Přepis: Jak to vidí Jiří Hlaváč – 3. ledna

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hostem dnešního Jak to vidí, je profesor Jiří Hlaváč, klarinetista, skladatel, pedagog. Dobrý den vám přeji.

Jiří HLAVÁČ, skladatel, klarinetista, pedagog
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
O čem budeme dnes spolu hovořit? Vzpomínky na několik velikánů. Je či není Národní divadlo vhodným prostorem pro experimentování? Nemáme příliš mnoho vysokých uměleckých škol? Výběr z dnešních témat. Před 50 lety ve věku 90 let zemřel vítěz nad Hitlerem, válečný britský premiér Sir Winston Churchill. Čím vás, pane profesore, zaujal tento legendární politik i nesmírně zajímavá a rozporuplná osobnost.

Čtěte také

Jiří HLAVÁČ, skladatel, klarinetista, pedagog
--------------------
Já myslím, že těch momentů je mnoho. Nicméně já sám za sebe chci říci, že mne fascinovala šířka jeho osobnosti, protože vedle toho, co se obecně vím, že to bylo zmíněno, politik, diplomat, státník, jsou mezitím valéry, ale on to byl také malíř, byl to také literát. Mimochodem, tuším, že v roce 1953 dostal Nobelovu cenu za literaturu. Takže malinké poodkrytí duše Winstona Spencera Churchilla. On pocházel samozřejmě z rodiny, kde tradice byla dána, protože byl to šlechtický rod a Winston Churchill byl vychováván k tomu, aby sloužil obecnému blahu. To je úchvatná myšlenka. Nicméně on jako dítě zrovna nevynikal ve škole a jeho otec, tedy byl též politikem a Ralph Churchill se tvářil, že jaksi rozhodně nepůjde v jeho šlépějích nebo v jeho představách a myslím si, že tam vytvořil vztah, který i k dalším období zrovna nesignalizoval, že by se syn mohl od svého otce lecčemu přiučit. Nicméně v okamžiku, když Winston nastoupil na Vojenskou akademii a to byla jeho meta, to byl jeho sen, tak se stal zázrak, mentální osobnostní a z průměrného až podprůměrného žáka se najednou rekrutoval kadet, který se zařadil mezi desítku špičkových studentů a tady je ten osobnostní přelom. Najednou se ukázalo, že je ohromně disponován koncepčním myšlením, že je to člověk, který umí být stratégem, že je to člověk, který je svrchovaně trpělivý, v tom jak realizovat určité záměry, určité cíle. Ale že má také duchovní přesah, protože on se potom mnohokrát v životě ocitl v situacích,kdy působil třeba jako dopisovatel. Někdy jen dopisovatel z různých zemí, kde pobýval či působil, ale jindy i válečný dopisovatel a ukázalo se, že on uměl najít nejen pojmenování důsledků, ale měl udělat analýzu, která ukázala příčiny, proč se to vlastně všechno děje. To je úžasná dispozice pro následnou politickou kariéru, ale on měl také velký citový náboj a byl nejen plamenným a obdivovaným řečníkem později, ale ten citový náboj se projevoval i v tom, že Winston Churchill paralelně, souběžně neustále maloval. Někdo spočítala, že je autorem více jak pěti stovek obrazů a to není málo. A k tomu on samozřejmě psal, publikoval a to všechno ukazuje a odpovídám tedy na ten původní dotaz, na osobnost, která má takové přesahy nejen vědomostní, ale vizionářské. Určitou míru morálních postojů, morálních zásad, že logicky byl připraven, aby ve zlomové situaci nabídnul tedy ony slzy pod dřinu, napětí, ale že nabídnul také východisko. Já myslím, že Winston Churchill byl jednou z největších osobností 20. století. V Anglii už se to obecně respektuje, byl mnohokrát posmrtně ještě oceněn, glorifikován. Byla to osobnost, která ukázala mnoha lidem cestu a ukázala určitá východiska. Škoda, že takových Winstonů Churchillů v současnosti je pramálo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Lidé se často ptají, proč jsme vlastně těm myšlenkám i varování snad Churchilla nevěnovali takovou pozornost.

Jiří HLAVÁČ, skladatel, klarinetista, pedagog
--------------------
Já myslím, že vysvětlení je jednoduché. Moc se pohybuje po úplně jiných cestách než je rovina demokracie, než je rovina uvažování velmi humánního a velmi lidského. Moc jde přímočaře za svým zájmem, za svým cílem, neptá se, co bylo a neptá se, co bude.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
On právě varoval na konci 30. let minulého století před nástupem Hitlera, byl to také Churchill, který jako první použil termín "železná opona".

Jiří HLAVÁČ, skladatel, klarinetista, pedagog
--------------------
Přesně. Navíc pokud si vzpomínám dobře, navazoval na tu neblahou misi předchozího premiéra Chamberlain, takže Churchill nestartoval na bodě nula a Churchill musel startovat hluboko pod bodem nula. Nicméně byl to znovu on, který dokázal vyhodnotit i situaci po Teheránské konferenci. Byl to on, který řekl: Pozor, tady začíná něco, co je hodno označit termínem "studená válka a železná opona".

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem, když jste se, pane profesore, zmínil o Chamberlainovi, tak vlastně je známá jeho politika appeasementu a to je aktuální spor mezi Hradem a Černínem na základě vlastně jakéhosi varování prezidenta před možným takzvaně super holocaustem v souvislosti s Islámským státem a tak dále. Jak vy to vnímáte?

Jiří HLAVÁČ, skladatel, klarinetista, pedagog
--------------------
Víte, já mám jednoduchou životní rovnici. V životě má být rovnováha mezi mocí a zodpovědností. Mám-li možnost, mám-li kompetence, musím mít míru zodpovědnosti a opačně. Takže pokud tady v těchto svárech, které jste zmínila, je vyrovnaná balanc zodpovědnosti a kompetencí, nikterak mě to nezneklidňuje, zneklidňují mě situace, kdy vidím, že kompetencí je mnoho a zodpovědnost se ztrácí. Znovu ten moment, o kterém Winston Churchill mluvil opakovaně. Buďme si vědomi toho, že každý náš krok, který konáme nyní, bude mít svůj dopad na své důsledky pro čas budoucí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kdo má dne asi jako Winston Churchill dar tak trochu vidět za roh, formulovat své myšlenky trefně?

Jiří HLAVÁČ, skladatel, klarinetista, pedagog
--------------------
Já si netroufám říci, protože takový dar rozhodně nemám. Já se obávám, že nikdo takový v současnosti není. Ale není to otázka jen osobnostní. Oni jsou skutečně vázáni a svázáni řadou doktrín a řadou dohod a vazeb vzájemně mezi sebou. Myslím si, že i řada špičkových politiků, mám na mysli paní Merkelovou anebo prezidenta Obamu, že ani oni se nemohou rozhodovat zcela svobodně a podle své představy a určitého plánu, že je to vázáno na určitou doktrínu, na určité dohody, smlouvy, které už byly uzavřeny. Oni prostě mezitím nějakým způsobem musí fungovat a musí proplout.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte, pane profesore, že se politika nějak zásadně změnila od dob třeba Winstona Churchilla?

Jiří HLAVÁČ, skladatel, klarinetista, pedagog
--------------------
Odborníci říkají, že ano, my laikové se domníváme, že ne, protože kdyby se zásadně změnila, tak by ten život vypadal zásadně jinak, ale on zásadně jinak nevypadá. Stále řešíme válečné konflikty, stále řešíme momenty, kdy zbrojařství bude určovat na dlouhá desetiletí dopředu, jak ten svět bude vypadat. Stále je to otázka určitého tlaku, je to otázka peněz, je to otázka moci. Myslím si, že ne. Možná, že už v tomto pořadu jsem řekl jedno své krédo, že člověk je svým způsobem vzdělatelný, ale je nepoučitelný. Tohle je ukázka toho, že ani s odkazem Winstona Churchilla nenakládáme zdaleka tak jak bychom měli.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co by asi poradil soudobým politikům nebo co by si od něj měli vzít?

Jiří HLAVÁČ, skladatel, klarinetista, pedagog
--------------------
Bojujte, dávejte dřinu, pot, to co říkal už v tom roce 1944.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když jsme u výročí, přidejme ještě další dvě. Vynálezce Johannes Guttenberg a spisovatel Bohumil Hrabal, připomínáme si jejich úmrtí.

Jiří HLAVÁČ, skladatel, klarinetista, pedagog
--------------------
Úmrtí 3. února, v případě Guttenberga, to je také úžasný osud. Mimochodem ono se neví, kdy přesně se narodil a ani kde se narodil. Takže teorie 1397 až 1400, tak nakonec odborníci řekli: Tak bude to těch 1400. Ale ta podstata je v něčem jiném. Guttenberg nepřišel on s vynálezem knihtisku. Ve staré Číně už dávno před naším letopočtem se tato technologie používala, ale tam je něco jiného. Guttenberg přišel s určitým momentem, kdy se začala informace šířit mnohonásobně rychleji a svým způsobem i snáze než tomu bylo jen opisy určitých knih. A myslím si, že nejen ta slavná bible, která byla tištěna v jeho manufaktuře, ale že řada jiných knih způsobila to, a teď to malinko přeženu v nadsázce to, co způsobil internet v minulém století. Ta svým způsobem snadná dostupnost k vědění, snadná dostupnost, abych si ověřil určité informace, abych mohl nastolovat určité věci, které mám jen z doslechu. Jinými slovy, kniha se stala postupně jakousi samozřejmostí. Stala se zdrojem vědění. Stala se zdrojem poznání a když půjdu potom dál, to by mě zajímalo, jak by se pan Guttenberg dneska díval na současný svět. Kdy se kniha vedle toho, co jsem zmínil. Stává i každodenním průvodcem. Pojedu do Paříže, koupím si průvodce a budu chodit podle těchto instrukcí a tak dále. Mám návody, jak mám zdravě žít, mám návody, jak mám sportovat podle určité metodické poučky nebo příručky. To všechno je neuvěřitelné, protože do každého oboru naší činnosti vedle té svrchovaně odborné literatury, a naučné literatury, přišla i ta fáze určité popularizace a to vlastně otevírá pro člověka širokou síť vědění, jak sní kdo pracuje, to je druhá věc. Myslím si, že Guttenberg by byl nadšen z toho, co dal světu tím prvotním impulsem. Ano, máte k dispozici výběr z řady knih. Naučte se s nimi pracovat. Začněte je expedovat, ale buďte trpěliví, buďte nároční, buďte zvídaví, a v součtu se to ve vaší duši projeví tak, že si budete vědět rady nejen sami se sebou, ale i s okolním světem a to je, myslím si, úžasné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Třeba číst Bohumila Hrabala?

Jiří HLAVÁČ, skladatel, klarinetista, pedagog
--------------------
Třeba číst Bohumila Hrabala a to je další moment. Já jsem se prvně s dílem Bohumila Hrabala, přiznám se, setkal hodně pozdě. Někdy až tak kolem roku 1978 - 1979, a shodou okolností to bylo díky dramatizaci jeho povídek v Lyře Pragensis. Stále vzpomínám na úžasný přednes Vlastimila Fišara. Hudbu jsme tam tehdy dělali s Janou Koubkovou a s pianistou Edvardem Spáčilem. Já jsem tam pozoroval, jak texty, pro mě tehdy ne zcela známého autora, atakovali posluchače tak, že seděli v tom sále opravdu jako přimrazení. To nebylo tím, že byl Hrabal zpola zakázaným autorem. To bylo tím, že jeho čeština, jeho vyjadřovací schopnost, pojmenování určitých situací, ale i ta míra té citové účasti, opravdu ty lidi dojímala, přiváděla je do stavu, který si myslím, že by každé poctivé umění mělo mít a to je vytržení mysli z toho daného okamžiku. Přenést mě do jiného světa. Přenést mě do světa, ve kterém se třeba budu cítit vnitřně šťastnější a lepší. To všechno Hrabal uměl. Já na to pořád vzpomínám a od té doby samozřejmě vedle Slavnosti sněženek a řady dalších publikací, Postřižin a Ostře sledované vlaky jsem přečetl i jiné ne tak frekventované a známé tituly. Nicméně musím říci, že Bohumil Hrabal a to se ví samozřejmě, byl nejen velkým literátem, ale on to byl opravdu velký pozorovatel života a ten osud, který se v jeho případě udál, včetně toho dobrovolného odchodu z toho světa, celý od začátku byl nasměrován vlastně k té touze vyjádřit se o tomto světě po svém. Hrabal, paralela s Churchillem, jako dítě rovněž nevynikal zrovna vynikajícími výsledky ve škole, naopak. Ale víme, že pak zakončil i právnickou fakultu. Byl to vzdělaný člověk. A jedna vzpomínka naživo s panem Hrabalem jsem se několikrát potkal, ale většinou to bylo v pivnici U Tygra a musím říci, že on byl velmi citlivým posluchačem. Poprvé jsem si ani nevšiml, že tam sedí. Musím říci, že všichni kolem u toho stolu povídali páté přes deváté, jak už to tak v hostincích bývá a Hrabal poslouchal. Moc neglosoval, moc nepovídal. Připomněl mi jiného velikána, obdobně se choval Jan Skácel při našich ochutnávkách vína v Brně. Bylo to úplně stejné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nenajdeme třeba neinspiroval jste nějakou postavu literární?

Jiří HLAVÁČ, skladatel, klarinetista, pedagog
--------------------
Nevím, ale faktem že on stále se dobíral podstaty myšlení o tomto světě strýčka Pepina, známého ostatně z Postřižin. Hrabal říkal, že Pepin k nim přijel na krátkou návštěvu a zůstal do konce života. I to je nádherný moment, protože kdo z nás je schopen být tak bezprostřední, aby v situaci, ve které si myslí, že by mohl být něčemu nápomocen, změní své plány a prostě tam zůstane. I Bohumil Hrabal mnohokrát změnil své plány, zůstal v literatuře, zaplaťpánbůh, nejlepší rozhodnutí, jaké udělal.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste se mimochodem začetl před pár týdny i do teď titul asi prozradíte vy, pane profesore, knihy od Winstona Churchilla.

Jiří HLAVÁČ, skladatel, klarinetista, pedagog
--------------------
Ano, ano, mě to moc zajímalo, protože to jsou vlastně, to je popis jeho životních začátků a Churchill tam popisuje nejen zvyky své rodiny, ale vlastně i ten moment, kdy se v něm probudila ta touha věnovat se politice, kdy on rozpoznal v sobě, že nepůjde v otcových šlépějích zvyklostních, ale že je člověkem, který je schopen rázných rozhodnutí, takže najednou od konzervativců v labour a všechno se to odehrálo nikoliv momentem převleku kabátu příslovečného, ale on prostě byl už tak mentálně zdatný a tak mentálně připravený, že chtěl sloužit v úplně jiné dimenzi nebo úplně jiné rovině. Mimochodem, to je to podstatné to slůvko, které jsem vyslovil - sloužit. Churchill opakovaně říkal, že chtěl jediné a to je sloužit Anglii a Bohumil Hrabal nebyl tak patetický, nicméně řekl, že jeho práce nikdy nebyla nic jiného než služba své představě, což je úžasné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co myslíte,jak vnímají třeba naši zákonodárci, politici svůj vztah? Je to služba veřejnosti, společnosti nebo jak byste to vy popsal?

Jiří HLAVÁČ, skladatel, klarinetista, pedagog
--------------------
Tyto některé znám osobně a troufám si tvrdit, že někteří chtějí být služebníky, menšímu procentu se to daří, jiní nechtějí být služebníky a mají pocit, že mají v prvé řadě onu rozhodovací pravomoc. Já si myslím, že kdo si pojmenuje podstatu své činnosti i vy tady v rozhlase, vy máte sloužit obecnému vědění. Vy jste pro to, abyste přinášeli včasné, přesné, pravdivé informace a k tomu všemu, aby dostávali posluchači i svoji míru osvěty, svoji míru vzdělanosti a tak dále. Totéž je v politice. Politika není povolání profese, která je výlučná. Ne, je to služba, mají sloužit k tomu byli voleni, k tomu byli vybíráni a myslím si, že ti, kteří tu premisu pochopí, že jednak v té politice mohou setrvávat déle, protože míra důvěry je opakovaná, ale jsou tam i ti, kteří to vnímají skutečně jen jako své vybočení, vyniknutí, získání určitého postavení, určitého vlivu a to je špatně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Podle ministra kultury pana Hermana by Národní divadlo mělo ukazovat lidem klasiku, kultivovanost a nemělo by se stávat experimentální scénou. Jaký je na to váš názor, pane profesore, podle jakého klíče sestavovat repertoár?

Jiří HLAVÁČ, skladatel, klarinetista, pedagog
--------------------
Je to samozřejmě složitá otázka, faktem je, že Národní divadlo je fenomén nejen v rovině přítomnosti, ale i určité historické provázanosti odkazu a v tomto směru a duchu dávám panu ministru Hermanovi zapravdu. Myslím, že Národní divadlo na jednu stranu má být garantem určitých trvalých či trvanlivějších hodnot, kterými divadlo, ale i opera či balet disponují, na stranu druhou má tam být i ta míra objevitelská, to si myslím, že je nezadané právo každého z tvůrců a mělo by být zachováno. Umění je najít tu přirozenou rovnováhu. Uměním je najít to, aby divák posluchač mohl vnímat ty hodnoty, které postavily českou hudbu či českou dramatiku na mnohdy špičku evropského dění a na stranu druhou, aby byl neustálý přehled o tom, co vlastně ta soudobá scéna také nabízí. Jenže to úskalí je v něčem jiném. Já se domnívám, že do Národního divadla se vždy v minulosti vstupovalo po určitém ověření kvality, jak v rovině herectví, režie, skladby, choreografii a tak dále. Dnes je ta situace jiná. Do Národního divadla se zvalo a dneska se tam vstupuje na základě výběrových řízení, kde nikdy nevíte, kdo se přihlásí. Přijde míra určité provázanosti, nabídne se koncepce, která začne vyžadovat tuto změnu, tuto změnu, změnu v obsazení ansámblu, potřebuju k sobě generačně blízké a tak dále. A tady se najednou ta určitá jistota začne povážlivě kymácet a může to klidně dospět do stádia, kdy se ta lodička prostě převrátí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale například umělecký šéf má právo vybrat si svůj soubor.

Jiří HLAVÁČ, skladatel, klarinetista, pedagog
--------------------
Logicky a umělecky, šéf má své právo, ale já dám jednu paralelu. Ani pan Bělohlávek v okamžiku, když nastoupil do České filharmonie, nemohl zvrátit status výběrového konkurzního řízení. Nemohl říci: Já chci ve flétnách tyto hráče, v lesních rozích tyto a tak dále. Všude ve světě je ten úzus, že je výběrové řízení. A umělecký šéf je jedním z těch, který spolurozhoduje nerozhoduje sám. Myslím si, že tady samozřejmě a vracím se k té myšlence, u herců, kteří obstáli v řadě jiných divadel, odvedli skutečně vynikající špičkovou práci, by měla být ta míra, ta pravomoc, že je angažmá v Národním divadle nabídnuta za to, co ten člověk odvedl. Tady ten mechanismus je jiný, nechci jej zpochybňovat, ukáže praxe, co to přinese. Faktem ovšem zůstává, že Národní divadlo by nikdy nemělo fungovat jako scéna, která je alternativní a nemělo by nikdy fungovat jako scéna, která experimentuje se vším, co se děje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A co nabízejí umělecké vysoké školy? Mám teď na mysli absolventy?

Jiří HLAVÁČ, skladatel, klarinetista, pedagog
--------------------
Shodou okolností teď je období, kdy na většině z nich probíhají třeba přijímací zkoušky. Co nabízejí? Já jako reprezentant jedné z nich chci říci, že chceme nabízet určitou míru erudice, kvality, ale na stranu druhou je tam i ten svobodný rozvoj duše každého z kumštýřů, najít a to je to, co bychom měli nabízet. Najít zase tu rovnováhu mezi tím, co obecně má absolvent vysoké umělecké školy ovládat, a tím, aby nebyl narušen jeho přirozený osobnostní rozvoj, aby doktrína systému nezastřihla křídla tak, že přestane létat. To je samozřejmě k ničemu. Je to velmi obtížné. Na stranu druhou přijímací zkoušky, je tam talentová část, na které se dá posoudit samozřejmě určitý vklad, ale na žádné přijímací zkoušce neotestujete vytrvalost toho člověka, jeho opravdovost zájmu, neotestujete to, jestli vydrží tak velké vypětí i po stránce nervové kondice, neotestujete ani to, jak umí či neumí komunikovat a to všechno je součástí umělecké činnost. Bez toho to prostě nejde. Takže my uděláme při přijímacích zkouškách to, že vybíráme z určitého počtu potenciál, o němž se domníváme, že je vhodný. U nás na naší škole platí zásada, že první ročník je ověřovací a až po zvládnutí veškerých zkoušek a zápočtů za první ročník, je takzvaná definitiva. Ta praxe je dobrá, doporučuji ji i ostatním.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Měla by se měnit ta podoba těch přijímacích zkoušek podle vás?

Jiří HLAVÁČ, skladatel, klarinetista, pedagog
--------------------
Já si myslím, že v mnohém ano. Jednak je tam ta rovina, kdy bych chtěl, aby ti adepti přišli i se svým projektem, co vlastně by oni sami chtěli na té škole studovat, začít ovlivňovat učební plány, ano. Posilme tu rovinu, že osobnostní vklad je klíčový.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Profesor Jiří Hlaváč, děkuji za vaše názory a přeji vám hezký den.

Jiří HLAVÁČ, skladatel, klarinetista, pedagog
--------------------
Děkuji.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.