Přepis: Jak to vidí Jiří Hlaváč – 23. prosince

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den a dobrý poslech přeje Zita Senková. Hostem dnešního Jak to vidí je profesor Jiří Hlaváč, klarinetista a skladatel, dobrý den.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a skladatel
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
O čem bude dnešní rozhovor? Zejména o vánočních symbolech, a to v hudbě. Dobrý poslech. Začněme vzpomínkou na amerického skladatele českého původu Karla Husu, který před pár dny navždy odešel, bylo mu 95 let, jaký byl životní příběh, pane profesore, této osobnosti? Chápu, že je to pro vás hodně osobní, protože vy jste se dobře znali.

Čtěte také

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a skladatel
--------------------
Je to hodně osobní, my jsme měli, myslím si, krásný vztah. Karel mně prostřednictvím mailové pošty opakoval, že jsme přátelé na dálku. My jsme se naživo setkali třikrát. Poprvé to bylo hned v roce 1990, on přijel do Prahy, tehdy se mimo jiné uspořádal i koncert sestavený z jeho děl a měl jsem to štěstí, že jsem v jedné z těch jeho skladeb také účinkoval, pozdravili jsme se, představili jsme se, povídali jsme si o lecčems, nicméně to další bylo nastartováno až momentem, když jsem v rámci svého děkanského postu inicioval naši uměleckou radu, ale Karel Husa dostal čestný doktorát Akademie múzických umění. Při té přípravě, při organizaci a při tom samotném setkání jsme samozřejmě poodhalili nejedno tajemství jeho života, takže on odešel po druhé světové válce studovat do Paříže, dostal se do třídy Nadi Boulangerové a Arthura Honeggera, což byla třída skutečně svrchovaně kvalitní a špičková, a studoval s tím, že jezdil na prázdniny domů, měl tady maminku, měl tady sestru a počítal s tím, že po studiích v Paříži se vrátí zpátky do Prahy. Jenže přišel rok 48 a on byl jedním z těch studentů, kteří dostali rovněž vyrozumění, že pokud se nevrátí asi do pěti, šesti týdnů zpátky do Československa, že jejich pobyt bude prohlášen za nelegální a že budou zbaveni občanství. No, a teď už slovy Karla Husy, já jsem chtěl cestovat, já jsem chtěl poznávat, já jsem chtěl dobývat ten velký hudební svět, takže se nevrátil. A následovalo to vše, co je s tím postem spjato, tedy ilegalita. Jenže on tomu čelil úžasným způsobem. Vzpomínal na to, že mu zůstalo několik přátel, kteří se nebáli. Jedním z nich byl skladatel Jan Hanuš, který si s Karlem Husou vyměňoval dopisy i v době, kdy oba věděli, že ty dopisy předtím někdo přečte. Další moment, Husa lpěl na určité tradici a součinnosti s českou hudbou, nesmírně obdivoval Bohuslava Martinů, samozřejmě se z Paříže znali. Šel v jeho šlépějích. Vzal si Francouzku, doma s nikým česky za celou dobu nemohl promluvit, uchoval si skvělou mateřštinu, podotýkám, řekl mně, že to bylo díky tomu, že měl na nočním stolku vždycky nějakou sbírku českého básníka, že četl Březinu, Halase, Seiferta a tak dál. Husa byl skutečně osobností, která přesahuje rámec evropského kontinentu. On se stal světovým skladatelem. Mimochodem jeho Hudba pro Prahu 1968 měla víc než 15 tisíc veřejných provedení ve světě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Právě ta symfonie Hudba pro Prahu 1968, tu zkomponoval na protest proti okupaci Československa.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a skladatel
--------------------
Jeho slovy, nebylo to jenom v intencích roku 68, ale okupace jako takové, tedy i té, která předcházela předtím v rámci druhé světové války. On byl člověkem velmi demokratického smýšlení. Byl ohromně laskavý, přátelský, empatický, byl oddaný hudbě, oddaný kumštu, nosil to všechno stále v sobě, určité hodnoty a určité ideály, Husa byl skutečně reprezentantem gentlemanství a velké míry muzičnosti. To, že získal za Třetí smyčcový kvartet i Pulitzerovu cenu, nebylo náhodné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V zahraničí byl pokládán za jednoho z nejúspěšnějších a nejznámějších současných autorů vážné hudby. Čím zejména podle vás, pane profesore, obohatil ten hudební svět Karel Husa?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a skladatel
--------------------
Já myslím, že už jsem to zmínil. Ad jedna, on se stále vracel i ke kořenům, takže jedna skladba nese název Slovenské evokace, další má Pohlednice z domova, mohl by pokračovat. Ta reminiscence na původ byla naprosto zřejmá, on se s velkou úctou vždycky vyjadřoval o pedagogické práci profesora Jaroslava Řídkého na pražské konzervatoři, který jej přijal do své třídy poté, kdy byly zavřeny české vysoké školy. Zavřelo se také České vysoké učení technické. Kdyby k tomu nedošlo, tak Husa byl konstruktérem, Husa by nebyl skladatelem, on studoval skutečně na technice a byl pro to mimořádně disponován. Školy se zavřely, zůstala konzervatoř a Jaroslav Řídký mamince řekl, dobře, tak ho přiveďte, já z něho udělám skladatele.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak se staví jeho vlast k jeho dílu? Není tak trochu přece jenom opomíjeno?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a skladatel
--------------------
Já myslím, že v tom posledním desetiletí určitě ne. Já znám řadu projektů se symfonickým dílem, stejně tak s komorním dílem. A co mě těší obzvlášť, když se teď například na naší škole dělal 17. listopadu Koncert proti totalitě, tak tam samozřejmě Karel Husa byl zastoupen a co víc, hráli jej mladí interpreti. Já myslím, že to, že se dostal už nad rámec své generace a že se dostal dokonce i nad rámec mé generace a mladí o něm vědí a chtějí hrát, to je nejlepší vysvědčení toho, že ta hudba má skutečně mimořádné parametry a mimořádnou kvalitu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mladý orchestr by se mu určitě hodně líbil, protože on dirigoval právě řadu studentských orchestrů, nejenom amerických, ale i evropských.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a skladatel
--------------------
Ten, ten princip byl samozřejmě postavený na tom. Karel Husa, prosím pěkně, víc než 50 let pedagogicky působil na Cornellově univerzitě. A on sám o své pedagogické misi a práci vždycky říkal, já jsem tam byl jako teacher, já jsem byl jako rádce, čili nikoli nadřízený, ale ten, kdo může mladým lidem posloužit svým rozhledem, svými zkušenostmi, svým nadhledem a samozřejmě i mírou svého myšlení.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hudební svět a vůbec nás všechny obohatil také Jakub Jan Ryba. Od zkomponování a prvního veřejného uvedení jeho již světoznámého díla České mše vánoční uplyne na Štědrý den přesně 220 let. Co vůbec podnítilo vznik této skladby, pane profesore?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a skladatel
--------------------
Tam je jeden důležitý moment nebo okolnost, kterou bych rád připamatoval. Někdy se zdá, že Ryba byl autorem jedné jediné skladby. Tak jenom malá sumarizace. Za svůj padesátiletý život jich napsal zhruba 1 200. Těch mší nedělních, slavnostních, zádušních, je mezi nimi i Česká mše vánoční, těch mší napsal přes 80. K tomu desítky různých komorních a symfonických skladeb. Symfonií má 35. Co z toho všeho vyplývá, Ryba byl osobností, která nepochybně předběhla svojí dobu z hlediska myšlení a postojů zcela zásadním způsobem. Troufám si tvrdit, že právě z tohoto momentu lze odvodit i velkou míru nepochopení z hlediska, řekněme, jeho tehdejších nadřízených, protože on projevoval určité znaky jednak buditelské, a ad dvě, jako člověk s klasickým jazykovým vzděláním, tak Ryba byl tím, který studoval díla francouzských filozofů, renesančních italských autorů a tak dál, byl opravdu velmi vzdělaným člověkem. Logicky dával svoji dobu do jakési konfrontace s tím, co už bylo nějakým způsobem mapováno a zpracováno. Dostával se do svízelných situací. Ne náhodou víte sama, že i ten je dobrovolný odchod ze života byl skutečně vyvolán obrovským a permanentním tlakem na jeho práci, na jeho, na jeho osobu. Ryba se věnoval cíleně vedle té hudební činnosti také práci pedagogické. 27 let byl v rožmitálské škole. Mimochodem navazoval na odkaz Jana Ámose Komenského. Chtěl, aby škola byla jakýmsi duchovním a vzdělávacím centrem nejen toho místa, ale celého okolí nebo potažmo celé té oblasti. Že se to povedlo, svědčí o tom, že se do Rožmitálu jezdilo třeba z Březnice, že se navštěvovaly Rybovy osvětové kurzy, protože on vedle dětí chtěl vzdělávat i dospívající mládež, která už neměla školní docházku, a potažmo jejich rodiče, čili on pořádal osvětové kurzy, přednášky vážící se na profese, které třeba by velmi těžko získávaly určitou míru osvěty a vzdělání v té, v té své činnosti. Myslím, že je stále v té rovině pedagogické naprosto nedoceněný. Připamatuji, například po Blahoslavově muzice, která vyšla někdy v polovině 16. století, byl Husa třeba tím, který napsal kancionálek pro školní mládež s tím, že je chtěl naučit, jak zpívat ve sboru, jak začít hrát na nějaké hudební nástroje. Ryba byl tím, kdo vypracoval tedy i jakousi učebnici vstupu návodu, jak začínat i v rámci dospělého věku s uměleckými nebo s hudebními disciplínami, se skladbou, s kolektivní hrou, s rovinou sbormistrovskou, dirigentskou, hraní na nástroje, to je vlastně dodneška nedoceněno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V čem podle vás tkví vůbec obliba nebo ten enormní úspěch Rybovy skladby? Přitom v počátku, jak jsem vyčetla, tak byly různé reakce, třeba někdo si v církevní kronice před těmi 200 lety stěžoval, že je to slátanina a urážka církevní hudby.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a skladatel
--------------------
No, vycházejme zase z několika momentů. Jednak psáno v českém jazyce oproti dobové latině, která byla běžná, další moment, Ryba chtěl zdůraznit jakýsi prvek lidovosti, čili ta rovina melodiky, ta rovina práce třeba s tématy je vyloženě v intencích lidové hudby. Chtěl, aby ta mše byla srozumitelná. Ona byla určena nikoliv církevních hodnostářům, ale lidem, kteří chodili do kostela na bohoslužby.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ono je fascinující, jak je vlastně, protože je postavena jaksi na tom, řekněme, českém lidovém prvku, že vlastně oslavuje lidi po celém světě.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a skladatel
--------------------
Nepochybně, protože normální lidé na celém světě jsou stejní, mají své potřeby, umí se dojmout, umí přijmout přímé sdělení, které nekalkuluje, které je nezatěžuje nějakými složitostmi, prostě ten prvek lidovosti je srozumitelný skutečně na kterémkoliv místě této planety kteroukoliv rasou. Další moment, on měl v sobě jakousi míru takové líbeznosti. Víte, to je to samé, proč se stále umíme dojmout nad kresbami Josefa Lady, vánočními kresbami, protože je v tom zase zastoupen ten prvek prostoty. Prostota neznamená, že je to, že je to hloupé, prostota znamená, že je to přímočaré, je to ta cesta od srdce k srdci. A v tomto byl Ryba samozřejmě dokonalý, on ty lidi znal, on s nimi byl v každodenním kontaktu, řídil, už jsem zmínil, řadu dětských sborů, ale i instrumentáře nebo instrumentální soubory, které sestavoval pro různé příležitosti. Snažil se, aby hudba byla součástí jak křtu, tak posledního rozloučení, prostě on žil hudbou, žil v hudbě a žil v prostředí, které plně pochopil a šel mu maximální měrou v ústrety. Mě nepřekvapuje, že ta hudba na jednu stranu nebude pobuřovat odborníky a na stranu druhou je ohromně přístupná a stravitelná pro kohokoliv, kdo s dobrým úmyslem vstoupí do kostela či kdekoliv jinde. Uvědomme si, Rybova mše se dneska hraje na náměstích, já jsem si teď v novinách četl, že dnes v jednu hodinu ve vstupní hale ve vestibulu hlavního nádraží, všude tam ta hudba umí vyvolat patřičnou odezvu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ono vlastně se ani nejedná o mši v tom pravém slova smyslu, spíše nějakou, řekněme, vánoční kantátu, je to teda ta upřímnost, lidovost, žádný patos? Vlastně v tom je třeba kouzlo té mše?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a skladatel
--------------------
Myslím, myslím, že to, myslím, že to říkáte přesně. A další věc, Ryba vedle toho, že napsal Te Deum a řadu dalších duchovních věcí, on byl autorem řady pastorel a pastorela má znovu ten moment lidovosti, srozumitelné melodiky, něčeho příjemného, něčeho, co nás v tom daném okamžiku, že nám dává pocit svátečnosti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak on Jakub Jan Ryba nesl, že vlastně tato česká vánoční mše zastínila především vlastně tato skladba ty jeho další díla? Nebo to už se toho vlastně nedožil?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a skladatel
--------------------
Já si myslím, že jsem na to odpověděl v tom počtu napsaných skladeb, on se tím vůbec nezaobíral. Víte, co je ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaký měl, omlouvám se, vůbec vztah on sám k této České vánoční mši?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a skladatel
--------------------
Pokud vím, tak se nedochoval rukopis, což znamená, že někde, někde skončil, dochovala se snad jenom vstupní strana, tedy s nástrojovým obsazením. Já myslím, že na ní nelpěl nijak víc než na řadě těch dalších skladeb. Logicky nemohl prorokovat, že právě tato mše se nakonec stane reprezentantem jeho, jeho díla i pro budoucno, ale jiný paradox, který je u toho, bych řekl, až úsměvně tragický. Kdyby se ta kompozice hodnotila dnešními parametry, tedy tantiémami z provedení, tak Husa patřil k nejmajetnějším obyvatelům nejen Rožmitálu, ale celého tak, a víte sama, v jaké nuzotě on byl nucen žít, jak se domáhal toho, aby mu mnohdy byl dán, vůbec vyplacen učitelský plat, to je ten paradox.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co by asi řekl pan Ryba, kdyby slyšel to současné provedení? Byť teda vycházíme z toho, jak už jste řekl, že to původní znění, ten skutečný notový originál neexistuje, nemáme ho tedy dodnes.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a skladatel
--------------------
Já si myslím, že by neřekl vůbec nic, že by byl hluboce dojatý, že by byl překvapený a že by si uvědomil, že jeho hudba se stala součástí české hudby jako takové a že by byl řazen do sestavy tak věhlasných autorů té doby, jakým byl Leopold Koželuh nebo jakým byl Jan Křtitel Vaňhal.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je to silná konkurence i třeba pro například Bachovo Vánoční oratorium a další slavná díla?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a skladatel
--------------------
To je úplně jiná kategorie hudby. Já jsem shodou okolností byl včera na koncertě pražských symfoniků, kde se část z Bachova Vánočního oratoria také uváděla. To je, prosím pěkně, úplně jiná asociace, to vyvolává opravdu tu míru najednou povznesení na nebesa, to je ta hudební dokonalost.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Spíše co do popularity, obliby, do četnosti uvádění.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a skladatel
--------------------
To, to nepochybně ano s tím, že Bachovo Vánoční oratorium jest dílem pro celý svět, Rybova Vánoční mše česká, jak název napovídá, je v prvé řadě dílem pro nás, ale jak jsme zjistili, je přenositelná i do jiných zemí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
I třeba do Japonska.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a skladatel
--------------------
I třeba do Japonska, kde mimochodem ta úcta a respekt vůči české hudbě jako takové, to všechno bylo budováno po desetiletí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Které skladby, pane profesore, s tématikou Vánoc, s poetikou tohoto období vás nejvíc oslovují?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a skladatel
--------------------
Já jsem shodou okolností už v tomto předvánočním čase zase slyšel řadu různých úprav jednak koled a pak, řekněme, i vánočních písní, je tam samozřejmě jeden fenomén, a to je Tichá noc, to je něco, co zase zasahuje emoční svět v nejširším spektru.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ta je o něco mladší než Rybovka.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a skladatel
--------------------
Ta je o něco mladší, samozřejmě. A mimochodem mám zážitek jeden, kdysi jsem byl u mé tetičky ve Vídni jako, jako dítě a v jednom vídeňském kostele jsem slyšel tuto vánoční píseň doprovázenou jen několika citerami a bylo mně dokonce tehdy tvrzeno, že takto to bylo původní.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kytara to byla.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a skladatel
--------------------
Že to byla kytara. No, tam to byli teda citaristé, ale nutno říci, že to zase vyvolávalo velice, aspoň pro mě, velice silný zážitek. Pak se dostávám do té polohy, která není už tak šťastná, v každém nákupním centru pojede smyčka sestavená, řekněme, z vánočních písní, to už je ta záležitost spíš komerční, je to tak i míněno, to má vyvolávat trošku jiné představy a jiné nálady. Nakonec proč ne, i to je součástí dnešního hudebního trhu nebo hudební nabídky. A pak je něco, co má ten přesah, kde většinou až v období Vánoc posloucháme Alžbětinou serenádu. A to je moment, který plně odpovídá té míře profesionálního zpracování, invenci a na stranu druhou bez prvoplánového nabízení vánoční tématiky to vlastně v nás vyvolá to rozpoložení, které má. Je jemné, je oduševnělé, vracíme se tak trošku pohledem do sebe, přemýšlíme i nad sebou, neběháme jen z obchodu do obchodu a sháníme stále nákladnější dárky, ale umíme se podívat trošku na ten život kolem sebe jiným způsobem a je to znovu o tom zamyšlení, proč na tomto světě jsme, jak tomu světu sloužíme, jak mu můžeme být nápomocni. Můj dědeček Jan mně opakovaně přál k Vánocům toto přání - uchovej si jasnou mysl, buď skromný a uchovej si i neutuchající chuť se vzdělávat, učit se. On sám mně šel příkladem, protože se dožil bezmála 90 let a učil se do posledka, byl skromný a zachoval si jasný úsudek. To je moc důležité a já myslím, že v tomto čase bychom si měli připamatovávat právě tyto momenty. Jasná mysl znamená, že umím najít souvislosti a umím najít veškeré vazby, které se v tomto světě dnes objevily. A navíc ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Poslechl jste?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a skladatel
--------------------
Prosím?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Poslechl jste dědečka?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a skladatel
--------------------
Poslechl jsem, poslechl jsem, snažím se, snažím se. Druhá věc, ta míra sebevzdělávání, víte, já se obávám, že v dnešní době se zase vytrácí tak trošku respekt a úcta ke vzdělanosti jako takové. To je moment, který nespadne nikomu do klína. I sebetalentovanější lidé, chtějí-li dosáhnout určitého stupně vzdělanosti, musí na sobě pracovat a musí pracovat s velkou houževnatostí a pílí. No a pak je tam ten další moment, ta skromnost. Já jsem při cestě z včerejšího koncertu měl krásný zážitek. Nastoupili jsme do noční tramvaje a ze sedačky, která byla ještě volná, posadila se tam moje paní, tak její sousedka, kde byla mladá žena, vyskočila, řekla, pojďte se posadit. A já jsem říkal, ne, ne, ne, prosím pěkně, to bych nerad, já to odstojím klidně a tak dál. Před ní seděla starší žena, která se rovněž zvedla a říkala, ne, tak abyste si mohli povídat. A i to jsem odmítnul, ale uvědomil jsem si, že jsem se v noční tramvaji, kde se vrací lidé, kteří jsou unavení a mají za sebou mnoho, mnoho, mnoho momentů spjatých s událostmi toho dne, že se zvednou mladší lidé, chci jen věřit myšlence, že se nezvedali proto, že se na mě podívali a zjistili, že ten pán už opravdu musí sedět, ale že to bylo všechno vyvoláno laskavostí, pozorností, ale také tou mírou skromnosti. A to je pro mě úplně klíčový moment. Já jsem v životě poznal desítky úžasných odborníků, kteří se chovali neskonale skromně a s velkou mírou pokory, a naopak jsem poznal samozřejmě spoustu nabubřelých, kteří toho v hlavě moc neměli a dávali najevo neokázale jaksi svojí míru svého postavení. Zpytujme v rámci Vánoc i to memorandum mého dědečka o skromnosti, o jasné mysli a o tom, že bychom měli mít touhu se neustále učit, vzdělávat a nejen pro sebe. My můžeme někomu posloužit. Tak jako ty mladší ženy chtěly posloužit tím, že mně umožní se posadit, tak na stranu druhou já jsem povinen, abych to, co vím, uměl také dát, řekněme, v obecný plén, to není pro mě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Poselství i symbolika Vánoc se nemění a také nás inspiruje třeba být o kousek lepší, vnímavější?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a skladatel
--------------------
Já doufám. Já doufám a stále chci věřit tomu, že určitá předsevzetí nebudou spojena jenom se 24. nebo 31. prosincem nebo s 1. lednem, že si v sobě umíme vytvořit určitou představu o životě nejen svém, ale o životě, v němž bychom rádi spokojeně a šťastně žili. A to všechno chci popřát samozřejmě i našim posluchačům. Přeji hodně zdraví, hodně štěstí, hodně lásky, hodně spokojenosti, ale také jasnou mysl, skromnost a touhu učit se.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Profesor Jiří Hlaváč. Já vám moc děkuji za vaše slova, postřehy a přeji vám a samozřejmě všem posluchačům krásné svátky.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a skladatel
--------------------
Děkuju pěkně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak to vidí se přihlásí opět na Boží hod vánoční, kdy bude sestra Angelika hovořit s operním pěvcem Richardem Novákem. No a pořad nebude chybět ani na Štěpána, druhý svátek vánoční, Zbigniew Czendlik si pozval ilustrátorku Renátu Fučíkovou. No a jenom připomínám, milí posluchači, že pořad Jak to vidí si můžeme poslechnout i v jeho repríze každý všední den v půl deváté večer. Šťastné a veselé přeje Zita Senková, dobrý poslech.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.