Přepis: Jak to vidí Jan Jirák – 27. prosince 2018
Hostem byl mediální teoretik Jan Jirák.
Vladimír KROC, moderátor:
Naším hostem je profesor Jan Jirák. Dobrý den.
Jan JIRÁK, mediální teoretik:
Dobrý den vám i posluchačům.
Vladimír KROC, moderátor:
Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. Na Boží hod vánoční to bylo 80 let, kdy zemřel spisovatel Karel Čapek. Proč se v roce 1938 stal snadným terčem nenávisti části československé společnosti?
Jan JIRÁK, mediální teoretik:
Tak tam asi sehrálo roli víc věcí najednou. Především byl velmi intenzivně spojován s tím Masarykovským Československem a s takovou tou představou toho ostrůvku demokracie v tom podivném světě. Ale ono toho asi bylo víc. Čapek byl přece jenom velmi výrazná osoba, která zasahovala do celé řady oblastí lidské činnosti, a možná, že u řady jeho kritiků, kteří skutečně po něm šli velmi nesmlouvavě, tak hrálo roli i to, že najednou si mohli kopnout do někoho, kdo je převyšoval.
Vladimír KROC, moderátor:
Zaznamenal jsem diskuzi o tom, jak někdo může být uštván k smrti. Jak byste to vysvětlil?
Jan JIRÁK, mediální teoretik:
To je asi velmi obtížné si představit. Ale velmi laicky, asi nějaké to psychosomatické propojení tam je, a ten pocit beznaděje, nejistoty, zoufalství nad tím, že svět tak, jak ho člověk znal, se mu hroutí před očima, asi u takto citlivé osoby, u takto citlivé povahy, hrál velkou roli – asi větší, než si umíme představit.
Vladimír KROC, moderátor:
Jaký byl Karel Čapek novinář? Čím to, že když čteme některé jeho fejetony, že zní dost současně?
Jan JIRÁK, mediální teoretik:
Já myslím, že on dokázal docela zajímavým způsobem propojovat určitou nadčasovost, nějaké obecnější lidské poselství o povahách, o lidech, o jevech s každodenností s tím, co kolem sebe viděl. To je asi na Čapkovi důležité. On vlastně tím, že byl v novinách a přicházel do kontaktu s každodenní realitou, tak pro něj bylo velmi důležité to, co se děje teď, ta současnost. Ale souběžně, řeknu to nadneseně, ten spisovatel v něm směřoval k tomu, že tyto věci dokázal zobecňovat a hledat v nich nějaké obecněji platné poznání. On byl pozoruhodný tím, že se dokázal věnovat celé řadě oblastí lidského poznání v té novinařině, od výtvarných recenzí po sociálně laděné reportáže... To je asi dost důležité si u něj uvědomit, že podle toho, co se dá vyčíst z jeho děl, to byl člověk s neobyčejně silným sociálním cítěním, s pocitem té sociální spravedlnosti. Jinak já myslím, že to novinářství v něm, to, že psal do těch Lidových novin, kde posléze zakotvil, mu dovolovalo být v kontaktu s tím každodenním životem, s tím, co je tam za oknem venku. On se zajímal, já nevím, o anekdoty, pohádky, písničky, romány pro služky. Když člověk otevře jeho knížku Marsyas, tak to jsou pozoruhodné studie. Já myslím, že kdyby tehdy vyšly v nějakém světovém jazyce, tak to dneska patří ke klasickým dílům kulturních studií. Jenom měl tu smůlu, že to psal česky. Takže toto všechno, myslím, hraje roli. Zajímal se dokonce i o svou vlastní práci. Napsal pozoruhodnou, a krásnou podle mého soudu, satiru, která se jmenuje Skandální aféra Josefa Holouška, což je neuvěřitelně břitká parodie na Stříbrného praktiky bulvárních novin. Myslím si, že tam svým způsobem předvídal, už ve 20. letech nakonec, jak ta štvanice vypadá, a je jenom paradoxem doby, že se otočila ke konci života proti němu.
Vladimír KROC, moderátor:
Z čeho pramenila jeho krásná čeština, která ale zůstává zase, řekl bych, současná? Není zastaralá, když ty texty čtu dnes.
Jan JIRÁK, mediální teoretik:
Tam je to, myslím, trochu obtížnější. On byl nepochybně člověk slova, hrál si s nimi, mazlil se s nimi. Ale myslím, že někdy se až příliš nechal vlastně strhnout svou náklonností k češtině. Když to člověk čte trochu s odstupem, tak v některých případech mám pocit, že jsou to až příliš chrlená slova, synonyma nejrůznější. Možná, kdyby sem tam škrtal... Ale to už je dneska jedno. Ty věci, které jsou asi nejzajímavější, jsou prostě výrazně nadčasové i jazykově. Třeba pozoruhodná je Válka s mloky, ve které dokáže střídat styly, napodobovat novinářské žánry, vlastně z toho sestaví velmi moderní takový klipovitý román. Takže s češtinou uměl jednat opravdu velmi suverénně, ale jak říkám, někdy se až příliš soustředil na tu slovní nebo jazykovou podobu toho sdělení.
Vladimír KROC, moderátor:
V čem byste nacházel nebo nacházíte odkaz Karla Čapka pro dnešní dobu nebo pro současného novináře?
Jan JIRÁK, mediální teoretik:
Už jsem se o tom zmínil. Mám pocit, že ten důraz, který kladl na problémy sociální, a uvědomoval si, že určitá sociální spravedlnost je jedním ze základních pilířů stability společnosti, že je důležitý. Myslím, že i v duchu toho pragmatismu, ke kterému tíhnul, že citlivost vůči věcem všedním a drobným a úcta k věcem všedním a drobným je něco, co by asi mělo zarezonovat i v současné novinářské obci, ale nevím, jestli se tak děje.
Vladimír KROC, moderátor:
Poslech jste si prezidentovo vánoční poselství? Předpokládám, že ano, čili co jste si z něj vzal?
Jan JIRÁK, mediální teoretik:
Kdybych to měl nějak jednoduše shrnout, tak myslím, že nepřekvapilo, nebo aspoň mě nepřekvapilo to vánoční poselství. Byla v něm jistá míra konfrontace a člověk si musí klást otázku, která se asi u všech projevů současného prezidenta nabízí, totiž, jaké je vlastně publikum, které s tímto vystoupením chce oslovit? Jiná věc je, které opravdu oslovuje, ale v zásadě si myslím, že ten pocit, že to nijak zvlášť nepřekvapilo, převažuje.
Vladimír KROC, moderátor:
Proč Miloš Zeman stále polarizuje společnost, pokud souhlasíte s tím, že ji rozděluje?
Jan JIRÁK, mediální teoretik:
Já jsem k tomuto konstatování trochu rezervovaný. Já si nejsem jist, že příčinou rozdělení společnosti je právě jeden či jiný či další politik. Myslím si, že společnost prostě je rozdělená, a politici zprava doleva, bych tak řekl, ji oslovují jako rozdělenou. A tím možná to rozdělení prohlubují, posilují, rozštěpují, nevím.
Vladimír KROC, moderátor:
Sledujeme to nejen u nás, sledujeme to ve velké části západních společností, dá-li se to tak říci: Máte pro to nějaké vysvětlení, proč se lidé přiklánějí na tu či onu stranu a málokdy jsou spolu ochotni vést nějaký dialog? Většinou si vedou svoji pravdu.
Jan JIRÁK, mediální teoretik:
Asi těch důvodů je víc, nebo aspoň já jich tam vnímám víc, ale abych se vrátil trošičku k tomu Čapkovi, možná, že jedním z takových důvodů v pozadí je to, že žijeme v tom, jak vy říkáte, západním světě, ve společnostech s neobyčejně velkými sociálními rozdíly. V zásadě drtivá většina z nás se má přijatelně, ale i v tom ranku přijatelnosti jsou nesouměrné rozdíly v tom, jak se kdo má. Možná, že tohle posiluje nějaký pocit, že člověk si moc během života nepomůže, moc toho nenadělá. To je jeden možný důvod. Druhý možný důvod spočívá v rozvoji těch moderních komunikačních technologií, protože sociální sítě, jako je Facebook, v zásadě podporují pocit sounáležitosti s těmi, kteří se mnou souhlasí a pocit nenávisti k těm ostatním. To slavné lajkování a hejtování je vlastně rozdělování společnosti. Čili vznešeně řečeno, architektura těch sociálních sítí vlastně podporuje rozdělování společnosti. Někteří autoři dokonce mluví o tom, že vznikají jakési bubliny, jakési virtuální komunity lidí, kteří spolu souhlasí, těch, kteří se navzájem podporují v tom vidění. A to pravděpodobně může generovat určitý pocit nesmiřitelnosti, protože na tom rozdělení společnosti není podstatné to, že je rozdělená, ale to, že to rozdělení nikdo nechce překročit. Ta absence smíření, smířlivosti, ochoty vidět věci očima druhého, dokonce očima někoho, kdo má jiný názor než já – to tady chřadne a upadá, a tam myslím, že ten problém začíná.
Vladimír KROC, moderátor:
A není to i tím, že postrádáme nějaký ucelenější morální řád, jasná pravidla chování, tak jak tomu možná bývalo dřív?
Jan JIRÁK, mediální teoretik:
Myslím si, že pořád máme některá pravidla, která dodržujeme. Víme, že se nemáme navzájem připravovat o život a že máme ctít důstojnost druhých.
Vladimír KROC, moderátor:
A není to tak, že se rozvolňují, eufemisticky řečeno, ta pravidla?
Jan JIRÁK, mediální teoretik:
V něčem asi ano. Ono se možná víc rozvolňuje představa věcí, které jsou dané. Jenom za náš život se některé danosti zásadním způsobem proměnily. Vezměme si třeba otázku pohlaví. Věci, které vypadaly, že jsou zřejmé, jsou daleko problematičtější. Navíc, a to si málo uvědomujeme, ale je to důležité, náš každodenní svět ztrácí oporu ve věcech, které jsou hmatatelné a pevné. Dnes už i tak banální věc, jako je jízdenka na vlak, si můžete koupit jenom v telefonu. Ukážete ji ve vlaku. Fyzické peníze ubývají. Letenku si nekoupíte fyzicky, existuje jenom někde... A tohle to virtuálno, to, že to existuje jenom v jakési technologické podobě, v podstatě jenom v našich představách, myslím, že nám hodně bere jistotu.
Vladimír KROC, moderátor:
Na druhou stranu, připomněl jste mi historku u pokladny v supermarketu, kdy pán poprvé v životě platil kartou a ptal se pokladní, co má udělat, byl z toho takový nejistý, a hned jsem slyšel komentář za sebou, že to je ta stará generace, která si zakládá na tom, že neumí třeba pracovat s běžným telefonem. Je na tom něco pravdy, že se třeba, dejme tomu, starší lidé vědomě brání tomu, že nechtějí využívat ty moderní technologie?
Jan JIRÁK, mediální teoretik:
Myslím si, že takhle to není, že naopak výrazně přibývá seniorů, kteří se chtějí plnohodnotně zapojit do toho moderního světa, ale nesou si v sobě něco, co je důležité a co teď vystupuje na povrch – daleko silněji prožívaný rozdíl mezi tím, co je soukromé a co soukromé není. Já teď budu trošku paušalizovat, ale z pozorování svých studentů a z hovorů s nimi nabývám dojmu, že ten rozdíl, že něco je opravdu moje zákulisí, kde nejsem vidět, a něco je to jeviště, kde vystupuju před ostatní, má řada z nich velmi oslabený, a jsou ochotni o sobě říct prostřednictvím sociálních sítí věci, které já bych považoval, že jsou jenom něco pro mě nebo pro pár lidí kolem ně, ale rozhodně ne pro pověšení na síti... Takže si myslím, že potřeba soukromí je u starší generace silnější.
Vladimír KROC, moderátor:
V Turecku byl na Štědrý den propuštěn z vězení rakouský novinář, kterého tamní prokuratura viní z členství v teroristické organizaci. Musí zůstat až do soudu v Turecku, ten soud má být 11. dubna. V té souvislosti se ptám, jak je na tom dnes svoboda médií, a vůbec novinařina právě v Turecku? I v souvislosti s tím, že Česká televize tam teď zřídila post zpravodaje, což je určitě zajímavé, ale na druhou stranu možná trošku i riskantní, protože nevím, do jaké míry si v současné době v Turecku může být novinář jistý tím, že se mu třeba nestane něco nepříjemného...
Jan JIRÁK, mediální teoretik:
To riziko asi existuje, ale ono přece jenom postavení zahraničního zpravodaje je vždycky trošku výlučné. Přece jen tam zastupuje nějakou entitu... Na jednu stranu si myslím, že je velice dobře, že takový post vzniká. Víme, což není dobrá zpráva, že v celosvětovém srovnání výrazně ubývá zahraničních zpravodajů, protože jsou prostě nahrazováni tím, že média berou informace z internetu (laické fotky apod.).
Vladimír KROC, moderátor:
Je to samozřejmě levnější a vypadá to logicky, protože jsou ty informace dostupné online na síti. Ale vždycky ta osobnost toho reportéra na místě přináší úplně jiné druhy informací.
Jan JIRÁK, mediální teoretik:
Hlavně to, že ten reportér je tam vyslaný našinec, abych tak řekl.
Vladimír KROC, moderátor:
Že se na to dívá našima očima...?
Jan JIRÁK, mediální teoretik:
Ano, dívá se našima očima, a dokonce je známý fakt, že když je někde stálý post zahraničního zpravodaje, tak se tam musí po čase ten dotyčný vyměnit za jiného, protože začne ztrácet ten, aby se tak řeklo, domácí pohled, zatímco když jsou to zprávy a fotky a věci přebrané z internetu od někoho, kdo to tam na ulici vyfotil nebo k tomu napsal nějaký komentář, tak tím ztrácíme ten překlad do naší kultury, do našeho kontextu. A to si myslím, že je dost nebezpečné. Může to přispívat k nepochopení mezinárodní situace. Takže myslím si, že tohle je asi potřeba ocenit jako dobrý počin. Jinak já nejsem politický komentátor, ale laicky se domnívám, že problém Turecka je ten, že ten západní svět měl k němu vždycky trošku schizofrenní postoj. Na jednu stranu ho potřeboval a potřebuje ze vojensko-strategických důvodů, protože prostě má polohu, jakou má, a na druhou stranu vždycky přehlížel, že, řekněme, liberálně-demokratické prostředí Turecka nikdy nebylo takové, aby bylo srovnatelné se Západní Evropou.
Vladimír KROC, moderátor:
Máme konec roku, nějakým způsobem to tedy vybízí k tomu, abychom si říkali, jaký ten rok byl. Uvažoval jste o tom, jaký byl r. 2018 v médiích?
Jan JIRÁK, mediální teoretik:
Rozhodně to nebyl rok nějakých zásadních převratných změn, ale potvrzování trendu, který začal už dříve. Rozhodně se výrazně změnily, a budou i nadále měnit, uživatelské návyky nás, kteří média používáme, protože se oslabuje naše ochota přizpůsobovat se jim časově a prostorově. Už máme technologie, které nám dovolují pustit si pořad, kdy chceme, dokonce na jakékoliv platformě, což taky například znamená, že se zmenšuje možnost setkávání lidí u televize. O televizi se říkalo, že je to náhražka rodinného krbu, že se tam sejde celá rodina, ale to už neplatí. Rozhodně dochází k chřadnutí tištěných – papírových – médií. Ono to má už dnes nějaké důsledky i pro ten výstup, kterému se říká žurnalistika, tj. zřejmě je méně peněz, které tečou do toho, aby se vyráběly tyhle ty kvalitní novinářské obsahy. Takže není to převratný rok, ale je to rok, který myslím, že potvrdil to směřování světa do online médií a do světa, ve kterém už nebude platit ten způsob konzumace, na jaký jsme byli zvyklí.
Vladimír KROC, moderátor:
V té souvislosti mě napadá otázka, když mluvíme o tom, že méně peněz teče nebo se jich méně investuje do těch médií obecně, může ještě v současné době být hlavním motivem vlastnictví médií profit anebo je to vždycky spíše mocenský vliv?
Jan JIRÁK, mediální teoretik:
Ono se to od sebe asi nedá oddělit. Možná, že ubývá příležitostí, aby se přímo samotné provozování médií stalo zdrojem nějakého profitu – by měl člověk zisk z toho, že média vyrábí. Ale na druhou stranu i v jiných odvětvích platí, že se nevytváří zisk jenom tou samotnou výrobou, ale i tím, že člověk má nějaké kontakty, nějaký sociální kapitál, kulturní kapitál. Média jsou forma sociálního kapitálu. Je to něco, s čím se dá pracovat, a může to přispět k vytváření zisku.
Vladimír KROC, moderátor:
Ještě k televizi jako k náhražce rodinného krbu: Tady mám statistiku, že nejsledovanějším pořadem Štědrého dne byla nová pohádka ‚Kouzelník Žito‘ na ČT1, na kterou se dívalo 2 390 000 diváků starších 15 let. O čem to vypovídá? V tomto smyslu se asi naše zvyky nemění. Mám takový pocit, a teď to nechci shazovat, že český divák si sedne na štědrý večer před obrazovku, pustí si televizi, a teď se ukažte...!
Jan JIRÁK, mediální teoretik:
Myslím si, že ty televize v tomto případě, a tady zvlášť Česká televize, k tomuto zvyku přispívají, protože vytvářejí podle mého soudu marketingovým způsobem pocit, že na štědrý večer se přihodí něco unikátního, předvedeme vám novou pohádku... To je to sdělení.
Vladimír KROC, moderátor:
A přebije to Tři oříšky pro Popelku...
Jan JIRÁK, mediální teoretik:
To se vždycky říká, ale myslím, že to zatím nenastalo. Rozhodně to nenastalo u toho Kouzelníka Žita. Alespoň soudě podle reakcí, které se objevily poměrně bezprostředně na různých databázích potom... Ale to očekávání tam je. Ta premiéra pohádky patří k jakémusi jakoby očekávanému gestu od České televize, protože už nás na to naučila, že to takhle vždycky bude.
Vladimír KROC, moderátor:
A jsou to jiní nebo titíž lidé, kteří potom půjdou na půlnoční? Teď se ptám vyloženě na váš názor, co si o tom myslíte...
Jan JIRÁK, mediální teoretik:
Myslím si, že tam neexistuje žádný vzájemný vztah. Někteří půjdou, někteří nepůjdou...
Vladimír KROC, moderátor:
Ptám se na způsob trávení toho štědrého večera spíš...
Jan JIRÁK, mediální teoretik:
Já si také myslím, že z těch sledujících je značná část takových, kteří to měli prostě jenom puštěné...
Vladimír KROC, moderátor:
A ještě rozbalovali dárky...
Jan JIRÁK, mediální teoretik:
A ještě rozbalovali dárky, dojídali a tak... To k tomu všemu patří.
Vladimír KROC, moderátor:
Ještě taková kuriozita: Dočetl jsem se, že argentinský rozhlasový moderátor, který byl obviněn z nenávistných výpadů proti ženám, musel v rámci dohody s prokurátory přistoupit na trest, a to takový, že ve svém pořadu musí po pět měsíců každý týden strpět feministku, deset minut jí nesmí skočit do řeči, jinak ji přerušit ani ji kritizovat, dokud nedomluví. Co si myslíte o takovém trestu? Je to asi hodně kuriózní, protože o tom píše třeba BBC...
Jan JIRÁK, mediální teoretik:
Pochopitelně to rozhodnutí je trošku kuriózní, ale já se domnívám, že tohle je, kdybychom to vzali úplně vážně, příspěvek k těm úvahám o tom, co je to ta rozdělená společnost. Možná, že by bylo docela dobré naučit se neskákat do řeči, naučit se poslouchat druhou stranu. Rozhodnutí toho soudce může být tímhle tím pocitem motivováno. Myslím si, že řadě z nás by se ulevilo, kdyby libovolný politik v libovolném rozhlasovém nebo televizním pořadu mohl dokončit svou myšlenku. Byť se nám ta myšlenka nemusí zdát ani objevná, ani přínosná, ale je jeho. Nějakým způsobem to souvisí, a teď to velmi zgeneralizuji, s tím, že část té rozdělenosti společnosti je dána tím, že jsme si odvykli naslouchat, že se neposloucháme.
Vladimír KROC, moderátor:
Věřím, že to není případ posluchačů pořadu 'Jak to vidí', že poslouchali pozorně. Ostatně také nám v tom duchu chodí spousta reakcí. Vím, že nebudete příliš slavit příchod Nového roku, že spíš se budete věnovat práci. Prozradíte, na čem pracujete?
Jan JIRÁK, mediální teoretik:
Teď zrovna překládám detektivku, která je o sériovém vrahovi, který se kuriózně dostane z vězení a pokračuje ve své práci. Teda „práce“ je asi silné slovo... Předpokládám, že jak závěr roku, tak začátek toho následujícího bude ve znamení práce na této knížce, a mj. také proto (což je vzkaz pro paní redaktorku), že mám trochu skluz...
Vladimír KROC, moderátor:
To byl profesor Jan Jirák. Ať se vám daří a šťastný nový rok. Mějte se hezky, na shledanou.
Jan JIRÁK, mediální teoretik:
Vám také. Děkuji. Na shledanou.
Vladimír KROC, moderátor:
Příjemný poslech dalších pořadů přeje Vladimír Kroc.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka