Přepis: Jak to vidí Jaroslav Hofmann – 14. července

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den. U poslechu půlhodinky, ve které budeme opět cestovat, vás vítá Zita Senková. Dnešním hostem je publicista Jaroslav Hofmann, redaktor časopisu Země světa. Dobrý den.

Jaroslav HOFMANN, redaktor časopisu Země světa
--------------------
Dobré ráno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Já vás u nás vítám, pane Hofmanne. Kolik zemí světa jste procestoval? Počítáte je vůbec?

Čtěte také

Jaroslav HOFMANN, redaktor časopisu Země světa
--------------------
Nepočítám je úplně striktně, jsou lidé, kteří si v tomto směru vedou určitě daleko přesnější záznamy než já. Je jich něco kolem 50, nebo lehce nad 50.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Asi bych mohla dodat, nebo se ještě zeptat. Z pracovních důvodů, nebo soukromě? Ačkoliv možná u vás to jde jaksi ruku v ruce.

Jaroslav HOFMANN, redaktor časopisu Země světa
--------------------
Tak byla to, byla to kombinace, i když asi ty pracovní důvody převažovaly, ale samozřejmě cestuju i soukromě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Německo patří mezi vaše oblíbené země, kam se rád vracíte?

Jaroslav HOFMANN, redaktor časopisu Země světa
--------------------
Ano, Německo má několik výhod. Je to země, která není daleko, je to země s vynikající infrastrukturou turistickou. Je to země, v které skoro by se chtělo říct zatím, ale věci v ní ještě pořád fungují tak, jak mají, vlaky tam jezdí podle jízdních řádů, člověk, pokud vládne aspoň trochu němčinou, tak se tam bez problémů domluví a nakonec i člověk nevládnoucí němčinou se tam docela dobře domluví anglicky. I když si to mnozí naši turisté třeba pořád ještě nemyslí, tak je v Německu spousta míst, která stojí za vidění a Německo určitě je daleko víc než jenom taková ta tranzitní země, jak my ji máme tendenci vnímat, když jezdíme přes Německo do Francie, ke Středozemnímu moři, do Španělska a podobně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hamburk patří mezi oblíbená města a místa v Německu. Čím vás nejvíce zaujal?

Jaroslav HOFMANN, redaktor časopisu Země světa
--------------------
Tak Hamburk je město, které v rámci Německa je takové docela svérázné, což vyplývá z jeho historie. Ono se jmenuje do dnes vlastně Svobodné město Hamburk, ofici..., Svobodné hanzovní město Hamburk, i když z té hanzy už vlastně zůstalo jenom to první h v dvojici HH na poznávacích značkách hamburských aut, ale tahlecta historie Hamburku jako svobodného říšského města, která se datuje vlastně od dávného středověku až do roku 1871, kdy vlastně Hamburk poprvé vstoupil do státního celku, do Německé říše, tak tahle určitá svobodomyslnost Hamburčanů, ta tam je do dnes jednoznačně patrná.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A právě o Hamburku si budeme s Jaroslavem Hofmannem povídat v dnešním cestovatelském Jak to vidí na Dvojce.

/ Písnička /

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Posloucháte letní speciál o cestování. Hostem Dvojky je publicista Jaroslav Hofmann. Vy už jste nás vnesl do té atmosféry Hamburku, který má dva přívlastky, svobodné a hanzovní město. Výstižná charakteristika?

Jaroslav HOFMANN, redaktor časopisu Země světa
--------------------
Charakteristika určitě výstižná. Ono se sluší hned na začátku říct, že k tomu se dá ještě přidat. O Hamburku se říká, že je to město z vody a větru. Já bych k tomu ještě doplnil, zeleně. Protože to je další specifikum. My už jsme zmiňovali tu svobodomyslnost, k tomu patří ještě takové otevření se světu, které souvisí s tím, že Hamburk byl vlastně po celou dobu své existence a do dnes je, významným námořním přístavem, i když neleží u moře, jak si často lidé myslí, ale leží na Labi, řece, kterou důvěrně známe a to vlastní moře je 100 kilometrů od Hamburku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Právě jsem se chtěla zeptat, jste mi přečetl myšlenky, jaká je ta vzdálenost?

Jaroslav HOFMANN, redaktor časopisu Země světa
--------------------
Je to asi 100 kilometrů, ale to moře a řeka se tam chovají naprosto fantasticky, takže i když je to 100 kilometrů, tak Hamburk ještě pořád leží v oblasti, kde jsou velmi výrazné slapové jevy, to znamená výrazně se tam projevuje střídání odlivu a přílivu asi 3,5 metru se mění výška hladiny Labe a tyhlecty vlivy sahají asi 25 kilometrů do vnitrozemí od Hamburku. Tam teprve přestává ten vliv moře. A Hamburk byl vlastně vždycky zahleděný na oceán, za oceán, na Ameriku, na Afriku, na Asii, protože on měl tu výhodu s těmito kontinenty vlastně od 16. století obchodoval, což jinak dělaly jenom koloniální velmoci. Hamburk sám žádné kolonie neměl, ale díky tomu přístavu byl vlastně 500 let, nebo je ve spojení s celým světem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hledí teď Hamburk i více jaksi do vnitrozemí?

Jaroslav HOFMANN, redaktor časopisu Země světa
--------------------
No, tak ono se o něm říká, že do vnitrozemí na Německo se ohlížel vždycky málo, ale ona ho k tomu historie donutila. Když poprvé vstoupil do německého státu, do německé říše v tom roce 1871, tak vlastně krátce poté přišel o část těch svých svobod, protože se musel vzdát celní svobody, protože vlastně do té doby celý přístav, celé město tedy bylo bezcelní zónou. Ovšem to bylo trnem v oku tehdejšímu říšskému kancléři knížeti Bismarckovi, který donutil Hamburk, aby podepsal s říší dohodu, v které se vlastně těch svých celních výsad vzdal a na základě té dohody ale vznikla vlastně jedna z největších podivuhodností, kterou dnes Hamburk návštěvníkovi skýtá, a to je takový "špachrštad", nebo město skladů. Protože tím, že město samotné přestalo být bezcelní zónou, tak se na konci 19. století musela velmi rychle vybudovat nová oblast obrovských skladů přímo u přístavu, které dál byly tou jedinou bezcelní zónou ve městě. A vznikl komplex cihlových budov v takovém tom typickém německém historizujícím slohu konce 19. století, které záměrně připomínají trošku gotické stavby a tenhle komplex dnes, kdy kontejnerová přeprava změnila poměry v lodní dopravě a takhle obrovské sklady už nejsou potřeba, tak se mění vlastně v turisticky využívanou oblast, je to pro hamburskou radnici mimo jiné tedy velká výzva, co s takovým komplexem obrovských cihlových budov dělat, ale docela se jim daří je začít využívat velmi účelně a zajímavě právě pro turistiku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Například?

Jaroslav HOFMANN, redaktor časopisu Země světa
--------------------
Ono úžasné je jenom si projít ten "špachrštad" jako takový. Ale třeba v jednom z těch skladů je otevřeno muzeum, které, nebo muzeum, ona je to vlastně modelová železnice, která se jmenuje Miniatur Wunderland, neboli Miniaturní zázračná země. A to jsou tři patra v jedné té skladové budově, kde je obrovský model železnice rozdělený do 8 sektorů, ale má jich být dohromady 12 do roku 2020 a je to bezkonkurenčně největší modelová železnice na světě, takže všichni fandové vláčků, bez rozdílu na věk, si tam přijdou na své, protože, když vezmeme jenom čísla, která platí dnes, tak tam prostě jezdí 930 vlaků, je tam 13 kilometrů kolejí, přes 14 tisíc vagónů, ale nejenom to, 215 tisíc postav, 228 tisíc stromů, kromě vlaků tam jezdí auta, jezdí tam v oddělení Skandinávie po vodní nádrži se skutečnou vodou tam jezdí lodě a poslední zprovozněnou atrakcí je letiště, kde pravidelně startují a přistávají letadla.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Splnil jste si tam nějaký dětský sen možná?

Jaroslav HOFMANN, redaktor časopisu Země světa
--------------------
Nesplnil. Já jsem v tomhle ohledu trošku výjimka, protože já a technika si moc nerozumíme a hlavně já nerozumím technice a mě tyhle věci nikdy ani jako dítě moc nebraly, ale já bych jako naopak teda mohu na sobě ilustrovat, jak ten Wunderland je fantastický, protože i já bez nějakého osobního vztahu k vláčkům a k modelům jsem tam strávil asi dvě, možná tři hodiny v zásadě bezvýhradného nadšení.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Preferujete tedy spíš možná plavbu přes "špachrštad" kolem těch úžasných budov?

Jaroslav HOFMANN, redaktor časopisu Země světa
--------------------
Tak to je, to je taky možnost, jak ho poznat. Navíc to ne možnost, která vás zavede i do toho dnešního funkčního přístavu, které kousek uvidíte, protože Hamburk je pořád velmi významným přístavem, do kterého ročně zajíždí, já nevím, asi 10 tisíc lodí a máte možnost tam vidět takové ty obry naložené kontejnery, což je dnes převažující způsob přepravy zboží, ovšem Hamburk je přístavem nejenom velkým, ale také rychlým, což mají rejdaři velmi rádi, protože vlastně to nejdražší, co je na provozu dopravních lodí zámořských, je kotvení v přístavu, to stojí neuvěřitelné peníze a v Hamburku se dá omezit skutečně na minimum. Hamburk je přístav univerzální, kde dokážou přeložit, vyložit, naložit cokoliv, nejenom kontejnery, ale i tekuté suroviny, sypané materiály, takové to zboží, které se překládá drapáky a tak dále. Takže ten pohled na ten Hamburský přístav v takové té průmyslové podobě je zase zážitek, který málokde jinde člověk má možnost vidět.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dnes o Hamburku očima Jaroslava Hofmanna.

/ Písnička /

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hamburkem se na Dvojce proházíme s publicistou Jaroslavem Hofmannem. HafenCity je největší městský stavební projekt v Evropě. Vrací se srdce města k vodě, jak rádi zdůrazňují obyvatelé Hamburku?

Jaroslav HOFMANN, redaktor časopisu Země světa
--------------------
No, já si myslím, že to ukáže teprve budoucnost, jestli se HafenCity opravdu stane tím srdcem města. To zatím o tom lze jenom spekulovat, protože ten HafenCity je obrovský projekt, první záměr byl vyhlášen v roce 97, od roku 2000 se vlastně začalo už stavět, ale do dnes je ho hotová jenom část a dokonce se dá říci menší část. I když se to nezdá, i Německo bojuje s ekonomickou krizí a prodlužují se v něm termíny, takže dnes se hovoří spíše o roce 2030, než 2025, kdy by mělo být celé HafenCity dokončeno. To je komplex, který má vlastně vytvořit úplně novou část města. Plocha Hamburku až bude HafenCity hotové, se rozroste o 40 %, tedy skoro o polovinu oproti současnému a když si čtete o HafenCity v takových těch projektových materiálech, no, tak to vypadá, jako, že čtete učebnici městské architektury 21. století v naprosto vzorovém provedení a já vždycky říkám, to vypadá, jako když ji psal Mirek Dušín a Jarka Metelka mu koukal přes rameno...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A když se Jaroslav Hofmann projde HafenCity, na co narazí, jak tam pulsuje život?

Jaroslav HOFMANN, redaktor časopisu Země světa
--------------------
No, moc tam nepulsuje. Musím říct, že zatím tam moc nepulsuje. Obývaná je jedna část a kousek z druhé části HafenCity, když se tam procházíte, tak narazíte spíše na turisty než na místní, což je logické, protože ty místní někde pracují, takže pokud tam zrovna nejste o víkendech, kdy zase ale ty místní často odjíždějí mimo město, tak na ně moc nenarazíte. Je to komplex, který vlastně vznikl v místech, kde byla původně taková dělnická, jedna z dělnických hamburských čtvrtí, kterým tam říkají "gengefirkl" a potom tam byla, byly vybudovány ty sklady. Neboli je to vlastně postaveno na ostrovech, které jsou oddělené kanály, je to oblast mezi Speicherstadtem, starým Hamburkem a severním ramenem Labe, takže je tam řada nábřeží, jsou tam třeba promenády na pontonech přímo na kanálu, kde kotví malé jachty a podobně. Ta atmosféra, nebo pohledově je to všechno krásné, ale nenarazíte tam, což na jednu stranu je určitě dobře, třeba na větší obchody, nebo na nákupní středisko. Oni tam údajně preferují malé obchůdky, kterým dokonce přispívají na nájemné, aby tam mohly ty malé obchody existovat. Já osobně ale nevěřím tomu, že tamní obyvatelé chodí nakupovat jenom do těch malých obchůdků, spíš to vidím na to, že jezdí do nějakého nákupního centra autem...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Možná i proto, promiňte, tam vzniklo, vzniká metro.

Jaroslav HOFMANN, redaktor časopisu Země světa
--------------------
Ano, metro už tam má tři stanice, má se ještě dál prodlužovat, jezdí tam městské autobusy a další předpokládaný významný dopravní prostředek je kolo, bicykl. Což je mimochodem dobrý dopravní prostředek třeba i k vypůjčení pro turisty nejenom v HafenCity, ale na druhou stranu se tam samozřejmě staví i podzemní garáže, protože těžko předpokládat, že lidé, kteří by tam bydleli, by vůbec neměli auta v dnešní době, takže podzemní parkoviště, podzemní garáže tam jsou. Jsou chráněná protipovodňovými stěnami, protože jsou vlastně v úrovni vody a budoucnost ukáže, jak tenhle projekt bude fungovat skutečně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když jsme na začátku řekli Hamburk, voda, zeleň, vítr, Hamburk přístav samozřejmě, který letos, pokud se nepletu, oslavil 825 let svého založení, tak má i své muzeum mořeplavby.

Jaroslav HOFMANN, redaktor časopisu Země světa
--------------------
Ano, to je, to jsme pořád vlastně ve Speicherstadtu akorát na druhé straně, než je třeba to muzeum té železnice. To je jeden celý sklad, 9 pater, kterým říkají paluby, ty jsou přeměněny v mezinárodní námořní muzeum. Autorem celého projektu je vlastně jeden fanoušek, až dá se říci tedy námořní fanatik, který se jmenuje Peter Tam, už je to dnes starý pán, ale on se vlastně od dětství zajímal o lodě a o moře a to, a začal sbírat modýlky lodí, on říká, asi je to dokonce pravda, ne legenda, že to všechno začalo tím, když byl jednou asi jako 6letý kluk nemocný a maminka mu jako dárek přinesla jeden malinký modýlek lodi a z toho se to celé vyvinulo. On potom byl velmi dobře postavenou osobou, byl vlastně prvním mužem známého vydavatelství /nesrozumitelné/ 20 let a vlastně na sklonku své kariéry založil Ústav dějin lodní dopravy a námořnictví, kterému věnoval tu svou sbírku a v roce 2002 ji převedl na nadaci, což byl nutný předpoklad k tomu, aby se mohlo začít zřizovat budoucí muzeum. To muzeum bylo otevřené v roce 2008 a je to trošičku, ta instituce celá je malinko sporná, vedou se trošku diskuse kolem určité takové až přílišné akcentace válečných období v dějinách německého námořnictví, kritizuje se tam to, že třeba uniformy nacistického námořnictva jsou zamíchány v patře, které je celé věnováno uniformám námořním, mezi ty ostatní, aniž by byly nějak komentovány nebo tak, ale na druhou stranu je to naprosto jedinečná sbírka, kde jsou tisíce, desetitisíce třeba lodních modelů, jenom těch malých modelů v měřítku 1:1250 je tam 36 tisíc, je tam přes tisíc velkých lodních modelů, je tam jedno oddělení věnované námořnímu výzkumu, jedno oddělení věnované navigačním přístrojům, objevným plavbám, prostě těch 9 pater, kdybyste si chtěla prohlédnout kompletně, tak vám snad na to nestačí jeden den, ale hlavně už trošičku přestanete vnímat. Takže ono je tam vlastně potřeba si vybrat, co člověka zajímá nejvíc a na to se při té návštěvě soustředit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co naopak vyhlášená Reeperbahna, přilehlé ulice ve čtvrti Sankt Pauli?

Jaroslav HOFMANN, redaktor časopisu Země světa
--------------------
To je, tenhlecten Kýc, jak mu říkají Hamburčané, to je dneska trošičku už mýtus. Reeperbahn a přilehlé uličky stále existují, stále jsou centrem řekněme takové frivolní zábavy, nicméně...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Už to není, co to bývalo?

Jaroslav HOFMANN, redaktor časopisu Země světa
--------------------
To období, které třeba, já nevím, milovníci hudby znají ze vzpomínek Beatles, kteří tam ve svých začátcích od roku 60 do roku 62 odehráli 5 dlouhých šňůr, mnohahodinových vystoupení v takových těch malých špeluňkách, klubech a barech, tak to už dávno není. Třeba Grosse Freiheit, což je jedna z těch vyhlášených pobočných uliček, ožívají večer. Přes den, když tam jdete, tak je to taková úplně běžná, trochu omšelá, trochu smutná ulice, ale funguje tam vlastně několik gogobarů, je tam vlastně jediný podnik, který ještě má na programu liveshows, je to už celé takové hodně omezené a dokonce paradoxně radnice, respektive turistický úřad oficiálně tu Reeperbahn vlastně podporuje a zve tam turisty, jako, že nemohou prostě navštívit Hamburk a nejít na Reeperbahn, což v minulosti bylo dost nemyslitelné, takováhle propagace. Do dnes existuje jeden jediný pozůstatek toho opravdu hříšného Reeperbahn, to je krátká ulička, jmenuje Herbert Strasse, 60 metrů měří, je rovnoběžná s Reeperbahnem a na jejich koncích jsou zábrany, takové ty cik cak, takže, když před nimi stojíte, tak do té uličky vůbec nevidíte. A to je ulička, kde jsou ty známé výlohy v přízemí. Já jsem si tu uličku prošel, musím říct, že asi polovina těch oken byla neobsazená a asi už to taky není úplně to, co to bývalo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kudy se ubírá vlastně myšlení hamburské radnice? Jaké jsou ty, jak se říká, nové výzvy pro to město?

Jaroslav HOFMANN, redaktor časopisu Země světa
--------------------
No, tak já myslím, že Hamburk se snaží vytěžit maximum z té své specifiky takového toho příjemného, otevřeného města se spoustou vody, spoustou zeleně, kde se výborně relaxuje, kde se dá jezdit na kole, kde můžete i se věnovat třeba nějakém joggingu nebo dlouhým vycházkám kolem Alstru, což je jezero, které vlastně je uprostřed města, dalším lákadlem je to zmiňovat HafenCity jako skutečně ukázka moderní architektury 21. století, ale nezapomínají při tom ani na takové ty tradiční turistické cíle. Třeba galerie Kunst Halle, která už dávno má neměnné místo na mapě těch nejvýznamnějších evropských galerií. Další místo, které stojí v Hamburku za vidění, je třeba slavná Hagenbeckova zoologická zahrada, která byla otevřená v roce 1907 jako zoo budoucnosti a ona vlastně v jistých směrech pořád je i po 100 letech zoologickou zahradou budoucnosti. No a asi bychom neměli zapomenout, i když to možná není to hlavní, za čím třeba by jel český turista do Hamburku, že Hamburk je po New Yorku a Londýnu třetí město muzikálů na světě a Hamburčané říkají, prozatím, protože chystají v tomhle směru taky velkou, velkou ofenzivu. Bude se tam otevírat nová speciální muzikálová scéna a tak dále.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Možná nějaký tip na závěr méně známé místo v Hamburku, které ale bychom měli navštívit?

Jaroslav HOFMANN, redaktor časopisu Země světa
--------------------
Třeba takovým velmi, myslím si, neznámým místem v Hamburku je takzvaný BallinStadt, zrekonstruované baráky, které byly postavené na konci 19. století a v kterých byli ubytováni vystěhovalci, protože Hamburkem odešlo v 19. a na začátku 20. století asi 5 milionů lidí z Evropy. A když čekali na své lodě v Hamburku, tak někde museli bydlet a vlastní město nemělo na to kapacitu a vznikl projekt vlastně vytvoření takového samostatného miniměstečka pro ty vystěhovalce, jehož část je zrekonstruovaná a je tam vlastně muzeum, které se věnuje celému tomu fenoménu vystěhovalectví z Evropy v 19. století.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zapátral jste případně po nějakých dávných předcích?

Jaroslav HOFMANN, redaktor časopisu Země světa
--------------------
Nepátral jsem, nejsem si úplně jist, že takové mám, takže jsem se o to nesnažil.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem, co jste si dal na rybím trhu k snídani?

Jaroslav HOFMANN, redaktor časopisu Země světa
--------------------
Na rybím trhu jsem si nedal nic, ale vlastně, když jdete z té Altony směrem do centra Hamburku, tak následuje úsek nábřeží takzvané slavné Landugsbrucke, což v minulosti byla skutečně přístavní mola právě pro ty zaoceánské lodě, na kterých odjížděli vystěhovalci, dnes je to hlavně promenáda podél Labe, zase se stánky a s restauracemi a tam dělají naprosto fantastické Fish & Chips mit Remoulade. Vřele doporučuju.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Publicista Jaroslav Hofmann. Bylo mi potěšením. Děkuji za rozhovor. Na slyšenou.

Jaroslav HOFMANN, redaktor časopisu Země světa
--------------------
Já děkuji za pozvání. Na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Příjemný den a dobrý poslech dalších pořadů přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.