Přepis: Jak to vidí Jan Daňhelka – 2. června 2020

Hostem byl hydrolog Jan Daňhelka.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:

Dobrý den přeje Zita Senková. Začalo meteorologické léto a v sestavě má své místo hydrolog Jan Daňhelka. Já Vás vítám, dobrý den.



Jan DAŇHELKA, hydrolog:

Krásné ráno.



Zita SENKOVÁ, moderátorka:

Jsou přehrady řešením sucha nebo součástí problému? Jak se daří zvyšovat retenční schopnosti krajiny? Jak hospodaříme s půdou? Suchá epizoda v souvislostech, to bude hlavní téma následujícího rozhovoru s ředitelem pro hydrologii Českého hydrometeorologického ústavu. Nerušený poslech. Jakmile se v sestavě hostů má objevit hydrolog, začne pršet. Pane Jane Daňhelko, nakolik a komu pomohly květnové srážky?



Jan DAŇHELKA, hydrolog:

Pomohly určitě vegetaci, to je vidět, myslím si, že na první pohled, že se opravdu zazelenalo po tom velice suchém dubnu, také půda už většinou není tak vyprahlá, jako byla ještě před měsícem, takže v půdě se ta bilance momentálně, díky právě srážkám zlepšila, co se týče podzemních vod a vodních toků, tak tam voda pořád ještě není, aspoň ne na celém území České republiky, ty intenzivní srážky třeba na severovýchodě, které jsme měli v posledních dnech, tak tam situaci výrazně zlepšily, ale na zbytku našeho území pořád můžeme mluvit o tom, že hydrologické sucho pokračuje.



Zita SENKOVÁ, moderátorka:

Co si vlastně všechno představit pod pojmem hydrologické sucho? Co to obnáší?



Jan DAŇHELKA, hydrolog:

Ono je to velice složité, protože toho sucha vlastně máme několik druhů a několik projevů. Asi ten nejzřejmější je takové to sucho meteorologické, kdy vidíme, že dlouho nepršelo a je jasno prostě, oni se objevují nápisy třeba z minulého století, tady tři měsíce nekáplo, vykřesáno do kamene, taková trošku obdoba povodňových značek, tak to lidé vnímali. A samozřejmě, potom nejvíce vidět je asi ten dopad na vegetaci, suchá tráva, usychající stromy, ve vrcholném létě, hydrologické sucho je potom takové to sucho, kde vody v řekách je výrazně méně, než by mělo být, a některé menší toky mohou úplně vyschnout, a my vlastně hovoříme o tom, když klesne ta hodnota průtoku, a pod tzv. 355 denní, ono je to strašně složité vysvětlovat, ale je to v podstatě to, že se dostaneme na stav, který je, řekněme, patří mezi 3 % nejmenších historicky pozorovaných průtoků, tak potom říkáme, že na tom vodním toku je sucho, a bohužel, ono to teda může trvat relativně dlouhé období, no a na podzemních vodách zase, je to odchylka od toho, co je normální, pokud je velmi výrazně negativní, tak máme tam, pokud tedy jde do 15 % nejhorších hodnot, tak většinou říkáme, že jsme ve stavu sucha.



Zita SENKOVÁ, moderátorka:

I sucho má své tzv. referenční číslo, mohli bychom říct, nebo hydrologické sucho.



Jan DAŇHELKA, hydrolog:

No i to meteorologické sucho má své referenční číslo, to je právě problém u toho sucha, že my ho můžeme hodnotit různými ukazateli, těch ukazatelů, když se podíváte na svět, tak nějakých vypovídajících najdete desítky, opravdu, každé hodnotí jinou část toho sucha nebo jeho dopadů, v rámci celého koloběhu vody, a proto je dost obtížné někdy porovnávat, jestli je to sucho větší, což je taková oblíbená otázka, tak je větší sucho, než bylo 2018? No jak se na to podíváte, podle toho, který ten parametr na sledování si vyberete, je jich opravdu hodně.



Zita SENKOVÁ, moderátorka:

Jaké tedy bylo nebo byla, z pohledu hydrologa, letošní zima? Kdybychom to tedy srovnali s tím loňským rokem, tak to byl chladný, docela deštivý květen, který do značné míry dokázal zachránit úrodu, minimálně po suchém dubnu.



Jan DAŇHELKA, hydrolog:

Tak on ten průběh je zatím, z mého pohledu, docela podobný, ta zima v loňském roce teda, byla výrazně bohatší na sníh. Na druhou stranu, tam, kde je to kritické, a to jsou hlavně ty nižší a střední polohy, protože na horách vždycky nějaký sníh v té zimě se nakonec vyskytne, a trochu vody vlastně do té krajiny, a i do podzemních vod tam dodá, tak právě v těch nižších polohách, když se kouknete na Polabí, okolí Prahy, Jižní Moravu a podobně, tak tam vlastně už posledních možná 4-5 zim se de facto žádná sněhová pokrývka nevytvořila, neudržela déle než třeba 1-2 dny, a právě to je to, co chybí, protože tady v těch rozsáhlých, velkých oblastech, v nižších nadmořských výškách, vlastně ta voda do toho systému tání sněhu nepřibyla. No ale letošní zima byla teda ještě o poznání horší, než ta předchozí. Naopak, teď musíme říct, že ten průběh jara vlastně, byl hodně podobný, po velice suchém dubnu tedy, to opět vypadá, že květen se tak trošku snaží zachránit tu situaci, kdy napršelo loni více, bylo chladněji, letos to vypadá také tak, možná přeci jenom je tam rozdíl v tom, že letos to začalo o týden, 14 dní později, než minulý rok, tak je otázka, jestli ty dopady, zejména na zemědělství, nebudou horší právě proto, že tam těch 14 dní zpoždění může být kritické, protože se trefí zrovna nepříznivě do nějaké růstové fáze vegetace a plodin.



Zita SENKOVÁ, moderátorka:

Kolik by toho muselo, řekněme napršet, aby byl ten stav jaksi normální? Otázka je, co je vlastně ten normální stav.



Jan DAŇHELKA, hydrolog:

No, kolik by muselo napršet, to je otázka, zase k čemu bychom se vraceli. Já se možná vrátím na přelom 80. a 90. let, tam totiž také byl takový velký srážkový deficit, kdy vlastně chyběla, řekněme, od roku 1989 do roku 1993, 1994, skoro stejný objem vody, z hlediska toho, že nenapršelo. Byl menší výpar, to je jedna věc, a potom vlastně, abychom se vrátili, aby se to celé zaplnilo, tak to trvalo řekněme 5-7 let, než jsme se vrátili úplně do toho normálu, kdy vlastně od toho roku 1994 nastalo období srážkově bohatší, tam bylo 20 let, kdy pršelo zase více, než byl normál, vyskytly se v té době velké povodně, které ještě v paměti máme, takže je otázka, co ten normál bude. Abychom se vrátili k tomu, že nebude úplné nejhorší sucho, v letošním roce, tak je potřeba, aby pršelo vlastně v těch měsících víc, než je normální stav, v tuhle chvíli, díky tomu, jak vlastně ten deficit máme, za několik let už vybudovaný, a kolik té vody v krajině ve skutečnosti chybí.



Zita SENKOVÁ, moderátorka:

Vlastně tím indikátorem toho nepříznivého stavu, je stav podzemních vod? Nebo i něco jiného?



Jan DAŇHELKA, hydrolog:

No ten je takovým nejdlouhodobějším indikátorem. Na druhou stranu zase má tu nevýhodu, že my ten stav podzemních vod měříme relativně krátkou dobu, ta síť pro pozorování se začala vlastně budovat až v 60. letech, takže nevíme, jaký byl třeba stav v létě, roku 1947, 1904, což byly známé suché roky, nebo vlastně v období od 70. let 19. století, kdy bylo také velké, několikaleté sucho, takže tam je trošku horší to srovnávání, ale když se podíváme na těch posledních řekněme 5-6 let, tak je vidět, že ten deficit vlastně, v těch podzemních vodách, to je to, co přetrvává a přenáší to sucho z jednoho roku na druhý. A ono je to vlastně tak, že ty podzemní vody, to je zdroj vody v době, kdy neprší. Když prší, tak samozřejmě tu vláhu do půdy dostáváme, ona se vlastně nějakým způsobem projevuje i v tocích, zaprší a vodní stavy trošku stoupnou, to je vždycky vidět v tom suchu, ne tak výrazně jako za doby povodní, kdy je ta půda už předem nasycena, tak samozřejmě ta reakce je rychlejší, ale důležité je, že když neprší, tak v těch tocích ta voda, která teče, to je voda z podzemních vod, která je tam dlouhodobě uskladněná, a vlastně vydávaná právě na zásobování toho průtoku, a na tom vidíme, jak rychle ty vodní stavy a průtoky, po nějakých srážkách, zase klesají k těm minimálním hodnotám, že ten deficit v těch podzemních vodách je opravdu velice, velice výrazný, a přenáší právě, je to ten mechanismus, jak se to sucho přenáší z jednoho roku do druhého.



Zita SENKOVÁ, moderátorka:

Ono ty suché epizody se u nás vlastně opakují od nepaměti, mohli bychom říct, stejně jako povodně, pokud se nepletu, pane Daňhelko, tak od těch posledních, docela velkých, hlavně na Moravě, ve Slezsku, ale také třeba v Polsku, na Slovensku uplynulo přesně 10 let, zlomí se ten trend třeba letos? Nebo lze vůbec něco predikovat?



Jan DAŇHELKA, hydrolog:

Nedokážeme to takhle predikovat, nevíme, jak to je. Ono je to v našich podmínkách poměrně složité, protože ta střední Evropa má klima, které samozřejmě ovlivňuje to, jakým způsobem se potom vyvíjí ty hydrologické parametry, velice proměnlivé. U nás vlastně ten přechod z povodní do sucha, a ze sucha do povodní, může být relativně rychlý. Nemáme třeba takové to oddělení té vlhké sezóny, a suché sezóny, jako je někde v subtropech a podobně, prší prostě půlku roku, a pak je půlku roku sucha, takže tam se dá vlastně daleko lépe predikovat, protože víme, jestliže přes to období dešťů nenapršelo, tak to sucho, v období sucha bude horší. A nemáme ani vlastně nějaké takové jednoznačné spojení na jevy typu El Niňo, to je velice známé, a to je vlastně velkoprostorový jev, který ovlivňuje to, jakým způsobem budou rozloženy srážky, teplota, ale i třeba intenzita hurikánů, a vlastně okolí celého Pacifického oceánu, ale i vlastně velká část Afriky, oba americké kontinenty jsou tím El Niňem Austrálie velice postiženy, a vlastně na základě toho, jestli je El Niňo nebo není, se dá velice dobře predikovat, jestli sucho se bude zhoršovat nebo naopak, bude vlhčí období, tak pro Evropu nic takového v kapse nemáme, abychom dokázali říct, teď se to zlomí, protože se mění něco velkoprostorového, něco, co vlastně řídí ten přísun srážek do Evropy.



Zita SENKOVÁ, moderátorka:

Je něco, podle Vás, co jsme si v těch dosavadních debatách ještě třeba vůbec neuvědomili, díváme se na ten problém jaksi komplexně?



Jan DAŇHELKA, hydrolog:

Snažíme se o to, samozřejmě, dochází k tomu, že člověk má tendenci vždycky vidět to, co se mu nejvíc nabízí jako to nejvýznamnější nebo možná nejdůležitější, takže proto si vlastně někdy nerozumíme. Já často říkám, to není o tom vlastně stavět například jedno opatření vůči druhému, to je o tom opravdu snažit se řešit, využívat všechny ty možnosti, které jsme, i díky tomu, že to sucho je tak složitý a komplikovaný fenomén, který můžeme, už jsme říkali, měřit spousty parametry, tak vlastně na takové komplexní problémy jednoduchá řešení obvykle ne dobře úplně fungují, a je potřeba jich využívat více, takže to, že bychom něco v tuhle chvíli míjeli, já o tom nevím, kdybych o tom věděl, tak už to dávno přinesu do té diskuse, jak by bylo, ale v tuhle chvíli nevím. Asi je to spíš o tom, že se nám nedaří úplně nejrychleji realizovat ty všechny věci, které bychom chtěli, a o kterých víme, že by byly dobré.



Zita SENKOVÁ, moderátorka:

Říká hydrolog Jan Daňhelka. Zdá se, že jak s viry, včetně toho nového typu, tak i se suchem se budeme muset naučit žít.



Jan DAŇHELKA, hydrolog:

No, vlastně ve své podstatě, když se na to podíváme, tak jsou to dost podobné i problémy, je to prostě věc, na kterou společnost musí nějakým způsobem zareagovat, vlastně svým způsobem řada věcí, ve smyslu takového toho, oba jevy můžeme svým způsobem považovat za katastrofy, nebo nějakým způsobem za nepříznivé jevy, a ten systém té reakce na to, je vlastně velice podobný, být připravený, být schopný reagovat, když se ta situace vyskytne, a být schopný vrátit se nějakým způsobem do normálu, takže pokud budeme pracovat na tom, abychom byli lépe připraveni a byli odolnější, to znamená byli se právě schopní přestát, a co nejrychleji se vrátit k fungování stejnému, nebo možná ještě lepšímu, než bylo předtím, než nás nějaká taková krize nebo nějaký takový impuls vlastně vykolejil z toho běžného běhu společnosti, tak tím lépe.



Zita SENKOVÁ, moderátorka:

Ten nový typ koronaviru je nový, ten nás opravdu zaskočil, nicméně o suchu hovoříme už mnoho let, ostatně, staletí, jak jsem řekla, už před chvílí, tento problém se opakuje, tak proč na něj nedovedeme dostatečně rychle a efektivně zareagovat? Co je možné?



Jan DAŇHELKA, hydrolog:

Problém s tím suchem je, že jeho nástup a jeho příchod je velice plíživý, takže to je jedna věc, a druhá věc, to vnímání jeho urgentnosti je v našich podmínkách také vlastně docela problematické. Já už jsem to říkal, my se s ním nesetkáváme každý rok, my se s ním nesetkáváme tak, že by byl opravdu, nebo do teďka jsme se nesetkávali tak, že by byl naprosto kritický. Často se dává vlastně za příklad Izrael, jako národ nebo země, která se naučila s vodou extrémně dobře hospodařit, no ale tam je to, že oni prostě v těch suchých podmínkách žijí, to je vlastně poušť, tam nebylo zbytí, tam ta naléhavost toho problému vodního hospodářství, a řešení problému s vodou, byla absolutní, na první pohled zjevná, takže možná, že ta urgence a pochopení nám brání vlastně k tomu, aby jsme to dali jako společenskou prioritu, což na druhou stranu, ono je otázka, jak to považovat, jak to vyvažovat, právě třeba vůči koronaviru a podobně. Na to je hydrolog krátký, aby tohle dokázal posoudit.



Zita SENKOVÁ, moderátorka:

A cítíte, pane Daňhelko, že patří tato problematika boje se suchem, opravdu mezi ty priority státu? Mimochodem, je to přesně rok, co vláda slíbila investovat do boje se suchem, v následujících 10 letech 50 miliard korun, například na propojování vodovodních sítí, budování nových rybníků nebo čištění a opravy těch současných. Podle údajů ministerstva zemědělství a životního prostředí, rezorty loni investovaly 15 miliard korun, jak zmapoval Radiožurnál.



Jan DAŇHELKA, hydrolog:

Já se přiznám, že úplně nemám rád to sousloví "boj se suchem", protože já si nedovedu představit to sucho úplně jako nepřítele nebo proti komu vlastně bojujeme. Já to vidím spíš jako snahu přizpůsobit se vlastně těm externím podmínkám, které na naši společnost dopadají, což je velice podobné, v čemkoli, to není jenom pro sucho, to jsou pro další meteorologické jevy, to jsou ostatně i podobné pandemie virové, všechno, takže snaha přizpůsobit se tak, aby právě výskyt tohoto jevu sucha, v tomto případě, nás nedokázal rozhodit, nebyl pro nás nějakým způsobem fatální. To si myslím, že je ta vlastně cesta, jak se dostat dopředu. To, jak konkrétně to realizovat, to je potom samozřejmě na dlouhou, dlouhou diskusi, a dlouhé povídání, a možná řadu neshod o tom, co by měla být priorita.



Zita SENKOVÁ, moderátorka:

Jak se dosud daří zvyšovat tu retenční schopnost krajiny? Schopnost zadržovat vodu v krajině?



Jan DAŇHELKA, hydrolog:

Přiznám se, že vlastně já to nedokážu nějakým způsobem jednoznačně pojmenovat, protože to jednoznačné měřítko, které bychom měli a byli by jsme schopni říct, zlepšili jsme se ze 4,5 na 4,7, je to dobře, tak takové číslo já opravdu k dispozici nemám, vytáhnout ho nedokážu. Pravda je, že snad to uvědomění si toho, že je problém, tak já jsem zaznamenal v krajině, když jsem šel, tak pár takových vlastně opatření, kde najednou byl vytvořený vlastně nový mokřad, po místě, kde běžně chodíme a kde dřív nebýval, nebo aspoň snaha o to vodu zadržet. Na druhou stranu, vidíme pořád vlastně velké pole které, zejména v tom letošním dubnu, bylo na první pohled vidět, že vlastně tu vodu nemá, že to je v podstatě suchá pláň. Takže asi se to zlepšuje postupně, ale rozhodně to není tak, že bychom v tomto měli nějak si říct, jo, už jsme to zařídili nebo jsme na skvělé cestě, příští rok to bude. Tak to myslím si, že před sebou ještě máme daleko víc úsilí a delší cestu.



Zita SENKOVÁ, moderátorka:

Četla jsem například úvahy o dálkové přepravě vody. Co na to říkáte?



Jan DAŇHELKA, hydrolog:

No, to je zajímavá záležitost, ale my to vlastně už děláme, do Prahy vodu přepravujeme poměrně z velké dálky, až ze želivské nádrže, takže to přepravování vody v podstatě funguje dlouhými trubkami, nevím, já jsem nečetl o tom, že by někdo uvažoval třeba vozit cisterny, což člověka pod tím může napadnout, myslím si, že to opravdu není potřeba, ty srážky zatím u nás jsou, a pokud budeme schopni je akumulovat tak, abychom přestáli ta období sucha, právě třeba v nádržích nebo v nádržích, v zásobárnách podzemní vody, tak si myslím, že pořád té vody máme dost na to, abychom s ní byli schopni vyjít. Ne úplně plýtvat, ale vyjít snad ano.



Zita SENKOVÁ, moderátorka:

Něco na způsob vodovodu, ale ve smyslu potrubí, řekněme, jak se převáží nebo dodává ropa nebo plyn dokonce, mezi státy, jestli by jste si to dovedl představit?



Jan DAŇHELKA, hydrolog:

Dovedu si to představit, a ono to vlastně i funguje, z těch nádrží, ze Želivky do Prahy, a vlastně po velké části Středočeského kraje, vlastně takhle voda rozváděná je, a to je systém vlastně vodovodu. Jestli bychom třeba se dostali do mezinárodní přepravy vody, myslím si, že to není úplně vlastně to řešení, na kterém bychom teď museli začít pracovat. Té vody ještě pořád máme dost, na druhou stranu, třeba ve světovém měřítku to určitě fungovat může. Právě ten Izrael, když už jsme zmiňovali, tak podobným způsobem zásobuje Jordánsko.



Zita SENKOVÁ, moderátorka:

Uspíší třeba sucho nebo mluvme raději o těch suchých epizodách, stavbu nových přehrad? Protože i o tom se hodně debatuje, jestli jsou řešením, a nebo, četla jsem i názor, že jsou naopak třeba součástí toho problému.



Jan DAŇHELKA, hydrolog:

Já si myslím, že tady často se právě staví do protikladu informace nebo čísla o tom, jaká je retenční schopnost naší krajiny vůči vlastně objemu vody akumulované v přehradách, ale oni jsou to dvě různá čísla. Je to číslo té retence, není sporu o tom, že retence pro nás, je vlastně záležitost číslo jedna, je to opravdu to, co dělat musíme, na druhou stranu, to, že ta voda se zadrží v půdě, vlastně neřeší úplně tu disponibilitu pro lidskou společnost. Když se podíváme třeba do toho sucha v roce 1874, to je strašně zajímavý příklad, protože když jsme se s kolegy vlastně začetli do dobových dokumentů, tak zjišťujeme, že to je velice podobná situace. Také se diskutovalo o tom, že ubyly lesy, ubyly rybníky, a proto je sucho. Naopak, lze říct, že v těch 80. letech 18. století zase byla vlhká periodita, která způsobila hladomor, a tehdy rybníky byly velmi rušeny, protože byli obviněné z toho, že to vlhko do krajiny přitáhly.



Zita SENKOVÁ, moderátorka:

Historie se opakuje.



Jan DAŇHELKA, hydrolog:

Často spíš ty naše diskuse nad těmi impulsy, zdá se opakují, ale v tom století devatenáctém, tak tam byla diskuse o roli lesů, o roli dalších věcí, ale výsledkem toho bylo, že se začalo vlastně podrobně sledovat, kolik té vody máme, začalo se měřit systematicky, jak srážky, tak vodní stavy, a začaly se budovat přehrady. A ty přehrady nejsou ani tak od toho, aby vlastně nějakým způsobem nahradily retenci, to určitě ne, ta retence je něco jiného, to je prostě krajina. Ta krajina vodu potřebuje, a akumulace v nádržích je pro potřeby člověka. To je vlastně nádrž, ze které si tu vodu můžeme vzít z té krajiny, z toho mokřadu vodu odebírat pro úpravu na pitnou vodu samozřejmě nemůžeme, takže to jsou dva rozdílné jevy. Retence, která je naprosto nezbytná, a akumulace, kterou potřebuje ta lidská společnost. Stavět je do protikladu nemá smysl, protože opravdu nádrž postavená bez toho, aby v tom povodí byly udělány taková opatření, která vlastně zamezí tomu, že se ta nádrž zanese splachem z holých polí nebo erozí hned, tak to by nefungovalo, takže proto musí být vždycky dohromady.



Zita SENKOVÁ, moderátorka:

Vysvětluje ředitel pro hydrologii Českého hydrometeorologického ústavu, Jan Daňhelka. Lze vůbec krajinu vrátit zase do stavu, který tady byl před 20-30 lety?



Jan DAŇHELKA, hydrolog:

Tak já nevím, jestli před 20-30 lety ten stav byl nějaký jiný, než je v současné chvíli. Možná se kouknout na to, jaký byl třeba před sto lety, a podobně.



Zita SENKOVÁ, moderátorka:

Třeba v tom roce 1874, to nevím.



Jan DAŇHELKA, hydrolog:

1874 nevím, ale pravda je, že oni s tím suchem vlastně tenkrát bojovali taky.



Zita SENKOVÁ, moderátorka:

Tak do jiného roku.



Jan DAŇHELKA, hydrolog:

A také si stěžovali na stav krajiny do značné míry, takže určitě to rozdělení té naší krajiny, ta struktura té naší krajiny, není vůbec vhodná na to, aby vlastně ta voda se tam zadržovala, jako retence, ono je to vidět, prostě v té krajině je potom málo louží, když zaprší, které dají čas té vodě, aby se vsákly do půdy, vsákla do půdy a zůstala tam. Opravdu, ty velké plochy nejsou dobré, a jestli se to dá spojit, to už není otázka na hydrologa. Já opravdu nevím, protože si myslím, že to je otázka opravdu politická ale i odpovědnosti jednotlivých lidí. Tady ten problém, samozřejmě zvýrazňuje i takové to narušení té vlastnické struktury, protože málokdo vlastně má dneska to svoje políčko, které by si obdělával a podobně. Většinou to je pronajmuto, hovořím z vlastní zkušenosti, tak taky máme někde jednu šestinu orné půdy, která je pronajímána zemědělskému družstvu, prostě proto, že to člověk nedokáže obhospodařovat. Bohužel, tady ten vztah s tou půdou byl rozbitý, a jestli se dá vrátit, nevím. Skoro bych byl v tomhletom trošku pesimista, a budeme muset se snažit k tomu dojít nějakými jinými způsoby.



Zita SENKOVÁ, moderátorka:

Co nám tedy "zbývá"? Více šetřit vodou nebo budou se muset také proměnit, a ono se tak i děje, města?



Jan DAŇHELKA, hydrolog:

Budou no, samozřejmě, my bychom tu vodu, kterou si vezmeme, my ji nemáme zas až tak moc, když se to přepočte na jednoho obyvatele, ve srovnání s Evropou, takže my bychom tu vodu si měli ochraňovat. Když už tady nějakou budeme mít, to znamená ne jednou ji použít, znečistit a vrátit zpátky, ale měli by jsme myslet na to, že ta voda, kterou máme, tak ji budeme muset být schopni použít opakovaně, ať už třeba v rámci jednoho nějakého průmyslového podniku formou recyklace, jednou odebere, šestkrát prožene skrz výrobní proces, ale i tím, že vlastně ta voda, která se bude navracet zpátky do vodních toků, bude v takové kvalitě, aby někde jinde, o kus níž, mohla být zase odebrána, a znovu použita. Takže opravdu je to spíš o ochraně, a v hydrologii, a ve vodním hospodářství se říká, je to vlastně integrovaný manažment vodních zdrojů, to znamená my se koukáme na tu vodu z pohledu celého povodí, v našem případě z pohledu celé republiky. Nemůže to být tak, že řešíme jednu lokalitu, bez návaznosti toho, co se děje nad ní a pod ní.



Zita SENKOVÁ, moderátorka:

Navíc Vaše, myslím tedy meteorologické, povrchové vrty, teda hloubkové vrty, promiňte, zkoumají také kvalitu té vody, čistotu vody.



Jan DAŇHELKA, hydrolog:

Je to přesně tak, existuje program monitoringu, který vlastně sleduje, jakým způsobem je znečištěná jak povrchová, tak právě i podzemní voda, a to je jeden z těch ukazatelů, kde bychom měli si dávat velký pozor na to, že jestli si tu vodu neznečistíme před použitím. Ono vlastně trošku je takový paradox, narazili jsem na Izrael, ale vody, jako státem, který má nejvíc vody v přepočtu na obyvatele, je Bangladéš. Ale vlastně trpí nedostatkem vody právě proto, že je znečištěná tím, že se nečistí a že se všechno vypouští zpátky.



Zita SENKOVÁ, moderátorka:

Jan Daňhelka, ředitel pro hydrologii Českého hydrometeorologického ústavu byl hostem dnešního vydání. Děkuji za Váš čas, za Vaše názory, a přeji Vám hezký den.



Jan DAŇHELKA, hydrolog:

Hezký den.



Zita SENKOVÁ, moderátorka:

Na slyšenou se těší Zita Senková. Zítřejším hostem bude ekonom Lukáš Kovanda. Příjemný poslech Dvojky.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.