Přepis: Jak to vidí Josef Baxa – 29. května 2017

29. květen 2017

Hostem byl Josef Baxa.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den a celý nový týden přeje Zita Senková. Hostem dnešního Jak to vidí je doktor Josef Baxa, předseda Nejvyššího správního soudu. Dobrý den. Vítejte.

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Dobré ráno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Probereme smysl a budoucnost institutu prezidentské milosti a zamyslíme se také nad tím, jaký podíl nesou obyčejní lidé na totalitním systému. Dobrý poslech. V sobotu jsme si připomněli 75 let od atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. V čem byl podle vás, pane doktore, útok na tohoto pohlavára výjimečný z hlediska českých dějin?

Čtěte také

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
No, je to jeden z mála činů, kde ty věci jsou jasné, prostě kde skutečně šlo o útok na velmi vysoce postaveného příslušníka nacistického režimu a byla to akce nebo čin, který jasně ukázal zejména v zahraničí, kde vlastně to tehdejší Československo má stát ve válce, jestli tedy na straně spíše tedy těch spolupracujících zemí, nebo, sice okupovaných, ale nebránících se, anebo naopak na straně těch, kterým záleží na znovuobnovení svobody, a ten čin to jasně ukázal. Myslím si, že i z reakcí pak spojenců tohle byl takový milník, který pak měl vlastně velmi důležité zahraničně-politické důsledky z hlediska postoje třeba k mnichovské smlouvě a vůbec z hlediska s tím, jak se počítalo s Československem, jeho obnovením v předválečných hranicích a tak dále.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak vidíte v čem poselství tohoto činu pro současnost?

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
No, jistě žijeme v jiné době, mohlo by se říci, že akce tohoto druhu už nepřicházejí v úvahu, ale přesto si myslím ten obecný rámec platí pořád, prostě nepodvolit se zlu, nerezignovat a bojovat prostě na straně, na straně pravdy a práva.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Českoslovenští vojáci Jan Kubiš a Jozef Gabčík odstranili jednoho z nejnebezpečnějších nacistických pohlavárů, šéfa hlavního úřadu říšské bezpečnosti a strůjce holocaustu. Pokud by Heydrich atentát přežil nebo by k němu ani nedošlo, tak by nejspíš se ocitl pravděpodobně jako další čelní představitelé nacistického Německa před mezinárodním vojenským tribunálem, a to v prvním norimberském procesu s hlavními válečnými zločinci, který vedly Spojené státy, Sovětský svaz, Francie a Velká Británie. V tom prvním procesu usedlo na lavici obžalovaných 24 nejdůležitějších představitelů Třetí říše. V čem vy, pane doktore, spatřujete význam tohoto procesu, prvního, ale ostatně i těch dalších následných, bylo jich, pokud se nepletu, 12.

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Byl to mimořádný proces a bylo naprosto klíčové, aby se odehrál. Spojenci už během války přemýšleli o tom, jak vlastně potrestat Německo po vítězné, po vítězném konci. Byly různé návrhy nebo různé postoje, jak to udělat, jestli se Němci mají nějakým způsobem plošně odsoudit, nebo jestli se má s Německem nějak jinak naložit a nakonec ta myšlenka mezinárodního tribunálu zvítězila. Bylo to mimo jiné proto, že asi spojenci nevěřili tomu, že by jiný mechanismus vedl k tomu, co vlastně ten norimberský proces přinesl. Bylo to důležité i proto, že se vlastně pojmenovaly válečné zločiny, zločiny proti lidskosti a do jisté míry se pak vytvořilo to dnešní vlastně mezinárodní trestní právo, které je pak institucionalizováno třeba i v podobě mezinárodního trestního soudu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ono vlastně ty právní předpoklady procesu pomáhal budovat český, nebo chceme-li československý právník Bohuslav Ečer.

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Ano, to je pravda. Je to taková polozapomenutá postava, ale on byl opravdu, nebyl to žádný tuctový právník. On vlastně uprchl z protektorátu a celý život vlastně, pardon, celou válku prožil nejprve v Paříži, pak v Londýně a spolupracoval právě už v komisi Spojených národů pro válečné zločiny a potom v době konání procesu byl vlastně postavený zástupce Československa v pozici velvyslance, zpracovával i ty důležité podklady o tom, co vlastně nacisté udělali tady v Československu a ta jeho postava byla opravdu velmi, velmi významná. Bohužel ten jeho konec nebyl zrovna dobrý, protože po převzetí moci komunisty zde, on se netajil některými kritickými postoji třeba k těm domácím politickým procesům, i k procesu s Miladou Horákovou, takže se dostal do hledáčku Státní bezpečnosti a někdy v roce 54 pak vlastně předešel zatčení, ale v uvozovkách vlastně zemřel, zemřel. Dodneška se spekuluje, jestli to byla sebevražda nebo nějak, nějaký důsledek jeho psychického vypětí právě z toho, co se na něj zřejmě chystalo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Právě Bohuslav Ečer ještě za války pomáhal definovat nové trestné činy, bychom mohli říct.

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
To je pravda. On byl opravdu, ta jeho role byla, byla klíčová, byla odborná, on se tak, on přispěl právě k vytvoření těch důležitých definic válečných zločinů a byl potom i po válce na brněnské právnické fakultě profesorem mezinárodního trestního práva do doby, než tu fakultu také komunisté zavřeli.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V letech 1946 až 1949 se v Norimberku konaly další procesy. Jaký byl jejich význam?

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
To už byly procesy, ono těch procesů, které se vypořádávaly vlastně se zločiny války, bylo mnohem a mnohem víc, byly i v jednotlivých zemích, ale tyto procesy asi, o kterých mluvíte, to je 12 procesů.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Přímo v Norimberku.

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Které byly přímo v Norimberku, které už byly v režimu americké okupační správy a byli souzeny americkými vlastně soudci. Ty byly důležité, protože pojmenovaly kromě toho hlavního procesu s těmi nejvyššími pohlaváry i další takové ty skupiny, které hrály velkou roli v podpoře a prosazování nacismu, mezi nimi byl třeba proces s lékaři, byl proces s průmyslníky, proces s vysokými úředníky toho nacistického aparátu a tak dále, a tak dále a jedním z těch procesů, myslím, že už dokonce třetí v pořadí byl také proces s právníky, z nichž velká část byli soudci.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem všimla jsem si, že vlastně s postupujícím časem si obžalovaný už jen sporadicky, kdybychom to srovnali i s tím prvním procesem, vyslechl trest smrti a ve většině případů ani nebyl vykonán a také se výrazně zkrátila délka odnětí svobody, často nakonec to dopadlo milostí v těch následných procesech.

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
To je pravda. Žádný z těch následných procesů už neměl takový výsledek jako ten hlavní, to znamená, tolik rozsudků smrti. V těch 12 procesech bylo souzeno nějakých, necelé 200 řekněme těch obžalovaných a pravda byly tam také některé rozsudky smrti, byly i vykonány, ale mnohem více těch trestů už bylo na svobodě od doživotních až po dlouhodobé. Já myslím, že se pak ti lidé dostávali postupně na svobodu, že to bylo dané asi atmosférou vytvořenou v padesátých letech, studenou válkou a prostě rozdílným pohledem dříve spojenců, nyní protivníků na to, jak vlastně naložit s tím faktem, že tady jsou, je tady velké množství osob odsouzených k dlouhodobým trestům. Takže ano, dostávali se, dostávali se postupně na svobodu, ale bylo to zase na druhé straně součástí společenské diskuse, která zejména v tom tehdejším západním Německu probíhala, která byla velmi na jedné straně chápající a na druhé straně kritická. Nakonec ten výsledek i po těch mnoha desítkách let dneska vidíme v tom vyrovnání se německé společnosti s tím, co se tehdy stalo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak se jí to podařilo? Do jaké míry?

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Myslím si, že se jí to, zejména v té západní části, kde ta diskuse byla svobodná, otevřená, že se jí to podařilo mnohem víc, než třeba bych si dovolil říci i u nás, protože, proběhla tam ta jaksi vlna toho, kdy už děti těch aktérů dospěly a ptaly se těch svých rodičů, jak jste mohli tehdy vlastně dopustit to, co se stalo a to se samozřejmě přeneslo i do veřejného prostoru a vidíme to v té vysoké citlivosti německé společnosti na projevy, které by se mohly podobat těm tehdejším nacistickým.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když jste se, pane doktore, zmínil o tom následném procesu s právníky, tak o tom pojednává mimo jiné vynikající americký film, drama v překladu Norimberský proces. Film režiséra Kramera se pokouší vlastně vyrovnat s nelehkou otázkou, jaký podíl nesou obyčejní lidé na zvěrstev druhé světové války, potažmo na každém totalitním politickém systému?

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Ano, ten film byl natočen na počátku šedesátých let a je to opravdu velmi nadčasový film, který bych doporučil nebo skoro bych uložil, aby si povinně shlédl každý právník a aby si ho ještě během té profesní dráhy několikrát v repríze shlédl, protože právě ukazuje, do jaké míry tu odpovědnost za věci, které se dějí, můžeme jaksi svalit na jiné a do jaké míry tu odpovědnost musíme pocítit i my sami, protože není pravda, že prostě nacismus byla otázka nějaké úzké skupiny z těch pohlavárů, ale do jisté míry se na tom podílelo mnohem víc lidí a řekl bych čím vyšší moc, nebo čím vyšší postavení, čím vyšší funkce, tím více té odpovědnosti. A ten film to ukazuje, ukazuje to právě na případu soudců, to znamená, těch, kteří jistě můžou vždycky pokrčit rameny a říkat - my jsme soudili podle tehdy platných zákonů, ale ten film ukazuje, že i v takovém prostředí prostě byla volba, jak postupovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tam je velmi působivá závěrečná řeč soudce v podání herce Tracyho, kdy vlastně formuluje, co reprezentuje ten tribunál, soud, a to jsou tři věci spravedlnost, pravda a cena, hodnota každého jednotlivce.

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Přesně tak. On ten odsouzený soudce nakonec požádá o návštěvu tohoto soudce, který ho soudil ve vězení a on za ním přijde a ten německý soudce se začíná jakoby obhajovat, říká: "Já jsem vlastně nevěděl, kam až to dojde." A ten americký soudce mu říká: "Ve chvíli, kdy jste souhlasil s tím prvním zločinem, bylo jasné, že už souhlasíte se vším tím, co bude následovat."

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Prezident má z ústavy právo udělit milost. Jak vy, pane doktore, rozumíte důvodům v případě omilostnění Jiřího Kajínka? Podle Miloše Zemana to bylo nezbytné, protože prý existují pochybnosti o jeho vině. Před svým zvolením do funkce sliboval, že nebude udělovat milosti s výjimkou striktně omezeného okruhu humanitárních případů. Nyní pan prezident říká, že, cituji, každé pravidlo má své výjimky a v rámci své kompetence se rozhodl s ohledem na latinský citát in dubio prorero, jinými slovy v pochybnostech ve prospěch obviněného.

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Co k tomu říct? Bylo toho řečeno, napsáno, odvysíláno velké množství. No, prostě prezident není soudce jednoduše. Ta zásada, kterou, kterou teď slyšíme, ta je určena pro soudní rozhodování, tam, kde opravdu po obstarání a provedení všech myslitelných důkazů zůstávají pochybnosti o vině a ty pochybnosti tady nebyly. Přece ty soudy a nebylo jich málo, v mnoha a mnoha kolech, jednak soudili ten případ, přezkoumávali z hlediska, jak nějakých nových důkazů nebo nových faktů, tak i z hlediska případného porušení zákona ten případ a ten případ zůstal tak, jak je. Já si myslím, že pokud milost, tak trošku z jiných hledisek, než jaksi vyvolávat znovu po těch letech pochybnosti o procesu v situaci, kdy při nejlepší vůli a při veškeré úctě těžko kdokoliv z prezidentových lidí mohl ten případ tak prostudovat, aby mohl panu prezidentovi dát doporučení o těch pochybnostech.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Propuštěním Jiřího Kajínka vyučil pan prezident institut milosti teprve poosmé. Jeho předchůdci byli v tomto směru aktivnější. Jak obecně, pane doktore, vnímáte vůbec význam této pravomoci institutu milosti? Má být zachován?

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Já bych řekl, že skoro ne, protože jako je to opravdu jeden z takových těch historických reliktů, z doby, kdy tady nebyla žádná dělba moci, kdy prostě ten panovník v sobě shrnul absolutní moc, on přece vyšetřoval, on žaloval, on soudil, on popravoval, respektive ti soudci jeho jménem a ta jeho milost přece byla v situacích, kdy navíc byl trest smrti, kdy on řekl - dobře, zůstanete naživu a tomu mistru popravčímu řekl - tak ta hlava zůstane na krku. Ale přece jsme mnohem a mnohem dál, takže já myslím, že tohle, já bych to prostě ponechal historii a pokud chceme reagovat na některé věci, na které, řekněme, soudce nemůže reagovat při rozhodování o vině nebo trestu, tak to upravme zákonem, ať o má nějaká pravidla jasná, ať už jde o důvody humanitární, zdravotní, nebo nevím jaké další, protože víte, některé ty milosti jsou prostě nevysvětlitelné a možná, že by ani neměly být vysvětlovány. Ale ve chvíli, kdy začneme ty věci vysvětlovat, tak je začneme zároveň i zpochybňovat. Tento případ, o kterém teď je tady řeč, no, možná, že existují případ podobné nebo případy skutečně sporné nebo spornější, až na to, že se kolem nic nevytvořil takový mediální humbuk, který by prostě dost opanoval veřejný prostor, a pak, víte, pak ti, kteří toto právo mají, vždycky budou, a to není osobní, každého prezidenta to může potkat, budou vždycky vystaveni pokušení, aby tu milost použili v nějakém čase a třeba z ní udělali i politický nástroj. To prostě nemá s tím nic společného s tím moderním pojetím, moderním pojetím spravedlnosti. Vždyť přece takových situací pro různé milosti, a nejenom v trestním právu, bychom našli a nikdo o tom neuvažuje, že by se taková milost rozšířila. Nedá se nic dělat, žijeme v demokratickém právním státu, věci mají mít pravidla a veřejnou moc lze uplatňovat jenom způsobem, který zákon stanoví, na základě zákona, tohle bezkriteriální záležitost, bezkriteriální, prostě, když chci, dám, když nechci, nedám. Já myslím, že to patří spíš do historie.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem Miloš Zeman ještě před pár lety nazval institut milosti monarchistickým prvkem v ústavě, de facto je to zhruba to, co jste nyní říkal.

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Ale ano, je to monarchistický prvek v ústavě, opravdu je to tak. To přece není žádný vynález moderní doby. Můžeme se bavit o nějakém, řekněme o amnestii, to je hromadná milost, která plošně zasahuje větší skupinu, prosím. To může být vyhrazeno takovým těm zásadním společenským zvratům, jako jsme to třeba viděli při Havlově amnestii v roce 1990, ano, tam, kde ta společnost se chce vyrovnat se svojí minulostí a není představitelné, že by se to řešilo individuálně v každém případu, tak to prosím. Ale tyhle ty jednotlivosti, no, já si myslím, že bychom se bez milosti obešli a ty případy, které by to milosrdenství zasloužily, by se měly řešit zákonným způsobem jinak.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vyžaduje česká ústava novelizaci, pane doktore?

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Myslím si, že ne, myslím si, že česká ústava je poměrně slušné dílo, které jaksi dobře slouží tomu, jak tomu politickému provozu, tak i vlastně takovým těm nadčasovým, nadčasovým věcem. Není to jenom ústava, je to samozřejmě celý ten ústavní pořádek počínaje Listinou základních práv a svobod, myslím si, že bychom ji měli nechat působit rozumně a uvážlivě s ní zacházet, interpretovat ji tak, aby se vedle toho psaného textu vytvořily stabilní ústavní zvyklosti, postupy, procedury a na nějakou novelizaci bych teď příliš nemyslel.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Protože právě ve vládní krizi, kterou máme podle všeho za sebou, se často debatovalo o tom, jednak jestli také je to mimochodem i krize ústavní, nejenom vládní, ale také jsme se setkali i v souvislosti třeba s milostí pro pana Kajínka s otázkou ústavy, různých výkladů, interpretací.

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
No, ústava vždycky jako prostě taková ta základní společenská smlouva bude velmi obecná, bude obsahovat spíše principy než nějaké podrobné návody a jestliže s tou ústavou někteří činitelé zacházejí takovým způsobem, že se nám to nelíbí, no, tak to nevyřešíme tím, ten text přepíšeme, protože nikdy ty ústavní aktéry nemůžete svázat dopodrobna, protože mimo jiné není, jak to vynutit na nich přece, prostě to není řešení, to není řešení.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Protože, omlouvám se, že do toho vstupuji, ale pak dochází k tomu, že skutečně různí právníci to interpretují různě, a nejenom právníci.

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Ale tak jistě, to bylo, je a bude, ale tady je podle mého názoru klíčový přístup k ústavě jako k něčemu, co je opravdu jedním z nejstabilnějších prvků nejenom našeho práva, ale naše bytí této společnosti a jestliže začneme prostě hýbat s ústavou a začneme ji dopisovat, přepisovat, revidovat tak, jako to děláme s běžným zákonodářstvím, tak se dočkáme toho, co já teď už říkám skoro vážně, z práva se stává spotřební zboží s rychlou obrátkou, a to přece u ústavy nemůžeme dopustit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Odpovídá tedy podle vás, pane doktore Baxo, naše Ústava České republiky současné době, moderní době?

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Ale samozřejmě, vždyť jsou přece země, které mají ústavy staré několik století a také žijí v moderní době, možná, že ještě modernější než jsme my a není to pro ně důvod k nějaké nervozitě, že by přepisovali ústavu a vytvářeli ústavu pro 21. století.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Předseda Nejvyššího soudu Pavel Šámal přišel nedávno se záměrem posílit soud o nekariérní soudce, především z řad akademické obce, a na to konto se pak rozproudila debata o tom, jaká by měla být pravidla pro výběr kandidátů na soudce Nejvyššího soudu a podle Šámala vypadá ideální kandidát takto - věk nad 40 let, akademický titul minimálně docent a znalost nejméně jednoho světového jazyka, jak vám to zní, pane doktore?

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Ale docela sympaticky. Já myslím, že on hovořil o požadavcích pro soudce Nejvyššího soudu. Já myslím, že tohle je zcela na místě. Prostě Nejvyšší soudy mají uvažovat o vícezdrojovém doplňování, určitě ne jenom nemyslet na kolegy na kariérní soudce působící na nižších soudech, ale úplně vážně přemýšlet o výborných prakticích, o výborných akademicích, výborných legislativcích, prostě tak jako právo má mnoho podob a Nejvyšší soudy sehrávají zásadní roli při jeho interpretaci, tak by tam žádný ten pohled na právo neměl chybět.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Podle čeho poznat a vybrat ty nejlepší? Například předsedové krajských soudů prosazují takzvaný čekatelský model.

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
No, víte, tady asi není tolik času, ale to, co bych chtěl základní, jako základní myšlenku říci - musí někdo odpovědět na otázku, jaké chce mít společnost soudce tak, aby jim mohla věřit. Na to nemůže odpovídat justice, na to musí odpovídat společnost a podle toho ten cíl prostě, jaký má být soudce, podle toho pak uzpůsobit tedy pravidla, kdo je má, respektive, jak se mají vybírat a pak, řekněme, kdo je má vybírat. Justice má určitě mít v tom důležité slovo, ale nemá to být slovo jediné, takže to je i trošku odpověď na tu otázku, jestli tedy toho, koho si jako nevypipláme, koho z fakulty nezavřeme do té soudní budovy a nebudeme ho sledovat, jestli může být také a ten, kdo tedy, řekněme, tu erudici, kompetenci získá někde jinde, jestli nebude podezřelým a může být stejně hodnotným, dokonce ještě někdy hodnotnějším soudcem než ten, který nikdy vlastně nepoznal reálný život kromě tedy té soudní budovy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kdo tedy, když říkáte, společnost, kdo by měl zformulovat ty požadavky, kritéria?

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
No, měla by to být prostě společenská diskuse, která by se přetavila pak do zákonné úpravy, vždyť je to přece do jisté míry skandál, že my nemáme skoro po 30 letech žádná jednotná pravidla, aby ten, kdo chce být soudcem, aby se nezajímal o to, koho má znát a koho oslovit, ale co pro to má udělat a aby taková pravidla se plošně praktikovala v celé zemi, aby to nebylo závislé na tom, co si o tom myslí předseda krajského soudu tam nebo onde. To není nic proti nim. Oni prostě absentují, oni suplují absenci těch zákonných pravidel, takže si vymýšlejí svá, ale pak můžou být jiné požadavky, jiné nároky v Ostravě, jiné v Budějovicích, jiné v Praze, jiné v Plzni a podobně, a to není dobře. A já myslím, že to je příliš důležitá věc, protože přece uvědomme si, že na rozdíl od většiny jiných ústavních aktérů soudní moc je kontinuální, si někdo, jestli je něco jmenován soudcem třeba ve 30 letech, tak je to na 40 let, a to je sakra důležité zamyslet se nad tím, jak má být vybírán, aby pak neselhal.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Rýsuje se nějaká společenská debata, odborná debata na toto téma, protože už jsme tady několikrát hovořili i o tom, že v podstatě neexistuje ani kariérní řád, ani nějaký systém hodnocení?

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Ne, myslím, že neregistruje ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nerýsuje se.

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Nerýsuje, to bych si asi všiml. A zase tuhle debatu by měli iniciovat a možná i moderovat ti, kteří jsou za justici odpovědní a kteří nakonec dělají ta konkrétní rozhodnutí, prezident jmenuje soudce, ministr mu je navrhuje, vláda na tom se podílí, ale nic takového tam nevidím.,

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Doktor Josef Baxa, předseda Nejvyššího správního soudu a jeho názory. Děkuji vám za ně. Na slyšenou.

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Rádo se stalo. Na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na shledanou se těší i Zita Senková. Zítra bude hovořit s geologem Václavem Cílkem. Dobrý den.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

autor: zis
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.