Přepis: Jak to vidí Josef Baxa – 23. listopadu

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vítejte u poslechu Jak to vidí, dobrý den všem přeje Zita Senková. Mým prvním hostem v tomto týdnu je doktor Josef Baxa, předseda Nejvyššího správního soudu. Dobrý den.

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Dobré ráno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Cena za naši bezpečnost, přirozená hrdost a tradice, i úsilí nepodléhat panice, to jsou hlavní motivy dnešního rozhovoru. Na mnoha místech Evropy se život po teroristických útocích v Paříži ze 13. listopadu proměnil. Policisté zasahovali proti džihádistům v Paříži, v Nice, v Bruselu. Pohotovost byla v Londýně. Kvůli zvýšenému riziku se rušily koncerty, pietní akce, fotbalové zápasy. Jak to na vás, pane doktore, celé působí? Co si o tom myslíte?

Čtěte také

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
No, ta situace jistě je vážná, není možné ji podceňovat, to je jasná věc a nepochybuji o tom, že ta opatření, která činí tamější orgány, instituce jsou adekvátní té situaci a té atmosféře. Jistě bezpečnost lidí, pocit bezpečí tady asi musí být dominantní a takže asi to nebude, nebude přehnané. Nicméně dlouhodobě zřejmě takto žít nelze, to je jasné, a budeme muset najít nějaký, nějakou rovnováhu mezitím, jak ochránit naší bezpečnost, ale zároveň zásadně nezměnit způsob života zejména, zejména takové ty základní hodnoty, na kterých stojí naše společnost a mezi nimi bych jmenoval především svobodu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak právě, pane doktore, najít tu rovnováhu, abychom si udrželi ty hodnoty, náš způsob života a zároveň byli v bezpečí? Například šéf ODS pan Fiala napsal, že bezpečnost je v jistém protikladu ke svobodě. Také si to myslíte?

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Do jisté míry to platí, ano, je to tak, protože, protože vždycky ta otázka bude znít, kterých našich svobod v širším slova smyslu, kterých práv a svobod jsme ochotni se vzdát nebo jsme je ochotni omezit, aby byla zajištěna třeba naše bezpečnost.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Která, která práva a které svobody by to měly být nebo budou muset být?

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Tak jistě ti, kteří se starají o naši bezpečnost, tedy stát a jeho instituce, policie, tajné služby a podobně, tak k tomu potřebují mít určité pravomoci. Jsou to koneckonců státní orgány působící v právním rámci dané ústavou, listinou, mohou učinit jenom to, co jim jaksi zákon, zákon dovoluje, takže prostě tyto orgány vždycky přicházejí a říkají potřebujeme více pravomocí, abychom mohly sledovat, odposlouchávat a tak dále a tak dále. To je v přímém protikladu s osobní integritou, práv na soukromí často, protože jistě, jistě ta míra použití se může, může lišit. A teď jde o to, teď jde o to, jak jsem říkal, kam až chceme připustit, že naše soukromí může být prolomeno, prolamováno, dokonce tak, že se o tom ani nedozvíme a řekneme je to dobrá cena, protože je tím zároveň zajišťováno naše bezpečí. Ono totiž i v minulosti někdy bylo tak, že sice tyto orgány prosazující zákon, řekněme, pravomoci získaly s odůvodněním na vznik určitého nebezpečí, to nebezpečí pak pominulo, ale ty pravomoci už zůstaly. A zase nemůžeme, nemůžeme přehlédnout, že tyto, tyto pravomoci, tyto, řekněme, invazivní silné invazivní prostředky boje třeba se zločinem a s terorismem se také dají nadužívat, také se dají dokonce někdy zneužívat, i to bychom měli mít na paměti při té diskusi o tom, jestli a jaké pravomoci případně rozšiřovat. To je jedna věc. A druhá věc, pak je to obyčejný život. Pak je to obyčejný život každého z nás. Pochopitelně budeme se už do budoucna muset asi chovat opatrněji než doposud a zase na druhé straně bylo by prohrou naší společnosti, kdybychom zcela zásadně změnili své zvyky. To by asi udělalo největší radost těm, kteří o to usilují právě těmi teroristickými a dalšími útoky, kdybychom prostě zrušili všechny podniky, hromadné podniky, kulturní, sportovní, společenské a další a zabarikádovali se doma. To, víte, je to asi tak, jako když zjistíte, že se v ulici trochu krade, ale přece to neznamená, že všichni zůstanou doma, přestanou chodit do práce a opouštět své bydliště a zabarikádují se a budou čekat na zloděje s puškou nabitou. To asi takhle nejde. Je to samozřejmě nadsázka, je to přirovnání, které jistě kulhá, ale snad z tohoto podstatné. Neměli bychom zásadně změnit náš život společenský, ale i osobní.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ostatně ukazují nám to Francouzi, kteří ačkoli po té tragédii platí zákaz shromažďování, manifestací, ve francouzské metropoli byl dokonce prodloužen do konce listopadu, tak jsou Francouzi v ulicích a dávají najevo, že prostě život navzdory tomu masakru pokračuje, musí pokračovat dál. Vy se neobáváte tedy, že by došlo k omezování našich svobod?

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Jestli dojde, tak to se bude muset dít samozřejmě po nějaké věcné, politické, veřejné diskusi, právní parlamentní cestou, jinak to nepůjde, to, na to nestačí asi usnesení vlády. To jsou všechno, to jsou všechno zákony, které nebo, nebo práva a svobody, které jsou často chráněny na té nejvyšší ústavní nebo mezinárodně právní úrovni, takže to není, omezení není jen tak.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Politici varují nejenom předtím, abychom nepodléhali panice, ale také varují, ostatně tak učinil i náš premiér Sobotka minulý týden před hrozbou populistů, kteří mohou zneužít migrační vlnu a strach po těch teroristických útocích v Paříži. Například slovenský prezident Andrej Kiska také řekl, že skuteční politici by měli strach tišit, ne jej vyvolávat.

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Já jsem četl rozhovor s Andrejem Kiskou a tato myšlenka se mně velmi líbí, je to přesně tak, je to přesně tak. Politici by neměli určitě, chápu, že lidé mají strach, ale od toho právě ti politici jsou, aby řekli podívejte, váš strach pramení z něčeho, co třeba ne úplně je vám známé, je naším úkolem vám tyhle věci objasnit, odlišit tam, kde jde o opravdu běžný strach z něčeho neznámého, od, a to na druhé straně zase správně zkritizovat, případně odsoudit tam, kde jde opravdu o nějaké vědomé šíření nenávisti xenofobie a něčeho podobného. To myslím, že sem nepatří. A někdy bohužel politici na tohle zapomínají a tak, jak jsou zvyklí odezírat voličům ze rtů, tak i v této věci namísto toho, aby právě ty vášně třeba zklidnili nebo našli nějaké rozumní racionální řešení těch, té situace, tak se tak trošku přidávají a ty vášně ještě, ještě víc rozdmýchávají.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vidíme to také u nás například, pane doktore?

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Jistě to vidíme, veřejný prostor je plný, plný těchto prohlášení všeho druhu a zase asi už to nebude nikdy jako dřív. Najednou jako kdyby žádná jiná vážná společenská témata a problémy neexistovaly a najednou všichni mají plná ústa migrace a samozřejmě té nebezpečí migrace a toho všeho, co z toho povstává. Myslím, že to bude určitě tématem jakýchkoli voleb, ať už na místní, komunální nebo celostátní úrovni.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pan Řehák se vás ptá, pane doktore, jak se liší naše právo vůči imigraci od práva Evropské unie? Jsme povinni něco měnit? Pokládáte vy potřebné něco měnit?

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Tak tady je třeba si uvědomit, že problém vlastně se, problém existuje v několika vrstvách právo. To základní je mezinárodní právo. Připomenul bych mezi jinými jenom tu hlavní ženevskou úmluvu o uprchlících z roku 1951, kterou je Česká republika vázána. Vedle toho Evropská unie a unijní právo regulují celou řadu věcí týkající se migrace, hovoří se teď často o tom takzvaném dublinském systému, ale je to celá řada předpisů. Mimochodem jeden z nich a takzvaná procedurální směrnice, která měla upravovat společné postupy jednotlivých zemí při poskytování mezinárodní ochrany, tedy azylu nebyla včas Českou republikou zapracována do našeho vnitřního právního řádu a možná to vyvolá určitý problém v rozhodování soudu. Nechci teď hovořit o detailech, ale jenom o tom, že tady opravdu republika, respektive orgány, konkrétně ministerstvo spravedlnosti značně, značně zaspaly, protože nepřipravily včas příslušný návrh zákona, který by mohl být předložen parlamentu. No a pak je to naše vnitrostátní zákonodárství, zákon o azylu, zákon o pobytu cizinců. Tam jistě každý stát má určitou míru své, své samostatnosti, kde si reguluje přistěhovaleckou politiku a podobně. To si jistě můžeme nějakým způsobem upravit. Nicméně znovu říkám, to základní, to zacházení s uprchlíky, to je rámec unijní i mezinárodněprávní a tam se obávám, že nedojde-li na této úrovni k jeho změně, musíme tyto své závazky respektovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Otázka od pana Macha z Přelouče: "Můžete mi, pane doktore, vysvětlit, proč se neustále vrací k soudu případ házení vajíček před rokem na Albertově? Mám silné pochybnosti o nezávislosti soudů, neboť je evidentně zájem prezidentské kanceláře pana inženýra z Kladna odsoudit."

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Tak já se tady samozřejmě zdržím nějakého konkrétnějšího komentáře, protože jak vyplývá z té otázky, jde o běžící případ a nebylo by to vhodné, abych toto komentoval, komentoval, ale obecně se dá asi říci, že se, že i tento případ ukazuje, někdy složitě hledáme hranice mezi trestním právem a tím ostatním a je to kyvadlo, které se před časem jaksi vychýlilo jedním směrem tím, že byli, tím, že byli političtí představitelé, hlavy států, vůbec státy byly pod přísnou trestněprávní ochranou, tedy myslím před rokem 1989, pak se to kyvadlo vychýlilo zase na druhou stranu, že i verbálně třeba urážky byly z trestního zákoníku vypuštěny a tak se tak nějak v té aplikační praxi zřejmě s tím neumíme poradit a bude chviličku trvat, než to kyvadlo se ustálí tak, abychom odlišili skutečně kriminální činy od nějakých tedy, řekněme, činů, které jsou svou podstatou především výkonem ústavního práva nebo svobody projevu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Lednové útoky v Paříži na Charlie Hebdo, satiristický časopis, a také košer obchod odstartovaly nejenom u nás debatu o našich hodnotách, o křesťanských hodnotách. Kam jsme se vlastně dostali v té debatě od ledna, pane doktore?

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
No, já si říkám, jestli by tahle debata vůbec byla zahájena, kdyby nebylo těch událostí, které jste zmínila, jestli vůbec by společnost a jednotlivci cítili potřebu debatovat o naší civilizaci, o našich hodnotách, jestli by, jestli by tolik se zmiňovalo křesťanství jako jakýsi základ a historicky a podobně. Řekl bych skoro, že by ta debata neprobíhala, že by nám to bylo tak trochu jedno a teď najednou jsme si na to vzpomněli a vlastně používáme to tak trošku na obranu své, svých postojů. Ale nakonec je dobře, že ta, že ta debata, že ta debata probíhá, že si možná i ti, kteří by si na to, jak se říká, ani nevzpomněli, takže si najednou začnou přemýšlet o vlastních kořenech, o vlastní historii, o to, na čem vlastně stojí naše, naše společnost, naše civilizace. To je určitě dobře.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co vy si pod těmi hodnotami představujete? K čemu vás třeba osobně přiměla celá tato situace?

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Já si osobně myslím, že, já si osobně myslím, že ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nebo které hodnoty byste třeba, nechci říct, vyjmenoval, ale nebo jak je naplňujeme?

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Já pořád si říkám, že i v této situaci, která pochopitelně, jak jsem říkal na začátku je vážná, tady je mnoho obětí na lidských životech a tak dále, ale ani v této situaci bychom neměli ztrácet hlavu, měli bychom zachovat jaksi hlavu chladnou a neměli bychom zapomínat na toleranci, na toleranci jako, jako základ prostě toho přístupu k tomu všemu. Nemůžeme jistě si nechávat vnucovat určité věci. Na druhé straně asi nemůžeme také úplně vnucovat, vnucovat jinému věci, o kterých my si myslíme, že, že jsou jediné, jediné správné. Možná tam je někde jeden z kořenů toho, toho konfliktu, který dneska už je, že jsme si mysleli, že prostě tak, jak my žijeme, takže je to jediné správné a že takto má žít i zbytek světa, i když ten zbytek světa možná je větší, než jsme my sami kdy byli, jo. Tak já, já si myslím, že my nemůžeme asi podléhat takovým těm představám jako, že bychom se tady, že bychom se zcela přizpůsobili těm, kteří přicházejí, na jedné straně, na druhé straně říkat asi, že nikdo je sem nezval, to znamená ať jsou tam, kam tam odkud přišli, to asi také není, není správné. Prostě respektovat naše pravidla, náš řád je na místě. Odlišit, a to musíme být schopní udělat, odlišit ty, kteří přicházejí skutečně v tom postavení, o kterém jsem mluvil, to znamená v postavení uprchlíků, těm jsme povinni poskytovat, poskytovat ochranu. U těch ostatních se budeme chovat stejně, jako jsme se chovali ke komukoli, kdo z celého světa k nám přicházel a netvrdil, že je nějakým uprchlíkem pronásledovaným a tvrdil nebo tvrdí mně se u vás líbí, já chci u vás pracovat třeba nebo žít nebo podnikat. To se děje běžně na celém světě. A pak je věcí státu, jakou v těchto případech zvolí tu takzvanou přistěhovaleckou politiku a buď ti, kteří přicházejí, vyhoví těmto pravidlům, anebo ne, a budou se muset vracet, odkud, odkud přišli, ale musíme být schopni tohle rozlišit, nepodléhat nějaké hysterii, že všichni jsou takoví a že nikoho tady nechceme, to asi, to asi nejde.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když se podíváme do těch průzkumů, faktem je, že průzkum Phoenix research byl proveden bezprostředně po útcích v Paříži, tak nevychází vlastně příliš pozitivně, není tedy ve prospěch přijímání imigrantů. Vy máte nějaké vysvětlení pro to, že německá kancléřka Angela Merkelová neustále odmítá zavedení takzvané horní hranice pro přijímání utečenců? Sklidila za to, řekla bych, až výprask od sesterské CSU na sjezdu v Mnichově.

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
No ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Měla by být, zeptám se jinak, pane doktore, zaveden strop, číslo, za které už Evropská unie nepůjde v přijímání utečenců?

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
No ale to číslo, to číslo přece nemůže být nějakým politickým aktem. Bavíme se tady o právním rámci. Jestliže, jestliže ti lidé, kteří budou přecházet a nejde o masu, o hmotu, jde o každého jednotlivce, jestli ten konkrétní jednotlivec splňuje ty podmínky, které mezinárodní a unijní právo stanoví, jestli je tím uprchlíkem konkrétní, který, který je pronásledován, hrozí mu, hrozí mu smrt a podobně v důsledku třeba nějakého válečného konfliktu, tak nemůže být odmítnut jenom proto, že už tady jednoho máme, tedy v uvozovkách. Prostě to by se musel tento rámec změnit. Tento rám, to, to právo by muselo říci ano, státy přijímají jenom do kapacity x a je-li kapacita x překročena o 5 %, konec.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A když nebudeme mít na to kapacitu zpracovat vlastně tu novou situaci, nově příchozí lidi?

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
To, to je ale, to asi není otázka pro mě. Tohle musí řešit vrcholné orgány jednotlivých zemí i nakonec Unie, případně dalších mezinárodních struktur. Je to jistě, je to jistě velký problém, ale znovu říkám, při jeho řešení se nesmí zapomínat na právní rámec. Jestli ten stávající nevyhovuje a je to možné, že nevyhovuje právě proto, že je toho moc, tak zkrátka musí být nahrazen jiným. Ale nemůže jít o svévoli.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Společně s předsedou Nejvyššího soudu Pavlem Šámalem patříte, pane doktore, a není to žádné tajemství vlastně k těm právníkům, kteří volají po úpravě správy soudnictví. Tvrdíte, že justici chybí jakýsi mezičlánek nebo reprezentant pro tu diskusi s politiky, s úředníky, mám na mysli teď nejvyšší radu soudnictví. Zdá se podle posledních dní, že ministerstvo, respektive šéf resortu pan Pelikán docela slyší na zřízení tohoto orgánu, nebo ne?

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
No tak to určitě neslyší. Myslím si, že pan ministr Pelikán se už, už dnes ani netají tím, že nechce měnit model správy soudnictví tímto, tímto způsobem. No nedá se nic dělat, asi jsme jej nepřesvědčili ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vycházím, promiňte jenom abych to doplnila, právě nedávno se sešel se členy výboru parlamentu a tam to vypadalo, alespoň mým pohledem poměrně nadějně.

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Ne.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ne. Nesdílíte můj optimismus.

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Určitě ne, určitě ne. Já myslím, že tohle, zdá se, v těch nejbližších měsících zůstane takovou tou trvalkou, trvalkou, kterou, kterou prostě budeme dál nějakým způsobem vlastně propagovat, prosazovat, ale neobávám se, že by, že by v nejbližší době se to stalo, že by jak politický program hnutí ANO, jehož pan ministr je členem, tak i třeba koaliční smlouva, která o tom naproti tomu hovořila zcela jasně, že takový orgán má vzniknout, tak si přesto nemyslím, že by, že by se cítili ti, kteří takovou, takový problém sepisovali, nebo tu smlouvu uzavírali, vázáni jejím naplněním. Opravdu si to nemyslím.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Neproběhne debata třeba v rámci přípravy takzvané Bílé knihy justice, na které vlastně participují i soudci? Říká ministr spravedlnosti.

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Říká ministr spravedlnosti. Jestli to tak je nebo není, to mi nevíme, to nikdo neví, protože na rozdíl od jiných takových dokumentů tohoto typu, vzpomenul bych třeba Bílou knihu vzdělávání nebo Bílou knihu obrany a tak dále, kde byly jasně jaksi definováni nebo zveřejněni odborníci, osobnosti, které působily při tvorbě, tak tady, tady je to utajeno. My jsme se s ministrem sešli na konci srpna, docela jsme dali najevo, že bychom rádi spolupracovali při té Bílé, při tvorbě té Bílé knihy, ministr to odmítl, takže my tu Bílou knihu neočekáváme s nějakým, s nějakou nedočkavostí, jakože už, už aby přišel Ježíšek. Těšíme se na ni. Prostě bereme to tak, že ministr a jeho lidé si potřebují zmapovat situaci v justici a popsat ji v jakési Bílé knize. Škoda, že se nás nezeptal na některé věci, možná by to nedalo tolik času a tolik práce, ale uvidíme, no, třeba budeme příjemně překvapeni.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na tom setkání s poslanci ústavně-právního výboru pan Pelikán vlastně řekl, že s tím, s tou Bílou knihou pomáhá celá řada soudců, ale si vymínili, aby nebyli jmenováni, tak jenom vysvětlení jeho slov. A otázka, která se bezprostředně týká, pane doktore, nejvyšší rady soudnictví od pana Jana z Brna: "Může se nějaká profesní skupina napravit sama zevnitř. Vidíme to v jakémkoli oboru, stavitelství, politika, průmyslové obory a tak dále. Soudci mají možnost své excesy napravovat až nyní. Dělají to? Výroky mnoha soudců jsou tam rozporuplné, že se nedají vysvětlit, pokud nejsou zásadně nové důkazy v odvolacím řízení jinak než osobním zájmem." Tolik email, děkuji za něj.

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
No, podívejte, ono se vždycky nabízí na základě nějakého jednoho třeba problematického rozsudku nějak zobecňovat a říkat, že soudci si dělají co chtějí, a že určitě v tom jistě mají svůj osobní zájem a možná, že jsou ještě podplaceni. To je velmi nebezpečné. Málokdo zná všechna fakta, která ten rozhodující soudce nebo rozhodující senátu soudu musel vzít v úvahu, tu právní situaci, aby mohl ten rozsudek nějakým způsobem takto odstřelit. Já neříkám, že rozsudky soudu nemají být kritizovatelné, určitě ne. Možná, že někdy k tomu přispívají i sami soudci, že třeba si nedají dost práce s tím, aby vysvětlili nejenom jak, ale i proč rozhodli, to znamená, aby to přesvědčilo z toho rozhodnutí nejenom pro ty konkrétní osoby, kterým je určeno, ale i pro širší veřejnost, aby, aby tady bylo na potřebné úrovni. Ale, ale přesto v justici pracuje kolem 3 tisíc soudců. Jsou to jistě všechno osobnosti. Nemůže nikdo říci, že soudci jsou takové nebo makoví. Je to soubor individualit a to, o čem tady mluvíme, je, jestli justici spravovat trochu jinak právě proto, aby se lépe dala nastolit určitá třeba i kritičtější, náročnější atmosféra, aby se víc třeba hovořilo i o odpovědnosti soudců mezi samotnými soudci, protože vidíme, že ten dosavadní ministerský model prostě dlouhodobě, dlouhodobě selhává. Nakonec, jestli někdo dnes kritizuje justici, tak si musíme jako pořád opakovat, že justice negeneruje sama sebe, že jmenování soudců, povyšování, překládání soudců, jmenování soudních funkcionářů, to je pořád v rukou ministerstva, vlády, prezidenta. Takže nedá se nic dělat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Měla by to být tedy justice sama?

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Ne, určitě ne, ale měla by v tom mít významné slovo právě proto, že ona má, je kompetentní, zná prostředí, ale na rozdíl od všech těch ostatních politických mocí ona má svoji paměť, ona má paměť historickou, institucionální, ona nežije v tom typickém politickém rytmu od voleb do voleb, to znamená ona se nemusí nikomu podbízet, nemusí nic slibovat a tak podobně. V tom je její síla, když tedy tu možná slabostí, že tedy není jaksi demokraticky volená a tedy nějak bezprostředně a přímo kontrolovatelná třeba lidmi voliči, to chápu, ale ta, ta výhoda právě té stability justice v rámci ústavního systému, je to jediná se stabilní moc právě, si myslím, že tady jasně převažuje a proto by měla být opravdu vážná debata o tom, jestli vytvořením jiného modelu správy, její správy by se nakonec ne pro justici samotnou, ale pro společnost se ta situace výrazně nezlepšila, protože by mnohem jasněji možná ta odpovědnost, odpovědnost mohla být, mohla být třeba i vyvozena a efektně by do toho systému, justice by mohla být mnohem efektivnější, než je dnes, kdyby byla jinak řízena a spravována.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Doktor Josef Baxa, předseda Nejvyššího správního soudu. Děkuji za rozhovor a těším se za měsíc na slyšenou.

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Rádo se stalo, na slyšenou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zítra budu hovořit s Břetislavem Turečkem, zahraničněpolitickým analytikem. Dobrý den přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.