Přepis: Jak to vidí Jan Jirák – 27. února

Prof. PhDr. Jan Jirák, Ph.D.

Hostem byl mediální teoretik Jan Jirák.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den, Zita Senková vás vítá u pravidelné půlhodiny rozhovorů na aktuální témata. Zdravotní indispozice plánovaného hosta, plukovníka Eduarda Stehlíka, přinesla změnu. Ve studiu naproti mě sedí profesor Jan Jirák z Univerzity Karlovy - mediální teoretik. Dobrý den, děkuji, že jste přišel.

prof. Jan JIRÁK, mediální teoretik z Univerzity Karlovy
--------------------
Dobrý den vám i posluchačům.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hovořit budeme například o vraždě slovenského reportéra a jeho snoubenky a o dopadech této tragédie na politiku, média, ale i celou společnost. Jsou investigativní novináři v ohrožení? Budeme muset mít snad policejní ochranu? Připojte se k poslechu. Slovenskem otřásla dvojnásobná úkladná vražda. Ve vlastním domě byl zastřelen 27letý investigativní novinář Ján Kuciak a jeho snoubenka. Stali se podle všeho oběťmi profesionální popravy. Kolem těl ležely náboje. Vracejí se 90. léta, pane profesore? Jak zděšeně zní slovenskou mediální scénou i společností?

Čtěte také

prof. Jan JIRÁK, mediální teoretik z Univerzity Karlovy
--------------------
Těžko říct, jestli se vrací 90. léta, ale pokud se potvrdí společnost, že důvodem toho šíleného zavraždění byly, byla profese toho ..., novinářská, tak to není jenom tragédie osobní, ale tedy vlastně společenská, protože koneckonců v té smrti, pokud to tak je, tak je obsažen symbolicky útok na jednu významnou, významný aspekt života demokratických společností, a to je svobod a projevu a možnost se projevovat. Tady je najednou ukončena tedy násilným a brutálním způsobem a pravděpodobně to všechno směřuje k tomu, že právě tenhle případ máme před sebou, protože fakticky se ani jiné varianty neobjevily.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ona to vlastně už připustila včera slovenská policie, slovenský policejní prezident. U našich sousedů, dosud vlastně v moderní historii Slovensko nemělo zkušenost s vraždou novináře. Před 10 lety zmizel investigativní reportér Palo Rýpal, který se dlouhodobě věnoval tématům spojených s mafií. Od roku 2015 je na Slovensku nezvěstný reportér Hospodářských novin Miroslav Pejko. Generální prokurátor Slovenské republiky Jaromír Čižnár včera v reakci na vraždu pana Kuciaka uvedl, že za 30 let své praxe něco takového nezažil a jestli se potvrdí, že novinář a jeho družka byli zavražděni v souvislosti s prací nebohého novináře, rozpoutá na Slovensku peklo. Slíbil to s tím, že: "Není možné, abychom mluvili, že jsme právní a demokratický stát, když tady umírají novináři." Tolik citace slovenského generálního prokurátora. Je podceňovaná bezpečnost novinářů, pane profesore?

prof. Jan JIRÁK, mediální teoretik z Univerzity Karlovy
--------------------
Tohle je velmi komplikovaná otázka, která vlastně souvisí s podstatou novinářské práce a s jejím, řekněme to vznešeně, společenským posláním. Je pochopitelné, že drtivé většiny novinářů se v podstatě žádné riziko netýká. Dělají svoji práci, která spočívá v informování o věcech, které jsou za hranicemi jakéhokoli rizika, abych tak řekl, ale pak jsou speciální skupiny novinářů, asi nejnápadnější je to u válečných zpravodajů, kteří se dostávají do situací, které jsou komplikované z hlediska zachování života a, a také se to týká těch, kteří pracují na nějakých, řečeno tím módním slovem, kauzách, to jest, fakticky dostávají se do takového nevyhlášeného válečného pole, kde, jak je pravděpodobně vidět i z tohodle případu, se ta dotčená protistrana neštítí ničeho, což může být na jednu stranu zastrašování nebo násilí, na druhou stranu nějaké pokusy o, o získání přízně příslušného novináře. Je to prostě pole, kde se řeší dost zásadní věci, jak je vidět, tak ..., nebo jak se zdá z tohodle případu, tak se ta protistrana nezastaví před ničím. Takže na jednu stranu, já vím, že to bude znít zvláštně, na jednu stranu nepropadejme panice, většina novinářů žádné takové riziko neprožívá, je jim zcela vzdálené, na druhou stranu, existují skupiny novinářů, kteří povahou své práce jsou vystaveni většímu riziku a je potřeba asi snažit se jim, nebo musí se snažit i sami se, pokud možno, chránit. Já myslím, že opravdu účinná ochrana se těžko dá, dá zařídit bohužel.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Není bez zajímavosti, že Ján Kuciak loni podal trestní oznámení, protože mu bylo vyhrožováno, ale policie to jaksi nebrala vážně. Ani po 44 dnech, jak sám Ján Kuciak napsal na svůj facebookový profil, nebyl případ přidělen konkrétnímu policistovi. Policie nakonec případ uzavřela s tím, že se nejednalo o trestný čin. Já jenom dodám, že Ján Kuciak psal hlavně o korupčních kauzách ve vysokých politických a podnikatelských kruzích. V poslední době se zaměřoval na lidi, zejména kolem vládní slovenské strany SMER, soustředil se třeba na kontroverzního podnikatele Mariana Kočnera, který je na Slovensku spojován s celou řadou pochybných finančních transakcí. Jaká je vůbec role postavení a ostatně i podmínky pro práci investigativních novinářů?

prof. Jan JIRÁK, mediální teoretik z Univerzity Karlovy
--------------------
Tady je asi potřeba začít tím, abychom si řekli, co to vlastně je investigativní novinář, co je to za zvláštní činnost. Fakticky, s trochou zjednodušení je možné říct, že investigativní novináři jsou takoví, kteří mají možnost, umožní jim to buď jejich postavení nebo zaměstnavatel, se dlouhodobě věnovat nějakému tématu, které je společensky důležité a není na první pohled patrné. Mohou to být nejrůznější formy korupce, propojení, propojení politické sféry s nějakými pochybnými podnikatelskými kruhy a tak podobně. Dlužno podotknout, že v drtivé většině případů, aspoň to tak doposud platilo, investigativní novinář je fakticky ten, kdo má hodně trpělivosti a dokáže se probírat obrovským množstvím materiálu, na které jeho kolegové nemají čas. To je, to je také důvod, proč bývá investigativní žurnalistika z hlediska vydavatele nebo provozovatele, poměrně drahá, protože ten člověk nemůže dělat na ničem jiném, no a pak jsou takové zvláštní případy, kdy novinář musí do terénu a přichází vlastně do kontaktu s živými lidmi, s těmi, kteří jsou případně zapojeni do činnosti, kterou se on snaží rozkrýt a pochopit a v takovém případě můžou u té protistrany vyvolat nějaký pocit ohrožení, který může vést i k pokusu ho, toho novináře buď odradit od té činnosti nebo dokonce ho, nebo dokonce ho fyzicky napadnout, popřípadě až s takovými konci, jakými jsme svědky byli teďka na Slovensku. Takže to je jaksi základ té věci a investigativní novinář je povahou své práce jaksi na hraně tohodle toho rizika, o kterém mluvím, právě proto, jakou činnost vykonává.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
"Vražda slovenského investigativního novináře Jána Kuciaka přesahuje hranice mediální komunity, neboť v zemi, kde vraždí novináře, někdo útočí i na samotnou svobodu slova." To jsem citovala slova novinářky Beaty Balogové ze serveru slovenského deníku SME, podle které se ta tragédie týká nejenom samotné oběti, ale každého novináře. Cituji dál: "Cílem totiž není umlčet jen jednoho, ale zastrašit všechny." Myslí si Beata Balogová. Jaké dopady může mít tato brutální dvojí vražda na slovenská média, společnost, ale třeba i politiku?

prof. Jan JIRÁK, mediální teoretik z Univerzity Karlovy
--------------------
Tak ono se asi těžko teď bude předjímat, jaké reálné dopady to může mít, ale zdá se, a možná, že jsem v tomhle směru až příliš velký optimista, že reakce na podobný čin je přesně opačná, než eventuelně zamýšleli ti, kteří, kteří ho uvedli do pohybu, protože přesně tak, jak říká, jak říká ta kolegyně ze Slovenska, ten ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Víte, jestli třeba, ten ..., že vám, že vás přeruším, pane profesore, jestli by to mohlo mít třeba dopad, že by se novináři zalekli, nebo naopak?

prof. Jan JIRÁK, mediální teoretik z Univerzity Karlovy
--------------------
Já právě jsem chtěl dospět k tomu, že podle mého soudu, a možná jsem optimista, je to spíš naopak, že tady se objevuje tendence, nebo zdá se mi podle těch prvních reakcí, že se spíš posiluje tendence k určité mobilizaci na obranu některých základních principů, na kterých takové společnosti, jako je česká nebo slovenská stojí. A tam ta svoboda slova evidentně patří a novinařina, žurnalistika je jaksi jedním ze zosobnění nebo z viditelných realizací té svobody projevu. My si ji vlastně, když to tak řeknu vlastně skrze novináře užíváme patřičným způsobem. Takže já si myslím, že ten efekt zastrašení nebude až tak silný, že naopak, naopak to spíš nasvítilo a zdůraznilo svobodu projevu jako hodnotu, které je, jest si vážit a kterou je třeba chránit a podporovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Slovenský exministr vnitra a spravedlnosti Daniel Lipšic řekl, že Slovensko vraždou novináře překročilo hranici směrem k Putinovu Rusku. Něco takového nezažilo ani za Mečiara. Jak vy to vnímáte?

prof. Jan JIRÁK, mediální teoretik z Univerzity Karlovy
--------------------
Já nevím, jestli je to potřeba do toho tahat ten politický kontext. V životech různých zemí se objevují okamžiky, kdy překročí hranice, kdy organizovaný zločin překročí určité hranice a začne se projevovat veřejně. To může být příklad přelomu 20. a 30. let, abych tak řekl Al Caponova Amerika. Pochopitelně, že ten, ta podobnost s některými praktikami v Rusku se také nabízí, ale v posledku si myslím, že si takovéhle věci musí rozkrýt a vyřešit každá společnost sama. Bránil bych se hledání zbytečných silných paralel.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Má smysl podle vás vypsat, jak to učinila slovenská vláda, odměnu milion eur za dopadení pachatele?

prof. Jan JIRÁK, mediální teoretik z Univerzity Karlovy
--------------------
Nevím, od první chvíle, co jsem se tu zprávu dozvěděl, tak se pokouším na tuhle otázku najít odpověď. Asi ti, kteří rozhodli o vypsání té odměny, doufají nebo spoléhají nebo věří tomu, že ta odměna může případně rozkolísat někoho, kdo je v blízkosti těch případných organizátorů celé vraždy a já to vnímám tenhle, tohle, tenhle pokus jako vlastně gesto o dvou významech - jednak významu, řekněme, politickému, veřejnosti se tím dává najevo, že vláda slovenská je odhodlaná udělat maximum pro rozkrytí toho případu a dopadení pachatelů a v druhé rovině, ten druhý význam podle mého soudu je ten, že teď, pokud se jednalo o organizovaný akt zločinný, tak fakt té odměny může vést ke zvýšení vzájemné podezřívavosti mezi aktéry toho zločinu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Do jaké míry podle vás mohla k vraždě přispět i atmosféra, ve které politici často v té obecné rovině novinářům vyhrožují? Slovenští kolegové si už déle stěžují na to, že tamní politici se snaží snižovat prestiž novinářů a ostatně nevidíme to jenom na Slovensku.

prof. Jan JIRÁK, mediální teoretik z Univerzity Karlovy
--------------------
Tak když už jsem vytáhl ten případ Spojených států, tak tam přece je z minulosti, z prvních dvou dekád 20. století, něco podobného k zaznamenání, dokonce ta politická elita označila novináře jako "kydače hnoje" a to právě proto, že se chovali investigativně a vlastně politikům kazili jejich hry. Tam tehdy novináři reagovali tak, že to označení si přisvojili a začali si tak sami říkat, jaksi, v jakési, řekněme, ironické nebo ironizující hrdosti. Takže chci tím jenom říct, že určité napětí mezi žurnalistikou a politikou je v demokratických poměrech v zásadě normální a je spíš, dokonce bych řekl, je spíš známkou, řekněme, zdravých poměrů, na rozdíl od toho, když se politika a žurnalistika příliš sbližuje a příliš spolu kamarádí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže je v jistém slova smyslu, tak jak jste to teď popsal, normální, řekněme, že jsou novináři terči posměšků?

prof. Jan JIRÁK, mediální teoretik z Univerzity Karlovy
--------------------
Takhle daleko jsem jít nechtěl v tom, v tom svém, v tom svém prohlášení, takhle daleko to jít nemělo. Řekl jsem, že určité napětí mezi politikou a žurnalistikou, nebo politikou a médii je normální, ale ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tady bychom v tom možná asi měli rozlišit vztah médií a politiky, ale také vztah médií a společnosti, těch konzumentů.

prof. Jan JIRÁK, mediální teoretik z Univerzity Karlovy
--------------------
Tam je situace úplně nová, protože do toho vstupují ta sociální média, která mění vlastně celý ten ekologický systém, ale, ale to, co je, to, co je za hranicí toho, toho mého konstatování, je to, že přeci jenom myslím, že politický slovník ve vztahu k žurnalistice začíná být trošku nevkusný a to už delší dobu. To myslím, že se říct dá, že jaksi to napětí nemusí mít tuhle tu pomlouvačnou nebo urážlivou podobu, jak od některých politiků slýcháme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem, i Česko, respektive Česko zažilo v minulosti vraždu novináře. V roce 1992 byl zabit Václav Dvořák a známý je také případ přípravy vraždy novinářky Sabiny Slonkové.

prof. Jan JIRÁK, mediální teoretik z Univerzity Karlovy
--------------------
To jsou skutečně dva případy, které, které máme zaznamenané, myslím si, že zvláště v tom případě Sabiny Slonkové je to dost blízké tomu, co teď tady spolu probíráme, ale zatím myslím, že to snad můžu říct, díky Bohu, je tohle skutečně spíš výjimka a Česko zdá se být v tomhle docela umírněné jako prostředím.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Do kin se dostal nový americký snímek režiséra Stevena Spielberga Akta Pentagon: Skrytá válka. Zaměřuje se, kdybych to ve zkratce řekla, na zodpovědnost, která v tradičních médiích doprovází rozhodnutí zveřejnit citlivé informace. Dnes jsou ovšem často dostupné jinými a mnohem, řekněme, bezstarostnějšími kanály. Jak vy vnímáte vlastně tu tehdejší situaci?

prof. Jan JIRÁK, mediální teoretik z Univerzity Karlovy
--------------------
Tak ona to byla asi situace dost, dost unikátní. Ty takzvané Pentagon Papers, ty dokumenty, které unikly z amerického ministerstva obrany, vlastně obsahovaly dost citlivé informace týkající se reálného průběhu a reálných výsledků války ve Vietnamu, informace, které se americká vláda snažila americké veřejnosti nesdělit a tady najednou, tady najednou byly k dispozici a ten, ten samotný fakt stavěl vlastně tehdejší vydavatele před, před otázku, jestli je vyšší hodnota zveřejnit to, co mají k dispozici nebo zachovat určitý, řekněme, byť křehký konsensus, který v americké společnosti byl, i když už se v té době hodně rozpadal a oni nakonec šli tou cestou, že, že ta hodnota informace a toho jejího zveřejnění je vyšší, čili, že ta svoboda projevu je priorita. Soud jim dal zapravdu nakonec. A v tomhle smyslu Pentagon Papers, ty dokumenty z Pentagonu jsou vlastně ukázka toho, co asi dneska potřebujeme a úplně to neumíme, totiž, že ta média nám garantují svojí existencí a svým chováním to, že před námi nebudou nic tajit, ať se to hodí, nebo ne.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak píše recenzent Marcel Kabát v dnešních Lidových novinách, snímek je další poctou americkému tisku. Tradičním na papíře tištěným novinám, které dokázaly v důležitých okamžicích zásadně podpořit demokracii a spravedlnost. Jsou, pane profesore, média dnes pořád ještě hlídacím psem demokracie?

prof. Jan JIRÁK, mediální teoretik z Univerzity Karlovy
--------------------
Tak já myslím, že pořád ještě ten potenciál mají, ale ta situace je podstatně odlišná ve srovnání s přelomem 60. a 70. let minulého století, protože tedy žijeme ve světě, v kterém, a teď to bude znít strašidelně, ale už do té míry ta masová média nepotřebujeme, protože se k nám informace dostávají jinými cestami, přes sociální sítě, po internetu a ten tradiční systém veřejné komunikace, kde hrála klíčovou roli masová média, tak ten se prostě mění a má to své důsledky, to měnění.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Není ale přeci jenom rozdíl mezi, řekněme, nějakou informací, kterou někdo napíše na svém soukromém profilu nebo na Facebooku a opravdu propracovanou reportáží nebo analýzou, která nevzniká během dvou vteřin, ale za kterou je opravdu poctivá práce rešerše, práce se zdroji, analýza?

prof. Jan JIRÁK, mediální teoretik z Univerzity Karlovy
--------------------
Nepochybně ten rozdíl tam je. O tom, o tom není nejmenšího sporu. Je ale otázka, nakolik je ten rozdíl vnímán uživateli. Ta, ty sociální sítě, sociální média, to už je dneska obecně sdílený fakt, mají jednu zvláštnost, která nabývá na významu, a to je fakt, že komunikují víc emoce než fakta, akcentují víc to, že uživatelé něco prožívají, než aby se něco dovídali a tam najednou ta informační hodnota a informační spolehlivost, zdá se, není pro ty uživatele tak důležitá, není pro ně tak důležitá jako prožitek, prožitek toho, že s někým souhlasí, nebo na někoho můžou zaútočit nebo někoho můžou podpořit. Čili vlastně vyměňujeme, ať chceme, nebo nechceme sílu informace za sílu prožitku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co mohou, řekněme, změnit média v tom smyslu, že by ten čtenář, posluchač nebo divák se chtěl vrátit opravdu k informaci a ne jenom k nějakému prožitku? Že by měl potřebu, že by tady byla poptávka opět nebo konečně po skutečně informacích?

prof. Jan JIRÁK, mediální teoretik z Univerzity Karlovy
--------------------
Možná, že ta poptávka tady dokonce existuje a není do té míry viditelná, jak bychom si asi třeba zrovna my dva přáli, ale, ale já udělám takový velmi surový příměr, omlouvám se za všechna zjednodušení, která jsou v něm obsažena, ale připadá mi důležitý. Ta masová média, ta tradiční, ta, která produkují nebo mohou produkovat spolehlivější informace vůči těm sociálním sítím, jsou v podobném stavu, jako tradiční taxikáři vůči těm sdíleným službám, které, proti kterým protestují a je otázka, jestli ty protesty jim vynesou návrat na to původní postavení a stejně tak je otázka, jestli ta masová média jsou schopna se vrátit k svému významu, který měly v té době, řekněme, předfacebookové.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak tedy v tomto kontextu vidíte budoucnost médií, pane profesore?

prof. Jan JIRÁK, mediální teoretik z Univerzity Karlovy
--------------------
Netroufám si příliš odhadnout. Já si myslím, že jsme ve světě, který, kde se jeden komunikační ekosystém, jedna komunikační soustava, pomaličku rozpadá a ještě nejsou úplně zřetelné kontury toho, co ji nahradí, ale myslím, že, myslím, že ten návrat není možný. To je asi podstatné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Konstatuje na závěr dnešního vydání pořadu Jak to vidí profesor Univerzity Karlovy Jan Jirák. Já vám děkuji za vaše postřehy, i za to, že jste přišel.

prof. Jan JIRÁK, mediální teoretik z Univerzity Karlovy
--------------------
Děkuju za pozvání a hezký den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mějte se hezky. V "Jak to vidí" zítra uslyšíte názory a postřehy geologa a spisovatele Václava Cílka. Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.