Přepis: Jak to vidí Jiřina Šiklová – 27. ledna

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den. U poslechu Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Dnešním hostem je doktorka Jiřina Šiklová, socioložka. Vítejte.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den. Má naše společnost vizi? Pokud ano, jakou? Jak obstojí Evropa v 21. století? O čem svědčí migrace a jaké alternativy existují ke konfliktům? I to dnes uslyšíte. Dnes si připomínáme Den památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti. Před 70 let, 27. ledna 1945 příslušníci Rudé armády osvobodili nacistický koncentrační a vyhlazovací tábor Osvětim-Březinka. Největší německý vyhlazovací tábor. Nezapomínáme, paní doktorko?

Čtěte také

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Já si myslím, že zapomínáme, protože vlastně to bylo tolikrát připomínáno, že nám to trochu někdy splynulo s tou bývalou socialistickou propagandou. A proto možná zapomínáme, že to byl opravdu zločin a že ta Evropa není tak nevinná, jak se někdy domníváme a že Evropa jako celek má za sebou mnoho mezinárodních zločinů na jiných etnikách a na jiných lidech. Toto jenom bylo příliš vět a příliš to bylo markantní.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Poučili jsme se z historie, když se podíváme i na dění kolem nás, vlastně nedaleko našich hranic, svým způsobem?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
No poučili? Víte to záleží, jestli občané včas stopnou takové ty lidi, kteří půjdou a budou mít tyto názory. Já se obávám, že občanům není jasné, kdy takovýto diktátor, nebo takovýto protagonista se dostává do popředí a že...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Bylo to ale vůbec někdy těm občanům, lidem jasné, že se rýsuje toto nebezpečí?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Asi nebylo, ale nebyla tady taky demokracie, kdy se může o tom rozhodovat tím, že lidé přijdou nebo nepřijdou k urnám. A to je právě to nebezpečí. Dřív tedy bezesporu se, to byla záležitost králů, byla to záležitost císařů a těch lidí, kteří se uchopili moci, ale pro ty běžné lidi se toho tolik neměnilo. Dneska s demokracií tito lidé mohou o tom rozhodovat, aspoň tím, že tedy někoho zvolí a zapomínají velice často, že názory, které se jim líbí tehdy, když je slyší odněkud tedy z pódia, které vypadají revolučně, my to změníme, my to uděláme, nemusí tedy odpovídat tomu, co z toho potom opravdu jednou bude.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když jste se zmínila o demokracii, tak právě o ní i o toleranci jsem nedávno v Jak to vidí hovořila s profesorem Tomášem Zimou a v reakci na to mi pan Petr mimo jiné poslal tento e-mail, cituji: "Je třeba oba tyto pojmy na všech úrovních osvětlovat a objasňovat je. Je velká škoda, že naše média zcela bez povšimnutí ponechala Den demokracie, který se konal v mnoha zemí, především ve Velké Británii v souvislosti s 800. výročím podepsání charty Magnum Libertatum. Tento Den demokracie slouží k tomu, že se ve všech institucích, především ve školách, diskutuje, co to demokracie je a co lidstvu přinesla dobrého. Myslím, že Den demokracie by se měl zavést i u nás jako platforma pro výměnu názorů o nutnosti vzájemné tolerance. Buďme rádi a važme si toho, že se u nás v redakcích samopaly názory nevyměňují." Tolik citace z e-mailu pana Petra. Co vy si o tom myslíte, paní doktorko?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Podívejte se, tím, že zavedeme den, který se bude tak jmenovat, se ani nic neřeší. To bude jeden z dalších dnů, Den proti kouření, Den proti alkoholismu nebo Den pro to nebo ono. Ale já si myslím, že by se to mělo vnášet do každodenního jednání, ale opravdu vysvětlovat, že tedy demos - lid nemusí mít vždycky ten nejlepší názor. A že ne ve všem my jsme kompetentní o věcech rozhodovat. Vždycky uvádím takový příklad, já samozřejmě bych si přála za chalupou můstek přes potok až tedy do toho momentu, než mi někdo vysvětlí, že když tam bude ten můstek, takže potom tam bude chodit více lidí do toho lesa a že než já ráno vstanu, ty houby mi určitě vyberou. A to je jenom maličký příznak toho, jak mnohdy bychom do věcí mluvili, aniž bychom znali toho důsledky. Proto připomínat demokracii, připomínat zásady její, je určitě správné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co je pro vás demokracie, čím je pro vás?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
No podívejte se, já jsem prožila teda minulý režim a také jsem v něm žila hodně dlouho. Já si to uvědomuji právě v tom, že může se sdělovat názor, že nemusí se člověk bát říci to se mi nelíbí, nebo jsem proti tomu, že může udělat kritiku ať už je to kohokoliv od prezidenta, přes politiky, zesměšnění těchto lidí, nebo zesměšnění institucí, ale jaksi já se domnívám, že tyto invektivy jsou dobré, pokud nezačnou bejt příliš vulgární a pokud tedy potom neurážejí v tom zvoleném, neurážejí vlastně celou tu skupinu, tu entitu, třeba ten národ.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže i to má své limity, své hranice?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Na 100 %, i demokracie má své tedy limity. A nemyslím si, že tak úplně bylo špatné, když třeba ve starém Římě, když bylo nebezpečí pro tu zemi, tak přestala platit demokracie a začali teda to rozhodovat ti, kteří byli zvoleni za tím účelem, aby potom nemuselo se o všem diskutovat. Myslím, že ve vojenských akcích to platí také. Je to taky někdy špatné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nemůže to být nebezpečné?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Může to být určitě nebezpečné, ale víte, nebezpečné je vlastně se narodit, protože máme jistotu, že to končí smrtí a je to na doživotí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Před nedávnem jste se, paní doktorko, zúčastnila setkání, na kterém se vzpomínalo na dialogický seminář na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy a také na mistra slova, filosofa Milana Machovce. Což byla jedna z největších postav české filosofie druhé poloviny 20. století. Jaké to bylo a co nového jste se dozvěděla?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Považuji za velice výborné, že to byl profesor, který byl pro mnohé lidi autoritou, pro mě také a že se našli další lidé, kteří na něho vzpomínají a organizují každý rok toto setkání na výročí jeho úmrtí, to jest 15. ledna, myslím, že to je a tam, že teda se sejdou, vždycky má někdo nějaký trošku úvod, pár slov a pak teprve je promítán film, který byl zaznamená, kdy on ještě přednášel a byl naživu. Já si myslím, že to je velice hezký přístup tedy k tomu, že někdo může být učitelem. A já osobně jsem na tom oceňovala, že tehdy ten Milan Machovec na ty dialogické semináře zval lidi ze zahraničí, pokud to bylo možné, zval tam teology, zahraniční teology, zval tam tedy takové kapacity, jako byl třeba Fischer, From a podobní lidé, Ragatz a tito lidé tam přicházeli a mohli tam mluvit. Tam se setkával třeba stejně tak Hejdánek se setkával se, s Opočenským, který byl tehdy představitelem Evangelické teologické fakulty a další lidi a vedl se tam mezi nimi dialog. Milan to vždycky nějakým způsobem shrnul a bylo to podle mě přínosné pro ty lidi, co tam byli a já myslím, že i pro ty lidi, kteří tam diskutovali.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Také se mu říkalo mistr dialogu.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Ano, je dokonce taková...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Panu Machovcovi.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Knížka, která je napsaná a takto se teda jmenuje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Připomeňme několik jeho myšlenek, paní Šiklová.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
No tak například on vycházel z toho teda Voltairevského: Nemusím s vámi souhlasit a nesouhlasím s vámi, ale vždycky budu se zasazovat o to, abyste mohl říci svůj názor. A toto se tam repetovalo, opakovalo mnohokráte. A bylo to podle mě v té době, kdy mnohé věci byly zakázané, bylo to nesmírně povzbuzující, že je to možné. Také samozřejmě měl s tím problémy, že ho volali, nějaký pan Hranička, který byl pro ateismus při Ústředním výboru KSČ nebo něco podobného, tak tyto problémy s tím tedy měl, ale vždycky si to obhájil. Já jsem tam naposled třeba vzpomínala na to, že Milan Machovec už v roce 1956 napsal knížku o novotomismu, což je neobvyklé a že tehdy v tom novotomismu tam není jediná taková ta jalová věta, to, co se říká úlitby bohům, aby to mohlo vyjít, tedy něco proticírkevního.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hm, možná byste to mohla ještě trošičku ozřejmit ten pojem.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
To byl Tomáš Akvinský, ale on tehdy bránil ty názory, které měl on někdy ve 13. století a jeho teda stoupenci, kteří měli a bylo to rozumové přistoupení k náboženství. A to je teda ta knížka o tom novotomismu a zase, jsou tam reprodukované názory toho, teda Tomáše Akvinského v polemice lidí z tehdejší doby a vlastně Milan Machovec jednoznačně naznačil, na které straně stojí. To také nebylo tehdy ve zvyku. Tehdy bylo ve zvyku, že na konec, nebo na začátku se autor distancoval od toho autora, o kterém psal, aby snad se tím nepošpinil. To tedy se určitě bylo důležité distancovat se od Tomáše Akvinského, protože tehdá byl velký boj proti náboženství a ateismus byl považovaný za základní nosnou ideu té doby. Bohužel, nebyla to idea, byla to spíše ideologie.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak se díváte, paní doktorko, na současné debaty? Umíme diskutovat, přijímat jiný názor? Jak byste to ohodnotila?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Já se domnívám, že se bohužel dneska nedovedeme vyjádřit a nejsme dobří debatéři. Všimněte si, že i třeba v těch obvyklých debatách, co vede Václav Moravec, ti lidé mají pocit, že musí opakovat svůj názor stále a že kdyby náhodou řekli: ty máš pravdu, nebo vy máte pravdu, ať už je to kdokoliv, že by se shodili. To je totiž to podstatné. Tím, že přijmu názor druhého, tak já sám sebe nesnižuji, já se nemusím pořád rvát, že já jedinej nebo jediná musím tento a tento názor. A to bylo, myslím si, tehdá to bylo otevřenější. Ne, že bychom, byla tady větší svoboda, to opravdu ne, ale dneska ti lidé se domnívají, že správné je, na toho druhého útočit. Čili dneska velice často v těch debatách mám pocit, že jsou to paralelní monology vedle sebe jdoucí vyjádření toho jednoho a že ten druhý ani toho druhého nevnímá. On přijde do toho studia a začne říkat to, co měl připravené. A to je chyba. Protože přijmout názor druhého, to je tedy to, jak se můžeme obě dvě, oba dva se mohou dostat na vyšší úroveň.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To je umění.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
To je umění a je to taky velkorysost. A ochota tedy v tom ustupovat, nebo ustupovat, to už taky vypadá takové defétistické, ano, to přijetí toho názoru druhého, že já nejsem předem přesvědčena, že mám jedinou a jedinou možnou pravdu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
O čem to podle vás svědčí, paní Šiklová? Že nejsme ochotni nebo schopni naslouchat názoru jiného?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Já si myslím, že to je proto, že totiž dlouho se zde nemohlo mluvit. Tedy vše, co bylo proti, bylo považováno, nebo neobvyklé za správné. No a dneska jsme hloupě nebo zjednodušeně to přijali, že zase musíme v těchto intencích pokračovat. Ale přeci dialog, vezmeme-li támhle řeckou kulturu a tak dále, no tak to nebylo o tom, toho druhého potlačit, ale v rámci toho dialogu dospět k jinému názoru. Je to i riziko, protože já mohu vstoupit do dialogu, třeba se zástupci různých církví a já mohu třeba pochopit během toho dialogu, že ten druhý má pravdu. Čili já, přesto, že jsem ten dialog vyvolala, tak jsem ohrožena ve svém názoru. A to je, myslím, to určité riziko, ale nemyslíte, že toto riziko je také záležitostí růstu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kdo ze současných sociologů, případně filosofů vás nejvíce oslovuje?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Podívejte se, já jsem měla velice ráda Milana Petruska. Jeho přístup, jeho způsob vyučování a já bych řekla, že mě, přesto, že to byl kolega, byli jsme stejně staří, dokonce on byl možná o něco mladší, takže mě hodně ovlivnil. No a takhle z těch mezinárodních sociologů, tak mě prostě velice oslovoval ten Ulrich Beck, to je ta jeho Riziková společnost, která vyšla už v češtině, teďka nedávno myslím, že zemřel...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na Nový rok.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
To jako si myslím, že jsou lidé, kteří profilují způsob uvažování. A taky, víte, já mám někdy pocit, že při dnešní sociologii se hodně zdůrazňuje jakoby výzkum, ale ne určitě výzkum je veřejné mínění a podobné jsou velice významné, ale to je jenom jedna ze složek toho celého. A to, že si něco myslí většina lidí, neznamená, že to musí být správné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co byste doplnila nebo kde vidíte rezervy právě v sociologii?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Na podkladě výzkumů, různých tedy rozborů, být potom schopen říci docela nahlas: ale já s tímto nesouhlasím a myslím si, že by bylo lepší tu společnost vésti nebo zaměřit jiným způsobem. To je také asi vhodné, ale to chce, aby ten člověk měl předem ten svůj jasný názor, který si těmi výzkumy koriguje nebo doplňuje a má ten názor tak jasný, že je schopen jít i proti tomu, že si ho myslí a zastává ten názor většina. Podívejte se, já už jsem dost stará a zažila jsem mnoho změn v tomto státě a vždycky se našli lidé, kteří zaplnili Václavské náměstí a tu zvedali pravou ruku, tu levou ruku, jednou jí měli v podobě pěsti, podruhé vztyčenou, za hailování a takhle dále to šlo a to myslím, že také je si dobré uvědomit. To je paradox nebezpečí demokracie. Ale znova opakuji to, co je vždycky říkával prý nebo psal Winston Churchill, že demokracie je ten nejhorší způsob vlády, ale že zatím nikdo nevymyslel lepší.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hm, když jste se zmínila o německém sociologovi panu Beckovi, tak ten mimo jiné říkal, že už nemá smysl oddělovat domácí politiku od zahraniční, protože ten svět je mnohem více propojen, než si většina z nás uvědomuje. Jak vy to vnímáte?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
No, souhlasím s tím jednoznačně, protože ta Evropa nebo vůbec ten svět je tak propojen, že to, co se nám zdá, že se děje vedle, tak ono se vlastně děje u nás. Říkávalo se, že co to je mír. No to je to, když se střílí u sousedů, ale ne u nás. Ono to tak opravdu je i není. Ano? My se tady v té střední Evropě, a teďka mě budou lidi za to hubovat, máme neobvykle dobře. Ale my si to nechceme připustit a jsme zvyklí, že musíme nadávat, nebo že to je ten správný přístup. To není pravda. Uvědomit si hodnoty toho, že se v té střední Evropě máme dobře, tak dobře, že místo, aby se z Evropy emigrovalo jinam, kolik milionů lidí uteklo, odešlo z Evropy buď kvůli hladu, nedostatku, Evropa byla hladová, kvůli náboženským bouřím, politické netoleranci nebo z rasových důvodů. To, že k nám se dneska lidé snaží dostat, to přeci je do jisté míry dokladem vyznamenání, že se nám asi dobře daří. Jenomže když my tyto hodnoty teda budeme sami devalvovat a nebudeme si jich vážit, tak ti, co k nám přicházejí, nebudou taky schopni potom si nás vážit. Jestliže já si nevážím sama sebe, neříkejte mně, že si mě někdo druhý bude vážit. Proč? Když já budu sama sebe pořád shazovat?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ono asi ta migrace a propojenost světa nezmizí, možná spíše naopak.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Ne, naopak. Ta nikdy nezmizela a vždycky odněkud někam se šlo. Ano? A tak to jinak teda nemůže být. Nám se to dneska třeba nelíbí, ty události ve Francii a tak dále, to všechno jako svědčí o tom, že už jsme alergičtí a že se toho bojíme. Což je naprosto v pořádku. Bojíme, ale nic proti tomu, neděláme. Podívejte se, jak je možné, že třeba na Ukrajině, kterou hodně z nás lidí zná, kdy řada Ukrajinců zde pracuje, tak tam se dějí věci, kdy může někdo bombardovat letiště, může ho rozbít a pořád se říká, že to jsou neoznačení dobrovolníci, kteří si jdou jen tak někam zastřílet. No?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Taky asi záleží, kdo co říká a tvrdí...

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Já vím, no tak toto třeba říká pan Putin, že jo, dobrý, ale jaksi, jaksi ten svět k tomu mlčí. Proč? Protože mu to připadá, že to je taková lež nesmysl, který je už absurdní, ale na druhé straně jim to dává pocit klidu. No konečně, nás se to netýká. Ale jak dlouho se nás toto nebude týkat? Nemyslím, že by to Rusko vstoupilo a překročilo do těch jiných hranic, to ne, to opravdu se neobávám, mají sami mnoho problémů.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kdo by dnes uměl vůbec vyjmenovat jakési hodnoty evropské kultury? Protože i tato otázka se teď hodně otevřela i v souvislosti s útoky na pařížskou redakci Charlie Hebdo.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Ano, hodnoty evropské kultury by se těžko vyjmenovávaly. Ale je to ta hodnota právě tedy té rovnosti a toho, že nemáme zájem, aby tady byly velké rozdíly, že ti lidé všichni mají stejné právo...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Po čem vůbec toužíme, společnost?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Já se obávám, že toto právě nevíme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nemáme vizi?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Že nemáme vizi a že víte, kdyby byla vize, jak se bude ten svět vyvíjet, tak já mám-li tu vizi, tak si řeknu: ještě to vydržím. Když vám doktor řekne: heleďte, tohle to bude za 6 neděl v pořádku, tak čekáte na těch 6 neděl a pak vám řeknou: ještě 14 dní. Ale máte vizi, že to za ty dva měsíce od toho úrazu se spraví. A to vás neléčí ta skutečnost, ale máte vizi. A to nepříjemné se lépe snáší. I za války se to, co se snášelo a muselo snést, nebo za komunistů, to všechno, protože tady byla alternativa, ale dnešní svět nemá alternativu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Opravdu neexistuje alternativa ke konfliktům?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Já se domnívám, že to je, alternativou by byl mír, pohoda, ale vždycky se najdou lidé, kteří jsou nespokojeni. A ti, co jsou nespokojeni, samozřejmě v tom momentu budou z té své nespokojenosti hledat nějaké řešení. A protože není to řešení, nebo ho nevidí, tak budou tím více nespokojeni a budou hledat jednoduchá řešení. A to je to největší nebezpečí. Jednoduchá řešení v takto komplikovaném světě prostě není. Ale je jednoduché řešení, totiž každý nést určitý díl odpovědnosti, a to patří určitě teda k té evropské kultuře.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Také se hovořilo nést zodpovědnost za svobodu.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Ano, nést zodpovědnost. Co to je svoboda? Ano? Nést zodpovědnost za to období, které žijeme, snažit se ho sám prožít, pokud možno co nejlépe, k vlastní spokojenosti a tím, že já budu sama spokojená, tak vlastně budu kolem sebe vytvářet prostor, kdy i asi ti ostatní se budou cítit spokojenější, nežli by se mohli cítit. Já si myslím, že to je jako, kdybyste dávala trochu více kyslíku do ovzduší, ve kterém se pohybujete.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jen jestli to není příliš idealistické.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Určitě je to idealistické. Je na tom idealismu něco tak špatného? A nebyla ta Evropa, když mluvíme o evropských hodnotách, vždycky tak trochu idealistická?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Často se hovoří o tom, že například naším vstupem do Evropské unie, o který jsme hodně usilovali svého času, jako kdyby se naplnila ta naše přání, rok 1989, 2004, jako kdybychom neměli nějakou další metu.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
No, já myslím, že ale bohužel ji nemáme. Kromě toho tedy vyjednávání, kdy někdy to vyjednávání asi je zdlouhavé a protivné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Možná, kdybychom se podívali, chybí-li vám konkrétně, paní doktorko, nějaké, nebo diskuse na nějaké zásadní téma ve společnosti?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
No třeba o tom, co to je Evropa a jaké hodnoty má Evropy a jaké k nim patří. Tato diskuse by zde měla být. A měla by zde být také diskuse o tom, jestli ti lidé, kteří k nám přicházejí, jsou pro nás přínosem nebo nejsou přínosem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A co myslíte?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Já si myslím, že jsou přínosem, prostě proto, protože Evropa stagnuje i z hlediska reprodukce. A to není otázka finanční. Prostě v Evropě za pár desítek let bude chybět 60, někdo říká až 90 milionů lidí. Jestliže by dneska všichni si pořídili miminko, já mám 7 vnoučat, já jsem na tom dobře, tak to je dobrý, ale jako kdyby si je všichni, co mohou, si je pořídili ty děti, ono by to asi už nestačilo se ani doplnit. Ale jde o to, aby ten, kdo k nám přijde, aby tedy byl tak zamilován do naší kultury, že by se chtěl přizpůsobit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká socioložka Jiřina Šiklová. Já vám děkuji za vaše názory, postřehy a přeji vám hezký den.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Já taky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na slyšenou. Příjemný poslech dalších pořadů přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.