Přepis: Jak to vidí Kristýna Cílková – 26. srpna

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den a dobrý poslech přeje Zita Senková. V Jak to vidí, ve kterém až do konce srpna cestujeme, dnes vítám paní Kristýnu Cílkovou, výtvarnici. Dobrý den.

Kristýna CÍLKOVÁ, výtvarnice
--------------------
Dobrý den.

Čtěte také

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste ještě jako posluchačka fakulty výtvarného umění na Vysokém učení technickém v Brně studovala v Indonésii, studovala taky indonéštinu. A v Indonésii jste se také usadila. Co vás k tomu vedlo?

Kristýna CÍLKOVÁ, výtvarnice
--------------------
Život, no souhra okolností. Jak jste řekla, já jsem vlastně ještě během mých studií odjela do Indonésie, podařilo se mi vlastně získat stipendium /nesrozumitelné/ což je stipendium od té indonéské vlády a byla jsem na rok na západní Sumatře, konkrétně v Padang Panjang, což je vlastně vysoká škola umělecká.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste, pokud vím, mohla vybírat z různých zemí. Proč padla volba právě na západní Sumatru?

Kristýna CÍLKOVÁ, výtvarnice
--------------------
Tak já jsem chtěla někam úplně jinam. Jo? Já jsem...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Chtěla jste exotiku nějakou?

Kristýna CÍLKOVÁ, výtvarnice
--------------------
Já jsem během studií na vysoký škole, bylo hodně nabídek, že jo, vlastně stáže vlastně v rámci Evropský unie. Většina mých spolužáků se vracela jakože bylo to pěkný, hezká země, ale jako víceméně většinou se jezdilo na semestr, takže za ten semestr víceméně nikdo nic moc neudělal, protože než se rozkoukali, tak už byl konec semestru a museli se vrátit zpátky. Málokdo se vrátil s nějakým jako posunem, jo, že by je to nějak jako obohatilo úplně, to ne. Já jsem si říkala, tady to není vono, jo, já potřebuju něco úplně jako diametrálně odlišnýho. Pak byla volba ještě Japonsko, ale to se mi nepodařilo získat to stipendium do Japonska. Nakonec jsem objevila díky ještě jedné dceři jednoho našeho známého, která tam taky studovala vlastně, tak jsem se na to koukla, jakým způsobem tam to stipendium funguje a zjistila jsem, že to je jednak stipendium, který nezáleží na tom, jestli člověk studuje vysokou školu nebo ne, tam musí mít ukončený středoškolský vzdělání samozřejmě. A tak jsem si řekla, že to zkusím, byť to znamenalo, že budu muset přerušit na rok školu, protože vlastně vzdělávací systém funguje trošku jinak. Ale podařilo se mi to, dostala jsem stipendium a odjela jsem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Absolvovala a pak se znovu vrátila a nakonec jste se v Indonésii usadila. To znamená, z toho mi vyplývá, že vás ta země opravdu vzala za srdce.

Kristýna CÍLKOVÁ, výtvarnice
--------------------
Jo, vzala. Já myslím, že kdyby se mi tam nelíbilo, tak tam nebudu jako rozhodně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co je to, co se vám tam nejvíce líbí tak, že vlastně jste se odstěhovala, nebo přestěhovala?

Kristýna CÍLKOVÁ, výtvarnice
--------------------
Jak ta kultura, tak obecně lidi, jo, já, a přístup třeba k času, jo, tady prostě mám pocit, že kolem mě všecko tak jako sviští, jo. Tam je taky potřeba udělat všecko včas, ale nikdo jako to neprožívá takovým jako šíleným způsobem jako tady. Je teda fakt, že já se tady musím hodně, hodně jako soustředit a nutit, abych neodkládala věci prostě po indonéským způsobu, jakože no a teďka prší, tak možná na ten úřad nepůjdu a takovýhle, ale nevím, je to možná ta energie těch lidí, tý země. Jsou to sice tropy, je tam o dost teplejc než tady, ale nějak mě to tam jako ta vibrace těch lidí není tak negativistická jako tady, jo, tady prostě jsou všichni jako už předem naštvaný, jo, tam prostě přijdete na úřad a všichni se na vás usmívají, jo, jenom tady ve většině případů všichni jsou takoví jako zdrcený a otrávený a nemusejí bejt, jo. Já mám takovej pocit, že ty lidi tady spíš jako vo tom, jak si to vevnitř nastavíte, jo. Že když chcete bejt, jako ráno vstát levou nohou, tak vstanete no a pak si to, pak si to...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A vstávají Indonésané pravou.

Kristýna CÍLKOVÁ, výtvarnice
--------------------
Já sice nevím, jakou vstávají, ale rozhodně to tak vypadá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co je ještě typické?

Kristýna CÍLKOVÁ, výtvarnice
--------------------
Myslím si, že úplně nejtypičtější je společenskost. Jsme se kdysi bavili s jedním mým kamarádem, s Indonésanem a během toho našeho rozhovoru vyplynula taková jako věc, že kdybysme si udělali pomyslnou stupnici od nuly do desítky, kdy nula jsou asociálové a desítka jsou lidé společenský takhle způsobem, že prostě pomalu by nešli sami ani na záchod, jo, ale jakože v dobrý, ne, že ze strachu, ale prostě proto, že mají rádi společnost, tak já si myslím, že tak jako Češi jsme tak na 4, možná na 3 a jako Indonésani budou mít 8, 9. Jo? A to je myslím si, že to je jako největší rozdíl, že prostě oni, ne, že by nebyli jako samostatní, ne, že by prostě neměli potřebu nějak jako individualismu, jo, tam je taky částečná taková potřeba tam je, ale obecně mají rádi společnost a rádi všecko dělají jako pohromadě a když chcete něco začít dělat, nějaký projekt, tak jakože tady začne člověk jako sám od sebe. Ne, tam nejdřív seženete nějaký lidi a pak teprve jako můžete začít, když už máte tu skupinu těch lidí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mají asi jiný žebříček hodnot.

Kristýna CÍLKOVÁ, výtvarnice
--------------------
No, mají.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak byste to možná, paní Cílková, seřadila?

Kristýna CÍLKOVÁ, výtvarnice
--------------------
Omlouvám se, jestli se mnou někdo nebude souhlasit, jo, ale teda...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jsou to vaše názory, je to v pořádku.

Kristýna CÍLKOVÁ, výtvarnice
--------------------
Jsou to moje, moje názory, moje pozorování, vlastně moje životní zkušenosti, osobní zkušenosti v Indonésii. Oni mají na první příčce mají rodinu, to definitivně. To je jeden možná asi z dalších největších rozdílů, že oproti Český republice jako a český mentalitě, kdy tam rodiče by v životě nenutili děti prostě a to už je ti 18, tak šup, šup ven z baráku. Jo?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
No, někteří zůstávají.

Kristýna CÍLKOVÁ, výtvarnice
--------------------
Ale jo, někteří ano, ale v naší společnosti je to tak jako vnímaný tak jako negativně, jo, když prostě někdo žije s rodičema i poté, co vlastně dostudoval vysokou školu a tak je to takový jako divný, jo, pro nás. Ale ta rodina je tam jako velice semknutá, oni, jak nemají úplně ten sociální systém tak jako vstřícnej jako máme my, tak rodina je vlastně záchytnej sociální systém, jo. Takže tam, ať bude jakákoliv krize, tak tady by se lidi sebevraždili a Indonésani se z toho dostanou poměrně dobře, protože držej pohromadě, když někdo nemůže, tak rodina ho nenechá padnout ústy do bláta, jo. To není ani o tom mít hodně dětí, jo, to ani ne, ale spíš jde vo tom, že tady my vnímáme rodinu jako takovou jako tu jednotku maminka, tatínek, děti a možná babičky, dědečci, ale tam je prostě jako nejužší rodina je až třeba po bratrance babiček a prostě všecko, co ještě jako žije a je tak jakože nějaký přímější rodový linii je úzká rodina, jo. To pak nastane úplně jinej rozměr.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kristýna Cílková u nás na Dvojce.

/ Písnička /

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Posloucháte letní speciál o cestování. Hostem Dvojky je výtvarnice Kristýna Cílková, která přijela z Indonésie, kde se usadila. Říkala jste, že rodina je pro Indonésany na prvním místě. Jak tam vůbec fungují příbuzenské vztahy, vazby?

Kristýna CÍLKOVÁ, výtvarnice
--------------------
Dobře. Nebo povětšinou dobře. Jo? Oni se i víceméně snaží, aby to fungovalo dobře, protože to je vlastně jistota, jo, v jakýkoliv době, v jakýmkoliv tíživý situaci. Oni, když se někomu něco stane, tak to bude prožívat celá rodina a všichni se postarají, aby těm příbuzným, který, který to zasáhlo, tak aby se jim co nejdřív prostě začalo dařit zase dobře. Naopak, když zase se něco podaří, jsou nějaké oslavy, tak všichni prostě do toho se musejí vtáhnout, protože se musejí všichni radovat a vůbec takový to kolektivní, já mám...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Soudržnost taková tam?

Kristýna CÍLKOVÁ, výtvarnice
--------------------
No, soudržnost, ale já si spíš myslím, že to je takový, jakože když něco prožíváte skupinově, tak se to jako umocní. Že to tak jako vygraduje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Sdílí společné radosti i starosti?

Kristýna CÍLKOVÁ, výtvarnice
--------------------
I starosti. Jo, to samý, jako když někdo zemře, tam jako všichni to budou prožívat a budou za váma ty příbuzný neustále chodit a furt vám to připomínat, ale ono je to na druhý straně dobrý, protože ty emoce se vyplaví, oni to nezazdí ten pocit a myslím jako, že je to důležitý, aby tyhlenty emoce prostě jako odešly, aby se člověk očistil a aby si nenes nějaký trauma dál do života. Já myslím, že to je jeden z důvodů, proč oni se tak jako snadno vyrovnávají s většinou katastrof. Jo? Ta Indonésie, tam jsou furt zemětřesení, každou chvilku tam bouchnou nějaký sopky...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tsunami.

Kristýna CÍLKOVÁ, výtvarnice
--------------------
Tsunami, skoro každá druhá rodina je něčím zasažená. Jo. Oni se velice rychle seberou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když jste říkala, že pro Indonésany je rodina, příbuzenstvo velmi široké, na prvním místě, kdybychom ještě dál třeba sestavili nějaký ten hodnotový žebříček, ty další příčky. Čemu by patřily asi podle vás?

Kristýna CÍLKOVÁ, výtvarnice
--------------------
Tak todlencto už bude asi víc záležet na jejich individualitě anebo na oblasti, ve které žijí. To je, to už je...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Můžeme i vlastně konkrétně srovnávat, protože vy jste studovala a žila na západní Sumatře a nyní jste na předměstí Jakarty, na Jávě.

Kristýna CÍLKOVÁ, výtvarnice
--------------------
Já jsem žila v Padang Panjangu, Padang Panjang je městečko, ve kterém se nachází univerzita, nebo kampus Vysoké školy umělecké pro západní Sumatru a vlastně skoro pro celou Sumatru, jo a to je zhruba 60, 70 kilometrů od hlavního města Padangu, který leží u moře, to jak bylo zasažený tsunami, ale Padang Panjang je v horách. Takže lesy, rýžový pole, jo, opravdu jako venkov a ty lidi jsou tam možná to je tím, jak jsou v horách a obecně tak na tý západní Sumatře a na Sumatře možná jako víc ještě než jinde na jinejch ostrovech ty lidi jsou takový jako, víc mně připomínají jako nás, jo, nejsou to takoví ty úplně usměvaví Asiati, jak si je možná i představuje jako takový ty úslužný, jsou takový jako víc hrdý sami na sebe. Já jsem poté, co jsem se vrátila opět do Indonésie, se mi podařilo získat ještě jedno to stipendium a tentokrát do Bandungu, protože jsem potřebovala, vlastně já jsem studovala klasickou grafiku a chtěla jsem si udělat takový průzkum současného indonéskýho umění, indonéský grafiky. No a během mých studií jsem tam potkala jednoho kluka, prostě taky tam studoval, ale na jiné škole a on mi říkal: Tak já teď chci se podívat taky na západní Sumatru, já jsem o tom tam četl. A když se potom vrátil, tak říkal: Tam se všichni tak hrozně tvářejí, nikdo se tam neusmívá, prostě je to takový divný. A já říkám: No jenže tam ty lidi, když mají chuť se usmívat, tak se usmívají, jo, když na to nemají chuť, tak se neusmívají, prostě úplně normální přístup k věci. Kdežto na tý Jávě, nebo ať už na tý západní, střední, nebo na, na tý východní, ta kultura je zase jiná a ty lidi se tam usmívají permanentně, ale až je to někdy nepříjemný, jo, že tak jako se na vás někdo usmívá a vy vůbec jako nevíte, co si o vás myslí. Jo? To je opravdu jako jinej přístup, jo, tam opravdu každej ten, ať už ostrov, na tom ostrově je oblast, má opravdu jako trošku jinou mentalitu. Indonésii nemůžete jako pojmout jako celek, jo, je to, je to...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
/nesrozumitelné, souzvuk hlasů/ ta země několik pásem. Kolik mimochodem?

Kristýna CÍLKOVÁ, výtvarnice
--------------------
Myslím, že zasahuje snad přes 2 nebo přes 3 časový pásma. Vždyť to má, nevím, 200 milionů obyvatel jako...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Obrovská rozmanitost všeho?

Kristýna CÍLKOVÁ, výtvarnice
--------------------
No, 300 jako nějakejch lokálních jazyků. Jo? Oni vlastně, indonéština je takovej jako trošku uměle vytvořenej jazyk, aby se mezi sebou mohli domluvit, jo. Takže ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A vy mluvíte tou, řekněme tou spisovnou indonéštinou?

Kristýna CÍLKOVÁ, výtvarnice
--------------------
No, tak spisovnou, to bych si asi netroufala říct, že mluvím úplně spisovnou jako indonéštinou. No normálně jako běžnou hovorovou indonéštinou plus vlastně indonéštinou, která se týká jako výtvarnýho umění. Takže...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zůstanete v Jakartě?

Kristýna CÍLKOVÁ, výtvarnice
--------------------
To je otázka. Jo? Já totiž tak jako osciluju mezi takovejma dvěma pólama mý osobnosti, kdy prostě já mám opravdu ráda jako ten les, jo a mít kolem sebe spoustu zeleně a čistej vzduch a všechno. A pak je tam ta druhá část, kdy potřebuju to umění bejt v kontaktu vlastně s galeriema, umělcema a výtvarníkama, s těma uměleckejma komunitama. A to na tý Sumatře jako, oni tam jsou, ale tam ty vzdálenosti jsou jako úplně jiný a člověk by musel jako někam dva dny cestovat, aby se s někým jako sešel. Takže je to takovej můj sen, jo, se zase vrátit tam to džungle, ale...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na venkov?

Kristýna CÍLKOVÁ, výtvarnice
--------------------
No, ano na venkov, ale momentálně i co se týká mých aktivit a aktivit vlastně mého muže v Indonésii a být v kontaktu se současným indonéským jako výtvarným uměním, tak zatím se nehodlám stěhovat, jo. Je to spíš takový jako můj sen, ale bohužel bych musela dotáhnout já je tam. Ale tak to se taky může stát. Jo?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Snad to nebude, paní Cílková, příliš osobní otázka. Jak složité je prosadit se v tomto prostředí pro Evropanku?

Kristýna CÍLKOVÁ, výtvarnice
--------------------
Záleží asi na tom, v jakým oboru se chcete prosazovat. Jako uměleckým. Jo? Já třeba...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co je takovým snad neprozradíme moc, vaším snem, nebo v čem byste se ráda realizovala právě v Indonésii?

Kristýna CÍLKOVÁ, výtvarnice
--------------------
Moje taková vize je trošku víc propojit to český současný umění a to indonéský a nějakým způsobem kooperovat. Jo? Člověk asi by si měl ujasnit, co chce dělat, jako z jakýho uměleckýho oboru je. Protože Indonésie tak jako jak je rozčleněná, jo, tak třeba mají svoje oblasti, jako každá oblast je zaměřená trošku na něco jinýho, jo, takže třeba střední Jáva, vlastně konkrétní město Jakarta, pokud se zabýváte malbou, tak je lepší teda, neříkám, že Bandung ne, ale prostě jako, že je lepší ta Jáva. Ale na grafiku jako takovou, tak je, je lepší ten Bandung, nebo, nebo Jakarta. Já jsem tak trošku narazila s tou grafikou, jo, když jsem, já jsem si jaksi představovala. Říkám, tak oni v Indonésii mají tu velikou tradici vlastně textilní výroby, oni vlastně batikují a spoustu těch batik je vlastně jakoby ne tištěnejch, ale jsou to takový jako razítka, jo, kdy oni to vlastně namáčí, to jsou taková jako kovová šablona, namáčí to do vosku a tiskne to, takže já jsem si říkala, tak, že by mohli mít nějakou jako vazbu prostě na nějakou, byť i kdyby to byly jako nějaký dřevo, dřevoryty, dřevořezy a jako, že by to obtiskli a teď kupodivu ne. Já jsem vlastně tam se ta grafika objevuje vlastně až někdy kolem z počátku 20. století, jo, jinak indonéská tradice jako taková je spíš založená na preformenčním uměním, jako tance, zpěvy nějaký vlastně, taky hlavně divadlo a na řemesle, jo. Takže tam je to batikování, dřevořezba, práce s kůží, vytvářejí ty loutky a tydlencty věci. A to výtvarný umění je tam tak trošku jako odsunutý. Což je tak možná mi todlento zase někdo bude mít za zlý, ale je to tak trošku jako tady u nás, jo, jakože prostě to vizuální umění je tak trošku jako stranou stojí. Ale ne, ne úplně, jo, ne úplně a ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kristýna Cílková, u nás na Dvojce.

/ Písnička /

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
O Indonésii hovoříme na Dvojce s výtvarnicí Kristýnou Cílkovou. Ve vaší diplomové práci jste se věnovala ženám, dekoru a něčemu, co se skrývá za obrazem, duši a atmosféře, zkoumala jste právě ještě během studia teda ty tradice tradiční lidové a ty současné. Jak se propojují, nebo vzdalují od sebe?

Kristýna CÍLKOVÁ, výtvarnice
--------------------
Oni jsou propojený jako možná daleko pevnějc, než si my dokážeme představit. Umělci, který jako jsou víceméně, či částečně schopni z těch tradicí vystoupit a podívat se vlastně na to z normálního jako nějakýho moderního hlediska, dokázat se vyvázat z tý tradice, jsou tak jako na okraji. Ono jich není příliš mnoho, ale je jich poměrně dost a většina z těhlentěch lidí jako exceluje v zahraničí, jo. Kdežto Indonésani pořád jsou spjati s tou tradicí, takže, když máte umělce, který je do tý tradice vlastně zapojený taky a nestydí se to přiznat, jako já si nemyslím, že to je špatně, naopak, jo, tak tohlento indonéská společnost pochopí todle ten typ umění a přijme jako daleko snáz než nějakou abstrakci, nebo umění třeba konceptuální umění a tyhlenty věci, protože je to možná špatně čitelný. Oni jak mají ty rádi ty věci jasný v některejch směrech, tak to špatně jako přijímají, ale na všichni a ne všude. To záleží taky na výchově obyvatelstva, že jo, prostě jinak se na umění bude dívat člověk, kterej žije v Jakartě, nebo v Bandungu a jinak se na to bude prostě dívat někdo na venkově. Jo? Ale tak to máte to samý, jako tady.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale ty tradice evidentně pro ně hrají zcela klíčovou roli. Jak vás tak poslouchám.

Kristýna CÍLKOVÁ, výtvarnice
--------------------
Jo, ano. Já to trošku jako mám na určitý druhy umění v tomhle tom směru, který jsou až příliš jako spjatý s tou tradicí, nebo příliš jsou ovlivněný tou tradicí. Mám na to trošku alergii, jo, protože už je toho moc, hlavně byl taky jeden důvod, proč jsem šla studovat do Bandungu a ne do Jakarty.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Trošku jsme možná zamluvily tradiční tanec, který jste také studovala. Například talířový.

Kristýna CÍLKOVÁ, výtvarnice
--------------------
No, to byl Tari Piring já jsem v Padang Panjangu zjistila, že katedra výtvarných umění je zhruba na takové úrovni, že tam víceméně nemají co naučit, myslím jako vizuální umění, takže jsem si říkala, tak půjdu si prostě po tom, proč jsem sem přijela. Jo, já jsem tam vlastně taky jela z toho důvodu, že jsem potřebovala nějak jako oživit vlastně náměty a vůbec zase jako novou inspiraci, nějaký nový impuls, takže jsem...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A našla jste ty impulsy?

Kristýna CÍLKOVÁ, výtvarnice
--------------------
Jo, ano, ano našla jsem a vlastně kupodivu jsem to našla, já jsem je přesvědčila, že jsem potom mohla jít studovat i na vlastně performenčních umění, takže vlastně taneční katedru a divadelní a ta fyzická osobní zkušenost s to kulturou, protože když se to, můžete to sledovat z dálky tyhlenty věci, ale jakmile do toho vstoupíte, ta zkušenost to je úplně jinej rozměr. Jo. Takže ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak se středoevropance tančí talířový tanec?

Kristýna CÍLKOVÁ, výtvarnice
--------------------
Ale tak docela dobře, když nejste úplný dřevo, tak ... Ne, já si dělám legraci. Samozřejmě je to, není to úplně komplikovaný, ale, ale je to proces samozřejmě. Byla jsem tam rok a za ten rok to se nedá se nic moc jako pořádně naučit, jo, ty lidi tam to mají v sobě. Ale ty pohyby vycházejí víceméně z jejich jako přirozenejch pohybů. To, co já se budu učit jako velice pracně měsíc, oni se to naučí za týden a úplně jako levou zadní. Jo? Takže ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mají to v genech už.

Kristýna CÍLKOVÁ, výtvarnice
--------------------
Mají to genech. To samý já jsem vlastně v tom Bandungu, to jsem si taky říkala, abych tak jako se naučila ten prostě fyzicky taky ošahala jinej pohled na kulturu, protože tam vlastně západní Jáva ta je sundanéská, tak jsem se taky tak jako trošku vmísila na do taneční katedry a studovala jsem tam tanec, kterej se jmenuje jaipon, jaipolen...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Čím je zajímavý?

Kristýna CÍLKOVÁ, výtvarnice
--------------------
Jaipolen je zajímavý, myslím si, že kdybyste to viděla, nebo, když si to můžou posluhači najít na, na Internetu, tak jaipong je takový poměrně vizuálně působí až eroticky, ale, ale ne, není to žádný jako nic nemravnýho, ani náhodou, ale jaipong je novej tanec, vzniknul někdy v 60. letech, pokud se nemýlím, ještě jednoho tradičního tance a ještě z tradiční hudby a vlastně je to takový jako upgrade těhlenctěch dvou prvků a toho indonéského bojového umění silatu, bengasilatu. Takže působí to velice žensky, ale ty pohyby vlastně vycházejí z bojovýho umění.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Propojení těch tradic lidových a současných, nebo moderních.

Kristýna CÍLKOVÁ, výtvarnice
--------------------
No, ale voni vůbec jako, jakmile se někam přijdete a přestanete pozorovat a zapojíte se, tak dostanete opravdu jako úplně jinej impuls a jinej zkušenost.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Čemu vás ten dosavadní pobyt a zkušenosti v Indonésii s Indonésany naučil a možná i odnaučil?

Kristýna CÍLKOVÁ, výtvarnice
--------------------
Odnaučil toho ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Toho spěchu evropského?

Kristýna CÍLKOVÁ, výtvarnice
--------------------
Toho spěchu evropskýho, s čímž mám ovšem problém, když se do Evropy vrátím a já ani tak ne, ale všichni okolo mě mají tak jako kolem s tím, s tím trošku problém, že tak jako jedu na tom indonéským čase. Odnaučilo mě to taky takový jako myslet negativně, jo, já v tý Indonésii tak jako se tak vzbudíte ráno a říkáte si: ježkovy zraky, to je zase vedro. No a vstáváte a nevadí vám to jako, jo, že najednou si zvyknete, že se na vás ty lidi mačkají, protože vás je tam hodně, myslím si, že mě to posunulo z té 4 tak možná třeba na někam na tu 5 nebo na tu 6 v tý pomyslný řadě společenskosti...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Stoupáte nahoru?

Kristýna CÍLKOVÁ, výtvarnice
--------------------
Ano. Myslím, že todlencto mi jako dalo asi nejvíc. No a samozřejmě jídlo a tyhlencty věci, prostě já mám ráda českou kuchyni, ale ta indonéská, to je prostě jako asijská kuchyně a všecko je pálivý a je to úžasný.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Výtvarnice Kristýna Cílková byla hostem dnešního vydání Jak to vidí. Já vám moc děkuji, že jste si našla na Dvojku čas a přeji vám, ať se vaše plány, ať už v Indonésii, nebo někde jinde, naplní. Všechno dobré.

Kristýna CÍLKOVÁ, výtvarnice
--------------------
Taky děkuju, na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na slyšenou. Příjemný poslech dalších pořadů přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.