Přepis: Jak to vidí Jan Jirák – 14. února

Prof. PhDr. Jan Jirák, Ph.D.
Prof. PhDr. Jan Jirák, Ph.D.
Hostem byl mediální teoretik Jan Jirák.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den. Zita Senková vás vítá u pravidelné půlhodiny rozhovorů na aktuální témata. Dnes se dozvíme, jak některé z nich vidí profesor Univerzity Karlovy Jan Jirák. Dobrý den.

Jan JIRÁK, mediální teoretik, profesor Univerzity Karlovy
--------------------
Dobrý den vám i posluchačům.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaké jevy bude analyzovat mediální teoretik? Fenomén dezinformací. Jak obtížné je rozlišit pravdu a lež v online prostředí? Připojte se k poslechu. Jiří Drahoš za svou prohrou vidí především negativní e-mailovou kampaň na internetu, která byla zaměřena hlavně na seniory. Televizní debaty podle jeho názoru neměly rozhodující vliv. Zažilo Česko, pane profesore, během prezidentské volby dosud největší nárůst šíření dezinformací? Nutno dodat, že vítěz volby Miloš Zeman čelil především urážlivým kolážím, které se šířily po sociálních sítích.

Čtěte také

Jan JIRÁK, mediální teoretik, profesor Univerzity Karlovy
--------------------
Tak, upřímně řečeno, neumím spočítat, jestli to byla největší oblast šíření dezinformací, ale jaksi plně se ukázalo to, co už jsme tušili a věděli z dřívějška, že v období politického marketingu, to jest z veřejných střetů o přízeň a zájem voličů, který je profesionálně řízený z velké části, tak nehraje roli fakt, nehraje roli pravda, ale hraje roli přesvědčivost i dokonce ve smyslu manipulace. To znamená asi vítězí ten, kdo dokáže nabídnout takový příběh, který lidi zvedne a přinutí je se vyjádřit přímo u urny nějakým způsobem. My žijeme ve světě, který je postavený převážně na emocích, bohužel hlavně negativních.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ukázal se fenomén dezinformačních e-mailů naplno až při prezidentské volbě nebo jsme se s ním setkali už dříve?

Jan JIRÁK, mediální teoretik, profesor Univerzity Karlovy
--------------------
Já mám pocit, že se s ním setkáváme průběžně, že dezinformace jsou součástí života v moderních společnostech. To, co se mění, jsou způsoby šíření ať informací, nebo dezinformací. To, že se odehrává čím dál tím větší část zápasu o naši pozornost a naši přízeň na displejích chytrých telefonů a v sociálních sítích, to, že se do toho proudu sdělení, která se nám objevují na displeji, může zapojit prakticky kdokoliv, to je věc, která je relativně nová, ale známe ji už řádově pět, osm let.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tady jsme ale byli nebo uživatelé konfrontováni ne s těmi sociálními sítěmi, s Facebookem, s Twitterem nebo Instagramem a dalšími, ale s e-maily. Není v tom přece jenom nějaký rozdíl nebo posun?

Jan JIRÁK, mediální teoretik, profesor Univerzity Karlovy
--------------------
Myslím, že tolik ne.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Podstata je tedy stejná. Jde o lživou informaci, to ano.

Jan JIRÁK, mediální teoretik, profesor Univerzity Karlovy
--------------------
Podstata je stejná, ale nakonec už delší čas jsme vystavováni například tomu, že se k nám dostávají nevyžádané SMS, které k nám, to byla i součást té první prezidentské kampaně při přímé volbě. Takže to myslím, že koneckonců není nic, nic tak nového. Má to pro nás jedno důležité poučení. Ověřujeme si tím to, co tušíme, totiž že naše kontakty, ať už jsou to e-mailové adresy nebo telefonní čísla, jsou předmětem čilého obchodování a dostávají se do rukou lidí, u nichž jsme neradi, že se jim dostaly do rukou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co si myslíte o tvrzení pana prezidenta, že lidé jsou dost chytří na to, aby poznali lež?

Jan JIRÁK, mediální teoretik, profesor Univerzity Karlovy
--------------------
Já se obávám, že slovo lež už je dneska zcela vyprázdněné. Ta hluboká pravda ukrytá ve slově postpravda, tedy to poznání o tom, že vůbec není důležité, co je takzvaně pravda, co je takzvaně lež, je důležité, co je přesvědčivé, získávající nebo manipulující úspěšně, to je prostě momentálně fakt. Neumím posoudit, jestli lidé, počítám se mezi ně, dokáží spolehlivě rozlišit, co je lež a co je pravda.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Není to jasné, co je pravda?

Jan JIRÁK, mediální teoretik, profesor Univerzity Karlovy
--------------------
No, ono se to v řadě případů nedá, nedá ověřit. Navíc důležitý není nebo myslím, že ani tak důležitý není fakt pravdivosti jako záměr toho sdělení. I zcela pravdivá informace se v určitém kontextu může stát manipulativní prostě tím, že je, tím, že je sdělena. I tak triviální věta, jako je "dnes je středa", což je nepochybně pravda, může za jistých okolností znamenat nátlak, za tím může být přítomné "dnes je středa a ty jsi měl do úterý večer zaplatit dluh", ale víme to jenom z kontextu. Může za tím být naděje "dnes je středa" a za tím je přítomné "to jsme se smluvili, že se sejdeme", cokoliv, že. Čili v té komunikační praxi, v tom pragmatickém potkávání se lidí a s informacemi je skutečně velmi obtížné rozlišovat kromě evidentních případů, co je lež a co je pravda a my bychom se měli soustředit na to učit se rozpoznávat záměr. To já myslím, že je dneska úkol číslo jedna, nikoliv co se mi říká, ale proč se mi říká to, co se mi říká.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Proč lidé věří neověřeným zprávám, zprávám, které nemají zdroje? Analýza například serveru Aktuálně.cz dospěla na sklonku loňského roku k závěru, že na českém Facebooku každé tři vteřiny někdo nasdílí, okomentuje nebo dá tzv. lajk článkům z hlavních 37 dezinformačních webů, webů, které šíří zavádějící, manipulativní, lživé informace. Nezáleží nám na tom, abychom ověřovali?

Jan JIRÁK, mediální teoretik, profesor Univerzity Karlovy
--------------------
Já odpovím trošku zeširoka, ale dostanu se k tomu, nelekejte se. Ono je to celé potřeba asi vnímat v trošku historické perspektivě. Ta masová média, rozhlas, televize, denní tisk, časopisy, ta působil po dlouhá desetiletí na základě takové nepsané společenské dohody o tom, že jim budeme důvěřovat. To je vlastně základ vztahu mezi čtenářem a novinářem. Čtenář nebo divák nebo posluchač vlastně se dává všanc novináři a říká mu "informuj mě, já ti důvěřuju" a pro toho novináře je to závazek, že má skutečně informovat. A tahleta nepsaná a poměrně dávná dohoda se jaksi automaticky přenesla i do současnosti i do té oblasti, oblasti síťových médií, respektive internetových stránek a webů. A teď jsme před strašným dilematem. Na jednu stranu my potřebujeme, aby ta smlouva o důvěře platila. My si nemůžeme všechno ověřovat. My potřebujeme věřit svým novinářům. A na druhou stranu tu smlouvu o ..., nepsanou smlouvu o důvěře zneužívají ti, kteří nás chtějí dezinformovat a to je dilema, které není snadné vyřešit. Když začneme, k čemuž jsou nejrůznější náznaky, omezovat působení těch médií, která nás dezinformují, tak budeme porušovat princip svobody projevu, který podle mého soudu je významnou součástí poměrů, v jakých žijeme. Když je nebudeme omezovat, musíme strpět, že tu smlouvu o důvěře někteří zneužívají. Ale jak to vyřešit, to upřímně nevím.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Server iROZHLAS.cz vyhledal autory a šiřitele některých dezinformačních e-mailů, které kolovaly během prezidentské kampaně a voleb. Je mezi nimi například lékař, advokát, důchodce nebo farmář a například jeden z nich řekl, že zdroj informací, na základě kterého vlastně vyrobil svůj e-mail, který pak dál šířil, vlastně neřešil.

Jan JIRÁK, mediální teoretik, profesor Univerzity Karlovy
--------------------
No a proč by taky řešil?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale vypouštějí pak vlastně tito autoři do veřejného prostoru informace, které nejsou pravdivé. To je přece hodně nebezpečné.

Jan JIRÁK, mediální teoretik, profesor Univerzity Karlovy
--------------------
Jednak se nemusí cítit zavázáni tím, jestli poskytují informace pravdivé a jednak já jsem přesvědčen, že mezi těmi, kteří vytvářejí tento typ sdělení, je celá řada těch, kteří jsou přesvědčeni, že se jim podařilo na základě poměrně pečlivých rešerší zjistit něco, co nebylo úplně samozřejmé na první pohled a jakoby vyplnit mezeru ve sděleních, která se dostávají z těch, řekněme, oficiálních médií.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je možné bránit se nějak a jak proti šíření lživých informací, pane profesore?

Jan JIRÁK, mediální teoretik, profesor Univerzity Karlovy
--------------------
Myslím, že ta obrana je asi nejvíc skryta v rozvíjení toho, čemu se vznešeně říká kritické myšlení. To jest neustále si připomínat, proč si myslím to, co si zrovna myslím, co mě k tomu vedlo, pod jakým impulsem jednám. Jinými slovy udržovat si ostražitý odstup od informací, ať jsou pravdivé nebo lživé a snažit se uvažovat samostatně. Ale to je velký úkol, nesnadný úkol a úkol, který člověka může vést až k určité, řekněme, existenciální frustraci, protože všechno bude tekuté kolem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Doba tekutého písku nebo jak se to říká.

Jan JIRÁK, mediální teoretik, profesor Univerzity Karlovy
--------------------
Doba tekutého písku, ano.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano. Na základě čeho poznat vůbec takovou zprávu, která není pravdivá? Jaké atributy vykazuje?

Jan JIRÁK, mediální teoretik, profesor Univerzity Karlovy
--------------------
No, tak asi se dají některé zvlášť křiklavé případy odhalit třeba na základě, na základě toho, že nemají zdroj. To je, to je možné, ale, ale já se ještě vrátím trošku zpátky k tomu, co jsem říkal před chvílí. Možná, že se příliš, já vím, že to bude znít divně, ale možná, že se příliš soustřeďujeme na problém pravdivosti a možná, že bychom si víc měli uvědomovat a učit se uvědomovat problém účelu, nikoliv jestli to, co se mi říká, je pravda. To je sice také důležité, ale hlavně proč se mi to říká, protože i pravdivá informace se dá zneužít, když se řekne v určitý okamžik, za určitých okolností, v určitém kontextu. A nenechme se mást. Nejhorší, podle mého soudu nejhorší fake news jsou ty, které jsou věcně správné, ale jsou použity účelově. A já myslím, že účelovost je problém, se kterým se pereme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co myslíte, lze říct, jaký typ konzumenta informací inklinuje k tomu, aby vlastně věřil smyšleným zprávám? Lze to nějak zaškatulkovat nebo je to těžké? To je možná otázka, nevím, pro psychologa, sociologa.

Jan JIRÁK, mediální teoretik, profesor Univerzity Karlovy
--------------------
Asi by psycholog našel nějaké ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nevím, třeba lidé nedůvěřiví například, ale nechci vám nic podsouvat.

Jan JIRÁK, mediální teoretik, profesor Univerzity Karlovy
--------------------
Spíš, spíš lidé znejistělí. Možná, že tohle by hrálo určitou roli. Možná ti, kteří nevidí příliš, příliš perspektivu ve svém působení, ale teď skutečně spekuluju. Já mám pocit, že za určitých okolností je kdokoliv z nás náchylný považovat to, co se k němu dostává za pravdivé, ať je to pravdivé, nebo ne. Podstatné je, aby to nějakým způsobem rezonovalo s jeho představou o světě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Postřeh od pana Jana Baltuse z Brna, mimo jiné píše: "Zažil jsem kampaň ve Francii před volbou Macrona a myslím, že debaty byly mnohem věcnější a k věci. Špína se odhalovala, ale tolik špíny na sociálních sítích tam nebylo. Rozhodně ne. I přes migraci a těžké problémy. Zdálo se mi, že Francouzi brali nějak ty volby opravdověji." Tolik postřeh pana posluchače.

Jan JIRÁK, mediální teoretik, profesor Univerzity Karlovy
--------------------
Tak ono asi musíme vzít trošku v potaz, že nám se v České republice sešlo víc věcí najednou. Nejenom, že se prudce rozvíjí sociální sítě, ale současně ta přímá volba prezidenta je pořád ještě něco nového. Čili my na to koukáme daleko víc jako na určitou popkulturní show a například si neuvědomujeme, jak moc jsou za tím přítomné praktiky politických marketérů, tedy profesionálního politického marketingu, který nakonec, bohužel, hodně sází na rozdmychání emocí a pracuje především s emocemi.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Lze za dezinformaci považovat i vtip? Například Miloš Zeman, prezident, byl terčem koláží.

Jan JIRÁK, mediální teoretik, profesor Univerzity Karlovy
--------------------
Já nevím, jestli je vtip přímo dezinformace. Myslím, že bychom měli v tomhle být střízliví a říci, že tedy dezinformace je takové sdělení, které je možné považovat za informaci, ale je záměrně matoucí nebo falešné. Na koláži, na satiře, na vtipu, na billboardu na první pohled vidím, co to je, že to je billboard, nikoliv informace.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak chce proti šíření lživých zpráv, tzv. fake news, bojovat Evropská komise, která to prohlašuje už delší dobu? Zkoumá, jestli by nepomohly třeba nějaké nové zákony.

Jan JIRÁK, mediální teoretik, profesor Univerzity Karlovy
--------------------
No, ta pokud vím, tak zrovna v minulých dnech Evropská komise ustavila dokonce takový panel expertů, pokud si vzpomínám, je jich tam 39, který má tenhle problém začít řešit a má vlastně mít na starosti, řekněme to vznešeně, boj s fake news nebo boj s dezinformacemi. Víte, ono je, tohle je strašně složitá věc. Pochopitelně, že informace, které se k nám dostávají, ať už jsou falešné, nebo pravdivé, mohou být součástí nějakého záměru někoho zvenku, cizího státu, jeho politiky. Mohou tedy mít to, čemu se říká propagandistický náboj. A je vcelku logické, že v těch zemích, které jsou cílem, adresátem takových sdělení, prostě vznikají aktivity, které se jim snaží čelit, a že se to děje na úrovni Evropské unie, je podle mého soudu docela dobrá zpráva.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Slovenský parlament odmítl návrh části opozičních a nezařazených poslanců, aby televizní stanice mohly vysílat české pohádky a další televizní pořady pro děti do 12 let v češtině. V současnosti musí televize na Slovensku na základě zákona pořady pro děti dabovat do slovenštiny. Překvapil vás tento výsledek hlasování?

Jan JIRÁK, mediální teoretik, profesor Univerzity Karlovy
--------------------
Ale no tak asi úplně nepřekvapil, to bych, to bych přeháněl. Ta, taková ta jazykově ochranářská nebo jazykově ochranářský přístup k prožívání národní identity je na Slovensku tradičně silný, byl dlouhá léta silný i u nás. To se projevovalo například na dávných diskusích na dabingu, ale je to spíš škoda v tom, že to, že teda neprošel ten, zrušení toho nařízení toho zákona, je škoda spíš v tom, že přece jenom myslím, že slovensko-české vztahy, zvlášť v kulturní oblasti, jsou vysoce nadstandardní. Ta společná minulost se prostě nedá, nedá popřít a výměna takovýchhle mediálních sdělení, jako jsou pořady pro děti, v původním jazyce by mohla prodlužovat, případně posilovat ten pocit té zvýšené vzájemnosti. Takhle myslím, že nás to spíš odděluje. A koneckonců, pokud mohu soudit, tak nás to odděluje, nás, myslím tím Slováky a Čechy, svým způsobem proti naší vůli, protože mám pocit, že ta míra vzájemných sympatií je stále velmi vysoká a mohla by se tím ještě utužit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Taxikáři protestují od minulého týdne proti alternativním přepravcům. Požadují, aby stát donutil tyto přepravce dodržovat platné zákony. Jak vy vidíte celý spor, pane profesore? Ministerstvo dopravy přislíbilo novelu zákona, která by ty podmínky přepravních služeb srovnala.

Jan JIRÁK, mediální teoretik, profesor Univerzity Karlovy
--------------------
Myslím, že i stát, magistrát i ti taxikáři jsou v pozici generála, který bojuje minulou válku. Já mám pocit, že celý ten spor kolem alternativních dopravců a protestování vůči nim je mimo to, kam se svět vyvíjí. Zkusím to říct na příkladu. V první polovině 19. století rozbíjeli tkalci tkalcovské stroje, protože jim podle jejich představ braly práci. Ony jim ji skutečně braly, ale stroje se prosadily, tkalci nikoliv. A tady mám pocit, že je to velmi podobné. Jakkoliv mi to může být líto, taxikáři jsou obrazem světa, který odchází, zatímco sdílené služby, sdílená ekonomika je obrazem světa, který nastupuje, včetně té zvláštní služby Uber.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Protestujícím taxikářům vadí zejména to, že za Uber a podobné služby jezdí řidiči bez taxikářské koncese, že nemají auta evidovaná jako vozidla taxislužby a nemají taxametry.

Jan JIRÁK, mediální teoretik, profesor Univerzity Karlovy
--------------------
Já je úplně chápu, zcela tomu rozumím, ale je to pořád stejná situace. Ti taxikáři zcela logicky a dokonce i musím říct i s tou dávkou sympatií se pokouší bránit svět, na který byli zvyklí, a svět, ve kterém vznikli, ve kterém se umí pohybovat. To, co se na ně valí v podobě té sdílené ekonomiky a v podobě těchhletěch služeb síťových je úplně jiný svět, v kterém, a teď to musím říct velmi tvrdě, obávám se, nemají taxikáři jako, jako jev vůbec, vůbec budoucnost. Ti tam prostě nebudou patřit. Proto jsem zvolil ten příměr s rozbíjením tkalcovských stavů, protože obávám se, a znovu říkám, přes všechny sympatie s jejich snažením, obávám se, že oni brání stav, který dožívá. A nejde o to, že nějaká konkrétní služba nebo aplikace jim bere práci. Jde o to, že je to projev nástupu nových ekonomických poměrů.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Není ale ta podstata stejná, prostě že je to přepravce a měla by pro ta přepravce platit stejná pravidla v rámci fair play, rovného trhu?

Jan JIRÁK, mediální teoretik, profesor Univerzity Karlovy
--------------------
Já právě nevím, jestli to lze považovat do té míry za přepravce. Je to prostě využívání komunikačních možností internetu a všeho k tomu, aby se daly sdílet věci, které by jinak stály a byly nepoužitelné. To je prostě jiný svět.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Třeba budoucnost v samořiditelných autech?

Jan JIRÁK, mediální teoretik, profesor Univerzity Karlovy
--------------------
Možná, že to i k tomu bude směřovat, ale možná k využívání celé řady dalších věcí, možná dokonce včetně bytů, ale na tom postavení taxikářů to, bohužel, obávám se, mnoho nemění.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Otázka pro vás, možná to bude spíše postřeh paní Hanky: "Ke kritickému myšlení jsme se propracovali, když jsme kromě oficiálních sdělovacích předrevolučních prostředků poslouchali Hlas Ameriky nebo Londýn a srovnávali jsme."

Jan JIRÁK, mediální teoretik, profesor Univerzity Karlovy
--------------------
Na tom něco je, ale ta situace byla daleko jednodušší v tom, že ten svět byl poměrně jasně rozdělený a nám se snadno interpretovalo, proč nám říkají ta oficiální média něco a proč nám říkají ta média zahraniční něco jiného. Čili souřadnice, v kterých jsme chápali ta sdělení, byla daleko jednodušší než dnes.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pana Zdeňka zajímá, jak se v Česku bojuje proti dezinformacím? Co dělá Centrum proti hybridním hrozbám v tomto směru?

Jan JIRÁK, mediální teoretik, profesor Univerzity Karlovy
--------------------
Centrum proti hybridním hrozbám v tomto ohledu příliš nesleduji, musím přiznat. Mám pocit, že proti začátku, kdy o sobě dávali hodně vědět, tak teď se vyskytují velmi nenápadně nebo pracují velmi nenápadně, ale zaznamenal jsem celou řadu aktivit na nejrůznějších úrovních, včetně neziskových organizací, které se snaží vytvářet nejrůznější postupy, jak odhalovat fake news, jak měřit pravdivost nebo nepravdivost sdělení. To já myslím, že jsou docela přirozené aktivity, které jaksi představují určité jakoby tvoření imunitních látek v tom společenském organismu, ale musím přiznat, že k nim přistupuju s určitým odstupem. Přesto, že jsem řekl, že je to přirozené, tak vůči efektivitě takových aktivit jsem trochu skeptický.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na základě čeho vy osobně třeba rozeznáte falešnou informaci?

Jan JIRÁK, mediální teoretik, profesor Univerzity Karlovy
--------------------
Nerozeznám.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nerozeznáte.

Jan JIRÁK, mediální teoretik, profesor Univerzity Karlovy
--------------------
Já jsem o tom hluboce přesvědčen.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A pátráte po tom, jestli třeba e-mail, který dostanete, nebo nějaké sdělení, které k vám doputuje, by mohlo být třeba nepravdivé?

Jan JIRÁK, mediální teoretik, profesor Univerzity Karlovy
--------------------
Někdy to člověk rozezná jaksi určitou i dokonce jazykovou svéráznost toho sdělení, ale jinak jsem se smířil s konstatováním, že pozná-li člověk fake news, je to tím, že je špatně udělaná.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem, Německo i Francie chtějí proti dezinformacím zakročit právní úpravou. Němci už schválili zákon, který umožňuje provozovatelům sociálních sítí ukládat pokutu až 50 milionů eur, pokud rychle nesmažou falešné informace na svých platformách. Je toto cesta?

Jan JIRÁK, mediální teoretik, profesor Univerzity Karlovy
--------------------
Mockrát jsem se nad tím zamýšlel. Nevím, jestli je to cesta, možná, že ano, ale pokud je toto cesta, jak řešit budoucnost, tak je potřeba si uvědomit, že to je cesta, která, za kterou zaplatíme ztrátou té zvláštní hodnoty, které se říká svoboda projevu, protože stinnou stránkou svobody projevu je to, že projevovat se dají i věci nepravdivé a lživé a my si musíme jasně umět říct, co je vyšší hodnota. Jestli chránit ten veřejný prostor před lží, jinými slovy nedat tam tu možnost té svobody, anebo jestli chránit veřejný prostor před omezováním, a pak se tam musí dostat i lži. Ale tohle je dilema, které uvidíme, jak se bude řešit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dezinformace občas vypouštějí i politici.

Jan JIRÁK, mediální teoretik, profesor Univerzity Karlovy
--------------------
Ti hlavně, samozřejmě. Politici všeho druhu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Profesor Jan Jirák z Karlovy univerzity. Já vám děkuji za vaše postřehy a přeji hezký den.

Jan JIRÁK, mediální teoretik, profesor Univerzity Karlovy
--------------------
Děkuji za pozvání a hezký den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zítřejším hostem v Jak to vidí bude zahraničně-politický analytik Břetislav Tureček. Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.