Přepis: Jak to vidí Jiří Hlaváč – 20. července

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den přeje Zita Senková. Dnešním glosátorem je profesor Jiří Hlaváč, klarinetista a pedagog. Dobrý den, vítám vás.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog
--------------------
Dobrý den, děkuju.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kdo posiluje sebevědomí národa a proč nemůže být každý mistrem světa? Výběr z našich témat, vítejte u nich, nerušený poslech. Nedávno se do naší metropole sjeli cvičenci a vyznavači Sokola na 16. všesokolský sled. To ne jenom z celé naší republiky, ale z celého světa a všechny věkové kategorie. Řekla bych, že je evidentní, že ten zájem ne jenom o cvičení, ale také o tu myšlenku Sokola neklesá a to je, pokud se nepletu od historicky prvního všesokolského sletu už 136 let?

Čtěte také

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog
--------------------
Já musím říci, že to má svojí zákonitost, že to má logiku a zaplať pán bůh, že to neklesá, taková malinká reminiscence. Vím, že v těch začátcích se velmi rychle objevil několik momentů, které dění Sokola zásadně muselo poznamenat. Ad jedna po úmrtí nenáviděného ministra Bacha, se objevily tendence, aby se zakládaly spolky, které začaly posilovat řekněme národnostní povědomí, kulturu, duchovní oblast, umělecké oblasti, ale byla tam i jakási reminiscence na staré Řecko, tedy ideál kultury ducha a těla. Ruku v ruce s tím tedy i cvičení, ale v zákrytu byl i ten ideál starořecký, tedy demokracie. Takže už v začátcích na sebe vzal Sokol i řekněme určitý úkol osvěty v rovině nastolení plného pocitu demokracie, svobody. To se stále nějakým způsobem udržovalo. Myslím si, že náhodou po roce 1948 se sáhlo právě do Sokola i z toho důvodu, protože měl udržovat určité hodnoty tradice, ale také nějaký pocit etiky, lidské etiky, lidského slušnosti, zásadovosti, pravdomluvnosti. Si pamatuji i to, že pan /nesrozumitelné/ dal do záhlaví tužme se, to je nádherný termín, protože tužit se můžeme tělesně i duchovně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Paže tužme vlasti služme.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog
--------------------
Tak paže tužme vlasti služme. A vím, že velmi podporoval myšlenku Sokola, těch jeho aktivit a iniciativy třeba Jan Evangelista Purkyně, Jan Neruda a nepletu-li se, tak Josef Mánes dokonce vytvořil znak Sokola. Což znamená, že to oslovení bylo vskutku široké. Sám si dodávám, že jsem se nikde nedočetl, že se aktivit Sokola v začátcích účastnil tehdy 40letý Bedřich Smetana, ale vím, že i on z pozice svého názoru, světonázoru se stavěl k tomu, že pohybová aktivita, kultura těla včetně odívání, včetně toho, jak Sokolové byli nároční na to, jak se mají ustrojit, jdou-li kamkoliv do společnosti. To všechno má samozřejmě své zákonitosti, má svojí historii, ale já chci věřit tomu, že to má stále svojí přítomnost. A já jsem se nedostal na jediné cvičení. Zahlédnul jsem pár těch zpravodajských šotů v rámci televizního vysílání, ale nutno říci, byl jsem nadšený, protože malé děti, byly tam mnohdy děti se svými prarodiči. Cvičily jejich rodiče, byly tam rozhovory s rodinami, kde zástupci 3 generací se zúčastnili těchto cvičení. To je další výchovný moment, to je pospolitost rodiny. Máme něco společného, co chceme udržovat, úžasné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Už od počátku vlastně tato tělovýchovna, tělocvična, organizace významně posilovala sebevědomí národa. Kdo tak podle vás pane profesore činí v současnosti?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog
--------------------
No, tak já budu teď trošku skeptickým, protože chci věřit tomu, že je to stále celá ta oblast středního i vysokého školství. Chci věřit myšlence, že i v rámci sportovních klubů, vedle toho mnohdy zvítězit za každou cenu, že se tam stále udržuje i ten pocit čisté hry, fair play. Chci věřit tomu, že úspěch dosažený nezaslouženě nebo nějakou pokoutní cestou, že je nakonec v součtu v tomto prostředí negován, že nemůže být nějakým způsobem uznán a dokonce mu přiznána jakási míra výjimečnosti. Chci věřit myšlence olympismu, že i tam se stále udržují důležité, historické vazby vedle těch soudobých komerčních. No a chci věřit myšlence, že je mezi námi stále řada jiných spolků, někdy Baračníci, někdy sportovní spolky, které třeba v malých místech udržují určitou společenskou aktivitu a ti lidé se chovají svrchovaně slušně, korektně a zásadově.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ono někteří lidé si totiž myslí, že Sokol, tato organizace to jsou v uvozovkách jenom cviky gymnastika. Ale Sokol byl vždy také právě synonymem vlastenectví, národní hrdosti. Možná bych přidala i Masarykovo nebýt sokola, nebylo by legií, nebýt legií, nebylo by republiky.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog
--------------------
Republiky. No, já musím říci, že jsem shodou okolností, protože moje maminka vyrůstala u tedy ve Vídni a kupodivu i v době, kdy se zásadně nejezdilo, tak maminku k tetě pouštěli a ona si vždy mohla vzít jednoho nebo druhého syna. Já jsem byl ve Vídni v nějakých 7, 8 letech. A pravidelně mě tetička brala na setkání, nedělní setkání Sokola Vídeň. A to byli lidé, kteří to, o čem jsem mluvil, udržovali i v tom pro ně novém či staronovém prostředí. Důležitá věc, dbali na to, aby mluvili všichni skvostně česky. Dokonce jako dítě si pamatuji, že se opravovali mezi sebou, že použil špatný pád. Například oni udržovali určité hodnoty kulturní, duchovní, sportovní mezi sebou. Pořádali divadelní představení, pořádali plesy. Pořádali besedy, půjčovali si mezi sebou knihy. To skutečně byla komunita, která byla úžasná v tom, že v prostředí německy mluvícím, všichni mluvili německy. Udržovali veškeré české, moravské zvyklosti, které tam byly možné včetně kuchařky. Na ta setkání si nosili napečené koláče či nějaká jídla, která vždycky říkala, to je krajové, to už se tam skoro neudržuje, to už skoro nikdo nezná. Ano, Sokol byl a je nositelem ohromné tradice, ohromné tradice.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A jak my u nás pečujeme o to kulturní dědictví? Možná bych se dostala ke jednomu nápadu, který se zrodil na 27. festivalu Leoše Janáčka v Luhačovicích, odkud jste se vrátil? A to také souvisí s osobnostmi.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog
--------------------
To spolu souvisí. Tam byl mimochodem krásný ceremoniál, kdy se odhalovala lavička Leoše Janáčka a paní pořadatelka mne požádala, abych byl jedním z těch, kteří tedy tu lavičku odhalí. No a očekávalo se, že k tomu také něco řeknu. A já jsem v tom svém zamýšlení zmínil, že to je úžasná myšlenka a že si dovedu docela dobře představit, že bychom mohli stejným způsobem nějakým krásným symbolickým momentem připamatovávat osobnosti typu Karla Zemana, Miloše Formana, Bohuslava Martinů, Karla Čapka, Jaroslava Seiferta, Hejrovského, Holého, Zátopka, Čáslavskou, že skutečně máme plejádu osobností, které nám svět závidí. A pan generální ředitel lázní pak přišel za mnou a říkal, vy jste mě tak trošku inspiroval, tady by dokonce mohla vzniknout taková trasa laviček osobností, které třeba byly, nebo nebyly s Luhačovicemi spjaty. Mimochodem Janáček byl v Luhačovicích 25x, to je doloženo, jako pacient či jako host. Ale a mně se to moc zalíbilo, že by děti ze stejnými rodiči absolvovaly osobnostní trasu a velmi často by se seznamovaly s lidmi, o něž možná už ani výuka ve škole moc nezavadí, nebo je připamatuje, ale ne nějakým zásadním způsobem. Proč jsem to zmínil? Protože tito lidé, které jsem teď tady náhodně zopakoval, to všechno byly osobnosti, které vedle svého profesního jedinečného růstu a významu dávaly právě ten rozměr humánní, občanský, etický, morální, mravní. To všechno do sebe zapadá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Prezident Miloš Zeman přijal demisi Petra Krčála, ministra práce a sociálních věcí, který měl opsat část své bakalářské práce. Hlava státu považuje za adekvátní, že kvůli plagiátorství skončila i ministryně spravedlnosti Taťána Malá. Cituji slova pana Zemana, plagiátorství je krádež svého druhu, krádež duševního vlastnictví jiné osoby a jakýkoliv ministr, kterému je prokázána krádež, by měl ne jen odstoupit, řekl pan Zeman a dodal, že takový člověk by měl mít dostatek sebekritiky, aby na funkci vůbec neaspiroval. Nehledě na to, že by si tím ušetřil mohutnou osud. Tolik slova pana prezident. A jaký je váš pohled na celou kauzu a vůbec debatu?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog
--------------------
Vzhledem k tomu, že na jedné vysoké škole stále působím, a že jsem za svůj život vedl x studentů v rámci jejich výstupní diplomní práce, tak k tomu mohu dodávat i ten pohled řekněme ze druhé strany. Za prvé, je mně tak trošku líto, že v obecném mínění bývají často diplomní práce chápány jaksi doplňkově. To je něco, co se musí takzvaně vypracovat. Já si osobně myslím, že to by měla být ta základní osobností vizitka a mimochodem teď napovídám, co by mělo následovat při jakémkoliv konkurzním řízení vedle toho, že je adept povinen doložit doklad o svém vzdělání, já bych požadoval jednu z jeho diplomních prací. Mám okamžitý vhled, abych věděl, s kým mám tu čest a s kým mám co dočinění. Myslím si, že je to legitimní, a že by to nenarazilo ani na žádnou zákonnou normu. To je první věc. Druhá věc, dnes už je běžné, že se práce také zveřejňují někdy na webu, ale jinak jsou dostupné v knihovně a mohu se s nimi seznamovat. Já se domnívám, že i tady by měl vzniknout speciální registr prací pro každou školu, kde vedle toho, že je tam zveřejněno téma, autor, je tam rozsah té práce, jsou vybrány i určité kapitoly, které mohu kdykoliv nějakým způsobem oživit a vrátit se k nim. No, a pak je něco, co myslím si zásadní. Na začátku každé práce je prohlášení, prohlašuji, že jsem pracoval samostatně a tak dál. Prosím pěkně v rámci jakéhokoliv výběrového řízení, totéž prohlašuji, že doklady, které předkládám včetně mé diplomní práce jsou mé, já jsem autorem a plně odpovídám za jejich další dění. To je základní pojistka, protože a teď si vybavuji jednou při nějaké debatě s panem docentem Jaroslavem Skálou, tím legendárním lékařem, který u nás začal ne jen protialkoholní léčbu, ale vůbec záležitost drogových závislostí. Tak Skála mně tehdy řekl, že v Japonsku při vstupním pohovoru do jakéhokoliv zaměstnaneckého poměru se mimo jiné začal vyžadovat takové Cooperův test zdatnosti. Prosím pěkně, máte 5 minut, v němž ujdete, uběhnete jakousi vzdálenost. A my okamžitě víme, v jaké jste kondici. Ne to, že nám přenese doklad od lékaře, že jste zdráv. Nás zajímá vaše kondice. A od toho odvodíme, buďto vás budeme mít neustále na nemocenské nebo naopak, vy jste tím typem zaměstnance, o kterého my máme zájem. Je to převod na to, o čem jsem mluvil. Ano, udělat tedy jakousi míru toho v uvozovkách Cooperova testu zdatnosti ve smyslu morálního testu zdatnosti. Takže je to, to co jsem řekl.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak by ten morální test vypadal, co by se testovalo?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog
--------------------
Je to jednoduché, prosím pěkně vy nám i tady u té konkurzní komise sdělujete, vy jste autorem té práce. Ne, jestli vás chytneme při něčem, ne to je záležitost, kdy ten člověk se blamuje okamžitě, jestliže toto vypustí z úst a následně ne za 3 roky, kdy vám mohou sebrat diplom, ale kdykoliv se toto prokáže, ten člověk se v té profesi blamuje. A já si myslím, že to je jediná cesta k nápravě. Je to prevence. Všechny represivní momenty přinášejí vždycky nějakou akci a reakci. Zase se budou objevovat další, kteří budou vysvětlovat, že to bylo špatně pochopeno, protože on něco, ona něco uvedli v pramenné části. Ne, prosím pěkně prevence a pro mě prevence znamená, všude pane kde předkládáte tuto práci, nám tady vy ztvrdíte, že je to práce vaše, že v ní není nic, co jste od někoho opsal. Věřte mně, že by si dali veliký pozor a zpětně by to šlo i do toho momentu, když tu práci tvoří, ale já jsem se dozvěděl něco mnohem horšího a to je, že se dnes stává, že si chabí studenti nechávají za úplatu diplomní práci napsat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A to už myslím trvá několik let?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog
--------------------
Mě z toho mrazí, mě z toho mrazí, protože to je svým způsobem neprokazatelné, ale to je ještě větší hanebnost v mých očích, větší hanebnost, než to, že opíše někdo nějaké stránky. Toto je skutečně naprosto nonsens a naprosto neomluvitelné, naprosto netolerovatelné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když jste hovořil pane profesore o jakémsi testu morálky řekněme. Jaká kritéria vůbec by měli splňovat ministři veřejní činitele?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog
--------------------
No, tak musí dokládat svojí bezúhonnost, dobře, to je snadno zjistitelné. Víte, všichni už se pohybují v nějakém věku, nejsou to nepopsané listy, kdy ti lidé mají něco za sebou. Takže doporučení například, oni absolvovali x výstupů v zaměstnaneckém poměru. Prosím pěkně, dvě, tři doporučení z předchozích pracovišť, což se mimochodem ve Spojených státech amerických běžně dělá, doporučení. Já, když jsem se chtěl přihlásit někdy na nějakou soutěž, tak vedle toho, že buď jsem musel absolvovat řekněme národní soutěžní kolo, než mě pustili do zahraničí nebo doporučení erudované osobnosti toho oboru. Každý z těch lidí si dá velký pozor na to, koho doporučuje. To jsou zpětné vazby. To je nesmírně důležité vrátit zpátky ten pocit, že hrát fair play, ne jen, že to je zásada číslo jedna, ale že se to vyplácí. V tom to stojí. Ano, chci hrát fair play, protože v součtu se mně to vyplácí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vrátila bych se ještě krátce ke školství. Jaký záměr má s tímto resortem nová vláda, tradičně se totiž říká, že vzdělávání je prioritou, ale když se podíváme do programového prohlášení, tak vlastně nenajdeme ani v preambuli, kde se předkládají takové ty největší výzvy a cíle nového kabinetu, tak o vzdělávání tam nic nenajdeme, není mezi 6 takzvanými strategickými směry vládního programu.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog
--------------------
Já tady odpovím možná jenom v rámci dvou vět. Výroky mých rodičů. Maminka s oblibou říkala, sliby se slibují, blázni se radují. A tatínek říkal, papír unese úplně všechno, takže obávám se, že je to znovu něco v těch intencích, že naslibovat dá skutečně leccos a druhá věc i v rámci toho takzvaně písemného dokladu, ono to unese také leccos, protože pak budu jenom zdůvodňovat, proč se to nedalo realizovat, protože buď to mí předchůdci, cosi způsobili nebo naopak objevily se nové problémy, které se musely řešit jako prioritní a tudíž a tudíž. Řeknu velmi razantní větu pro mě samotného, nikoli pocitově vzdělání, ač o tom mluví od roku 90, tady prioritou nebylo nikdy a nikdy pro žádnou vládu, kterou já od roku 90 pamatuji.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Óscar Tabárez, trenér fotbalové Uruguaye, který dovedl tým v nejrychlejším možném čase k postupu ze skupiny na otázku, proč se země nemůže stát mistrem světa, odpověděl, že Urugvajci ani nevědí, kde leží Rusko, takže nejdříve se musejí doma lidi Aurugvajci vzdělávat, a až pak vyhrávat šampionáty.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog
--------------------
To je samozřejmě svatá pravda, je to krásná myšlenka. Napadá mě taková malinká paralela s výrokem našeho Oty Pavla už před řadou let, jak se stát mistrem světa. Pan Pavel tam mluví o tom, že moc nespoléhat na talent. Vědět, že usilovnost, soustředěnost a také vědění jsou základem toho, abych se v té výkonnosti mohl někam dál posouvat. A já jsem před časem při nějakém povídání dokonce vyslovil takový základ toho, co považuji za rovinu talentu, takže ad 1 obecná inteligence, což znamená, že umím pracovat s informacemi, které dostávám. Lhostejno jestli jako fotbalista, hokejista a nebo jako klarinetista. Musím umět s informacemi, které mám. Pak je tam ta druhá složka pro nás muzičnost, ale tady bych to rozšířil, to je to celospolečenské dění. Jakmile se uzavírám do jedné komůrky a přestávám vnímat, co všechno je v tom okolním světě, tak mě to v té komůrce ne jen izoluje, ale nakonec mně to vytvoří myšlenku, že ta komůrka je ten jediný svět, ve kterém se já chci, mohu pohybovat, a ve kterém se mohu nějakým způsobem také prosadit. No, pak je to rovina sportovci říkají morálně volných vlastností. Víte, že mně vždycky zatrne, když a opravdu i velmi úspěšní sportovci, neřekne to ovšem pan Federer. On si jede soutěž užít. To je úplně postaveno na hlavu, protože on tam jede, protože jí chce vyhrát. A já jsem se včera odpoledne shodou okolností chvilku díval na dojezd té šílené horské etapy na Tour de France. Vážení, v okamžiku, když se podíváte do tváří těch cyklistů, tak to má daleko do užívání. To je skutečně míra vypětí, bolesti, stresu, ale je tam ten moment, že chci být pilný, chci být soustředěný, vrátím se i k panu Tyršovi, budu tužit svaly, protože, ale tím svým tužením chci posloužit i reprezentaci země, ze které jsem přišel. To je základní aspekt. No, a pak je tam ten důležitý moment, já to říkám, že v rámci hudební interpretace, myslím si, že to patří obecně pro jakoukoliv profesi. Já musím mít taky nějakou nervovou vybavenost, abych situace, ve kterých se dostávám, uměl zvládat. Musím je nějakým způsobem v sobě, v sobě zpracovat a musím se umět s nimi vyrovnat. Jestliže mě zaskočí tréma, jestliže mě stav vyčerpání nebo stav nervózy zpracuje tak, že nejsem schopen reagovat normálně, podávat obvyklou výkonnost, čili dokonce výkonnost, která v tom okamžiku je požadována, no tak mám velkou smůlu. Pan Tavanes toto všechno nepochybně ví. A ví i to, že ruku v ruce s růstem těch sportovců jde i gramotnost publika. A ti, kteří fandit na ty fotbalové stadiony, buďto mají ten prioritní sportovní zážitek a oni tam jsou, protože chtějí něco zažít.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A užít si to.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog
--------------------
A užít si to, ale pak to nemůže sloužit k tomu, že chci demonstrovat nějaké politické cíle, že tam budu běhat po hřišti a budu demonstrovat cosi a tak dál. To prostě nejde. Čili vracím se k tomu, jak se stát mistrem světa vedle toho, že budu dřít i v době, kdy ostatní odpočívají. Vedle toho, že na to budu mít tu vybavenost, kterou jsem zmínil. Vedle toho, že zůstanu od začátku do konce pokorným bez ohledu na to, jestli už jsem se stal mistrem Evropy či ještě ne. Prostě mám před sebou poselství, které chci naplnit, chci je naplnit svým životem, svojí snahou. A myslím si, že vůbec není rozhodující, jestli na konci mě na ten krk pověsí tu pomyslnou medaili mistra světa a nebo, jestli se ve zbytku života budu chovat jako ten, kdo má vlastnosti mistra světa. To je myslím si důležitější.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem pan Tabares byl v 71 letech nejstarším trenérem na šampionátu. Říkají mu v Uruguayi pan učitel a on vlastně dokázal i se svým podlomeným zdravím, on chodí o berli, trpí vážnou neuropatií připravit ten svůj urugvajskou reprezentaci tak dobře, že vlastně málem vymazali Ronalda za hřiště.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog
--------------------
Tam je jeden důležitý moment, samozřejmě osobní příklad mimochodem stejně tak bych dal do čela toho pro mě vzorového peletonu, jak se má trenér chovat i trenéra Francouzů pana /nesrozumitelné/, protože pan Tabares při jakémkoliv střídání, byť má ty zmíněné problémy se postavil a šel hráčům poděkovat. Těm, kteří odcházeli ze hřiště a toho, který, kterého tam posílal, poklepal po zádech s gestem, běž, zkus s tím něco dělat. Úžasný.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jiří Hlaváč, klarinetista a pedagog byl hostem dnešního vydání pořadu Jak to vidí. Já vám za to děkuji a budu se těšit na další setkání.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog
--------------------
Děkuju pěkně, děkuju.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.