Přepis: Jak to vidí Jan Pačes – 7. října 2022

7. říjen 2022

Hostem byl molekulární genetik Jan Pačes. 

Jan BURDA, moderátor
Vývoj epidemie koronaviru, vhodnost očkování, ale také Nobelova cena za metodu vedoucí k přečtení starodávné DNA. Jakou roli pro imunitu dnešního člověka může hrát to, že zdědil něco málo z genů třeba neandrtálce? O tom všem promluví v příštích minutách molekulární genetik Jan Pačes. Vítám vás.

Jan PAČES, molekulární genetik
Dobrý den.

Jan BURDA, moderátor
K poslechu zve také Jan Burda. /znělka/

Současná vlna epidemie koronaviru bude podle ministra zdravotnictví Vlastimila Válka z TOP 09 vrcholit na přelomu listopadu a prosince. Lidi by se podle ministra proto měli nechat co nejdříve naočkovat, zejména ti v seniorském věku. Ministr Válek to řekl při představení nové kampaně na podporu vakcinace proti covidu a zopakoval, že očkování může zachránit lidské životy. Můžeme, prosím, připomenout tvrdá data, za co všechno v rámci dosavadního zvládnutí pandemie vděčíme očkování?

Jan PAČES, molekulární genetik
Tak vděčíme tomu očkování za to, že umírá mnohem méně lidí. Je to celkem neoddiskutovatelná věc, ty odhady, kolik vlastně lidských životů to očkování proti covidu zachránilo, se liší, ale celosvětově to jsou určitě desítky milionů.

Jan BURDA, moderátor
A váš odhad následujícího vývoje z toho, co víme o tom, jakým způsobem koronavirus funguje, tak co nás čeká v příštích týdnech?

Jan PAČES, molekulární genetik
Tak takový ten všeobecný široký pohled je, že určitě přichází doba respiračních onemocnění, počasí tomu nahrává, takže ta čísla nakažených stoupají a nějakou dobu stoupat budou. Pan ministr odhaduje někdy přelom příštího měsíce, něco takového to asi bude. To, co je důležité, je, kolik těch nově nakažených bude denně a jak moc se tohleto číslo pak propíše do obsazení nemocnic, případně, což se příliš nezdůrazňuje zatím, ale jaké to bude mít dlouhodobé následky. My víme dnes, že i to prodělání infekce i s malými příznaky může u některých lidí mít dlouhodobý následky. Že se vám špatně dýchá nebo i neurologické. Takže moje doporučení je to radši nedostat.

Jan BURDA, moderátor
Je koronavirus pro lidskou imunitu stále novým virem, nebo už si na něj zvykáme?

Jan PAČES, molekulární genetik
Z těch čísel jasně vidíme, že už novým virem není, ale pořád to neznamená, že ta pandemie a ten stav, který tady teďka 2 roky máme, že už skončil. To tak není. Důvod je ten, že pořád ten koronavirus se šíří v mnoha lidech, a tím pádem má hodně prostoru na to, aby nám různě unikal a vymýšlel nové situace, které jsme předtím nečekali, tak jako vždycky, vědci jsou překvapeni, že je to jinak, než jsme si mysleli, a to je vlastně i teďka poselství tohoto podzimu.

Jan BURDA, moderátor
Z pohledu molekulárního genetika, ale i vysokoškolského pedagoga, protože také přednášíte, tak je ten současný vývoj koronaviru, to, jak se ten virus chová, jak se mění, je pro vás v něčem zajímavý? Je to třeba téma pro přednášku?

Jan PAČES, molekulární genetik
Ano, přesně tak. Já vlastně ten koronavirus z tohohletoho hlediska, /nesrozumitelné/ za slovo, z toho hlediska pedagogického mám hrozně rád, protože na něm se dá ukázat opravdu vlastně každý aspekt evoluce tak, jak se to učí v těch učebnicích. Vždycky máme příklad tamhle a tamhle, tak vlastně všechno se dá ukázat na tom koronaviru. To, jak se potká nový organismus v novém prostředí, nový život prostě a jak to prostředí obsazuje, jak se díky tomu to prostředí mění, mutace jak se selektují, jak spolu soupeří ty jednotlivé varianty, jak vymírají, jak mizí, takže opravdu na tom se dá ukázat hrozně moc. Právě tento podzim máme takový hrozně zajímavý aspekt té evoluce, které se říká konvergentní evoluce, což je situace, kterou asi všichni známe, že v přírodě, když je nějaké konkrétní prostředí, tak se může stát, že určitý znak se vyvine mnohokrát v té historii. Příkladem je oko nebo třeba křídlo, které má netopýr jako savec, ale mají ho i ptáci, protože prostě ve vzduchu se dá létat. No a to, co teď vidíme tím koronavirem, je, že se změnila opět situace a minulé roky jsme zažívali vždycky vlnu konkrétní varianty. Byla to varianta alfa, pak ji přerostla varianta delta a vytlačila ji, alfa už neexistuje, až přišel omikron a ten omikron už je velmi optimalizovaný na toho člověka, teď vidíme, jak ty vlny chodí těsně za sebou, a samozřejmě evoluce nestojí, takže omikron, jeho jednotlivé podvarianty dál sbírají mutace. Ale to, co je zajímavé, že sbírají stejné mutace. Takže i ty podvarianty, které na začátku se docela lišily, tak si nasbírají ty mutace, které pro tuto situaci jsou teďka nejlepší. Je jich 5, říká se tomu pentagon, to není proto, že to dělala americká vláda, je to proto, že je to 5 klíčových mutací, a je na nich hrozně zajímavé, že se objevují rekurzivně pořád dokola v různých variantách a jsou zřejmě pro tu interakci virus - člověk velmi důležité.

Jan BURDA, moderátor
Vám jako vědci v tuto chvíli se úplně rozsvítily oči, s dovolením, kdybych to mohl komentovat, protože vy jste mi před vysíláním říkal, že právě to, co se děje, ten přírodní proces, tak že je nesmírně zajímavé, že je to chaos, ale evolučně nesmírně zajímavý chaos.

Jan PAČES, molekulární genetik
No, já jsem si sem dokonce /nesrozumitelné/, divákům se to musí popsat, tu tabulku, jak teďka ty varianty se všechny šíří a mění a sbírají ty jednotlivé mutace, a to je opravdu, jak když prostě nasypete na papír čaj. Je toho opravdu hodně moc, no, já se omlouvám, mě to vždycky tak jako unese, protože opravdu to jsou hrozně zajímavé věci a ta příležitost, kterou jsme jako lidstvo získali, to vidět takhle zblízka, se nám zatím nikdy nestala. My do té historie obecně evoluční vidíme velmi málo, v druhé půlce si o tom budeme trochu povídat a tady právě jsme dostali krásný nástroj, teda nástroj krásný, no, získali jsme příležitost díky tomu, co všechno umíme, co ta věda dokáže, sledovat ty evoluční procesy v přímém přenosu. A to je prostě hrozná zajímavost.

Jan BURDA, moderátor
Ty jednotlivé mutace koronaviru, které se tedy, laicky řeknu, jestli jsem to správně pochopil, nezávisle na sobě se k sobě přibližují, stávají se podobnější a podobnější, tak vědci, to už není oficiální označení Světové zdravotnické organizace, ale vědci jim dali i své názvy. Vím, že jeden se jmenuje třeba Bazilišek.

Jan PAČES, molekulární genetik
Je to tak, protože ty názvy odborné, to je hrozně krkolomné, tak máme tady variantu BQ.1 a XBB a BA.2.3.20, o tom se špatně povídá a WHO přestala už ty varianty pojmenovávat, důvody jsou dva, myslím si, jeden je takový racionálně vědecký, těch variant je moc a ona by nám ta písmenka řecké abecedy stejně brzo došla. A druhá věc je, že vlastně ten omikron jaksi zvítězil v tom evolučním souboji a teď spolu soupeří jaksi jeho potomci. Varianty, které jsou vlastně potomky omikronu. Dokonce jsem někde i viděl článek, že to skončilo, že omikron je poslední varianta. To se tak dá říct, ale jenom vzdáleně, protože ty jednotlivé varianty, které jsou tady dnes, už se od toho původního omikronu liší velmi. A pořád se snaží dělat to, že když si to lidstvo jako celek vybuduje protilátku proti konkrétní mutaci v tomto případě, tak okamžitě se objeví jiná mutace, kterou ty protilátky nezachytí, a ta se může šířit dál.

Jan BURDA, moderátor
A právě tento proces je z vědeckého hlediska cenný, jak se může využít dále prakticky?

Jan PAČES, molekulární genetik
No, zesložiťuje nám to, bohužel je to spíš zesložitění třeba pro farmaceutický průmysl, například se nám poprvé objevila varianta XBB, XBB má jméno Grifon, tak to je varianta, která poprvé uniká úplně všem těm monoklonálním protilátkám. Monoklonální protilátky jsou skvělý způsob léčby, kterou můžete lehce udělat, vlastně vezmete pacienta, který nemoc prodělal, z jeho krve izolujete ty protilátky, vyberete tu nejlepší, která dobře funguje, tu potom terapeuticky můžete podávat dalším pacientům. No a existuje jich, já nevím, asi 15, které jsou schválené, typů těchhletěch monopolních protilátek, no a bohužel prostě, protože ty monoklonální protilátky děláme proti těm nejzajímavějším tvarům na povrchu toho viru, tak tyhlety tvary si ten virus mění, aby právě jsme ho těmi protilátkami nechytili. Takže třeba pro tu léčbu monoklonálními protilátkami je to pro ty lékaře obtížné, protože velmi dobře to funguje, když to dáte hned na začátku, ale tou dobu ještě nevíte, jakou variantu ten pacient má. Tak třeba tohleto nám situaci zesložiťuje, no, ale zase z hlediska takové té dlouhodobé perspektivy vidíme, že ty nečekané události, které byly na začátku, že se objevila varianta, o které jsme vůbec netušili a která měla jiné vlastnosti, takže to zřejmě už končí, no. Pakliže zase nepřijde něco nečekaného jako každou chvíli.

Jan BURDA, moderátor
Máme podzim, pomalu, ale jistě začíná sezóna těch respiračních onemocnění, ono i u toho onemocnění covid-19 sledujeme, že tu probíhá nějaká podzimní vlna. Hodně se mluví také o chřipce, vy jste v jednom z těchto pořadů řekl, že někdy budoucnu by bylo ideální, kdyby bylo jedno očkování proti koronaviru i proti chřipce. To ještě není, nemýlím-li se, jak to vidíte s chřipkou a s tou nastupující podzimní a zimní sezónou?

Jan PAČES, molekulární genetik
Tak epidemiologové už vlastně loni varovali před tím, že může přijít větší chřipková vlna, a důvod byl ten, že ta ochranná opatření, která jsme používali proti koronaviru, byla velmi účinná a zejména teda ta chřipka, která se šíří méně, není tak efektivní jako ten koronavirus, tak tu jsme v podstatě zabrzdili. Před dvěma lety nebyla skoro žádná chřipka. Loni nějaké případy byly, ale mnohem méně než v předchozích letech. To, co dnes vidíme v Austrálii, která je na druhé polokouli, takže mají teďka tu chřipkovou sezónu, tak tam vidíme, že letos tu vlnu měli podstatně větší, větší než od roku 96, myslím. Takže můžeme očekávat, že se to stane i u nás, jestli letos, uvidíme. No, proti chřipce se bojuje podobně těžko jako proti koronaviru, je to respirační onemocnění, ale víme, že ta opatření, která jsme měli, tzn. pokud možno nelézt moc do společnosti a když tak používat roušky, že fungují velmi dobře, protože ta chřipka, my tomu říkáme chřipka, ale těch přímo chřipkových virů je řada a každý rok tady bývá jiný, proto také se tak těžko dělá proti nim ta vakcína, a nám se podařilo jeden z těch kmenů v podstatě zlikvidovat. Prostě zbavit se ho. Takže to je vlastně obrovský úspěch, ono to tak v té pandemii zašumělo a teď zase máme jiné starosti, ale to vlastně ukázalo, že ty jednoduché prostředky fungují velmi dobře na respirační viry a že bychom měli mít jako lidstvo šanci se třeba těch nepříjemných zbavit. S koronavirem je to těžší, ale třeba s tou chřipkou je to pěkný příklad.

Jan BURDA, moderátor
Co očkování proti chřipce? To byste doporučil?

Jan PAČES, molekulární genetik
Určitě letos bych doporučil, neměli jsme tu chřipku tady, takže ty protilátky, které lidé mohli získat prostě tím, že byla v prostředí, asi málokdo má, takže je to teda moje doporučení, ale je to doporučení, které jsem si přečetl nebo získal od vakcinologických společností u nás i v cizině, takže obecně se to doporučuje, ano.

Jan BURDA, moderátor
Říká Jan Pačes, molekulární genetik a vysokoškolský pedagog z Ústavu molekulární genetiky Akademie věd České republiky. /znělka/

Tento týden vyhlašují laureáty Nobelových cen, hned v pondělí karolínský institut zveřejnil ocenění za fyziologii a lékařství, za objevy související s lidskou evolucí a genomy našich předchůdců ho dostane švédský vědec Svante Pääbo. Objevy tohoto vědce se týkají kostí dávných lidí, ale mohou být užitečné i pro současné lidi. V čem a kdybyste, prosím, úvodem ještě jednou připomněl, co je to za práci?

Jan PAČES, molekulární genetik
Tak Svante Pääbo je průkopník a vlastně zakladatel úplně celého oboru, kterému se říká paleogenomika, a jak jsem před chvilkou mluvil o tom, že do té historie DNA my vidíme špatně, my vidíme tu situaci tak, jak je dnes. Můžeme odchytit zvíře, nebo rostlinu, nebo bakterii a její genetickou informaci přečíst a z toho usuzovat, protože vidíme, jak mutuje, jak to vypadalo v historii. Ale do té historie vidíme, respektive neviděli jsme donedávna a právě Svante Pääbo byl člověk, který vymyslel a vlastně rozchodil tu metodu, jak přečíst správně tu starodávnou DNA. DNA je úžasná molekula, která vydrží hrozně moc, vydrží víc než všechny naše harddisky, co se týče uchovávání informace, a i víc než papír, ale přece jenom v těch časových škálách jako desítek a stovek tisíc let také postupně degraduje. No ta metoda, kterou on vymyslel, tak vlastně nám umožnila zjistit, jak vypadal svět před stotisícem let, a hlavně, jak vypadal člověk a jeho okolí. A díky tomu, že studoval ty staré kosti, tak nejenom zjistil, jak vypadal neandrtálec, ale i objevil a popsal další druh člověka, tedy ne našeho přímého předka, denisovany, kteří také žili vlastně tady v Eurasii.

Jan BURDA, moderátor
Tedy metoda Svante Pääba umožnila přečíst genetickou informaci neandrtálců a objevení nového pravěkého člověk, denisovanů. Co díky tomu my víme teď?

Jan PAČES, molekulární genetik
Tak máme tímto potvrzeno definitivně nejenom z kosterních pozůstatků, že neandrtálci a denisované byli naši předci, to byly skupiny lidí, kteří vyputovali z Afriky mnohem dříve než my a obsadili Evropu a Asii, a když před já nevím kolika tisíci, 50 000 lety vyputoval náš předek z Afriky, tak se vlastně s nimi potkal. A pro ten náš dluh to mělo velký význam, protože docházelo k částečnému křížení a části té genetické informace i neandrtálců, i denisovanů máme dnes v naší populaci. A jsou to pravděpodobně důležité kousky DNA, protože třeba ti neandrtálci měli dlouhou dobu na to, se adaptovat na prostředí, které tady bylo v Evropě, právě zejména imunitní a ten jejich imunitní už vychozený aparát, tak my jsme částečně zdědili.

Jan BURDA, moderátor
Jak moc jsme ho zdědili?

Jan PAČES, molekulární genetik
Tak je mnoho genů, které jsme zdědili, a záleží na tom, v kolika procentech. Někdy je to vzácné, že třeba tu oblast má jenom je 1, 2 % lidí, ale pak jsou i takové geny, které jsou mnohem častější. Například je známý ten gen, který jsme zdědili od denisovanů, ten se jmenuje Epas 1, a to je gen, který důležitý pro adaptaci na vysoké výšky. Takže všichni v Tibetu ho mají. A máme několik genů a právě je tady hrozně zajímavá souvislost i s tím koronavirem. Jeden z těch genů, který jsme získali od neandrtálců, tak ti lidé, kteří mají tuhletu variantu, tak reagují na ten koronavirus trochu jinak. To je také zajímavá vlastně story a Svante Pääbo byl ten člověk, který právě řekl: no, to je neandrtálský gen.

Jan BURDA, moderátor
Takže je to výhra mít pár neandrtálských genů? Nemusím se potom tolik bát nějakého těžkého průběhu onemocnění?

Jan PAČES, molekulární genetik
No, to je úplně detektivní příběh, protože možná i posluchači, kteří takovéto zprávy sledují, tak mohou být zmateni, protože vycházelo několik článků, kdy tenhleten gen, jmenuje se Osa 1, je neandrtálský dobrý a chrání nás, a pak, že není dobrý a naopak je to horší, ta neandrtálská varianta. A je to hrozně zajímavé, jak se to rozplétalo, ono totiž v mnoha případech ten gen můžete mít jaksi ve dvou variantách. On se jaksi alternativně, říká se tomu alternativní /nesrozumitelné/, on mění tu svoji strukturu a my máme ten neandrtálský gen, asi 16 % populace v Evropě má tuto variantu a v případech, kdy je to neandrtálský, ale strukturně je to varianta 1, tak ta pomáhá a snižuje pravděpodobnost, že budete hospitalizován, ale bohužel ta druhá naopak to zhoršuje, takže je to takový 50 na 50. Nevíme.

Jan BURDA, moderátor
Takže je to stále loterie. Určitě bychom neměli spoléhat.

Jan PAČES, molekulární genetik
Je to tak.

Jan BURDA, moderátor
Mimochodem vědci objevili také kostru míšence neandrtálce a denisovana, byla to třináctiletá dívka, pojmenovaná Deni, co o ní víme a je to důležitý objev?

Jan PAČES, molekulární genetik
No, je to velice kuriózní a zajímavý objev, tak hodně těch antropologických nálezů bylo v té jeskyni, od toho se jmenují ty denisované, a tam vlastně to byla taková sada jeskyní, která zřejmě dlouhodobě byla výborná pro žití, takže tam žili neandrtálci i denisované. A to, že docházelo k tomu křížení, my víme, protože právě můžeme ty kousky přečíst DNA člověka, můžeme přečíst DNA neandrtálce a poznáme, že některý kousek pochází z té linie, ale že bychom přímo někdy našli člověka, který měl otce a matku, otce třeba z neandrtálců a matku z našeho předku, tak tam jsme nenašli. Ale tady u těch denisovanů opravdu se podařilo prokázat, že to je to první spojení. A jak se to dá najít, je proto, že když dostáváte tu genetickou informaci od obou dvou rodičů, tak nedostáváte úplně totéž. Protože vajíčko má hodně, ta cytoplazma má v sobě mitochondrie, které také nesou genetickou informaci. Ty získáváme, dědíme pouze po matce. No a u téhleté denisovanky třináctileté, ono teda denisovanky, ona to byla kostička, vidím v poznámkách, že ta kostička měla asi 2 centimetry, tak to je všechno, co z tý dívky víme, jo. Takhle záprstní kůstka, takhle malá. No, ale zjistilo se, že má právě neandrtálskou matku, mitochondrie pouze od neandrtálců, a ten zbytek toho genomu půl na půl.

Jan BURDA, moderátor
Čeho si nejvíce ceníte na práci oceněného Svante Pääba? Je to právě ta možnost, že teď můžete takto vykládat nesmírně zajímavé příběhy, nebo je tam ještě něco dalšího s přesahem třeba do medicíny?

Jan PAČES, molekulární genetik
Ano. On nám opravdu dal skvělý nástroj k porozumění tomu, jak jsme vznikli a co vlastně je to důležité, co z nás udělalo člověka. Ty jeho publikace na toto téma jsou velice zajímavé a mnoho lidí ho sleduje, ale mně na něm fascinuje ta vůle. To, že on si vzal téma, o kterém se předpokládalo, že to není možné. Prostě stará DNA už je poškozená a je hrozně obtížné ji číst, tak on taky vlastně strávil těch 10 let tím, že se to učil třeba na mamutech a na prostě jiných vzorcích než na člověku, protože zejména číst starodávnou genetickou informaci člověka je velmi těžké, protože je tady všude ta moderní, která je v mnohem lepším stavu, takže ta práce, kterou děláte, tam stačí se na to opravdu podívat a dýchnout a už tam dýchnete svoji DNA. Taky ty první výsledky z těch neandrtálců, tak se velmi často ukázalo, že to není DNA neandrtálce, ale nějakého člověka. Vychodit tuhle metodu je prostě velmi obtížné, musí se vzít kost, která je opravdu uzavřená, aby tam nebyla žádná kontaminace ve speciálním prostředí, /nesrozumitelné/ ji navrtat. A vyvinuli metody, jak poznáme, že jsme opravdu přečetli tu starou. Ono ta DNA nám časem bledne, ale ne každé písmenko té genetické abecedy bledne stejnou rychlostí. Takhle bych to třeba přirovnal. Takže i z toho máme metodu, jak říct ano, tak tenhle kousek byl opravdu starý.

Jan BURDA, moderátor
Vysvětluje Jan Pačes, molekulární genetik a vysokoškolský pedagog. /znělka/

Mimochodem, v Ústavu molekulární genetiky Akademie věd udržujete unikátní databázi mitochondriální starodávných DNA, co všechno tam je a jak se taková databáze vlastně udržuje?

Jan PAČES, molekulární genetik
To je jaksi velký počin. My jsme součástí takové vědecké infrastruktury, která se jmenuje Elixír a je to sada vlastně skupin a výpočetní techniky, kterou vědci takhle sdílejí a mohou si navzájem vyměňovat data a spolupracovat s nimi. A také nám umožňuje právě sbírat ta data a dělat v nich pořádek. A právě ta starodávná data jsou hrozně zajímavá nebo obtížně sbíratelná proto, že máte dva typy vědců. Jednak máte ty, jako jsem já, který dělají v počítači ty data a rozumějí tý genetice a těm písmenkům, ale na tohleto potřebujete ty archeology. A ti sbírají věci a archivují úplně jinak. Takže vlastně neexistovalo jedno místo, kam by všichni archeologové odevzdávali ve správném formátu, správně popsané ty výsledky těch jejich výzkumů. A tak máme skvělého studenta, respektive kolegu dneska, který protože také vystudoval i archeologii, tak jsme se rozhodli, že v tom budeme dělat pro tu vědeckou komunitu, protože prostě pořádek v datech je to klíčové, abychom mohli dělat výzkum.

Jan BURDA, moderátor
Mimochodem, v té unikátní databázi, tak najdeme tam nějaké vzorky, se kterými pracoval i nobelista Svante Pääbo?

Jan PAČES, molekulární genetik
Jich tam hodně, protože on nebyl první, tak samozřejmě po těch zajímavých archeologických vykopávkách jezdil jako první, takže ano. A dokonce tam máme i, jestli někdo si třeba dělal ten svůj rodokmen a nechal si ho sekvenovat, tak může vědět, jakou má mitochondrii a může se do té naší databáze podívat, kde jsou vzorky, které mají stejnou mitochondrii jako on, odkud pochází po té mateřské linii. Takže je tam na to přímo nástroj, můžete si kliknout.

Jan BURDA, moderátor
Aha, takže na webu Ústavu molekulární genetiky Akademie věd najdu odkaz.

Jan PAČES, molekulární genetik
Jmenuje se ta databáze AmtDB jako Anciant mitochondrial database a můžete si vyzkoušet, odkud pocházejí vaši velmi, velmi vzdálení předci. No, zjistíte, že jsme se hodně míchali a že teda pochází odevšad, ale tak je to taková zajímavost.

Jan BURDA, moderátor
Čímž se opět dostáváme k tomu, že příroda a genetika a vlastně evoluce, tak je chaos. Je, nebo není? Nebo je to řízený chaos?

Jan PAČES, molekulární genetik
Určitě není řízený ten chaos, ale ten chaos je to, že ta příroda je složitá. Vlastně ve skutečnosti to není chaos, protože jsou v něm pravidla, ale ta příroda, jak je složitá, hlavně, jak se pořád mění, zpátky ke koronaviru, na tom to vidíme, jeden si pořídí nějakou mutaci, my začneme proti němu dělat protilátky a svět se změní a virus se začne měnit a my zase reagujeme. Takže tohleto kontinuální jako fluidní prostředí je vlastně ta evoluce. A v tom žijeme a vlastně je to pěkné.

Jan BURDA, moderátor
A na revoluci jsme se podívali dnes očima dnešního hosta, Jan Pačes, molekulární genetik a vysokoškolský pedagog. Mnohokrát děkuji za váš čas, ať se vám daří.

Jan PAČES, molekulární genetik
Já moc děkuji za pozvání a pěkný den všem.

Jan BURDA, moderátor
Za pozornost děkuje také Jan Burda.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beey www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.

Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Mimozemští roboti, červí díry, kosmické elektrárny... je lepší být ve střehu.

Tomáš Vacek, vedoucí Programu celoplošné stanice

Tomáš Vacek

Komplet 3CD Vladana a Prasopes

Koupit

Co se stane, když se desetiletá holka rozhodne být intergalaktickou strážkyní? Sci-fi seriál o útěku z domova, vzpouře strojů a přátelství s jedním zvláštním kouzelným zvířetem.