Přepis: Jak to vidí Jiří Hlaváč – 26. března

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den. Začíná pořad Jak to vidí, u kterého vás vítá Zita Senková. Dnešním hostem je profesor Jiří Hlaváč, klarinetista, pedagog, skladatel. Dobrý den.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog, skladatel
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vláda vybrala tři lidi do speciálního výboru, který bude prověřovat adepty do dozorčích rad státních firem. Sdružení Rekonstrukce státu ale kritizuje fakt, že výbor není ani odborný ani nezávislý. Jak to vnímáte? Já jenom dodám, že jde o úředníky bez zkušenosti s vedením podniků.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog, skladatel
--------------------
No, já myslím, že tam je ještě jeden důležitý moment, a to je to, že jejich rozhodnutí nakonec patřičný ministr nemusí zcela respektovat ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Přesně tak.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog, skladatel
--------------------
A pokud vládě zdůvodní, proč to nerespektuje, tak je to akceptováno. Já si myslím, že bych to rozdělil trošku na dvě položky. V té první nepochybně, že tyto kroky budou nezbytné udělat a bude důležité, aby se nad pojmem "trafika" jako taková, lhostejno, jestli politická či jiná, aby se s tím začalo nakládat jako s něčím, co je svrchovaně nežádoucím elementem této společnosti a je to vždycky s pachutí, že je to něco za něco. Je v tom ten mravní defekt, ať se na tom, ať se na to dívá kdo chce, jak chce. No, ale pak je ten druhý moment, a to je "kdo". Řekl jsem proč, to ano a kdo? Víte, že vybrat trojici, čtveřici, pětici, která bude vyhovovat úplně všem, to je prakticky nemožné. A to, co jsem si ověřil, že budou překládat, předkládat tedy výpis rejstříku trestů a budou předkládat svůj životopis a tak dál, no, to se předkládá všude, kde má člověk vykonávat nějakou řídící či vedoucí funkci. Ale je tam další moment, a to mě zajímá, do jaké míry budou ti lidé seznámeni s problematikou toho daného oboru, od jaké míry ti lidé v těch oborech mají sami renomé těch, kteří už něco vykonali, mají za sebou skutečně svrchovanou práci. Znovu se vrátím ke jménu pana doktora Motejla. O panu doktoru Motejlovi nikdy nikdo nepochyboval, že byl svrchovaným ombudsmanem. Tečka. Takto to je. Doktorů Motejlů máme žalostně málo, takže spíš se ptejme proč, buď je neumíme hledat, nebo je neumíme vychovávat, nebo nestojíme o jejich práci, i to je možné, ale já toto vnímám zase jako trošku plácnutí do hladiny vody, protože je nezbytné tedy s tím něco dělat, ale v podstatě nevíme jak a když předložíme návrh, tak počítáme s tím, že ten návrh bude okamžitě zpochybněn, protože neumíme dosadit patřičnou sestavu kompetentních a plně respektovaných, obecně respektovaných osobností.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ono mimochodem ten nový vládní výbor pro personální nominace, tak zní ...

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog, skladatel
--------------------
Ano.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
... oficiální název, bude mít tři člen. Zasedne v něm jeden zástupce každé koaliční strany. Přitom ale podle toho původního návrhu mělo být těch členů 9 a několik z nich měli být právě apolitičtí odborníci na právo, či ekonomii.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog, skladatel
--------------------
Já se směji. Stěží jsme našli tři, devět nejsme schopni. Takže spíš je to postaveno na této myšlence. Ale to, co mě u toho trošku zase irituje, tato vláda se zastřešovala tím, že odbornost bude mnohem důležitější než stranická příslušnost. Jestliže si vyčtu, že sestava těchto tří je znovu postavena na nominaci tří politických stran, tak to ve mně okamžitě vzbuzuje řadu otazníků.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A odpověď se nabízí?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog, skladatel
--------------------
Odpověď se nabízí ano, ale vytvořme grémium, které bude mít k tomu patřičný respekt, nebo patřičné renomé, tu patřičnou odbornost, tu patřičnou nezávislost, skoro bych na tom slůvku trval a zbavme ji toho podujetí na to, že přece jenom budou na politických stranách nějakým způsobem participovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ministryně spravedlnosti paní Válková se omluvila obětem i pozůstalým za svůj výrok, že se cituji: "toho v protektorátu zas tolik nedělo." Nutno říct, že tato slova zazněla v kontextu otázky o odsunu německého obyvatelstva po roce 1945 a že ministryně chtěla srovnat hrůzy v dalších zemích a u nás. Jak vy to vnímáte? Protože ty reakce, zejména z řad opozice, asi i logicky, byly hodně ostré, dokonce předseda ODS Fiala vyzval k rezignaci paní ministryni.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog, skladatel
--------------------
Jak to vidím? Víte, musí říci před závorkou, že považuji za paní doktorku Válkovou za člověka uvážlivého a moudrého. Je vidět, že i moudrým se občas přihodí, že řeknou věc, která je v nepravou chvíli na nesprávném místě, či není přesně a správně formulována. Nemyslím si, že by paní doktorka Válková patřila mezi ty, které, kteří by zlehčovali veškerou tu represivitu, která se tady odehrávala po Heydrichiádě a tak dál, nevěřím tomu. Ale já jsem ve svém životě poznal několik osobností, které mám velmi rád, kterých si považuji a které ctím a ti byli shodou okolností spjati s tímto údobím tak, že to prožili všechno na vlastní kůži. Nikdy nemluvili o tom, co všechno ji ztráta blízkých změnila v jejich dalším životě. Znám 94letou ženu, která při Heydrichiádě přišla o manžela a byť uplynulo 70 let, tak se s tou ztrátou do dneška nevyrovnala. Co mohu vzkázat, co mohu říci? Víte, mluvme vždycky jenom o tom, s čím jsme bytostně spojeni, co jsme prožili. Ta vlastní kůže je tady nezastupitelná. To, co mám z doslechu, to, co mám zprostředkovaně, je vždycky následně někým a nějak zpochybněno. A je to správně. Protože ta vnitřní účast, ta citová angažovanost, to je věc, která je nezbytná při posuzování čehokoliv. Co se tady odehrávalo a nebyly to jenom Lidice a Ležáky, to přece všichni víme a mohu dát i jedno memento. My jsme přišli o řadu skvělých literátů, skvělých žurnalistů, skvělých vědců a lékařů, hudebních skladatelů, výtvarníků, to všechno jen ve smyslu pro tady ty Heydrichiády. Ty osobnosti mohly poznamenat náš duchovní a kulturní rozvoj zcela klíčovým a zásadním momentem. Nebylo jim to dáno. A rozhodla o tom politická moc té doby, chovali se tak, jak se chovali a já byť jsem neměl ve vlastní rodině nikoho, kdo by skončil v koncentračním táboře, či byl popraven, tak vím, že ta doba byla tak represivní, že je neomluvitelná do dneška. Tedy tak to vidím.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak nebezpečné, pane profesore, může být relativizace dějin?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog, skladatel
--------------------
Velmi, velmi nebezpečná, protože se tím svým způsobem stírají ty krajní póly. Ono se to všechno nahrne do jakéhosi středního pásma a v tom středním pásmu už projde leccos. Čili nestírejme to, co se událo jak ve smyslu pozitiv, tak ve smyslu negativ, nechme tam, kde to historie postavila, patří to tam a chovejme se k tomu jako k jakémukoliv jinému odkazu, duchovnímu, morálnímu, mravnímu a tak dál. Je to věc, která postihla tento národ zcela zásadním způsobem a je mně úplně jedno, jestli někdo tímto způsobem bude zlehčovat dopad Heydrichiády a jiný politické procesy a případy Milady Horákové a dalších. V mých očích je to úplně zcestné a úplně hloupé.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Prvoligový duel Baníku Ostrava s pražskou Spartou opět poukázal na problém chuligánů. Stadion Na Bazalech se změnil v bojiště, létaly petardy, světlice i sedačky, padla i část bezpečnostního plotu. Co jste si u těchto záběrů, pane profesore, opět řekl?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog, skladatel
--------------------
To, co vám teď řeknu, bude hodně smutné. Já jsem byl naposledy živě na fotbale před 26 roky, bylo to na Spartě, můj syn měl 11 let, tak jsem ho pozval. Už tehdy se odehrávalo něco v mých očích neomluvitelného, nebylo to ještě v razanci, kterou jsem viděl teď, nicméně v okamžiku, když takzvaně kotel fanoušků začne skandovat: chceme vidět krev, tak mně zatrnulo a syn mně řekl: tatínku, asi půjdeme domů. Tak jsme šli domů. Já jsem, jak jsem řekl, od té doby na fotbalové hřiště nevstoupil, s výjimkou těch 3. a 4. tříd, kde k těmto momentům zaplaťpánbůh zatím nedochází. Ale co tím chci říci? Řada činovníků, a že se jich tam vystřídalo v těch fotbalových svazích, s těmito jevy prakticky nic nedělala. Stále jenom oznamovali, že to bylo a že to tak je a že se snaží a tak dál, a tak dál. A byli metodici a byli další jiní poradci na všechno možné. Výsledek je takový, jaký jsme viděli. Ale já jsem zpozorněl v okamžiku, když jsem zjistil, že předseda fotbalového svazu pan Pelta sice vyhlásil, že míra jeho trpělivosti už byla završena a že nezbytné s tím něco udělat, ale hned avizoval další krok, a to je setkání s ministrem, s ministrem školství, mládeže a tělovýchovy panem Chládkem, s myšlenkou, že vlastně by znovu chtěla fotbalová asociace požádat o participaci policie, mluví sice o vytipovaných zápasech, leč za tím je jedna dobrá klička. Jinými slovy, milý státe, ty bys měl začít platit i policii na našich podnikatelských záměrech. Většina fotbalových oddílů jsou akciové či jiné společnosti, jsou v soukromých rukách a ejhle, stát má přispívat. Půjdu ještě dál v té myšlence. Ti, kteří už zaplatili vstupné a mají plné právo na to, aby měli zaručenu bezpečnost a určité hygienické normy, tak jim takhle někdo oznámí, ale přes státní rozpočet přispějete ještě podruhé. Já toto považuji za něco naprosto neuvěřitelného. Ať se to zrodilo v kterékoliv hlavě. Je to ten moment, který mě skutečně varuje, že tady už by to mohlo dojít tak daleko, že banky požádají o totéž, prosím pěkně, přispívejte na naše bezpečnostní služby, protože stát nám negarantuje, že v tomto státě se nekrade, že tady nejsou zloději. A mohu jmenovat dál, dál. A aby toho nebylo málo, tak jsou i u nás sporty, v nichž se něco obdobného prostě nedělo a neděje a věřím, že se dít nebude. Proč? Protože tam je určitá míra reprezentace, která se nejen proklamuje, ale která se dodržuje. Ať se na mě nikdo nezlobí, jestliže se vrátí z nějakého zahraničního zápasu česká reprezentace, fotbalová reprezentace, tak, že si hráči vzájemně roztrhali obleky, které jim pořídil svaz a přijdou na Ruzyň jako trhani, tak mně to o něčem vypovídá. A teď si, prosím pěkně, dejme jenom do jedné souřadnice - 26 let nikdo nic neřešil, bylo to a je to stále, reprezentace se vám občas vrátí roztrhaná tak, že to vypadalo, že je napadli rotvajleři, za éry reprezentantů typu Josefa Masopusta, Ladislava Nováka naprosto nemyslitelné a nepředstavitelné. Čili reprezentace vypadala jinak. A na konci té souřadnice, no, teď už teda si s tím sice nevíme rady, ale už to nechceme platit ani sami, tak milý státe, měl bys tu myšlenku ochrany svých diváků začít velmi vážně respektovat a začat ji taky podporovat. Jinými slovy, platit. Neberu, neberu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže by to mělo zůstat na pořadatelích?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog, skladatel
--------------------
Je to anfér.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hm. Pan Pelta bude dnes také jednat s premiérem Sobotkou o možnosti výstavy národního stadionu na Strahově a právě nový stadion pro 30 tisíc fanoušků je podmínkou pro kandidaturu na spolupořádání mistrovství Evropy 2020, o které by se asociace chtěla ucházet. Co říkáte tomuto záměru, této myšlence? Samozřejmě ta částka jenom od státu by byl příspěvek asi 3 miliardy na ten nový národní stadion.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog, skladatel
--------------------
Já bych to zase rozdělil na dvě poloviny. V té první jistě by bylo krásné, když by se u nás konalo mistrovství Evropy v kopané, o tom vůbec nebudu diskutovat. Ta idea je vznosná. Na stranu druhou, všechno něco stojí, my už máme zkušenosti s tím, co se odehrálo v Sazka aréně a tak dál. Já se toho velmi obávám. Národní fotbalový stadion stát mohl, pokud by nebyl Strahov zdevastován tak, jak byl zdevastován a pokud by už do toho nevstupovaly různé jiné představy a podnikatelské zájmy. Takže tady s tím, s touto myšlenkou moc souhlasit nebudu. Ano, mistrovství Evropy by bylo krásné. Na stranu druhou vím, musí k tomu být vytvořena patřičná infrastruktura, vybavenost stadionu a tak dál a tak dál, ale počkejme, až se umíme vyrovnat s těmi momenty, o kterých jsem mluvil před chvílí. Až tady bude fotbal na takové společenské úrovni, že návštěva fotbalového zápasu bude se rovnat malým svátkem, ano, ano, pak investujme. Ale teď nevidím důvod.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dnešním hostem je profesor Jiří Hlaváč, klarinetista, skladatel a pedagog. Za několik dní budeme znát nositele nejprestižnějšího hereckého ocenění u nás, cen Thálie. Vy jste mi ale řekl, že kromě té celostátní ceny vznikla i jedna Thálie regionální, jihočeská. Jaké byly důvody?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog, skladatel
--------------------
Já se přiznám, že nevím. Já jsem byl shodou okolností ve dnech 16., 17., 18. března v Třeboni a bylo to úžasné a tam jsem v Jihočeském Deníku najednou četl o tom, jak existuje jihočeská Thálie. A notabene v tom období měla být také prvně udílena. No, já jsem zpozorněl, protože jsem v čele toho grémia udílení cen Thálie stál po několik let, tak jsem si říkal, že o tom snad něco i vím a teď mě to překvapilo. Shodou okolností za pár dnů jsem se potkal na nadaci Život umělce s Markem Vašutem, tak jsem se ho ptal, co o tom ví, on o tom věděl zhruba tolik co já a tak jsme začali uvažovat, jestli je v tom nějaká míra zájmu, aby se řekněme ta centrální cena mohla podepřít o tu krajskou hodnotu a víme, kolik divadel máme po celé republice ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy je dobře znáte, vy taky jezdíte pravidelně do krajů.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog, skladatel
--------------------
Přesně, přesně, anebo jestli je za tím jakýsi kapric ve smyslu, no, tak, když teda jste si nevšimli a někdy jste nám nedali tu Thálii v rámci celostátního ocenění, no, tak my si posloužíme sami. Nevím ani, přiznám se, do jaké míry tam hraje roli ochranná známka, nebo jestli je to za souhlasu herecké asociace, která je vyhlašovatelem a organizátorem té centrální Thálie, to nevím, ale musím říci, že mě to moc překvapilo a že je to takové jako, kdyby se, nechci říct přímo pražské jaro, ale kdyby se najednou Febiofest začal objevovat kdekoliv, ale nikoliv se souhlasem pana Feniče, tak by mě to hodně zaskočilo. Nevím opravdu co je za tím, v sobotu jdu na předávání cen, tedy těch hlavních cen Thálie, tak se na to samozřejmě budu ptát. Ale musím říci, že pokud je za tím ten moment inovační, tak tomu tleskám. Pokud je za tím ten moment, že je to trošku kapric, tak se přiznám, že nevím proč. Protože tím, že jsem poznal metodiku udílení těch cen, nominací, výběru, hodnocení těch výkonů, tak jsem v tom věru neshledal nic, co by bylo nějak zavádějící, nebo umělecky nerespektovatelné. Dokonce jsem si vždy myslel, že je to velmi fér, protože ani já, byť jsem předsedal tomu grémiu, jsem samozřejmě nevěděl, jak hlasují mí kolegové a i já jsem se ty výsledky dozvěděl až v hledišti při samotném předávání. Tak co by na tom bylo na zpochybnění? Nevím, nechápu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Asi v této chvíli nemáme opravdu dostatek relevantních informací ...

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog, skladatel
--------------------
Budu se ptát, budu se ptát.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
... dobře. Můžeme to když tak dokončit při tom dalším rozhovoru. Ale když jsme se dostali ke krajským divadlům, tak jak se díváte na tu situaci v Ústí nad Labem, kde vlastně po 42 letech končí známý soubor?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog, skladatel
--------------------
Víte, já, já jsem měl to štěstí, že jsem se potkal ještě s Evaldem Schormem, který samozřejmě v Ústí vyšlapnul, vyšlápnul velkou stopu, léta se přátelím s Pavlem Zedníčkem, který v tom divadle též působil. Já myslím, že v okamžiku, když kdokoliv rozhodne o tom, že kontinuita už není nutná, že divadlo, které tam skutečně po desetiletí vytvářelo nejen uměleckou kvalitu a určitou hodnotu, ale vytvářelo i svůj přesah, který už je reprezentací celorepublikového významu, mnohdy i mezinárodního významu, že je to až neurvalé. Já si to slůvko zdůvodním, až mě bude někdo peskovat, protože má to být všechno na jednání. Ale tam to skřípalo v tom, že jedna i druhá strana jaksi moc nějakou shodu v těch jednáních nenašla. Nevím, jestli hledala, ale nenašla. Nicméně z vaničkou se vylévá dítě a to dítě za nic nemůže. To divadlo je špičkové, to divadlo má svoji historii, má svoji nezastupitelnost, má svoji jedinečnost, má svoji důležitost, ať se to komukoliv z radních líbí, či nelíbí, měli by s tím pracovat jako s hodnotou, kterou převzali, to je dědictví a dědictví se nemá zavézt do bazaru a prodat, dědictví se má ošetřovat a předávat dál. Obávám se, že tady k tomuto kroku vůbec nedošlo. Jedním rozhodnutím se divadlo zruší, my ušetříme částku XY, kterou dáme na něco jiného a co bude potom, je velkým otazníkem. Ale to, že jednou bude činnost tohoto divadla ukončena, už divadelní, kulturní i duchovní anály této země zaznamenají jednou pro vždy. Znovu zopakuji - v mých očích neomluvitelný krok.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak se vyvarovat podobným rozhodnutím?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog, skladatel
--------------------
Já si myslím, že dnes je i u nás řada špičkových divadelníků, lhostejno, jestli v Ústí, v Praze, v Brně, v Ostravě, s nimiž bych chtěl jednat, než bych udělal jakýkoliv krok. Chtěl bych znát jejich stanovisko, jejich názor, případně jejich analýzu, proč ta situace je tady taková, jaká je. A teprve potom, až bych seznámil radu moudrých s těmito výsledky, bych přikročil k nějakému rozhodování a k nějakému návrhu řešení situace. A logicky bych o totéž požádal i druhou stranu. Takže prosím pěkně, já sám jsem kumštýř, vím, jak umím být emotivní v diskusích, takže fajn, ale udělejte nějakou rovinu, kde je to černé na bílém, tam už ty hlavy vychladnou, je to opravdu korektní stanovisko a teď stanovisko jedno, stanovisko druhé, v čem je spojitost, prosím, to nemusíme řešit, v čem jsou rozdílnosti, sedněme na to a zkusme najít nějaké východisko. Obávám se, že k tomu nedošlo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když hovoříte o kumštýřích, pane profesore, tak 26. březen, dnešní datum také, má či mělo ve svém rodném listu v kolonce datum narození hned několik osobností uměleckého světa, konkrétně toho hudebního, ať už Diana Ross, Pierre Boulez, Oskar Nedbal, Antonín Bennewitz, nebo Josef Slavík. Je to pěkná shoda okolností, nebo nějaká symbolika?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog, skladatel
--------------------
Víte, já to vím samozřejmě, ale když jsem si vyjel tady ta jména, tak jsem sám zpozorněl, protože jsem si řekl, každý z těch hudebníků, nejen, že vykonal něco, co je naprosto zaznamenatelné v celosvětovém vývoji, ale každý z nich reprezentovat osobnost, která byla svým způsobem jedinečná a svým způsobem nenahraditelná. Diana Ross navázala samozřejmě na tu velkou /nesrozumitelné/ tradici, ale přišla s něčím, kdy ve svém projevu uměla spojit určitý černošský základ, potenciál až do té roviny řekněme rockové moderní. Ten projev byl úchvatný. Pierre Boulez, uvědomme si, že měl ročník 25, čili on navazoval na přímý odkaz pařížské šestky, ale udělal to úplně jinak, úplně jinak, on přišel s něčím, co nenavazovalo na Stravinského ani na šestku, prostě přišel se svým světem, úžasné. Oskar Nedbal, nejen geniální violista českého kvarteta, ale skladatel, který přesah symfonický i baletní hudby. Antonín Bennewitz, jedna z legend pražské houslové školy. Tady jenom malinké zastavení. Byl tam profesor Piksis, byl tam pan profesor Mildner, profesor Ševčík a z toho všeho vychází takováto genialita. Bennewitz, Laub, Ondříček, byl tam Jan Kubelík, Jaroslav Kocian, Vaša Příhoda. Jsou to náhody, anebo tito lidé pracovali s tak úžasnou výkonností, že nejen vytvořili pojem česká houslová škola, ale v té době se skutečně mluvilo o pražské konzervatoři, jako o hudebním centru Evropy. A to je něco úžasného. Beru to tak, to je memento i pro nás, kteří se i v současnosti snažíme někoho vychovávat, potažmo vytvářet interpretaci, protože není jiného srovnání než je mezinárodní měřítko. Všichni to uměli. Jestli za tím byl ten beran, nevím, ale věřme tomu, že za tím byla ta genialita a přirozenost české muzičnosti a české jedinečnosti. Ale ještě jeden dovětek, jestli se nepletu tak 26. března se narodila i paní profesorka Jana Hlaváčová. A tak jí gratuluju, vše dobré.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Připojuji se. Profesor Jiří Hlaváč, hudebník, pedagog, skladatel. Děkuji za rozhovor a přeji vám krásný den.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog, skladatel
--------------------
Děkuju pěkně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na shledanou. Zítra se, milí posluchači, můžete těšit na socioložku Jiřinu Šiklovou. Dobrý den přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.