho filmu třeba, který jsem viděla. Ale už od dětství vlastně jsem věděla, že chci cestovat a že chci poznat to, co o čem jsem četla.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co se tehdy, pokud si vzpomenete, odehrávalo v té dětské fantazii, v té hlavičce, jak ten svět asi vypadá? Jaký byl pak ten první dotek?

Líba TAYLOR, fotografka
--------------------
No, tak ten první dotek byl trošku šok, ale vlastně protože jsem odjížděla, já jsem, jednou jsem byla ve východním Německu, to mi bylo asi šestnáct, byla jsem v Rakousku, protože jsem tam měla tetu, ale když jsem odjížděla z Československa, tak to bylo v srpnu 68, a to jsem jela sama, protože jsem chtěla odjet do Anglie v září, přišli Rusové a já jsem zpanikovala, že se nedostanu ven, tak jsem druhý den po invazi, a to mně bylo osmnáct, odjela vlakem na hranice s Rakouskem, a odtamtud jsem stopovala až do Anglie. Takže to byl trošku šok, že jsem byla opravdu ponořená přímo do tý reality toho cestování, že to nebylo vlastně připravený vůbec. Já jsem sice měla víza pro většinu zemí kromě Rakouska, protože jsem přes Rakousko neplánovala jet. No, a najednou jsem tam byla sama. Jako téměř bez jazykovýho vybavení, protože jsem trošku mluvila německy, ale jako akorát abych si řekla o vodu, a takže to bylo zajímavý.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Bylo to hodně dobrodružný? Vy jste, myslím, měla opravdu jenom pár liber v kapse tehdy.

Líba TAYLOR, fotografka
--------------------
Já jsem měla tři libry v kapse.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
No, vidíte. Ono se blíží, pokud se nepletu, takové i výročí, že.

Líba TAYLOR, fotografka
--------------------
Výročí, výročí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
30 let je to?

Líba TAYLOR, fotografka
--------------------
Je to 68, no, takže skoro.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano. Jaký byl ten začátek, vlastně jak vůbec na vás, protože vy jste tam chtěla působit jako au pair, jak na vás tehdy jako na mladou emigrantku z tehdejšího Československa lidé vůbec pohlíželi, reagovali? Pomáhali vám?

Líba TAYLOR, fotografka
--------------------
No, pomáhali úžasně, pomáhali už od hranic s Rakouskem, kdy vlastně jsem se tam ocitla bez toho víza a tam byl nějakej pohraničník, který řekl, musíte mít víza a já vám to vízum dám, ale musíte počkat. A jako jak pojedu dál. A já jsem se bála, aby mě nestrčili do lágru, protože to byla vlastně uprchlická situace jakoby. A hodně lidí potom utíkalo, že jo, z Československa, tak jsem mu nalhala, že mám příbuzný v Německu, že se potřebuju dostat do Německa, a on mě teda odvez na vlak a koupil mi večeři a koupil mi jízdenku na vlak. Mně bylo osmnáct, že jo, tak jako mladá holka a prostě každej, kdo byl jako ve věku rodičů, si asi říkal, to by mohla bejt moje dcera, musím se o ní nějak postarat. Takže ty zkušenosti, který jsem měla z tý cesty do Anglie, byly opravdu úžasný. Lidi hrozně pomáhali. No, a v tý Anglii to bylo to samý.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže ty začátky vám vlastně díky pomoci těm lidí vám to trošku ulehčily.

Líba TAYLOR, fotografka
--------------------
No, určitě. Ale já jsem to nebrala jako žádnou těžkou záležitost, já jsem byla strašně šťastná, že cestuju, a byla jsem strašně šťastná, že se mi splnil sen a dostala jsem se do tý Anglie, a potom jsem začala objevovat Londýn a lidi byli velice příjemný, já jsem bydlela jako au pair s americkou rodinou, která zase utekla před válkou ve Vietnamu, protože jemu bylo asi 31 a musel by narukovat, že, do Vietnamu, tak přijeli do Anglie a byli jsme taková jako rodina uprchlíků vlastně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaký je dnes ve vašich očích Londýn? Vy jste tam prožila třicet let. Vracíte se tam, byť už teda vlastně v posledních letech žijete víceméně natrvalo opět doma v Česku. Jak se proměnil? Je to už určitě samozřejmě jiná metropole než tehdy.

Líba TAYLOR, fotografka
--------------------
Londýn se proměnil hodně. A Londýn je úplně nacpanej lidma z celýho světa. Vlastně obchodama, kulturou, děje se tam strašně věcí. Je to úžasně zajímavý město, architektonicky se mění, roste. Já mám ráda vidět celej svět v jednom místě, ale jak jsem starší, tak už mám z toho trošku klaustrofobii, protože člověk se pořád vyhýbá lidem, jezdí v narvaným metru, stojej se fronty třeba na muzea, dneska si to můžete zamluvit vstupenku do, na nějakou zvláštní výstavu třeba týden dopředu, takže nemusíte stát tu strašnou frontu. Prostě ten Londýn žije 24 hodin denně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Líba Taylor, fotografka, host dnešního prázdninového Jak to vidí.

/ Písnička /

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Posloucháte cestovatelské Jak to vidí, hostem Českého rozhlasu Dvojky je Líba Taylor, světově uznávaná fotodokumentaristka. Dozněla ikona, jedna z ikon Británie z Liverpoolu. Byla jste někdy třeba na koncertu Beatles nebo nějaké jiné skupiny?

Líba TAYLOR, fotografka
--------------------
Na koncertu Beatles jsem nebyla, ale byla jsem na koncertu v Hyde Parku. Myslím, že to byl rok 69 a byl to koncert Rolling Stones, a byl to otevřený prostor, takže to bylo všechno zadarmo. Bylo tam strašně lidí, bylo to opravdu úžasná atmosféra.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když jsem, promiňte.

Líba TAYLOR, fotografka
--------------------
Ne, ne, ne.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když jsme hovořili o tom cestování vlastně, když jste se dostala nebo odjela do Velké Británie v tom roce 1968, mladičká, bez zkušeností, ještě bez znalostí jazyka nebo angličtiny, vy jste poté vlastně vystudovala i španělštinu. Bylo by to možné ještě i dnes? Nebo co je dnes v cestování třeba už pasé?

Líba TAYLOR, fotografka
--------------------
Já si myslím...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste projela svět, Afriku, Asii, Jižní Ameriku.

Líba TAYLOR, fotografka
--------------------
Myslím, že dneska je to trošku jiný v tom, že cestuje strašně moc lidí. A lidi cestujou na dovolenou většinou do velkých hotelů, do míst, která by mohla bejt úplně kdekoliv na světě, takže jedete, já nevím, třeba já jsem byla loni v Turecku na takovém jako zájezdu pro cestovní agentury, to mě kamarádka tam poslala, abych jí udělala nějakej průzkum, a bylo to v Turecku a já jsem vlastně nevěděla, kde jsem, protože jsme bydleli v oblasti asi stovek hotelů. A to si myslím, že je velká škoda, že sice lidi si můžou udělat výlet, ale vlastně tu zemi nepoznají. A pro mě ten rozdíl je, že já jsem vždycky cestovala jako vlakem, autobusem, my jsme procestovali třeba Írán v roce 74, myslím, nebo 73. A vlastně dělali jsme to sami a poznali jsme, jak lidi žijou, poznali jsme tu kulturu daleko líp, než to můžete poznat z nějakýho hotelu. A to si myslím, že jsou jako velký změny, že v tý době v těch 60. - 70. letech byla třeba Costa Brava ve Španělsku, kam jezdili lidi do hotelu, a nikde jinde už ty hotely velký nebyly a dneska je to úplně všude, je to u moře většinou, je to v horách, a to je velká změna. A myslím si, že je to jako dobrý pro lidi, že poznají jinou zemi, že někam odjedou, že poznají trošku jinou kulturu, ale je to všecko naaranžovaný pro turisty.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte, že máme snad menší touhu poznávat, nebo to souvisí vůbec s tím rozvojem cestovního ruchu, ale v posledních letech vidíme, jak nás ovlivňuje při výběru té destinace bezpečnostní situace.

Líba TAYLOR, fotografka
--------------------
No, ta bezpečnostní situace se taky zhoršila hodně. A já se musím přiznat, že i já sama si říkám, jako jestli ještě chci lézt do letadel, a už vlastně ty letiště jsou takové jako hrůzostrašnej zážitek, protože tam je tisíce lidí a prostě se tam melou a letadla jsou zpožděný a teď máte strach, že vám to odletí, protože jako nevíte úplně přesně, jako tam dojít, jak to dlouho trvá do tý, do tý brány a tak dále. Ale myslím si, že lidi jako rádi poznávají něco, že rádi se podívají někam jinam, kde ještě nebyli. A myslím, že hodně lidem to stačí jednou, že třeba jedou spíš, protože je to u moře a je tam teplo, než aby objevovali, ale vždycky budou lidi, kteří rádi objevují. A mladí lidi cestujou, protože rádi objevují, získávají zkušenosti, a já si myslím, že se to nezmění moc a že až opadne tenhle strach z těch padajících letadel a terorismu, tak zase prostě se to rozjede.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy, řekla bych tak trochu, "objevujete" Evropu, protože jste vlastně svůj profesní život strávila mimo tento kontinent. Nedávno jste navštívila Norsko, Irsko. Jak se vám líbí v těchto zemích? To jsou země klidné, prosperující na rozdíl od třeba afrických a dalších zemí, kde jste fotila opravdu války, bídu a tak dále jako humanitární fotografka.

Líba TAYLOR, fotografka
--------------------
No, tak já to miluju, já miluju cestování a vlastně nikdy jsem nejezdila do severských krajin, protože já mám ráda teplo, tam jsem nevěděla, co bych fotografovala, protože já když něco dělám...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ledovce.

Líba TAYLOR, fotografka
--------------------
To je můj vlastně koníček, no, a já tu přírodu moc neumím, ale naskytly se mi příležitosti a taky to spíš vyhledávám, protože chci poznat země, kam jsem nikdy nejezdila. A je to úžasná zkušenost. Zaprvé Norsko, Irsko jsou úplně nádherný země, a ta příroda je velice dramatická, i když jako dramatickou přírodu vidíte v Africe, třeba Ghana, která je nám dost neznámá, protože se tam moc neděje, tak má úplně úžasnou přírodu, ale co je taky zajímavý, že tam vůbec nejsou lidi. A třeba to Irsko má čtyři miliony lidí a my jsme teď to projeli za deset dní autem a projeli jsme asi třetinu Irska a opravdu rychle a skoro jsme neviděli lidi, což je taky jako krásný, po tom Londýně, kde jsem strávila pár dní, tak najednou být v přírodě bez lidí bylo, bylo úžasný. Takže já bych to doporučila každýmu, protože je to zase něco úplně jinýho. Samozřejmě jedete tam v prošívaný bundě i v létě, protože taky teplota může bejt osm stupňů.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je léto v některých oblastech horké léto. Kdybych se vrátila k vaší práci právě pro prestižní humanitární světové organizace ať už UNICEF, nebo UNHCR, nebo Světová zdravotnická organizace, vy jste, jak už jsem řekla, byla konfrontována jako fotografka s bídou, s válkami, ale také někde s obnovou těch zničených oblastí. Co jste si vy jako teď ne fotograf profesionální, ale jako Líba Taylor odnesla do života?

Líba TAYLOR, fotografka
--------------------
Já jsem si odnesla asi hodně pokory z toho, protože když vidíte, jak lidi žijou, a my si pořád stěžujeme, pořád nemáme ničeho dost, závidíme si, že jo, pošťuchujeme se a teď vidíte ty lidi, který jsou úplně na hranici jako smrti a života, který nemají vůbec nic a který dokážou být velice milí, příjemný, vděčný za každou, za každý pohlazení, když vidíte ty děti, který strašně trpěj, protože maj úplně základní nemoci, který v každý normální společnosti se vyléčej jedním práškem, a oni ten prášek nemaj a teď prostě ty matky tím trpěj, tak vlastně si říkáte, jako ty lidi jsou úplně úžasný a jako proč jim nemůžeme víc pomoct.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A bylo jim pomoženo? Vy jste viděla právě i ty snahy ne-li víc.

Líba TAYLOR, fotografka
--------------------
Pomoženo jim je, ale pomoženo jim je trošku výběrově, že jo, protože vlastně ani ne tak ty organizace OSN, ale ty menší nevládní organizace ty pracujou v oblastech, a oni si vyberou jednu oblast a tý se věnujou třeba deset, patnáct let. A když si myslej, že už je to, jako se to zlepšilo zdravotnictví, školství, tak se posunou do jiný oblasti, ale nemůžou pokrejt celou tu zemi, že jo. A jako OSN pokryje celou zemi, ale nepokreje ty jednotlivý, jednotlivý vesnice nebo jednotlivý městečka a tak dále. Takže ty problémy tam jsou. A ty jsou problémy jsou velký.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když jste hovořila o Irsku a Norsku, které teď poznáváte, tak jsem si vlastně spontánně vzpomněla na jednu sochu, která je ve Švédsku ve Stockholmu na jednom z mostů, je to liška bezdomovec a ta vlastně nám má připomínat, že ten blahobyt nebo v tom, v čem žijeme, není samozřejmostí.

Líba TAYLOR, fotografka
--------------------
No, ale Švédové, Norové, že jo, ty severský státy ty berou hodně uprchlíků, hodně jim pomáhaj, a já jsem na cestách po Africe potkala hodně severských organizací, který pomáhají, to je jedna z jejich takovejch, myslím si, že velkejch, na to, že mají hrozně málo lidí, sami mají nízkej počet obyvatel, tak se věnujou mezinárodní pomoci hodně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A jakou roli v takové pomoci hrají třeba celebrity, i na to se Líby Taylor zeptám po písničce.

/ Písnička /

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Posloucháte cestovatelské Jak to vidí, hostem Českého rozhlasu Dvojky je fotografka Líba Taylor. Vy jste také autorkou portrétu velvyslankyně OSN, herečky Angeliny Jolie. Vaše fotografie je na přebalu její knihy. Vy jste spolupracovaly dvakrát, v Africe a v Asii.

Líba TAYLOR, fotografka
--------------------
Ano.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak na to vzpomínáte, paní Líbo?

Líba TAYLOR, fotografka
--------------------
Na to vzpomínám strašně příjemně. Zaprvé teda zajímavý bylo, že já jsem nevěděla, kdo je, protože jako se nedívám na filmy, který ona ze začátku dělala, tak jsem neměla sebemenší tušení, a pak jsem potkala tuhlens tu krásnou holku, která byla úplně normální, která byla prostě naprosto delikovaná ty tři dny, co jsme spolu strávili v Sierra Leone, tak prostě ona chtěla poznávat, poznávat, mluvit s lidma. A já jsem z ní byla jako úplně v šoku, protože jsem to nečekala, jsem věděla, někdo mi řekl, že je nějaká velká hvězda, že jsem říkala, to bude nějaká velká hvězda, ona tady proletí, něco se o ní napíše a bude konec. A ona opravdu to brala vážně. Ona prostě měla pocit, že musí něco dělat, že vydělávala už hodně peněz, že se musí s tím světem rozdělit, že se musí rozdělit s těma lidma, který to nejvíc potřebujou. No, a to byla cesta, kde ona se jako rozhodovala pro, s kterou agenturou bude pracovat, protože si vybrala jako několik a jako to poznávala, pak se rozhodla pro UNHCR, pro uprchlickou organizaci. A pak jsme se potkaly ještě jednou na Srí Lance, a to bylo to samý. Takže ono pracovat s ní je trošku nudný, protože ona se 24 hodin denně věnuje práci a není to jakože, by se podívala a viděla, v jakejch žijou podmínkách, ona si s těma lidma sedne a hodiny s nima povídá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je opravdová.

Líba TAYLOR, fotografka
--------------------
Je opravdová.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ten, to její angažmá.

Líba TAYLOR, fotografka
--------------------
Je opravdová a myslím, že pro ně udělala hodně, že vlastně zviditelnila tu situaci, která je většinou neviditelná.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co si myslíte vy osobně právě o roli těchto ambasadorů mezinárodních organizací z řad umělců?

Líba TAYLOR, fotografka
--------------------
Já si myslím, že je to dobře, protože oni vlastně ten problém přinesou do popředí zájmu lidí, který by se o to třeba vůbec nezajímali, ale protože se zajímají o filmové hvězdy nebo hudebníky, tak si všimnou i toho, že ten hudebník prostě zviditelní nějakou situaci, která je normálně neviditelná. Všichni se o tom můžeme dočíst v novinách, ale nedokážeme si to představit, a ten člověk prostě má tu moc, že ty lidi aspoň zaujme nebo zainteresuje v nějakým problému, kterej je vlastně světovej a kterej se týká nás všech.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Existuje ještě humanitární fotografie, paní Taylor?

Líba TAYLOR, fotografka
--------------------
No, já si myslím, že existuje. Ona ta fotografie jako existuje čím dál tím víc, protože dneska je každej fotograf, že jo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
No, ale já myslím, tak jak vy jste ji dělala.

Líba TAYLOR, fotografka
--------------------
Určitě jako co se týče pracovního jako zapojení, tak se to hodně změnilo a je to díky tomu, že vlastně dneska může každej fotografovat. A ty rozpočty se snížily, my jsme za to byli placený normální profesionální gáži, jsme se domluvili a dneska se daleko víc spoléhá na lidi, který tam jedou prostě z kanceláře nebo prostě nějakej návštěvník a něco vyfotěj, a nejsou na to rozpočty taky nebo aspoň se říká, že na to nejsou rozpočty, takže ta humanitární fotografie existuje, protože je to velice populární forma fotografie pro hodně lidí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jakou sílu má právě takový typ fotografie? Rozvířila se o tom debata už vlastně loni při té uprchlické vlně do Evropy?

Líba TAYLOR, fotografka
--------------------
Já si myslím, že má sílu velkou. Ale že může bejt interpretovaná nebo ty situace můžou bejt interpretovaný jinak. A vlastně jeden z nebezpečí toho takovýho toho citizenship journalism, že jo, jako když řeknu, každej občan může vyfotit něco a někam to poslat, je, že to nemusí být pravda, že jo, a že prostě ten titulek pod tím může bejt falešnej a tak dále. Takže zpravodajský organizace musí bejt opatrný, protože se může stát, že je to úplně jinak.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká fotografka Líba Taylor. Já vám za to děkuji za vaše názory, postřehy a přeji vám krásné další cesty a fotografování. Mějte se hezky.

Líba TAYLOR, fotografka
--------------------
Děkuji, děkuji, Zito, na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na shledanou. Jak to vidí se zítra vypraví se Světlanou Lavičkovou na Pálavu. Dobrý den přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.