Přepis: Jak to vidí Jiří Hlaváč – 24. února

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den a dobrý poslech u pořadu Jak to vidí přeje Zita Senková. Dnešním hostem je profesor Jiří Hlaváč, klarinetista a skladatel. Vítejte.

prof. Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel
--------------------
Děkuju pěkně, dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den. Jakým tématům či fenoménům se chceme dnes věnovat? Umělecké elitě, dobové morálce i tělocviku. Dobrý poslech. Česká televize připravila seriál Bohéma o osudech filmových hvězd první republiky za 2. světové války a po ní, přesně jde o lety 1938 až 1953. Podle režiséra Roberta Sedláčka bylo hlavním cílem zaznamenat a oživit ducha doby, ve které vznikaly některé ze skvostů naší československé kinematografie. Seriál si vysloužil už ale i kritiku. Jaký je váš pohled, pane profesore?

Čtěte také

prof. Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel
--------------------
Já bych řekl, že je dvojí. Ad 1, já mám ve své třídě na hudební fakultě studenta, který vedle toho, že hraje na klarinet a saxofon a věnuje se i tvorbě a hudbě Jaroslava Ježka, tak on má přesah v tom, že vydal řadu publikací, ve kterých se věnoval právě osobnostem prvorepublikového filmu a potom i těm událostem, které byly předmětem notabene i oné televizní Bohémy, tedy seriálu, to, co se událo v průběhu války a to, co se událo i po ní. A Radek Žitný mě ujistil, že jeho práce spočívala v tom, že v archivech, v knihovnách hledá dobové materiály, které mají svým způsobem mít velice přesnou výpovědní hodnotu. To je jeden pohled. On sám říká já do toho nechci vstupovat z hlediska literárního, zamyšlení, úvah, svých konspirací, prostě chci vyhodnotit fakta. No, tak ten mě ujistil, že samozřejmě seriál se v řadě důležitých momentů zcela odlišil od toho daného. Na stranu druhou dávám za pravdu tvůrcům v tom, že je dobré ohlédnutí. Je to přece jen pevná součást jaksi naší historie, naší kultury a ať se ty věci nějakým způsobem připamatují a třeba to následně vzbudí zájem o to, že budeme studovat i ty věrohodné materiály pana profesora Justa a řady dalších.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když jste se zmínil o té, nebo použil slovo věrohodnost, tak právě někteří kritizují, že ten seriál ukazuje, popisuje ty dějiny nevěrohodně. Například příbuzní slavného herce Zdeňka Štěpánka se ohradili proti historickým nepřesnostem. Vnukovi slavného herce Eriku Taberymu vadí, že se seriál nedržel alespoň těch velkých faktů. Tvůrci se ale brání tím, že Bohéma nemá ambici být historicky jaksi exaktním dokumentem. Kde je ta hranice podle vás?

prof. Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel
--------------------
Já myslím, že teď jsme si tím vlastně odpověděli. Tam evidentně chybělo, aby na začátku, potažmo na začátku každého dílu bylo ono sdělení, že je to volné vyprávění příběhů, které mohou mít samozřejmě trošku jiné historické konsekvence. To tam chybělo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dramatická tvorba přece jenom pracuje s jistou nadsázkou, pane profesore.

prof. Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel
--------------------
Samozřejmě zase, abych byl úplně přesný. Víte, včetně řady, řekněme, artefaktů, které nikdo nebude zpochybňovat, teď mám na mysli třeba Amadea Miloše Formana, i tam bychom našli řadu odchylností z hlediska historické faktografie, ale je to sdělení o činnosti a tvorbě osobností v určitém období, s určitými figurami, v určitých, řekněme, společenských vazbách, a nakonec je to přece jenom jakési vtažení do oné problematiky, a já budu jenom rád, když prostřednictvím Amadea se řada posluchačů, či diváků soustředí na tvorbu Wolfganga Amadeuse a stejně tak budu rád, když po shlédnutí tohoto seriálu budou lidé, kteří řeknou já chci vědět, jak to opravdu bylo. Teď tomu začne věnovat svůj čas, pozornost, chci to vědět. Těch podkladů a pramenů, z nichž je možno čerpat, je opravdu hodně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Sáhnou tedy po shlédnutí seriálů podobných po literatuře faktu.

prof. Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel
--------------------
Nepochybně, nepochybně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co seriál nebo podobná díla, tvorba ukazují o umělecké elitě. Možná i versus ta dobová morálka, ať už teda ve zmíněných poválečných a válečných letech i později.

prof. Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel
--------------------
Já jsem v letech 66, 67 studoval na brněnské konzervatoři a dostal jsem zvláštní nabídku. Tehdejší vedení Mahenovy činohry přišlo na vedení konzervatoře s tím, že by potřebovali jednoho klarinetistu, který by na pódiu zpaměti odehrál veškerou scénickou hudbu, kterou napsal Jan Novák. Mimochodem přímý žák Bohuslava Martinů, který následně potom tedy Jan Novák prožil většinu svého života nebo velkou část svého života v zahraničí, v exilu. Jan Novák to pojal tak, že vedle klarinetu tam byl ženský, mužský a následně smíšený sbor. Šlo o dvě jednoaktovky Aristofanova Jezdci a ženský sněm, režii měl Zdeněk Kaloč, a já jsem jako 18letý kluk byl najednou vtažen do profesionálního světa, kde seděly hvězdy té doby, byla tam Vlasta Fialová, úplně mladý Václav Postránecký, když se potkáme, tak se smějeme, že jsme se znali už před 50 roky, byla tam Marie Pavlíková, Oldřich Slavík, Stanislava Strobachová, Jaroslav Dufek, pan Dadák, pan Chromek, celá plejáda výtečných herců, ale já jsem zjistil, že na zkouškách jsou nejen připraveni a soustředění, že jsou tvořiví, ale že jsou ohromně pospolití. Ke mně se nikdo nechoval jako k elévovi a de facto pódiovému začátečníkovi, protože si na pár zkouškách poslechli, cože tam vlastně hraji a v čem je moje role na tom pódiu, a chovali se ke mně jako ke kolegovi. Další věc logicky, byl jsem jimi pozván i do divadelního klubu, nebylo to o tom, že by kdokoli z nich měl potřebu do mě nalévat víno, pivo nebo nějaké destiláty, řekli mně mladý, dáš si kávu nebo ..., ne, já bych si s dovolením dal limonádu, ale vzali mě mezi sebe. A já bych řekl, že na těch debatách jejich, většinově o tom představení, ale logicky šlo to i do soukromí, jsem zjistil, že potkávám lidi, kteří ad 1 mají svůj názor, nebáli se je vůbec sdělit, řada těch názorů na tu dobu byla silně antidetendečních, rozhodně nevyznávali tehdejší politiku prezidenta Novotného, ale chovali se noblesně. A já jsem si od té doby odnesl poznatek, že takzvaná bohéma má dvojí tvář. Jednak je tam ta míra tvořivá, je tam ta míra, že chtějí a je tam ta pospolitost a je tam logicky i ta míra někdy přehnané a přeháněné vznešenosti a velkorysosti, ale je to svým způsobem určitá póza. Ale pak jsem přišel do Prahy a měl jsem to neuvěřitelné štěstí, že jsem se během dvou let naživo potkal s Oldřichem Novým, s Hanou Vítou a s R. A. Dvorským. A všechna ta setkání, všichni tři vyjmenovaní už byli dávno za velkou vlnou své popularity, chovali se ohromně galantně, ohromně noblesně a sezení s nimi pro mě bylo dalším poučením, že i když zestárnu, tak mám a mohu být mladým kolegům v mnohém příkladem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Čím nás dodnes, pane profesore, fascinují hvězdy jako Oldřich Nový, Hana Vítová a další?

prof. Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel
--------------------
Já bych řekl, jednak si nezadali, ale byla tam další věc, oni milovali své povolání, milovali to, co dělali. Byli mu oddáni a i když se kulisy a doba změnily, a už oni nedostávali zdaleka příležitosti, které by měli mít. Já, když jsem se potkal s paní Vítovou, tak pracovala někde jako sekretářka, měla, uměla psát na stroji, uměla několik jazyků, byla použitelná pro tuto práci, ale ona si nehrála na žádnou velkou prvorepublikovou hvězdu. Byla to krásná žena a další věc, měla v sobě míru, ona nebyla uražená ničím a nikým. Ona si uchovala jaksi svoji míru noblesy a nadhledu, což je úžasné. No, a s R. A. Dvorským, já jsem si tam párkrát šel koupit nějaké notové materiály a tak jsme se zdravili. Jednou za mnou přišel a já jsem sháněl klarinetovou sonátu Johannese Brahmse a on mě pozval dozadu, udělal mně kávu a my jsme si tam hodinu povídali o Brahmsovi a o tom, jak úžasně on slyšel provedení s Karlem Böhmem nebo s našim Václavem Talichem, prostě setkání dvou kolegů, které sice dělily obrovské životní zkušenosti a prožitky, ale on mně byl opravdu rádcem a byl mně nápomocen i v tom, že si nezadal ani v té situaci se mnou. On nikoho nepomlouval, on nikoho nenapadal, on se choval tak, jak já jsem jej znal v tom filmu, nebo v těch filmech. Měl rád muziku, dělal ji na vysoké úrovni a choval se ohromně noblesně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Filmový pohádkový svět by byl chudší bez Jiřího Trnky. Od jeho narození uplynulo 105 let. Malíř, loutkář, animátor, režisér.

prof. Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel
--------------------
Já jsem měl s panem Trnkou dvě životní setkání. O nich mluvit nebudu, ale poslední, a to bylo nádherné, jeden známý mě pozval v prosinci na výstavu betlému na zámek na Kladně a já jsem tam objevil jeden skvost, vedle jiných skvostů jeden skvost. Tam byl betlém, který vznikl na návrh a vůči té součinnosti právě s Jiřím Trnkou. A já musím říci, že jeho poetika, s jakou přistoupil k těm figurám, které známe na betlémech, byla neuvěřitelně citlivá. Já jsem měl opravdu slzy v očích. Ten betlém je ve velikosti přes metr ty postavy, které tam jsou, a jsou udělány po Trnkovsku, což znamená, že mají ad 1 určitou hranatost a pevnost a ad 2 mají v sobě tu, to tajemství. A logicky od toho se mně odvíjí to další, kdy se Trnka podepisoval pod ty úchvatné věci jako je Staré pověsti české, ale taky Dobrý voják Švejk. A teď ta obrovská amplituda mezi postavami, které byly v rámci betlému s onou posvátností a vírou a k tomu Švejk, který byl okořeněný nádherným slovesným projevem Jana Wericha, ale na tom bylo evidentní, že Trnka ty figury miloval. On k nim opravdu v tom studiu při té animaci musel přistupovat s obrovskou něhou a s obrovskou láskou, a to je to, co na tom filmu je to klíčové. Trnka byl velkou osobností, škoda, že se dnes o něm mluví velmi sporadicky. Velkou osobností a byl to člověk, který náš kulturní a duchovní svět poznamenal po mém soudu naprosto zásadním způsobem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jakou poetiku měly mimochodem pro vás osobně, pane Hlaváči, ty prvorepublikové snímky?

prof. Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel
--------------------
Já jsem to už taky trošku naznačil. Většinou byli všichni elegantní, byly tam krásné interiéry salonů. Bylo to o tom, že ta doba si všímala i maličkostí a dbala na to, aby lidé dodržovali mezi sebou určitý společenský řád. Pozdravení bylo samozřejmostí, podání ruky bylo samozřejmostí a mimochodem, což bylo taky samozřejmostí, já jsem při zasedání mezinárodní poroty Pražského jara v Rudolfinu seděl jednou úplně nahoře pod střechou v takovém nádherném prostoru, kde byly vystaveny dobové fotografie a plakáty ze zájezdů českých filharmoniků z kraje 30. let někam do Belgie, Holandska. A ti pánové byli na nádraží, všichni měli klobouky, všichni měli dlouhé krásné pláště a většina z nich v rukou rukavice. A já jsem si uvědomil, jak reprezentace, kulturní reprezentace začíná reprezentovat už na tom nádraží. Ne až v okamžiku, kdy se obleču do fraku a vystoupím na pódiu. Ne. Tam musely být tyto pevné společenské normy, notabene ten film je možná v něčem zpřístupňoval, ale každopádně je ukazoval v tom každodenním běžném životě. Mně se potom stýská.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mistryně světa Gabriela Koukalová už není pouze naší sportovní hvězdou, stala se ikonou světového biatlonu a dma v Česku se stala i, řekněme, celebritou společenskou. Televizní přenosy z mistrovství světa 2013 v Novém Městě sledovalo v průměru 255 tisíc diváků, letos to bylo téměř 900 tisíc a podle statistik třikrát dokonce padla i magická milionová hranice. Jaký to je fenomén Gabriela Koukalová, pane profesore?

prof. Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel
--------------------
Já bych řekl, že úchvatný, ale dodejme, že on se biatlon jako takový stal vůbec fenoménem. Já jsem přijel navštívit mého syna a můj pětiletý vnuk vyběhl, aby uvítal dědečka a křičel budeme se spolu odpoledne dívat, poběží Jessica, Veronika, Eva a Gábina. A já jsem si uvědomil, že bez vyslovení příjmení a bez vyslovení sportovní disciplíny jsem byl okamžitě v obraze. To je ten důležitý moment, protože biatlon jako takový se skutečně stal fenoménem, dokáže nejen strhnout řadu příznivců. Když jsem se podíval na ony přenosy, tak jsem zjistil, že tam skutečně byly desetitisíce diváků, kteří každému tomu závodu věnovali úžasnou pozornost. Ten ženský svět je tam samozřejmě umocněný, protože na jednu stranu je tam dravost a je tam rivalita a je tam bojovnost. To, co jsme spíš zvyklí sledovat v té mužské kategorii, ale dámy samozřejmě nabízejí i svoji míru půvabu. Ale je tam něco, kdy, a pořád nad tím přemýšlím, kdy se potkávají reprezentace Německa, České republiky, Finska, Norska, Rakouska, Švýcarska, Ukrajiny, Běloruska, Francie, Itálie a oni spolu nejen, že komunikují, ale já z těch záznamů, které vidím, pozoruji, že oni se vzájemně chovají nejen v respektu, ale v určitém momentu i v úctě. Laura Dahlmeierová, která zazářila neskutečným způsobem, přišla po každém závodě pogratulovat a poděkovat těm soupeřkám, které skončily za ní. To je gesto, které, ta dívka má 23, 24 let, musí být vedena k tomu, že je svět vítězů, je svět poražených. V tom já pozoruju a myslím si, že to je ten základní moment. Poražený neznamená, že musí zůstat na kolenou. Odvedl to, co bylo v jeho silách a vítěz, který v tom okamžiku byl o něco lepší, či měl větší štěstí i na té střelnici, tak přijde s tím, že mu poděkuje za výkon. To je úžasné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jsme svědky něčeho podobného v mnoha dalších sportech, co byste řekl?

prof. Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel
--------------------
Já, když vidím, jak jsou schopni se faulovat fotbalisté, hokejisté, tak o tom silně pochybuji. Na stranu druhou něco podobného jsem zahlédnul v rámci tenisových utkání. Roger Federer je skutečně rytíř sportu, ale zase i tam už jsem zahlédnul momenty, které jsem ještě v biatlonu nezaznamenal, určité amfér dohadování se, rozhození soupeře v jeho soustředění jenom tím, že čtyřikrát přeruším nadhazování míčku při podání a tak dál. To už je, to už je taktizování. Já jsem zatím v biatlonu nic takového nezažil. Došlo tam tedy k mužském závodě jednou při zvláštním, zvláštnímu kontaktu Martina Fourcada s ruským biatlonistou, média okamžitě vydedukovala, že je v tom jakési revanš za ten souboj, který se týká i toho dopingu. Já jenom chci tedy vyslovit naději, že pokud se to všechno pojmenuje, že i biatlon se nestane dalším sportem, kde se ukáže, že řada, řada výkonů byla vyvolána a poznamenána dopingem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jedna kolegyně o paní Koukalové řekla, že za disciplínu vděčí i rodičům, což vlastně potvrdil i tatínek Gabriely Koukalové, že stojí pořád nohama na zemi a že jí maminka uzemňuje. Disciplína ta je, jak už tady zaznělo i v Jak to vidí od vás, pane profesore, důležitá jak ve sportu, tak i v umění a asi vůbec v životě.

prof. Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel
--------------------
Je to, je to stejné, já už jsem tady jednou se zmínil o tom, jak jsem vedl svého času krásné debaty s trenérem a metodikem ledního hokeje Luďkem Bukačem a zjistili jsme, že mezi námi tedy ve světě sportu a světě umění je opravdu řada společných momentů, ale já se ještě vrátím k paní Koukalové. Tam je jeden strašně důležitý moment a ona vysílá těm svým následovníkům a nástupcům, mladé generaci ohromný signál. Ona zachovává i v tom stravu euforie, kde získala titul mistryně světa, ona zachování míru pokory a míru skromnosti. A to je, myslím si, ten moment. Ona poděkuje nejen rodičům, trenérům, ale i těm, o kterých nevíme, kdo jí připraví výstroj, kdo jí připraví lyže a tak dál. To je přece součástí určitého týmu a ten tým má v daném okamžiku stejnou důležitost. Ona to vždycky zdůrazňuje. Já to odběhám, ale já musím mít připravený servis, který funguje báječně, proto jim děkuju.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ve zdravém těle zdravý duch, v mysli vlast, v paži sílu, tužme se. Tak známé heslo a já připomenu, že před 155 lety byla založena Tělocvična jednota pražská, později přejmenována na Sokol pražský, pane profesore. Co vy na to, na odkaz?

prof. Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel
--------------------
Já jsem samozřejmě chodil cvičit jako dítě, chodil jsem takzvaně do Sokola. Otázkou zní, jestli to byl ještě ten Sokol, protože to cvičení, o kterém se zmiňuji, bylo někdy v letech 56, 57. Ale já jsem měl přece jenom zase to životní štěstí, protože moje maminka vyrůstala ve Vídni u své tety a my jsme tam měli možnost jezdit, navštěvovat tetu i v době, kdy se na Západ prakticky nejezdilo. A já jsem díky tetičce poznal činnost vídeňského Sokola právě v nějakých letech 56, 7 a vím, že tam mezi sebou mluvili zásadně česky všichni, oni učili své děti, aby se naučily mateřštinu rodičů, i když se řada z nich narodila třeba v tom Rakousku. Musím říci, že pořádali divadelní představení, měli svůj sbor, studovali stále nějakou českou tvorbu. Oni tady najednou vyslovili to poselství, že malý kus své rodné hroudy si mohou vytvořit i tam. Oni se tak chovali. Bylo to úchvatné. Stejně tak jsem poznal Sokol v Americe, kde mohu říci, že šlo o něco podobného. A to všechno, když si uvědomíme, přenášelo nejen naše tradice, naše zvyklosti, naše společenské normy, ale nápravu renomé o tom, jak vlastně to Československo ve světě funguje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co jste si odnesl do života ze Sokola tyto zkušenosti? Jak to třeba ovlivnilo váš životní styl?

prof. Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel
--------------------
Houževnatost, vytrvalost, soustavnost a řekl bych i jedno důležité poselství. Já si myslím, že každou zkušenost, kterou někomu předáváme. Ona má trojí rozměr. Má rozměr kulturní nebo duchovní. V tom je naše zvídavost, v tom je naše míra touhy poznávat. Rozměr morální, to je ta míra skromnosti a pokory. A je v tom rozměr filozofický. To, co poznám, mám někomu také předat. A Sokol byl v tomto směru naprosto příkladnou organizací. Příkladnou organizací bez jakýchkoli problémů vztahů generačních, oni uměli přijmout i ty, kteří přicházeli z jiných koutů, ale měli zájem o činnost Sokola. A ještě jedna maličkost zajímavá. Potkal jsem se díky Sokolu také s manžely Pikulovými, ti se seznámili na jednom sokolských sletů, žili v Americe a k nám do tehdejšího Gottwaldova je přijel vyzvednout jejich syn, který se záhy po několika letech stal americkým kosmonautem Luis Pikula.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co nebo kdo má na nás podle vašeho názoru podobný vliv právě na životní styl, na fyzickou zdatnost, na pospolitost?

prof. Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel
--------------------
Já si myslím, že dílčím způsobem i umění, že je tam to rovnítko. Určitě je určeno všem, takže nikoli rovina pro někoho. Rozvíjí víc než naši fyzickou dispozici naši mentální dispozici, ale i ono vyvolává míru soustavnosti, pracovitosti, pokory, skromnosti. To, s čím Sokol pracovat po desetiletí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zkušenosti a postřehy profesora Jiřího Hlaváče v dnešním Jak to vidí a já vám za to děkuji, pane profesore. Mějte se pěkně.

prof. Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel
--------------------
Děkuju pěkně, na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na shledanou a na slyšenou se těší Zita Senková, přeji příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu Dvojky.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.