Přepis: Jak to vidí Jiří Hlaváč – 14. listopadu

14. listopad 2014

Hostem byl Jiří Hlaváč

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den a dobrý poslech přeje Zita Senková. Hostem dnešního Jak to vidí je profesor Jiří Hlaváč, klarinetista, skladatel a pedagog. Já vás vítám, dobrý den.

prof. Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel, pedagog
--------------------
Děkuju pěkně, dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
O výročí 17. listopadu, našich ambicích, jejich naplnění, i o tom, zda si umíme vážit práce, i o tom bude dnešní pořad. Na včerejší ekonomické konferenci 25 let svobodného podnikání zazněly různé zajímavé názory a výroky. Například podle prezidenta Zemana, cituji, "jdeme po stoupající cestě, naše obce a města krásní, dokonce se můžeme vzájemně kritizovat. Přes všechny chyby zde stojíme jako svobodní lidé bez obavy, že je někdo zavře." Tolik citace hlavy státu. A váš názor, pane profesore?

Čtěte také

prof. Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel, pedagog
--------------------
Tak samozřejmě je vždycky otázkou, jak se na kterýkoli problém podívám. Je to úhel pohledu. Jsou to životní zkušenosti, jsou to ambice. Je tam řada momentů. Jistěže pamatujeme dobu, kdy jsme projížděli kterýmkoli městem Československa, vítala nás šeď a něco ještě v tmavších odstínech. To všechno se samozřejmě změnilo mnohem k lepšímu. Myslím si, že ty fasády mnohdy září a jsou půvabné. Na stranu druhou víme oba dva, že nedýcháme o nic lepší vzduch, než se dýchal v té totální šedi, ve smyslu znečištění a tak dál. Myslím si, že by bylo záhodno, aby se bez jakékoli proklamace a bez prezentace své důležitosti a svých zásluh, aby se udělala opravdu jakási míra vyhodnocení těch stávajících momentů výsledků. A mimochodem, já jsem včera v televizi zahlédnul velmi moudrý rozhovor, který, jehož hlavním aktérem byl někdejší studentský lídr Šimon Pánek. Moudrý člověk. A musím říci, že jsem si ve skrytu duše uvědomil, jak bez toho stisku jakékoliv strany, která by mu nutila své doktríny, jak si uchoval nadhled, uchoval si velmi rozumnou úvahu, výborně umí všechno formulovat. A jediný smutek z toho byl, když se jej paní redaktorka nakonec zeptala, jestli si přece jenom nerozmyslí to, co vyhlásil před oněmi 25 lety, že nechce být účasten v politice, tak řekla, ne, na tom už nic měnit nebudu. Samozřejmě jezdí po světě, je nápomocen tam, kde může jak svojí hlavou, tak svými zkušenostmi. Já jenom vždycky s lítostí musím znovu a znovu udělat tu pomyslnou čárku a řeknu si, tak o dalšího báječného člověka, který by v určitých zlomových funkcích mohl být velmi nápomocen, je nás méně. Ale možná že to tak má být. A můj tatínek říkával vždycky: "Víš, v okamžiku, když se něco začne měnit, tak první na řadě jsou ti neslušní, slušní jsou vzadu a počkají, jestli je někdo osloví." No, tak nikdo neoslovuje, to víme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte, pane profesore, o čem to podle vás svědčí, že, řekněme, někdejší studentští vůdci ze 17. listopadu 1989 ačkoli byli na startu, tak nevstoupili do té politiky? A nechybí to vlastně v dnešní společnosti?

prof. Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel, pedagog
--------------------
Já si ... Chybí to, chybí to. Samozřejmě, že to chybí. Ale já se domnívám, já jsem to řekl. To byla ta slušnost, protože si uvědomili, jsme možná příliš mladí, jsme ještě nezkušení, chce to čas, abychom dozráli. Prostě byli velmi slušní. Neapelovali na to, že mládí je v tom mementu zrovna to nejdůležitější a jsme rvaví a máme mnoho energie. Ne, svědčí to o zralé osobnosti, byť jim tehdy bylo 24 - 25 let, byli uvážliví, byli moudří. Mně to může být dneska jenom líto, protože vím, že a když s odstupem času potom vidím, jaký osobností krok ten člověk vykonal, tak je mně jasné, že to by byl zrovna ten moment, který by mohl být velmi nápomocen. Jenže tito lidé jsou svým způsobem nesvazatelý jakýmikoli stranickými stanovami a doktrínami. Prostě mají svůj úsudek a mají svoji hlavu. Já jsem nebyl nikdy členem žádné politické strany a nikdy nebudu, protože se považuju za člověka, pro něhož selský rozum znamená mnohem víc, než jestli mně někdo napíše, že v tomto momentu mám udělat tohle. Já chci mít ten pocit svobody. Na stranu druhou samozřejmě připouštím, je za tím určitá míra sobectví, protože i já jsem si uvědomil, že bych se mohl rvát mnohem víc. Ale v mém věku, když jsem se nerval posledních 20 let o žádné funkce a o nic, tak už se rvát nebudu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak vy hodnotíte těch uplynulých těch 25 let? Jaké se nám otevřely možnosti a nakolik jsme je využili?

prof. Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel, pedagog
--------------------
Já to, já to vrátím, protože před těmi 25 lety mně bylo 41 let, byl jsem navyklý na to, že svoji prací jsem musel přesvědčit jak v tuzemsku, tak v zahraničí, že je o mě zájem a že jsem jezdil na koncerty a že jsem jezdil natáčet a tak dál. Ale bylo za tím velké úsilí a byla za tím velká práce. Myslím si, že v tomto směru to mí nástupci a následníci mají snazší, protože svět je opravdu otevřen a pokud do něj vstoupí v pravou chvíli a správným krokem, tak samozřejmě ta prezentace, ta vstupní prezentace je mnohem snazší. Ale na stranu druhou je mnohem větší konkurenční tlak, než byl v době mých 41 let. Protože se světu otevřela i území, která byla z politických důvodů naprosto zavřená. Takže my oba víme, že z někdejšího Sovětského svazu vyjížděla elita, hudební elita, která byla ověřena a prověřena po všech stránkách. Jenže do té elity by tam v té době spadlo možná dalších 5 tisíc lidí, kteří měli srovnatelnou výkonnost. Pouze je nikdo nikam nepustil. Tak tohle se změnilo. Dneska je to samozřejmě jiné, ten trh se rozšířil. Na stranu druhou, těch, kteří mohou na požadované úrovni a, řekl bych, vynikající úrovni vystupovat, těch je mnohem více. Čili naši mladí mohou, ale na stranu druhou musí obstát. Pak je to, pak je to snadné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vrátím se ještě k samotným oslavám, které se připravují zejména na 17. listopad na pondělí. Několik vysokých politiků ať už šéf parlamentu, ministři, vicepremiér i sám premiér budou v pondělí ve Spojených státech. Pan Zaorálek pracovně v Bruselu, premiér Sobotka sice 17. listopadu ještě stihne pietní akt na Národní třídě, nicméně poté odletí do Ameriky, aby zejména ve středu se ve Washingtonu zúčastnil odhalení busty Václava Havla. Jak se na to díváte?

prof. Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel, pedagog
--------------------
Samozřejmě je tam možný dvojí pohled. Tím prvním bych řekl, no, tak možná už vnitřně zapomínáme a bereme to jako něco, co už začalo být historií. Ale na stranu druhou je docela možné, že pracovní vytíženost je skutečně enormní, protože ten souběh momentů, kdy je důležité zasedání v Bruselu a je odhalení sochy Václava Havla v New Yorku, to vyžaduje taky nějakou přípravu, je to otázka jednání. Ti lidé nemohou přiběhnout na poslední chvilku nepřipravení vstoupit do pomyslné řady gratulantů a zase okamžitě odjet. Čili to vyžaduje samozřejmě nejen protokol, ale vyžaduje to i ta diplomatická gramotnost, aby ti lidé tam opravdu byli, aby odpověděli na spoustu otázek, aby dokázali nějakým způsobem vysvětlit celou tu problematiku polistopadového vývoje v Československu, poté v České republice. Já myslím, že tady v tom případě bych je nepodezíral, že je za tím nějaká míra ignorance. Spíš se to seběhlo termínově tak, že je to vlastně nezvládnutelné tak, aby s uspokojením byly obě strany spokojeny. Myslím si, že to je ten problém.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Měli by si nechat ujít naši vrcholní představitelé takovou událost, když se podíváme třeba na víkendové oslavy v Berlíně, tak kancléřka Merkelová se jich účastnila celý den.

prof. Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel, pedagog
--------------------
Je to zase věcí názoru. Já jim do duše ani do hlavy nevidím. Ale myslím si, že a tady opravdu jsem přesvědčen o tom, že je to souběh těch událostí, kdy holt se to do toho protokolu, jejich pracovního programu se to nezapracovalo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co se nám, pane profesore, od listopadu 1989 z vašeho pohledu opravdu povedlo? A teď to nemyslím ironicky.

prof. Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel, pedagog
--------------------
Co se nám povedlo? Já si myslím, že je tady určitá stabilita ve smyslu vnímání okolního světa. Víte, že byla doba, kdy před těmi 25 lety byl názor, že všechno, co je za západní hranicí, je úžasné. No, tak už došlo i k tomu poznání, už došlo i k určitému vyhodnocení. Myslím si, že to, že jsme se uměli nějak začlenit do toho kontextu, že jsme si pojmenovali, kdo jsme, jací jsme, čeho jsme schopni, co všechno bychom měli zvládnout, co se musíme doučit a tak dál, to je, to je důležitý moment. A musím říci, jednou už jsem to v našem pořadu zmínil, že já bohužel už patřím ke generaci, která kdykoliv bude přejíždět hranice, tak pořád má v sobě jakousi míru nejistoty a neklidu. Mí studenti vyjíždějí kamkoli bez sebemenšího problému a skutečně už se cítí jako Evropané nebo světoobčané, což je velké terno, to je opravdu velké vítězství. To se povedlo. Pak je druhý moment. Můžeme zvát na školy, ale do jiných subjektů, vynikající osobnosti, které nám mohou říci nejen o svých zkušenostech, ale to jsou lidé prověřený, prověření špičkovými posty. Lidé, kteří získali za svoji práci úžasná ocenění. A oni mohou říci, ale dyť vy to v podstatě děláte stejně. Takže možná ta chyba bude jenom v tom, že vyhodnocení vaší práce není tak vidět. Já jsem se vrátil ze světového klarinetového kongresu v Ostravě a já jsem tam po koncertě jeden večer strávil s Charlesem Neidichem, který učí můj obor klarinet na Juilliard School v New Yorku. A teď jsem zjistil, on má devět žáků, já mám devět žáků. Rozdíl je v tom, že on má dva Američany a sedm cizinců, já mám sedm tuzemských a dva cizince. Ale vlastně ten přístup k výuce, ten způsob, jakým bychom chtěli ty studenty připravit pro světové uplatnění, ten je úplně stejný. Nutno ovšem říci, že Juilliard School z pozice svého věhlasu, ale také své moci, ekonomické, mediální, samozřejmě je zavedeným pojmem. Naše fakulta je respektovaná po celé Evropě. Myslím si, že v zámoří zrovna to není zrovna tak věhlasné. No, vidíte, ale s Charlesem jsme dospěli k závěru, že vlastně bychom si klidně řadu studentů mohli vyměnit, protože, a on slyšel některé naše studenty, řekl, ta výkonnost by u nás byla naprosto akceptovatelná. No, tak to je ten moment, kdy někdy se sami chlubíme zbytečně, včetně našich čelních představitelů, a někdy naopak se pochlubit neumíme nebo jsme stydliví, jsme příliš skromní. To je možné. Ale já myslím, že už jenom to, že jsme schopni v tom celosvětovém kontextu v určitých oborech prostě obstát, to je, to je báječné. Já z toho mám v podstatě radost. Ta pachuť, ta pachuť u mě je z toho důvodu, že míra etiky a míra obecné slušnosti vzala za své. Z toho je mně velmi smutno. Ale na stranu druhou povedlo se v řadě momentů vychovat osobnosti. Ty osobnosti nešly jenom za vábením peněz do zahraničí a působí tady na našich klinikách, na našich výzkumných ústavech, na vysokých školách. Já myslím, že to se povedlo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Měla jsem na mysli právě oblast umění, ve které se to například povedlo, a můžeme hovořit i konkrétně o absolventovi, absolutním vítězi mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro z roku 2004 Ivo Kahánek, který vystoupí s prestižním orchestrem Berlínskou filharmonií.

prof. Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel, pedagog
--------------------
Zítra. Já, já děkuju za ten podnět, protože víte, že je to v rámci festivalu Rudolfa Firkušného. Já jsem se s panem Firkušným potkal třikrát v soukromí. Naprosto mě fascinoval od začátku úžasnou skromností, noblesou a tím, co všechno věděl. Vedle toho, že jako dítě poznal Leoše Janáčka, pak se ve světě seznamoval s garniturou těch nejlepších dirigentů či instrumentalistů, které v těch generacích se různě objevovali. Firkušný měl laskavost a choval se vlastně s velkou mírou empatie, aby byl nápomocen. Já jsem říkal, ale, mistře, vy jste nápomoc jenom tím příkladem, tím vzorem. Ale když přijdete a posadíte se ke klavíru, to je obrovský impuls pro spoustu mladých Čechoslováků nebo později Čechů, kteří by se chtěli dostat na vaši úroveň. Tak, teď to střihnu. Iva Kahánka já sleduji, no, skoro 20 let, protože on byl mimo jiné i vítězem rozhlasové soutěže Concertino Praga. A protože jsme se od té doby potkávali při různých příležitostech, v současnosti ve škole jsme kolegové, iks koncertů jsme spolu odehráli a nepletu-li se, tak 2. prosince spolu zase hrajeme v Praze na Novoměstské radnici, tak jsem poznal, z jakých součástek je ustrojen. A on má, s tím zmíněným potenciálem Rudolfa Firkušného, on má stejnou míru noblesy, má stejnou míru slušnosti, má stejnou míru ohleduplnosti. Je vybaven velkou přirozenou muzikalitou a je v něm i ta touha dokázat na pódium to, že jsme srovnatelní s kýmkoli. Já mu to moc přeju, protože vystoupení s Berlínskou filharmonií je jakýmsi mezníkem, setkání se Simonem Rattlem na pódium musí být určitě báječným prožitkem a zážitkem. A pro nás pro všechny, kteří se posadíme do sálu, to bude znovu potvrzením, ano, jsme schopni vychovávat osobnosti, které mohou sednout před Berlínskou filharmonii, tedy TOP světový symfonický orchestr, dosadíme mladého solistu, který se tam neztratí. Prostě odvede výkon, na který oni jsou zvyklí od těch glorifikovaných, kteří přijíždějí ze zámoří, z Japonska a tak dál. To je, myslím si, úžasný moment. Čili ano, hledejme takovéto možnosti, navazujme na osobnosti typu Rudolfa Firkušného, kteří to dokázali ve světě i s tím, že odcházeli v mnohem horších a těžších podmínkách. Domů se vracet nemohli. Prostě navazujme na osobnosti, které ve světě obstály, a ne tím, že jej drancovaly, ale tím, že jej obohacovaly. Firkušný je po právu řazen mezi padesátku nejlepších pianistů klavírní historie. To o něčem vypovídá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A myslím, že právě Ivo Kahánek je druhým klavíristou po Rudolfu Firkušném, který si zahraje s Berlínskou filharmonií.

prof. Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel, pedagog
--------------------
Který si zahraje s Berlínskou filharmonií, nepochybně. A já se domnívám hlavně, že tomu Ivovi to může být nápomocno dál, aby se dostal na vystoupení s dalšími špičkovými evropskými, potažmo světovými orchestry. Určitě ano.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A zazní nejenom Martinů, ale také Beethovenova Devátá symfonie, kterou hráli také v německé metropoli o víkendu, když ty svítící balonky, o kterých jsme už hovořili v pořadu, stoupaly nahoru.

prof. Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel, pedagog
--------------------
Berte to tak. Ona Óda na radost je svým způsobem vždycky hymnou všech slušných, poctivých, charakterních, vznešených, noblesních lidí. Vždycky to tak bylo. A mimochodem, Beethoven to taky zamýšlel. On, on nesáhnul na Schillerův text jen tak pro nic za nic. On věděl, že je v tom étos opravdovosti, čistoty úmyslu, poctivosti, snažení, lásky, všechno, nazývejme jakkoli. Je to, je to symbolické. A já myslím, že je úžasné, že právě jako součást oslav 17. listopadu, že se to znovu připamatovává.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Před necelým týdnem jste se, pane profesore, účastnil předávání cen Senior Prix padesáti osobnostem z oblasti divadla a hudby. Čím je toto ocenění výjimečné?

prof. Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel, pedagog
--------------------
No, já jsem se toho neúčastnil jenom zhruba před tím týdnem, ale já jsem shodou okolností a životních náhod byl i u založení té ceny. A musím si připamatovat i dobu, kdy jsme o ní vedli debaty se Zuzanou Navarovou, která byla tehdy prezidentkou Nadace Život umělce, byl tam herec Jan Teplý, byl tam zpěvák Karel Zich, byl tam ředitel Jiří Novotný. No, a my jsme tehdy dospěli k závěru, že by bylo záhodno, aby kumštýři poděkovali svým starším kolegům za to, co všechno byli ochotni a schopni vytrpět v divadlech, v symfonických orchestrech, ve studiích, protože vedle toho, že se zohlednila v té ceně jejich dlouholetá a vynikající umělecká činnost, a znovu opakuji, že mnohdy je to velmi trpělivá, ale i útrpná práce, v těžkých podmínkách a tak dál, ale chtěli jsme zohlednit i tu nahrávací činnost. Čili po těch lidech zůstaly skvělé záznamy představení, koncertů a tak dál. A já třeba vzpomínám, když jsem na jedno z těch prvních udílení mohl mluvit s Rudolfem Hrušínským starším, byl tam Gustav Brom, byl tam Jaroslav Štercl, později malinko paní Nelly Gaierová, byla tam Ljuba Hermanová. Já jsem vlastně ten, těch 22 let sledoval nevídaný oblouk až do toho letošního udílení, už to bylo přes 950 oceněných, což o něčem vypovídá. Ale pro mě je klíčové potom setkání, když převezmou ceny, a já jsem část umělců, kteří byli z hudební oblasti, tam vlastně i prezentoval, poněvadž jsem to setkání spolumoderoval s Valérií Zawadskou, a já jsem zavřel ten připravený scénář, když přišlo třeba na paní Pilarovou, a naprosto spatra jsem řekl své vnitřní vyznání hudebníka k člověku, kterého jsem měl na očích bezmála 45 let. A po tom oficielním aktu jsem za paní Pilarovou ještě zašel a chtěl jsem pozdravit a ona říkala, mě to úplně dojalo. A já musím říci, že ten moment, že to není strojené, ten moment, že to není připravené a že je v tom tam míra té spontánnosti a té srdečnosti, říci si, co v tom daném okamžiku cítíme, co prožíváme, že to je zřejmě na té ceně vůbec to nejkrásnější a nejvábnější.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ocenit celoživotní nejenom umění nebo mistrovství, ale vůbec možná...

prof. Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel, pedagog
--------------------
Lidství.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Přesně.

prof. Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel, pedagog
--------------------
Lidství. Ti lidé museli opravdu moc obětovat. Víte, na řadu mých kolegů se stále to řadové publikum dívá, tak, no, to jsou ty hvězdy, kytice, potlesk, sláva, ale kolik je za tím nocí, kdy ti lidé se vrací z koncertů, kolik je za tím vyčerpání, kdy jste ve studiu a jsou dvě hodiny ráno a do šesti to musí být natočeno a tak dál, to si málokdo umí představit. Takže to je vlastně cena, která je určena těm, kteří přinášeli opravdu velké oběti, velké oběti. Byli ochotni natočit stovky titulů pro rozhlas, televizi a tak dál. Byli ochotni nastudovat stovky rolí, vše zpaměti a tak dál. To je velká řehole. Čili Senior Prix je ocenění v prvé řadě za nejen kvalitu, ale za tu míru lidskosti a odhodlanosti a touhy být součástí něčeho, co by mělo lidem přinášet radost.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy, pane profesore, nejenom jako hudebník a pedagog, ale také jako organizátor, jste v životě potkal mnoho lidí, hodně jste toho zažil, slyšel mnoho příběhů. Předpokládám, že i to vedlo k vlastně k sepsání glos, které právě vydáváte.

prof. Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel, pedagog
--------------------
Vedlo to k tomu, ale tím základním impulsem naopak byly tyto pořady, protože to, že jsme měli možnost spolu se zamyslet nad řadou věcí, některé přinesl život, aktuality a tak dál. Ale něco byly momenty, které jsou nadčasové, jsou přesahové. A já když jsem se nad tím začal zamýšlet, tak jsem řekl, já nechci používat nic z toho, co bylo tady oficielně vyřčeno. Ale řada věcí mě zajímala, řada věcí mě trápila. Ať jsem byl kdekoli ve světě, stále jsem se vyptával na spoustu věcí. Proč jsme odlišní, jestli, jestli rasa je odlišná i pro naši mentalitu ve smyslu, že máme jiné citové zázemí, jinou citovou angažovanost. Přemýšlel jsem nad spoustou věcí. Proč se lidé chovají tak, jak se chovají, a proč se chovám já, tak jak se chovám a tak dál. Je to svým způsobem takové vnitřní vyznání, ale jak říkám v tom úvodu, nemám ambici někoho poučovat. Možná někomu poradím, možná někomu pomohu, možná někoho potěším. Ale to je ten moment. Čili jak to vidím, jak je titul té publikace, je opravdu o tom, jak to vidím já. Pod dojmem situací, momentů, setkání s lidmi, které mně život dával, kterými mě obdaroval, protože ta profese je úžasná v tom, řekla jste to velmi výstižně, že jsem se mohl potkávat s tisícovkami lidí po celém světě. A to bych řekl na tom mém životě nebo na tom poznání, kam jsem se doposud dopracoval a dostal, to na tom bylo vůbec to nejpodstatnější.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Těší nás, že také pořad Jak to vidí přispěl vlastně k tomu svým dílem.

prof. Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel, pedagog
--------------------
Přispěl zásadní měrou, zásadní měrou. A aby toho nebylo málo, tím zlomovým momentem jste byla vy, protože já jsem do té knihy taky napsal, když jsem byl poprvé osloven, abych se účastnil toho pořadu, tak jsem poděkoval a odmítnul jsem to. A když jsem podruhé řekl ano, tak mojí podmínkou bylo, ale já se chci poznat s paní Senkovou, protože já jsem opravdu naprosto obdivoval všecky příspěvky, které jste vedla ze zahraničí. To byly, to byly vizitky, to byly momenty, kdy opravdu já jsem si říkal, ježíš, tam bych chtěl být. Ona mluvila o Düsseldorfu, tak já se tam chci jet podívat. To je to podstatné. Je to o komunikaci. A najednou vznikne něco, co vám vytváří pocit blízkosti nebo pochopení nebo něčeho, že uvažujeme docela obdobně v určitých momentech. To já myslím, že je podstata toho všeho. Mimochodem, to je i podstata veškeré mediální práce po mém soudu, protože nemusím poučovat, mohu něco ukázat, něco vysvětlit, na něco upozornit, něco nabídnout. A člověk je natolik přemýšlivý a natolik citlivý, že ty impulsy stejně přijme a bude s nimi, tak jak to vidím já, bude s nimi pracovat on a může to vidět jinak. Ale to je, ta směska je ta materie, která svým způsobem ten lidský vývoj posouvá pořád dál.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co vás mimořádně možná zajímá nebo si všímáte, vnímáte? Možná bych se ještě zeptala, na co se ptají posluchači?

prof. Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel, pedagog
--------------------
Posluchači se mně velmi často ptají na setkání třeba tu s Františkem Kožíkem, na setkání popisuji s Annou Hostomskou. To všechno byla setkání, kdy jsem měl to štěstí, že jsem v tom momentě byl na tom správném místě. Mimochodem, já jsem nikdy nemusel skončit v Praze, s paní Hostomskou jsem se nikdy nemusel setkat a nemusel jsem se setkat ani s vámi, ani s posluchači Dvojky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Osud.

prof. Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel, pedagog
--------------------
Osud. Je to tak.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Profesor Jiří Hlaváč, pedagog, klarinetista a také spisovatel nově. Já vám děkuji za vaše postřehy, za rozhovor a budu se těšit nejenom na knižní glosy, ale zejména na ty naše audio pořady Jak to vidí. Mějte se hezky.

prof. Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel, pedagog
--------------------
Děkuju pěkně za pozvání. Děkuju.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

autoři: zis , Jiří Hlaváč
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.