Přepis: Jak to vidí Jan Jirák - 9. března

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den a dobrý poslech u pořadu Jak to vidí přeje Zita Senková. Dnešní pozvání přijal pan Jan Jirák, dobrý den. Vítejte.

Jan JIRÁK, vedoucí Katedry mediálních studií Metropolitní univerzity Praha, profesor Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vedoucí Katedry mediálních studií Metropolitní univerzity Praha a profesor Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Vítám vás v naší sestavě stálých hostů, pane profesore.

Čtěte také

Jan JIRÁK, vedoucí Katedry mediálních studií Metropolitní univerzity Praha, profesor Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy
--------------------
Já děkuji za pozvání.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak se proměňují média v poslední době? Změnily sociální sítě podobu médií? Připojte se k naší sondě světem médií. Média, jejich role a vliv jsou v poslední době neustále skloňována. Jak se proměňují v tom současném světe, pane profesore Jiráku, média u nás i ve světě?

Jan JIRÁK, vedoucí Katedry mediálních studií Metropolitní univerzity Praha, profesor Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy
--------------------
Tak pokud médii myslíme tedy tisk, rozhlas, televizi, tak se asi proměňují dost zásadně právě proto, že se všechna ta zmíněná média nutně musí přesouvat do prostředí internetu, akceptovat sociální sítě a ono to mění způsob, jakým vyrábějí informace, mění to způsob distribuce, mění to novinářskou práci. Ty změny jsou dost zásadní. A někdy mi připadá, že je s podivem, že na konci jsou pořád ještě pořady a tiskoviny, tak jak jsme je znali.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Média ukazují, co se děje, nebo se děje to, co ukazují média?

Jan JIRÁK, vedoucí Katedry mediálních studií Metropolitní univerzity Praha, profesor Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy
--------------------
Tohle je jedna z klíčových otázek, které před náma jsou a které si musíme zkoušet zjistit. Myslím, že stále víc se děje to, co média ukazují, respektive stále víc věcí se děje proto, aby si toho média všimla. A stále důležitější je to, aby si toho všimla. Čili trošku to přeženu, ale do značné míry to, co považujeme za veřejný život společnosti, tak je z velké části inscenovaný život společnosti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co vlastně my konzumenti očekáváme od médií?

Jan JIRÁK, vedoucí Katedry mediálních studií Metropolitní univerzity Praha, profesor Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy
--------------------
To je velmi různé. To se liší od jednotlivých skupin součástí společnosti a liší se to i u jednotlivce, protože od médií chceme každou chvíli něco jiného. Jednou si chce člověk odpočinout, jednou hledá informace, jednou potřebuje se ujistit, že jiní vidí svět jako on. A tohle všechno nám média nabízejí. Někdy taky prostě jenom nechce být sám, tak je s rozhlasem nebo s televizí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jako kulisa třeba takzvaná.

Jan JIRÁK, vedoucí Katedry mediálních studií Metropolitní univerzity Praha, profesor Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy
--------------------
Ale ne jako kulisa, i jako partner nebo náhrada partnera. Kolikrát se člověk hádá s televizí, že, jako to se děje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A to všechno to je role médií, co jste vyjmenoval?

Jan JIRÁK, vedoucí Katedry mediálních studií Metropolitní univerzity Praha, profesor Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy
--------------------
Nepochybně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zaznívá také názor, že média nebo některá média jsou jaksi nebo se stávají vykladači toho, co si o tom my myslíme, tedy ta redakce, nikoli o tom, co se děje.

Jan JIRÁK, vedoucí Katedry mediálních studií Metropolitní univerzity Praha, profesor Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy
--------------------
No, ono, kdybych to trošku zjednodušil, ono fakticky nikdy není možné nabídnout posluchačům, divákům nebo čtenářům to, co se děje. Ona i zpráva zpravodajství je určitý typ interpretace, něco se muselo vybrat, něco se řekne, něco se tam nevejde. Čili nějaký výklad to je vždycky. A v tomhle směru pochopitelně média nabízejí, ať chtějí, nebo nechtějí, to nemohou nedělat, nabízejí určitý, řekněme vznešeně, interpretační rámec, tedy nabízejí nějaký kontext, v kterém události vnímáme, a nabízejí nám jejich interpretaci.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A co když médium nabídne vlastní interpretaci? Je to ještě role médií?

Jan JIRÁK, vedoucí Katedry mediálních studií Metropolitní univerzity Praha, profesor Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy
--------------------
No, určitě je. Asi je čestné, aby médium...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Přiznalo barvu?

Jan JIRÁK, vedoucí Katedry mediálních studií Metropolitní univerzity Praha, profesor Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy
--------------------
Přiznalo barvu a řeklo: "Toto je interpretace". Kdysi se to ošetřovalo v tisku, takže se dbalo na důsledné rozlišování mezi zprávou a komentářem. Ale dlužno podotknout, že ono to oddělení zprávy a komentáře je trošku hra, protože ona i ta zpráva je svým způsobem implicitní komentář. Už proto, že to se to vybralo jako důležité, tak se tím říká, je to důležité, že jo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže i v tom výběru vlastně ta redakce svým způsobem nějak určuje nějakou tu cestu.

Jan JIRÁK, vedoucí Katedry mediálních studií Metropolitní univerzity Praha, profesor Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy
--------------------
Nepochybně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A je to správně?

Jan JIRÁK, vedoucí Katedry mediálních studií Metropolitní univerzity Praha, profesor Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy
--------------------
Nemůže to tak nebýt.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano.

Jan JIRÁK, vedoucí Katedry mediálních studií Metropolitní univerzity Praha, profesor Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy
--------------------
Je to prostě jedna z osudových věcí, které jsou. To, že se říká, že se občas média ohánějí jaksi něčím, čemu říkají objektivita, to je vlastně takový komunikační rituál. My víme, že objektivita není možná. Redakce to taky vědí, ale obě strany se snaží k tomu nějak blížit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co je vlastně takzvaný hlavní mediální proud, nebo-li anglicky mainstream, protože v poslední době vznikla celá řada alternativ. Ať už média, nebo jiná tvrdí, že ony píší pravdu. Ostatně vidíme tento trend i v politice, kde vznikla celá řada nových subjektů, jaksi alternativ k těm tradičně zavedeným politickým stranám.

Jan JIRÁK, vedoucí Katedry mediálních studií Metropolitní univerzity Praha, profesor Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy
--------------------
Já si trošku myslím, že jsme svědky takového vyprazdňování slova alternativní. To slovo alternativní bylo svého času, je to pár let zpátky, docela čestným označením médií a kanálů, politických směrů taky, které se skutečně snažily nabízet nějaký alternativní výklad k tomu hlavnímu proudu. Ale byla to fakticky snaha podpořit pluralitní prostředí, v kterém je víc pohledu na věc k dispozici. Toho slova se začalo nadužívat a v posledních letech se ho zmocnily i kanály hlavně internetové, které ho začaly používat v tomhle významu, ale fakticky nabízejí určitou směs demagogie, ale také zpráv smíšených dezinformacemi. A tím to slovo se pro ně stalo, řekněme, určitou reklamní nálepkou, ale současně se vyprázdnilo. Dneska už říct, to je alternativní web, znamená říct, to je nějaký web, který není moc důvěryhodný. Čili od toho významu alternativa jako další obohacení naší nabídky k tomu významu alternativa jako něco podezřelého došlo k určitému posunu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A nacházíte tady i jaksi pravdivou alternativou nebo objektivní alternativu, jak to správně pojmenovat?

Jan JIRÁK, vedoucí Katedry mediálních studií Metropolitní univerzity Praha, profesor Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy
--------------------
Ta, ta myslím, že ani není možná. Myslím si, že se tady dají nacházet alternativy, které nejsou nijak zvlášť podezřelé nebo nejsou vůbec podezřelé. Já je pochopitelně nemohu jmenovat, abych nedělal reklamu přes Český rozhlas. Ale vedle nich jsou to alternativy, které lze důvodně podezřívat z toho, že jsou součástí nějaké snad i dokonce zahraniční propagandy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
K dezinformacím se ještě určitě dostaneme. Proč podle vás, pane profesore Jiráku, mnoho lidí přestalo důvěřovat takzvanému tomu hlavnímu mediálnímu proudu? Čím se zpronevěřilo?

Jan JIRÁK, vedoucí Katedry mediálních studií Metropolitní univerzity Praha, profesor Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy
--------------------
Já mám pocit, a tady skutečně musím mluvit o pocitu, tady pro to nemám žádný podklad v podobě tvrdých dat. Já mám pocit, že ta mainstreamová média aspoň v určité části mají tendenci vykládat svět pořád stejně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To znamená?

Jan JIRÁK, vedoucí Katedry mediálních studií Metropolitní univerzity Praha, profesor Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy
--------------------
Je tam přítomný určitý stereotyp, který se těžko pojmenovává. Ale je to stereotyp, který zdůrazňuje správnost současného stavu věci. Ta mainstreamová média se často tváří kriticky k jednotlivcům, k jejich excesům, ale zjednodušeně řečeno, v zásadě nemají tendenci kritizovat společenské a politické uspořádání, v kterém žijeme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Z čeho to pramení podle vás?

Jan JIRÁK, vedoucí Katedry mediálních studií Metropolitní univerzity Praha, profesor Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy
--------------------
Nějaký díl viny v téhle situaci je v určité setrvačnosti, možná v určitých myšlenkových stereotypech. Ale především asi v tom, že až na výjimky, jako je instituce, v které se nacházíme, tak přece jenom médiím a lidem, kteří v nich pracují, nezbývá, než být konformní k těm, kteří je platí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy už jste sám řekl, že mluvíte teď spíš o vašich pocitech, že neexistují takzvaně tvrdá data. Opravdu neexistují nebo lze to vůbec takhle zanalyzovat?

Jan JIRÁK, vedoucí Katedry mediálních studií Metropolitní univerzity Praha, profesor Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy
--------------------
Oni nějaká data existují. Ale většinou se týkají jednotlivých jevů, které se v médiích objevují. Zpravodajství o něčem konkrétním nebo něco takového. Ale ono se velmi těžko uchopuje mediální produkce jako celek. Tam se prostě člověk musí z velké části spolehnout na vlastní zkušenost. A kupodivu i na intuici.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mě napadá, jak zkoumat, analyzovat vůbec média? Vy ostatně přednášíte na institutu komunikačních studií a žurnalistiky.

Jan JIRÁK, vedoucí Katedry mediálních studií Metropolitní univerzity Praha, profesor Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy
--------------------
Je to obtížné. Pochopitelně že je možné dělat nějaké analýzy obsahu, koukat se, o čem se mluví víc, o čem se mluví míň. Ale problém je ten, že to je vždycky vytržené z kontextu. Kdyby se našel nějaký odvážlivec, který by si tenhle ten náš pořad pustil, já nevím, za patnáct let, tak by pravděpodobně úplně nechápal, proč jsme se najednou začali bavit třeba o alternativních webech nebo proč se chceme bavit o dezinformacích, protože to je pevně zakotvené v tom kontextu, v kterém teďka jsme. A už to za patnáct let bude úplně jinak, bude to podstatně dřív jinak. A tohle je jedna z pastí, které to studium médií představuje. Média jsou svět, který žije a jde dopředu. Pracuje s kontextem, který je efemérní, okamžitý, za chvíli se rozplyne, proto se těžko uchopují.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Byly podobné debaty, jakou vedeme třeba my dva, aktuálně před deseti, dvaceti lety?

Jan JIRÁK, vedoucí Katedry mediálních studií Metropolitní univerzity Praha, profesor Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy
--------------------
Byly, ale s jiným obsahem. Ono skutečně velký zlom v celé té věci představuje nástup těch sociálních sítí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Před nedávnem jsem absolvovala na mosteckém gymnáziu besedu se studenty, zorganizovali takový mediální týden, kdy si zvali novináře a experty právě z oblasti médií z celé republiky. A hned první otázka asi zásadní pro ty studenty, pane profesore, byla, co čtu a čemu věřit. Tak co byste jim odpověděl vy, čemu věřit?

Jan JIRÁK, vedoucí Katedry mediálních studií Metropolitní univerzity Praha, profesor Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy
--------------------
Zní to banálně, ale ze vše nejvíc asi vlastnímu úsudku. Já myslím, že je těžké se spolehnout na to, že některé médium v současné době nabídne takový výklad světa, aby se mu dalo stoprocentně věřit. Jsou média, která jsou v tomhle směru spolehlivější, asi zrovna v jednom takovém sedíme. Ale jsou média, která jsou v tomhle směru, řekněme, více jednostranná nebo nějakým způsobem předpojatější, ale podle mého soudu základ je osvojit si elementární princip kritického myšlení. Čili ať slyším, co slyším, ať čtu, co čtu, musím se sám sebe zeptat, proč si o tom myslím to, co si o tom myslím. Čili jít ke svým vlastním východiskům a říci: Aha, tomuhle médiu jsem uvěřil, protože říká to, co chci slyšet. Třeba co je poměrně časté, že člověk považuje za důvěryhodné to, co říká jeho názory. A tohle je cesta, jak s médií žít a nezbláznit se z toho.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V čem je důležité, pane profesore, podle vás mít veřejnoprávní média?

Jan JIRÁK, vedoucí Katedry mediálních studií Metropolitní univerzity Praha, profesor Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy
--------------------
No, dnes je to důležité především jako určitá garance, řekněme, informací, které prošly takovým mechanismem kontroly, že je dost pravděpodobné, že jsou ověřené. Abych to řekl velmi jemně. Ale ono těch důvodů, proč mít veřejnoprávní média, je víc. On to není jenom zdroj informací, on je taky kulturní statek. Přece jenom jak rozhlas, tak televize v té veřejnoprávní podobě produkuje i, řekněme, fiktivní obsahy, tomu říkejme, tedy hry, seriály, dokumenty, všechno možné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To je ta pestrá paleta role média jako takového, které jste hovořil, že je to zdroj informací. Ale někdy třeba i společný partner.

Jan JIRÁK, vedoucí Katedry mediálních studií Metropolitní univerzity Praha, profesor Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy
--------------------
No, ale i jako zdroj, řekněme, estetických zážitků.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaký je reálný vliv médií ať už veřejnoprávního, nebo jiného na veřejné mínění?

Jan JIRÁK, vedoucí Katedry mediálních studií Metropolitní univerzity Praha, profesor Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy
--------------------
Jednak obtížně zjistitelný, protože to veřejné mínění je fenomén, který se formuje na základě více faktorů, z nichž média jsou jenom jeden z nich. Ale soudí se obecně, že ten vliv je poměrně velký. Dokonce se uvažuje o takovém zvláštním jevu, že se média podílejí na něčem, čemu se říká spirála mlčení, že totiž přispívají k tomu, že ve společnosti se třídí témata na ta, o nichž lidé vědí, že se o nich mluví, a na ta, o nichž se nemluví, o nichž se mlčí. A čím víc se o nějakém tématu mluví nebo čím víc se nějaký názor prezentuje, tím víc najde tendenci ten názor říkat, protože vědí, že ho mají i ostatní, a čím méně se o nějakém tématu mluví nebo čím méně se nějaký názor prezentuje, tím víc mají tendenci mlčet ti, kteří ten názor mají, protože vědí nebo mají pocit, že je menšinový. A zdá se, že média jsou dost silný zdroj informací o těch názorech, o kterých se mluví. Tam se roztáčí nějaká taková ta to, čemu se říká ta spirála mlčení.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Prezident Spojených států Donald Trump nedávno označil média za nepřítele lidu. Kritizoval je jako šiřitele falešných zpráv a součást zkorumpovaného systému. Za účelové a zkorumpované označil nedávno vicepremiér Andrej Babiš dva pořady České televize, ve kterých se ho novináři ptali na nesrovnatelnosti v jeho příjmech. A jako mediální žumpu kritizoval novináře Reflexu předseda hnutí Svobody a přímé demokracie Tomio Okamura. Média jsou v poslední době, jak vidíme i ve Spojených státech, nebo některá média trochu terčem, na pranýři, pane profesore.

Jan JIRÁK, vedoucí Katedry mediálních studií Metropolitní univerzity Praha, profesor Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy
--------------------
Ale to není žádné v poslední...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Novinka žádná.

Jan JIRÁK, vedoucí Katedry mediálních studií Metropolitní univerzity Praha, profesor Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy
--------------------
...žádné v poslední době. Už na začátku dvacátého století prezident Spojených států a politici kolem něj označili skupinu, dnes bychom řekli, investigativních novinářů za kydače hnoje, za muckrakry. A oni to proti němu otočili tím, že to označení přijali a začali si tak říkat hnutí muckrakrů, což byli významní novináři té doby, posléze i dost významní sociálně kritičtí spisovatelé. Takže tohle to napětí mezi mediální sférou a politickou sférou není nic neobvyklého. Je na tom prazvláštní jedna věc, že mohu-li to tak říct, projevuje se tady určitá nepoučitelnost politiků. Už by si mohli bývali všimnout, že tím fakticky postavení těch médií posilují, protože nakonec teď mohou v České televizi, kde kam část té kritiky směřovala, říkat, ale my jsme ohrožováni ve své existenci útoky politiků, kdo nás kritizuje, ten jim fakticky nahrává a tím svou pozici mohou posilovat. Takže ta nepoučitelnost politická je zvláštní.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Z čeho pramení tyto spory nebo tyto útoky?

Jan JIRÁK, vedoucí Katedry mediálních studií Metropolitní univerzity Praha, profesor Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy
--------------------
No, tak ono tam svým způsobem dochází ke střetu jaksi společenských rolí. Politik může oprávněně ztrácet nervy, když vidí, že mu jaksi novináři koukaj pod prsty, on potřebuje dělat jednu věc, ale oni mu předhazují něco jiného, často z minulosti a tak podobně. Takže myslím, že to je docela přirozený antagonismus, na kterém není nic kupodivného, až tedy na tu nepoučitelnost.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ukazuje to právě i ten vliv médií nebo tu sílu médií právě na formování veřejného mínění možná?

Jan JIRÁK, vedoucí Katedry mediálních studií Metropolitní univerzity Praha, profesor Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy
--------------------
Pravděpodobně nebo téměř jistě ano. I když nepřeceňoval bych to, protože některých z těch politiků, které jste teď jmenovala naposledy, u Donalda Trumpa ta nechuť částí médií k té osobě politika byla zřejmá, byla deklarovaná veřejně, byla dlouhodobá, a přesto to výsledek voleb zásadně neovlivnilo. Čili nepřeceňoval bych sílu médií. Ten problém je spíš v tom, že média jsou silná tam, kde potvrzují, zjednodušeně řečeno, to, co lidé chtějí slyšet. Čili v obecné rovině média, ať chtějí, nebo nechtějí, přispívají k určitému rozštěpení společnosti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Od nového roku začalo v Česku fungovat Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám. Patří pod ministerstvo vnitra. Je jeho existence opodstatněná, pane profesore?

Jan JIRÁK, vedoucí Katedry mediálních studií Metropolitní univerzity Praha, profesor Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy
--------------------
Upřímně řečeno, úplně přesně nevidím do toho, co všechno má tohle centrum na starosti, protože těch bezpečnostních rizik, o kterých se mluví v souvislosti s tím centrem, je několik. A myslím, že velká část z nich se vůbec nedotýká dezinformací nebo těch informačních tady tahanic, které se tady údajně dějí, takže existenci toho centra jako celku nemůžu hodnotit. Je zřejmé, že část působení toho centra směřuje i k tomu, že poukazuje na zřejmé nepravdy, dezinformace a manipulace, které se objeví ve veřejném prostoru, zvlášť pokud jsou vyhodnocené jako významné riziko. To je asi docela neškodný způsob projevu uvádění věcí na pravou míru. Ale trošku to připomíná tu kancelář, kterou si založil Saturnin s dědečkem, že jo, tu kancelář na uvádění románů na pravou míru. Tak jako nevím, jestli je to úplně přesně to, co potřebujeme nejvíc.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak upozorňovat na dezinformace?

Jan JIRÁK, vedoucí Katedry mediálních studií Metropolitní univerzity Praha, profesor Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy
--------------------
A je třeba na ně upozorňovat?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nebo jak je, možná ani ne teda upozorňovat, ale jak odhalovat dezinformace? Specialisté Českého rozhlasu na datovou žurnalistku nedávno sestavili takový žebříček českých neověřených článků a ty dezinformační texty mají navrch nad pravdivými. Podle kolegů s tím, jak přibývá lidí, kteří čerpají informace především z Facebooku, se snižuje síla těch tradičních zpravodajských serverů.

Jan JIRÁK, vedoucí Katedry mediálních studií Metropolitní univerzity Praha, profesor Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy
--------------------
To nepochybně snižuje. Ale já si myslím, nechť je mi odpuštěno, že my s určitou hladinou dezinformací existujeme dlouhodobě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nebo je těch, promiňte, dezinformací, těch falešných, smyšlených zpráv, zavádějících zpráv, hoaxů a podobně, přibylo toho?

Jan JIRÁK, vedoucí Katedry mediálních studií Metropolitní univerzity Praha, profesor Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy
--------------------
To se asi těžko takhle dá měřit. Myslím si, že se sociálními sítěmi se zintenzivnila cirkulace nejrůznějších informací i neinformací mezi lidmi, lidé si to přeposílají, postovají, to vytváří jaksi nekontrolované toky informací, které mohou vytvářet i nějaké potenciálně nepříjemné situace například z bezpečnostního hlediska. To nevylučuju. Koneckonců není to tak dávno, co jsme tady měli takovou zvláštní situaci s tím jódem ve vzduchu, tam se objevila celá řada dezinformací s tím spojených, takže na tom nevidím nic tak dalece podivného. Ale já myslím, že surově řečeno, určitá míra dezinformací je zabudovaná do systému, v kterém existuje. On takový článek, to, čemu se říká advertoriál, to jest reklamní článek, který se tváří, jakože není reklamní, to je taky dezinformace. PR články, které se také objevují, to jsou také dezinformace, čili a těžko se identifikují. Takže já myslím, že s nějakou mírou dezinformace tady prostě žijeme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A postačí nám ten obyčejný selský rozum, pane profesore, abychom odhalili, tohle je manipulativní, zavádějící, to není pravda.

Jan JIRÁK, vedoucí Katedry mediálních studií Metropolitní univerzity Praha, profesor Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy
--------------------
Měl by nám do značné míry postačit z jednoho prostého důvodu, který se pokusím formulovat. Já si totiž myslím, že problém světa, v kterém žijeme, není problém rozlišení dezinformace a informace, to je jenom určitá zástěrka, za kterou se schovává problém daleko vážnější, a to je otázka poklesu užitečnosti informací. My se dovídáme čím dál tím věcí, pravdivých i nepravdivých, ale čím dál tím víc si uvědomujeme, že to, že to víme, nám k ničemu nepomáhá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jsme přehlceni informacemi, pane profesore?

Jan JIRÁK, vedoucí Katedry mediálních studií Metropolitní univerzity Praha, profesor Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy
--------------------
Potenciálně ano. Ale znovu říkám, jsme přehlceni informaci, které nám koneckonců k ničemu nejsou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Podle amerického historika Snydera je největším problémem současných médií ani ne to, že by neměla dost faktů, ale že vlastně cílí a šíří emoce nebo zaměřuje se na emoce místo faktů.

Jan JIRÁK, vedoucí Katedry mediálních studií Metropolitní univerzity Praha, profesor Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy
--------------------
To je obecný problém. Začalo se o něm víc mluvit právě v souvislosti především s Facebookem, protože to je vlastně typ komunikace a sociální sítě obecné, které podporují jednání na základě okamžitého prožitku. Zaškrtni, že to lajkneš. To je nedostatek kritické úvahy, kritického odstupu. Ten je na tom patrný. Dokonce jsou psychologové, kteří upozorňují na to, že celá architektura sociálních sítí a zvlášť Facebooku je postavená tak, že přibývá lidí, kteří se setkávají v tom virtuálním světě jenom s těmi, kteří si myslí totéž, co oni, že vznikají takové, říká se tomu...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Uzavřené skupiny?

Jan JIRÁK, vedoucí Katedry mediálních studií Metropolitní univerzity Praha, profesor Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy
--------------------
Teď se mu módně říká bubliny. Dřív se tomu říkalo konfirmativní komunity. Komunity lidí, kteří se vzájemně utvrzují v té své pravdě. A mohou vyloučit z toho svého světa ty, kteří si myslí něco jiného, což, soudí někteří psychologové, může vést k tomu, že vyroste generace, která nebude umět vyjednávat kompromis, protože se to včas nenaučí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Také se říká, že mladí lidé, teenageři ani nečtou, ale v podstatě žijí v tom svém světě těch sociálních sítí a jenom lajkují to, co se jim líbí, jak sám říkáte.

Jan JIRÁK, vedoucí Katedry mediálních studií Metropolitní univerzity Praha, profesor Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy
--------------------
I když to zas úplně přesně nevím, protože na druhou stranu přibývá tlustých románů a čtou se hodně, že jo. A nemyslím si, že to je jenom věc starší generace, takže nepochybně se proměňuje čtenářství, proměňuje se role literatury v našem životě, to nepochybně. Ale že by ustupovalo samotné čtení, tak jak se soudilo dřív, že ustupuje, to myslím, že úplně ne.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Také do toho asi úplně nevidíme, nemáme na to ta tvrdá data. Takže nemůžeme to říct stoprocentně. Vidíte tedy cestu zpět nebo možná ani ne zpět, ale také nejenom lajky takzvané, ale návrat k tomu kritickému myšlení, o kterém jste se zmínil?

Jan JIRÁK, vedoucí Katedry mediálních studií Metropolitní univerzity Praha, profesor Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy
--------------------
Já nevím, jestli to může být návrat, protože nevím, jestli tady do té míry bylo. Ale rozhodně chceme-li uvažovat o nějakém nakročení směrem k tomu, abychom nebyli ve vztahu ke své společnosti ani cyničtí, ani odevzdaní, ani pasivní, tak kritické myšlení je cesta.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká profesor Jan Jirák z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Já vám děkuji za vaše postřehy a těším se na další setkání v Jak to vidí.

Jan JIRÁK, vedoucí Katedry mediálních studií Metropolitní univerzity Praha, profesor Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy
--------------------
Děkuji za pozvání a na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na shledanou a na slyšenou se těší Zita Senková. Zvu k zítřejšímu pořadu, ve kterém se představí psychoterapeutka Věra Roubalová Kostlánová. Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu Dvojky.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.