Přepis: Jak to vidí Jiří Hlaváč – 1. března

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Půl deváté. Dobrý den a dobrý poslech přeje Zita Senková. Hostem dnešního Jak to vidí je profesor Jiří Hlaváč, klarinetista a skladatel. Dobrý den.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jakou váhu mají ceny popularity? Měly by kvůli dopingu zmizet z historických tabulek světové rekordy? Proč se nejlépe žije ve Vídni? Nejenom nad těmito tématy se dnes zamyslíme. Dobrý poslech. Poprvé v životě se ceny Americké filmové akademie, pozlacené sošky Oscara dočkal nejenom konečně herec Leonardo DiCaprio, ale taky legendární italský skladatel Ennio Morricone za hudbu k filmu Osm hrozných. Je to vlastně, pane profesore, tak trochu i Oscar pro nás, protože ten soundtrack natočil mistr s Českým národním symfonickým orchestrem.

Čtěte také

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel
--------------------
Já myslím, že ta vazba pana Morriconeho na českou hudbu je mnohem delší. Vybavil jsem si v paměti, že možná před 4, 5 desetiletími, když dostal zakázku v Hollywoodu na nějaký nový film, tak tehdy reagoval - já jsem zaplněn zcela, ale v Praze žije úžasný skladatel Zdeněk Liška, který vám napíše hudbu stejně kvalitní jako já. Jinými slovy Ennio Morricone měl přehled o tom, co se děje v Evropě, byť už žil v zámoří. Myslím si, že ta jeho úcta k evropské hudební tradici je ostatně patrná i ze všeho, co dělá. A pak je tam další důležitý aspekt. Já myslím, že Morricone je jedním z nemnoho filmových tvůrců, který vstoupil i do světa symfonické tvorby a on obstál i tam, takže ta rovina širokého záběru mnoha žánrů, obrovské představivosti, umělecké fantazie a navíc v případě filmové hudby citu pro stavbu určitých sekvencí, pro profilaci jednotlivých figur, to všechno z něj tvořilo už po desetiletí tvůrce skutečně světového formátu a já, který už vím, jak v oblasti kumštu pracuje vděk i nevděk, tak jsem vděčný za to, že Ennio Morricone se dočkal. Jeho kolegové říkali po desetiletí, kdo jiný když ne on, ale jak vidíte, posuzování mnoha, mnoha osobností nebo postav, které tvoří vlastně ten výběr nominací a pak to finální rozhodnutí, může být rozporuplný. Jsem velmi rád a přejdu i k mladšímu kolegovi, tedy k Leonardu DiCapriovi. Tam je samozřejmě po těch mnoha, tuším, šesti snahách a marných pokusech, je tam určitá míra satisfakce, ale já jsem rád z toho důvodu, že to není jen herec, ale DiCaprio je producent, DiCaprio se věnuje scénáristice, to je skutečně filmová osobnost, která, myslím si, dělá světovému filmu v současnosti velkou službu, ale také velkou čest po zásluze, ačkoliv tato dění tolik nesleduji, mám na mysli Oscary, tak v případě obou zmíněných pánů Morriconeho i DiCapria jsem velmi, velmi spokojen a svým způsobem velmi šťastný, moc jim to přeji.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nemáte, pane profesore, pocit, že vlastně v případě obou pánů a dalších se občas ceny nejenom Oscar, udělují jaksi za ty minulé výkony?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel
--------------------
To je možné. Dokonce věřme, že jsou speciální ceny, které chtějí shrnout dosavadní činnost nebo dokonce celoživotní činnost lidí, osobností, které ve svém uměleckém zaměření dosáhly skutečně výsostného postavení. Já mám vždycky takové rovnítko, ad 1) ať je to cena popularity, a tu lze získat různým způsobem, anebo je to cena za umělecký vklad, a to je po mém soudu hodno velkého respektu a velké úcty a mimochodem tyto ceny povětšinou udílejí ti, kteří sami v těch uměleckých oblastech a odvětvích pracují, znají problematiku, vědí, co to obnáší napsat skvělou, skvělou filmovou hudbu, skvělý scénář, udělat skvělou režii, postavit filmovou či divadelní figuru, to už je trošku jiná záležitost. Ano, ceny, které jsou směrovány za výkony, umělecké výkony, potažmo za celoživotní tvorbu, jen víc, jen víc.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Můžeme v této souvislosti zmínit i čestný doktorát Akademie múzických umění pro dirigenta Jiřího Bělohlávka.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel
--------------------
Určitě ano, to bylo 22. února. Já jsem v sále Martinů seděl a byl jsem povděčný za to, že poprvé při čestném doktorátu už jsem neměl žádnou jinou funkci a nekonal jsem žádnou službu, protože v době mého děkanování jsem připravil 4 čestné doktoráty, ale teď to podstatné, byly to velké osobnosti, byl to Josef Suk, byl to Jiří Gilian, byl mezi nimi i Karel Husa, velké postavy a všichni přijímali čestný doktorát s velkou pokorou a s velkým respektem a s velkou úctou. Jistě dosáhli na jiné ceny, Karel Husa je držitelem Pulitzerovy ceny. Nicméně přijal do Prahy, přijel i se svojí paní a se svojí dcerou a to předání, ten ceremoniál byl velmi dojemný v tom, že Husa chtěl poděkovat české hudbě za to, že na ni mohl navázat. Od roku 48, předtím byl v Paříži, ale od roku 48 už se vracel zcela sporadicky, žil v Americe, mluvil skvostnou češtinou, ale ten vztah a ta úcta k české tradici, k českému umění, hudebnímu umění v něm byla zachována, takže ano, a myslím, že v obdobném duchu se nakonec konal i ten čestný doktorát Jiřího Bělohlávka. Bylo vzpomenuto i to ocenění, které dostal z rukou anglické královny, na stranu druhou on k tomu přistupoval jako hudebník, který dostává vysoké ocenění za svoji uměleckou tvorbu, za hudbu. I on zmínil to, že navazuje na odkaz Václava Talicha, Václava Neumanna, Karla Ančerla a řady dalších. Je to, myslím si, báječné a mimochodem čestný doktorát, byť je to titulatura spojená spíš, řekněme, s tím výkonem akademické činnosti, tak přece jen je to obraz v širším společenském rozsahu, je to obraz osobnosti, která poznamenala dění v tom společenském duchovním a kulturním konání maximální měrou. Bělohlávek, myslím si, že byl dojat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jenom snad vsuvka a informace pro naše posluchače, náš další jaktovidič, profesor Tomáš Halík obdrží 22. června čestný doktorát Oxfordu, tak jenom informace, ke které se určitě ve vysílání ještě vrátíme. Ale, pane profesore, zpět k hudbě. Oceněný slavný skladatel Morricone říká, že 40 % úspěchu má na svědomí hudba u filmu.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel
--------------------
Já si myslím, že možná dokonce i víc. Já zapátrám ve své paměti, v mnoha případech, dobře, jsem hudebník, takže připusťme tu sympatii, ale v mnoha případech už jsem zapomněl, kdo tam hrál, nevím, kdo režíroval, ale hudbu si vybavím kdykoliv, možná, že je to víc procent.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když jsme hovořili o těch oceněních pro umělce z různých oblastí, jaké, to je jedna stránka, ale jaké podpoře vůbec se kultura konkrétně u nás těší?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel
--------------------
To jsou dlouhé debaty. Pan ministr Herman se velmi snaží teď, aby se kultura dostala do toho centra podpory. Není to lehké samozřejmě. Na stranu druhou my, kteří pracujeme v té oblasti, víme, že ta situace je na hraně. Pan ministr Herman zmínil i to, jakým způsobem jsou honorováni lidé, kteří pracují v kulturní oblasti. Já mohu říci, že určitá míra té nevyváženosti v tom, že chci nějakým způsobem neustále dotovat IT systémy a výzkumy a tak dál, ale kultura je něco, co je reálným stavem. Navíc kultura připomíná určitou tradici a my jsme vždy aspirovali na to, abychom byli zemí s velkou kulturní tradicí. Jakékoliv narušení, jakékoliv přerušení toho přirozeného řetězce je velmi problémové a ukáže se třeba za pár, ale ukáže se velmi razantně, takže já myslím, že pokud budou teď v budoucnu vedena možná složitá jednání na vládě, potažmo dál v Poslanecké sněmovně, uvědomme si vždy, za koho všeho my tady neseme zodpovědnost. A tady byly velké osobnosti světové kultury, které nám svět závidí, a my bychom měli vytvářet podmínky proto, aby se rodily další osobnosti. Rodí se. My se dnes budeme chlubit Adamem Plachetkou, my se budeme chlubit Kvartetem Pavla Haase, a tak dál, ale zeptejme se - měli a mají ti lidé optimálně vytvořeny podmínky doma? Není to takové, že zahraničí si jejich činnosti a jejich práce všimlo dříve a ocenilo je možná lepšími nabídkami, než to učinilo, než to učinily tuzemské scény. Taková je prostě realita. Buďme pozorní, buďme citliví, věnujme tomu maximální pozornost. Kultura to vrátí. Vrací to po staletí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte podle hesla doma není nikdo prorokem?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel
--------------------
Jistěže ano. To je naprosto jasné. Vezměme si osudy řady mých přátel, Libora Peška, ale ostatně i Jiřího Bělohlávka. Jiří Bělohlávek v podstatě vytanul na základě úzké spolupráce s BBC a najednou se řeklo - ano, to je skutečně světový dirigent.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Máte na mysli, pane profesore, i v tomto kontextu, co se týče podpory kultury ten moment vlastně kultury jako kultivující faktor nebo účinek, který má na společnost?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel
--------------------
Nepochybně, protože to je úplně, to je ten primární vklad. Kultura opravdu kultivuje, pokud se bavíme o kultuře. Nesměšujme, prosím, s něčím, co je zábavný produkt a co má úplně jiné parametry, ale kultura skutečně kultivuje. Vede k přemýšlivosti, vede k určité míře srovnání a co víc, umí vytvářet nebo spoluvytvářet i určitý hodnotový registr.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A kultivuje současná česká kultura ten veřejný prostor vaším pohledem?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel
--------------------
Já si myslím, že se snažím, já si myslím, že se snaží a že kultivuje. Jaký to má efekt, to je otázka, protože těch tlaků a protitlaků proti ní je požehnaně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Například?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel
--------------------
No, zábavní průmysl, já jsem to zmínil. Zábava, ta doba, kdy zábava byla velmi chytrá a byla svým způsobem nenásilná, byla inspirativní, byla pohodová, je pryč. Dneska je to velmi agresivní sdělení a já s úspěchem vypínám televizní přijímače, kdykoli to zahlédnu, protože to vskutku není nic pro mě. Na stranu druhou je mně oznamováno a dle toho, jak jsou ty programy nominovány do těch základních primárních časů, tak je vidno, že ta podpora a ta sledovanost tam je samozřejmě, ale není to můj šálek kávy. Na stranu druhou, chci-li se podívat na kvalitní a umělecky hodnotný film, tak musím počítat, že to bude od 11 večer nebo ve 2 hodiny ráno a řada jiných zajímavých kulturně-duchovních projektů se dostala na tento okraj časoprostoru, v nichž je to vysíláno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Rakouská metropole se už posedmé za sebou stala nejlepším místem pro život. Asi na tom něco bude, pane profesore?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel
--------------------
Já jsem dnes povděčný za ta témata, protože jak pánové Morricone a DiCaprio, tak teď Vídeň, to je moje libůstka. A já musím říci, že jsem se do Vídně dostal dříve než do Prahy, protože moje maminka vyrůstala ve Vídni u své tety a byť polovina padesátých let, hranice byla neprodyšně uzavřena, tak ona dostávala souhlas k tomu, aby svoji tetu navštěvovala. No, a vzala buď staršího nebo mladšího syna s sebou. Takže já jsem Vídeň zaznamenal ve svých 7 letech, chovám ji tedy v paměti 60 roků a teď se budu dostávat k tomu meritu věci. Samozřejmě i Vídeň se za 6 desetiletí proměnila. Já pamatuji to, kdy příjezdová cesta končila v podstatě u plynáren, dneska už je to kousíček za Mittersillem. Celé je to postaveno na obchodu a průjezdy městem a všechno možné, stejně jako Praha i Vídeň už má ty okrajové čtvrti orámovány skladovými či prodejními halami, tak to je. Ale na stranu druhou, když vjedu do města, tak na mě dýchne zvláštní klid, který jsem tam poznal už tehdy. Lidé tolik nespěchají. Zdá se mně, že jsou mnohem vlídnější, vyrovnanější, pohodovější. Ten čas, aby se zastavili na kávu, aby si popovídali, ten je tam stále strašně důležitý, stejně tak opakovaná návštěva vídeňské Státní opery, Volksoper, samozřejmě hradu, Schönbrunnu, galerií, to všechno vypovídá o tom, že Vídeňané ten odkaz těch minulých staletí berou jako své poselství a nejen pro cizince. Oni tam sami pravidelně chodí. Je to jejich prostředí, je to jejich svět. Nevidím zatím nostalgické vzpomínky na to, když byli tou velkou monarchií. Vidím zatím, že si umí vážit skutečnosti, že malá země uprostřed Evropy dala světu velikány, první i druhou vídeňskou školu například, Klimta a řadu dalších, ale oni si umí užít tu přítomnost. Přítomnost, která má mít určitou míru důstojnosti, určitou míru šarmu, protože to je spjato s jejich mentalitou, ale je tam ještě jeden důležitý moment, a na to jsem pyšný, nezapomeňme, že když si i v současnosti otevřeme vídeňský telefonní seznam, tak se to hemží těmi Dolezali, Benesi a tak dál. Ten český vklad tam samozřejmě byl ohromný. A já si myslím, že Vídeň těží dneska z určitého momentu, kdy se to promíchalo tu s italskými, tu s českými vlivy, to všechno tam je, bylo uchováno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tam je cítit ty zlaté české ručičky, že třeba?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel
--------------------
A ty zlaté české ručičky, to všechno tam nepochybně je. A když si povídám s mými kolegy hudebníky, kteří žijí ve Vídni, tak zjišťuji, jejich postavení má patřičnou míru společenské váhy. Oni jsou skutečně ceněni a ctěni jako osobnosti, které ve svém oboru dosáhly, řekněme, špičkového postavení. Někteří jsou členy vídeňské opery, jiní členy vídeňské filharmonie, rozhlasových orchestrů, symfonického orchestru a tak dál. To všechno je pořád v návaznosti na tu velkou tradici. Myslím si, že oni ji neprohospodařili, dokonce si myslím, že nenarážím v rakouském tisku tak často na stesky, že naprosto zásadně chybí finanční prostředky na tohle, na tohle, na tohle, myslím, že tam ta podpora bude postavena na trošku jiných principech, ale nezapomeňme, v Rakousku je silná střední třída ekonomicky, duchovně, hodnotově. Ta silná střední třída tu přispěje, ale je velmi často i hnacím motorem a něčím, co je podnětem a inspirací pro všechny ostatní, to je filtr. A já si myslím, že tam je ten zásadní rozdíl, silná střední třída.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Neslýcháme právě v Evropě a konkrétně ve střední Evropě, že ta takzvaná střední třída pomalu mizí?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel
--------------------
Víte, ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Což samozřejmě není dobrá zpráva.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel
--------------------
To není dobrá zpráva. Myslím si, že to není ve Švýcarsku, že to není v Rakousku, že to není v Německu, ale připusťme zase ten základní moment možná ekonomický, jak opakovaně říkal pan exprezident Klaus, nůžky se otevřely trošku víc, to je pravda všechno. Ale já se domnívám, že ta střední třída je opravdu tím inspirátorem, že je to i ten přirozený filtr proti názorům elity a řekněme těm, pro něž je ta střední třída tou životní cestou, tou životní metou, protože chtějí dosáhnout postavení, kde, kdy budou ve své profesi nejen výborní, ale budou respektováni a ctěni a budou také dobře honorováni, to spolu všechno souvisí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jenom doplním, k tomu průzkumu, ve kterém Vídeň už posedmé zabodovala, tak zjišťovala také spokojenost s pragmatickými věcmi, které ...

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel
--------------------
Doprava, bezpečí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Přesně tak. Dodávky energií, dokonce vstřícnost i informovanost úřadů vůči občanům, druhou příčku obsadil švýcarský Curych a třetí je novozélandský Auckland. Praha se umístila na celkovém 69. místě v tom hodnocení, nutno ale dodat, že mezi městy střední a východní Evropy vůbec nejvýše. Jak se vám žije tady?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel
--------------------
Zito, já jsem skromný člověk a já Prahu miluju, já jsem opravdu tady moc šťastný. Samozřejmě vidím určité věci, kde mně srdíčko krvácí, když vidím zanedbané památky a když vidím neošetřené určité objekty, vadí mně samozřejmě i to, že Praha ztrácí nebo ztratila svoji intimitu, protože je to skutečně turistický rej, neříkám ráj, turistický rej, ale na stranu druhou je to zase velký přínos finančních prostředků a tak dál. Ale zpátky jenom k těm Rakušanům. Já řeknu sám jeden příběh, který se mně stal a on to dopoví všechno. Jednou jsem se potřeboval velmi rychle dostat do Reichenau a když jsem přijel před Vídeň, zastavil jsem na benzinové pumpě, abych dotankoval a viděl jsem tam policejní auto. Tak jsem šel, představil se a řekl: "Promiňte, jsem v této situaci, potřebuji rychle projet Vídní, poraďte mně." A oni řekli - jeďte za mnou. Zapnul sirénu a provedl mě Vídní. A já jsem skutečně tu povinnost, to setkání v Reichenau stihnul. Tady jsem se s tím nesetkal.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Teď jsem si vzpomněla, jak mi kdysi, když jsem trochu pendlovala mezi Berlínem a Vídní, tak mi přátelé ve Vídni říkali, když jsem se vracela do Německa - no, to musí být pro tebe kulturní šok.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel
--------------------
No, je to tak, je to tak.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Cyklistika řeší první případ takzvaného technologického dopingu. V kole jedné ze závodnic při mistrovství světa v cyklokrosu našli totiž komisaři motorek. On sice nepohání to kolo sám, ale ve sportu, kde rozhodují skutečně vteřiny, velmi malé rozdíly je asi jakákoliv pomůcka samozřejmě obrovskou výhodou. Kam jsme se to vůbec dostali, pane profesore?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel
--------------------
Dostali jsme se tam, že sport už v mnoha případech není vítězství vůle, ale vítězstvím zvůle. Ti všichni, včetně té mladé juniorky tvrdili - já jsem o tom vůbec nevěděl, buďto mně podali nějaké přípravky a já to nevím, anebo naopak holt technici udělali v mém kole nějaký zásah, o kterém já nevím. No, já se domnívám, že mohou být i takovéto případy, ale řekněme si, budou ojedinělé. Na stranu druhou ty momenty, zůstanu u cyklistiky, kdy sedminásobný vítěz Tour de France Lance Armstrong opakovaně a opakovaně tvrdil - nikdy jsem nevzal žádný podpůrný prostředek a tak dál, a tak dál. Samozřejmě celá ta americká antidopingová federace byla velmi razantní, měla opakované testy, řekla - nikoli, v tom těle se objevují prostě nálezy a výstupy, které o tom svědčí a pan Armstrong po X letech konečně v té slavné show přiznal - ano, já jsem skutečně dopoval. Co následovalo? Nebyla to otázka, jestli použil podpůrné prostředky před první Tour de France nebo před tou poslední nebo před všemi, 7 titulů bylo odejmuto. Myslím si po zásluze jako určitá prevence. Ale já jsem si někde vyčetl, že tento cyklista měl od pána boha dvojí doping, který neměl nikdo jiný, ad 1) vůbec největší aerobní kapacity ze všech sportovců, které kdy měřili. Ta schopnost odjímat kyslík při nádechu byla enormní nesrovnatelná s kýmkoliv. A druhá věc, možná s tím spojená, nejsem lékař, ale on měl tak minimální hodnoty nárůstu kyseliny mléčné při fyzické zátěži, že v podstatě únavu pociťoval velmi sporadicky. Zase naprostá tělesná anomálie. Já se pak musím zeptat, proč takto disponovaný cyklista, člověk, který byl schopen dosahovat prvenství i bez jakýchkoliv podpůrných prostředků, proč se k tomu vůbec uchýlil. A teď můžu otevřít Pandořinu skříňku. Ano, za vším jsou peníze, takže ta rovina podpory sponzorské za předpokladu, že budeš stále první, budeme podporovat i aktivity, které vycházejí například z jeho nadace. Si pamatujme, prošel rakovinovým onemocněním, které zvládnul. To je osud člověka s tou neuvěřitelnou odchylkou od krajních mezí jak záporných, tak pozitivních. Je to neuvěřitelné. Já jsem z toho spíš vždycky smutný, protože to postihuje i osobnosti, které mohly být v mnohém velkým příkladem. Stejně tak pro mě obdobnou kapitolou byl Ben Johnson. Někde jsem si vyčetl, že se dokonce narodil na Jamajce, ale reprezentoval Kanadu, to slavné vítězství na olympiádě v Soulu, za tři dny po prokázané dopingu s velkou ostudou návrat domů. Zákaz sportovní činnosti, zastavení činnosti na tři roky, vrátil se, vyhrál v Grenoblu a po tom závodě znovu zjistili doping, tak doživotní zákaz stejně jako Lance Armstrong. Já se musím zeptat, kde se u těchto lidí ztratí ten moment fair-play, jak se mohu vůbec podívat do očí svým soupeřům, buďto si myslím, že to dělají stejně. Mimochodem u té cyklisticky jenom odskok, ty tituly, které mu odejmuli, nemohli dát nikomu jinému, protože i těm dalším vítězům včetně Jana Ullricha ten doping prokázali taky, je to neuvěřitelné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je sport už vlastně průmysl?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel
--------------------
Vítězství zvůle.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A co říkáte, pane profesore, na nedávný návrh šéfa britské atletiky vymazat světové rekordy z těch historických tabulek právě kvůli četnému dopingu?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel
--------------------
Já si myslím, že je to požadavek logický, protože, víte, kdyby se stalo, že někomu změří vzdálenost o půl metru kratší, tak to vymažou okamžitě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co ale ti, kteří nedopovali?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel
--------------------
Ti, kteří nedopovali, tam je, myslím si, moment trošku jiný. Martin Doktor při nějakém rozhovoru, který jsem sledoval, a moc se mně to líbilo, řekl - ti, kteří se uchýlí k dopingu, musí počítat s tím, že jsou jednou pro vždy vymazáni ze sportovního povědomí a ze sportovního respektu a úcty.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Profesor Jiří Hlaváč. Já vám děkuji za vaše názory a přeji hezký den.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel
--------------------
Hezký den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zítra budu hovořit se spisovatelem Ivanem Krausem. Na slyšenou se těší Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.